Leo: Aldebaran

Leo
Aldebaran

recenze komiks

Komiksový román brazilského tvůrce těží z promyšleného sci-fi světa. Děj zajímavě mísí poznávání podivuhodné planety s bojem proti totalitní moci, celkově je však až příliš znát stáří komiksu.

Mystika, příšery a diktátor na vzdálené planetě
Leo
(Luiz Eduardo de Oliveira): Aldebaran. Přel. Richard Podaný, Crew, Praha, 2022, 260 s.

Edice Mistrovská díla evropského komiksu nakladatelství Crew dál záslužně pokračuje ve vydávání pozoruhodných a slavných prací z historie frankofonního komiksu. Tentokrát zvolilo pětisvazkovou sérii původem brazilského kreslíře Lea (vlastním jménem Luiz Eduardo de Oliveira, nar. 1944) nazvanou Aldebaran podle planety ve vzdáleném souhvězdí Býka, kde se příběh odehrává. Ve své době (tedy v devadesátých letech) velmi populární a oceňovaná série se dočkala čtyř dalších pokračování v celkem devatenácti albech a letos přibyl i první svazek páté série Neptun. Nechybí ani jako heslo v Gravettově encyklopedii 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete, jakkoliv je věnované druhé sérii Bételgeuse, která si obecně vydobyla větší uznání včetně ceny za nejlepší sérii na festivalu v Angouléme (2004).

Zkušenost uprchlíka
Leo je především kreslíř a Aldebaran je jeho první ryze autorské dílo; z dnešního pohledu je přitom právě spíše scénář tím zajímavějším a podnětnějším. Vychází totiž z dobře promyšleného sci-fi prostředí, které kombinuje objevování záhad mimozemské fauny a boj s armádou a tajnou policií diktátorského státu. Ten na izolované planetě Aldebaran vznikl poté, co se rozmnožil původní výsadek kolonistů ze Země a žádná další kosmická loď z domovské planety už nedorazila. Leo využil vlastní zkušenosti uprchlíka před jihoamerickými vojenskými juntami, které v sedmdesátých a osmdesátých letech (Leo emigroval do Francie v roce 1981) ovládaly většinu tamějších zemí: až na výjimky vysokých policejních důstojníků mají všichni padouši uniformy, ti nejvyšší zářivě bílé.

Hlavními hrdiny příběhu jsou ovšem sedmnáctiletý Mark a třináctiletá Kim z malé rybářské vesnice, kterou postihne mysteriózní katastrofa. Oba hlavní hrdinové jsou tak odsouzeni k putování po planetě. Jejich cílem je sice hlavní město, ale vše se zkomplikuje, když cestou narazí na dva biology, Drisse a Alexu, kteří zkoumají záhadné jevy z moře zabírajícího většinu planety. Následkem tohoto setkání oba hrdinové získají pozornost vládnoucí moci – Driss s Alexou své výzkumy z dobrého důvodu před vládou i veřejností tají, což se samozvaným elitám samozřejmě nelíbí, takže biology pronásledují. Předmětem zájmu obou vědců je Mantrisa, neuchopitelná inteligentní bytost nejasného původu (možná ani nepochází z planety Aldebaran, jak naznačuje poslední kapitola), která střídá podoby a formy, dokáže měnit skupenství vody v rozsáhlých oblastech oceánu a také komunikovat s lidmi a předat jim magický dar, po jakém lidstvo dlouho touží.

Čtenář na pochybách
Leo v kompozici příběhu využívá prověřeného modelu cesty: Mark a Kim putují planetou a poznávají přitom přátelské, nebezpečné i ambivalentní lidi a především podivuhodnou, často životu nebezpečnou faunu. Občas sice čtenář zapochybuje o věrohodnosti existence některých zvířat (jak dlouho asi mohou přežít velcí suchozemští dravci, kteří se nemohou poohnout?), ale i tak musí obdivovat Leovu představivost i kreslířskou zručnost, s jakou mimozemské živočichy vytvořil. Aldebaran je chytrá dobrodružná sci-fi, kde přitom vedle angažované linky boje za svobodu najdeme ještě několik romantických.

Zároveň má i své limity, nepochybně vyplývající z data vydání (pětice alb vyšla v rozmezí let 1994–1998). Autorova kresba je sice precizní a přesná, vyniká plnými barvami i detaily lidských tváří, ale protože Leo podobně jako mnozí další evropští kreslíři té doby používá pohybové linky jen velmi zřídka, působí dnes komiks poněkud staticky. Kim navíc v prvních kapitolách románu nevypadá na třináct a i ve druhé fázi příběhu by jí čtenář hádal spíš pětadvacet než sedmnáct. Ani scénář není dokonalý, což se projeví především v závěru: padouši jsou poraženi příliš náhle a rychle a vlastně nadpřirozenou silou – jako by se tady Leo inspiroval filmem Dobyvatelé ztracené archy a podobnými schématy, kdy hlavní hrdinové ve finální scéně padnou na dno a zachrání je vlastně zázrak. Také některé důležité pasáže příběhu (či historie Aldebaranu a jeho osidlování) zůstanou nevysvětleny. Což může být stejně tak Leova scenáristická nejistota jako trik, jak čtenáře lákat na další díly série.

A i když série nejspíš v současné záplavě chytlavějších, moderněji vyprávěných příběhů Aldebaran zaujme spíše starší generace čtenářů (tedy dnešní čtyřicátníky a padesátníky), bylo by skvělé, kdyby dostala ještě alespoň jednu šanci a v češtině vyšlo i zmíněné pokračování Bételgeuse.

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 11 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   65%čtenáři

zhlédnuto 822x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce