livres : Francie, Afrika, Belgie, Maghreb...

Nadřazené:
Podřazené:

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

Zobrazení:
Strana 1 / 26:
1

Institut francais de Prague
Sekci "livres.cz" v roce 2015 finančně podpořil Francouzský institut v Praze.

Poslední komentáře

Vložil: jovanka šotolová, 07.07.2016 19:47
Toussaint, Jean-Philippe: La Vérité sur Marie
Chystá, měl by vyjít v nakladatelství Fra :)
Vložil: pavel suhajek , 05.07.2016 10:48
Toussaint, Jean-Philippe: La Vérité sur Marie
Dobrý den, chysta se uz preklad tohoto romanu? Děkuji
Vložil: Barbara, 02.06.2016 16:25
Oster, Christian: Schůzky
Poutavá kniha, která se týká víceméně každého z nás. Introvertně zaujme a nepostřehnutelně uchvátí myšlenky čtenáře. Zpočátku nepochopitelný děj se po čase přímo strhujícím způsobem rozuzlí a odhalí nám, že nic v životě není nemožné a že naše přání, bývají mnohdy příliš krátkozraká. :)
Vložil: G .Cepela, 05.12.2015 05:26
Bernanos, Georges: Velké hřbitovy v měsíčním svitu
Mr. Yoker, gratuluji , vystihl jste to vytecne
Vložil: Viva, 23.06.2015 17:45
Makine, Andréï: Francouzský testament
Nadherna kniha, napriek tragike velmi pozitivna...
Vložil: Oto Horák, 21.03.2015 12:39
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Neumím bohužel francouzsky, takže nemohu posuzovat jednotlivé překlady, co kdo od koho opsal (i když argumentace Richarda Podaného je přesvědčivá). Pro mne stojí otázka ještě jinak, obecněji položená. Proč překládat znovu knihy, jejichž překlad do češtiny nezastaral, stále se dobře, hladce čte, je zřejmě... věrný, v zásadě odpovídající originálu (soudím, že překlad Zdeňky Stavinohové tyto podmínky splňuje). Není to zbytečný luxus? A příležitost pro podvodníky? Ať už si říkají "překladatelé" nebo "nakladatelé"?
Vložil: Viva, 21.03.2015 11:43
Makine, Andreï
Makine je proste uzasny clovek, akych treba v desnej dobe hladat lupou ... jeden z mojich adeptov na Nobelovu cenu.
Vložil: JoeHahn, 20.03.2015 21:40
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Dneska jsem zjistila, že překladů Malého prince je hned několik, a tak jsem na síti hledala, který překlad by byl ten nejlepší, ale to jsem nenašla. Myslíte tedy, že Stavinohová je ten základní kámen?
Vložil: Jiřina, 21.01.2015 09:44
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Ten pan Vrána, který celý překlad nelegálně zveřejnil na své stránce vrana.cz, je velmi známá postava české programátorské scény. Tohoto času v USA, pracuje u společnosti Google. Divím se, že má takovéto věci zapotřebí. Možná jen nechápu podstatu autorských práv překladu. Myslím, že mu postačí napsat... mail a hned to stáhne.
Vložil: eugen, 11.10.2014 17:16
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Pro mne je udělení Nobelovy ceny Modianovi zklamáním, protože jeho dílo (dostupné v českém jazyce) zdá si mi zcela konvenční, a to z hlediska stylistického i myšlenkového. Není tak důležité, že autor přemýšlí o v příbězích osudových v rámci dějinných událostí, ale to JAK o nich přemýšlí
Vložil: Tomáš, 10.10.2014 16:16
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Je to zvláštní ,ale jméno nositele Nobelovy ceny P.Modiano mi naprosto nic neříká.Nic jsem od něj nečetl a nikdy jsem o něm neslyšel, až nyní Čeští překladatelé z francouzštiny jeho knihy nijak zvlášť nehodnotí až na jednu překladatelku.Zřejmě jde o kompromis poroty ,která cenu uděluje.Náměty knih... jsou podobné jak u A.Lustiga,asi nejsem dost vzděláný a proto je nečtu.A taková je většina lidí.Problémy současnosti jsou velmi závažné a je možné hledat příčiny v minulosti sto let vzdálené, kde je počátek neštěstí a pokračuje ve II světové válce a realita se vrací,jen v jiné podobě a v jiném prostředí.U moci jsou politici,kteří nemají žádný prožitek útlaku nebo nedostatku a tak se pouštějí do dobrodružství stejně jako před sto lety rukovalo milióny mladých mužů do Velké války.
Vložil: Oto Horák, 10.10.2014 08:47
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Mohu-li parafrázovat, zprávu o udělení Nobelovy ceny Modianovi jsem vnímal jako dvě zprávy dobré a jednu špatnou. První dobrá zpráva se týká samozřejmě samotného Modiana, jehož tvorba - jakkoli ji znám velmi nedostatečně - je mi sympatická jak tematicky tak formálně. Druhá dobrá zpráva se týká mediálně... favorizovaných a protežovaných spisovatelů Haruki Murakamiho a Joyce Carol Oatesové, kteří si Nobelovu cenu dle mého názoru nezaslouží a opět ostrouhali. (Oatesová by měla na cenu nárok jen tehdy, pokud by se posuzovala kvantita tvorby...) A ta špatná zpráva je to, že nyní již s pravděpodobností blížící se jistotě Nobelovu cenu nedostane devadesátiletý Michel Tournier, jenž by si ji zasloužil a jemuž bych ji ze všech současných francouzských spisovatelů nejvíc přál.
Vložil: Mruk, 09.10.2014 17:31
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Osobně jsem si oddech.
Vložil: Mruk, 09.10.2014 17:30
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Já si zas oddechl, že Jovanka to odsouhlasila!
Vložil: Ludva, 01.10.2014 06:36
Echenoz, Jean: Běhat
Román již nemůže být nástrojem pro poznání světa? Ha ha!
Vložil: Martin, 02.04.2014 17:33
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Text B. Pavelkové je jistěže kritizovatelný a její čeština působí občas strnule, ale obhajoba A. Pflimpflové je prostě jenom trapná. Přiznává - a i to jaksi mimoděčně - jedinou chybu ("coup d'État"), kterou já bych považoval za dokonalou botu i u začínajícího překladatele. Na tom nic nezmění Vaculík... ani kdo jiný, pokud vím, Vaculík francouzsky neumí. Nepřekládat franc. "bougnoule" (buňul!) je stejně nepatřičné; "barevný", resp. "barevnej" by bylo samozřejmě lepší (event. "uzenáč", "černohubka"..., ale to by chtělo trochu překladatelské invence). Co se týče gauloisek, v době příběhu existovaly jenom tmavé, světlé přišly na trh až v 70. letech. Nehledě na to, že "modré gauloisky" reprodukují důvěrnost, obsaženou v originále, zatímco "světlé gauloisky" je dobré leda tak pro výrobce. Za dobré považuji i návrhy B. Pavelkové upřesnit (u prvního výskytu) generál = de Gaulle a Mercierovou tlumočit jako markýzu andělů / Angeliku - už jenom proto, že v originále jde o invektivu a "Ty markýzo andělů!" zní v češtině stokrát líp než "Ty Michele Mercier(ová)!" Plus i zde už zmíněný "choux de Bruxelles". Prostě nejde jen o "jednu chybu", je jich tam spousta. V případě "čubčího syna" bych nesouhlasil ani s překladatelkou, ani s kritičkou: navzdory idiotským titulkům amerických filmů je "čubčí syn" konotovaný výraz rodokapsů z 20. let a jako takový působí nechtěně komicky.
Vložil: Josef Šťastný, 10.11.2013 10:00
Camus, Albert: Zápisníky I
Je neděle 10.listopau 2013 a na "Vltavě" skončilo čtení z Camusových zápisníků. Tak se teď po těch knihách sháním. Josef. :-)
Vložil: Martina, 14.10.2013 21:52
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Na přeskáčku se číst rozhodně nedá. Text je málo členitý, ale vzhledem k obsahu je čtivý. Četla jsem i jiné knihy s tématikou holokastu, např. Smrt je mým řemeslem od Roberta Merleho, ale romám Laskavé bohyně pokládám za zajímavější. Místy je to taková sonda do... esesákovy duše, do duše, která je navíc psychicky narušená. Taky jsem ocenila, že román je dost historicky přesný, s hlavním hrdinou si projdete 2. sv. válku od samého začátku do konce. Mě se kniha líbila a v MHD se číst nedá, protože je na její četbu je nutné plně se koncentrovat. Není to rozhodně žádná oddechovka.
Vložil: Erazím, 03.09.2013 22:15
Delumeau, Jean: Tisíc let štěstí
Kniha jako taková mě zaujala. Nemůžu se ale nepozastavit nad tím, že překladatel užil při překladu biblických citátů Bibli kralickou. Pokud povaha textu nevyžaduje archaickou češtinu, což zjevně není případ této knihy, není vhodné užívat překlad 400 let starý. Co je to "dštíti mstem" jsem skutečně nevěděl.... A to nebyla jediná část textu, kterou jsem si musel převést do současné češtiny. Bohužel to není záležitost jen této knihy. Někdy mam pocit, že překladatelé vlastní bibli jenom v kralickém překladu a všechny ostatní jim asi utekly. A mimochodem název provincie na str. 35 Cilicie je správně Kilikie (řecky ???????). Takové "drobnosti" působí v textu rušivěa mrzí mě zvláště v knize, která je jinak zajímavá.
Vložil: Jana H., 10.08.2013 10:44
Fournier, Jean-Louis: Kam jedeme, tati?
Objevila jsme tuto knížku náhodou v Levných knihách a uchvátila mě (autora znám, z Francie jsem vozila détem jeho knížky pro mládež) Bohužel jsem knihu dočetla jen do poloviny a nejde to, rozhodla jsem se sehnat si originál. Nemůžu se nějak smířit s českým skloňováním jména jednoho z chlapců, konkrétně... s tvarem Mathieuho. Je to tak dobře? Nemá být Mathieua? Nebo nebylo by lepší jména obou chlapců přeložit a psát o Tomášovi a o Matějovi? Jak je to vůbec s překládáním jmen v literatuře, překládat nebo nepřekládat? Za případné odpovědi předem děkuji.
Vložil: Alan B., 01.08.2013 08:47
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 1
Nějak nechápu, že ještě nikdo nezkritizoval revidovaný překlad, který vyšel v Odeonu už loni... Co je s vámi, Knappe, Schillo, Varyši?
Vložil: zuzka, 29.07.2013 10:08
Nothomb, Amélie: Cosmétique de l ennemi
Ja som tiež autorkin prívrženec a v prípade Nothombovej sú podľa mňa len dva druhy čitateľov - tí, ktorí ju milujú a rozumejú jej a tí, ktorí jej knihy nechápu a preto ju neznášajú :-D mne sa páčila každá jedna autorkina kniha, nieže by som ich považala za nejakú kvalitu kvalít, ale vždy sa pobavím... a v prípade francúzskej verzie aj niečo nové naučím :-)
Vložil: Zorka, 04.05.2013 17:20
Gavalda, Anna: Člověk není nikdy úplně šťastný
Musím přiznat, že se mi několikrát zdál i dost divný překlad. Vlastně spíš špatný... víc mi asi seděly překlady Silvie Dokulilové. Škoda, že Gavaldu nepřekládá vždy stejná překladatelka... to určitě hraje velkou roli.
Vložil: Pavel Srpek, 02.05.2013 09:03
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Neznám autora recenze, ani jeho intelektuální výši. Jestliže však není na stejně vysoké úrovni jako autora knihy, nedoporučoval bych mu podobná díla číst, ale hlavně o nich potom podávat "zasvěcené" recenze. Dokazuje tím pouze to, že ne kniha, ale jeho recenze je špatná. Neubírám vůbec nikomu právo... napsat negativní recenzi, ale mrzelo by mě, kdyby tím odradil potenciální čtenáře, kteří snad knihu pochopí lépe, než autor recenze.
Vložil: Magda de Bruin, 20.04.2013 10:40
Binet, Laurent: HHhH (1)
to Milan: Můžete prosím upřesnit tu formulaci o nenávisti autora židovského původu k Heydrichovi? Jaký vztah k Heydrichovi máte vy? V čem se podle vás Binetovo hodnocení Heydricha liší od pohledu, jaký na něj mají Češi, ať už pamětníci, potomci obětí heydrichiády nebo čeští historici?
Vložil: Milan, 19.04.2013 08:29
Binet, Laurent: HHhH (1)
Zvláštní kniha ze které je znát nenávist autora židovského původu k R.Heydrichovi.Ocenění Gouncourtovou cenou je nadhodnocené,odpovídalo by více doktorátu na Sorboně jako za životopis o T.G.M od jiného Francouze.Je zajímavé jak Francouzi popisují naši historii z jiného zorného úhlu.
Vložil: Rostislav Schwarz, 13.03.2013 09:44
Kourouma, Ahmadou: Alláh není povinen
Petře - pošli mi Tvůj email. Díky Rosťa (4D SEŠ Resslova 8, 1989).
Vložil: keltík, 20.02.2013 23:13
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
osobně si myslím,že jeho nejlepší kniha je "Ulice temných krámků"..a mrzí mě že je v česku prakticky opomíjený a nedoceněný...byl jsem překvapen,že na České Wikipedii,není o něm ani zmínka..a na i na jiných literárních stránkách,téměř taky nic qaž mě to udivuje...pouze na tomto portálu,jsem se o něm... aspoň něco dozvěděl..palec nahoru
Vložil: Emanuel Pikhart, 08.12.2012 13:08
Oster, Christian
L’héros semble un peu bete. Des femmes ne retournent pas chez lui. Un roman de grande incertitude. Le style serpentine, des phrases en spirales Qui est plus grand idiot? L’auteur, l’héros, ou lecteur? Bonne lecture.
Vložil: vok, 20.10.2012 18:13
Binet, Laurent: HHhH (1)
Vynikající kniha, Concourt-cenu si právem zaslouží. Cením ji o to více, že ji napsal autor - Francouz, který se dokonale seznámil s naší moderní historií a chová k nám, Čechům a Slovákům, neskrývané sympatie a navíc reflektuje stud za mnichovskou zradu. Což je u Francouzů a Angličanů poměrně vzácné,... pokud o těch událostech ještě ví. Také je to jistá propagace role Československa ve 2. světové válce, která většinou nebývá lichotivá. Kdo má možnost, doporučuji přečíst knihu v originále i v českém překladu (je dobrý). Pane Binete, MERCI.
Vložil: Lucie, 25.06.2012 23:03
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Knihu jsem četla pouze česky, takže nemám srovnání s originálním francouzským textem, a přiznám se, že jsem ani v českém textu po případných nedostatcích nebo přímo chybách nijak nepátrala. Do očí mě ale praštilo, že v pasáži, kde se líčí jídlo v kasárnách, je uvedeno, že měli "bruselské zelí". Téměř... nepochybuji o tom, že jde o "chou de Bruxelles", což je naprosto nepochybně růžičková kapusta, tedy zelenina, která je pro francouzskou kuchyni naprosto běžná. Není to asi nijak zvlášť důležité, je to jen drobná připomínka pro překladatelku. Pokud se mýlím a v originále bylo něco jiného, tak se omlouvám.
Vložil: ozzy, 14.02.2012 13:20
Rahímí, Atík: Země a popel
Po prečítaní tejto knižky sa vám budú vaše problémy javiť ako úplné nezmysly.
Vložil: ozzy, 14.02.2012 13:16
Rahímí, Atík: Tisíc domů snu a hrůzy
Vynikajúce dielko. Čítal som všetky Rahimiho knižky vydané v SR/ČR. Rozhodne odporúčam.
Vložil: Michael Alexa, 11.01.2012 14:29
Rimbaud, Arthur: Ples oběšenců
Děkuji za pěkně napsanou recenzi a klaním se autorově znalosti komiksů. Já bych jen ještě zdůraznil, že biografické poznámky překládal PETR HIMMEL, kdežto GUSTAV FRANCL se postaral "jen" o překlad básní. Ovšem JAK se mu to podařilo, nechávám na jiných.
Vložil: panzerfaust, 22.11.2011 03:01
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 2
hlavne ale vubec nepochopil princip a vyvoj houellebecqova psani. vyrok woodyho allena vydava za jednoho "z nejvetsich psychoanalytiku"..a vubec, text je ubohou denunciaci vytecneho autora, jehoz kriticke ostri vuci zapadu Dyrtl vubec nedopochopil. a jeste na to dostal grant. pff.
Vložil: Marie, 04.10.2011 10:02
Binet, Laurent: HHhH (1)
Knihu jsem právě dočetla a jsem jí nadšená - pokud je možné být nadšený z tak tragického příběhu. Právě styl knihy, trochu neobvyklý, se mi velmi líbil. Nejsem pamětník, narodila jsem se v r.1940. takže jsem se o atentátu dověděla až v hodinách dějepisu - v té době, po roce 1948, ovšem převažovaly kritiky... tohoto hrdinského činu (údajně proto, že atentát zavdal příčinu k masovému vraždění českých lidí). Můj trochu "osobnější" zážitek z této knihy je dán tím, že mou třídní profesorkou v 7. třídě byla sestra duchovního Petřeka, který umožnil parašutistům úkryt v kostelní kryptě. Ona s námi o tom nemluvila, ale samozřejmě jsme se dověděli, že celá jeho rodina, kromě ní a její sestry byla také vyvražděna. Na té knize mě trochu mrzí jen právě to, že osud duchovního Petřeka tam nebyl prakticky zmíněn, ačkoli to také byl skutečný hrdina. Naopak mi velkou radost udělalo krásné až dojemné vyznání lásky autora k Praze. A naprosto souhlasím s předchozím přispěvatelem Mirkem, že dnešní "znalci" válečných a poválečných poměrů dělají málem zločince z Čechů, kteří tu hrůznou dobu museli prožívat, být ponižováni, mučeni a vražděni, a to nejen příslušníky SS, ale i "obyčejnými" Němci, kteří se považovali za nadlidi. Vůbec se nedivím, že po porážce toho zrůdného systému se někteří mstili na "obyčejných" Němcích (kolik jich bylo?). Ta nenávist musela být strašná. Vždyť oni stříleli ještě 9.května v Praze do lidí (hitlerjugend na Žižkově), vzpomeňme Lidice, Ležáky, Babí Jar, koncentráky. To nedělalo jen pár lidí! Nakonec téměř všichni Němci Hitlera zvolili, bez toho by se k moci nedostal.
Vložil: Simona Henžlíková, 03.10.2011 20:33
Pancol, Katherine: Žluté oči krokodýlů
Knihu jsem si vzala na dovolenou pro případ nouze, že bych se nudila. Nakonec jsem se do více než 600-stránkové nížky začetla a za 4 dny jsem litovala, že ještě nevyšel překlad volného pokračování, na které se moc těším:-)
Vložil: Barbora Pavelková, 30.09.2011 13:10
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro paní Hlaváčkovou: naopak, poslední odstavec v několika řádcích sumarizuje celou práci. Chápu, že vám nesedí větší než malé množství chyb, když jich je v kritice uvedeno jenom několik. Avšak již níže v diskuzi jsem uvedla, že předmětem kritiky nemůže být telefonní seznam. Chyby uvedené v mém textu... jsou nějakým způsobem zástupné, není to celý výčet. Snad nemusím dodávat, že se v negativní kritice opravdu nevyžívám. Samozřejmě, že mi není velkým potěšením o někom napsat, že (dle mého názoru) dělá chyby. Kdybych si to celé vymyslela, tak bych a) riskovala špatnou známku ze seminární práce, to asi záměrně nikdo nechce b) v případě publikace riskovala o dost víc.
Vložil: Barbora Pavelková, 30.09.2011 13:00
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro A. Pflimpflovou: Ano, stále bych použila slovo "barevný". Jsem si vědoma toho, že je obecnější než slovo "buňul" a vzniká tím jistá nepřesnost. Myslím si, že v tomto případě je důležitěšjí emocionální náboj slova (mluvčí vyjadřuje povýšenost nad určitou skupinou lidí), než 100% faktografická přesnost.... Nicméně je to pouze jednotlivost - kdo chce buňula, může mít klidně buňula, ale potom bych (já osobně) na té exotizaci ubrala jinde.
Vložil: Magda de Bruin, 29.09.2011 09:36
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro paní Pflimpflovou: děkuji Vám za vysvětlení. Musím ale přiznat, že pokud já někdy v budoucnu v překladu narazím na gauloises bleues (což se klidně může stát, protože v Holandsku se gauloisky kouřily a kouří poměrně běžně), "blondes" z nich automaticky dělat nebudu - z informací místních kuřáků gauloisek... ani z informací na internetu totiž nevyplývá, že by to bylo totéž. Z překladatelského hlediska pro mě tedy tohle řešení zachází o krok dál, než je v mém pojetí překládání přijatelné.
Vložil: A. Pflimpflová, 28.09.2011 23:48
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro paní Magdu de Bruin: svěřím vám jako kolegyni své tajemství - jak jsem přišla na světlé gauloisky. Zvažovala jsem, jakou informaci poskytnu českému čtenáři,pokud se dozví, že si hrdina koupil "modré" gauloisky - asi jen tu, že cigarety byly v modrém balení. Pokud dostane informaci, že koupil gauloisky... "blondes", tedy cigarety se světlým tabákem, bude vědět, že kouří lehké (tmavý tabák byl silnější). V českém prostředí nebylo v době děje ještě zažité, že v modrých krabičkách bývá lehčí tabák než v červených a jiných... To byl pravý důvod. Corpus delicti však najdete i na mém balkonu. Věc, kterou jsem si přivezla ze svých pobytů ve Francii v 60.letech nebo možná i z počátku let 70., kdy jsem se tam dostala jako studující FR na stáž. Je to popelník, má modrý pruh a na něm nápis Gauloises blondes. Prostě tak. :-) A pro B. Pavelkovou: Ještě stále byste místo výrazu buňul, užívaného pro obyvatele bývalých franc. kolonií, použila raději slovo "barevný"?
Vložil: Jana Hlaváčková, 28.09.2011 11:10
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro mne jako laického čtenáře byly článek i následná diskuse velmi zajímavé a poučné. Uvědomila jsem si, jak je překladatelské řemeslo náročné a kolik mravenčí práce je za dobrým překladem. Chápu paní překladatelku, že je kritikou dotčená, myslím si, že poslední odstavec si mohla autorka odpustit. Množství... chyb v překladu rozhodně není "větší než malé", faktickou chybu našla jen jednu ("coup d'état"), ostatní jsou spíše jen dojmy nebo náměty na odbornou diskusi (asociace De Gaulle=generál a Michele Mercier=Angelika funguje i u dvacetiletého, právě vyzkoušeno na synovi). Na druhou stranu se domnívám, že reakce paní překladatelky na autorku článku jsou až přehnaně podrážděné, není důstojné peskovat někoho z "výšin" svého věku. Autorka přece sama uvedla svůj text jako "experiment", psát odborné texty teprve učí, to je zřejmé na první pohled i laikovi. Není pravděpodobné, že by takový text poškodil odbornou pověst paní překladatelky.
Vložil: Magda de Bruin, 23.09.2011 10:33
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Je určitě pravda, že "gauloisky" jsou jen detail. Mně také ani tak nešlo o jejich historii (tu si umím na internetu také vyhledat), jako spíš o způsob uvažování překladatelky při volbě slova "světlé" (takže "blondes"?) jako ekvivalentu "bleues". Chtěla jsem vědět, zda je ta volba podložená i něčím jiným,... než že si "světlé" sama kupovala. I jeden drobný příklad totiž může vypovídat o celkovém přístupu - a ten mě právě zajímá.
Vložil: Kateřina Vávorvá, 23.09.2011 07:42
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Dobrý den, rozhoda jsem se také zapojit do diskuse. Zdá se mi totiž, že rozebírání problému Gauloisek už došlo absurdně daleko - vždyť se nejedná o nijak zásadní problém. Připadalo by mi vhodnější bavit se o jiných aspektech překladu/jeho kritiky. Co se samotné kritiky týče, hodnotím ji jako podařenou... a vyváženou, zajímavým způsobem pojímá negativní ale i pozitivní aspekty překladu. Ano - není možná dostatečně "publicistická", ale upřímně nevím, nakolik vlastně může /má být takovýto typ textu publicistický.
Vložil: Tomáš Havel, 22.09.2011 23:59
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Velice mne zaujala diskuse týkající se gauloisek. Našel jsem překrásný web věnovaný této legendě: www.myartyshow.com. Tam si každý může najít, jak to s modrými či lehkými variantami je. Bude to ale na delší dobu, těch druhů či... typů jsou snad stovky. V modrých krabičkách se dodávaly světlé i tmavé, záleží však i na tom, v jakém přesně roce to bylo. Design balení se totiž neustále měnil a variant je, jak jsem předeslal, velmi mnoho. Aby to nebylo tak jednoduché, existují i výrobky se slovem "bleu" přímo v názvu (ale také Blue way a též Disque bleu – ty jsou však pro změnu v bílém balení, modrý je jenom disk kolem galské přilbice, někdy byl ovšem zase fialový). Myslím, že by to chtělo oslovit nějakého atestovaného znalce v oboru historie cigaret, existuje-li někdo takový... Velmi důležité bude přesně určit rok oné události. (Za předpokladu, že si autor podržel v paměti typy krabiček dodávané na trh ve zmíněném období. Doufejme, že ano, protože jinak bychom se pravdy asi nedopátrali nikdy.) Mohl by, prosím, někdo kdo knihu četl, nastínit, v jaké souvislosti je ona zmínka o cigaretách? Je to skutečně tak stěžejní moment, třeba pro charakteristiku postavy? Nechci podceňovat českého čtenáře, ale mám pocit, že až na několik promile kuřáků-fajnšmekrů jsou pro většinu "blonďaté gauloisky" pověstnou španělskou vesnicí.
