Plath, Sylvia: Noční tance

Plath, Sylvia
Noční tance

recenze beletrie zahraniční

Americká básnířka Sylvia Plathová patří k těm postavám literární historie, jejichž životní osud poněkud zastínil samotné dílo. Její bouřlivé manželství s anglickým básníkem Tedem Hughesem, po jehož krachu ukončila Plathová svůj život sebevraždou, patří k nejslavnějším vztahům v dějinách písemnictví a většímu čtenářskému zájmu než sbírky poezie se těší autobiografická próza Pod skleněným zvonem, ve které Plathová popisuje své deprese.

Cesty k Sylvii Plathové
Emma Tennantová: Sylvia a Ted. Překlad Petra Kůsová. Eroika, Praha 2002, 192 stran, cena 199 Kč, náklad neuveden
Sylvia Plathová: Noční tance. Překlad Tomáš Hrách, Eva Klimentová, Zuzana Šťastná a Jan Zábrana. Argo, Praha 2002, 96 stran, cena a náklad neuvedeny

Intimní poezie a bulvární životopis slavné americké básnířky
eprese. S koncem roku se na českých knižních pultech objevily hned dvě publikace s jejím jménem, nabízející zajímavé srovnání. Zatímco svazek z pera Emmy Tennantové familiárně nazvaný Sylvia a Ted zpracovává zmiňovaný vztah v senzacechtivém melodramatickém duchu, plném květnatých metafor na hranici kýče, výbor z poezie Sylvie Plathové, který vydalo pod názvem Noční tance nakladatelství Argo, představuje až bodavě úsečný básnický jazyk, jehož obnažené emoce mrazí do morku kostí.

Kariéra, nebo sňatek
Seriózní biografie o životě Sylvie Plathové dosud nebyly do češtiny přeloženy, a je proto dobré připomenout si alespoň základní životopisná data. Pro pochopení autorčiných básní jsou nepostradatelná. Sylvia Plathová se narodila roku 1932 a ústřední událostí jejího dětství byla smrt otce (1940). Matka podporovala její literární ambice a Sylvia si již jako studentka vydobyla různá ocenění. Zároveň byla však ovlivněna atmosférou 50. let - pronásledovala ji představa, že se musí vdát a mít děti, jinak z ní nikdy nebude "úplná žena". Ustavičně se zmítala v rozporech mezi kariérou a sňatkem, cudností a erotickou zkušeností, které ještě zesilovala náchylnost k depresím (tu ostatně měla po otci "v rodině"). Na univerzitě v Cambridgi se poprvé setkala s básníkem Tedem Hughesem, za kterého se provdala. Vše vypadalo idylicky: dva začínající básníci, dvě děti, dům na venkově v Devonu… Život v domácnosti ale Plathová vnímala spíše jako ubíjející stereotyp až vězení a spory mezi oběma manžely se stupňovaly. V létě roku 1962 Hughes Sylvii opustil kvůli jiné ženě. Spisovatelka se i s dětmi odstěhovala do londýnského bytu v bývalém Yeatsově domě, její deprese se prohlubovaly a za jedné z nejchladnějších zim nedávné britské historie tam po několika měsících spáchala sebevraždu.

