Válka. O válce psal Josip Mlakić. I Vladimir Kecmanović. Jeho zdařilý román Top je bio vreo (Dělo bylo žhavé, 2008) je napsán z perspektivy dítěte a odehrává se v Sarajevu. Robert Medjurečan se zabýval následky války v románu Prodajem odličja, prvi vlasnik (Prodávám vyznamenání, jako nová, 2008), v knize výrazně válečné, kde válka sice tvoří jen pozadí příběhu, ale její vnímání je velmi palčivé a naléhavé.

Jestli si myslíte, že jsme si odjezdem z Mogily pomohli, tak to se těžce pletete. Vyhnali nás do Cernice. Bohatší o vejprask a zkušenosti. Otázka je, jestli jsme se vůbec něčemu přiučili. Teď něco uslyšíš, drahý Watsone, nespěchej na Sherlocka…

V situaci, kdy historii píšou vítězové – a poražení nejsou o nic lepší –, má literatura právo předložit svou verzi historických událostí, která by mohla být nejbližší pravdě. Naopak když se snažíte napsat něco hodně fantastického, nesmíte být překvapeni, když vás život hned zítra bude dementovat. Může se stát, že bude ještě neuvěřitelnější než to, co jste napsali v literatuře. V Srbsku existuje jedno přísloví: Kdykoli si pomyslím, že už jsem na dně, uslyším, jak někdo škrábe pode mnou.

Pod názvem Svár se skrývá válečná próza srbského autora Saši Stojanoviće, který události války v Kosovu v roce 1999 zná z vlastní zkušenosti.