Ostende 1936

Tato krátká kniha je strhující bez ohledu na to, nakolik je čtenář seznámen s dílem ústřední trojice Zweig, Roth a Keunová. Dílo nevelké rozsahem se ho dotkne, nenechá ho v klidu, přiměje ho hledat paralely se současností a klást si nepříjemné otázky. Zároveň je jako šperk; poslední moment zalitý v jantaru.

Tady nahoře u moře je léto, na slunci září barevné plážové domky. Stefan Zweig sedí v lodžii ve třetím patře bílého domu na širokém bulváru v Ostende.

Dojemná meditace nad krátkostí času, který je člověku na zemi vyměřen. Silné podobenství o tom, jak si zastíráme děsivou skutečnost, o níž dobře víme, a přesto vědět nechceme. Melancholické svědectví o síle lásky, která může poskytnout útěchu a pocit štěstí, ale ty nejosudnější hrozby odvrátit nedokáže.