Bellow, Saul
Henderson, král deště

recenze beletrie zahraniční

Saula Bellowa zajisté není třeba představovat, vždyť téměř všechna stěžejní díla tohoto nositele Nobelovy ceny v českých překladech již vyšla. Kniha Henderson, král deště vyšla anglicky na sklonku padesátých let.

Román Saula Bellowa a naléhavost vnitřního hlasu
Saul Bellow: Henderson, král deště, Volvox Globator 1998, překlad a doslov Jiří Hanuš, 260 s.

"Všechno šlo čím dál víc z kopce, a najednou se to zkomplikovalo až příliš... Nastává chaos". Tímto výmluvným sdělením začíná román Henderson, král deště amerického prozaika Saula Bellowa. Autora zajisté není třeba představovat, vždyť téměř všechna stěžejní díla tohoto nositele Nobelovy ceny v českých překladech již vyšla. Kniha Henderson, král deště vyšla anglicky na sklonku padesátých let, kdy už měl Bellow za sebou úspěšný román Dobrodružství Augieho Marche, a krátce před Hendersonem vyšla kratší kniha Ani den.
S oběma výše uvedenými texty má Henderson, král deště mnoho společného a lze tak říci, že organicky zapadá do celku Bellowova díla: s Augie Marchem pojí román motiv cesty, úsilí po ovládnutí vlastního života, úporná snaha dát životu nějaký směr; s druhou prózou pak sdílí jisté podobnosti v postavě ústředního hrdiny. Stejně jako v knize Ani den i zde se setkáváme s člověkem v hluboké životní krizi - a stejně jako Tommy Wilhelm i Henderson je postavou rozpolcenou ve svém nejvlastnějším nitru, člověkem ve stavu úzkosti, zoufalství nad světem i nad sebou samým, který neví, jak dál.

Zrození smyslu
Avšak zde také podobnost končí. Zatímco Ani den končí pouhou deskripcí životního zoufalství a scénou, kdy hrdina oplakává neznámého zemřelého, Henderson jde v tomto směru dále, je jakýmsi vykročením za smyslem. Toto hledání smyslu života však má jinou podobu, než jaká je do značné míry pro autora charakteristická. Henderson totiž není tápající humanitně orientovaný intelektuál, ani není židovského původu. Je to bohatý dědic, syn intelektuálně zaměřeného otce a také trochu zbytečný člověk - a protože mu klid nepřináší ani založení chovu prasat, vydává se hledat smysl svého života do nitra Afriky. Tato cesta pro něj má tak trochu "iniciační" význam - jeví se jako druh odpovědi na vnitřní hlas, který bez přestání volá z hrdinova rozpolceného nitra. Henderson se v průběhu románu ukazuje jako člověk toužící pomáhat jiným, což je na něm velice sympatické, navzdory jeho často naprosto neúnosnému hulvátství. Jeho nejnápadnějším rysem je však plastičnost literárního ztvárnění. Bylo-li americkou kritikou řečeno, že Bellow kráčí ve stopách velkých ruských romanopisců 19. století a také stopách Shakespearových, pak postava Eugena Hendersona je toho nejlepším dokladem. A nelze než souhlasit s Jiří Hanušem, z jehož rukou skvělý překlad knihy pochází, když v doslovu píše, že nám hrdina "připadá stále lidštější a sympatičtější." A dále: "V závěru přímo cítíme chladný arktický vzduch v plicích spolu s Hendersonem a svíráme v náručí drobného opuštěného chlapce zabaleného v přikrývce." Plastičnost této literární postavy je také nejlepší obranou proti nějakému zjednodušenému vyznění - Bellowův hrdina toužebně hledá smysl svého života, ovšem toto hledání zůstává nejisté, čtenář není zbaven svých pochyb, žádný happy end se nekoná. Je zde pouze příslib, ale i to někdy stačí.

Velká témata literatury
Saul Bellow se v šedesátých letech velice silně postavil na odpor onomu přístupu, který chtěl z literatury vyloučit všechna velká témata, proti přístupu, který nade vše staví "disciplínu, styl a oddanost exaktní formě". Oproti tomu Bellow postavil prosté vypravěčství, inspirované jednak silnou tradicí židovskou, ale rovněž tradicí "realistického" románu minulého století. Dlužno však dodat, že není žádným konzervativcem - s touto tradicí velice tvůrčím způsobem pracuje, o čemž svědčí i hluboká a čtivá kniha Henderson, král deště.
Ladislav Nagy

