Aleš Kozár

V květnu roku 2022 v Terstu zemřel ve svých 108 letech Boris Pahor – slovinský spisovatel, publicista, urputný polemik a bojovník proti totalitarismům 20. století. Na jeho počest nyní vychází soubor studií, který edičně připravili literární historička Urška Perenič a kulturní historik Igor Grdina. Už pouhé nahlédnutí naznačuje, že se jednotlivé texty dotýkají řady konfliktních, neuzavřených a přitom palčivých témat.

Ve Slovinsku se na začátku září uskutečnil již 39. ročník vyhlášeného mezinárodního literárního festivalu Vilenica. Jednou z jeho letošních specifik bylo zaměření na českou literaturu.

Prozaik a esejista Boris Pahor, jeden z nejvýznamnějších slovinských spisovatelů 20. století, zemřel ve věku úctyhodných 108 let. Prošel několika koncentračními tábory, byl v konfliktu s jugoslávským komunistickým režimem a své zkušenosti zpracovával v románech, které byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, angličtiny, italštiny a dalších jazyků.

Marko Sosič, prozaik, hlavně však vášnivý divadelník – režisér, umělecký šéf divadla a autor autobiografické divadelní kroniky. Patří ke slovinské menšině žijící v italském Terstu.

Román Balerína, Balerína terstského slovinského prozaika a divadelního režiséra je vyprávěn duševně zaostalou, snad autistickou dívkou (její diagnóza zůstane nejasná, jen v obecné rovině se zmíní porucha vývoje, která nastala v jejím dětství), která krátkými jednoduchými větami zdánlivě téměř nezaujatě popisuje své okolí.

Drahá Zojo, obávám se, že se svět netočí tím správným směrem. Každý z nás nese svůj díl viny, protože si nedovolil skoncovat s balastem nadiktované existence. Doufám, že na to ještě nejsem příliš starý. Rád bych nás viděl pohromadě…

Příležitostí psát o slovinském divadle nebývá mnoho, naskytne-li se však, je zřejmé, že ačkoli u nás v Čechách bývá vzácným hostem, silné texty má. Obzvláště když se dotýká takových silných témat, jako je otázka identity příslušníka národnostní menšiny v Rakousku za druhé světové války.

Ve spolehlivém a kultivovaném českém překladu Kamila Valšíka se na sklonku podzimu loňského roku objevil v knihkupectvích slovinský román Evalda Flisara Čarodějův učedník, vydaný v rámci Pestré řady soudobé prózy nakladatelství Plus.

„Vladane, ty to nevíš, ale tvůj otec mě kdysi, když jsi přišel do Slovinska, prosil, ať na tebe dávám pozor. A snažil jsem se o to. Podle svých možností. Ale já nejsem tvůj otec a nemůžu ti říkat, co máš dělat. Ani tehdy jsem nemohl, a teď ještě míň. Je to tvůj život, Nedeljko je tvůj otec a to rozhodnutí může být jen tvoje. Ale stejně bych tě chtěl varovat.“

Po obrovském úspěchu své prozaické prvotiny Čefurji, raus!, vydané roku 2008, Vojnovič na podzimním lublaňském knižním veletrhu roku 2011 představil svůj druhý román, nazvaný Jugoslávie, moje země (Jugoslavija, moja dežela). O románu se opět hodně mluvilo, hodně se prodával a úspěch zaznamenal i u odborné veřejnosti, protože v červnu 2013 získal cenu Kresnik.

Slovinská básnířka a esejistka Meta Kušar (nar. 1952) není u nás úplně neznámým jménem, přestože nemá v češtině dosud vydanou žádnou knihu. Je to trochu důsledkem poměrů v české slovenistice v době „po Benhartovi“, kdy toho ze slovinské poezie vyšlo jen hodně málo, z překladů sbírek vlastně jen Andělé Brane Mozetiče a Rouška Veroničina Josipa Ostiho.

Slovinská básnířka a esejistka Meta Kušar (nar. 1952) není u nás úplně neznámým jménem, přestože nemá v češtině dosud vydanou žádnou knihu. Je to trochu důsledkem poměrů v české slovenistice v době „po Benhartovi“, kdy toho ze slovinské poezie vyšlo jen hodně málo, z překladů sbírek vlastně jen Andělé Brane Mozetiče a Rouška Veroničina Josipa Ostiho.

