Kadare umí své řemeslo velmi dobře a píše ekonomicky a sugestivně, výsledek je román promyšlený do dokonalosti.

kecal, ako si to myslel "bulgakovovým plagiátem"?

proc je kniha srbskeho autora v sekci chorvatske to nevim, ale je to asi jedno

Jak poukazuje J. M. Coetzee ve své zatím poslední sbírce esejů, Inner Workings: Essays 2000-2005 (Vintage Books 2008), kniha Poutníci (orig. The Pickup) znamená v Gordimerové tvorbě zásadní - a podle Coetzeeho pozitivní - změnu. Spisovatelka se odklání od angažovaného politického psaní - kterým se jako nelhostejná jihoafrická spisovatelka snažila po svém bojovat proti systému apartheidu - k niternějším polohám lidské duše, což ji zjevně velmi osvobozuje. Citujme ze závěru Cotzeeho eseje. "Within that tradition [cervantesovská tradice vyjevovat skutečnost, psát pravdu i když jí není nasloucháno] she was able to work quite satisfactorily until the late 1970s, when she was made to realise that to black South Africans, the people to whose struggle she bore historical witness, the name Zola, to say nothing of the name Proust, carried no resonance - that she was too European to matter to the people who mattered most to her... With the end of apartheid and the relaxation of the ideological imperatives that under apartheid had overshadowed all cultural affairs, Gordimer was liberated from such self-laceration. The fiction she has published in the new century shows a welcome readiness to pursue new avenues and a new sense of the world. If the writing tends to be somewhat bodiless, somewhat sketchy by comparison with the writing of her major period, if the devotion to the texture of the real that characterises her best work is now only intermitent, if she is sometimes content to gesture toward what she means rather than pinning it down exactly in words, that is, one senses, because she feels she has already proved herself, does not need to perform those Herculean labours anew." (strana 256)

Spíše než s Bulgakovovým plagiátem bych srovnával s originálem: Jack London, Star Rover (Poutník po hvězdách).

Jestli se nepletu, tak dvě poslední věty mluví o "Popravišti". Takhle to ale vypadá, jako by to patřilo ještě ke "Stanici Bouřná".

Stanice bouřná má podtitul "Den delší než století". Pokud to podtitul být neměl a měl to být název toho druhého vydání, tak tam to je poněkud obráceně: A věku delší bývá den :-)

Krvavy duben je bezesporu zajimava kniha, jen mam pocit, ze autor mohl z tematu vytezit mnohem vice, navic i konec pribehu je napsan tak jaksi 'narychlo'... Po jejim docteni mam pocit jako by mi neco podstatneho uniklo - premyslim, ze si ji prestu jeste jednou... Nicmene Kadare by si jiste zaslouzil vice prekladu do cestiny!

Souhlasím s Tomem, že některá motivy jsou jen "nakousnuté" - nejdříve jsem myslel, že je román zkrácen...přesto je kniha svým způsobem velmi půvabná a poutavá...dobře se čte, i když epická stránka není nikterak výrazná, Kadare řeší téměř existencionální témata v optice zvykového práva...

Přečetl jsem tuto knihu, která mne seznámila s pojmy Kanun a krevní msta. Román si vystačí s prostorem albánské náhorní plošiny (okolní svět jakoby neměl právo do něj zasahovat, pokud pomineme tušenou představu Tirany - města, ze kterého pochází svatebčané). V knize je několik narážek, které autor mohl dle mého názoru více rozpracovat: např. z čeho byla Diana zakřiknutá, když vyšla z věže uzavření, nebo jak pochodil Mark se svou studií (jediná faktická poznámka, které jsem si o jeho cestě všiml, byla, že ho manželský pár zahlédl z projíždějícího kočáru). Ale třeba to byl záměr Kadareho, aby zdůraznil, že mnohem důležitější je v lidském životě čin než pouhá slova. Ostatně sám píše: "... velké věci nejsou dobré ani špatné, prostě jsou."