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 156 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Radoslav Valkovič, 09.02.2007 20:20
Bellow, Saul: Henderson, král deště
Henderson, kráľ dažďa V záhlaví knihy v peknom preklade Michala Brezinského z roku 1988, vydavateľstvo Pravda, nakladateľsvo Pravda, sa píše : paródia na mýtické putovanie, filozoficko-komický román z roku 1959. Súhlasím, román je grotesknou paródiou znudeného chovateľa svíň Eugena Hendersona, 55-ročného... otca piatich detí, druhý krát ženatého, ktorý po otcovi, okrem iného spisovateľovi, zdedil tri milióny dolárov. Hrdina sa dostáva do duševnej krízy a ako autor v úvode knihy predznamenáva : "Čo ma donútilo vybrať sa do Afriky? To je dlhé rozprávanie. Všetko šlo dolu vodou a čoskoro sa to nedalo už vydržať." Ako charakterizovať Hendersona? Je druhý krát ženatý (prvé manžestvo so schizofreničkou Frances, veľkou čitateľkou, náruživou pisateľkou listov a veľkou fajčiarkou) stroskotalo a on sa žení druhý krát s Lily. Bellow ho v úvode knihy popisuje ako náladového, vulgárneho, tyranského a pravdepodobne nenormálneho. Mimo jeho alkoholových excesov sa Henderson prihlási na hru na husliach u starého, obézneho maďara, aby sa tak pozdvihol z duševného zovretia a prízemnosti, ktoré ho kvári. Pre Hendersona je prekliatím vnútorný hlas , ktorý ho neustále, nemilosrdne oslovuje svojím "Musím, musím..." Aby unikol z tohto utrpenia a našiel liek na tento duševný stav vydáva sa s priateľom Charliem, tiež milionárom, do Afriky; čoskoro sa od neho odpojí a spoločne s Romilayuom, svojím sprievodcom putuje po nehostinnej Afrike ku kmenu Arnewi, kde stretávva jej náčelníka Itela - s tým zvedie komický víťazný súboj a stáva sa jeho hosťom. Stále ho však trápi predpojatosť kmeňa voči žabám, ktoré okupujú malú vodnú nádrž a kvôli ktorým posvätné kravy kmeňa zomierajú na smäd. Hendersom sa rozhodne konať a žabiu pliagu vykynožiť. Zhotoví výbušninu a hodí ju do nádrže. Čo čert nechcel, nábušnina roztrhne hrádzu a kmeň sa ocitá bez vody. Henderson je v tej chvíli ochotný zomrieť. Nakoniec však uteká z africkej dediny a po niekoľkodňovom putovaní sa dostáva ku kmeňu Wariri, kde sa zoznámi s náčelníkom Dahfuom, pričom sa mu podarí zdvihnúť a preniesť k božstvám Mummu, tlstú a mohutnú príslušníčku kmeňa. Nato sa spustí dážď a afričania to pripisujú práve Hendersonovi. Následne ho vyhlásia za kráľa dažďa - Sunga. Podľa mňa, celá krása knihy spočíva v dialógoch medzi náčelníkom kmeňa Dahfuom a Hendersonom. Dahfu má podľa zvyklostí kmeňa Wariri chytiť leva, ktorý je prevtelením ducha jeho otca, a tak si zabezpečiť vládu a trón v divočine. Prekočím zaujímavé pasáže stretu týchto dvoch hrdinov a konfliktu civilizácií a poviem, že Dahfu v snahe chytiť leva v závere knihy zomiera a vystavuje tým Hendersona do roly jeho následovníka. Aj z tejto africkej dediny po uvaznení Henderson umiká a spoločne s Romilyaom a malým levíčaťom sa dostáva do civilizácie. Nakoniec Henderson nachádza pokoj a vyznáva lásku svojej druhej manželke Lily. Natíska sa mi povedať, že narozdiel od mnohých Bellowových próz Henderson nie je vzdelaný žid, intelektuál ale obyčajný, možno zbytočný človek. Od Bellowa som čítal Herzoga, ktorého považujem za vrchol jeho tvorby a Obeť z roku 1947. Niekedy sa mi zdalo, že ten pravý Bellow sa v africkej pustatine a objatí divošských rituálov stráca a nenecháva vyznieť autorovu genialitu, tak typickú a vyostrenú v metropolách ako Chicago alebo New York. Nech je ako chce, Hendreson je ďalšou broilatnou ukážkou tohto skvelého amerického prozaika. Čitateľa pobaví, pousmeje sa a k tomu aj poučí. Možno by sa každému z nás, v tomto precivilizovanom svete, hodilo vyraziť si do africkej divočiny a nachádzať tak pravdy života ďaleko od civilizácie.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

56%čtenáři

zhlédnuto 4477x

katalogy

Inzerce
Inzerce