Welsh, Louise
The Cutting Room

recenze beletrie zahraniční

Skotská autorka Louise Welshová pochází z Glasgowa, kde dlouhou dobu pracovala v antikvariátě, a právě zde našla inspiraci pro svůj první román nazvaný poměrně dvojznačně The Cutting Room.

Drsný svět glasgowského antikvářství
Louise Welsh: The Cutting Room. Vydalo nakl. Canongate 2002, 294 stran, 10.99 liber.
K nahlédnutí v atriu Britské rady, Národní 10, eventuelně lze vypůjčit v Městské knihovně v Praze

List Guardian uděluje každoročně cenu za nejlepší románový debut. Letos se mezi nejlepší debutanty dostala i skotská autorka Louise Welsh. Pochází z Glasgowa, kde dlouhou dobu pracovala v antikvariátě, a právě zde našla inspiraci pro svůj první román nazvaný poměrně dvojznačně The Cutting Room (snad Střižna, ale vzhledem k obsahu by se hodilo i S/M salon).
Možná ale, že autorka hledala inspiraci i jinde, a to v pozoruhodném filmu 8mm v hlavní roli s Nicholasem Cagem, který jsme měli možnost vidět i v našich kinech. Ano, skutečně, příběh je natolik podobný, až je to zarážející: hlavní hrdina (v tomto případě nikoli ambiciózní soukromý detektiv, nýbrž homosexuální antikvář ve středním věku) je osloven dámou nad hrobem, jejíž bratr (nikoli muž) nedávno zemřel a ona si přeje zlikvidovat celý interiér obrovského a luxusně zařízeného domu, včetně tajemné místnosti v podkroví. Starožitník dostává jasné zadání: jeho malá firma byla prý oslovena proto, že dáma si přeje naprostou diskrétnost, jinak by lukrativní zakázku samozřejmě svěřila nějaké renomované společnosti. Další podmínkou (a zde to už začíná být podezřelé) je požadavek, aby vše proběhlo až zběsile rychle. Ano, jak jistě tušíte, celé to začíná být zajímavé, když se starožitník vydá do podkrovní místnůstky. Zde najde jednak úctyhodnou a velice cennou sbírku erotické literatury, konkrétně více či méně kompletní produkci pařížského nakladatelství Olympia Press, podniku vedeného známým pornokratem Maurice Girodiasem. Šokující? Ne zas tak, zde Welsh trochu přehání a spíš hraje s efektem jména nakladatelství, jež má v britském čtenáři vzbudit chuť zakázaného ovoce - ostatně antologie uspořádaná samotným Girodiasem vyšla v šedesátých letech úplně oficiálně. Mnohem víc šokující jsou pornografické fotografie - na některých je v choulostivých situacích sám majitel sbírky, na těch dalších různě mučené ženy, dokonce i ženy umučené, s prořízlým hrdlem. Snuff? Přesně jako ve filmu, hlavní hrdina se stává knihou úplně posedlý, potřebuje záhadu rozluštit a vydává se do hlubin podsvětí, aby zjistil, zda jde o snímky aranžované nebo skutečné. Kniha má ještě několik podobností s filmem - nejprve se vypraví do obchodu s pornografickými časopisy a videokazetami, seznámí se s mladým hochem, jenž zde prodává a jenž mu posléze začne prodávat (dopadne o poznání lépe než ten ve filmu), pronikne k samotnému bossovi, řídícímu obchod s pornem a prostitucí atd. atd.
Jenže právě tady to začíná být trochu nepřesvědčivé - že starožitník bude mít jisté kontakty v podsvětí, to je ještě možné, ovšem obraz Glasgowa jako jednoho velkého semetiště zločinu, ten úplně přesvědčivě nevyznívá. Jazykově jsou pasáže z podsvětí zvládnuty působivě, ba dokonce přesvědčivě (nakolik to může outsider posoudit), jenže přece jen se nezdá, že by podsvětí bylo tak dokonale uspořádanou pavučinou kontaktů a vztahů a že každý, kdo "jede" v heroinu, "pojede" zároveň v pornu - anebo aspoň bude o této oblasti dobře informován. Čtenář nabývá dojmu, že autorka chce do románu vložit příliš věcí najednou - nebo lépe řečeno, že chvátá k cíli moc přímočaře.
Ještě závažnější autorskou chybou je hlavní postava. Že ho trápí, zda je fotka reálná nebo naaranžovaná, to je jasné a pochopitelné, přesto zamrzí, že tím se jeho osobnost celkem vyčerpává. Kdyby šlo o jiný druh románu, dalo by se to snést, tady to působí rušivě, neboť kniha aspiruje na to nahlédnout do nitra postavy. Snad by bylo bývalo lepší, kdyby autorka zvolila ženskou postavu, těžko říct, rozhodně to chtělo trochu minucióznější propracování.
O závěru toho moc říct nelze, protože už takhle jsem prozradil dost. The Cutting Room je něco na způsob detektivky, thrilleru, a tak prozradit závěr by bylo vůči případnému čtenáři této knihy nefér. Nicméně přesto se zmínce o zakončení vyhnout nelze: celkové vyznění je totiž dost nepravděpodobné - jak z hlediska detektivního žánru, tak prosté logiky - a navíc zhruba v polovině začínáte tušit, jak to dopadne. Co se týče pravosti fotografií, tak ani zde se nic nedozvíte. Že autorka chtěla nějak vyjádřit svůj skeptický postoj k možnému poznání minulosti, nebo vůbec světa kolem nás, je hezké, ba co víc, docela moderní a vlastně i myšlenkově autentické - bohužel přece jen k tomu mohla zvolit lepší způsob.
Co říct závěrem? Toto je určitě dobrý román a Louise Welsh nepochybně nadějná autorka. A je velmi dobré, že některé z recenzí, jež se objevily v britském tisku, byly docela kritické, protože přílišná chvála by mohla této knize (a potažmo autorce) jen uškodit. Nuže, slibná kniha a navzdory trochu "obšlehnuté" výchozí situaci i celkem originální. Nezbývá než se těšit, co Louise Welsh předvede v druhém románu.
Ladislav Nagy 29/9/2002

 

© _______
článek vyšel v _______
na iLiteratura.cz se souhlasem _______

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 74 čtenářů.

Diskuse

Vložil: L., 22.03.2007 10:27
Welsh, Louise: The Cutting Room
super
Vložil: Iva, 16.02.2007 12:45
Welsh, Louise: The Cutting Room
Nenechte se zmást recenzí.Skvělá kniha.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

56%čtenáři

zhlédnuto 2746x

Inzerce
Inzerce