Pokud autorka v úvodu knihy hrdě hlásá, že přechozí publikace o vagině to nejdůležitější opomíjely a ona to zřejmě hodlá napravit, pak můžeme její slova ohodnotit jako plané vychloubání. V porovnání s Otvíráním Pandořiny skříňky totiž kniha Wolfové neříká o mnoho více. Spíš méně.

Sestra nepochopila ani ty akvarely – byla z nich zmatená – prohlížela si je několikrát – a zdálo se, že pokaždé znovu uvažuje – o tom muži na koni, který se jí líbil […] vezmu to zítra do školy – ukazovat to lidem, kteří nic nevidí, mě bolí, ale stejně to udělám – […] Jestlipak je to proto, že mám v sobě víc zvířete než mozku – že chci být u tebe, abych ti řekla, jak moc se mi to líbí – Ne, žádné zvíře – je to kvůli doteku – Pro mě dotek může být Bůh, nebo ďábel – nevím, který z nich – […]

Kluci mají penis, holky zase vaginu. A u znalosti této edukační hlášky z filmu Policajt ze školky povědomí o ženské sexualitě často také končí. Přitom přístup k vagině se dá metaforicky pojmout jako přístup k ženám obecně.