Hrozivé slunce
Ačkoli důvěrný název Sylvia a Ted naznačuje oboustrannost, život a myšlenky Teda Hughese jsou v knize dosti opomíjeny, což patrně souzní s ediční politikou nakladatelství Eroika, které se cíleně zaměřuje na ženy. Tento samotný fakt by tolik nevadil - iritující a snad i odsouzeníhodný je ale způsob, jakým se tu pojednává o Plathové. Podle záložky se kniha pohybuje na pomezí reality a fikce. V postmoderní literatuře jde o běžný postup, neměl by ale překročit jistou míru vkusu, za níž se text Emmy Tennantové ocitl. Mnohé předznamenává už samotná struktura celého svazku - začíná se prologem s hlavičkou Londýn, 11. února 1963, tedy datem Plathové sebevraždy. Následuje kapitola Troje dětství a sebevražda, v níž se črtají osudy tří hlavních postav: Američanky Sylvie, Angličana Teda a ruské Židovky Assie, ženy, pro kterou Ted opustí Sylvii. Takové rozvržení doslova volá po stereotypech a záhy se nám jich rovněž vrchovatě dostane. Citujme ze str. 116-117: "Tajemná, talmudická tvář z východu, zpola skrytá, a přece smělá… Ruská tvář, štvaná pogromy, neskonale trpící, vzdorující, a přece prosící o bolest… Assia oplývá krásou Sněhové královny, kámen hozený do jejích bleděmodrých očí by však dlouho padal na dno." O nic přesvědčivěji nevyznívá ani popis Teda - muže, "který je horoucně pevný a stálý jako hrozivě planoucí slunce" (str. 62), a scéna, v níž uloupí mladičké Kate "její panenský vínek" (str. 106), je jako vystřižená z produkce červené knihovny. A na poslední stránce vše korunuje zmínka o tom, že Assia po sedmi letech od Sylviiny smrti zabila sebe i své dítě, stejně jako další umělý odkaz na magické číslo sedm a jeho význam ve starých mýtech. Jinak předchozí záplavu prázdných klišé ani uzavřít nešlo.

Udržet si sebekontrolu
Také překladatel Tomáš Hrách, který sestavil výbor Noční tance, měl původně v úmyslu knihu pojednat jako "volný rozhovor" obou básníků. Hughesův podíl se ale nakonec zmenšil na jedinou báseň Ženich a nevěsta: Tři dny o samotě, vloženou do knihy jako volný list. Pro dílo Plathové měl Ted Hughes význam nejen coby partner, ale i jako pozdější editor. Dva roky po autorčině smrti totiž pomohl vydat přelomovou sbírku Ariel, kterou někdejší Sylviin učitel Robert Lowell uvedl následovně: "V těchto básních se Sylvia Plathová stává sama sebou, stává se kýmsi imaginárním, nově, divoce a jemně tvořeným - stává se jednou z řady nadreálných, fascinujících velkých klasických hrdinek." Jedním dechem je ovšem třeba dodat, že tu Hughes nerespektoval Sylviin plán - vynechal několik básní, které se mu jevily jako příliš agresivní, a naopak zahrnul asi tucet dalších, jež Plathová napsala bezprostředně před smrtí a které měly tvořit začátek další sbírky. Autorčiny Sebrané básně spatřily světlo světa až roku 1981 (o rok později jí vynesly Pulitzerovu cenu) a právě ony nejzřetelněji ukazují, jak se spisovatelka vymanila z vlivů konvenční poezie a dala tím příklad, který na mladé umělce působí dodnes.
Výbor Noční tance vychází dvojjazyčně, a čtenář tedy může velmi zdařilý český překlad porovnávat s originálem. Plathové poezie je v prvé řadě konfesijní, intimní a soukromá, dotýkající se tabuizovaných témat. Básně často autobiograficky začínají a výsledný dojem vychází z imaginací přetvořené zkušenosti, jež nabývá rozměrů mýtu. Vše, co tak důvěrně známe z domácnosti, mění autorka v cosi cizího, zvláštního a divného, přičemž využívá i zesměšňuje pocit, jaký má sama ze sebe. ("Kuchyň je prolezlá zlem! / Syčí v ní brambory. / Kašírka jako v Hollywoodu, není z ní vidět ven.") Převažují chmurné vize poháněné vztekem na manžela a otce, ale najdeme také až průzračně krásné básně o přírodě. Navzdory velkým psychickým výkyvům si Plathová jako básnířka dokázala uhlídat pozoruhodně jasnou dikci - vždy se opírá o metafory a bleskurychle, horečnatým, avšak stále kontrolovatelným tempem přechází od představy k představě. Sama to vystihla v rozhovoru z roku 1962: "Věřím, že člověk by měl mít kontrolu nad svými zkušenostmi a svou poučenou a inteligentní myslí s nimi zacházet - a to i tehdy, jsou-li ony zkušenosti strašlivé…


© Hana Ulmanová
článek vyšel v Respektu č. 1/2003
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky a redakce Respektu

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 144 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 6226x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce