Pokud používáme termínu „regionální literatura“ ve volnějším nebo metaforickém smyslu, můžeme říci, že američtí židovští autoři vytvořili v USA regionální literaturu. Třebaže jsou poznamenáni „Starým světem“ i imigrantskou židovskou kulturou, nepochybně patří mezi americké spisovatele. Píšou – s výjimkou Isaaka Bashevise Singera, který léta psal v jidiš i v Americe, a několika dalších autorů – v angličtině a žijí a vydávají svá díla ve Spojených státech. I jejich příběhy se odehrávají ve Spojených státech. A i když jim nelze dokonale porozumět, aniž bychom vzali v úvahu jejich židovský původ, netvoří součást židovské literatury – nepatří ani k literatuře hebrejské, ani k literatuře jidiš.

Jejich práce jsou však regionální i v dalším slova smyslu. Odvíjejí se z jednoho prostředí, o němž také pojednávají – ať už jsou to ulice a skrovné příbytky v přistěhovaleckých židovských čtvrtích New Yorku (jako Lower East Side u Bernarda Malamuda), či Chicaga (u Saula Bellowa) nebo „lepší“ čtvrtě, do nichž se přestěhovali židé druhé generace, tj. děti imigrantů (viz Newark a další předměstí v dílech Philipa Rotha). Dané prostředí pak nabízí exotické až podivné zvyky, od náboženských po společensko-kulturní, a rozšiřuje tak obzor běžného čtenáře. Jsou regionální nebo ještě lépe etnické i proto, že jsou založeny na střetu imigrantské kultury s kulturou hostitelskou, americkou. (Zároveň je však nutné připomenout si poznámku Philipa Rotha, který řekl, že postavy Bernarda Malamuda žijí „v bezčasé depresi a v bezbřehém Lower East Side“, čímž chtěl vyjádřit, že Malamud nejen vidí Žida jako univerzálního člověka a chápe ho metaforicky, ale i místo a čas u něj nabývají obdobných dimenzí.)