Vložil: Magda de Bruin, 22.09.2011 10:05
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Vrozená zvídavost mi nedá (jsem nekuřák a nevzpomínám si, že by v mém mládí někdo v ČSSR kouřil gauloisky, natož aby se v českém prostředí běžně rozlišovaly "světlé" a "tmavé" - do Francie jsem se v té době nedostala): rozumím tomu dobře, že "gauloises bleues" bylo tehdy ve Francii synonymum pro "světlé... gauloisky"? Takže ty z tmavého tabáku neměly modré balení? Jinými slovy: když se v téhle knize píše o "bleues", znamená to jednoznačně, že se tím myslí "světlé"? Předem děkuji za vysvětlení.
Vložil: jovanka šotolová, 21.09.2011 23:27
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Znovu bych ráda uvedla na pravou míru, že tato rubrika na iLiteratura.cz nemá za cíl shazovat vážené překladatele, ale zejména upozornit na to, jak složitá záležitost je překlad literárního textu. Každý překladatel přece ví, že dobrých a správných řešení může být takřka vždy víc. A neznám překladatele,... který by po odevzdání textu do tisku nebyl schopen sám ukázat x míst, která v textu mohl řešit i jinak, i lépe. V téhle diskusi se trochu zapomnělo, že překlad musí vycházet z původního textu – a překladatel si v něm může dovolit jen to, co reflektuje jazykové a stylové volby autora originálu. I když leckterý překladatel sám mistrovsky vládne svým jazykem, má možnost to ukázat, jen když mu to autor „dovolí“. To jsou banality, na nichž se shodneme všichni. Debata, která tu běží, je nezmiňuje právě proto, že jsou každému jasné. Ale když si je připomeneme, třeba nám to umožní ztišit hlas a vyhnout se invektivám. Mě například zaráží, jak se tu všichni svorně vyslovují proti seminární práci jako něčemu, co vůbec nelze brát vážně, natož publikovat. Protože se pár posledních let mezi studenty a seminárními pracemi pohybuji, mohu z vlastní zkušenosti doložit pár argumentů proti. 1) seminární práce není referát, student ji většinou zpracovává na závěr určitého kursu, aby prokázal, že pochopil, co měl. 2) jsou jistě práce slabší i lepší – na iLiteratura.cz zejména v posledních letech zdaleka nepublikujeme vše, co nám autoři pošlou, ať jde o seminární práce, nebo recenze známých publicistů. 3) pro překladatele, kteří vyrůstali a studovali za totáče a překládat se učili sami za provozu (mezi něž patřím, a jenom na okraj: rozhodně si nemyslím, že dnes už překládat umím): možná se to těžko přijímá, ale dnešní studenti – aspoň ti, s nimiž přicházím do styku já – umí jazyk mnohem lépe než jsme uměli my, a často mnohem lépe než umíme my – narodili se do šťastnější doby. 4) kdo jiný má čas analyzovat originál a překlad, než třeba právě studenti – můžeme někdo z nás jen tak věnovat měsíc času srovnávání několika stránek textu, snaze přijít na to, co překladatele vedlo k daným rozhodnutím a řešením? 5) proč máme zakazovat studentům, aby posuzovali naše překlady, když právě oni by měli patřit mezi jejich čtenáře? 6) pokud nám jejich názory připadají nesprávné či naivní, můžeme s nimi diskutovat, ale ne z pozice silného proti slabému, ale s úctou: vždyť oni se k nám taky nechovají jako k lidem ze světa, který není dnešní. 7) úplně na závěr bych se ráda vrátila k článku, který tuhle přestřelku vyvolal: autorka se podle mě opravdu snažila posuzovat překlad objektivně a z několika úhlů. Jasně upozorňuje, že nepíše „tradiční kritiku překladu“, dále deklaruje, že srovnávala jen vybrané pasáže z knihy a také prezentuje svůj záměr – tím primárně nebylo najít všechny chyby, ale zkusit zjistit, jestli překladatelka tak náročného a obsáhlého románu není v určitých pasážích víc doma než jinde. Několikrát opakuje, že překlad je pěkný. Píše například, že „Překlad tohoto úryvku je podobně zdařilý jako překlad předchozího úryvku“. I v závěru uvádí, že se „překladatelka nejlépe cítí tam, kde má volnou ruku a může se kreativně projevit“ – což přesně odpovídá i hodnocení z pera L. Vaculíka, jímž svou práci obhajuje paní překladatelka.
Vložil: Barbora Pavelková, 21.09.2011 22:05
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Prosím zdržte se komentářů na mou osobu, odvádí nás to od tématu diskuze. Děkuji. "Česká podoba titulu ve francouzštině" na mne působí jako absurdní spojení, nemůžu si pomoct. Francouzský autor těžko může cítit všechny konotace, které s sebou nese český název knihy...v češtině. Ledaže by autor k názvu... obdržel rozsáhlý vysvětlivkový aparát. Ale název knihy není to hlavní, o co mi jde. Bylo by zajímavé otestovat na české mládeži (a nejen mládeži!), zda se více "chytí" na "světlé" nebo "modré" gauloisky. Já mám dojem, že výběr slova "světlé" věc spíše zkomplikoval, než zjednodušil. Ad stromy - pojem "kostrbatost" je velmi široký, bohužel stále nevím, co přesně je na mé variantě kostrbaté. Ad dojmologie - nedomnívám se, že lze srovnávat komentář laického čtenáře na internetové diskuzi (jakkoliv o paní Pauříkové nic nevím) se seminární prací. Co se týče spojení "mně osobně", bude to zřejmě další z mezigeneračních rozdílů... Mimochodem, nápad na článek Magdy de Bruin velmi vítám.
Vložil: Alexandra Pflimpflová, 21.09.2011 11:55
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pouze pro Barboru Pavelkovou: Ad název: Francouzský autor a nakladatel dostali ke schválení – to se rozumí samosebou!! – českou podobu titulu ve francouzštině, tedy: Une/la vie a la française. Ad obálka: Ani originální, ani česká obálka nejsou dobré: obě jsou klišé, ani jedna neodpovídá silné „depce“... textu. Pouze platí, že česká obálka je esteticky zajímavější než originální (věnujte pozornost formulacím!). Ad gauloisky: v době, kdy se odehrává citát, byly ve Fr. na trhu gauloisky ze světlého tabáku (v modrém balení) a z tmavého tabáku. „Světlými“ gauloiskami jsem tedy „exotickou“ realitu „přiblížila“ českému čtenáři a mládeži, jak je vaše gusto (protože jsem si tam ty cigarety tehdy sama kupovala, zatímco vy jste byla na houbách a o modrých krabičkách neměla ani tucha.) Takže se „stavět na hlavu“ nemusíte. Ad překlad věty o stromech: Proč mi váš návrh překladu této věty připadá problematický? No právě – protože je v kostrbaté češtině. Ad jiné dojmologie: přečtěte si třeba komentář ke knize na straně www.odeon-knihy.cz z pera Ivety Pauříkové ze dne 26.9.2010: "Nádherná kniha, právě jsem ji dočetla a hledám vše o autorovi. Další jeho romány se co nejdříve chystám číst. Neuvěřitelný styl a vtip, naprosto úžasné myšlenky. Kniha nikdy nemohla být lépe napsána a ani lépe přeložena." Je to samozřejmě jen „dojmologie“, tak jako je pouhou dojmologií vaše seminárka. Ani jedno, ani druhé nemá právo být prezentováno jako „kritika“ na oficiální straně o francouzské literatuře a překladech. Na to by mohla být založena rubrika studijních prací nebo čtenářských komentářů, kde by se tyto dojmy či kvalitnější analýzy mohly zveřejňovat a kde by mohli zájemci o nich diskutovat. Nu a závěrem: Od své seminární vedoucí byste za svou práci neměla obdržet dobré hodnocení už jen proto, že do žánru kritiky formulace „mně osobně…“ rozhodně nepatří.
Vložil: Magda de Bruin, 21.09.2011 09:23
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
K úvahám o způsobech reflexe překladu: na nedávné překladatelské dílně v Utrechtu (pro překladatele z nizozemštiny do angličtiny, francouzštiny a polštiny) vystoupil i nizozemský překladatel z francouzštiny a recenzent Rokus Hofstede a jeho přednáška s názvem “Kritika překladu” je v programu charakterizována... takto: “R.H. si položí otázku, jak by měla dobrá kritika překladu vypadat. Zdá se, že je to v každém případě něco víc než udělování plusů a minusů na adresu překladatele, kritika překladu by měla osvětlit vizi originálu, kterou překlad nabízí. Může však kritik takovou vizi dostatečně zrekonstruovat a zformulovat? Je dobrá kritika překladu vůbec možná? Vedle toho se přednáška bude věnovat i druhům kritiky překladu, které v praxi existují.” R.H. se chystá přednášku zpracovat do podoby článku, v tom případě pořídím český překlad pro rubriku “Kritika překladu” na ilit. Myslím, že užitečnost takové diskuse pro překladatele i čtenáře se i teď jasně prokázala, určitě by se v ní mělo průběžně pokračovat.
Vložil: Barbora Pavelková, 21.09.2011 08:38
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Abych vymetla drobky: ad obálka: mně osobně zajímavá nepřijde, pro mě je ztělesněním klišé. Ale to má každý jinak, to je jasné. Ad název: při vší úctě k autorovi - ten může těžko posoudit, nakolik je český název vhodný. Nicméně uznávám váš pohled na věc. Pro vás název ukazuje na zevšeobecnění individuálního... jevu, pro mě je tam důležitější to individuálno. Ad kulturní znalosti: domnívám se, že překladatel by se měl za každou cenu snažit vcítit do čtenáře, který má o francouzské kultuře velmi průměrný přehled. Ano, je to těžké, protože my sami informace o této kultuře vyhledáváme (např. nás bezděčně zaujme obálka časopisu s M. Mercierovou, ostatní lidi třeba ne), ve frankofonním prostředí se více či méně pohybujeme, obklopujeme se Čechy, kteří jsou na tom stejně, jako my... Měli bychom proto mít na paměti, že náš osobní pohled na to, co je všeobecně známé a neznámé, je značně zkreslený. Ad "nezbývalo než": to bychom rovnou mohli říct, že překládat "chaussures" jako "boty" už je také klišé. Já když slyším "nezbývalo než", tak to vnímám jako "neměl jsem jinou možnost, byl jsem k tomu donucen, jiné řešení neexistovalo". Což je dost rozdíl od "stačilo jen". Ad moje navrhované řešení ke stromům: prosím specifikujte, co na něm shledáváte tak problematického, opravdu bych to ráda věděla konkrétně. Děkuji.
Vložil: Barbora Pavelková, 21.09.2011 00:41
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Vůbec je zajímavé, že se zde probírá pouze má negativní kritika. Dost věcí v textu jsem ohodnotila pozitivně, proto mi nepřijde, že by kritika působila nějak nekompromisně nebo záměrně provokativně - přinejmenším to nebylo cílem.
Vložil: Barbora Pavelková, 21.09.2011 00:32
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
A. Pflimpflová: chápu, že dvě generace mají z různých věcí v textu různé dojmy. Nicméně nechápu, proč by se zrovna starší generace měla brát za bernou minci (při přemýšlení o čtenáři). Co se týče chyb vs. možných překladatelských řešení - pravděpodobně máme každá nastavené limity jinde. Pro mě jsou... prostě "Gauloises bleues" modré gauloisky, i kdybych se měla stavět na hlavu. Všechny chyby jsem nevyjmenovávala, protože cílem kritiky přece není telefonní seznam, ale pokus o celkové zhodnocení díla. K uznání od Ludvíka Vaculíka vám gratuluji, koneckonců krásnou češtinu jsem ve svém elaborátu také několikrát zmínila. Považuji ji za nejsilnější stránku překladu. Avšak samotná hezká čeština dobrý překlad nedělá. Stojím si za tím, že na těch pár stran, kterými jsem se zabývala, jsem objevila až moc nepřesností. Co se týče nuzného platu - ten mají někteří lékaři také, ale jako omluvu za odbytou práci by s tím těžko pochodili. Bohužel, literární překlad je dnes spíše koníčkem, než obživou. To ale neznamená, že o něm nebudeme diskutovat a nebudeme se snažit neustále zvedat úroveň. Souhlasím s panem Podaným, pro tyto stránky by měl být text více žurnalistický. Na druhou stranu - nemyslíte si, že je dobré zapojit studenty do diskuze, podporovat mezigenerační výměnu...?
Vložil: Alexandra Pflimpflová, 20.09.2011 21:40
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Tušila jsem, že jde o seminárku. A nemám nic proti tomu, aby se mladí "učili". Ale zveřejňovat na internetu podobný "experiment" pod titulem KRITIKA PŘEKLADU poškozuje překladatele, protože slovo kritika a zmíněné hnidopišské hledání chyb za každou cenu a priori navozuje dojem, že překlad je špatný.... A vyhledávače jsou neúprosné... Což takhle, vážená iliteraturo, rubrika ZAMYŠLENÍ NAD PŘEKLADEM nebo POKUS O ROZBOR či jinak? Ozývám se už kvůli tomu, že jsou překladatelé, kterým by chuť do překládání mohly další seminární práce podobné té z pera Barbory Pavelkové překládání pěkně otrávit. Já naštěstí mám ze své práce dobré svědomí a v šuplíku krásný, vlastnoručně psaný dopis jednoho z nejpovolanějších, Ludvíka Vaculíka, v němž se píše: "Ví vůbec někdo, jak krásnou češtinou je to přeložené?" Omlouvám se za to "chlubení", je to však přece jen moje satisfakce. Tím svou účast v diskusi končím a děkuji za pozornost.
Vložil: Michaela Otterová, 19.09.2011 23:57
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Po přečtení diskuze (preferuji z) bych se chtěla paní Pavelkové přece jen v něčem zastat. Ano, její text dráždí svou kategoričností a jednostranností - často pokládá řešení překladatelky za chybná jenom proto, že jí osobně vyhovuje jiná varianta (nezbývá než x stačilo by). Přesto mi její metoda jako... taková nepřipadá scestná. Ani v odborné studii, natož v publicistickém žánru nelze přece pojednat překladatelovu práci v její úplnosti. Proto se paní Pavelková podle mého názoru právem orientuje na určité kategorie, které pokládá za důležité. (Knihu jsem nečetla, takže nemůžu říci, zda je vybrala vhodně, nebo ne.) Na otázku paní de Bruin, jak by se to dalo dělat ještě jinak, mě napadá odpověď: ať každý kritik překladu nejprve napíše samostatnou recenzi dané knihy.To je ovšem utopie.
Vložil: Magda de Bruin, 19.09.2011 09:55
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Ale to "rušení rubriky" byla asi spíš reakce na mou poznámku, že by bylo škoda, kdyby pokusy o reflexi překladu na ilit. ustaly. Pojďme se raději bavit o tom, jak by se to dalo dělat ještě jinak.
Vložil: Martin Pokorný, 18.09.2011 23:34
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Připojuji hlas k R. Podanému -- s dodatkem, že nemluvil ani o rušení rubriky, ani o "horké jehle", ale o tom, že by se neměly zveřejňovat texty ze žánru seminární práce (ať už de facto vznikly kdekoli a jakkoli).
Vložil: jovanka, 17.09.2011 14:27
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Ani já neberu rubriku Kritika překladu jako záminku k pošpiňování překladatelů, vyřizování osobních účtů nebo jako snahu mladších zostudit starší a zkušenější. Nejsme jediní, kdo články tohoto zaměření publikuje. Za výhodu naopak považuji, že je u nás možnost o článku diskutovat, že se k publikovaným... názorům může vyjádřit i sám překladatel. Kritika překladu jako taková je podle mě spíš výzva k tomu, aby se o překládání mluvilo, diskutovalo. Nikdo se nepozastavuje nad tím, když novináři recenzují knihy a posuzují texty spisovatelů (básníků, dramatiků atd.). A překladatel má nad textem velkou moc, srovnatelnou s tím, jak se slovy nakládá sám autor. S tou výhradou, že překladatel slouží autorovi: nepíše text svůj, ale převádí dílo vytvořené jiným. Je tedy jasné, že překlad nikdy není dokonalý, nikdy není hotový, že se nelze shodnout na jediné správné variantě ideálního převedení díla do druhého jazyka a kultury. Kritika překladu na iLiteratura.cz má své místo a o jejím zrušení neuvažujeme. Jsme si vědomi toho, že stejně jako lze donekonečna vypiplávat překlad, a nikdy nebude bezvadný, tak i způsob, jakým překlad posuzujeme, nemusí být přijatelný pro každého, může být do jisté míry subjektivní, a to přesto, že články procházejí před publikováním redakcí a jejich výhrady komentují naši spolupracovníci. Výsledný text tedy není horkou jehlou ušitý „jakoby školní elaborát“.
Vložil: Magda de Bruin, 16.09.2011 10:23
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Ale "Kritika překladu" je snad prostě název rubriky? Jako existuje termín "literární/hudební atd. kritika" (a neznamená to, že autor něco hodnotí negativně). Já ten text čtu jako pokus o rozbor určitého překladu s uvedením kladných i záporných bodů. Jako překladatelku mě takové rozbory, a snad ještě... víc diskuse, které se na jejich základě rozvinou, velice zajímají. Překládání JE z podstaty hnidopišství. Konfrontace s přístupem kolegů je prospěšná pro vlastní práci. Zajímám se i o způsoby, JAK o překladech psát (a je pravda, že opravdu dobrou formu jsem ještě nenašla). Bylo by proto škoda, kdyby tohle hledání způsobů a podněcování diskuse o kvalitě překladu na ilit. ustalo. Překladatelé mají dílny, odborná sympozia apod., ale jde o "obyčejné smrtelníky": kde jinde mají čtenáři možnost nakouknout do překladatelské kuchyně?
Vložil: Eva Marčíková, 16.09.2011 09:21
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Mně to celé - tedy ta "kritika překladu" - připadá jako hnidopišství, šťourání, hledání chyb za každou cenu (kdo je nedělá? snad ani ten nejlepší, nejgeniálnější překladatel se jich aspoň někdy nevyvaruje). Kdyby se to zabývalo opravdu špatným, nepovedeným překladem, tak to pochopím, ale takto? K čemu... to je? Souhlasím s Richardem Podaným... Knížka je to moc pěkná, český název mi připadá velmi vhodný a daleko lepší než "Francouzský život" nebo "Jeden francouzský život" - jak by to znělo a co to proboha je, francouzský život? "Obrana" paní překladatelky v diskusi mi připadá vhodná a dobře napsaná, ač třeba v rychlosti.
Vložil: Richard Podaný, 15.09.2011 18:11
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Doufám, že si to nikdo nevyloží ve zlém, ale možná by bylo na místě, aby tým iliteratury zvážil, jestli má vůbec cenu publikovat tyhle jakoby školní elaboráty. (Je přitom vcelku jedno, jestli tohle doopravdy JE/BYLA školní práce, anebo jestli jen má její ráz a vnější znaky; výsledek je týž.)Být to školní... práce, je to fajn textík, nad kterým se může ve škamnách přjemně podumat o subtilnějších problémech překladatelského řemesla; jako publicistika to nefunguje, protože by to potřebovalo o řády větší střídmost, autorskou sebekázeň a objektivitu. Ostatně sama autorka to asi nevolky přiznala, když text označila za "experiment"; jestli kritika překladu něčím být nesmí, pak tedy experimentem (leda formálně, věcně nikdy). A subjektivní dojmologií. Koneckonců, jediné, čeho ten článek dosáhne, je, že laici se budou udiveně drbat na hlavách, zatímco lidé z branže si řeknou: "No vida vida, tak ona to ta Alexandra Pflimpflová asi přeložila moc pěkně, když ani TOUHLE METODOU se tam nepovedlo vyšťourat nic víc..." Návrh soft varianty: když už se tyhle věci berou, nemělo by se po jejich autorech chtít, aby je zásadně přepracovali = převedli přes tu propast mezi dvěma fatálně odlišnými formáty, jmenovitě ročníkovou či jinou prací a publicistikou?
Vložil: Alexandra Pflimpflová, 12.09.2011 01:45
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Nemám času nazbyt, nicméně se vracím k této již „diskusi“. Pokud jde o českou obálku, také mi nepřipadala zcela případná, ale rozhodně je esteticky zajímavější než obálka originálu. Ostatně ani ta příliš nekoresponduje s vnitřním světem hrdiny, který rozhodně není tak idylický jako fotkou evokovaný... rodinný výlet. Na tom se snad shodneme všichni. Ad překlad názvu: Nad variantami Život jednoho Francouze a Jeden francouzský život se samozřejmě v nakladatelství diskutovalo – je to přece jen doslovný překlad. Jenomže to slovo jeden či jednoho všem připadalo jako zdůraznění čehosi výlučného, kdežto román přece jen vyjadřuje skrze individuální osud cosi víc, jakýsi celospolečenský fenomén, prostě odcizování jedinců vůči společnosti atd… a pak titul Život po francouzsku, který docela hezky zní, vyjadřuje tento aspekt knihy výstižněji. Že by to bylo klišé, které naznačuje francouzské požitkářství, nevázanost či cokoliv jiného, to mne ani ve snu nenapadlo a věřím, že ani čtenáře. Už proto, že Francouze vnímám jinak, a nejblíže jmenovanému je snad jen můj dojem, že Francouzi na rozdíl od některých jiných národů prostě ovládají umění žít. Proto jsem popravdě řečeno souhlasila i já s tímto českým převodem. Jak je známo, překladové varianty originálních titulů schvalují také autoři – v tomto případě to byl pan Dubois – a jeho nakladatel – všechny strany byly pro. Ad kulturní a historické souvislosti: Vsadím se, že pisatelka recenze či „kritiky“ (už ten výraz sám o sobě evokuje a priori negaci) překladu je o nějakou tu generaci mladší než překladatelka. Její generace totiž bez zaváhání vepisovala do křížovek ke kolonce „francouzský generál“ jméno de Gaulle a nepotřebovala k tomu encyklopedie. Mám také tušení, že po roce 2000 se v české televizi objevila „nezkrotná“ Angelika několikrát a Mercierová zas na obálkách českých časopisů. Považuji pak za podceňování českého čtenáře osvětlovat tak notoricky známá jména, která uvádí autor. Tady se možná ukazuje, že „nadčasovost“ kritiky, zejména týká-li se historického a kulturního kontextu, není zas až tak evidentní. Jsou věci, které se s léty – a s generacemi určitě – mění, a pak i kritika psaná po šesti letech od vydání knihy riskuje, že bude kritizována. Ohled na méně informované čtenáře překladatelka snad projevila tím, že vypracovala zevrubný poznámkový aparát, který znalé nebude otravovat, jelikož je na konci knihy. Jiný kritik naopak tuto iniciativu ocenil. No a třeba "buňul" – to opravdu není každý „barevný“; ve Francii to byli právě pouze lidé z bývalých fr. kolonií, Alžířani ap., rozhodně ne každý „barevný“ – navíc tohle kritičkou navrhované slovo zní opravdu dost ohavně a pejorativně i v případě jiných exotičtějších národností. A posledně – ad – nazvala bych to „slovíčkaření: překládat každé "il ne restait que" striktně jako „stačilo“ je už také klišé. "Nezbývalo mi než rozkročit stativ" je věta emociálně silnější než „Stačilo, abych postavil trojnožku“ (Il me suffisait d’installer mon trépied) – a překladatelka navíc volila variantu „nezbývalo než“ i s ohledem na to, že výraz „stačilo“ se již v textu poblíž vyskytuje (což ani kritičce neuniklo). Jelikož kritička hovoří o relativně častých významových chybách, ač uvedla takovou jen jedinou („státní převrat“ – vše ostatní uvedené jsou pouze překladatelské varianty), pak si i já dovolím kritizovat jako škobrtající češtinu, ne-li dokonce jako významovou minelu navrhovanou větu „Nuzáci stojící v řadě, zaměstnaní tím, jak se neustále snažili zachytit v půdě". Suma sumárum, co překladatel, to jiná volba výrazů. Ale pokud B. Pavelková nazývá tuto volbu, na kterou má každý překladatel právo (a je i jeho radostí a jediným potěšením vedle nuzného honoráře) „významovou minelou“, pak zas já hodnotím její přístup jako „minelu kritiky“.
