Převlékárna

Když mi bylo osmnáct let, podařil se mi husarský kousek. Napsal jsem Samoobsluhu, ze slov jsem stloukl věty, z vět verše, vytvořil jsem něco, co se mnou nemělo absolutně nic společného.

Převlékárna by se dala nejjednodušeji opsat jako záznam každodenních zážitků autora a jeho múzy/milenky („Ilona je dobrou duší tohoto románu.“). Próza života je naplněna, jak se můžeme dočíst na konci v „navrhovaném obsahu“, cestami, prací, krakovskými hospůdkami, mužsko-ženskými přátelskými vztahy, tvůrčí neschopností kolegů, již píší…