Jak voják opravuje gramofon

Válka viděná optikou jedné postavy není v dějinách literatury žádná novinka přinejmenším od Tolstého; pokud jde o topos „velké dějiny očima dítěte“, těžko už kdy někdo překoná laťku, kterou stanovil Günter Grass svým Plechovým bubínkem. V těchto základních narativních principech bývá prototypickou vypravěčskou perspektivou popis vnitřního i vnějšího světa, vnitřní monolog. Kdo by však čekal spořádané popisy a záznam skutečnosti, tomu Saša Stanišić připravil dost šokující překvapení.

Francesco se nastěhoval naproti do podnájmu ke staré Mirele a stará Mirela vybalila svoje prachem pokryté šminky, zjistila, že pudr je samá hrudka a rtěnka se nedá použít, a tak si ještě tentýž den koupila všechno nové a s růžovými líčky se motala kolem rajčat na zahradě.