Vložil: Anna, 07.09.2011 16:35
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
V obou diskusních příspěvcích mě zaujalo samozřejmé tvrzení, že překladatel nemá možnost mluvit do výsledného názvu díla, které přeložil. Mám s tím svou vlastní, velmi negativní zkušenost. Nemyslím si však, že by se mělo stát pravidlem, aby překladatel nemohl mluvit do názvu knihy. Zcela chápu nakladatele,... že titulem chce co nejvíce upoutat a jde mu o prodejnost knihy, ale za překladem stojí především překladatel a slušný nakladatel (což snad Odeon je) by měl případnou změnu s překladatelem minimálně konzultovat. Nechce se mi věřit tomu, že slušný, podotýkám slušný, nakladatel by argumenty překladatele nevzal v potaz. Když vám nakladatel (v mém případě Pragma) název Když jsem tak inteligentní..., proč se zamilovávám jako hloupá husa? bez vašeho vědomí změní na Když jsem tak inteligentní..., proč se stále a stále zamilovávám jako úplná blbka? (pomíjím zcela nemožnou formulaci "stále a stále + tvar nedokonavého slovesa, ale slovo blbka ve spojení s ženou padesátnicí, o níž kniha pojednává, je opravdu mimo mísu), tak je někde něco špatně. Překlad názvu bude mezi čtenáři vždycky spojován s překladatelem, nikoli s nakladatelem, a měl by to být překladatel, kdo bude mít poslední slovo, i když, jak je vidět, praxe je asi jiná, ale neměli bychom se s tím smiřovat. Mně se toto stalo před třemi lety a dodnes jsem ponížení ze strany nakladatele nestrávila. Od té doby si dávám větší pozor a snažím se tyto věci si ohlídat. Slušný nakladatel by s překladem názvu neměl nakládat svévolně! Jestli je takové chování nakladatelů obecným jevem, jak vyplývá z formulace "předpokládala jsem, že každý, kdo se o překlad nebo o nakladatelskou činnost trochu zajímá, ví, že o tom překladatel nerozhoduje", tak tedy nevím, to je dost úpadek, když už překladatel nesmí mluvit ani do názvu knihy...
Vložil: Barbora Pavelková, 07.09.2011 15:13
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Pro Alexandru Pflimpflovou: Za upozornění na špatnou čárku děkuji. Nyní k vašim dalším námitkám. Ad "pátrání". Prostě mi to přišlo zajímavé a rozbor překladu je objektivnější než rozhovor s překladatelkou. Avšak není to špatný nápad např. na diplomovou práci - porovnávat profesionální sebereflexi překladatelů... s jejich pracemi. Ad obálka a název - předpokládala jsem, že každý, kdo se o překlad nebo o nakladatelskou činnost trochu zajímá, ví, že o tom překladatel nerozhoduje (v tom spolu souhlasíme), a tím pádem vůči vám nechová nějakou osobní zášť. Obálka a název jsou nicméně součást širšího převedení díla do české kultury, mají na čtenáře jistý vliv a je třeba s tím pracovat. Ad 25 stromů - budiž. Více mě mrzelo těch dalších 5. Ad nuzáci v řadě - prosím specifikujte, který obrat svědčí o nedostatečném citu k mateřskému jazyku. Argument "jde o stromy" mi nepřijde relevantní. Úryvek je krásný právě tím, že jsou v něm stromy personifikovány. Ad dělání blbů ze čtenářů. Při čtení jakéhokoliv textu z cizího prostředí (i relativně "zdomácnělého") musí čtenář vyvinout více úsilí. Pokud necháme text takto exotizovaný, očekáváme od českého čtenáře mnohem větší míru úsilí než od francouzského čtenáře originálu. Poznámkový aparát je rovněž unavující faktor. Tím se okruh čtenářů zužuje na frankofily a odborníky na francouzskou kulturu (teď přeháním). Je tohle naším cílem? A poslední věc k tomuto tématu - jestli něco dělá ze čtenáře blba, tak je to zejména obálka a název knihy.
Vložil: iLiteratura, 07.09.2011 12:43
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Námitka ke zveřejnění kritiky s delším odstupem po vydání knihy nám nepřipadá relevantní - kritika není recenze na novinku. Předpokládáme, že pět let se na kvalitě tohoto druhu textu nijak neprojeví (to by snad, čistě hypoteticky, mohlo nastat pouze v případě, že by překlad velmi rychle začal působit... archaicky či nesrozumitelně, kdyby šlo třeba o knihu postavenou na využití zcela aktuálního, např. generačního jazyka). Čárku ve větě "zda se překladatelka v určitém typu textu „cítila“ lépe, než v jiném" jsme opravili, chyba vznikla při editaci článku.
Vložil: Alexandra Pflimpflová, 07.09.2011 11:21
Dubois, Jean-Paul: Život po francouzsku
Zajímalo by mě, proč Barbora Pavelková zveřejňuje kritiku překladu pět let po jeho vydání... Nečetla snad od té doby nic jiného? Bez ohledu na to se domnívám, že kritička překladů by měla perfektně ovládat mateřský jazyk, v tomto případě si však nejsem tak jistá. Například v takových trivialitách,... jako je psaní čárek, B. Pavelková nepochybně tápe. (Příklad: ...zda se překladatelka v určitém typu textu „cítila“ lépe, než v jiném...) Když už jsme u této věty, pátrat, v jakém typu textu se překladatel cítí lépe, je nejspíš málo smysluplné. Pokud to kritičku skutečně zajímá, mohla se překladatelky zeptat. Možná by odpověď pro ni byla překvapením. Závažnějším omylem je v "kritice překladu" kritizovat obálku a převod názvu knihy. V profesních kruzích je všeobecně známo, že k podobě obálky se překladatelův názor téměř nebere v potaz, podobně je tomu i s názvem: v dnešní době rozhoduje obchod, čili "nos pro kšeft". Nejjednodušší je ovšem radit jak překládat 25 názvů exotických stromů, když se v jazyce překladu třeba ani nevyskytují. Pokud překladatelka vynechala jeden, z důvodu druhové shodnosti, pak vytýkat to je vážně hnidopišstvím, neboť jde o beletrii a nikoliv botanickou encyklopedii. Ono třeba (právě v blízké pasáži) nabízet ze zvýhodněného postu kritičky jako řešení překlad „Nuzáci stojící v řadě, zaměstnaní tím, jak se neustále snažili zachytit v půdě" (jde o stromy!!!) není zrovna příkladem citu k mateřskému jazyku. Obecněji vzato, bylo by rovněž přínosné, kdyby si B. Pavelková uvědomila, co je "ulehčením" pro české čtenáře a co už znamená dělat z nich blby. Pokud autor ve francouzském prostředí používá španělské výrazy, navíc třeba v kurzívě, asi by je překladatel v českém prostředí měl uvádět slovensky? A ne-li, pak jde o "výraznou exotizaci"? Mám za to, že čtenářům, jimž historický a kulturní kontext některých pasáží románu přece jen malinko uniká, byl překladatelkou dobrovolně poskytnut dosti zevrubný vysvětlivkový aparát na konci knihy, takže transponovat Generály na de Gaully, M. Mercierové na markýzy Angeliky a podobně je totéž jako považovat čtenáře odeonské řady Světové literatury za naprosté idioty.
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.06.2011 11:07
Brussolo, Serge: Město strachu
Opět úplně nerozumím větě "Serge Brussolo je na našem knižním trhu nováčkem", zvláště v kontextu toho, že Brussolovi v letech 2001–6 vyšly česky 4 knihy (ta nejstarší je dokonce zmíněna v nahoře odkazovaném "profilu").
Vložil: Andrea Paříková, 29.06.2011 09:58
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Velmi se omlouvám fanouškům pana Podaného, ale stejně tak jsem se rozčílila, když jsem minulý týden koupila knihu Malého pronce v překladu pana Podaného.Mám ji doma od Z. Staninohové, znám ji téměř nazpamět a některé obraty pana Podaného mě opravdu velmi rozčílily. V kapitole XXI,mé nejoblíbenější zaměnil... např. Znamená to vytvořit pouta…" "Vytvořit pouta?" Slovo pouta za slovo vztah nebo "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.Tohle přeložil velmi stroze a nesrdečně, ale co mě naštvalo nejvíc "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…," řekl malý princ, aby si to zapamatoval.Vyměnil slovo věnoval za promarnil. K tomu snad není co dodat. Pan Podaný je výborný překladatel třeba komiksů, ale Malý princ se mu opravdu nepovedl.
Vložil: Věra Eliášková, 27.05.2011 10:10
Pokorný, Jindřich
Pane Pokorný,zdravím a vzpomínám na naši spolupráci v DnV na Cyranovi. Teď se k němu divadlo zase vrací a včera pan Kohout řekl v televizi, že sice francouzsky neumí, ale přesto Cyrana přeložil - a sice podle Vrchlického.nějak už ničemu nerozumím. Mějte se hezky - Váš překlad byl a zůstává nejlepší.... Vaše Věra Eliášková
Vložil: jovanka, 22.05.2011 21:22
Echenoz, Jean: Běhat
Dobrý den, - asi jste četl velmi, velmi zběžně. V doslovu sice zmiňuji, že Echenoz vycházel především z toho, co vyčetl z novin (v několika rozhovorech to sám říkal) - nijak to ale nekritizuji, naopak! Připadá mi dokonce, že v románu... popsal atmosféru života obyčejných lidí v totalitním státu naprosto dokonale. Podobně rozhodně netvrdím, že by román nebyl poctou Emila Zátopka. Vaše úvahy o mé politické angažovanosti jsou stejně zcestné jako způsob, jakým překrucujete, co je napsáno v doslovu.
Vložil: Milan, 22.05.2011 08:02
Echenoz, Jean: Běhat
Dobrý den,dočetl jsem knihu Běhat od J.Echenoze .Je to vynikající dílo,musím dodat,poprvé od tohoto spisovatele jsem četl Ravela.V jeho knihách se odráží Bolero ,ale i Emilův běh.Nemile jsem byl ale zaskočen doslovem k románu Běhat.Spisovatel je můj vrstevník a že čerpal z novin je naprosto správné.U... nás by si jen zkreslil tu atmosféru útlaku,která zde byla.Pro mladé to je tak lepší.Doslov je jako" Poučení z krizového vývoje".Latinský význam jména Emil je soutěživý,vytrvalý,životný to spisovatel jako Francouz nepochybně ví.Je to pocta.Od zvracení v cíli na OH Melborne až do r.1968 a vystřízlivění E.Zátopka.Následný útlak až podepsal odvolání,to už je jiná kapitola života tohoto závodníka.Zůstává nepřekonán v zisku v zl.medailí na OH v běhu na 5km,10km a maratonu jen se mu přiblížilFin L.Viren ,ten byl pátý v maratonském běhu.Byla jste asi členkou KSČ,Darwinova teorie o výběru druhů má platnost i pro nábožensky založená lidi.
Vložil: PD, 10.05.2011 14:12
Legendre, Claire: L’Écorchée vive
Chystá se české vydání této knihy?
Vložil: xado, 06.05.2011 13:41
Céline, Louis-Ferdinand: Malý Muk
Ten film nebol podla Celina ale Wilhelma Hauffa: http://www.csfd.cz/film/115938-maly-muk/
Vložil: zuzulique, 08.04.2011 17:10
Camus, Albert: Cudzinec
no snáď my Slováci zvládneme čítať aj v češtine, ja osobne každú druhú knihu...:-)
Vložil: jovanka, 04.04.2011 23:19
Vargas, Fred: A Seina teče
jasně, děkuju, opraveno
Vložil: Jan Vaněk jr., 04.04.2011 22:04
Vargas, Fred: A Seina teče
Předpokládám, že jste mysleli Karla Sýse.
Vložil: Magda de Bruin, 02.04.2011 11:46
Bayard, Pierre: Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli
Jen na doplněnou – úryvek z rozhovoru autora s Margot Dijkgraafovou (NRC Handelsblad 17.3.2011): „(...) Moje knihy se nacházejí mezi fikcí a teorií. Snaží se překlenout tu obrovskou propast mezi humanitními vědami a fikcí. Všechny mé knihy napsali vypravěči. Někdy jsou potrhlí a paranoidní. (...) Někdy... tím vypravěčem samozřejmě jsem, ale často právě ne. (...) V tom, co píšu, je samozřejmě hodně paradoxů, ale nevyhledávám paradox pro paradox. Vytvářím fiktivní univerzum, v němž jsou moje teoretické výroky nemožné, ale přesto zajímavé. (...) Vymýšlím nový žánr pro nové publikum. Můj čtenář musí být subtilní, musí chápat, že můj vypravěč někdy říká opak toho, co si myslím já. Moje tvorba má dimenzi fikce, kterou věda nezná, a vědeckou dimenzi, která chybí spisovatelům beletrie. (...) Než něco napíšu, vždycky si položím otázku, zda je to vtipné. (...) To je pro mě hlavní kritérium, ten správný způsob, jak přemýšlet o kritice, literatuře, sémantice.“
Vložil: cinefob, 15.03.2011 09:17
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Snad největším problémem této recenze je, že vše, co její autor knize vyčítá jako hlavní nedostatky, se dá klidně, pokud nás tedy již na začátku román nenaštve svým rozsahem, podat i jako její pozitiva. Čemu moc nerozumím, je až přehnaná snaha autora recenze sugerovat dojem, že tahle kniha cosi relativizuje... a vážně může zajímat snad jedině nácky nebo jakéhosi modelového čtenáře bestsellerů. Littellovy Laskavé bohyně mohu rozhodně doporučit, ovšem za předpokladu, že nemáte předem utvořenou představu o tom, jak musí román o 2. světové válce a šoa vypadat. V případě, že tuto představu máte, román nečtěte, akorát si uženete podobné zklamání jako recenzent.
Vložil: Karel, 20.02.2011 10:08
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
To je pravda, knihu jsem nosil dvě měsíce v tašce a dost se pronesla. Mohla by být klidně kratší, Aueho představy mě moc nebraly, pasáž před koncem knihy jsem vynechal.
Vložil: iliteratura, 01.02.2011 11:41
Claudel, Philippe: La petite fille de Monsieur Linh
Knihu chystá k vydání v českém překladu nakladatelství Paseka.
Vložil: , 25.01.2011 18:36
Claudel, Philippe: La petite fille de Monsieur Linh
Hrdina románu je mi velmi blízký. Také se cítím v cizí zemi někdy vykořeněný a osamocený. Václav
Vložil: , 25.01.2011 18:33
Claudel, Philippe: La petite fille de Monsieur Linh
Příspěvek se mi velmi líbí.
Vložil: MIrek, 16.01.2011 17:38
Binet, Laurent: HHhH (1)
Tu knihu, přes řadu možných výtek ke stylu prolínámí fabulace s fakty, hodnotím velice pozitivně. Jsem postarší ročník.který zažil celé období nacistické okupace jako kluk se silnými emočními zážitky, později jsem se prokousal řadou knih k tomuto tématu a mohlo by se říci, že jsem se dost důkladně seznámil... i často nepříliš známými aspekty atentátu. Přesto, nebo práve proto, musím před panem Binetem smeknout - podobně čtivou knihou, a při tom maxilálně se držící faktů, jsem dlouho nečetl. Měl by být oceněn zejména jako cizinec, zabývající se historií českých zemí, s velkým přínosem zejména pro mladší generace, které příliš nebaví zajímat se o to "čo bolo". Pravdivý popis událostí, které tehdy tolik znamenaly pro spíše nenávistný poměr nás ke všemu německému, je záslužný. Zvláště mě zaujalo i to, že se otevřeně zabývá zločiny, spáchanými nacisty na našich lidech, když paralelně s tím řada hlupáků se dnes pitvá v excesech, spáchaných bezprostředně po válce, na německých občanech, jen aby se zviditelnili. Ž8dný z nich onu dobu nezažil.
Vložil: kristína, 14.01.2011 13:38
Houellebecq, Michel: La carte et le Territoire 1
Prosím, poraďte kde zohnať originálu nás
Vložil: Simona, 30.12.2010 10:51
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 1
Krásný kniha - skvost současné literatury. Dlouho jsem nečetla tak úžasně napsanou knihu, která by kombinovala vtip, ironii, filozofii a obyčejný život. Vřele doporučuju.
Vložil: janluk, 28.12.2010 09:17
Camus, Albert: Cudzinec
Zkuste knihkupectví SLOVENSKÁ KNIHA, Jilská 1 v Praze.
Vložil: vydarena, 25.12.2010 14:39
Camus, Albert: Cudzinec
nevie mi niekto poradit, kde by som tuto knihu mohla kupit? vsade ju maju len v cestine. vopred dakujem
Vložil: Tomáš Rieb, 10.12.2010 14:38
Céline, Louis-Ferdinand
Nemám a ani nechci mít Célina rád ... ale Cesta je jedna z knih, které dokázaly ovlivnit můj život ... kdysi jsem slyšel, že existují lidé, kteří "žijí v literatuře" ... nebo to bylo, že "literatura žije v nich"??? ... trochu závidím a lituji, že něco podobného nedokážu ... snad s jedinou výjimkou ve... slabých náznacích právě u Hlubin noci ... musím přiznat, že jde o situace temné a nepříjemné.
Vložil: Jana, 12.11.2010 10:11
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 2
„Bůh si přál nerovnost, nikoli rovnost“ - všimne si bolestně vypravěč nápisu v metru při návratu z práce. (L.Nagy) "Na stanici metra Sěvres-Babylone jsem zahlédl zvláštní nápis: „Bůh si přál nerovnost, ne nespravedlnost", stálo na zdi." (Rozšíření bitevního pole)
Vložil: slon, 10.11.2010 23:15
Le Callet, Blandine: Věnečky
skvělá recka!
Vložil: jovanka šotolová, 09.11.2010 21:55
Houellebecq, Michel: La carte et le Territoire 1
Ano, Euromedia-Odeon.
Vložil: Artur.22, 09.11.2010 16:49
Houellebecq, Michel: La carte et le Territoire 1
Už se prosím ví, jestli někdo připravuje český překlad a vydání a kdy? Děkuji.
Vložil: Hannes, 09.11.2010 13:03
Houellebecq, Michel: La carte et le Territoire 1
Správně má být 'loser'. :)
Vložil: jovanka, 06.11.2010 20:54
Binet, Laurent: HHhH (2)
...já to tušila podle té malé fotky. Ale nemohla prozrazovat, když tam vystupuje pod nickem. Takže dík za doplnění.
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.11.2010 01:15
Binet, Laurent: HHhH (2)
Ten "„Petr“" je Petr Koubský; na Twitteru četbu komentoval takto: 20. října "Koupil jsem HHhH od Laurenta Bineta a nedisciplinovaně (mám spoustu práce) začal číst. Po 40 stranách: je to skvělé, nenechte si ujít." a 3 dny nato: "Nakonec... mě ten Binet zas tolik nenadchl" (s odkazem na Goodreads).
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.10.2010 14:03
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Jasně, myslím tu. Nakolik tomu rozumím, francouzština taky používá desetinné čárky a ne tečky jako angličtina; ale jestli v originále byla nebo ji Perec schválně taky nějak obešel, těžko soudit... Aha, tak ve faksimile... 1. vydání dostupném online je taky (str. 48).
Moje franština je autodidakticky rudimentární, co tedy vlastně název znamená doslova? "Umění a [správný] způsob", ech, oslovení / přistoupení k / puštění se do? A pak to spojovací "pro on" je "aby člověk požadoval", "po něm [šéfovi] požadovat", "pro sebe požadovat" nebo ještě něco docela jiného? Každopádně pochybuji, že by to byl případ omylem zkorigované obálky nebo překlepu v rukopise; o názvu se jistě rozhodovalo dlouho předem a nutno uznat, že takovýhle "normální" má větší komerční potenciál.
Vložil: julek, 01.10.2010 20:43
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Jovnako, prov mazes moje prispevky?
Vložil: jovanka, 30.09.2010 14:52
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Ve větě zvolené pro fr název čárka být ani nemůže, já narážela spíš na to, že tam je nejen "jak postupovat", ale zároveň i něco jako "umění oslovit"... (což by ten váš návrh taky neřešil) čárka v úryvku? myslíte v "99,5" ? otázka je, jestli čárka v č názvu vznikla nepozorností nakladatelství při... schvalování návrhu obálky (překladatelka ani redaktorka A. Charvátová ji asi neschvalovaly, nebývá to zvykem) - anebo opomenutím už v rukopisu překladu, což mi nepřipadá moc pravděpodobné
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.09.2010 13:38
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Ale je to záměrné vynechání interpunkce, nebo ve francouzské vazbě žádná čárka být nemusí od přirozenosti a věrnější překlad by tedy byl lipo/typogramatický na způsob "Jak má postupovat člověk plánující požádat"? A jedna čárka je hned v úryvku výše.
Vložil: jovanka, 30.09.2010 13:16
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Svatá pravda, fr název je navíc detailnější "L'art et la manière d'aborder son chef..."
Vložil: Tomáš Lavička, 30.09.2010 10:53
Perec, Georges: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu
Všimli jste si, že jediná čárka v celé knize je pradoxně v názvu knihy? Podle vnitřní logiky textu si myslím, že by se kniha měla jmenovat "Jak postupovat chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu", ale to je jen drobná muška. Jinak ohledeně gamebooků - pro zajímavost doporučji článek... na anglické wikipedii, které naznačuje, že současný gamebook má kořeny mimo jiné v experimentální próze autorů poměrně zvučných jmen: en.wikipedia.org.
Vložil: jovanka, 30.09.2010 10:39
Perec, Georges
to JVjr: to jste zas o krok přede mnou, ráda opravím.
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.09.2010 01:56
Perec, Georges
Perec nemohl "opustit kariéru vědce", když nikdy ani nedokončil vysokoškolská studia různých humanitních oborů; živil se jako špatně placený "documentaliste" v knihovně výzkumného ústavu. Odešel kvůli zhoršování podmínek a teprve až se mu na několikátý pokus podařilo najít nakladatele, který byl ochoten... platit mu zálohy na honoráře formou měsíční apanáže. (Viz zejména omračující životopis Davida Bellose Georges Perec: A Life in Words, dostupný i francouzsky.) Etc.
Vložil: julek, 29.09.2010 20:20
Perec, Georges
Nepochybne, Jovanko, nepochybne. j.
Vložil: Marek Jančík, 02.09.2010 11:56
Slocombe, Romain: Lolita komplex
Pan Čulík evidentně moc nepochopil význam doslovu v románové beletrii, jelikož se v tom jeho sice velmi široce vyjadřuje k současnému stavu britské společnosti, vylévá si srdce nad nastavením akademického prostředí atp., ale o knize samotné nenapsal téměř nic. Měl jsem při čtení silnou tendenci zapomínat,... že se jedná o doslov k Lolita komplex (vždycky mi to připomnělo občasné uvedení jména autora) a ne o nějakou subjektivně pojatou esejistiku na základě vlastních zkušeností z pobytu v zemi, jakých se média jen hemží. Jakoby hlavním kritériem pana Čulíka pro posuzování umění byl způsob, jak zobrazuje realitu a nakolik se od ní naopak odlišuje. Proto by bylo vhodné, kdyby publikování podobných sond omezil na stránky svých Britských listů a nesnažil se jimi ještě osívat závěrečné stránky románů, čehož by se ku spokojenosti všech mohl chopit někdo povolanější a kompetentnější.
Vložil: Jan Vaněk jr., 02.08.2010 05:39
Winock, Michel: Victor Hugo v politické aréně
Johnsona. (Paula. Citovaného Ivem Fenclem.)
Vložil: Ivo Fencl, 31.07.2010 19:05
Winock, Michel: Victor Hugo v politické aréně
O Hugovi (podle historika Johnse) taky zde neviditelnypes.lidovky.cz.
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.05.2010 01:36
Raspail, Jean: Tábor svatých (in Tvar)
Nanejvýš pozoruhodné; děkuji p. Machovcovi za objevný článek i redakci iLiteratury za přetisk (byť se jí v nejdelším odstavci nějak vytratily mezery oddělující jednotlivé citace, pokud to dokonce neměla být odřádkování, jež by činila text přehlednějším).
Mnohé vysvětlí fakt, že - jak je zřejmé... z oné "internetové anonce" (jejíž obsah je neuměle adaptován z anglické Wikipedie) Fiksa jinak vydává/prodává pod značkou Sowulo Press, jež doufá vydělávat na extremistických / neonacistických čtenářích a tématech, ovšem jeho ediční praktiky jsou tak hochštaplerské, že je terčem kritiky i na "scéně" samotné.
Dovolím si dvě poznámky: ono "svévolné zavádění velkého písmena po vykřičnících a otaznících", eventuálně i tečky místo čárek na konci přímých řečí, by mohly být následky zmiňovaného skanování strojopisu, respektive následného zpracování v textovém editoru MS Word, v němž při továrním nastavení automatických oprav velké písmeno na takto definovaném "začátku věty" skutečně „naskakuje samo“. A je zvykem psát "dystopie" s řeckým ypsilonem a ne latinskou iotou.
Vložil: Erazím, 26.05.2010 13:47
Blas de Roblès, Jean-Marie: Tam, kde jsou tygři domovem
Mně přišla kniha taky vcelku zdařilá. Zvlášť pasáže o A. Kircherovi a to včetně zvoleného archaizujícího jazyka. Trochu mi vadí, ale to je pro dnešní literaturu dost obvyklé, že se děj knihy neobejde bez pořádně krvavé tragedie, která není až tak hybatelem děje, ale spíše snahou vzbudit zájem (ukojit... chuť čtenáře po neštěstí jiného?) a působí samoúčelně (Zde především pád letadla a jeho rabování. Útok zočinců na loď. A dakší. Neznám Brazílii. Třeba se to tam skutečně běžně děje.) No a pak se mi nelíbil ten závěr. Přestože si autor se čtenářem po celou dobu textu hezky hrál, tak v závěru podlehl (a opět) dnes obyvklému pocitu, že čtenář je uplný ... a tak nám to hezky dovysvětlil, přestože to bylo jasný a dokonce se od určitěho momentu dalo dovodit, co se stane a kdo je toho příčinou. Ale jinak, jak říkam, poměrně dobrý čtenářský zážitek.
Vložil: , 24.05.2010 17:49
Fournier, Jean-Louis: Kam jedeme, tati?
Moc krásná knížka!!!!