O takové věci bude přece muset rozhodnout sám. Chtěl by vidět toho, koho by chytili do takové pasti na nádraží – rád by viděl, jak se opět vydává do města! Ovšem, také strach. A oprávněný strach.

V Knize jsem našel knihu. Skutečně. Mezi všemi těmi ošuntělými a smradlavými stránkami jsem našel knihu s deskami a rejstříkem. Objevila se zničehonic. Slovník? Ano. Byl to slovník. Pokaždé, když jsem ho otevřel, objevilo se jiné písmo...

Jani Kovačič (nar. 1953) je renesanční osobnost současné slovinské kultury. Od druhé poloviny 70. let o sobě dával vědět zejména jako písničkář a kytarista. Je autorem řady folkových písní, které téměř zlidověly, vydává i poezii, píše fejetony do novin i divadelní hry. K jeho literárním projektům patří i kniha Knjiga (2009).

Jednoho letního večera se narodil malinký komár, který dostal jméno Bzz. Chvíli jen tak poletoval nad mokřadem a pak mu začalo kručet v břiše a dostal nápad zaletět si k domu s rozsvícenými okny. Rozletěl se tam, protáhl se pootevřeným oknem a chvíli kroužil kolem lustru. Za stolem sedělo několik lidí, kteří zrovna povečeřeli. Zničehonic vyskočili na nohy, začali tleskat a volali: „Komár, komár! Hele, tamhle je!“ Komár Bzz byl mile překvapen, protože si ani netroufal pomyslet, že by ho přijali

Má-li slovinská literatura posledního období někoho, koho by bylo možné označit jako enfant terrible, jistě se řada lidí shodne právě na jméně Svetlany Makarovičové (nar. 1939). Tak se tato básnířka, herečka, šansoniérka a autorka řady knih pro děti aspoň jeví ve svých prohlášeních a komentářích k dobovým otázkám společenským i politickým. Za nimi však nestojí póza, ale neobyčejná kvalita jejího literárního díla.

Ubírám se Titovou ulicí a spím. S rukama v kapsách. Vyhýbám se místům, kde se lidé z kulturní sféry shromažďují… nakladatelstvím, stolkům v hospodách, kroužkům postávajícím před výlohami samoobsluh, všem tzv. mobilním obvazištím raněných na duchovních bojištích…

Tatjana Jamnik (nar. 1976) je slovinská básnířka, prozaička a překladatelka. Vystudovala v Lublani slovenistiku, kromě toho se také výborně naučila česky a polsky.

Píšeš, že mrtví se vracejí. Živí odcházejí. Stále stejný příběh. Tisíc a jeden slib. Příběhy se zase rozplývají.

Kniha roku 2008 a prvotina Gorana Vojnoviće je knihou v mnoha ohledech provokativní. Ukazuje na Achillovu patu dnešních Slovinců - soužití s přistěhovalci.

Kniha roku 2008 a prvotina Gorana Vojnoviće je knihou v mnoha ohledech provokativní. Ukazuje na Achillovu patu dnešních Slovinců - soužití s přistěhovalci.

V Lublani se uskutečnil 45. ročník odborného slovenistického setkání zvaného Seminář slovinského jazyka, literatury a kultury

Cena za nejlepší překlad roku byl ve Slovinsku letos udělen za překlad z češtiny překladatelce Nives Vidrih.

Nový román Feri Lainščka Nedotakljivi (Nedotknutelní) je ve Slovinsku nominovaný na cenu za román roku.

Esej známého slovinského prozaika, dramatika a esejisty Draga Jančara o sobě, svém díle a osudech své rodné země.

Esej slovinského prozaika Draga Jančara o díle terstského romanopisce Borise Pahora, který se letos dožívá 95 let.

Výročí 500. let od narození otce slovinské literatury Primože Trubara je nejvýznamnějším letošním výročím slovinské literatury.

Recenze na slovinské číslo magazínu Země světa (7/2008) a poznámky k psaní o Slovinsku.

Doslov k překladu povídek jednoho z nejvýznamnějších slovinských prozaiků Lojze Kovačiče, vydal Dauphin jako Příběhy v včelích úlů.