Snář mapuje klíčový úsek Swedenborgova života od července 1743 do října 1744 – dobu, kterou strávil v Holandsku a Anglii. Cesta zcela změnila jeho život. Pětapadesátiletý učenec totiž v jejím průběhu prodělal duchovní krizi, při níž se z přesvědčeného racionalisty stal zanícený náboženský myslitel a horlivý propagátor víry.
ZČ
Zbyněk Černík
21. dne měsíce července 1743 jsem odcestoval ze Stockholmu a 27. jsem dorazil do Ystadu, poté co jsem projel městy Södertälje, Nyköping, Norrköping, Linköping, Gränna a Jönköping. V Ystadu jsem se setkal s hraběnkou de la Gardie, s jejími dvěma dcerami a dvěma hraběcími syny, s hrabětem Fersenem, s majorem Landtingshausenem a magistrem Klingenbergem.
Zcela nečekaně Lovisa ucítila, jak dítě kope. Přišlo to jako slabé škytnutí hluboko dole, zachvění v pánevní dutině a pocit velkého štěstí a údivu. Vevnitř kdosi klepal, kdosi, kdo chtěl dát najevo svou přítomnost.
Vodní apokalypsu lze do jisté míry označit za katastrofický román: v severním Švédsku celý podzim bez přestání prší, v řekách stále stoupá voda a nakonec stoupne natolik, že to nevydrží zdejší kaskáda přehrad. Jedna po druhé pod tlakem vodních mas povolí a rozpoutá se peklo...
Popálené dítě byla první kniha Stiga Dagermana, kterou jsem četl, myslím, že v roce 1949. Udělala na mě obrovský dojem – dlouho jsem psal školní slohové práce, jak jsem si tehdy namlouval, v Dagermanově jazykovém rytmu.
Ve dvě hodiny bude mít pohřeb vdaná žena. Její muž stojí v půl dvanácté v kuchyni před prasklým zrcadlem nad výlevkou. Nijak zvlášť neplakal, ale skoro celou noc probděl, a teď má zarudlé bělmo očí.
Požádal, aby si ho mohl podržet. Opatrně mu špičkami prstů otevřel víčka, překvapen, že tento reflex dítěti zjevně chybí. Šedé oči mělo zakalené čímsi, co mohla být infekce nebo šedý zákal, ale zničehonic přestalo funět a bez jediného mrknutí či zachvění na něj upřelo pohled, tak pevný, že by se jím očividně dala podepřít padající stěna...
Vytahoval dítě pomalu, centimetr po centimetru. Všiml si, že to, co měl být obličej, pokrývá modřina, dítě totiž mělo kolem krku několikrát ovinutou pupeční šňůru, jako kdyby se příroda v poslední vteřině rozhodla pro vraždu z milosti. Götz ji ustřihl a dál manipuloval tělíčkem, zatímco ženin dech se zpomalil na minimum. Jak dítě postupně vytahoval do světla lamp, objevovaly se jeho deformace.
Jiné kultury se obrátily k viktoriánství a tam je zábavná hlava, duchaplnost hlavy, jazyk, tam se tak nějak přesouvá humor z přirození do mozku. Myslím, že v Pajale jsme k tomu ještě nedospěli, zůstali jsme v dolních traktech.
„Amor Omnia Vincit“ – láska vítězí nad vším - napsala na obal hnědých desek obsahujících tři poznámkové sešity; a nad tím – většími, tiskacími písmeny – byl uveden titul KNIHA OTÁZEK.
Pod křestními jmény v názvu knihy se skrývá Blanche Wittmanová, nejoblíbenější pacientka profesora Charcota, který v poslední čtvrtině devatenáctého století v pařížské nemocnici Salpetriere - metodami z dnešního hlediska poněkud obskurními - léčil takzvanou ženskou hysterii, a Polka Marie Sklodowská Curieová, slavná objevitelka radia.
Přední švédský prozaik a dramatik Per Olov Enquist debutoval na začátku šedesátých let minulého století a v následujících desetiletích na sebe upoutal pozornost řadou románů, povídek a filmových scénářů...
Omluvte mou nezdvořilost, ale trpím závratěmi a únavou ze svých léků: TANTOXINU, VERONALU, DYPTERONALU, BROMU, FASALODYLU, AFGANISTÁNU, INZULINU, KAPASIDOLONU. Promiňte, že se ptám, ale co to čtete?,
Z Johana se na stará kolena stal multimilionář. Ty miliony mu odkázala stařičká dánská teta, která kdysi bývala světoznámou operní pěvkyní. Jelikož tak nadosmrti dosáhl finanční nezávislosti, ukončil svoje závazky na univerzitě a koupil dům, který dřív patřil jeho prarodičům...,
Doslov knižního vydání Bergmanových filmových povídek "Co chvilku křičí na jevišti světa" a "Sarabanda".
Navzdory své nečetnosti Islanďané v minulosti prošli zajímavým vývojem a navíc za sebou zanechali zřetelné stopy v evropské kultuře. Vůbec nejzajímavější část islandských dějin představuje středověk, přesněji řečeno období od konce devátého století, kdy ostrov začal být kolonizován, do roku 1262, kdy ztratil samostatnost a stal se bezvýznamnou součástí norského (později dánsko-norského) království. Ne náhodou je právě této periodě věnována podstatná část knihy...