Vložil: Yoker, 20.05.2010 03:10
Bernanos, Georges: Velké hřbitovy v měsíčním svitu
Bez těch odstavcu je to katastrofa.
Vložil: Yoker, 20.05.2010 03:05
Bernanos, Georges: Velké hřbitovy v měsíčním svitu
Proč tato kniha ještě dnes vůbec vychází? Proč vlastně? Abychom zaplnili mezery v poznávání francouzské literatury? A je to vůbec ještě třeba? Vždyť je to taková kuriozita, vzpomínka na minulost. ... Tak se ptá autorka recenze. A dodává: Jde o období nesmírně složité a chaotické. Ani s pomocí Bernanosovy... knihy se v něm nebudeme orientovat o mnoho lépe, spíš naopak. ---------- Velké hřbitovy spolu s Poctou Katalánsku (G. Orwell) a Ďáblem ve Francii (L. Feuchtwanger) jsou svědectvím o době těsně předcházející 2. světovou. Svědectvím tří "svobodných mužů", které je tím cennější, že bylo zaznamenáno v bezprostředním ohrožení života. Každý z nich byl v jiné situaci, každý měl jiné životní zkušenosti. Dohromady tak vytvářejí velice plasticý obraz doby. Bernanos žil na Mallorce. Na tomto malém ostrově mohl sledovat události stejně dobře jako pozoruje biolog dění na Petriho misce. Orwell bojoval na frontě v Katalánsku a Feuchtwanger seděl za dráty internačního tábora v jižní Francii. Co říkají o TERORU: - ... [pravicový] Teror tam [na Mallorce] nebyl vyvolán jiným Terorem. (str. 94) - Za prvních 7 měsíců [do března 1937] došlo na Mallorce - podle slov jednoho z vůdců represálií - ke 3 000 poprav bez soudu. Lidový odhad je značně odlišný. (str. 101) - Většina rudých z Palmy patřila pouze k umírněným levicovým stranám. (str. 137) - Orwell: Na počátku občanské války probíhaly v Barceloně divoké pouliční boje s frankisty. Orwell, který přijel do Barcelony později (v prosinci 36), se, myslím doslechl o několika zabitých kněžích při vypalování kostelů. (Církev je kapitola sama pro sebe. Nechci ji tu otevírat.) V zimě 36/37 zde k žádným násilnostem nedocházelo. Teror začal v létě 37, kdy komunisté(!) a buržoasie získali dostatečnou moc nad odbory a dělníky: zatímco na frontě bojovaly odborářské milice, v Barceloně komunisté zatýkali odborářské předáky a později i jejich příbuzné a řadové členy. ZAHRANIČNÍ PODPORA: - Franca významně podporovali Němci a Italové: Na Mallorce zpočátku docházelo jen k ojedinělým popravám, o kterých se veřejně nehovořilo. Teror se rozjel naplno až když z Itálie dorazil "generál hrabě Rossi". (str. 98) - Republikány podporovalo jen vzdálené a chudé Mexiko. (Hrůzné příhody se zastaralými mexickými puškami uvádí Orwell.) V podstatě žádná podpora z Francie a Anglie! Z ciziny přicházeli jen jednotliví dobrovolníci. Rusko začalo posílat významné zásilky zbraní až později, když komunisté souhlasili, že zbaví moci odboráře a dělníky: Orwell popisuje, jak zoufale bylo vyzbrojeno vojsko na frontě, ale Barcelona byla plná po zuby ozbrojených policistů. O SITUACI VE FRANCII A ANGLII: - Orwell: Nejdiskutovanější otázka v Anglii po porážce Francie: "Uzavře Anglie TAKÉ dohodu s Hitlerem?" (viz Válečný deník) Zde také uvádí, jak v době, kdy se v Anglii očekávalo vylodění německé armády, trvalo 2 hodiny(!), než byly domobraně vydány pušky. - Feuchtwanger (pro nacisty nepřítel č. 1) skončil po propuknutí války s Německem v internačním táboře! Nekonečné byrokratické průtahy, nejistota, nemoc, chaos a přesuny vlakem (po kapitulaci Francie) ho málem stály život. - Bernanos: ... po třech letech strávených v cizině jsem nalezl svou zemi [Francie] tak hluboce vnitřně rozdělenou, že jsem ji doslova a do písmene nepoznával. Jaro 1937 bylo snad jedním z nejtragičtějších francouzských jar, bylo to jaro občanské války. Politické soupeření ustupovalo sociální nenávisti v nesnesitelném ovzduší vzájemné hrůzy. ... "Buďto oni nebo my." ... "Italové ve Španělsku? Tím lépe! Jen tak dál! Také Němci? Výborně! - Popravy bez soudu? Skvělé. Žádné mazlení!" (str. 91) - Bernanos (o pravici ve Francii): Kvůli výhře na burze by zapálili lidskou hranici, aniž by se chvilku starali o to, čím ji uhasí, nevědí naprosto nic o člověku, kterého mezi sebou definují jako stroj na utrácení a vydělávání peněz, jako výherní automat. (str. 132) - A ještě Bernanos: Za sedm měsíců nikdy - nikdy za celých sedm měsíců - ani nejmenší zmínka [ve francouzských novinách], že by Italové či Němci pochybili, nikdy, nikdy, nikdy. ... od habešského tažení jsou všichni na jedné straně, všichni solidární, solidární s novým impériem. (str. 103) ---------- To, co říkají očití svědkové Bernanos, Orwell a Feuchtwanger, svědčí jednoznačně o podpoře fašismu ve Francii a Anglii. A protože je to podpora zcela otevřená a nepotlačovaná, znamená to, že za ní stojí ti, kteří jsou u moci: ti, kteří schvalují zákony, podepisují mezistátní smlouvy, mají pod palcem policii a vojsko, vlastní banky, noviny a velké podniky. Těmto lidem jde v první řadě o moc a majetek. Pokud cítí, že by jim je zbytek společnosti mohl odebrat, přestanou si hrát na "demokracii" a nastolí diktaturu. I kdyby to mělo znamenat zničení společnosti. Není nic překvapivého na tom, že Francie ani Anglie nepodpořily republikány ve Španělsku. Že Francie zavřela antifašistu Feuchtwangera a málem ho vydala nacistům. Že Francie a Anglie kývly na Mnichov. Že vítězové nechali Franca u moci i po skončení války. Je to zcela logické. Velké hřbitovy jsou - vlivem řady zmiňovaných detailů - jistě značně vázané na dobu svého vzniku. Jsou však současně i neobyčejně nadčasové! Ty podstatné věci, o nichž Bernanos hovoří, jsou dnes totiž STEJNĚ aktuální jako byly v jeho době: žijeme také v kapitalismu. A to, jak se vyvíjí situace ve světě i u nás, nedává příliš nadějí, že se jednou neprobudíme do podobného nedělního rána jako Bernanos na slunné Mallorce. Přemýšlím, co by asi dnes řekl na tuto recenzi: "... výsostně aktuální dílo, které ... se stává spíš kuriozitou, vzpomínkou na minulost. ..." No, nejspíš asi: "Boží prostoto!"
Vložil: Karl Mayrhofer, 15.05.2010 10:45
Cavanna, François: Věděli jste to?
Hallo Tomas! Ich wußte gar nicht, daß Du dich so intensiv mit Literatur befaßt. Wie geht es Jitka, was macht Karel Moudry. Gruß aus Österreich Karl Mayrhofer
Vložil: Zuzana Le Roy, 14.04.2010 16:05
Barbery, Muriel: Pochoutka
Dobry den! Tesi me, ze jste nasli sikovny system placeni pristupu. Jen bych ho vylepsila e-mailovou pripominkou po vyprseni mesicniho predplatneho. Odvahu! S obdivem a vdecnosti, Zuzana Le Roy
Vložil: Jan Knitl, 23.03.2010 10:37
Slocombe, Romain: Lolita komplex
Snad je to generačním rozdílem, snad je to vděčností emigranta vůči hostitelské zemi, snad je to pohledem akademika ze slonovinové věže. Pane Čulíku, v tomto doslovu jste se dotknul velmi významných témat. Bohužel jen dotknul. Stále věříte v to, že stará dobrá Británie zvítězí, že selský rozum převáží... nad industrializovanou racionalitou korporací. Dle mého nemáte pravdu. Ač jsou MSM v UK objektivně o řád lepší než v ČR a o dva řády lepší, než v US, nemá britská občanská společnost nejmenší šanci. Ty 4 miliony NESMYSLNÝCH (jak přiznává i průzkum zadaný městem Londýn) CCTV kamer jsou toho důkazem. Čas na debatu s mocnými vypršel, nastal čas krumpáčů, vandalismu, vášnivých výkřiků na zdech. Elita nás tlačí k revoluci. Jak jinak zvrátit trend hromadění moci (peněz) v rukou pár set vyvolených? Střední třída umírá od poloviny 70. let a s největší pravděpodobností se nebude schopna v následujícím desetiletí reprodukovat. Střední třída - to, co dělá moderní Evropu Evropou - je odsouzena pod současným trendem k zániku. Myslím, že si to sám velmi dobře uvědomujete. Čas na zkoumání "nadosobních" společenských dějů je pryč. Nyní potřebujeme zkoumat velmi personální vztahy mocných a následně je přivést před soud - dřív, než začne lynch, od kterého vskutku nejsme daleko.
Vložil: Peter F. 'Rius Jílek, 21.03.2010 16:56
Compagnon, Antoine: Démon teorie. Literatura a běžné myšlení
Čítal som ju v slovenskom preklade ešte v roku 2006; je to veľmi cenná alternatíva k dnešným skôr učebnicovým teóriám literatúry.
Vložil: Iroušek, 18.03.2010 23:20
Nothomb, Amélie: Cosmétique de l ennemi
Ta laciná filozofie "za 2 franky 50", které se v knize hlavní hrdina vysmívá, je přesně recept na psaní ala Amélie Nothomb...Mně se to nelíbilo a z Textora Texela nebo jak se jmenoval mi bylo špatně od žaludku.
Vložil: JLukavec, 12.03.2010 11:29
Bruckner, Pascal: Můj malý manžel
Pořady Aleše Knappa jsem v rozhlase velmi rád poslouchal, poslední dobou ale čím dál více překypují samoúčelnými invektivami a záští. Zdá se, jako by nedokázal jediného autora ocenit bez toho, aby očernil a odsoudil několik lidí dalších (zpravidla českých interpretů daného autora). Jeho invektivy jsou... v jeho textech už zkrátka něčím obligatorním a nepřikládal bych jim příliš velkou váhu. Když před časem recenzoval knihu Krvavý zrod moderního Turecka (www.rozhlas.cz/mozaika), využil toho k útoku na neznalosti českých novinářů. Knihu přitom vyzdvihl s tím, že před jejím vydáním „jsme o moderním Turecku nevěděli nic, teď víme všechno“. Knapp se na Turecko zřejmě nijak nespecializuje (ostatně ani já ne), takže mu není možné vyčítat, že mu uniklo to, že už předtím vyšly knihy jako Turecko od Gabriela Pirického, Turecko a Evropská unie : česká a turecká perspektiva nebo Řekové a Turci : nepřátelé nebo spojenci? od Pavla Hradečného. Nerozumím ale tomu, proč svoji neznalost generalizuje a přenáší na celou společnost. A zároveň z neznalosti obviňuje všechny okolo.
Vložil: jovanka šotolová, 05.03.2010 23:29
Bruckner, Pascal: Můj malý manžel
Ve zde publikovaném textu doslovu jsem si dovolila opravit chybu, na kterou mě upozornil pan A. Knapp v článku Bruckner varuje před infantokracií (za což mu děkuji). Knapp vysvětluje na jiném místě svého... textu, že název "Lunes de fiel" je aluzí na francouzský výraz "lune de miel" - a právě proto se mně (cituji: "franštinářce !") stalo, že jsem obě spojení podvědomě a z nepozornosti zaměnila. Dál ale s výpady AK proti doslovu nesouhlasím - na rozdíl od jeho zjednodušujícího odsouzení mého textu se v dovětku k Brucknerově knize (jehož rozsah byl předem daný) naopak snažím upozornit na nejrůznější přesahy a možnosti čtení tohoto zajímavého románu.
Vložil: Renata Králová, 22.02.2010 22:37
Maalouf, Amin: Baltazarovo putování
Četla jsem Baltazarovo putování a bylo to, po všech stránkách, báječné čtení. Četla jsem i Samarkand v aj. Další Maaloufovu knihu v překladu do čj bych velmi uvítala.
Vložil: Vlastimil Vohánka, 10.02.2010 11:27
Pourrat, Henri: Kašpar z hor
Čepův překlad ani originál jsem zatím nečetl, do Čepova překladu jsem zatím jen nahlížel, vulgarismy nejsou namístě, pokud nejsou v originálu (což nevím); ale: -- román v Reynkově znění mě vyloženě nadchnul, zejm. svéráznými a přitom nijak neohrabanými větnými vazbami (s ničím takovým jsem se ještě... nesetkal), -- Reynek v knize rozhovorů (Kdo chodí tmami) tvrdí, že Čep některé pasáže přeložil špatně či vyloženě vynechal.
Vložil: Jan Beneš, 03.01.2010 14:46
Houellebecq, Michel; Roehler, Oskar: Elementarteilchen
Rozumím, stačí model pootočit a hned je jasno. Vlastně jsem spíš chtěl vyjádřit radost z toho, že si někdo toho filmu všiml, protože se mi zdá být výjimečný důsledností (možná až úporností), s jakou se snaží předat nepředatelné. Myslím, že Roehler nezvolil žádný z typicky laciných způsobů, jak se vyrovnat... s předlohou.
Vložil: Mirda, 03.01.2010 12:18
Barbery, Muriel: Pochoutka
diky za peknou recenzi
Vložil: Michal Procházka, 02.01.2010 13:15
Houellebecq, Michel; Roehler, Oskar: Elementarteilchen
Máte samozřejmě pravdu, že slovo outsider je dnes nadužívané. Já to myslel spíše ve vztahu k jejich dosud vyprahlému intimnímu životu, erotickému utrpení atd. Ale nejspíše by tam slušelo trochu jiné slovo.
Vložil: Václav Kopečný, 31.12.2009 16:18
Pourrat, Henri: Kašpar z hor
Francouzsky sice skoro neumím, celý originál si asi nikdy nepřečtu, ale myslím si, že duchu románu víc odpovídá překlad Čepův. Poté, co jsem si přečetl Rejnkův překlad, nemohu se takto nevyjádřit. Pourratovi - podle mne - víc sedí Čep. Václav Kopečný
Vložil: Jan Beneš, 31.12.2009 12:24
Houellebecq, Michel; Roehler, Oskar: Elementarteilchen
Dobrý den, film se mi jeví podobně jako Vám, byť se mi celkem líbil, Houellebecq je nerozborný a těžko předatelný, neb stojí a padá se svým jazykem, s napětím uvnitř každé věty. Mám poznámku k těm "outsiderským osudům" - roubovat outsiderství vždy a na každého se mi jeví jako typicky české klišé. Vidět... outsidera ve špičkovém biologovi a jeho relativně poctivě za svůj osud bojujícím bratrovi, který má rovněž vzdělání a své místo ve společnosti, je nemístné. Že oba prohrají, neznamená, že jsou outsideři. Outsider s prohrou do hry už vstupuje, což se u těchto dvou postav neděje.
Vložil: Magda de Bruin, 16.12.2009 14:05
Echenoz, Jean: Běhat (in Respekt)
"Co román smí a umí dělat se skutečností právě proto, že je to román" jsme ale snad už v Čechách věděli - namátkou třeba z románu Kloktat dehet Jáchyma Topola, ne? Jinak ale s výhradami k recenzi souhlasím - je to m.j. příklad toho, jak by se nemělo psát o kvalitě překladu (nepodložená kategorická tvrzení,... dva příklady vytržené z kontextu).
Vložil: Petra, 15.12.2009 00:08
Evropská kniha roku 2009
Dobrá připomínka. Na www.livre-europeen.eu je Gottland uveden v kategorii román - asi proto, že jsou jen dvě kategorie. K článku ještě doplňuji, že mezi nominovanými byl i Jáchym Topol (Kloktat dehet) a že v porotě zasedla Kateřina Koubová.
Vložil: , 14.12.2009 21:23
Evropská kniha roku 2009
Gottland od Mariuse je roman? Ja se s nim videl v Moskve - ale myslel jsem, ze jde o Gottland - ty reportaze z Cech. Nevíte někdo? Jachym
Vložil: petra, 14.12.2009 14:20
Echenoz, Jean: Běhat (in Respekt)
Kdyby chtěl Echenoz napsat životopis, asi by knihu nazval Emil Zátopek nebo podobně. Už z názvu je jasné, že jeho úmysl byl jiný, literární... Přinejmenším nám v Čechách ukázal, co román smí a umí dělat se skutečností právě proto, že je to román.
Vložil: jovanka, 14.12.2009 12:04
Echenoz, Jean: Běhat (in Respekt)
ke stylistickým anachronismům: nevím přesně, co tím J. Formánek myslí - anachronismus = přežitek (wikipedia.org, nebo Slovník českých synonym)?! Navíc: překlad by se měl posuzovat s přihlédnutím k originálu, a nevím, jestli v tomto případě JF... přihlížel, jestli ví, jak Echenoz píše?
Vložil: jovanka, 14.12.2009 11:59
Echenoz, Jean: Běhat (in Respekt)
"Kniha o Emilu Zátopkovi českému čtenáři nepřináší nic nového a otázkou je, proč byla přeložena" - s tím naprosto nesouhlasím. Možná se z ní nedozvíte nic nového o EZ, ale je zajímavé a překvapivé, jak Francouz Echenoz dokonale vystihl atmosféru celé té doby. I když si vymýšlí a přehání, pošle EZ do... uranových dolů a nechá ho odtamtud jezdit na výlety za manželkou... Právě tak vystihuje absurditu doby - co chybělo, a EZ mohl klidně i kopat uran.
Vložil: mracek, 02.11.2009 20:37
Gao, Xingjian
cesky bude!!! Hora Duše - připravuje Akademia, mozna jaro 2010? preklad je hotovy...
Vložil: Anezka, 14.10.2009 15:02
Vargas, Fred: Sous les vents de Neptune
Od autorky s pseudonymem Fred Vargas jsou v češtině k mání kromě posledního dílu "Nejisté místo" (francouzsky vyšel 2008) všechny knihy série s hlavním hrdinou komisařem Adamsbergem: Muž s modrými kruhy (Garamond), Muž naruby (Garamond), Uteč rychle a vrať se pozdě (MF), Neptunův trojzubec (Garamond),... Špetka věčnosti (Garamond), povídky A Seina teče. Teď na podzim se má v české televizi promítat dvojdílný film podle Špetky věčnosti, navazující na zpracování Neptunova trojzubce se stejnými herci a režisérem, české znění připravila překladatelka většiny knih o Adamsbergovi Kateřina Vinšová. Nakladatelství Garamond brzy vydá i knihu Vzhůru mrtví, kde Adamsberg vystupuje spíše okrajově, protagonisty jsou tzv. tři apoštolové, historici obývající tři patra téhož domu s vysloužilým policistou Vandooslerem.
Vložil: Hnilička, 14.10.2009 12:06
Vargas, Fred: Sous les vents de Neptune
Neptunův trojzubec byl mým prvním setkáním s knihami "Freda Vargase" a nutno říct, že velmi úspěšným. Během víkendu byla kniha "zhltnuta". Je čtivá, nápaditá, není to běžná konzumní detektivka, spíše kniha, kterou lze zařadit do tzv. vyšší literatury. Doporučuji.
Vložil: Hana Bělíková, 13.10.2009 13:06
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
to Lukáš Novosad: V prvé řadě bych chtěla říct, že mě těší, jakou metakomunikaci jsme svou reakcí na kritiku vyvolaly. Ráda bych jí ještě rozšířila a reagovala na Vaši reakci. V prvé řadě bych chtěla osvětlit vznik naší práce. Jak si můžete všimnout v anotaci, seminář je zaměřen na literární překlad,... nikoli na kritiku (na to máme semináře jiné). Reakce na kritiku vznikla naprosto spontánně v průběhu našich vlastních snah o překlad úryvku Hrubé marže. Nakonec jsme se s kolegyněmi dohodly, že se každá budeme věnovat jednomu z aspektů recenze a nakonec naše dílčí reakce spojíme v jeden celek. Samozřejmě, za kolektivní práci se lze jednoduše schovat, ale jak uvidíte za chvíli, každá si za svým "kouskem" stojíme. Spíše než kolektivní článek jde tedy o jakousi koláž. Nyní k jednotlivým bodům Vaší reakce. ad 1.) Vaši nabídku kolegyním přetlumočím, jistě ji rády v budoucnu využijeme. Z ústavu translatologie byla již do Plavu vyslána poměrně obsáhlá recenze nového překladu E.A.Poea. ad 2.) viz dříve ad 3.) Samozřejmě, že chápeme funkci titulku, zarazil nás však odsudek v něm obsažený. ad 4.) Zde bych jen chtěla uvést, že naše vedoucí semináře, tedy Jovanka Šotolová, měla na našem článku podíl pouze inspirační a její názory a postoje v něm nemusí být nutně obsaženy. Body 5.), 6.) a 7.) jsou mým dílem, proto s Vámi budu ráda polemizovat. ad 5.) Podle mého názoru by to takto mělo být. U¨chrakteristiky originálu v rámci kritiky překladu by se měl autor myslím omezovat na neutrální konstatování, totéž platí u recenze knihy vydané v překladu (to, že překladatelé a překladatelky pláčí nad nedostatečnou kritikou překladu neznamená, že by měla být integrální součástí recenze knihy). Bohužel stojím za názorem, že kvalifikovanou kritiku překladu může vytvořit pouze člověk znalý buď obou jazyků (v ideálním případě sám překladatel), nebo alespoň problematiky překladu. Nejsem si jistá, kolik takto schopných literárních recenzentů se v českém kontextu pohybuje. ad 6.) Za prvé bych Vás ráda upozornila na to, že interpretace nebyla nabídnuta jedna, ale hend více, právě pro ilustraci toho, jak může být snaha o jedinou interpretaci zavádějící. ad 7.) Nemám samozřejmě nic proti vtipnosti ani trefnosti Vámi zmiňovaných kritiků. Bohužel v námi komentované recenzi negativa zcela zastínila fakt, že je překlad celkově povedený, obzvláště vezmeme-li v potaz obtížnost textu originálu. Cílem kritiky snad není paušálně "kritizovat". Nesnažíme se říct, že je třeba chválit za každou cenu, ale že by se na chválu nemělo zapomínat. (jen tak na okraj: to, že kritika by neměla být jen negativní, nás učili na gymnáziu). Vaše další body se týkají práce kolegyň, pokusím se je také požádat o reakci. Každopádně za nás všechny snad mohu vyjádřit potěšení nad diskurzem, který se kolem naší práce vytvořil.
Vložil: anezka, 06.10.2009 15:47
Gavalda, Anna: A taková to byla láska...
Změna názvu byla v češtině nutná vzhledem k tomu, že v původním "Je l’aimais" není jasné, je-li subjekt ženského, či mužského rodu: dá se přeložit stejně tak "Milovala jsem ho" jako "Miloval jsem ji" (i milovala jsem ji nebo miloval jsem ho, ale to určitě autorka nezamýšlela). Tuto dvojznačnost jsme... považovali za záměrnou - může to říkat stejně tak Chloé jako její tchán. Proto jsme zvolili takový český název, kde je nejasnost rodu vypravěče zachována. Sice trochu zavání červenou knihovnou, ale tou zavání veškeré psaní A. Gavaldy, takže se nám nezdálo, že by to tolik vadilo.
Vložil: el, 26.09.2009 21:56
Legendre, Claire: Románový hrdina. K románu Courir od Jeana Echenoze
Marie Antoinetta režisérky Coppolové je neobyčejný Film. Doporučuji všem!
