Naděje chodí po špičkách

Nakladatelství Okamžik – sdružení pro podporu nejen nevidomých vydalo knihu Ivana Jergla Naděje chodí po špičkách. Nabízí se charakterizovat Jerglovy povídky výmluvným označením „příběhy ze světa postižených“. Jenomže je to zařazení povrchní a zavádějící.

Proč tuhle knížku číst? Proč si Jerglovy povídky dávat do hlavy? Není přece každý život někdy obtíž a břímě?

„S tím naším pánem už to není možný,“ povzdechl si při obědě německý ovčák Max. „Od rána do večera klimbá v křesle, zapomíná, jak se jmenujou štěňata, žrát nám pořádně nedává...“

Mohu říct, že už se dnes pohybuji docela jistě. Bázeň před lidmi skoro necítím. Jenom občas, když se na mne někdo pozorně nebo zvědavě zadívá, zatají se mi dech a upadám do rozpaků...