Jan Lukavec

Jan Lukavec

Vystudoval český jazyk – literaturu a kulturologii na FF UK v Praze, absolvoval půlroční stáž na univerzitě v Kostnici. Je autorem knih Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti (CDK), Zneklidňující svět zrcadel (Malvern), Od českého Tokia k exotické Praze (Malvern), Bytosti na pomezí. Texty o literární fantastice (Pulchra), Imaginární zoologie (Pulchra), Jižák, město panelů, snů a mýtů (Pulchra) a jedním ze čtyř spoluautorů Slovníku novější literární teorie (Academia). Ve svých recenzích, esejích a studiích se zaměřuje na témata ležící na pomezí přírodních a společenských věd. Pravidelně reportoval  z knižních veletrhů, přispívá do řady českých periodik, příležitostně přednáší na vybraných vysokých školách a pracuje v Národní knihovně ČR. Pro časopis iLiteratura.cz píše od roku 2008, redaktorem sekce non-fiction na iLiteratura.cz se stal o rok později. Má rád hory, ženy a zpěv; je otcem dvou dětí.

Klostermannovo dílo i pověst autoři přibližují navýsost hravým a tvořivým způsobem, zajímá je spisovatelův každodenní život i to, jak přispěl rozvoji turistiky. Současně je ale problematizují: ač byl prohlašován za „spisovatele Šumavy“, žil v Plzni, na Šumavě pobýval jen během prázdnin a podstatu tamních kůrovcových kalamit nechápal.

Život disidentky, překladatelky a novinářky Petrušky Šustrové byl bohatý na nejrůznější paradoxy. Ke svému účinkování v ÚSTRu, z hlediska veřejného působení nejvíce kontroverznímu, se už nedostala, ale i tak její kniha představuje důležité shrnutí části života nevšední a důležité osobnosti.

Eva Žilková sleduje, jaké místo chameleon zaujímal v různých světových mytologiích, náboženstvích a kulturách napříč lidskými dějinami, a dobové, často fantastické smyšlenky konfrontuje s poznatky současné vědy. Ve fanouškovské knize o autorčině domácím mazlíčkovi bohužel místy až afektovaný styl občas vítězí nad věcnou argumentací.

Muž střední sportovní postavy, chytře a lascivně se usmívající. Propadl vášni psát knihy, přičemž tato literární plodnost se mu stala náhražkou té tělesné. I tak charakterizuje Stanislav Komárek jezuitu Balbína, s nímž sdílí nejen interdisciplinární badatelské zájmy. Postava, do níž se trochu projektuje, je pro něj i záminkou k tematizaci nesnadné existence intelektuála.

Kolektiv francouzských geografů a urbanistů se ve své publikaci zabývá vývojem a podobou současných měst. Přestože autoři používají příklady takřka z celého světa, především je ukázkou toho, jak problematiku vnímají Francouzi.

Historik Ohler představuje katedrálu komplexně a skutečně od podlahy: od koberců a lavic po varhany a zvony, od každodennosti kameníků až po její ideový obsah a jeho proměnu napříč staletími. Jeho kniha stojí za přečtení nejen v letošním roce, kdy si připomínáme kulaté výročí položení základního kamene nejvýznamnější katedrály v Česku, té pražské.

Vnitřní drama slepce, který se stal se propojujícím článkem a morální autoritou i pro lidí zdravé a vidící – vypráví s empatií Pavel Kosatík v dalším čtivém životopisu.

Když David Miřejovský v říjnu v Českém rozhlasu prezentoval svoji knihu o amerických masových střelcích, vyjádřil přání, aby byla kniha i pro nás varováním a pobídkou k úvahám o podobných hrozbách. Asi sám netušil, jak aktuální se jeho slova stanou už za dva měsíce.

Arthur Conan Doyle jako člověk, v němž rozpory viktoriánské doby přežívaly hluboko do 20. století. A také jako vyšetřovatel, který s využitím metod Sherlocka Holmese pomáhal očistit nespravedlivě odsouzené.

Kartousovy obecné úvahy většinou vyjadřují současný liberální pohled na svět a zhruba odpovídají tomu, co by se dalo čekat od mluvčího Českých elfů. Svěží je autorův text hlavně tam, kde se od teoretických úvah dostává ke konkrétnějším příkladům a jeví se jako vynalézavý a odpovědný otec.

I když už má polská literatura pět nositelů Nobelovy ceny, v současnosti se u nás nejvíce vydávají – kromě knih Olgy Tokarczukové – (literární) reportáže. Jejich u nás nejznámější žijící představitel podává v knize zanícenou obhajobu žánru, rozbor a částečně i návod.

Ta hezká od husitů – toto si prý poprvé pomyslel herec Tomáš Novotný, když se chystal na krátký rozhovor s farářkou Martinou V. Kopeckou. Zaujala ho však natolik, že s ní připravil celou knihu. Stejně jako on si i čtenáři můžou upřesnit či rozbít představu, kterou si o této nevšední ženě dříve vytvořili.

Stalinova smrt přinesla do ruské společnosti duševní zmatek, očekávání i liberalizaci. Při čtení poutavé publikace o diktátorových posledních dnech se vtírá otázka, co asi nastane po odchodu diktátora současného. A (ne)bude se historie v něčem opakovat?

Může kniha vznikat kolektivně v rámci uzavřené facebookové skupiny? Který redaktor si s vámi v jedenáct večer mile pohovoří o vašem rukopisu? A které autorské skupiny mají takříkajíc specifické potřeby? Několik neotřelých pohledů do krás a hrůz každodenního života nakladatelského redaktora.

Komunikace s vědci má mnohá úskalí: někteří odborníci popularizační knihy nevydávají vůbec a s novináři nekomunikují, jiní zase publikují až přehnaně často a vyjadřují se ke všemu, nač jsou tázáni. První soustavná česká kniha o komunikaci vědy hledá mezi těmito extrémy zlatou střední cestu. V některých oblastech je velmi podrobná, jiné problémy opatrně obchází.

O době svobody, ale i hodnotového zmatení, rasistických útoků a vzrůstu kriminality. Multidisciplinární a mezigenerační kniha zevrubně zkoumá, co přinesla devadesátá léta. Ta jsou přitom zásadní i pro naši současnost.

Neokázalá, ale působivá sonda do prostředí, do kterého se většinový Čech zdráhá vkročit. O to důležitější je číst o něm autentické zprávy. Autorka nepředstírá, že by po jejím měsíčním pobytu v roli sociální pracovnice mohlo dojít k rychlému zlepšení situace tamních obyvatel, nebo u ní k náhlému prohlédnutí. Naopak s pronikáním do tamního světa stále více chápe, jak je problematika nejednoznačná.

Na pozadí prolínajících se ideových, politických, ekonomických, genderových i ryze osobních faktorů autor plasticky líčí střetávání i sporadické pokusy o spolupráci dvou významných exilových nakladatelství. Ta se dopouštěla profesionálních prohřešků, ale pro české nezávislé myšlení (a podvracení zdejšího totalitního režimu) celkově udělala neskutečně mnoho.

Autorka čtenáře provází světy zaplněnými vesmírnými bytostmi s chapadly či nestvůrnými psy pohlcujícími svět, ale i jogíny a šamany. Představuje časoprostory, v nichž je možné komunikovat s „duší bambusu“ nebo být svědkem scény, při níž Ježíš káže dinosaurům. Přitom je kniha především zprávou o tom, jak Rónovu tvorbu vnímá sečtělá a vzdělaná česká antropoložka.