Vložil: Lukáš Novosad, 25.09.2009 18:59
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Nastal myslím čas, kdy se k tomuto článku chci vyjádřit také. Věděl jsem od Jovanky ještě před jeho vydáním, že se něco chystá, nuže pak jsem byl příjemně překvapen vážností a poctivostí této reakce (musela dát hodně práce). Je tu však (možná samozřejmě) několik bodů, které jsou podivné. Předesílám,... že asi nikdo zainteresovaný nečeká, že budu plivat po Čmejrkové kritice otištěné v Plavu (již nepřijímám bez výhrad). Tedy bodově: 1) článek je vlastně recenze recenze. to je samozřejmě jiný žánr než samotná recenze. bylo by hezké, kdyby autorky své teze předvedly v praxi jako vlastní recenzi překladu. rád kterékoli z nich poskytnu prostor v Plavu. 2) článek je kolektivním dílem. je bezesporu snazší nést kůži na trh v kolektivu, protože při hádkách o konečné znění může spadnout pod stůl leccos, co by jinak autorky jednotlivě rády publikovaly. ale je to samozřejmě dohad, třeba práce na článku vypadala jinak. je-li však můj odhad správný, odpovědnost za text je v rovině jednotlivce menší, lze se schovat za celek. to není docela fér přístup. lépe by bylo, kdyby každá z autorek publikovala vlastní recenzi recenze. ledaže by článek byl míněn jako manifest, to pak snad ano. ale to by - v souladu s požadavky samotných autorek - mělo být výslovně zmíněno. 3) lze se obout takřka do každého odstavce: název recenze je samozřejmě zvolen jako provokace, jazyková hříčka atd., má prostě jako každý dobrý titulek zaujmout. četl jsem jen ve špatných doporučeních, že by autor musel výslovně zdůvodnit název svého textu/díla. nějaká práce by přece měla zůstat na čtenáři, proto čteme, ne? 4)jistě je případné uvádět, kolik z textů recenzent srovnává. zřejmě bláhově jsem se domníval, že není-li to zmíněno výslovně, rozumí se samo sebou, že srovnal celá znění. v případě takto krátké knížky to navíc není nic až tak těžkého. pro zajímavost, zdejší šéfredaktorka Jovanka Š., takto vedoucí semináře, na němž tento text vznikl (snad to nepletu), publikovala v Plavu doposud dvě kritiky překladu, přičemž jen v jedné z nich alespoň přibližně specifikovala, nikoli jak dlouhé úseky porovnávala, nybrž z které části knihy. v obou případech samozřejmě kritička nedala do zrcadla bloky textů, nýbrž jen jeho ždibečky: slova, věty, nebo ještě přidala styl. totéž dělá Anna Čmejrková, byť to nemá označené v kapitolách. jde tedy u Jovanky o změnu názoru? nadto větě "zda porovnávala (předem dané?) úseky originálu a překladu, anebo jen účelově dohledávala výrazy a pasáže, na nichž by mohla své výtky demonstrovat." pranic nerozumím - jako by signalizovala, že celá Čmejrkové recenze byla snad na objednávku (ano, redakce texty také zadávají, toto však nebyl případ ten, nýbrž jejího vlastního čtenářského zaujetí; je však přece nepodstatné, kdo stojí za článkem, ale o čem je ten). pokud se tu snad v druhé části citátu pracuje s představou, že měla Čmejrková dopředu připravené výtky, k nimž hledala příklady, pak mám obavu, že autorky její text pořádně nečetly. 5) u "kritikovi překladu však nepřísluší hodnotit kvality originálu, měl by hlavně posoudit, nakolik a jakým způsobem jsou tyto kvality (ať už pozitivní, či negativní) reflektovány v překladu." jsem byl upřímně zděšen. platí-li tato maxima, pak zároveň platí, recenzentovi díla (který však u překladu impicitně, ať chce nebo nechce, hodnotí i překlad, že), nepřísluší jakkoli se přímo vyjádřit k překladu. takže si potom, páni překladatelé a paní překladatelky, neustále nestěžujte, že na vás recenzenti zapomínají, tady máte černé na bílém, že je to v pořádku. 6)"Právě již v rozboru originálu poskytuje Anna Čmejrková prostor k polemice." - ale samozřejmě, to je přece hlavní náplň kritické práce. každý soud je nakonec jen osobní, více nebo méně důmylsně podaný. a každý soud je napadnutelný. proč takovou samozřejmost vyzdvihovat, notabene vydávat za slabinu nějakého článku? nechápu. (ostatně vždyť autorky se hned v dalším odstavci odhodlají ke své interpretaci (místo aby ji v souladu se svými požadavky odolaly), samozřejmě nikde sebeméně zpochybněné, všecko je to psané tak, jako by to bylo tak a ne jinak, přičemž začínají odmítnutím představy, že si Anna Čmejrková položila otázku, jež je podle nich důležitá. co když ano a podle ní důležitá nebyla? kdo má tedy "větší pravdu"?) 7) věta "K úvodu kritiky překladu z pera Anny Čmejrkové stojí za zmínku ještě jedna obecně známá, ale často opomíjená skutečnost: že totiž kritik nemá za úkol vyzdvihovat jen negativa." mě upřímně rozesmála. copak existuje jasný, kanonický, obecně přijímaný předpis na to, jak má vypadat správná kritika/recenze? kde? od koho? pokud si přečtete kritiky takového Bohumila Doležala nebo Jana Vaňka jr., jsou to texty vypočítávající takřka zásadně jen negativa. nic to ovšem nemění na jejich důmyslnosti, zábavnosti ani přitažlivosti. poukázat hlavně na problémy a bez obav přitom nést tíhu odsudků je po mém soudu bezesporu obdivuhodnější přístup než tvorba dalších a dalších uznalých potlesků, které se nijak nepokoušejí s dílem vypořádat. recenzování je přece tvůrčí proces, začínaný s každým textem vždy nanovo, nikoli vyplňování křížovky. učivo prvního ročníku vysoké školy. doufám že na kterékoli filologii. (a hodnocení článku A. Čmejrkové je opět subjektivní - jaké ostatně jiné -: napíši-li, že článek se nese v duchu věcném, nikoli negativním, čí tvrzení platí víc?) 8) po "Je známo, že v češtině je jako v jednom z mála jazyků výrazně propracovaná nespisovná podoba jazyka. (...) Obecně česky hovoří dělník u pásu se svými kolegy, spisovatel, ale i premiér ve svých veřejných vystoupeních. Přitom každý mluvčí je velice dobře seznámen se spisovnou formou jazyka, aktivně se k ní však uchyluje jen v určitých situacích." s dovolením přeskakuji pasáž o nespisovnosti a odmítám ji brát jako relevantní. stojí-li celá na chybě, nemá totiž smysl vážně se jí zabývat. čeští premiéři sice opravdu mluví čím dál častěji jako dělníci, ale většinou ještě dovedou používat hovorovou češtinu, případnou k výpovědnímu rámci, v němž se většinou při komunikaci "s námi" nacházejí. stejně jako kdokoli z nás. plést si hovorovou a obecnou češtinu (dále se totiž s pojmem hovorovosti pracuje, čili autorky zjevně obecnou a hovorou češtinu vnímají jako totožnou vrstvu jazyka), to jsou opět začátky studia na vysoké škole, neřkuli že je to učivo gymnaziální. a nepochybně jen málokdo je obeznámen se spisovnou češtinou velice dobře. sám se češtinou živím a mám v ní ještě moc mezer. přitom ano, pasus o užití nižších vrtev českého jazyka, to je skutečné gró Čmejrkové recenze i této reakce. o tom se dá hádat donekonečna a všichni vlastně budou mít pravdu. právě proto, že nespisovný jazyk i spisovný mluvený jazyk nejsou pevně ukotvené. další si odpustím, závěrem ještě smířilivé: "Co v recenzích uměleckých překladů často chybí"... Řekl bych, že v prvé řadě chybí ony recenze překladů. je jich pořád málo a soustavně, opravte mě, jestli se mýlím, se jim věnuje právě jen Plav. a Magda de Bruin. (případné překlepy a chyby mi promiňte, nemám čas po sobě příspěvek zkorigovat)
Vložil: michaela otterova, 25.09.2009 13:55
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
to jovanka: Ano, v poslední větě jsem se skutečně nevyjádřila přesně. Měla jsem na mysli, že kritika překladu má poctivě pojednat o všech relevantních aspektech daného textu, nikoli (v rámci jakési pochybné vyváženosti) tu pochválit, tam zkritizovat. Naopak (v rámci objektivity) velmi souhlasím s úvodní... pasáží článku, totiž že je třeba uvést, jak rozsáhlý vzorek byl analyzován.
Vložil: Magdalena Křížová, 25.09.2009 13:21
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Díky za kvalitní "kritiku kritiky" překladu, trefnou a výstižnou. Praxe je skutečně taková, že se hovorová rovina napodobuje v literárních textech zpravidla stylizovaně, tj. nikoliv důsledně a vždy, ale jen v náznacích, a to z důvodů, které jsou tu uvedené v diskuzi (ani mluvčí češtiny nejsou vždy a... stoprocentně důslední, nemluvě o regionálních rozdílech; a navíc se takový text stává téměř nečitelný...) Pokud jde o to, že původní čeští autoři si můžou dovolit laťku stylizace posunout více k hovorovosti - to je asi přirozené, ne? Inovace v této a v podobných oblastech je skoro vždycky na bedrech původních autorů. Aby se stal překladatel inovátorem, musel by ho originální text před ním k takovémuto riskantnímu (a odvážnému) kroku vyloženě vybízet. Což zřejmě alespoň zde nebyl ten případ. A taky děkuju za závěr článku: "vozit se" kritice po jednotlivých řešeních, která nejsou nota bene ani prokazatelně špatná, opravdu není smyslem kritiky překladu. Knížku jsem nečetla, ale pasáže citované v tomto článku mě přesvědčily, že ten překlad je povedený (snad si ho dokonce i koupím :)
Vložil: jovanka, 25.09.2009 00:08
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
to M. Otterová: "tvrdit, že musím nutně překladatele za něco pochválit, abych byla objektivní" - nic takového v článku nikdo netvrdí. Čtěte pozorněji, prosím. Sama z textu citujete "aby mohla být kritika považována za objektivní, měla by hodnotit nejen záporné, ale i kladné aspekty analyzovaného textu"....
Vložil: Michaela Otterová, 24.09.2009 13:59
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Je dobře, že tu vzniká translatologická debata. Ovšem na můj vkus se příliš zabývá jednotlivostmi. K tomuto textu mám jednu zásadní výhradu: "aby mohla být kritika považována za objektivní, měla by hodnotit nejen záporné, ale i kladné aspekty analyzovaného textu". To je s prominutím výraz zbabělosti,... ne objektivity. Objektivita kritiky překladu tkví v tom, že se zabývám všemi relevantními jeho aspekty, nikoli jen nahodilými chybami. Je také pravdou, že téměř každý překladatel alespoň v nějakém aspektu ve svém úsilí uspěje. Ale tvrdit, že musím nutně překladatele za něco pochválit, abych byla objektivní, tak to pardón...
Vložil: Petr L., 24.09.2009 00:01
Legendre, Claire: Románový hrdina. K románu Courir od Jeana Echenoze
Ze Salieriho neudělal "historického žárlivce a možná i vraha" Miloš Forman, nýbrž dramatik Shaffer, podle jehož divadelní hry byl film natočen a který se podílel i na scénáři.
Vložil: Slash, 20.08.2009 19:45
Cavanna, François: Věděli jste to?
XDDDDDDDDDDDDDDD
Vložil: erik, 20.08.2009 08:21
Ben Jelloun, Tahar: Posvátná noc
To by bylo na delší rozbor. Ale ve stručnosti jde říct, že je to kompilát obojího. Tahar využívá francouzskou estetiku (hlavně čerpá z Barthese a G. Genetta), aby vyprávěl arabsky.
Vložil: Ivana Auingerova, 18.08.2009 23:41
Fournier, Jean-Louis: Où on va, papa?
Vzkaz pro pani Petruželovou: pokud vase kamaradka knihu prelozila, jedna se pravdepodobne o jeji vlastni iniciativu. V soucasne dobe tuto knihu preklada prave autorka tohoto clanku pro nakladatelstvi Computer Press, a kdyz to dobre pujde, kniha MOZNA vyjde jeste pred vanoci 2009. Pokud mate o jeji ceske... vydani v knizni podobe zajem, sledujte na http://knihy.cpress.cz novinky, anebo si na uvedene webove strance muzete pozadat o zasilani informaci o novinkach mailem. S pozdravem Ing. Ivana Auingerova redaktorka nakladatelstvi Computer Press
Vložil: Martin Vlček, 11.08.2009 10:24
Ben Jelloun, Tahar: Posvátná noc
Zajímalo by mne po přečtení "Posvátné noci" do jaké míry je Taharovo psaní spontánním tvarem, zda takové je. Nebo je více následkem setkání z francouzštinou? Co na tom psaní je umělé? Nebo je to arabské myšlení, které vytváří komplikovanou stavbu promluv? Estetika z Francie, nebo projev ze Severu Afriky?... Jak to je?!
Vložil: Martin Vlček, 11.08.2009 10:17
Ben Jelloun, Tahar
Zajímalo by mne po přečtení "Posvátné noci" do jaké míry je Taharovo psaní spontánním tvarem, zda takové je. Nebo je více následkem setkání z francouzštinou? Co na tom psaní je umělé? Nebo je to arabské myšlení, které vytváří komplikovanou stavbu promluv? Estetika z francie, nebo projev ze Severu Afriky?... Jak to je?!
Vložil: Jiří, 03.08.2009 23:52
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
ano
Vložil: Martina Neradová, 02.08.2009 19:07
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
No ta poznámka v Sestře je samozřejmě odrazem doby. S těmi redaktory jsem to tedy předtím špatně pochopila. Jinak souhlasím, že jde o věc osobního vkusu, i s tím, že bych dloužení používala jen v přímé řeči. Ale ani takové užití si před každým redaktorem/překladatelem zatím neobhájíte. Někteří prostě... tvrdí, že je to gramaticky špatně a hotovo. Jenže přesně, jak píšete, je to patrně jen otázka času - ať už si o tom myslíme cokoli.
Vložil: Magda de Bruin, 02.08.2009 14:00
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Ta poznámka v Sestře mi vždycky přišla dost komická - takové ujištění, že autor i redaktor ve skutečnosti pravopis umějí... Dnes už nikdo necítí potřebu ten styl takhle ospravedlňovat. U Jáchyma Topola je ostatně v tomto kontextu hlavně zajímavé zcela plynulé střídání hovorových a spisovných (poetických,... nebo naopak spíš mírně žurnalistických) pasáží - to je něco, co by překladateli možná tak snadno neprošlo (ale jako skoro u všech odchylek od normy je nejspíš otázka času, kdy to pronikne i do překladů). Mimochodem nemyslela jsem to tak, že ty dlouhé tvary tam (zvrhlý) redaktor vkládá, ale že je (vědomě?) neopravuje. Nemyslím si taky, že by dloužení bylo v překladu nepřípustné - v přímé řeči bych se ho nebála (a před redaktorem by se určitě dalo obhájit), v delším textu je to věc volby - já osobně bych s tím váhala, protože mi to jako čtenáři vadí. Ale je to do velké míry věc vkusu, věku atd. (A měla by to být samozřejmě vědomá volba, nikoliv neznalost pravidel.)
Vložil: Martina Neradová, 02.08.2009 11:25
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Ano, u Škvoreckého je to přesně tak, jak říkáte, například Voženil v Inženýrovi. A ještě k Topolovi. V ediční poznámce k Sestře se píše: "Ediční příprava respektuje autorův záměr zachytit jazyk v jeho nesoustavnosti a vykloubenosti. Časté odchylky od běžné normy [následuje výčet včetně kolísání v akuzativu... ji-jí]představují prvek autorovy poetiky, jsou součástí jazykové hry, charakterizují postavu nebo prostředí. Platná pravidla jsou přítomna v pozadí za textem, protože jen díky existenci normy je možné její smysluplné překročení." Ani v tomto případě tedy nešlo o svévoli zvrhlého redaktora. Trochu nás to ale vrací na začátek téhle diskuze - proč to za určitých okolností v české beletrii jde, zatímco v překladu je to nepřípustné? Pořád si myslím, že u extrémně nespisovné řeči by to nevadilo, jiná věc je, že se v překladech setkáme i s naprosto náhodným dloužením, které je výsledkem buď neznalosti, nebo nepozornosti.
Vložil: MJ. , 31.07.2009 16:45
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 3
To i-lliterate: docela hezky sepsané, a leccos na tom bude:) Většina těch věcí, vašich námitek, mě během pročítání románu taky napadla, a když se René málem kácí nad špatně napsanou čárkou, už mi to opravdu připadá legrační (kdybych to měla brát stejně, už by mě dávno musel trefit šlak). Nemůžu říct,... že by mi knížka přišla nějak extrémně nudná, mně se četla dobře, lehce, a taky mi místy připadá, že autorka stereotypy, které zobrazuje, sama vidí trochu nadlehčeně a parodicky. Je ale fakt, že když jsem četla v recenzích, že se jedná o přátelství staré domovnice a dospívajícího děvčete se sebevražednými sklony, čekala jsem nějaké psychologičtější, "niternější" čtení...
Vložil: Magda de Bruin, 29.07.2009 15:36
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Jestli se nemýlím, dělá to Škvorecký ale výhradně v přímé řeči, případně v dopisech postav, které jsou s pravopisem na štíru (např. Inženýr lidských duší). To je trochu jiná situace než celá kniha psaná z perspektivy více či méně hovorově mluvícího vypravěče/vypravěčů (jako zřejmě v případě Hrubé marže... - soudím podle recenze, sama jsem tu knihu nečetla).
Vložil: Jan Vaněk jr., 29.07.2009 14:42
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Jako příležitostný překladatel (a častější redaktor) se shodnu s předřečníky v tom, že preferuji zachování rozdílu ji/jí přesně z uvedených důvodů. Ohledně Škvoreckého, kde přesně to je? On myslím dost bazíroval na fonetičnosti zápisu, včetně protetického vo- a vynechávaného j-, tam je to opravdu silně... zřetelně nespisovné a stylová nevyrovnanost nehrozí.
Vložil: Magda de Bruin, 28.07.2009 10:10
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
No, já myslím, že u obou jmenovaných autorů hodně záleží na tom, jak s tím naloží redaktor.
Vložil: Martina Neradová, 28.07.2009 00:53
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Díky za reakce! Argument s výslovností uznávám, asi je tedy opravdu lepší délku rozlišovat. Ale abychom byli spravedliví k našim autorům: "jí" píše třeba Jáchym Topol, u něj to asi omyl nebude, nebo dokonce Škvorecký, u kterého to omyl určitě není:-)
Vložil: Magda de Bruin, 27.07.2009 10:35
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Na problém ji/jí jsem narazila při překladu nizozemských pověstí (Bludný bruslař, Argo). Originál byl z poloviny v nářečí, takže i můj překlad zachází v hovorovosti poměrně daleko. Sama jsem po dlouhém zvažování a zkoušení nakonec zvolila všude tvary "jí", ale redaktor mi to pak přece jen vrátil do... podoby ji/jí. Určitě tady platí, co píše Petra, totiž že ve výslovnosti (alespoň v českých krajích) se ty rozdíly stejně ztrácejí. Správná psaná podoba aspoň poskytuje při čtení určitou oporu. A určitě platí, že na rozdíl od jiných hovorových prvků tohle zavání mírnou negramotností (a současná původní beletrie dělá možná z nouze ctnost, protože se asi už ve škole neučí ta prostá pomůcka, že stačí nahradit ji/jí zájmenem "ta": té/tou odpovídá dlouhému "jí", krátké "tu" navozuje použití "ji").
Vložil: Petra, 26.07.2009 19:41
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Souhlasím, taky mluvím nedůsledně, abych nebyla ani příliš spisovná, ani příliš nespisovná. ji/jí: na to se názory různí. Spisovně to asi vyslovuje málokdo, podobně tomu bude i se čtením, spisovně napsaný krátký tvar si pro sebe můžeme přečíst nespisovně dlouze, "jsem" taky nemusíme číst s "j". Osobně... bych byla pro dlouhé psaní, aby text opravdu nevypadal komicky, ale vzhledem k tomu, že spousta lidí ji/jí nerozlišuje, měl by se rozdíl graficky zachovávat, aby ho všichni aspoň podvědomě vnímali. A záleží taky, odkud překladatel pochází, každý chápe (ne)spisovnost jinak (např. protipóly Praha-Brno, kde se něho/něj vnímají opačně).
Vložil: Martina Neradová, 26.07.2009 15:59
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Přidávám se k paní Magdě de Bruin - například důsledné používání protetického "v" by mohlo vést až ke karikatuře postavy. Navíc není pravda, že by mluvčí byli v těchto věcech vždy konzistentní - někdo může říkat "von", ale "okno" a "obecně", nebo jednou "von" a podruhé "on". Podobně je to i s adjektivními... koncovkami "-ej" a s krácením samohlásek. Vono je to totiž složitější... Zajímal by mě ovšem názor překladatelů na psaní "ji/jí" v akuzativu. Sama mám pocit, že spisovný tvar může zejména ve spojení s vulgarismy vyznít komicky, ale vím, že někteří v tomto případě dloužení odmítají jako gramatickou chybu, přestože současná původní beletrie se mu nevyhýbá.
Vložil: i-lliterate, 25.07.2009 00:02
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 3
Velmi snobské, velmi nudné, velmi ...francouzské. Už dlouho jsem se u knihy tolik nepřemáhala, abych ji vůbec dočetla. Ačkoli se tváří, že nesouhlasí s kastovnictvím a škatulkováním všeho druhu, je paradoxně plná klišé a stereotypů literárních i společenských. Téměř na každé stránce jsem měla chuť... hlavní hrdinkou René zatřást, aby se konečně probrala. Neustále totiž zesměšňuje a poukazuje na otupělost a zaslepenost lidí kolem sebe, protože v ní nikdo - kromě japonského prince na bílém koni a dvanáctiletého génia - není schopen vidět onu intelektuální a morální šlechtičnu, kterou ve skutečnosti je. Proč si tedy ale dává tolik práce s tím, aby své přednosti před těmito zaslepenci utajila? Vysvětlení příběhem o mrtvé sestře je v tomto směru ukázkovým příkladem řešení "deus ex machina". Paloma je o něco sympatičtější, ale to jen díky závěrečnému "osvícení", že vlastně o životě toho ví dost málo na to, aby ho mohla jen tak zahodit. "Překvapivě tragickým" závěrem se autorka snaží zřejmě distancovat od uslzených románů červené knihovny typu "kterak chudá domovnice ke štěstí přišla". Marně. Proč je tedy tento román tak úspěšný? Protože podporuje v lidech jejich přirozené elitářské sklony, živí iluzi, že čteme-li něco hodně kostrbatého, nudného, napěchovaného nízkotučnou instantní filozofií a hemžícího se prudce inteligentními děvčaty všeho věku, dělá nás to automaticky také velmi hlubokými a inteligentními. Ale takový už je život, proto si jdu raději zabalit knihu do papíru od kabanosu a babiččinu kočku překřtím z Miciny na Akademii věd České republiky. :)
Vložil: editace, 19.07.2009 23:35
Perec, Georges: Lipogramatický román
Opraveno :-)
Vložil: Michaela Otterová, 19.07.2009 22:35
Perec, Georges: Lipogramatický román
Střih. O dva roky později. Právě jsem zjistila, že tu visí můj článek publikovaný v PLAVU. To Majda: Celý Perecův úvod k Lipogramatickému románu je sám lipogram, tj. nevyskytuje se v něm ani jedno e. Proto Michala Leirisa, vlastně tam má být Lairisa. Takže prosím iliteraturu, ať to znovu opraví. (Je... milé, že jste si toho nevšimli:))
Vložil: editace, 13.07.2009 16:35
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Práce je kolektivní, ale do anotace se všechna jména nevejdou; směrodatný je vždy copyright pod článkem, kam se dá uvést více informací.
Vložil: Jan Vaněk jr., 13.07.2009 15:34
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
A je tedy "Autor článku: Hana Bělíková", nebo je to kolektivní dílo všech ostatních seminaristek, jimž je přiřčeno autorské právo?
Vložil: Magda de Bruin, 13.07.2009 12:34
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Jen drobnost k "odkazu A. Danteho": jmenoval se Dante Alighieri (v tomto pořadí). Mělo by se také sjednotit skloňování - později se uvádí "okleštění Dantova známého díla". Ale obsahově je to skutečně zajímavý článek - na otázky (míry) hovorovosti v českém překladu naráží asi každý překladatel. Ze svých... zkušeností bych doplnila i ryze praktické hledisko - příliš fonetický přepis, určitě v rozsáhlejším textu, je pro čtenáře časem únavný (nelze podceňovat grafickou podobu slova, jak ji máme zafixovanou ze spisovných textů). I to je důvod pro použití stylizovaného hovorového jazyka.
Vložil: Alena Petruželová, 12.07.2009 20:59
Fournier, Jean-Louis: Où on va, papa?
Omyl, ted jsem ji cesky docetla, prelozila ji moje kamaradka Alena Dobešová, je fakt, ze mi ji poslala mailem, tak snad jeate nevysla, ale urcite vyjde. Paradni. A.
Vložil: J. Zeman, 12.07.2009 15:47
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Moc hezká práce. Díky!
Vložil: tomas, 06.07.2009 18:36
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
precetl jsem jiz mnoho valecnych knih ale tato bylo opravdu zdlouhava a meho nazoru nudna... porad si nemuzu pomoci ale, kdyz srovnam spad a napeti jakekoliv knihy od Svena Hassela nemuzu rici nic jineho, nez to, ze lituji casu stravenou nad touto knihou-porad jsem si rikal, ze to nejak vygradeju ale... bylo to vice a vice plitke
Vložil: Rejčka, 06.07.2009 00:38
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 3
Knížka se mi líbila, jen konec mě rozlobil. Chvílemi mi připadalo až podezřelé, že může v jedné knížce být zmíněno tolik věcí, které mám ráda. V jednom okamžiku mi knížka připomněla Továrnu na absolutno. Potřeba sdělit čtenáři několik myšlenek a kolem nich pak omotat příběh. U Vaší recenze mě zarazil... podtitul Dáma s kaméliemi. Že byste ji četl? Nevěřím. :)
Vložil: NoLu, 04.07.2009 08:18
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 3
Vážená Ido, máte-li dojem, že jsem knihu odsoudil, četla jste špatně. Ten román je báječný. Ale v jednom pravdu máte, skutečně si myslím, že ta kniha je "protknua skrz naskrz kalkulem", stejně jako jakákoli jiná. Psaní textu je přece produkce od začátku podstupovaná s nějakým záměrem nebo rozvahou,... ergo kalkulem. Nebo ne?
Vložil: , 23.06.2009 20:32
Delerm, Philippe: První lok piva a další drobné radosti
Pane Kybal - k vašemu překladu Uteč rychle a vrať se pozdě - str.203 nahoře má být zřejmě osmdesát (quatre-vinq) a ne dvacet čtyři (vinq quatre)...? Jinak skvělý překlad,děkuji. Jan Burian,Libušina 1288,Roudnice n.L.
