livres : Francie, Afrika, Belgie, Maghreb...

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

1 2 3 > >|

Řazení podle
Podsekce

Institut francais de Prague
Sekci "livres.cz" v roce 2013 finančně podpořil Francouzský institut v Praze.
Vložil: Magda de Bruin, 19.4.2014 21:29:00
Jen taková nederlandistická poznámka: nejmenoval se "van Gulig" ani "Gulig", ale van Gulik, jak se správně uvádí i v recenzi ("van" u nizozemských jmen nelze jen tak vynechávat a v č. se píše malým písmenem i tehdy, když se uvádí příjmení bez křestního jména).
Vložil: Zuzana Li, 17.4.2014 10:08:00
Oproti Van Guligově soudci Ti má tenhle pokračovatel obrovskou nevýhodu: autor není obeznámen s čínskými reáliemi a tak má poučený čtenář místy pocit, že jej snad pan autor musí mít za blbce. Jak jinak by mohl napsat, že taoističtí mniši mají oholené hlavy, když pravý opak je pravdou, jak jinak by mohl tvrdit, že v čínských pohádkách přilétá osvobodit krásku hrdina na drakovi? A jak poťouchlou postavu udělal z klasického velkorysého konfuciánského soudce Ti! možná to bude znít příliš tvrdě, ale pro mě je toto pokračování slátanina, kterého skvělého Guligova soudce Ti zmrzačila.
Vložil: Oto Horák, 14.4.2014 10:48:00
Vzhledem k osobě "překladatele" a "renomé" nakladatele - publikujícího Mein Kampf, Prostopášníkův průvodce po světě, Jak sbalit ženu, Esmeraldu a podobné "skvosty" (i českou klasiku v odpudivé podobě) - se mi grafická, redakční i překladatelská (pod)úroveň knihy Messalina jeví naprosto logickým důsledkem, o němž je skoro škoda ztrácet slova. Lze jen vyjádřit lítost vzhledem k památce Alfreda Jarryho a - stále ještě leckde přetrvávající - úrovni české knižní kultury...
Vložil: Jan Vaněk jr., 4.4.2014 13:36:00
Fandorinovské příběhy se neodehrávají "na počátku předminulého století", nýbrž v letech 1876–1914 (a Akunin je "gruzínský spisovatel" jen v dosti zavádějícím až rasistickém smyslu).
Vložil: Martin, 2.4.2014 17:33:00
Text B. Pavelkové je jistěže kritizovatelný a její čeština působí občas strnule, ale obhajoba A. Pflimpflové je prostě jenom trapná. Přiznává - a i to jaksi mimoděčně - jedinou chybu ("coup d'État"), kterou já bych považoval za dokonalou botu i u začínajícího překladatele. Na tom nic nezmění Vaculík ani kdo jiný, pokud vím, Vaculík francouzsky neumí. Nepřekládat franc. "bougnoule" (buňul!) je stejně nepatřičné; "barevný", resp. "barevnej" by bylo samozřejmě lepší (event. "uzenáč", "černohubka"..., ale to by chtělo trochu překladatelské invence). Co se týče gauloisek, v době příběhu existovaly jenom tmavé, světlé přišly na trh až v 70. letech. Nehledě na to, že "modré gauloisky" reprodukují důvěrnost, obsaženou v originále, zatímco "světlé gauloisky" je dobré leda tak pro výrobce. Za dobré považuji i návrhy B. Pavelkové upřesnit (u prvního výskytu) generál = de Gaulle a Mercierovou tlumočit jako markýzu andělů / Angeliku - už jenom proto, že v originále jde o invektivu a "Ty markýzo andělů!" zní v češtině stokrát líp než "Ty Michele Mercier(ová)!" Plus i zde už zmíněný "choux de Bruxelles". Prostě nejde jen o "jednu chybu", je jich tam spousta. V případě "čubčího syna" bych nesouhlasil ani s překladatelkou, ani s kritičkou: navzdory idiotským titulkům amerických filmů je "čubčí syn" konotovaný výraz rodokapsů z 20. let a jako takový působí nechtěně komicky.
Vložil: Jana Chartier, 6.2.2014 8:58:00
Dobrý den, myslím, že s tím časem/dezertem nemáte pravdu (Il n'y en avait plus pour tres longtemps, maintenant). Tam jde opravdu o to, že už to nemělo dlouho trvat, protože už byli u moučníku. Mě na tom spíš zaráží tradiční cukrářské poleno, to by si podle mě zasloužilo přeložit jinak. Zdravím
Vložil: Josef Šťastný, 10.11.2013 10:00:00
Je neděle 10.listopau 2013 a na "Vltavě" skončilo čtení z Camusových zápisníků. Tak se teď po těch knihách sháním. Josef. :-)
Vložil: Martina, 14.10.2013 21:52:00
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Na přeskáčku se číst rozhodně nedá. Text je málo členitý, ale vzhledem k obsahu je čtivý. Četla jsem i jiné knihy s tématikou holokastu, např. Smrt je mým řemeslem od Roberta Merleho, ale romám Laskavé bohyně pokládám za zajímavější. Místy je to taková sonda do esesákovy duše, do duše, která je navíc psychicky narušená. Taky jsem ocenila, že román je dost historicky přesný, s hlavním hrdinou si projdete 2. sv. válku od samého začátku do konce. Mě se kniha líbila a v MHD se číst nedá, protože je na její četbu je nutné plně se koncentrovat. Není to rozhodně žádná oddechovka.
Vložil: RiP, 18.9.2013 19:25:00
Inu, nedůslednost je biřmovací jméno překladu :-) Nicméně v širším vesmírném okolí nevidím sílu, která by mě přinutila překládat "Calixte" jako "Rozum".
Vložil: Erazím, 3.9.2013 22:15:00
Kniha jako taková mě zaujala. Nemůžu se ale nepozastavit nad tím, že překladatel užil při překladu biblických citátů Bibli kralickou. Pokud povaha textu nevyžaduje archaickou češtinu, což zjevně není případ této knihy, není vhodné užívat překlad 400 let starý. Co je to "dštíti mstem" jsem skutečně nevěděl. A to nebyla jediná část textu, kterou jsem si musel převést do současné češtiny. Bohužel to není záležitost jen této knihy. Někdy mam pocit, že překladatelé vlastní bibli jenom v kralickém překladu a všechny ostatní jim asi utekly. A mimochodem název provincie na str. 35 Cilicie je správně Kilikie (řecky ???????). Takové "drobnosti" působí v textu rušivěa mrzí mě zvláště v knize, která je jinak zajímavá.

TIP: Pro snazší orientaci ve výpisu vyzkoušejte řazení podle kategorie, nebo detailní vyhledávání.
1 2 3 > >|



 
V roce 2014 projekt podpořili:
Ministerstvo kultury
Norwegian Embassy
Velvyslanectví Švédska


Top knihy
Kosmas