HP

Hana Preinhaelterová

Shrneme-li své srovnání, můžeme říci, že moderní malá rodina je společenská jednotka vyhovující člověku v jeho nejaktivnějším věku tím, že mu dává maximální svobodu a minimální omezení, zatímco klasická velkorodina omezuje člověka v jeho nejproduktivnějším období požadavkem disciplíny a ohledů k druhým i odčerpáváním jeho finančních příjmů, zato mu však zajišťuje péči v údobích, kdy sám o sebe pečovat nemůže. Její funkce je tedy daleko komplexnější a snad i společensky lepší.

Je nazývaná psychologem rodinných vztahů a patří k nejvýznamnějším indickým spisovatelkám 20. století. Narodila se roku 1909 v Kolkatě v tradiční hinduistické velkorodině, která jí jako dívce nedovolila docházet do školy, ale poskytla jí určité kulturní zázemí. Matka, vášnivá čtenářka a odběratelka časopisů, ji naučila číst a psát (pouze v rodné bengálštině), otec, komerční umělec, ji obeznámil se světem dobových intelektuálů.

Přes marnotratnost, s jakou Gangopádhjáj chrlí svá díla, má jeho práce řadu nesporných kvalit. Vedle už zmíněného vypravěčského umění je to sympatická bezprostřednost a upřímnost (mnoho jeho próz je psáno ich-formou), někdy – zvlášť v tématice milostné – zacházející dokonce do detailů v Indii neobvyklých.

„Poslyš, kde bereš všechny ty kytky?" „Na trhu v Háuře. Brzo ráno je pod háurským mostem trh s kytkama." „A to tam chodíš brzo ráno? Vždyť jsi tady do půlnoci." „Kšeft je kšeft. Co se dá dělat." „A jak to, že ti vydrží do noci čerstvý, když je ráno koupíš?" „Ty taky vydržíš do noci čerstvá, ne? Chodíš sem načinčaná jako růžička."

Čas braty: každé úterý letního měsíce baišákh. Obětní předměty a předpisy: květy, listy bazalky tulsí, tráva dúrba, banány nejlepšího druhu, věnec, mangové listy, obětní nádoba. Tato brata se koná při dorůstající i ubývající luně, přičemž oběť i meditaci nutno provádět, jak naleží. Obětovat mohou jak vdané ženy, tak vdovy...