Vložil: pv, 14.06.2009 19:15
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 2
pokud to postavíte takto, tak jistě ano
Vložil: Ida, 14.06.2009 14:45
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 3
"Barberyová předkládá svou verzi pohádky o Popelce – zasazenou do dneška a osvěživě napasovanou na důchodce." "Jen se obávám, že závěrečná zkouška čtenářského důvtipu, totiž sarkastická a záměrně s celkem nesourodá pointa, která v podstatě dává za pravdu tvrzení o nepřekročitelnosti kast, bude pro... mnohé, byť si stejně jako v pohádce popláčou, zklamáním" "Na hřbetě knížky skví se veliké R, což zřejmě má být název edice a ovšem také nenápadné upozornění čtenáře, že drží v rukou román s velkým R. To je práce s doprovodnými texty dovedená do krajnosti. Aneb chytrému napověz, hloupého trkni." - Počinající paranoia, zdá se mi - autor recenze již "v dnešní době" nevěří, že by snad někdo mohl napsat román, který není zcela protknut skrz naskrz kalkulem. A i kdyby vše, co bylo v recenzi, sedělo, a já se tedy vědomě, nechávala od autorky opíjet rohlíkem, po přečtení knihy musím říct - činila jsem tak s velkým potěšením.
Vložil: Ida, 14.06.2009 14:33
Barbery, Muriel: S elegancí ježka 2
"nevtírá se snad do čirého zážitku stín spotřebního zboží, jakým může být i literatura...?" - literatura spotřebním zbožím byla, je a bude - vše co je hluboké, musí být zásadně nespotřební - vrchol pseudointelektualismu, domnívám se já...
Vložil: Théra, 10.06.2009 20:54
Oster, Christian: Schůzky
Výborná knížka :).... nedalo se od ní odtrhnout :)..... doporučuji :)
Vložil: Pavlína, 06.06.2009 16:05
Gao, Xingjian
V češtině se nedá sehnat v podstatě nic, je přeloženojen několik kapitol z Hory duše, v aj a fj je toho hodně, podívej se na Google books.
Vložil: Martin, 13.05.2009 22:50
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Lakskavé bohyně jsou mimořádným literárním dílem. První polovinu mého života ovlinil Gončarovův román Oblomov. Littel ovlivnil tu druhou. Už dlouho jsem neměl v rukou knihu, u které bych ani po 500 stranách četby nepřeskočil odstavec. U Laskavých bohyní to nešlo. Každému vřele doporučuji!
Vložil: Jan Vaněk jr., 15.04.2009 16:58
Kundera, Milan: Une Rencontre, ohlasy z fr. tisku
Fischerův článek "Une rencontre s Milanem Kunderou" samozřejmě není rozhovor, ty Kundera nedává (a i jeho recenze vyšla v tištěných HN).
Vložil: jovanka, 15.04.2009 13:32
Kundera, Milan: Une Rencontre, ohlasy z fr. tisku
Filipovi: žel jste asi nečetl pozorně, citáty přeložené jsou, případně aspoň shrnuté. A vlastně v článku figurují jen jako možnost ověřit si přesné znění.
Vložil: Filip, 15.04.2009 10:05
Kundera, Milan: Une Rencontre, ohlasy z fr. tisku
Zajímavý článek, ale jedna výtka k autorce: každý, žel, neumí francouzsky, nemohly by ty francouzsky psané citáty být také přeloženy do češtiny? Díky.
Vložil: Antonín, 15.04.2009 09:46
Kundera, Milan: Une Rencontre, ohlasy z fr. tisku
Trochu mě zaráží ty diskuse nad možným českým názvem Kunderovy knihy. Řekl bych, že je to jednoznačně "Setkání" - jednak vzhledem k různorodosti témat v esejích, kde se setkávají staré i nové motivy autora, a jednak vzhledem k jednomu z esejů v knize, který se jmenuje "Beau comme une rencontre multiple"... - "Krásný jak mnohonásobné setkání" - právě pod tímto názvem vyšel tento již starší esej česky jako doslov k románu Patricka Chamoiseaua "Solibo Ohromný" (Atlantis 1993). Také jsem nikde nenašel, že by tuto skutečnost někdo v tisku zaznamenal. Takže, domnívám se, máme v češtině dostupný jeden z devíti esejů nové Kunderovy knihy. Nebo se mýlím?
Vložil: Jana, 14.04.2009 19:55
Céline, Louis-Ferdinand: Malý Muk
Ahoj Pavle, i ja jsem jako dítě byla v kině na tomto filmu, mám na něj krásné,ale jen velmi útržkovité vzpomínky, protože jsem byla opravdu malá holčička.Pamatuji se jen na sedmimílové boty a taky na to, jak Muk vyprávěl svůj příběh už jako starý muž malým chlapcům.Také bych ten film ráda sehnala, ale... nemohu se dopátrat.
Vložil: Kamila, 10.04.2009 22:49
Oster, Christian: Schůzky
Dokonalá. Je tak zvláštní... Dokáže upoutat naprosto neotřelým způsobem.
Vložil: marie orlova, 07.04.2009 09:23
Pourrat, Henri: Kašpar z hor
Vážení, po přečtení komentáře p. Mlejnka musím přidat svůj příspěvek. S Kašprem z hor jsem vpodstatě vyrůstla, ještě v předškolním věku nám jeho příběhy vyprávěli rodiče místo večerníčků nebo pohádek před usnutím, jakmile jsem se naučila číst, začala jsem se prokousávat Kašparem v Čepově překladu.... I když nemohu říct, že bych byla velký znalec francouzského jazyka, přece jenom ho trochu ovládám a jak to jen šlo, nechala jsem si poslat fr. origilál knihy. Nemohu souhlasit s tím, že překlad br. Čepových je "příliš knižní". Sám Pouratt řekl, že Č. udělal z jeho vyprávění skutečný román. A kdosi jiný (myslím, že to byl Zahradníček či někdo z této generace) řekl, že číst v Čepově překladu Kašpara z hor je jako "padnout hubou do mateřídoušky". Myslím, že to je velmi výstižné - z té knihy cítíte laskavý venkov se vznešenou filozofií a,samozřejmě, s problémy, které jsou lidem dány dnes i před staletími - Pourratovi hrdinové se s nimi vyrovnávají ve smyslu křesťanských zásad, což neznamená, že se pasivně podrobují osudu. Ale zpět k překladům: Aniž bych chtěla někomu křivdit, musím říct, že z mého pohledu je Čepův překlad o sto procent lepší, než Rejnekův. Neužívá vulgarismy (český čtenář 21. století - a tedy ani p. Rejnek - to asi necítí, ale je přece rozdíl, jestli o otci napíšu, že je to "tatík" nebo "fotřík". Také v úvodu, kdy Robert vrhá na Annu Marii svou kletbu, je podkle Čepa přeloženo " Ha, ty děvko...", ale Rejnek píše "kurvo...". Jde o jemné jazykové nuance, které, podle mě, svědčí pro Čepa.Protože knihu nemám u sebe, cituji zpaměti, ale snad je jasné, co chci vyjádřit. Co se týkýá překladů Kašpara z hor, hlasuji pro překlad bratří Čepů. JUDr. Marie Orlová
Vložil: HANA, 29.03.2009 17:34
Vargas, Fred: Muž s modrými kruhy
Zajímavé postavy, skvěle vykreslené, ale překombinovaná zápletka. Platí i pro Špetku věčnosti.
Vložil: Jakub Pech, 10.03.2009 12:57
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 1
Houellebecq je fenomenální v tom, že se nebojí kritizovat věci, do kterých by jen tak nikdo nešel. A co víc - nejedná se o kritiku, kterou známe - žádné nedomyšlené a nadsazené plky, spíš obecného rázu. Jeho kritika je na milimetr přesná, vystihuje problémy do hloubky, rozebírá je v konkrétních případech.... Argumentace neprůstřelná. A ačkoli jeho knihy moho působit prvoplánově provokativně a katastrofálně, tak tomu tak není. Myslím, že Houellebecq už teď je nesmrtelným spisovatelem, o ktereém se, doufám, budou učit naše děti. Já bych jeho dílo charakterizoval jedním slovem: desiluze. A co se literární stránky týče: jeho styl je unikátní - strohý, chladný, dokonalý, přesný. Navíc skvěle zvládá přechody mezi jeho analýzami a sexuálními scénami. Bravo, Micheli. (jinak recenze velmi dobrá, chvíálím autora, ale mám stejnou výtku jako Jan Vaněk a to u Rozšíření bitevního pole. Hlavní bezejmenný hrdina skutečně neni fyzicky odporný, jen průměrný a nezajímavý).
Vložil: Marka, 24.02.2009 18:45
Dubois, Jean-Paul: Une vie française
Po dočtení mám pocit, jako bych jej hledala, chybí mi...
Vložil: darky-chan, 12.02.2009 09:57
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně
No, musím říct, že jakmile jsem začala číst, tak jsem nemohla přestat. Některé etapy autor píše s velkou dávkou sarkasmu... Což text oživuje. kučera: S Vámi naprosto souhlasím, věci se budou opakovat... Bohužel, lidé se nechávají snadno ovládat mocí.
Vložil: Stela, 13.01.2009 00:51
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Rozhodne musim napsat,ze jsem nic podobneho jeste necetla.Jsem mama,tak si predstavuji tu straslivost,co tu autor popsal.............Co asi prozili ti vsichni...zduraznuji lide,lidske bytosti....Myslim ze je to napsano vyborne,jen jeste..troufam si napsat,ze skutecnost byla jeste horsi.........
Vložil: jani, 12.01.2009 14:58
Musso, Guillaume: Et après...
Moc by mě zajímalo, zda se dají sehnat v čechách knihy s tituly JE REVIENS TE CHERCHER, ET APRES..., SAUVE-MOI od G. Musso. Samozřejmě v češtině. Přečetla jsem Budeš tam a Protože tě miluji a jsem jeho romány uchvácena. Děkuji
Vložil: Pavel, 07.01.2009 01:10
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Před chvílí jsem Bohyně dočetl. Kniha není rozhodně nudná a rozhodně se nedá číst na přeskáčku, jak nám doporučuje autor recenze. Možná ji tak četl on, a proto ji nepochopil. Všem doporučuji, i když je to bohužel jedna z nejděsivějších knih, co jsem kdy četl.
Vložil: kučera, 29.12.2008 17:02
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně
Uchvacující text - nikoliv formou, ale obsahem. Utvrzuje mě v názoru, který ve mě budí texty diskusních příspěvků na internetu: ty nejhorší věci v dějinách se budou opakovat.
Vložil: Vladimír, 25.12.2008 16:17
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Pro všechny, kteří knihu ještě nečetli: nenechte se odradit recenzí a dvěma předchozími komentáři, kniha je velmi čtivá a po začtení se do ní, vás zcela pohltí. Jediná únavná pasáž je skutečně ta "snová" ke konci knihy. Také stojí za to, přečíst si komentáře k této recenzi na serveru Aktuálně.cz, uvidíte,... že názor o nudnosti knihy je v naprosté menšině (což se nedá říct o poutavosti recenze, kterou jsem skoro nezvládl dočíst do konce). Mimo to se poohlédněte po dalších recenzích, jen v češtině jsem jich nalezl asi šest a všechny byly velice kladné. Nechci brát autorovi výše uvedené recenze jeho názor, pouze si myslím, že kniha je výborná a rozhodně by si ji nikdo, kdo rád čte kvalitní literaturu (a tento server asi takoví lidé vyhledávají), neměl nechat ujít.
Vložil: Martin, 19.12.2008 07:59
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Souhlasím, taky jsem měl problém s tím to dočíst. Nejhorší byly ty sny a běsnění na konci a stále se vracející fekální tematika. Ale dočet jsem to proto, že už jsem tomu věnoval tolik času. Jsou tam i silná a zajímavá místa. Jenom jde o to, jestli kvůli nim vydržet ten zbytek. Něco jako Wágnerovy opery... :). Jo a v MHD se to rozhodně číst nedá, kdo by se s tim tahal:)
Vložil: Honza, 18.12.2008 18:09
Littell, Jonathan: Laskavé bohyně 1
Kniha je zpočátku opravdu zajímavá , ale časem je nudná k nepřečtení. Po pětistechpadesáti stranách ji člověk dočte jen proto, že je mu líto po takové době toho úplně nechat. A o neuvěřitelnosti, prázdnotě a zcestnosti myšlení aktérů holokaustu vypovídá mnohem více a přesvědčivěji např. kinha pamětí... velitele auschwitz Hosse.
Vložil: energizer, 01.11.2008 00:19
Musso, Guillaume: Et après...
Před chvíli jsem dočetla nejnovější dílo s názvem "Protože tě miluji" a musím to prostě všem doporučit k přečtení! Jeho knihy jsou prostě úžasné, už dlouho jsem nečetla nic tak poutavého! Musso je po dlouhé době autor, který mě opravdu velmi zaujal.. Těším se na další díla!!!!
Vložil: morrissey, 30.10.2008 12:55
Jauffret, Régis: Blázinec 2
četl sem asi před rokem a mě s emoc líbilo, tak to totiž skoro všude funguje
Vložil: Svobodová L., 27.10.2008 19:59
Levy, Marc: Sept jours pour une éternité
Chtěla jsem se zeptat, jestli netušíte kdy vyjde kniha Sept jours pour une éternité v českém překladu? Předem děkuji.
Vložil: sasa, 26.10.2008 22:48
Le Goff, Jacques; Schmitt, Jean-Claude: Encyklopedie středověku
jetly vám to nevad já sem goffová
Vložil: k, 20.10.2008 15:15
Le Clézio, Jean-Marie Gustave (Nobelova cena za literaturu 2008)
Ana: Keď som pred niekoľkými rokmi čítal poviedky Mondo a iné príbehy, romány Poušť a Bludná hvězda, tak som si hovoril, že Le Clézio je vzorový príklad spisovateľa, aký by mal dostať Nobelovu cenu: ide si svojou cestou, je vnímavý, ľudský, jeho knihy spĺňajú estetické kritériá, sú myšlienkovo podnetné,... so znepokojivým posolstvom, nie sú to len knihy, ktoré po prečítaní zatvoríte s príjemným pocitom a o nejaký čas zabudnete, o čom boli. Prečítajte si Monda, Bludnú hvězdu a až potom Poušť, a možno (určite) so mnou budete súhlasiť, že ani Kundera, ani Roth, ani Llosa (všetci sú moji obľúbenci) si nezaslúžili dostať Nobelovu cenu pred Le Cléziom.
Vložil: Ana, 17.10.2008 12:39
Le Clézio, Jean-Marie Gustave (Nobelova cena za literaturu 2008)
Milan Kundera už se asi nikdy nedočká. A Philip Roth asi taky... Nic proti Le Cléziovi, nic jsem nečetla, nemohu soudit, jistě je to zajímavý autor. Ale třeba Claudio Magris, kterého média a sázkaři favorizovali, mi přijde zajímavější. Tak třeba za rok... Kromě Rotha či Kundery bych nobelovku velmi... přála třeba Mariu Vargasu Llosovi či Margaret Atwoodové. Naopak nechápu, proč se už několik let mluví o Joyce Carol Oatesové - při její nadprodukci (každý rok snad dva romány) jde kvalita hodně dolů a jen občas se jí podaří navázat na nejlepší díla z 60. a počátku 70. let. Kdyby cenu dostala ona, tak bych to považovala už za velkou degradaci nobelovky... Ona už loňská Doris Lessingová je na pováženou... Ale to je samozřejmě věc názoru a čtenářského vkusu.
Vložil: Ivo, 19.09.2008 21:54
Gao, Xingjian
Tak já si ten Labyrint s tou ukázkou koupím, Julie.
Vložil: julieta, 19.09.2008 11:16
Gao, Xingjian
Sakra jde od nej neco sehnat v CR, v aj nebo fr nebo sp, cesky nebude asi nic. prosim dejte mi vedet, cetla sem ukazku v Labyrintu a moc se mi libila.
Vložil: Jana, 09.09.2008 23:10
Jauffret, Régis: Blázinec 1
Argument chybejiciho pribehu je uz ponekud omsely... Ale ptam se: co vic nez oblibenou francouzskou slovni onanii, zajimave barvite obrazy, zaplavu telesnych tekutin a otevrenou sexualitu, ktera uz ani nesokuje, a rekneme neotrely styl ("filmove" ci "hudebni" stridani perspektiv) tento ne-roman nabizi?... Pro ctenare "nezvykleho" na soucasnou francouzskou literaturu je to mozna poutave a originalni nebo i do jiste miry zneklidnujici (uznavam, ze je velmi vhodne ceskym ctenarum zprostredkovavat soucasnou fr. literaturu a trochu rozvirit klidne vody), ale pro me to ta obraznost a stylistika nezachranila. Dalsi premnozeni slov a protimluvu, trocha zastydleho experimentu...
Vložil: Veronika, 14.08.2008 01:03
Quintreau, Laurent: Hrubá marže
Zajímavá kniha, líbila se mi. Jen mě překvapuje, že se žádná recenze nezmiňuje o stylu, kterým je kniha psána - žádné odstavce, ani věty, pouze sled myšlenek oddělený čárkami...Za to by se stálo zmínit - viděla jsem to totiž poprvé.
Vložil: karine, 13.08.2008 02:26
Nothomb, Amélie: Robert des noms propres 2 Č
teda som ju precitala velmi rychlo. pravda je, ze zaujala, ale asi tak dlho vo mne odznievala ako kratke je toto dielo. sice sa pysi kazdorocnym vydavanim knih/y ale mozno by nebolo naskodu ponorit sa do niecoho rozsiahlejsieho..napady-obrazy ma, aj dobre myslienky som zachytila, len nevyuziva priestor... na ich rozvinutie..
Vložil: coeur, 23.07.2008 20:59
Musso, Guillaume: Et après...
Tuhle knizku jsem zacala cist a nemohla jsem prestat. Musso je hodne dobry! Vrele doporucuji
Vložil: aldebarant, 20.06.2008 13:38
Littell, Jonathan (Prix Goncourt 2006)
Robert Littell zije deset let s pritelkyni.Nejsou manzele.
Vložil: Morelli, 06.06.2008 11:08
Giono, Jean
Dear Kitten, I see, you did not read any of the great works of Giono and you express "speedy and naive opinions" on him. You must read and read and then speak ! Do you undestand ? Sincerely G.M.
Vložil: Ivo Fencl, 13.05.2008 15:03
Merle, Robert
Četl jsem to jenom v češtině, ale udělalo to na mne silný dojem. Vnímám to hlavně jako román na téma silné osobnosti, díky které se celé okolí zmátoří a je lidmi i po tak strašné katastrofě. Je to irelevantní, ale stejně by mne zajímalo, nakolik byl taky Robert Merle takovou autoritativní osobností.... Má představa je taková, že takovým být musel, protože by to jinak nedokázal do svého hrdiny promítnout a vsugerovat jeho moc čtenářům. Ivo F.
Vložil: Zuzana, 13.05.2008 14:28
Merle, Robert
Přečetla jsem všechno, co bylo přeloženo do češtiny, a i po letech se k těmhle knížkám ráda vracím. Teď jsem se pustila do Malevilu v originále, ale je to fuška.
Vložil: pinkosárek, 05.05.2008 09:59
Beckett, Samuel
Víte někdo,jestli povídka(novela)Konec byla napsána v orig. francouzsky nebo anglicky ? Vyšla ve Světové literatuře někdy v šedesátých letech...Marně hledám její původ,dobu,kdy byla napsána....pink
Vložil: Josef "King" Kyncl , 15.04.2008 12:07
Gunzig, Thomas: Take five
Z jakéhokoli textu o knize kdekoli v její blízkosti lze cokoli použít - pokud to slouží jakémukoli účelu...
Vložil: Ivo Fencl, 14.04.2008 20:27
Gunzig, Thomas: Take five
V tomto případě ale charakter textu na obálce není reklamním, byť tak může při prvním pohledu působit. Tu knihu vlastním, čtu ji a ač to není k uvěření, on ji ten text skutečně charakterizuje natolik solidně, že by bylo hříchem necitovat! (Není nad citace!) Ivo Fencl (můj křest Výstaviště 25. 4. 14.00... NAVA)
Vložil: Vlado, 14.04.2008 11:54
Gunzig, Thomas: Take five
Ale pani Šotolová! Proč zatahujete do recenze text z obálky? To je reklamní text, jehož cílem je knihu prodat, nikoli výstižně charakterizovat. Vtahovat tento typ textů do recenzí apod. je nešvar.
Vložil: Amaranta, 04.04.2008 13:30
Merle, Robert
Hmm, Madrapur - dobrá myšlenka, nicméně zaobalená do trochu chladného průběhu. Pro nás slunce nevychází - musím se přiznam, že jsem ani nedočetla. Ale už se nemusím bát, že by v mých očích někdy Merle klesl, po Dědictví otců a Malevilu to prostě nejde!
Vložil: O. S., 18.03.2008 15:54
Verne, Jules
Tiež nesúhlasím s označením "Na Komětě" za najslabšiu Vernovú knihu. Je vela iných kníh, ktoré sa dajú označiť za "nudné" - napr. Zelený lúč, Nádherné Orinoco, Trampoty pána Thompsona apod. Ale v istom životopise som sa už s takýmto názorom stretol - autorovi sa román nepáčil z toho dôvodu, že bol "antisemititský"... a preto zavrhol celý román. Myslím, že "antisemitizmus" treba brať v kontexte doby, v ktorej Verne knihu písal. A postava I. Hakhabuta je síce karikatúrou, ale celkom vtipnou. Ak by bol inej národnosti, bol by román "antiamerický" alebo "antitalianský" ? Román patrí medzi moje oblúbené /spomedzi vyše 60, čo som od Verna čítal/ a rád si ešte stále pri ňom oddýchnem. Ešte chcem vyjadriť sústrasť pánovi Neffovi.
Vložil: Typlt, 16.02.2008 10:27
Jauffret, Régis: Blázinec 1
Lituji, ale s autorem recenze naprosto nesouhlasím. To zaklínání se příběhem, který kritikům pořád všude tak zoufale chybí, je pro mě čistá otrava: čtěte ty desetimilióny dějových románů, kde příběh je, a nevolejte hned na poplach, když se vám ho někde nedostane! Pro mě je Blázinec po dlouhé době knížka,... která mě opravdu něčím překvapila a osvěžila. Vynikající obraznost, schopnost překvapovat, vytřískat dobrodružství doslova z ničeho, z banality a sentimentu... Chválím překladatelku i nakladatelství! Knížku jsem měl nejdřív půjčenou z knihovny, ale pak jsem si ji musel jít koupit. To snad o něčem vypovídá...
Vložil: F, 27.01.2008 15:39
Verne, Jules: Cesta do středu Země
Titul článku vychází ze zaměření rubriky a je redakční.
Vložil: Daniel Holy, 27.01.2008 10:14
Verne, Jules: Cesta do středu Země
Doporucuji opravit nazev tohoto clanku, protoze tohle se prosim neda pokladat za rozobor. Vy jste jednoduse prevypravel, ci ve zkratce sdelil obsah Verneova romanu.
Vložil: Lucie, 26.01.2008 11:27
Oster, Christian: Schůzky
Joooo souhlasím. Koupila sem jí ale tak nějak omylem :D Jelikož mi v knihkupectví spadla na zem:D a tak jsem si řekla že jí koupím;) Je fakt skvělá....hlavně je tam skvěle popsaný to vnitřní šílenství hlavní postavy;)
Vložil: amaranta, 22.01.2008 19:21
Merle, Robert
Tak jsem dočetla Dědictví otců - teda po Svítání, další díly zatím odkládám, protože se bohužel nemohu věnovat jen Merlemu... Ale ráda bych!!! Je opravdu vynikající a doporučuji všem milovníkům inteligentních a zároveň bleskově ubíhajících románů podbarvených historickým prostředím, od kterých nemůžete... odtrhnout nejen oči, ale také myšlenky...
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.01.2008 15:48
Verne, Jules
Náhodou vymyšlené a napsané je to hezky.

William Butcher v předloňské Jules Verne: The Definitive Biography tvrdí, že přináší psychologický vhled dosud nevídaný, ale o "sklonu ke klaustrofilii" se nezmiňuje. Zato tvrdí, že Verne si celý život pletl levou a pravou stranu a východ i... západ (bohužel jen v jediné zmínce, nijak dál nerozváděné); že i když "od puberty velké části jeho života evidentně vládla heterosexuální touha", mnohé "naznačuje alespoň bisexuální spodní proud"; že jeho dopisy (vydané až r. 1988 a následně stažené z prodeje po žalobě příbuzných) a dokonce i díla jsou plné dvojsmyslů, často skatologických; a zejména Cesta do středu Země že "poskytuje zlatý důl psychoanalyticky založeným kritikům", což sám dokládá předcházející půlstránkou.

Vložil: Ivo Fencl, 03.01.2008 20:38
Verne, Jules
Možná máte pravdu.
