AF

Alice Flemrová

„Prohlašuju se za mytopoetického zajatce,“ říká v závěru románu Hmatatelný čas palermského rodáka Giorgia Vasty (1970) vypravěč Nimbus. Parafrázuje tak větu, s níž se příslušníci Rudých brigád vzdávali policii. Oni se ovšem cítili zajatci politickými. Nimbova parafráze v sobě shrnuje dvě ze tří hlavních témat románu: terorismus sedmdesátých let minulého století v Itálii a posedlost jazykem projevující se snahou obsáhnout svět pomocí slov.

Vlak má zpoždění. Skála na nádraží v Averse koupí kávu z okénka. Motouz vytáhne z cestovní kabely moji polní láhev: voda z ní je tvárná, každý doušek v unavené puse je mládě. Bavlnka si mezitím čte Mickey Mouse, ale hlava mu klesá ke straně a dopředu, vypadá jako rozbitý.

V roce 2008 vydává šestadvacetiletý fyzik Paolo Giordano svou prvotinu Osamělost prvočísel (č. 2009, La solitudine dei numeri primi). Román se záhy stává bestsellerem, o kterém se všude píše a mluví, a začne získávat literární ocenění, jejichž výčet završí prestižní cena Premio Strega. Podobně jako v případě Moraviova debutu se zdá, že napsal správnou knihu ve správný čas.

Když jsem 24. ledna 2005 přijel na místo, ležel na dlaždičkách, mrtvý. Houf karabiníků přecházel nervózně před obchodem, kde došlo k vraždě. Kdovíkolikáté. „Jeden mrtvý denně už je dneska v Neapoli obehraná písnička,“ říká nějaký vynervovaný kluk procházející právě kolem...

Vrátil se domů utahaný, s úmyslem okamžitě zalehnout, ale skoro mechanicky, byl to jakýsi tik, zapnul televizi. Reportér z Televigàty dohovořil o události dne, přestřelce mezi drobnými mafiány, ke které pár hodin předtím došlo na předměstí Miletty...

Potřetí se k českému čtenáři dostává dílo italského spisovatele Antonia Tabucchiho, který dnes patří mezi nejen italskou, ale i evropskou špičku současných autorů. Po prózách Rekviem a Sny o snech se na knihkupeckých pultech objevila útlá knížka s titulem Indické nokturno.