Děkuji vám za velmi zajímavou studii. Měl jsem tu možnost si kdysi příběh malého dětského vojáčka přečíst v originále, a tak je mi jasné, že to opravdu musel být překladatelský oříšek. Matně se mi vybavuje afro-francouzština prošpikovaná archaismy a knižními tvary, která zrcadlí koloniální minulost/současnost
... a snad i měřítko vztahu afrických autorů s otcovským Hexagonem. Možná, že kdyby bývala existovala česko-togská literatura, tak by se býval daný text překládal snadněji. Bohužel jsem nečetl překlad p. Komerse, nicméně obrat "peprný" mi přirozeně zapadá do záměrně nesourodé stylistiky slonovinného autora.
