livres : Francie, Afrika, Belgie, Maghreb...

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

1 2 3 > >|

Řazení podle
Podsekce

Institut francais de Prague
Sekci "livres.cz" v roce 2013 finančně podpořil Francouzský institut v Praze.
Vložil: Martina Vondráčková, 29.8.2014 23:39:00
Kdo se bezvadně bavil při četbě Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel od J. Jonassona, nebo byl pohlcen hloubkou a tragičností Klubu nenapravitelných optimistů J.-M. Guenassii bude možná zklamán Himmlerovou kuchařkou, ve které vidím nevydařenou snahu spojit obé. Me hodnocení je rozpačité.
Vložil: Marian Chr, 23.8.2014 11:35:00
Předchozí text je z 90% brutální spojler a jenom z 10% recenze. Před čtením knihy doporučji nečíst. Jinak s recenzí vesměs souhlasím. Je to facinující čtení, plné zajímavých zvratů do téměř poslední stránky, nemohl jsem se od knihy odpoutat. Výhrada: celá situace s Ernestem je trapně kýčovitá a předvidatelná - naštěstí je to jenom malá část knihy. Motivace postav jsou velmi uvěřitelné, popisy prostředí barvité, československé reálie výstižné. Kniha je vzršujícím popisem zajímavých osudů, které se táhnou napříč 20. stoletím. Občas s mírným sklonem k porvchnosti.
Vložil: Simona Jemelková, 20.8.2014 12:53:00
Van Gulikovy příběhy soudce Ti mám velmi ráda a proto, když jsem náhodou narazila na jeho "pokračovatele", jsem byla velmi zvědavá. Uf, nastalo velké zklamání nad primitivností, stylistikou, neznalostí reálií, kterou i já, neodborník na Čínu, poznám. Pan autor se opravdu hlavně přiživuje na slávě někoho jiného. První knihu (Palác kurtizán) jsem s přemáháním dočetla - pořád jsem doufala, že to dál bude lepší. Ale další knihy už raději ani zkoušet nebudu.
Vložil: Martina Víchová, 8.8.2014 20:51:00
Recenze se mi moc líbí. Knihu jsem četla a mám z ní víceméně podobný dojem, napsal jste to výstižně.
Vložil: Magda de Bruin, 16.7.2014 19:15:00
Nedá mi to, abych se do toho také nevložila, i když naše agentura Pluh nikoho z uvedených autorů nezastupuje. Údaje o zahraničních vydáních, které pan Bušta uvádí, jsou velmi vágní - nebylo by možné upřesnit, o které jazyky jde a v jakém stadiu jednání je? (Bývá zvykem, že plánovaná zahraniční vydání se zveřejňují až ve chvíli, kdy je uzavřená smlouva - do té doby se o nich z dobrých důvodů nemluví.) A dále bych chtěla podotknout, že Jakuba Katalpa i Jan Němec vycházejí v nakladatelství Host, kde se o zahraniční zastupování autorů stará literární agentka Dana Blatná. Česká kniha je mezi těmi, kdo se snaží šířit českou literaturu v cizině, nováček, a tak si možná z nezkušenosti přivlastňuje zásluhy, které nemá: na veletrhu ve Frankfurtu vídám už léta Danu Blatnou, jak má jednu schůzku za druhou (zahraniční nakladatelé přitom naštěstí vydávají i tituly, které žádnou cenu, tedy ani Českou knihu, nezískaly). Je pravda, že každá troška je dobrá, takže pokud Česká kniha přispěje k tomu, že některý nakladatel projeví o určitého autora zájem, máme z toho všichni kolegiální radost. Proces rozhodování o tom, zda nakladatel určitý titul vydá, je ale natolik složitý, že nikdo z nás, kdo se zastupováním autorů v cizině zabývá déle, by si netroufl tvrdit, že je určité vydání výhradně/hlavně jeho zásluha nebo že on byl první, kdo na určitou knihu upozornil. Když necháme stranou mnohdy obrovský podíl zahraničních bohemistů-překladatelů při prosazování české literatury v cizině, mívají zahraniční nakladatelé také svůj okruh poradců a redaktorů, kteří danou jazykovou oblast sledují. Navíc není důležité, kdo byl první, důležité je, zda nakladatel knihu vydá. Doufám, že i Česká kniha, až do problematiky lépe pronikne, zaujme kolegiální postoj, jaký jsme si my, literární agenti a nakladatelé zajišťující svým autorům zahraniční zastupování, za léta mezi sebou vypěstovali.
Vložil: jovanka šotolová, 15.7.2014 15:19:00
