Martin Ryšavý

Martin Ryšavý zasadil děj knihy Zlaté vidění tentokrát do prostředí severních Čech. Dnes už téměř mytizovaný kraj ale podává zcela jinak – skrze dopisy svérázné protagonistky, která neznámému adresátovi i čtenáři tlumočí své neortodoxní názory jak na okolní svět, tak i na zdraví a „správný“ životní styl.

Klidně můžeš nakrájet ještě pár rajčat a zbytek té cibule, ať to všechno dojíme a uvolníme lednici. Babka zas nadávala, že jsme zabrali dvě přihrádky místo jedné, rozumíš... A teď se vrátíme o pětačtyřicet let zpátky, do roku šedesát, kdy Rjazaňské dramatické divadlo přicestovalo na pohostinské vystoupení do městečka Ačinsk. Pro Čecha je to nepředstavitelná vzdálenost, takže jen pro tvou orientaci: do Ačinska je to asi tak stejně daleko jako do Irkutska, neboli čtyři dny na cestě.

M.R.: Takže se stává, že si lidi myslí, že je to opravdu dokument, a podléhají iluzi dokumentárnosti. B.H.: Ano. Když jsem se poprvé pokoušela udat ten rukopis v jedné redakci, tak mi pan redaktor říká: „Ale to je přece plagiát. Místo vašeho jména by mělo být v titulu jméno toho pamětníka.“

Pokud jsem je zrovna nenatáčel, podnikal jsem další výpravy do skalnatých kopců blízko průsmyku a vlastně jsem se s nimi loučil. Při posledním z těch výletů jsem se dostal až na místo, odkud byl dobrý výhled na nejvyšší štít Věrchojanských hor, Eveny zvaný Šamanův posed.