Lawrence, D. H.
Apokalypsa

recenze beletrie zahraniční

David Herbert Lawrence (1885--1930) je u nás znám především jako tvůrce svého času skandálního románu Milenec lady Chatterleyové, méně už jako klíčový britský modernistický prozaik a básník.

Apokalypsa pro třetí milénium
David Herbert Lawrence: Apokalypsa. Přeložil Petr Fantys. Garamond, Praha 2002, 136 stran, náklad a cena neuvedeny

Poslední dílo D. H. Lawrence
David Herbert Lawrence (1885--1930) je u nás znám především jako tvůrce svého času skandálního románu Milenec lady Chatterleyové, méně už jako klíčový britský modernistický prozaik a básník, a jeho pozoruhodné studie o literatuře, cestopisy a eseje se dosud v češtině v knižní podobě neobjevily vůbec. Před nedávnem však nakladatelství Garamond uvedlo na trh Apokalypsu, poslední jeho dílko, které napsal mezi říjnem 1929 a lednem 1930 a jež vyšlo až posmrtně 3. června 1931. Text nejprve vznikal coby úvod ke knize přítele Fredericka Cartera, brzy se však umírajícímu spisovateli rozrostl a svérázným způsobem začal prozkoumávat vztah člověka nejen k lidskému světu, ale i k celému kosmu. Stal se tak jakýmsi odkazem autora, který poslední čtyři roky života psal vinou nemoci jen poezii a kratší kousky esejistické, tedy člověka na prahu bytí, který přesto zůstává intenzivně živý a dokáže se dívat kolem sebe, za sebe i před sebe.

Komentář ke zjevení
Myšlenkové zrání D. H. Lawrence ovlivnila bezpochyby první světová válka, která zotročením a ničením člověka pomocí strojů v jeho očích zdiskreditovala celou západní civilizaci. Úvahy o existenci jedinců, společnosti i lidstva lze najít kupříkladu i v Ženách milujících, románu vášně, který se tak svým způsobem stává i románem idejí. Právě v Apokalypse, poetickém komentáři k biblickému Zjevení svatého Jana, však autor formuloval své názory na minulost, přítomnost a budoucnost nejotevřeněji, přičemž ke křesťanské tradici zaujal obdobný postoj jako William Blake či F. M. Dostojevskij. Připomíná nám, že téma vzkříšení bylo klíčové pro předkřesťanská náboženství, a rytmus smrti a znovuzrození je věčný. Autor se vrací k Indiánům, u nichž hledá starobylé náboženství a komunální tradice, neboť (jak napsal v cestopise Rána v Mexiku) Indiáni věří v bratrství všech živoucích věcí a neexistuje pro ně rozdíl mezi Bohem a Božími stvořeními: "Hadi jsou bratry Indiánů, a Indiáni jsou bratry hadů." Opěvuje mytické, symbolické či emocionální vědomí primitivního člověka, který si ještě myslel, že vědomí sídlí v srdci nebo v játrech, a proti němu staví vědomí moderní, intelektuální, jež vyznává rozhodnutí, závěry a finalitu. A pokud touží ono mytické vědomí probudit u současného člověka, doufá, že toho dosáhne prostřednictvím umění a rétoriky. Lawrence se domníval, že individualismus je svou povahou iluzorní, jelikož člověk může dojít smyslu jen v kosmickém řádu. V Studiích o americké literatuře tvrdí, že J. F. Cooper nesnášel demokracii, a tak se jí vyhýbal a snil si o prériích. Podobně lze charakterizovat i jeho vlastní vztah k demokratickému uspořádání. Nikdy totiž nedokázal myslet politicky. Lidské vztahy neuměl chápat jinak než v rovině osobní, nebo jako neosobní setkávání mezi bohy, kteří v daných osobách přebývají, a americká demokracie tak pro něj byla vždy čímsi proti životu (původním termínem anti-life). Velice nelichotivě smýšlel též o spasitelství, kterým je podle něj Amerika příšerně posedlá, a ono "monomaniakální trvání na trestu a strastech" zcela odmítal: člověk přece prahne po tělesném naplnění a nikoli po osamocené spáse vlastní duše.

Rozporuplný puritán
Není třeba zamlčovat, že D. H. Lawrence nikdy nepatřil ke zcela originálním a precizním filozofům. Ve svých esejích básnickým jazykem, stylistickou lehkostí, švihem i všudypřítomnou ironií až sarkasmem daleko překračoval hranice žánru. Rovněž je dobré vědět, že spisovatel sám pocházel ze skromných poměrů, vždy platil účty včas a nikdy by nevypsal šek, který by nebyl krytý -- jinými slovy dával si pozor na malé a později, kdy relativně zbohatl, i velké částky, a v dopisech Friedě najdeme i následující pasáž: "Šetři, splať dluhy -- jsou strašně nepříjemné. Nedostaň se do finančních potíží -- je to hrozná nesnáz." A byť si sám vzal za manželku bývalou ženu jiného muže a matku tří dětí, jeho známí tvrdili, že byl založením puritán, nekouřil a pil jen velmi málo. Mnoho literárních kritiků a historiků ho nyní vnímá jako posledního velikého představitele moralistní tradice v anglickém románu. A zda je, jak se kdysi vyjádřil jistý teoretik, "téměř křesťan", či Antikrist, zda byl jedním z nejlepších příkladů protestantské představivosti, či sloužil temným božstvům krve, o tom se vedou spory dodnes. Lawrencova rozpornost nic nemění na tom, že vydání jeho poslední knihy je edičním počinem mimořádně přínosným jak pro obdivovatele jeho díla, tak pro vyznavače "ekologie bytí" a pro zapálené interprety symbolů, a to nejen biblických -- spisovatelovo tvrdošíjné lpění na pohanském základě je mnohdy vskutku fascinující. Zmiňme se též o vysoké kvalitě české verze, u níž se vkusná obálka a grafická úprava Petra Himmela snoubí s pozoruhodně citlivým překladem Petra Fantyse.
Hana Ulmanová, Respekt, 8/4/2002

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 179 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

58%čtenáři

zhlédnuto 5954x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce