Jan Lukavec

Bývalé Sudety jsou oblastí opakovaného vyhánění, v níž se později zvláště silně projevoval „socialistický dezurbanismus“ a snaha komunistického vedení o pokud možno co nejrychlejší vytěžení všeho použitelného. Jaké dědictví tam ale zbylo?

Známý lékař v knize uvažuje o literatuře, náboženství, a především o medicíně. Díky širokému společenskému kontextu jsou ale jeho úvahy, zvláště o proměnách západního vnímání autority, hodné doporučení. I pro ty, kteří si dosud mysleli, že je lékařství ani Pavel Pafko nezajímá.

Jak by vypadal náš život, kdybychom měli třetí ruku? A jaký je rozdíl mezi omylem, lží, bludem a vírou? Höschlovy drobné úvahy jsou vtipné i erudované a dají se vnímat jako jeho posmrtný vzkaz.

Od piškvorek k superinteligenci. Tak by se daly shrnout dějiny toho, jak jsme si AI, roboty a umělé stroje odpradávna představovali a postupně vytvářeli. Kniha je nastiňuje nutně torzovitě a selektivně, ale přesto košatě a poutavě.

Nedávný skandál s bitcoinovým darem mohl všem připomenout, že dary jsou věc ošemetná a často i nebezpečná. Přitom to samozřejmě není žádná nová informace, už ve Vergiliově Aeneidě najdeme slavný výrok „Timeo Danaos et dona ferentes“, tedy „Bojím se Řeků, i když přinášejí dary“. Dotyčnému Trojanovi to však nebylo nic platné, kvůli přijetí zrádného „danajského daru“ bylo jeho město dobyto.

Zvláštní směs pasáží podnětných a užitečných, ale i fantasmagorických nabízí další kniha o odolnosti. Mimo jiné se v ní dozvíme, proč si Václav Cílek myslí, že je chytřejší než leckterý bystrý komentátor nebo influencer.

Svoje paměti psal Vladimír Macura primárně pro okruh svých přátel, ale oslovit mohou každého, kdo se zajímá o to, jak prožíval dobu komunismu i první roky polistopadové éry jeden nevšední intelektuál. Zvláště pro nepamětníky je kniha pečlivě opatřena užitečnými vysvětlivkami – i tak budou některé její výjevy těžko uvěřitelné.

Bývalý děkan Filozofické fakulty UK František Vrhel byl tamním studentům znám pro svůj excentrický oděvní styl a účes. Posmrtný výbor z jeho textů ho představuje jako všestranného intelektuála, jehož texty se vyznačují specifickým autorským i myšlenkovým stylem vznášejícím na čtenáře vysoké nároky.

Nový sborník plzeňských mezioborových sympozií se věnuje kapitálu a kapitalistům, tomu, jak se umělci dokázali uplatnit na ekonomickém trhu i jak podnikatele ve svých dílech zobrazovali a hodnotili.

Co se ve Starém zákoně také mohlo dělat s předkožkami zabitých nepřátel (a v čem chybuje Leonardův nákres penisu)? Který souboj měla rozhodnout uzenka? Jak dopadl pokus operativně vytvořit dvouhlavého psa? Sbírka bizarností ukazuje, čeho všeho jsou lékaři schopni, jak často se mýlili a za co vše jim současně vděčíme.

Pro čest se lidé v minulosti nejednou zabíjeli. Dokážou se ale naopak díky novému chápání tohoto pojmu svého vražedného či násilného chování vzdát? Filozof Appiah ukazuje, že ano, i když v některých případech jde zřejmě o běh na dlouhou trať.

Poznání náboženských dějin je nezbytné pro pochopení jednání většiny našich předků. Alespoň jsou o tom přesvědčeni autoři knihy o zdejších dějinách křesťanství. S úkolem vylíčit je se vyrovnali se ctí, i když se můžeme přít, kolik důležitých oblastí a podrobností museli vynechat, a co naopak přebývá.

Havlíček chápe běh v souvislostech evolučních, ale někdy až metafyzických. Současně přináší pestrou beletristickou a filmovou mozaiku děl, které běhání nějak tematizují. Jeho kniha navzdory paradoxnímu názvu dokazuje, nakolik je během fascinován a kolik toho o něm ví.

Pro kolik obcí platí, že jejich nejživějším „veřejným prostorem“ je vlak, v němž se ráno všichni sejdou na cestě do práce do velkoměsta? Opravdu mohou všichni nedávní absolventi informatiky jít svoje diplomy zahodit? A jaké má ve věku stále chytřejší a (všeho)schopnější AI lidstvo ještě naděje? Osobnosti z různých oborů se v rozhovorech zamýšlejí nad možnou budoucností.

