Trevor, William
Děti z Dynmouthu

recenze beletrie zahraniční

Český čtenář bude Trevora znát jako autora knihy Andělé v Ritzu, již před pár lety vydala Mladá fronta a která představuje průřez autorovou povídkovou tvorbou. Román Děti z Dynmouthu...

Románem Děti z Dynmouthu sáhla Mladá fronta opět po díle uznávaného irského prozaika Williama Trevora.

Český čtenář bude Trevora znát jako autora knihy Andělé v Ritzu, již před pár lety vydala Mladá fronta - mimochodem svazku reprezentativního, neboť představuje průřez autorovou povídkovou tvorbou, a Trevor je nejvíce ceněn právě jako autor krátkých, pronikavých, ale i znepokojujících povídek. Že jeho mistrovství neztrácí na hodnotě ani v delším útvaru, dokládá přesvědčivě román Děti z Dynmouthu, který vychází teď - ve stejném nakladatelství, edici a péčí stejné překladatelky Dominiky Křesťanové, která je rovněž autorkou zajímavého a výstižného doslovu.

Celým Trevorovým dílem se jako nit táhne jedno velké téma, totiž otázka po smyslu moderního života, a s ním spojené odvěké motivy, jako láska, zrada, zklamání, utrpení. Radosti v jeho potemnělých prózách příliš nenajdeme a každý náznak optimismu je okamžitě vyvažován řadou neblahých předtuch. Velká část autorových baladicky laděných povídek je situována na irský venkov, ovšem místo u Trevora není důležité - ať je to irská vesnice, nebo anglické maloměsto, autor vždy osvědčuje svůj pronikavý pohled, na malém prostoru dokáže vykreslit spletité mezilidské vztahy a nabídnout čtenáři univerzální sdělení. Autorským pohledem a smyslem pro detail je učenlivým žákem svého krajana Jamese Joyce, všudypřítomná melancholie a pocit fatality zase Thomase Hardyho.

Život jako maloměsto
Dynmouth, kam je děj románu situován, je typické maloměsto. Lidé si navzájem vidí do talíře a život plyne s nezbytnou dávkou pokrytectví - o skandálních věcech se nemluví, vše pohoršující je odsouzeno do ticha a do zapomnění. I soukromý život se odehrává všem na očích, v oknech bez závěsů. Je zde ovšem jedna postava, která vidí, aniž by sama byla viděna a nezapomíná: dospívající Timothy Gedge nikdy nerozhrnuje závěsy a baví se sledováním svých spoluobčanů. Vlezlý, věčně do žluté oblečený Timothy je postava navýsost nesympatická, přímo odporná. A co začalo jako hra, začíná postupně nabývat obrysů vydírání a stává se hrozbou pro život městečka. Hospodskému přijde Timothy na zálety, u vysloužilého kapitána zase objeví po léta skrývanou homosexualitu, někdy dokonce skutečnost vyšperkuje vlastní fantazií a účinek je dokonalý - město začíná obcházet děs z toho, co kdyby Timothy promluvil. A tak postupně všichni přistupují na vydírání, které má jediný motiv: Timothy shání rekvizity pro bizarní a nesmyslné představení, jež plánuje uvést při velikonoční slavnosti.
Sám Timothy časem uzná, že zamýšlené představení je hloupost. A právě v tomto okamžiku plně vysvítá jedno: Timothyho odsouzeníhodné jednání není motivováno ani tak konkrétním cílem, jako spíš obecnou prázdnotou, zoufalou absencí životního smyslu. Jenomže Timothy není jen vtělení ďábla, neboli zla, jak se někomu v knize zdá. Ne všechno z toho, co říká, jsou výmysly a on tak vlastně odhaluje stejnou prázdnotu i v životech svých - na první pohled úctyhodných - spoluobčanů.
Plánované představení bylo nesmysl, ovšem stejně tak je nesmyslný a prázdný život maloměsta, respektive iluze života, pod níž leží nemilosrdná, a navíc vždy dvojznačná, pravda o zradě, přetvářce a klamu.
Ladislav Nagy, květen 2001


Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 157 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Franny, 10.11.2007 10:30
Trevor, William: Děti z Dynmouthu
Hodně zajímavá knížka!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

52%čtenáři

zhlédnuto 3200x

katalogy

Inzerce