Elizaveta Getta

Elizaveta Getta

Vystudovala obor překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově. Nyní pracuje na Odboru zahraničních vztahů Rektorátu UK a paralelně se věnuje výzkumu mezikulturní komunikace v afrických zemích.

Lidský život před desítkami i stovkami tisíc let – poznat jej na základě ojedinělých archeologických vykopávek se zdá být téměř nemožné… dokud ovšem ruku k dílu nepřiloží umělci.

Člověk přírody, otužilecký influencer, showman, průkopník zimního plavání – to jsou jen některé charakteristiky, jež vystihují Alfréda Nikodéma, popularizátora sportu, který sice není náročný finančně ani časově, schopnost sebepřekonání však trénuje jako málokterý jiný.

Kdy se lidé začali zahalovat? Co je přivedlo ke tkaní? Proč dříve muži často nosili sukně? A jak se naši předkové zkrášlovali? Za poznáním úplných začátků módy zve monumentální publikace v netradičním formátu.

Co jsou to „putovací játra“? Jak funguje přeshraniční výměna ledvin? Kolik hodin transplantace trvají? A nakolik dokážou zkvalitnit život? Tato i mnohá další tajemství neuvěřitelného lékařského oboru otevírá novinářka Renata Kalenská ve svém nejnovějším knižním rozhovoru.

Patří mezi myslitele, kteří „jako kdyby se tím, čím více o nich víte, vzdalovali, nikoli přibližovali“, píší o Sorelovi autoři doslovu k jeho dvěma hlavním knihám, jež u příležitosti stého výročí filozofova úmrtí poprvé vycházejí v českém překladu. Přijmete výzvu jeho myšlenky rozklíčovat?

Z nadějné bioložky s feministickými postoji ženou v masajské domácnosti – bez vody a elektřiny, se stádem dobytka a rodinou, ve které skoro nikdo neumí číst ani psát. Jak je možné si takový život zamilovat?

Jak vypadala první Venuše? Co se s ní stalo v průběhu doby? A v čem spočívá její nesmrtelnost? Grandiózní dějiny kultovní ženské sochy poprvé na jednom místě!

Zážitek, prostředek k sebereflexi, katalyzátor změny i vlivný nástroj. S trochou nadsázky lze prohlásit, že se píseň mění kdykoliv je zpívána i poslouchána. Jak, to ve své nejnovější knize zkoumá Jiří Plocek.

Napínavý, dojemný, inspirativní, motivační – málokterý žánr nabízí to, co sportovní film. Nejsou to jen záběry vyčerpávajícího tréninku, sladkého vítězství či zdrcující prohry, ale i komplexní obrazy, které mohou doslova změnit divákův pohled na svět.

O dějinách literatury toho bylo napsáno již mnoho, ale co překlad? Jeho historie je mnohdy ještě napínavější, neboť odhaluje překladatelské trendy v jednotlivých obdobích, ukazuje trnitou cestu za vhodnou metodou a prozrazuje leccos o současné podobě české literatury.

Zoolog, aktivista, politik, ale hlavně člověk, který by pro přírodu dýchal, poprvé odhaluje radosti, starosti i dobrodružství, jež ho nepřestávají provázet na cestě za záchranou přírody.

Válka bez krveprolití, příležitost řešit krásné problémy, nevyčerpatelný zdroj inspirace, duchaplné cvičení mysli a způsob, jak dostát bezprecedentním nárokům současné doby…

Jak přežít těžkou dobu? Z čeho se radovat, když k radosti na první pohled není důvod? A jak nepropadat panice, když útočí ze všech stran? Kniha Martiny Hrnčířové pomáhá hledat odpověď nejen na tyto, ale i mnohé další otázky spojené s výzvami posledních let.

Narodili se v uprchlickém táboře v Angole, do první třídy nastoupili v Československu a v pubertě byli donuceni k návratu do Namibie, země svých rodičů. Co všechno obnášela integrace do kulturně zcela odlišného prostředí? Jak poté vnímali „rodnou“ Namibii? A s čím si českou kulturu spojují po více než 30 letech?

Krásné, cudné, chytré, ale zároveň průbojné, nekompromisní a občas chladnokrevné – žen je v bibli sice mnohem méně než mužů, o to víc pozornosti si ale žádají. Jejich role může být na první pohled malá až nepatrná, mívá ale nedozírné důsledky…

Snídaně v trávě. Člověk a oheň. Feromony pro všední den. Kam posadíme nevěstu? Jakkoliv různorodé se tyhle titulky mohou zdát, patří pod jedno velké, věčné a čím dál důležitější téma.

Důvěřovat, nebo nedůvěřovat statistikám? Po téměř třech letech celosvětové pandemie neznámého viru je tato otázka aktuálnější než kdykoliv předtím. Jak se v číslech zorientovat a rozhodnout, zda přinášejí důležité svědectví, nebo se nás snaží zmanipulovat?

Papuánci si stavějí domy v korunách stromů, zatímco grónští Inuité odolávají mrazům v iglú a týpí. V Laosu si pochutnávají na kaši z grilovaných žab, na vietnamském trhu jsou zase k vidění uzené psí hlavy. Afričtí Šonové znají 200 výrazů pro různé typy chůze a v jazyce rotokas na Šalamounových ostrovech si vystačí s pouhými 11 hláskami. V čem jsme jiní a zároveň stejní, prozrazují Dějiny lidí.

Čeští krajané, kteří se rozhodli vyrazit do světa a žít úplně jinak než v  původní domovině. Plní si své sny, pomáhají ostatním, překonávají každodenní problémy a balancují mezi dvěma světy.

Krásné, protože příšerné – paradox, který má své pevné místo v lidském vnímání estetična už odnepaměti. Zažíváme jej při pohledu do výloh, během sledování televize, ale také třeba při prohlížení rodinných alb. Předkládaná kniha ovšem lásku k přehnanému představuje z odborného hlediska.

Oddaný skaut, kterému už zbyl jen jeho kroj, talentovaný umělec, jenž za sebou nechal všechny své obrazy, bohatá rodina držící se luxusu do poslední chvíle, vojáci bojující proti Islámskému státu, nesmlouvavá policie a přes sto dobrovolníků na balkánské trase v roce 2015. Strach, bezmoc, bída, ale také úleva, legrace a spousta sebereflexe.

Na jedné straně fenomenální osobnost sama o sobě, na druhé skvadra přátel, které zná převážná většina výhradně z médií. Jak je možné, že v tandemu Voskovec-Werich bylo tolik protikladů, co Karla Gotta přesvědčilo jít do Semaforu a proč se Miloš Forman nesžil s Hollywoodem – nebulvárně, ale přitom zevrubně, jako součást vlastního příběhu, vypráví Jiří Planner.

Rozhovory s lidmi, kteří každý den bojují za lidskou důstojnost, boří zažité představy o přístupu k dlouhodobě nemocným a jsou odhodláni zkusit doslova nemožné, aby proměnili beznaděj v zázrak. Jak je možné, že práce, která jednoho zdrtí, dává jinému dlouho hledanou životní náplň?

Přátelské, nápomocné, inspirativní, nezřídka ale také děsivé, zlé a odrazující. Reálně neexistující, v myšlenkách slyšitelů hlasů zcela opravdové. Nadšenec pro péči o duševní zdraví Paul Baker píše příručku, jejímž cílem není předepisovat, ale naslouchat.