Těla nejen máme, ale hlavně jimi jsme. Sebeuvědomovací aspekt však autor nechává stranou, pojednává totiž o těle jako sofistikovaném stroji, který přes všechny nedokonalosti – a často i našemu životnímu stylu navzdory – slouží překvapivě (dlouho) dobře.

Významy, s nimiž si lidé spojují hlavní pařížskou katedrálu, se napříč stoletími proměňovaly. Dva historici ve své publikaci polemizují s tím, který jí při znovuotevření připisoval prezident Macron, a nabízí vlastní. Téměř jisté ovšem je, že další pokolení přenesou akcenty zase jinam, například k ekologické perspektivě.

Aktuální zamyšlení spisovatele a stand-up komika nad neurobiologií mysli přináší nevšední kombinaci erudice a vtipu.

Zdeněk Vojtíšek je známý český religionista, který se dokonce jako postava dostal i do oceňovaného komiksu Svatá Barbora – příběhu skupiny odštěpené od Hnutí Grálu. Jeho nová kniha komplexně popisuje, jak tato náboženská organizace vznikla a jaké jsou perspektivy jejího celosvětového vývoje.

Víte, co se stalo 7. července 1937? Po incidentu u mostu Marca Pola Japonsko zahájilo válku proti Číně. Zvláště podle východoasijských interpretací tím začala i druhá světová válka. Do tohoto okamžiku zasazuje počátek svého fragmentarizovaného vyprávění také historik Adamec. Největší vojenský konflikt v dějinách vykládá v nevšedních kontextech, kulturních, náboženských, ba i ekologických.

Světový den čokolády se slaví 7. července. Právě toho dne roku 1550 se měla dostat do Španělska, odkud se pak šířila dál po kontinentu. Co tím náš světadíl všechno získal? A jak na přítomnost kakaa a čokolády reagovala zdejší kultura?

Prizmatem životních osudů pěti hrdinů z různých dob moderní pražské historie zkoumá americký historik vztah aktuální většiny k příslušníku menšiny. Dobře se přitom ukazuje, že kdo je menšinou a kdo většinou, se v minulosti několikrát převrátilo.

Jako „hřiště zábavných spekulací“ pojímá ilustrátor Boardman ufologii pro dospělé i teprve dospívající čtenáře. Jemu samému kniha slouží jako prostředek, jak uchopit a snad i kategorizovat vizuální pestrost mimozemšťanů i jejich vesmírných lodí. Jen musí nechat stranou možnost, že jsou neviditelní nebo na sebe dokážou brát různé podoby včetně té nerozlišitelně lidské.

V široké, transkontinentální perspektivě líčí malajsijsko-norská antropoložka Long Litt Woon své pronikání do mykologické disciplíny, historii lidského potýkání se s houbami a jejich zkoumání. A přidává i praktické kulinářské recepty a několik pravidel správného houbaře.

„Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu,“ tvrdil G. K. Chesterton a Dacher Keltner přesvědčivě ukazuje, jak si každodenní údiv a úžas pěstovat a k čemu je to dobré. Coby psycholog byl Keltner mimochodem přizván ke konzultacím obou dílů výborného filmu V hlavě a v knize naznačuje, že v případném dalším pokračování by právě úžas mohl sehrát významnější roli.

Kniha nabízí užitečný přehled o myšlení – a někdy i životech – významných soudobých intelektuálů. Odpověď na otázku, jestli spíše než autoři učených knižních pojednání neovlivňují dnešní většinové mínění blogeři, youtubeři a tiktokeři, možná vedla k zařazení jednoho z nich do této publikace. Ale asi by si zasloužili vlastní svazek.

V úvodu života jsme ho pili všichni, ale různé kultury a doby si s ním pak spojovaly velmi odlišné věci. Jaké?

Posmrtně vydaná kniha Thomase Eriksena je nejen skvělou reklamou pro studium antropologie, ale i dobrou pomůckou k dilematům a rozporům globalizovaného světa, v němž se o slovo hlásí obhájci etnického nacionalismu.

Co vše korunovační klenoty symbolizovaly? Jak jejich prostřednictvím panovníci deklarovali svoji moc? K odpovědím nejen na tyto otázky přidává autor až těžko uvěřitelný příběh o koruně vyorané v 19. století na jednom slovenském poli.

V kolika různých oblastech je možné pozorovat efekt placeba? Jak to může souviset s mariánským zázrakem ve Fatimě a slavnou povídkou o napraveném lakomci Vánoční koleda od Charlese Dickense? A v čem je pro nás výhodné chování, jež je na první pohled iracionální?

Kniha zčásti i objevně ukazuje, jak silně anglosaská kultura ovlivnila Voskovce a Wericha a jakou stopu naopak oni zanechali v ní. To, jak dvojice v určitou dobu současně propagovala i komunistický režim v Sovětském svazu, autor trochu bagatelizuje, nicméně to by bylo téma na samostatnou knihu.