Děkujeme za upřesnění. Ale myslím, že v textu hledáte, co tam není, a tvrdíte věci, které já neříkám: o pokoutných výhodách organizátorů jsem nic nenapsala, a ani mě nic takového nenapadlo. V článku jsem se snažila uvést, čím se cena chce odlišovat od těch dříve založených, a pro přesnost přímo cituji z vašeho webu. O tom, jak daleko jsou projekty jednotlivých přislíbených překladů, jsem se na webu České knihy nedočetla (možná jsem málo hledala?). Toť vše.
Vložil: Pavel Bušta, 15.7.2014 15:03:00
Dobrý den, jakožto zástupce Martina Daneše v projektu Česká kniha bych rád podotkl pár vět. Nebudu se vyjadřovat k Martinově románu (ani nemohu - francouzštinu neovládám), nýbrž k té části recenze týkající se literárního ocenění, protože mi přijde neopodstatněně útočná. To, že Martinova kniha vyšla v nakladatelství Vent d’ailleurs, nemá s Českou knihou pranic společného, organizátorům z ní neplynou žádné pokoutné výhody. Navíc naši laureáti již vydáváni jsou - Vladimír Binar vyjde ve třech nakladatelstvích (francouzský překlad vyšel již v Non Lieu), Jakuba Katalpa se dočká minimálně dvou překladů a Jan Němec je momentálně v jednání. Všichni laureáti a jejich knihy, podle článku "vesměs autoři a díla oslavená i v jiných, zavedených a možná i prestižnějších cenách", opravdu jiná ocenění získali, nutno však podotknout, že vždy až nějakou dobu poté, co si jich všimla porota České knihy. S pozdravem Pavel Bušta, zástupce vedoucího projektu Česká kniha
Vložil: Rico , 9.7.2014 14:23:00
Kromě všech ostatních, Vámi v ve Vaší recenzi uváděných milých překvapení, například druhu, že „Když se člověk chystá číst nejnovější Kunderův román, neubrání se jistému očekávání“; alespoň nyní zvěděl proč že já, řeknu - u každého Kunderova nového románu – já pokaždé měl takový až divným vám pocit; jakýsi až dojem to byl, neustálě míval jako nutkání k defenzívě, nuž díky, never more očekávání; takže, mé radosti vyjma, ale co mne – doslova – zcela nadobro rozradostnilo, je nález: jak Barbora Klementová, tak i Vy, Anno Skoumalová, upozorňujete na libost a vstřícnost autora Kundery, a to shodně, a to navíc takto: Formulář dva (29.6.2014, La fete de l’insignifiance, A.S.) Vypravěč ergo Kundera aka román: „Čtenáři pak zprostředkovává jejich úvahy, aby měl sám možnost nad nimi přemýšlet a najít v nich to, co sám chce.“ Velmi mne potěšilo, jak jsou román a Kundera tolerantní; napsala jste a uvedla: „Čtenáři si může myslet, , co sám chce“ Formulář dva (16.6.2012, L’ignorance, B.K.) Autor aka Kundera ergo Román aka Jeho eseje: „Čtenáře tedy nutí přemýšlet spolu s autorem, a pokud nebude spoluúčastníkem autorových reflexí, bude pro něj zřejmě četba přinejmenším neplnohodnotná.“ Což vedlo rovněž k velké radosti z mé strany, neb Barbora Klementová klidně taky mohla napsat: „Když čtenář reflexe nepochopí, pak je čtenář blbec!“. Radost, Uspokojení, Potěšení; slovem RUP!
Vložil: Zuzana Li, 25.4.2014 13:09:00
Omlouvám se nejen nederlandistům za chyby ve svém příspěvku, obzvlášť jsem neměla komolit jméno holandského sinologa Roberta Hanse van Gulika, kterého si velmi vážím. Právě proto mě tak pobouřilo poněkud primitivní "pokračování" jeho populární série případů soudce Ti, které bych nazvala spíše snahou přiživit se na jeho tvorbě a slavné postavě.
Vložil: Magda de Bruin, 19.4.2014 21:29:00
Jen taková nederlandistická poznámka: nejmenoval se "van Gulig" ani "Gulig", ale van Gulik, jak se správně uvádí i v recenzi ("van" u nizozemských jmen nelze jen tak vynechávat a v č. se píše malým písmenem i tehdy, když se uvádí příjmení bez křestního jména).

TIP: Pro snazší orientaci ve výpisu vyzkoušejte řazení podle kategorie, nebo detailní vyhledávání.
1 2 3 > >|



 
V roce 2014 projekt podpořili:
Ministerstvo kultury
US Embassy Prag
Pro Helvetia
Velvyslanectví Švédska
Embassy of Finland
Norwegian Embassy
Rakouské kulturní forum

Top knihy
Kosmas
Inzerce