Delabroy-Allard, Pauline: Taková je Sarah

Delabroy-Allard, Pauline
Taková je Sarah

recenze beletrie zahraniční

Prvotina francouzské autorky Pauline Delabroy-Allard, nominovaná na prestižní cenu Prix Goncourt, vyšla v loňském roce v českém překladu. Překračuje žánr klasického milostného románu nejen queer tematikou, ale především specifickou, minimalistickou prací s jazykem i lyrickým způsobem vyprávění.

Opravdu nová možnost milostného románu
Pauline Delabroy-Allard
: Taková je Sarah. Přel. Vendula Pazderová, Incipit, Praha, 2021, 172 s.

Román Taková je Sarah (v orig. Ça raconte Sarah) je složený z krátkých vstupů, připomínajících deníkové zápisky, které mapují vývoj milostného vztahu. Hlavní hrdinka a vypravěčka zůstává na pozadí, bezejmenná, a veškerou pozornost ve svém vyprávění věnuje Sarah. Popisům jejího vzhledu, suverénního chování, oblíbených snídaní. Úvahám nad vyzněním jejího jména, absintovou zeleností jejích očí, nad tím, jak ji dokáže dojmout, když hraje Schuberta na housle. Ale i nad tím, jak se někdy chová jako děcko nebo jak se všechno točí kolem ní.

„Chce jít do kina, chce se milovat, chce, abychom potom usnuly v objetí, chce si na pár dní přestat psát a nemluvit spolu, chce jít na japonské jídlo, chce společně jet na víkend na venkov a trochu si odpočinout, chce, abych přestala plakat, chce jít na večírek beze mě, chce nemít žádnou zodpovědnost, chce být lehká, chce být volná.“

Textem mimoděk proplouvají odkazy na jiné vztahy, na rodinné příslušníky, bývalého partnera i na malou dceru hlavní hrdinky – ani jméno jejího vlastního dítěte ale v románu za celou dobu nezazní. Jediným důležitým jménem i jedinou hlavní postavou příběhu zůstává Sarah.

Zatímco první část knihy (přibližně polovina) vykresluje počáteční záchvěvy zamilování, zběsilou touhu, ale i postupně narůstající destruktivní potenciál intenzivní lásky, ve druhé části se vyprávění posouvá. Vypravěčka přechází z poblouznění do bezvýchodné strnulosti, kterou s sebou vztah se Sarah přináší. Nedokáže si představit život bez ní, ale nezvládá žít ani s ní.

Pauline Delabroy-Allard pro svůj literární debut zvolila lyrický postup: důraz není položen na příběh – který se zas tolik ani neposouvá –, ale především na styl, jakým je napsán. Proti milostnému tématu i deníkové formě, jež by snadno mohla sklouznout k rozsáhlým popisům, staví autorka velmi úsečný způsob vyprávění. Strohé, okleštěné věty román oživují a udávají mu osobitý rytmus. Jako by hlavní hrdinka psala v horečnatém tempu, připomínajícím místy až volný proud myšlenek – text prokládají citace slovníkových definic, bohaté metafory i intertextové odkazy.

Realita jako marmeláda
Specifickým stylem vyprávění autorka nejen úspěšně obměňuje zažitá klišé spojená s žánrem milostného románu, ale navazuje určitým způsobem i na francouzskou literární tradici. Explicitně odkazuje na román Hirošima, má láska a jeho autorku Marguerite Duras. Nabízí se tak srovnání knihy s francouzským novým románem, a to i proto, že Delabroy-Allard zcela jasně pracuje s představou tradiční formy milostného románu, již obměňuje. Nicméně její cíl je od autorů tohoto směru poněkud odlišný – očividně se nesnaží o odmítavé vymezení se vůči tradičnímu (milostnému) románu, ale jde jí spíše o jeho modernizaci a rozšíření za hranice zažitých struktur.

Zejména v druhé části knihy, zaměřující se už ne na průběh, ale spíš na fatální důsledky vztahu se Sarah, vytváří Pauline Delabroy-Allard svéráznou variantu existencialistického vyprávění. Hlavní hrdinka jako subjekt sice zprvu prožívá a popisuje jednotlivé okamžiky reality, zastřešuje je však na různých místech textu nosným pojmem latence: „Vím, že si právě teď procházím obdobím latence. Nevím, jak dlouho to bude trvat ani jaká událost to ukončí. […] Pilně žiju život. Nežiju ho doopravdy.“ Právě v tomto bodě pak vstupuje do vyprávění Sarah – a stává se jasným hybatelem celé vypravěččiny existence. Přestože tak hlavní hrdinka líčí v jednotlivých kapitolách svoje prožívání, konfrontaci se skutečností umožňuje až Sarah. Skrze ni vypravěčka vnímá svoje city, díky ní si formuje pohled na okolní svět – a s její absencí se život hlavní hrdinky rozmělňuje, zůstává iluzorní a beze smyslu, zachytává se ve zpomaleném stavu, v němž se „realita lepí jako marmeláda“.

Moderní román je queer
Literární debut Taková je Sarah vstoupil na knižní trh v rámci francouzské „rentrée litteraire“, tedy podzimního období, během kterého ve Francii (a Belgii) vychází většina nejočekávanějších titulů. Vychází navíc v nakladatelství Les Éditions de Minuit, známém svým důrazem především na literární hodnotu vydávaných knih (v minulosti vydávali například díla Samuela Becketta či již zmíněné Marguerite Duras). Román se dostal do užšího výběru prestižní literární ceny Prix Goncourt, sklidil obecně kladné kritiky francouzského i zahraničního tisku a je přeložen již do několika dalších jazyků. Není tedy vůbec divu, že má co nabídnout i českému čtenáři. A to jak svébytným způsobem vyprávění a prací se žánrem milostné prózy, tak způsobem pojednání queer tematiky.

Právě literatura zaměřující se na jiné než heteronormativní vztahy zatím na český literární trh stále proudí spíše ze zahraničí, a to navíc v nijak velkém množství. Podobnost nové knihy s překlady posledních let lze určitě hledat především u děl francouzského autora Édouarda Louise (např. Skoncovat s Eddym B., Dějiny násilí), jehož romány jsou podobně jako Taková je Sarah autofikce (pro Louise spíše autobiografie) mladého člověka v současné Francii. Nabízí se také srovnání s komiksem Laura Deanová mě zase nechala od autorek Rosemary Valero-O’Connell a Mariky Tamaki, vydaným v češtině loni. Přestože ten se řadí na rozdíl od Sarah do young adult literatury a téma zpracovává tomu odpovídajícím způsobem, řeší obdobný námět destruktivního vztahu, jehož stadii si hlavní hrdinka musí projít – a jehož silný vliv si postupně uvědomuje.

S prvotinou Pauline Delabroy-Allard vstupuje do českého literárního prostoru nově vzniklé nakladatelství Incipit, jehož dlouhodobým záměrem je dávat na knižním trhu prostor začínajícím tvůrcům, překladatelům a ilustrátorům. A právě kniha Taková je Sarah, již přeložila do češtiny Veronika Pazderová a kresbami doplnila Adéla Marie Jirků, dokazuje, jak úspěšně takový projekt může dopadnout. Doufejme, že první vydaný text je předzvěstí dalších plánů nakladatelství, které má potenciál diverzifikovat literární prostor a vnést do českého prostředí čerstvý pohled nejen na žánr milostného románu.

© Anna Fremrová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 19 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 920x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce