HS

Hana Strejčková

Velký umělec Josef Sudek, který fotografii považoval za hezké řemeslo, nikoliv za umění, se opět vrací díky nalezeným rozhovorům a oživeným vzpomínkám pamětníků. Je až s podivem, kolik let tyto texty čekaly na své vydání. Vznikla tak kniha působivá, milá, chtělo by se napsat „sudkovská“. „Vždy jsem fotografoval jen to, k čemu jsem měl nějakou lásku,“ říkal Josef Sudek.

Na předvánoční trh vstoupila nepřehlédnutelná publikace rekapitulující čtvrt století Ceny Jindřicha Chalupeckého i vývoje české společnosti Mezera. Jak se v posledních pětadvaceti letech vyvíjela naše mladá výtvarná scéna? Kam se posunula společnost a jak se odrážela v tvorbě mladých umělců? Čítanka současného umění je na prohlížení i čtení, pro pamětníky, mladé i budoucí generace.

Co to jsou a jak fungují média, k čemu a komu slouží? Koho mají ovlivnit a jak působí na celou společnost? Jak média vznikla? Tyto a mnoho dalších otázek erudovaně zodpovídá a rozebírá publikace autorů Vlastimila Ježka a Jana Jiráka Média a my.

Odborná publikace V hlavní roli text: Podoby a proměny scénického čtení nahlíží z mnoha úhlů na fenomén scénického čtení. Autoři příspěvků, jak teoretici, dramaturgové, režiséři, divadelní tvůrci a aktéři, tak příznivci či odpůrci scénického čtení, ve svých studiích nastínili jeho vývoj po roce 1989 do současnosti, pojmenovali jeho přínosy i úskalí, shrnuli zkušenosti z praxe.

Tematická monografie In puncto religionis. Konfesní dimenze předbělohorské kultury Čech a Moravy reflektuje nové pohledy a přístupy na kulturní projevy rozmanitých náboženských směrů, tehdy působících v geografickém okruhu Čech a Moravy. I když je značná část knihy věnována výtvarnému umění, obsahuje i cenný přesah do liturgické hudby, literární produkce a architektury.

Kniha Kinetismus Zdeňka Pešánka oživuje myšlenky a tvorbu ve své době nedoceněného autora a umělce, jenž se u nás snažil o prosazení nové výtvarné techniky – o kinetismus.

Kolektivní publikace Divadelní tvorba ve specifických skupinách přibližuje dlouholeté zkušenosti profesionálních divadelníků, kteří se zaměřují na problematiku lidí s postižením, ať mentálním, fyzickým či s kombinovanými vadami, v kontextu divadelní tvorby s přesahem k výtvarnému umění, divadelní antropologii, muzikoterapii a terapii pohybem.

Na první pohled titul nové publikace Divadelní kostým může evokovat encyklopedicky laděný přehled či výpravnou publikaci, jejichž cílem je obsáhnout problematiku divadelního kostýmu v celé šíři. Podtitul Absolventi „Tröstrovy katedry“ scénografie DAMU první domněnku vyvrací a téma zužuje. I přesto až první řádky Vlasty Koubské čtenáři nastíní, že jde o zajímavě, byť stručně pojatý pohled na vývoj určitého typu divadelního kostýmu.

Kolektivní publikace Od kabaly k Titaniku prezentuje různorodost a rozmanitost zájmů dnešních dějin umění. Nabízí deset odlišných studií od deseti autorů různých generací na velmi rozlišná témata.

Divadelníky, a jistě nejen je, potěší inspirativní novinka z nakladatelství AMU Deník zkoušek Tragédie Carmen Petera Brooka. Spisovatel a operní režisér Michel Rostain, tehdy Brookův asistent, v ní čtenářům předává autentický záznam o tvůrčím procesu významné divadelní osobnosti 20. století.

Neumím jinak než láskou je nejnovější divadelní báseň Miloše Horanského o strhujícím osudu spisovatelky Boženy Němcové. Scénickou koláž režisér nastudoval pro pražské divadlo Viola. Roli spisovatelky ztělesnila Tatiana Vilhelmová, Josefa Němce se ujal Aleš Procházka a herec Tomáš Pavelka se během dvouhodinové scénické koláže proměňoval ve vlastence, souputníky, milence a mnoho dalších postav.

Výpravná publikace Friedrich Ohmann Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách profesora Jindřicha Vybírala reflektuje a interpretuje jednu z největších osobností architektury 19. století středoevropského regionu Friedricha Ohmanna a připomíná počátky vědeckého bádání o barokní architektuře. Především se však zaměřuje na Ohmannovo působení v českých zemích, jeho vřelý zájem o studium barokní architektury a také jeho postupné formulování vlastního architektonického jazyka.

České loutkové divadlo má bezesporu v naší historii a kultuře své nezastupitelné místo. Nově vydaný sborník studií našich předních odborníků Živé dědictví loutkářství význam tohoto fenoménu v národním i celosvětovém kontextu dokládá.

Kniha Martina Čiháka Ponorná řeka kinematografie, vydaná Nakladatelstvím AMU, je obecně a nepoeticky řečeno avantgardní kniha o filmové avantgardě. Ponoříme-li se však jak do textu, tak mezi jeho řádky a necháme se unášet Čihákovým tokem myšlenek, pak jde rozhodně v českém mediálním diskursu o knihu v mnoha ohledech pozoruhodnou.

Publikace Profese tanečníka: mezi obdivem a odsouzením, vydaná nakladatelstvím AMU, předkládá pět samostatných hlubších studií, které se dotýkají různých aspektů taneční profese a nahlížejí na postavení tanečníků v historickém, kulturním a společenském kontextu.

Vnímavý tazatel se ptal básníka, typografa, dvou fotografů, malíře a sochaře, kteří současně jsou i pedagogy, emigranty, ale i jednou generací hybatelů české kultury – součástí kulturní identity národa, a především lidmi se svými osudy a názory.

Kniha má výpovědní hodnotu jako svědectví muže, jenž žil na přelomu dějin. Osobně prožil bouřlivé období malých scén, předrevoluční var i zásadní zahraniční výpravy s Divadlem na provázku. Pro mne osobně byl nejzajímavější popis Karavany Mir a zejména jejího působení v Moskvě, neboť v té době jsem tam žila a vzpomínky ještě nevybledly.

Výstava Ř! Česká národní identita v současném výtvarném umění, organizovaná v době dvacátého výročí vzniku samostatné České republiky, byla výsledkem týmového projektu semináře studentů dějin a teorie designu a nových médií na pražské VŠUP a zároveň byla součástí výzkumného úkolu Katedry teorie a dějin umění. Trvalou stopou tohoto výrazně kurátorského projektu je tato knížka.

Zmrazit čerstvé ovoce s podtitulem Útržky úvah o divadelní zkoušce je soubor esejů, citátů, praktických cvičení, mnoha otázek a následných odpovědí. Je to i osobní sonda do divadelních útrob – do divadelní zkoušky. A zamyšlení o pozici divadla v současném světě, o divadle autorském i o fenoménu hry a nenahraditelnosti diváka. Kniha v sobě svým zpracováním nese zároveň prvky učebnice, studie a rozpravy.

Další kniha britského spisovatele Stephena Clarka je humorným průvodcem Paříží a (ne)milosrdnou kritikou jejích obyvatel. Jde o oddechové čtení, rozhodně vhodné jako originální inspirace před cestou do této velmi navštěvované, mýty opředené a mnoha přívlastky ověnčené metropole.

Odysseus Jamese Joyce je dodnes bohatým zdrojem inspirace, ať v oblasti literatury, malby či hudby nebo audiovizuálního umění. Adaptovat román, v tomto konkrétním případě jeho 18. kapitolu, pro divadelní scénu je velkou výzvou. V Paříži se o převod poslední kapitoly na scénu divadla Bouffes du Nord pokusila herečka Anouk Grinberg.