Ono už to spojení "krystalicky čistý styl" je natolik subjektivní, že to každý může najít jinde. Ale v případě Blacksada je myslím jasný odkaz na chandlerovky a to ty s Philem Marlowem - Blacksad je soukromý detektiv, fešák kocour (Chandler si myslím Marlowa představoval jako Cary Granta), kterému padají krasavice do náruče, ale nakonec to stejně nevyjde. Hammetovi detektivové jsou jiní, možná zajímavější, ale tlouštík z Kontinentální tou ikonou věru není. Takže 40. léta (první Chandlerův román Big Sleep je 1939), tam začíná také film noir, který je zase určující po vizuální stránce. Táhlo se to ještě do 50. let, tahle dvě desetiletí jsou obvykle považována za klasiku. Jestli "krystalická klasika" je dřív, to nevím, ale pochybuji.

Kterých desetiletí? Větu na záložce "Scenárista Canales pro něj vybral krystalicky čistý styl americké detektivky drsné školy ze 30. let" chápu jako odkaz na hard-boiled school Black Mask, Hammetta a raného Chandlera.

To je hrozně zajímavé!! Díky za postřehy a s touhou se připojuji k V. K.

Jen malá poznámka k názvům děl: "Extracción de la piedra de la locura" velmi pravděpodobně není "Výtažek z kamene šílenství", jedná se o španělský název díla Hieronyma Bosche, v češtině "Léčba bláznovství" nebo také "Těžba kamene šílenství"; Pizarniková si (krom jiného) libuje v odkazech: "Práce a noci" jsou variací na název Hésiodova díla "Práce a dni". Velmi zajímavá autorka, snad se někdy dočkáme překladu.

Skvělá recenze ke skvělé knize!

Pracuji pro Festival spisovatelů Praha a režíroval jsem pořady na Nové scéně. Velmi si vážím všech kritických hlasů. Chápu, že video prezentace nebyla pro každého. V návaznosti na téma Existuje pouze budoucnost jsme představili řadu mladých vizuálních umělců pracujících na poli video artu a konceptuálního světelného designu. Vnímám jako velmi pozitivní, že Festival je v tomto směru průkopníkem. Pouze bych chtěl pohledem za kulisy upřesnit k autorskému večeru Juana Goytisola - pan Goytisolo odešel ze sálu dříve na vlastní žádost - toužil se setkat s vdovou po Jorge Luisi Borgesovi, která byla tou dobou v Praze. Tím pádem musel jít číst jako první v pořadí. I mě velmi mrzí, že diskuze s panem Forbelským nemohla trvat déle. Panům Janišovi i Vassafovi se omlovám za problémy s odpočtem času.. Udivuje mě prvoplánovost některých komentářů v médiích. Naštěstí mívám dost příležitostí promluvit si s autory a hlavně s diváky. Myšlenky mohou být slušivější než košile.

To Mukan Ale to vůbec nejsme v rozporu, rozhodně nemám pocit, že jsem zaspala v 19. století. Vizuální stránka věci by však měla sloužit podpoře obsahu, nikoli jej zastínit, stejně tak jako vesmírná" či "hvězdná" hudba by neměla zastínit hvězdnost samotných autorů. Podobně jako nemyslná úvodní šou pana Pavlaty pomalu zastínila jeho skvělý výkon při čtení z Goytisolovy Makbary. Převaha vizuálního pak jde často i proti duchu toho, co říkají samotní spisovatelé. Třeba zrovna Goytisolo kdesi řekl, že žijeme ve světě, který vnímáme prostřednictvím rychle se měnících obrazů a literatura je od toho, abychom se naučili vnímat svět i jinak. Proto je škoda, když spisovatelé dostanou na vyjádření svých názorů menší čas, než by mohli, právě kvůli chrlení nicneříkajících světelných obrazů. Jinak panu Marchovi fandím, nechtěla jsem samotné konání festivalu zpochybnit, protože je skvělé, když je Praha plná literárních osobností. Určitě dostávají podobných nabídek bezpočet a můžeme být jen rádi, že přijedou právě k nám do Prahy. Je i věcí akreditujících se novinářů, aby na stránkách svých novin představili autory víc do hloubky, tam je k tomu prostoru dost.

Vážený pane Urbane, našel jsem ve vašem překladu románu O hrdinech a hrobech jisté víceméně vážné nedostatky. Jste otevřen rozhovoru o konkrétních pasážích a slovech? ppp

Jakožto osoba zabývající se filmem, videem, vizuálnem a částečně propagací nechápu příliš výtky k "PR" festivalu. Nežijeme v 19. století a vizuální stránka jakékoliv byť sebevíc intelektuální a hluboce kulturní akce je dnes klíčová. Tím nijak nevstupuji do debaty, jestli festival takový je. Ale jak si představujete "správné" medailonky? Jaké tam mají mít autoři fotky? Pasovky? Mladé publikum, které je jedním z cílových diváků, aby se studenti a mladí lidé o literaturu a psaní zajímali, je zvyklé na klipy, spoty na youtube, hip hop, South park a Quentina Tarantina. Obrozenecký "lienární" naučný film a la narodil se, napsal, umřel nebo v tomto případě přijel do Prahy, skutečně nikoho nezaujme. Stejně tak učebnicové titulky nikoho nenalákají. I lileterární kritik, kritik literárních festivalů by mohl občas nakouknout na nějakou současnou výstavu, zapnout televizi nebo jít do kina a případně si přečíst něco o nových médiích a reklamě. Festival je kultura, osvěta, šance na setkání, ale bez moderní propagace to nejde. Literatura v šuplíku je na nic.