Pavel Černovský

Musím přiznat, že šedesátá léta dvacátého století bych pravděpodobně označil za poslední vzedmutí lidských bytostí před jejich úplným vyhlazením. A že současnost představuje začátek zbývající části budoucnosti a že napříště už budou po světě chodit jenom roboti, kteří nic necítí a nic si nemyslí. A že mezi námi nezůstane už nikdo, kdo by nám připomněl, že kdysi existoval živočišný druh zvaný lidská bytost, který se vyznačoval cítěním a myšlením.