Vložil: Lukáš, 03.01.2008 08:55
Verne, Jules
Vernův život nebyl jednoduchý a jednotlivé události našly odraz i v jeho díle, to není nic mimořádného a těžko hledat autora, jehož život nemá nic společného s jeho dílem. Popsaná teorie kuklení je naprosto uměle našroubovaná na řadu děl...přirozeně působí snad jen ve zmíněné Honbě za meteorem, ale... ani tam není žádným středobodem románu. Tvrzení že Na komětě je snad nejslabší verneovka....tak to je silně subjektivní, například pro mne to byla v mládí jedna z nejoblíbenějších. Spíše než kuklení bych to popsal jako pevný bod v prostoru, který funguje v ději jako obraz obyčejného domova, pevné základny odkud se vyráží na dobrodružné výpravy, takový domov potřebuje v životě každý a není to projev žádného kuklení.
Vložil: Ivo Fencl, 02.01.2008 13:34
Verne, Jules
Schovával se Verne? Podle mne to je zřejmé jak z jeho osobního života, tak z naznačené tendence jeho hrdinů se kuklit. Přímo esencí tohoto pocitu je kupř. román Země kožešin. Tato tendence je i jedním z důvodů, proč měly verneovky tak rády děti. Ivo Fencl
Vložil: Lukáš, 02.01.2008 11:30
Verne, Jules
četl jsem celé dílo JV a mám pocit, že tento článek je v mnoha částech docela mimo. Každý kdo četl alespoň polovinu knih musí odmítnout vybájené teorie se "zakuklením". Autorův život se do díla samozřejmě odráží, ale vybrat si nějaký konkrétní jev a uměle ho hledat snad ve všech dílech to je dost směšné,... v Carově kurýru také cestují v uzavřeném voze přes Ural...to má být to zakuklení ? A co Grant a cesta přes Patagonii ? Kde je to zakuklení ? A tak dále, takhle by se dalo rozebrat každé dílo. Krom toho je v článku i celá řada faktických chyb ve smyslu tvrzení o autorství, o kterých existují erudovanější studie prohlašující něco jiného.
Vložil: Marek, 21.12.2007 09:24
Ndiaye, Marie: Čarodějnice
Knihu jsem si koupil se zájmem. Přečetl jsem ji ale s nechutí a nakonec spíš jen z nutnosti dokončit co jsem začal. Kniha je temná a vcelku nic neříkající. Vzbuzuje pocit určitého hnusu, nijak nezačíná nijak nekončí a vcelku nic neříká. Střed knihy je nekonečně nudný. Teprve v závěru začíná nějaký děj... ale i ten se rozplyne donikam. Kniha i autorka je pro mne zklamáním. Marek
Vložil: *mára, 17.12.2007 19:12
Merle, Robert
Vřele doporučuju celou ságu Dědictvý otců, nejlépe propracovaná historická sága na základě historických faktů. Zemřel Pan Spisovatel!
Vložil: erik, 01.12.2007 13:59
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
Teda vy máte smůlu! V poslední době vám pořád někdo něco cenzoruje. Mozne to je, ale pochybuji že by tu Hlbcq mohl vyvolávat takové vášně.
Vložil: Ales Knapp, 01.12.2007 13:37
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
Ano, jdete se kouknout, Eriku. A zjistete, jestli tam se Stollem a Juzlem nestoji nahodou jeste redaktorka MFDnes Alice Horackova a jeji sef Jan Kabrt, kteri mi (pravdepodobne na popud Josefa Chuchmy) v tomto platku zcenzorovali recenzi na Houellebecqovy Elementarni castice.
Vložil: erik, 30.11.2007 22:03
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
A proč by nemohl psát někdo doslov na něco, co se mu nelíbí? Nechápu. Je to vtipné. Nebo že bych se pletl a bylo to jen vtipné spiknutí? Raději se půjdu kouknout za dveře, jestli tam nestojí Jůzl se Štollem se samopalama...
Vložil: Denisa Vintrová, 21.11.2007 19:19
Dubois, Jean-Paul: Une vie française
Hezky napsaný článek. Knihu jsem před pár dny dočetla a od té doby je mi jakoby divné, že jí nečtu dál...ráda bych věděla jak by příběh dopadl, přeci jen člověk v 50 letech život nekončí...Skvěle a poutavě napsaná kniha!
Vložil: Ales Knapp, 16.11.2007 12:05
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
A můžete tedy, pane autore "doslovu" shodného s "recenzí" v Respektu vysvětlit, proč si vybíráte psát doslovy k dílům spisovatelů, které považujete za "chátrající pseudonihilistické vizionáře"? Pěkně jste to měli vymyšleno i s Odeonem - kolektivní týmová práce aplikující literárně-výchovné principy... komunistického demagoga Ladislava Štolla!!
Vložil: Petr Dytrt, 22.10.2007 10:04
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
Nikdy není dobré reagovat na řevnění bezprostředně po jeho vypuknutí. Což platí dvojnásob o věci, která si v podstatě ani nezaslouží větší ohlas. U Houellebecqa se již stalo pravidlem, že se s každou novou knihou zvedne vlna emocí. Nejinak tomu bylo i případě posledního románu, jakkoli lze pozorovat,... že povyk okolo tohoto chátrajícího autora už také není v módě. Nicméně v Čechách, nejspíš díky zeměpisné poloze vzhledem k Paříži, jsme trochu pozadu a móda řevnění okolo tohoto pseudonihilistického vizionáře a eschatologa si začínáme teprve teď užívat. Škoda jen, že onen povyk přichází až teprve nyní, kdy Houellebecq začíná jevit známky spisovatelské opotřebovanosti a romantický nádech jeho posledního románu vyvolává spíš úsměv. Je sice zavedeným zvykem, že doslov ke knize je jakýmsi dovětkem, který se ji pokouší interpretovat, rozvádět její téma a zařadit ji do širšího kontextu, nicméně definice doslovu žádné velebení autora ani knihy neimplikuje. A bylo by značně absurdní si myslet, že autor doslovu se musí jistým způsobem vyjadřovat jen proto, že mu to tento útvar předepisuje. To by potom kritika nemohla zmínit pozitivní stránky díla jen proto, že slovo kritika má v češtině nádech "kritizování", tedy vyjmenovávání negativ. Žánrově-stylistický aspekt je skutečně něco jiného než obsahová stránka věci. Do té by neměl nezasahovat. Ponechám stranou důvody, proč je Houellebecq na jedné straně veleben (jakkoli argumenty jsou mnohdy plytké a do značné míry iracionální) a na straně druhé zatracován (i zde může být viníkem konzervativismus a akademická bigotnost). Koneckonců, kritika je do značné míry věc subjektivní. Je ovšem zcela nepřijatelné, aby kdokoli útočil na druhého jen proto, že má jiný názor, a neměl k tomu racionální argumenty. A pokud to někomu přijde jako zcela v pořádku, dochází zde k zajímavému jevu projekce autor – kritik, kdy ten druhý používá stejnou (v tomto případě osočovaní) taktiku jako ten první, a to pouze s cílem osočit, nikoli se dobrat nějakého řešení či poznání.
Vložil: Ales Knapp, 17.10.2007 15:41
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
Bernharde, co takhle precist si mou recenzi Moznosti ostrova, co vysla v MFDnes? Hlbcq pravem zakazal publikaci textu P.Dytrta (viz vyse)jako k doslovu k ceskemu vydani knihy, protoze tento doslov knihu ctenarum nezprostredkuje, ale naopak se je od cetby snazi odradit. Publikace tehoz textu jako recenze... v Respektu je podvod!!!
Vložil: Ales Knapp, 17.10.2007 15:31
Duteurtre, Benoît: Gaîté parisienne
A proc kniha nevysla cesky? Neni to vinou prudernich nakladatelu, kteri pred homoesexualni tematikou strkaji hlavu do pisku?
Vložil: kupa, 11.10.2007 19:44
Jauffret, Régis: Blázinec 1
mě to dost dalo, jako kniha dobré monotonne pas du tout a prijmelo mě to vic si vazit ze mam rodinu.jako ta máti prej "máme se rádi málo, ale rádi se máme" a navic-dik tomu že ctu i doslovy, jsem ve franine v testu dobre zakroužkovalo Qui a écrit FAMILLES, JE VOUS HAIS! alors, Žofré dobře jede
Vložil: Váhy, 04.10.2007 23:17
Oster, Christian: Schůzky
Úžasná knížka!!! Zcela mne pohltila, přečetla jsem ji během pár hodinek, nedala se odložit :-)
Vložil: Merazim, 01.10.2007 21:06
Houellebecq, Michel: Particules élémentaires
Zrovna to dočítám a nemůžu se ubránit dojmu, že je to jenom o sexu. Sice v různých, obvykle nechutných, podobách, ale jen o sexu. A vlastně už to ani nešokuje, spíš nudí. Ta trocha děje a trocha skorofilosofie, co připomíná Kunderu, to moc nezachrání. Přesto je to docela slušný vypravěč, ale Možnost... ostrova mi přišla lepší.
Vložil: Ivo Fencl, 28.09.2007 20:32
Page, Martin: Jak jsem se stal hlupákem
Viana zná. Není to špatný, zaujalo, upozornil mne na to Mike Herman.
Vložil: Bernhard(K-170), 22.09.2007 10:33
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 1
Vlastně ani není moc o čem diskutovat. Ale jen pro oživení stránek, malé zestručnění a profánní podání recenze: klasický vývojový román s prvky nikterak objevné sci-fi. Hlbcq nasazuje čtenáři oprátku prostřednictvím stálých sexuálních náhražek, tak dokonale drží pozornost. Narativní dominantu skuteční... tvoří linie vztah(avantýra)-analýza-sexální aforismus. Velmi průhledné a jednoduché schéma, v kontextu světové literatury ani nijak originální – přesto však čtenářsky maximálně vděčné. Sex jako všechno má tendenci se omrzet, nikoli jako celek, ale jen ve formě, v jaké je dlouhodobě přijímán. Hlbcq proto recykluje a podává totéž nově (viz stále nové edice porna, přestože je vlastně obsahově vyčerpané a nepřináší nic nového, tak alespoň nová těla). Po linii sexu se veze i v dalších knihách (Eementární čáatice – velmi výrazně, Platforma – neznám, Rozšíření bit. pole – zde asi ze všeho nejméně, ale patrně). Hlbcq je skvělý vypravěč, bavič. Ideální knihy k vodě. Nechci mu tímto nijak upírat jeho kvality, pořád je lepší než většina tuzemské produkce, ale není nutné ho přeceňovat.
Vložil: m.petrasek, 17.09.2007 11:00
Houellebecq, Michel: Možnost ostrova 2
P. Dytrta opomnel kritiku prekladu, ktery je zcela jinym textem nez text autora.
Vložil: franštinář, 06.09.2007 18:34
Francouzská literatura na podzim 2007
Nic ve zlém, ale správně by mělo být: "La rentrée littÉraire", "La stratÉgie des antilopes" = "é" není "e" :-)
Vložil: Barbora, 05.09.2007 21:03
Musso, Guillaume: Et après...
moc pěkné knížky - kromě jeho poslední jsem četla všechny. když člověk začne, nemůže přestat:), doporučuju
Vložil: smeghead, 26.08.2007 17:11
Merle, Robert
amaranta: zkus Madrapur, to se mi zdá psané v podobném duchu... ale Malevil je samozřejmě podstatně lepší;-) jinak panu Merlemu: RESPEKT!!!
Vložil: K.M., 16.08.2007 23:30
Moix, Yann: Podium
1)Nez tuhle knihu zacnete cist,nastudujte si zivotopis Clauda Francoise. 2)Ctete original, nikoliv preklad... Pak zkuste kritizovat. Nebude co. Ta knizka je fantazie, film taky. Kdo tvrdi opak, nepochopil. Holt, stane se.
Vložil: Michelle M., 15.08.2007 20:57
Jauffret, Régis: Blázinec 1
Co je na tomhle dílku zajímavé, je nesporně jeho forma. Ale místy je jednání postav až příliš absurdní...
Vložil: k, 04.07.2007 07:58
Orsenna, Erik
Vložil: k, 04.07.2007 07:55
Orsenna, Erik
Podla imdb.com ano.
Vložil: Radka, 03.07.2007 20:39
Orsenna, Erik
Dobrý den, je to prosím vás stejný Orsenna, který napsal scénář k filmu Indočína z roku 1992? Děkuji.
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.06.2007 12:35
Perec, Georges: Lipogramatický román
Üüüüü!!!
Vložil: iliteratura, 27.06.2007 23:55
Perec, Georges: Lipogramatický román
Majdě: Jistěže, a dovoluji si v textu opravit...
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.06.2007 19:04
Perec, Georges: Lipogramatický román
Hehe, tak to se povedlo :-) To mi připomíná, jak jeden kamarád, který by si zjevně nepřál být jmenován ani odkázán, přeložil A Surprisingly Common Omission bez pochopení ústředního vtipu.
Vložil: Majda, 27.06.2007 16:04
Perec, Georges: Lipogramatický román
Ráda bych autorku překladu upozornila, že spisovateli Leirisovi vyšel v češtině taky román Věk dospělosti, a to už v roce 1994. Jmenuje se Michel Leiris (nikoliv Michal) a skloňovat ho Leiris, gn. Leirisa (namísto gn. Leirise) mi zní navíc jako těžký slovakismus (viz analogicky třeba Kazantzakis, Kazatzakise;... Uris, Urise...).
Vložil: nikoulajdo, 05.06.2007 17:46
Ancion, Nicolas: Čtvrté patro
máš to fakt dlouhý pa
Vložil: Čechová J., 01.06.2007 19:27
Levy, Marc: Sept jours pour une éternité
Oni si snad nakonec budou rozumět!?
Vložil: jovanka, 22.05.2007 17:16
Reza, Yasmina: Adam Haberberg
Máte pravdu! Opraveno. Děkuji za upozornění. jš
Vložil: zuzana, 21.05.2007 19:54
Reza, Yasmina: Adam Haberberg
Matka Yasminy Rezy je maďarská Židovka, otec je ruský Žid iránského původu, autorka žije ve Francii. Proč ji označujete za Alžířanku?
Vložil: Čechová J., 12.05.2007 20:47
Musso, Guillaume: Et après...
Mohl by to být pěkný román ke zpříjemnění volného času!
Vložil: Pavel Vítek, 07.05.2007 23:22
Céline, Louis-Ferdinand: Malý Muk
Film Malý Muk, na kterém jsem byl jako kluk mnohokrát v kině, protože se mi strašně moc líbil, je podle této knihy? A nevíte, kde bych ten film mohl sehnat buť na kazetě, nebo na CD? Děkuji
Vložil: Vít Kremlička, 27.04.2007 15:37
Verne, Jules: Číňanovy trampoty v Číně
To je ale blbost!
Vložil: Jiří, 26.04.2007 12:31
Jauffret, Régis: Blázinec 1
Ouvej! Oprava: ...mohly být děti bity!... :-)
Vložil: Jiří, 26.04.2007 12:29
Jauffret, Régis: Blázinec 1
Omluvám se, ale já jsem to pochopil zcela jinak. Ten román se podle mě nestaví proti rodině, to je jen otázka, jak si to člověk interpretuje, ne? Staví se proti určitým formám rodiny, proti malosti, proti maloměšťáctví, bezmyšlenkovosti... Ta připomínka Péreta mi též připadne docela k věci. Nejen to,... vyvolává otázku, zdali PŘÁVĚ to, že byla porota složena z žen, nebylo příčinou jejího verdiktu, a zdali to o něčem nevypovídá... Zkusím částečně odpovědět: podle mě vypovídá, ale ne o krizi rodiny, ale o nutnosti instituci rodiny trochu přizpůsobit modernímu světu (kde je dnes ta rodina, kde naši pradědové byli jakožto hlavy rodiny jedinou autoritou, kde mohly být děti byty atd.?). Tuto přestavbu ovšem zřejmě každý jeden musí učinit sám v sobě, než se do toho vrhne... A to se dnes neděje, moc to u zakladatelů rodin nepozoruju... Čili: mně z toho plyne- pozoruhodsný román vyvolávající řadu zajímavých otázek, navíc napsaný zajímavou formou!
Vložil: Lukin, 18.04.2007 19:03
Artaud, Antonin: Artaud le Mômo
Slecno Ceballosova, nesla byste se mnou na rande?
Vložil: Tomáš Rieb, 15.02.2007 19:18
Germain, Sylvie: Jantarová noc
Zajímá mne otázka, proč je hlavním hrdinou doby poválečné zrovna Jantarová noc, člověk s mizerným dětstvím (nenávist k umírajícím rodičům i staršímu bratrovi), který odešel z domova, aby se spolčil s pařížským podsvětí, vyrostl v drsného chlápka a zapomněl. Hrdina, který je literárně zajímavým, protože... se rozhodne zavraždit každého, kdo mu jeho zlou minulost připomene a zákeřnou zradou na docela nevinném chlapci svou vizi i uskuteční. Narodil se až po světových válkách a nelze mu upřít ráz osobnosti. Jenže nechce právě tím paní Germainová sdělit, že v našich dnech jsou hrdiny a osobnostmi bytosti, které nesou svou vlastní válku v sobě zakořeněnou? Z literárního hlediska je to jistě nádherné téma, ale přiznám se, že mne to děsí.
Vložil: Péret, 11.02.2007 16:39
Jauffret, Régis: Blázinec 1
omlouvám se - oč více náleží rodina ženě než muži
Vložil: Péret, 11.02.2007 16:38
Jauffret, Régis: Blázinec 1
"což je o to pikantnější, že románu, který se staví proti rodině a jejím tradičním hodnotám, udělila cenu porota, která je složená výhradně z žen." - co je tohle? oč více ženě náleží k ženě než muži?
Vložil: Radoslav Valkovič, 16.01.2007 14:14
Camus, Albert: Zápisníky I
Albert Camus. Hm, musím sa priznať, že zo školy ma toto meno ako literát veľmi nepriťahovalo. Niežeby som mal voči nemu ako spisovateľovi odpor, ale bolo mi, takpovediac, ľahostajné. Keď sme sa v škole učili existencializmus, viac ma priťahoval Sartre. Po Camusovi som siahol náhodne, až po tridsiatke,... keď som si v novinovom stánku kúpil jeho Cudzinca. No a čo bolo ďalej? Knihu som prečítal asi za štyri hodiny (je pomerne útla), pričom som čítal aj v autobuse. Dalo by sa povedať, že po prečítaní tohoto skromného diela sa môj vzťah k literatúre zmenil - pozitívne. Hneď a zaraz sa Cudzinec zaradil k mojim top knihám. Úprimne povedané, Camus ma oslovil viac ako ktorýkoľvek iný autor. Cudzinca som práve dočítal druhý krát a stále som unesený jednoduchosťou, s akou je napísaný. V jednoduchosti je krása. Už sa teším na Rub a líce, ktoré by malo byť na Slovensku v kníhkupectvách; ale aj na iné Camusove knihy. Prajem všetkým príjemný čitateľský zážitok pri čítaní diel tohto autora.
Vložil: Josef Chromec, 16.01.2007 13:35
Pennac, Daniel: Obchodnice s prózou 1
Zdravím. Kdy a kde vyšla recenze na Pennacovu knihu "Pan Malausene"?
Vložil: jovanka, 27.12.2006 12:08
Y. B.: Allah superstar
Ano, mate pravdu, opravuji. js
Vložil: anýz, 16.12.2006 11:51
Schmitt, Eric-Emmanuel: Evangelium podle Piláta
Knihy od tohodle autora jsem viděla v Brně v levných knihách za 29 korun. Vřele doporučuju :)
Vložil: jovanka, 14.12.2006 12:52
Tardieu, Jean: Dílo, Korespondence
Však ano, pane Davide Nečasi. Dobře jste mě prokoukl. S díky madam Šotolová.
Vložil: jovanka, 14.12.2006 12:50
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka
Kazdy jsme nejaky, pane David. Dekuju za radu, popremyslim o tom. S úctou madam Šotolová.
Vložil: David Nečas, 14.12.2006 08:39
Tardieu, Jean: Dílo, Korespondence
Abyste věděl, pane Zemane, madam Šotolová je poněkud natvrdlá...
Vložil: David, 14.12.2006 08:37
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka
Tak se mi zdá, madam Šotolová, že jste poněkud natvrdlá... A jestli je toto podle Vás recenze, tak se vraťte do základní školy a absolvujte celou školní docházku znovu a důsledněji. Poklona
Vložil: kote, 06.12.2006 17:45
Giono, Jean
proč nikde v žadny publikaci o gionovi nepisou o muzi, ktery sazel stromy, to je prece jeho nejlepsi a nejznamejsi dilo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vložil: Vít Kremlička, 27.11.2006 14:47
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
to je na chození kanály...
Vložil: Michal Smola, 13.11.2006 15:45
Page, Martin: Jak jsem se stal hlupákem
Až do chvíle, kdy ho začnou ostatní "zachraňovat", to je báječné. A pak se to celé zkazí. Moc koukáte na televizi.
Vložil: Blanche, 10.11.2006 23:52
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 2
Souhlasim - on se prece zabil v aute, o sebevrazde tam nic nebylo
Vložil: jovanka, 10.11.2006 09:14
Littell, Jonathan (Prix Goncourt 2006)
Jasně, díky, pane Vaňku, ještě že vás mám :-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.11.2006 17:17
Littell, Jonathan (Prix Goncourt 2006)
Um, národnost, nebo státní občanství (nationality/nationalité)?

Ten svět je ale maličký: Bad Voltage jsem si v létě 1994 koupil ve výprodeji anglických knížek, který tehdy sídlil v patře budovy Mezinárodní organizace novinářů (dnes tam snad je casino); a byla to docela zajímavá... variace na kyberpunk, odehrávající se (především) v pařížském podzemí.

Robert Littell je u nás nejspíše znám prostřednictvím čtvrt století starého zfilmování (s Jany Třískou a Rubešem!) románu The Amateur, jehož hrdina plní špionážní poslání v Československu; působilo dosti naivně, ale jeho knihy jako takové by měly být o dost lepší, koneckonců v Británii je jednu dobu vydával Faber & Faber (pár jsem jich sehnal, hm, před deseti a půl lety, a od té doby nepřečetl :-( ovšem česky mu vyšlo akorát Pět rozhovorů se Šimonem Peresem (NLN 1998); teď koukám, že zřejmě taky měl něco společného s anglickým vydáním Černé knihy ze srpna 1968.

Vložil: Uibice, 28.10.2006 00:59
Merle, Robert
Muži pod ochranou, Malevil, Ostrov, Smrt je mým řemeslem... Ty jsem zatím četla a všechny mají zajištěno, že se k nim ještě někdy vrátím. Chtěla bych umět psát jako on...
Vložil: Natali, 17.10.2006 21:11
Nothomb, Amélie: Cosmétique de l ennemi
Ja teda rozhodne neľutujem, že som si túto knihu prečítala, štýl Amélie Nothomb sa mi veľmi páči. Vrelo odporúčam všetky jej knihy...
Vložil: Pavel Gajdos, 12.10.2006 14:10
Page, Martin: Jak jsem se stal hlupákem
Moc poucne...
Vložil: martina, 08.10.2006 17:31
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
velmi dobre napisany clanok. Dobre som sa pobavila. Je pekne, ze sa niekto zaobera porovnavanim prekladov - aspon v Cechach.
Vložil: richard, 12.09.2006 21:07
Djebar, Assia
...po první světové válce se úžasně emancipovaly iránské, turecké, egyptské, libanonské ženy....po cca 100 letech z toho zbyly zahalené středověké poslušné fanatičky, továrny na islamistické vrahy...
Vložil: jovanka, 13.08.2006 14:28
Toussaint, Jean-Philippe: Faire l’amour
to Honza: s japanoložkou jsem samozřejmě konzultovala, mně neznámých výrazů bylo v knize mnohem víc - škoda, některé jsem asi podcenila (Kejo Plaza Hotel jsem považovala za "mezinárodní" název), sushi/suši - přepis se v českém prostředí objevuje v obou podobách, Marunouči/Marunouči pravděpodobně vznikl... redakčním zásahem, protože v mým poznámkách ho mám správně atd. Což neuvádím jako výmluvu, jen vysvětlení, zklamaným čtenářům i autorovi patří má omluva.
Vložil: Honza, 03.08.2006 15:01
Toussaint, Jean-Philippe: Faire l’amour
Krásná pocitová milostná novela, plná výstižných postřehů cizince z japonské reality. Opravdu nádherná čeština překladu - díky za skutečnou jazykovou lahůdku(zřejmě předurčená již krásou originálu - nemohu posoudit). Jedinou vadou na kráse jsou české přepisy japonských slov a názvů - škoda že tato slova... nebyla konzultována s někým z japanologů. Jen namátkou: od Kenza Tangeho = od Kenzóa Tangeho; Kejo Plaza Hotel = Keió Plaza Hotel; Jamada Kendži = Kendži Jamada (příjmení je Jamada); sushi = suši; linka Marunuči = linka Marunouči; do Kjóto = do Kjóta; svačina bentos = bentó (tj. svačina v krabičce); v Nagoje = v Nagoji; posunul fusuma = posunul fusumu, sumotori = zápasník sumó; Toschiba = Toshiba (příliš známo v tomto anglickém přepisu, dříve se psalo ještě Tošiba); svatyně Hejan = svatyně Heian.
Vložil: petr, 25.07.2006 16:05
Toussaint, Jean-Philippe: Faire l’amour
pája že děkuje za informaci
Vložil: jovanka, 16.07.2006 14:59
Toussaint, Jean-Philippe: Faire l’amour
Na podzim vyjde v Garamondu Fuir.
Vložil: pája, 12.07.2006 18:09
Toussaint, Jean-Philippe: Faire l’amour
Chtěla bych se zeptat, jestli se chystají překlady v ČR dosud nevydaných knih (Koupelna,...)?
Vložil: František, 09.07.2006 11:08
Lipovetsky, Gilles v Praze (2000)
dobry den, zajimalo by me, jestli nevite, co (podle Lipovetskeho) zastavilo 1. indiv. revoluci? dekuji
Vložil: Zuzana, 02.07.2006 23:14
Vargas, Fred: Muž naruby
Vyborna detektivka, vlastne obe, skoda ze treba tak dlho cakat na dalsie :-) Muz naruby sa mi zdal este lepsi ako "Utec rychle a vrat se pozde". Po Henningovi Mankellovi a Arnaldurovi Indriðasonovi ma tato Francuzska prijemne prekvapila.
Vložil: Patrick, 05.06.2006 01:27
Makine, Andreï 1
Merci
Vložil: Kateřina Landová, 28.05.2006 18:40
Céline, Louis-Ferdinand: Klauns Band I 1
Výborně! Perfektní text! Po přečtení některých Célinových knih s Vaším výkladem plně souhlasím. Jen by zde mohlo zaznít více k jeho vztahu a pohledu na válku. Myslím, že je to důležité a pomohlo by to čtenáři k bližšímu utvoření si obrázku o Célinovi.
Vložil: Dmitrij Bandiševský, 22.05.2006 20:19
Robbe-Grillet, Alain: Dům milostných schůzek 1
Je to nepochybně ta nejbrilantněji napsaná kniha, jakou jsem kdy četl.
Vložil: icey, 11.05.2006 18:32
Merle, Robert
podobnej malevilu je OSTROV.je to na podobne motivy-uzvarena skupinka lidi se sledem udalosti ocita na pustem ostrove.malevil je ale stejne nejlepsi,ikdyz ostrov je taky pecka.
Vložil: , 31.03.2006 11:43
Nothomb, Amélie: Strach a chvění
Strach a chvění je výborná kniha, ale radím vám abyste si napred precetli tuto a jiné knihy Nothombové a na závěr Vrahovu hygienu. Ta je totiž nejlepší a obsahuje téměř všechny myšlenky, které rozvádí v dalších knihách.
Vložil: amaranta, 31.03.2006 11:25
Merle, Robert
Nevěřila jsem, že se do Malevilu tak začtu. Bohužel po dočtení a přesedlání na jiné Merleovy knihy jsem zjistila, že Malevil byl lepší. Neznáte jinou jeho knihu, která je Malevilu podobná, abych se při hledání čtením nezklamala. Jinak se chystám taky na celé Dědictví otců, takže kdybyste mi chtěli o... ní něco povzbudivého napsat, do toho! Ráda se pouštím do knihy s trochou předsudků... (kladných!!!)
Vložil: Růžena Ostrá, 25.03.2006 11:39
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Ukradení překladu Z. Stavinohové: Skutečný překladatel takovou špinavost neudělá.
Vložil: , 23.03.2006 11:51
Modiano, Patrick (Nobelova cena za literaturu 2014)
Je smutné, že od roku 1986 nevyšla žádná jeho kniha v českém jazyce. Osobně mne to velmi mrzí.
Vložil: Miro, 28.02.2006 16:24
Merle, Robert
Merle ma vskutku velkej rozsah.Pise od scifi az po historicky knizky.
Vložil: , 27.02.2006 12:17
Beigbeder, Frédéric: Povídky pod vlivem extáze
Zajímavé, pro někoho nedůstojné, ale každopádně ... \ ( nevim)
Vložil: laser, 28.01.2006 17:20
Artaud, Antonin: Artaud le Mômo
nojo, teď na to koukám, dyťs to napsal pěkně, matěji, asi jsem byl prvního března nějakej špatnej, tak sorry a drž se, a pozdravuj ségru
Vložil: iliteratura, 27.01.2006 09:32
Sijie, Dai
dekuji za odkaz - jiste se hodi. V pripade Cinanu publikujicich ve Francii je ale prevod jmen osemetny - v transkribovane podobe dle ceskeho uzu by pak uz nikdo (krome odborniku) nenasel spisovatele, jak je zaveden na fr. trhu. Knihu autora Dai Sijie vydalo r. 2005 nakl. Mladá fronta, a zrovna vcera... ji recenzovaly LN - jeho jmeno se stale uvadi ve francouzske transkripci.
Vložil: olga lomova, 26.01.2006 18:12
Sijie, Dai
Dekuji za informace o cinske literature, ale moc prosim, dejte si do poradku transkripce (vcetne prepisu geografickych nazvu). Pomuckou vam muze byt predevsim publikace Hana Triskova (ed.), Transkripce cinstiny.Cesko-cinska spolecnost 1999. Pohodlne prevodni tabulky viz http://cinsky.cz/. Srdecne... zdravim
Vložil: Dave, 26.01.2006 18:01
Merle, Robert
Souhlasím s názorem, že Merle byl Pan Spisovatel. The best dílo je pro mě MALEVIL. Neznám jiného spisovatele, který by měl takový žánrový rozsah. Je opravdu škoda, že už se dalších knížek od Merleho nedočkáme ...
Vložil: milo, 19.01.2006 15:07
Merle, Robert
Skoda ze ,,Dedidictvi otcu,, nemame v slovenskom preklade. Aj ked cesky je vyborny. Tu na SK je ho tazsie dostat. A to ani nehovorim o druhej serii, ktora nie je ani v Univerzitnej kniznici v Bratislave.
Vložil: Martina, 10.12.2005 14:16
Breton, André (2003)
Chybí mi životopis autora!!Moc roztahané údaje...
Vložil: Alzbeta Janouchova, 23.11.2005 09:42
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Znalosti,odbornost a kultivovanost projevu Richarda Podaneho na me udelaly hluboky dojem. Jeho clanek me presvedcil o tom, ze kvalita prekladatelstvi v Cechach je zarucena. Sve pokusy zatim odrocim...
Vložil: , 15.11.2005 21:14
Queneau, Raymond: Děti bahna
Nebo taky tady :) http://oli.bloguje.cz.
Vložil: Petr, 15.11.2005 06:57
Weyergans, François: Trois Jours chez ma mère
tak na toho Weyergense se docela tesim, az se prelozi... vlasacek:)
Vložil: Verca, 01.11.2005 04:00
Merle, Robert
Kdyz jsem poprve docetla Malevil, hrnuly se mi slzy z oci! Kdyz jsem cetla sagu Dedictvi otcu, jako bych vse prozivala. Neuveritelny, ze takhle nekdo dokaze psat!
Vložil: Vít Kremlička, 26.10.2005 15:48
Sagan, Françoise
byl jinak v novinách nekrolog? oni snad v kulturních rubrikách spějí?!?
Vložil: Lili, 18.10.2005 21:50
Merle, Robert
Historická sága rodu Sioraků - veledílo,všechny dosud přeložené díly vlastním a dokážu to číst stále dokola. Malevil - super, Idol - zajímavý příběh. Miluji historické romány a Merle je mistr!!!
Vložil: lukyn , 06.08.2005 11:17
Merle, Robert
vřele doporučuji knihu malevil ve ktere se spisovatel zamyslel lepe než kdo jiny nad tim jak by mohl svět po vybuchu bomby ktera by častečne vyhladila živočišne druhy doporučuji
Vložil: anna , 29.07.2005 17:38
Saint-Exupéry, Antoine de: Malý princ
Dal nekdo vedet majitelum prav o tomto plagiatu? Kdo vlastni prava k illustracim?
Vložil: Pavel, 25.06.2005 01:50
Beigbeder, Frédéric: Povídky pod vlivem extáze
Blbé jako psí játra po letním poledním slunci.
Vložil: peta, 17.06.2005 16:47
Merle, Robert
tento brilantni spisovatel napsal spoustu uzasnych knih.miluji jeho 2 sagu o petru emanuelovi ze sioraku diky pane velky spisovateli
Vložil: phill, 11.06.2005 13:44
Beigbeder, Frédéric: Povídky pod vlivem extáze
pekne o hovne .... to uz zhoubovanej a nejvic vykourenej bych napsal lepsi vec ........
Vložil: F.A.P., 26.05.2005 00:50
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka
Na záložce recenzované knížky je rok narození 1909. Tam už to nikdo neopraví :)
Vložil: jovanka, 25.05.2005 21:33
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka
samozřejmě máte pravdu, hloupý překlep. opraveno.
Vložil: F.A.P., 25.05.2005 19:06
Ionesco, Eugène: Fotografie plukovníka
Ionesco zemřel 1994!
Vložil: , 13.05.2005 16:00
Merle, Robert
Dostali jsme knížku Smrt je mým řemeslem za povinnou četbu a díky ní, mě po dlouhý době čtení zase začalo bavit!
Vložil: , 21.04.2005 14:03
Debeurme, Ludovic; Poslaniec, Christian: Gargantua
příšerné
Vložil: pouler, 08.03.2005 20:41
Ambre a Tran: Une trop bruyante solitude
Tak to je výborný článek. Btw. bude komix k dostání i v ČR (např. v Krakatitu). Jsem na livres.cz poprvé a rozhodně né naposledy ;)
Vložil: Jan Vaněk jr., 02.03.2005 16:38
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 1
Podobně jako u "recenze 2" musím polemizovat s interpretací, zejména pasáží hlavní[m] hrdin[ou] této nové knihy [...] je fyzicky odporný muž, jehož jedinou starostí – a velkým problémem – je najít někoho, s kým by mohl souložit. [...] Houellebecq se vyžívá v popisu jeho odpudivé fyziognomie a s patřičným... gustem popisuje sexuální scény Nemůže to být nějaká kontaminace Brunem z Atomised, který je jak ošklivý, tak erotoman? Hrdina RBP (o něž v té části textu zjevně jde) o sobě konstatuje zdrženlivěji "postrádám krásu i jakýkoliv osobní šarm" (s. 15), což je myslím o jeho vzhledu všechno, a dvouletý celibát nese se stoickou flegmatičností.
Vložil: Jan Vaněk jr., 02.03.2005 16:30
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 2
Tisserand (...) svůj život končí sebevraždou – což vypravěč zcela chápeHuh? Ze strany 113: "... byla hustá mlha, jel nadoraz jako obvykle. Jeho dvěstěpětka GTI v plné rychlosti napálila do kamionu, který vybočil z pruhu. [...]
Alespoň, říkal jsem si, [...] se bil až do konce. [...] Alespoň se... nevzdal, nenechal se zlomit. Až do konce ani přes opakované neúspěchy nepřestal věřit v lásku. Jsem si jist, že ještě když ležel v černém obleku a zlaté kravatě rozdrcený mezi plechy svého auta, v jeho srdci stále plála bitva, touha a chuť se bít."
Vložil: Pavla Doležalová, 01.03.2005 15:13
Fryčer, Jaroslav: Slovník francouzsky píšících spisovatelů
V hesle o F. Mauriakovi je uvedeno, že byl vyznamenán Nobelovou cenou, jen bez udání roku.
Vložil: sunny girl, 12.01.2005 18:51
Beigbeder, Frédéric: 99 franků
já ji koupila za 29,- v Levných knihách v Praze a je to super knížka, čteme ji ve škole v marketingu, fakt dobrý!
Vložil: boboking, 30.12.2004 12:26
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 1
Opravdu musím dát za pravdu, úžasný a skvěle napsaný román.
Vložil: iva, 26.12.2004 23:34
Ben Jelloun, Tahar: Tichý den v Tangeru
Právě mám zánět průdušek... Ideální čtení nejen v tomto stavu.
Vložil: emil, 23.12.2004 07:12
Houellebecq, Michel: Rozšíření bitevního pole 1
byl pozván x svlíkat, oblíkat x což jen dál raději nečtu...
Vložil: albert kovalik, 30.11.2004 12:57
Brel, Jacques
Jsem velky fanda do francouzskeho sansonu Brel a Aznavour mi jsou velmi blizci a pritom ani jeden neni Francouz.Ptam se a predem dekuji za odpoved jestli vyjde autobiografie Brela i v ceskem jazyce.A nebo jestli me muzete nekam odkazat na nejake starsi antikvariatni publikace.Take si nekdy zabrnkam... na piano Francii,takze i not(partitur s textem)je hodne malo.Jestli vite,poradte mi. DEKUJI Albert
Vložil: , 20.11.2004 01:35
Montebello, Denis: Archélogue d autoroute
a co se podívat na poezii 21. století
Vložil: spacek jozef, 10.11.2004 13:33
Céline, L.-F. : Cesta do hlubin noci (2003)
Teda Nemci! Ale ja uz roky marne zhanam cesky preklad z ATLANTISU...
Vložil: lucie, 30.10.2004 03:22
Merle, Robert
historická sága Dědictví otců je brilantně a poutavě zpracovanou historií,která každému dá víc,než suchopárné učebnice dějepisu,mám radost,že mě brzy čekají ještě dvě lahůdky tohoto spisovatele.Víc už jich,bohužel, nebude.Byl to spisovatel mnoha žánrů,ale většina jeho děl se vyznačuje prostou radostí... ze života a vírou v lidství a lidskost.Dík
Vložil: Jaroslav Tvrdoň, 25.10.2004 17:00
Robbe-Grillet, Alain: Dům milostných schůzek 1
Nedomnívám se, že je možné překonat psychologické stadium. Bohužel. Člověk sebe nesetřepe ani v takovém textu. Cožpak v tomto textu nepociťujeme sympatie, cožpak nejsme vzrušeni, cožpak nesledujeme napjatě osudy rychle se míhajících chodců a jejich zrcadlících se tváří? Cožpak netoužíme po obrysech... těchto lidí a činů? Tedy psychologické stádium stále na místě. Jsem dokonce přesvědčen, že právě psychologie je tím, co Grilleta k psaní přitahuje. Představuji si jej vzrušeného nad papírem, nad kličkami, které v textu složitě vytváří, nad nečekanými kombinace a zrozeními smyslu jakkoliv komplikovaného a bolestně rozmazaného. Rovněž se nedomnívám, že může zemřít čtenář. Zemřít může naopak text. Čtenář jej přestává číst v momentě, kdy postrádá jakýchkoliv emotivních záchvěvů a kdy se text proměňuje ve studenou bezejmennou žulu. Grilletova Žárlivost se tomuto bodu, myslím, velmi přiblížila.
Vložil: evanovak@tiscali.cz, 13.10.2004 15:12
Ben Jelloun, Tahar: Tati, co je to rasismus?
Rozhovor o rasismu
Vložil: evča, 26.09.2004 20:07
Merle, Robert
souhlasim s Honzou B.,skutečně Pan Spisovatel,dokázal napsat neuvěřitelně poutavý děj,přesto s hlubokou myšlenkou a k tomu s naprosto specifickými a skvělými jazykovými prostředky.4etla jsem několik jeho knih,mezi mé nejoblíbenější patří román Až delfín promluví-vřele doporučuji.
Vložil: Kačenka, 20.09.2004 14:49
Merle, Robert
četla jsem smrt je mým řemeslem a musim uznat, ze je to fakt drsny, ale vrele doporučuji, pa
Vložil: Zbyněk B., 03.09.2004 20:23
Merle, Robert
Doporučuji celý cyklus "Dědictví otců". Neznám lepší historickou ságu.
Vložil: Honza B., 05.08.2004 12:33
Merle, Robert
Merle byl jeden z nejlepsich autoru. Doporucuji knihy Malevil, Smrt je mym remeslem nebo Muzi pod ochranou. Pred nekolika mesici odesel Pan Spisovatel....
Vložil: Klárky, 02.08.2004 15:34
Merle, Robert
No vidiš mami,v nedelu sme sa nan dívali a už sem Ti o nem našla článek!To je co!!!!
Vložil: Nancy Hawker, 05.07.2004 18:45
Y. B.: Allah superstar
Mate chybu v uvodu recenze. Hlavni postave teto knihy neni "sotva ctyricet" ale 14 let. Prosim opravte. Dekuji.
Vložil: , 25.05.2004 20:13
Laurent, Yves-Saint: Ošklivá Lulu
Co takhle nějakou ukázku. Jinak to vypadá slibně. Dík :)
Vložil: 18, 14.05.2004 13:45
Jarry, Alfred: Dny a noci, román o dezertérovi
je serais enchanté de connaitre la traduction de l'analyse suivante:en francais Báseň "Ve vřesovišti…" v kapitole Címový amalgám louží připomíná pouť povinnou alespoň jednou za život pro každého Bretonce, a Jarry ji jako dítě uskutečnil - do Sainte-Anne d´Auray. Při návratu prochází přes Pole mučedníků... (Champs des Martyrs) na břehu řeky Loch, kde bylo zastřeleno 207 royalistů… V blíkém klášteře v Chartreuse je kostnice mrtvých royalistů. Jistý hluchoněmý tu provází návštěvy a lucernou posvítí do jámy s hromadou kostí: "podle výše spropitného…". Nadja četla tuto báseň, a když došla ke slovu "C´havann", což je v bretonštině sova, a k jejímu křiku, zavře knihu a řekne zděšeně A. Bretonovi: "Ach, to je smrt!" merci
Vložil: Martin Kučera, 19.04.2004 18:41
Kourouma, Ahmadou: Alláh není povinen
Chci se podělit o pocity „stínového překladatele“ Alláha: Shodou okolností jsem tuto knížku přeložil v době, kdy jsem netušil, že na jejím překladu již pracuje Petr Komers. Proto váhajícího čtenáře mohu povzbudit ujištěním, že podle mého přesvědčení ji pan Komers přeložil velmi poctivě. Určitě je možné... vždy nahrazovat jednu jazykovou nuanci druhou, ale i třetí a stou. To je kouzlo jazyka. V tom mi připomíná ženu. Krásný a nebezpečný. Při procházce Prahou jsme s panem Kouroumou probrali některé postavy z tohoto románu, zejména velký někdo, Yacouba, onen rozmnožovatel peněz, nám posloužil jako vděčné téma. Cestou Prahou jsme Yacoubovi podobných potkali až dost! Kourouma se smál na celé Staroměstské náměstí. Doslova. Praha mu učarovala, krása slovanských dívek ho okouzlila. Mluvil o Africe, o Lyonu, o Célinovi, o diktátorech, o zmrzačených dětech, o dnešním světě. Nelze na něj zapomenout. Bylo to výjimečné setkání. Kdo si přečte Alláha, pochopí přesně o čem tady mluvím. Gnamokodé! Walahé! Faforo!
Vložil: sylva ceballosova, 01.04.2004 15:36
Artaud, Antonin: Artaud le Mômo
To Laser: spíše vaše reakce je smyslupostrádající. Výraz opovržení znaveného znalce?
Vložil: MONIKI SKLÁŘOVÉ, 13.03.2004 13:47
Rolin, Dominique
VELMI PĚKNÉ 75 KORUN
Vložil: , 13.03.2004 13:45
Rolin, Dominique
50 korun
Vložil: , 13.03.2004 13:45
Rolin, Dominique
50 korun
Vložil: , 12.03.2004 14:13
Céline, Louis-Ferdinand: Klauns Band I 2
Vložil: Pavel Trtílek, 10.03.2004 15:39
Tardieu, Jean: Město beze spánku
Měl bych zájem o celý text. Vyjde to knižně? Nebo je možné to získat jiným způsobem? Děkuji.
Vložil: laser, 01.03.2004 14:18
Artaud, Antonin: Artaud le Mômo
ach, matěji, artauda ne, ani burroughse ne, netahej tyhle dva, kam nepatří, nech je na pokoji, takovýhle článečky nemaj vůbec žádnej smysl, dyť to není tak těžký, o některejch autorech nepsat
Vložil: martin, 29.02.2004 16:27
Rufin, Jean-Christophe: Brazilská červeň
bonjour, Habešan se odehrává za vlády Ludvíka XIV. V současné Etiopii, resp. za obč. války koncem XX. stol. se odehrává Les causes perdues. slts martin
Vložil: Zeman, 26.02.2004 23:04
Tardieu, Jean: Dílo, Korespondence
opravte prosim spatne datum umrti. 1995??
Vložil: sylva ceballosová, 26.02.2004 15:34
Tardieu, Jean
Jestli se nepletu, tak Komorní divadlo není žádná "rozsáhlejší hra", ale souborné vydání zhruba dvaceti her krátkých...
Vložil: myf, 19.01.2004 21:40
Beckett, Samuel
seznam překladů je vskutku hodnotný. doplnil bych ještě jeden roz(s)cestník, na který jsem z uvedé "Endpage" link nenašel http://www.samuel-beckett.net/
Vložil: Jaroslav, 31.12.2003 10:15
Sijie, Dai: Balzac a čínská švadlenka
Díky za užitečnou radu. Už jsem si to chtěl někde sehnat v angličtině!
Vložil: Vivien, 30.12.2003 13:45
Sijie, Dai: Balzac a čínská švadlenka
Knižka vyšla v slovenčine minulý rok a myslím, že sa aj stala v ankete osobností najlepšou knihou vo svojej kategórii. Je nádherná a odporúčam všetkým prečítať si ju.
Vložil: patrick, 18.12.2003 19:08
Löwenthal, Xavier
dobry den, byl jsem na prednacce co dal xavier na fakulte, to bylo vyjimecne! moc se to mi libilo,a ted me rekla kamaradka, emma, lektorka na pedagogicke fakulte ze, chcete vydat knihu o komixi, anthologie. Moc by me zajimavelo s vami na tom pracovat, me taky rekla ze, o tom se stara pani Šotolová.... Mohli byste prosim vas me napsat vic o tom ?? děkuju
Vložil: samuel-beckett, 13.12.2003 12:14
Beckett, Samuel
Potvrzuji, Nobelovu cenu obdržel 1969.
Vložil: jovanka, 19.11.2003 19:56
Beckett, Samuel
Děkuju, tak já to teda opravím, doufám, že to máte ověřené, já tu informaci převzala z francouzských novin, jimž se ovšem nedá vždycky věřit.
Vložil: , 18.11.2003 15:10
Beckett, Samuel
Dobrý den. Jen maličkost.Autor byl poctěn Nobelovou cenou za literaturu v roce 1969. V roce 1960 tak,jak Váš profil o autorovi tvrdí nedostal S.Beckett,ale Saint-John Perse. Co se týče seznamu překladů-to je možná to nejdůležitější,co o autorovi takového jména můžete dnes vůbec podat.A za to Vám... děkuji. Příjemný den
Vložil: Kateřina Drsková, 06.11.2003 11:59
Beigbeder, Frédéric: Windows on the World
Román má určitě zajímavou kompozici : každá kapitola odpovídá jedné minutě času, který dělí náraz prvního letadla do mrakodrapu a konečné zhroucení budovy. Téměř pravidelně se mění se úhly pohledu: střídavě tedy sledujeme tok autorových úvah a očima Cartewa Yorstona (a v několika případech i dětsky... naivním pohledem mladšího a jakoby předčasně dospělým pohledem staršího syna) pak to, co se děje unvitř mrakodrapu. Mezi oběma rovinami jsou mnohé paralely: Cartew je do jisté míry Beigbederův dvojník, který mu umožňuje být přítomen událostem, které nikdo nepřežil, a tak „jediný způsob jak zjistit, co se dělo 11. září 2001 v době od 8,30 do 10,29 v restauraci ve 107. patře severní věže Světového obchodího centra, je si to vymyslet“. Cartew je Beigbederovi blízký věkem, stejně jako on je rozvedený a své děti vídá jen občas, má v lecčems podobné názory, životní zkušenosti. Cartew se vydal do restaurace na vrcholku World Trade Center, Beigbeder se usazuje v restauraci v pařížské Tour Montparnasse. Beigbeder v tomhle románu jistě překonal své předchozí knihy, ale sám sebe rozhodně nezapře, jsou tu přítomné, i když v menší míře než dříve, obvyklé ingredience jeho textů: provokace, sex, cynismus, autorův egocentrismus ... Posledně jmenovaný rys nakonec způsobí, že to, co mělo být románem o 11. září 2001, vyznívá (a to hlavně ve druhé polovině) zase jednou jako kniha především o Frédériku Beigbederovi. Závěr románu je v tomto směru docela výmluvný - autor se vrací letadlem z New Yorku do Paříže. V jedné chvíli si představuje, že letadlo už ho neobklopuje a že sám letí nadzvukovou rychlostí vzduchem: „připadám si jako superhrdina.“
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.08.2003 14:09
Čí je to sen? Antologie současných frankofonních povídek 1
Pokud vím, Sternbergovi u nás také vyšly (vedle celého románu) nějaké (mikro)povídky; přinejmenším v 80. letech ve Světové literatuře.
Vložil: jaroslav tvrdoň, 22.07.2003 21:48
Queneau, Raymond: Děti bahna, pokus o recenzi
Nejsem zoufalý recenzent, ale zoufale radostný recesent nebo raději repelent než recenzent. Děkuji.
Vložil: Olina Stehlíková, 05.07.2003 12:42
Echenoz, Jean: Jdu
Trošku mi v té kalkulační analýze chybí syntéza, která rozhodně Echenozově próze neschází. A řekla bych, že v popředí není strategický plán, ale jazyk, který se takovému plánu, ačkoli je v díle realizován, vysmívá. P.S.: a možná bych měla raději mlčet, protože francouzsky neumím a román jsem četla... jen v (soudím, že skvělém) překladu Jovanky Šotolové.
Vložil: Mahavishnu, 22.06.2003 21:59
Kareninová, Anna
To vydávanie Cantos je potešitelné. Zaujímalo by ma, či vyjdú v češtine kompletne.
Vložil: , 22.06.2003 13:12
Kareninová, Anna
dluhy v prekladech : Milan Kundera !!
...