Dantovská kritická tradice u nás nesměle začíná již v 19. století a rozhodněji se rozvíjí nad překladem Jaroslava Vrchlického.

Nový překlad Komedie z pera Vladimíra Mikeše je již čtvrtým kompletním překladem Komedie do českého jazyka. Poprvé ji přeložil Jaroslav Vrchlický (1879-1882), po něm Karel Vrátný (1930) a Otokar František Babler spolu s Janem Zahradníčkem (1952). S trochou velkorysosti a s přihlédnutím k hendikepu čtyřicetileté devastace české kultury komunisty lze říci, že stejně jako u nejvyspělejších národů i u nás si každá generace znovu Danta přeložila a interpretuje.

Laskavá vůle, v níž je ztajená / ta láska, která vždycky zpříma dýchá / – tak jak z té lačné čiší chtivost zla – // dá pokyn lyře, aby byla zticha, / pravici nebe náhle povelí, / ať se těch svatých strun už nedotýká. //

Povědomí o existenci Danta Alighieriho vzniklo v českých zemích poměrně brzy, nedlouho po Dantově úmrtí, zásluhou otevřenosti tehdejší lucemburské éry vůči vlivům evropské kultury.