Knihu Číňan jsem přečetla jedním dechem, skvělé, napínavé, poučné,moc se mi líbila. Zatím nejvíce ze všech severských autorů!

Pokud je mi známo, MOBA Moravská Bastei, jak už napovídá jméno a orientace ostatní produkce, překládala Skandinávce přes němčinu, přes angličtinu nikdy.

Co takhle alespoň zmínit švédsko-dánský film Män som hatar kvinnor režiséra Nielse Ardena Opleva z roku 2009? Očividně se na něj v záplavě reklamy na americkou verzi trochu pozapomnělo. Škoda, je skvělý.

Česky od básníka vyšly jen ukázky v časopise Světová literatura (1992/4) a v antologii Ostrými paprsky (1999). Lépe jsou na tom slovenští čtenáři: ve slovenštině vyšel menší výbor Básne pre živých a mŕtvych (Knižná dielňa Timotej, 1996) a velký výbor (220 stran většího formátu) Medzi allegrom a lamentom - Zobrané básne (MilaniuM, 2001), obojí v překladech Milana Richtera, který za ně byl i oceněn. Druhou knihu je možno objednat např. na e-shopu Arara.cz, více o knize např. zde: http://www.martinus.sk/?uItem=11048

Podle mého názoru se tato kniha veze na vlně současné popularity tzv. severských detektivek, její hodnota je nevalná. Nad neschopností kolegů by mému oblíbenému Martinu Beckovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Recenze je ke knize až příliš přívětivá. Připadá mi jako knižní kopie "béčkových" akčních filmů, dokonce i tak, že jsem se v noci, při čtení této knihy, musela dost smát jako u těch filmů. Z policistů dělá lidi s IQ pod 80 a z patnáctiletého, těžce zraněného kluka super vraha, který uniká všem.

Astrid Lindgrenová - to je zkrátka pojem. Jak se jednou její kniha dostane někomu do ruky, a může mu být 6 let nebo třeba 60, tak už ji nepustí (z ruky ani z hlavy) :) Já jsem si teď ve svých 23 letech přečetla Lottu z Rošťácké uličky, snad nikdy jsem ji v dětství nečetla (nebo se aspoň nepamatuji). Nyní to bylo za účelem studia Literatury pro děti a mládež a musím říct, že jsem se smála na celé kolo. Ovšem pochaval patří nejen Astrid za výborný text, aůe také ilustrátorům - Heleně Zmatlíkové (to byla zkrátka nedostižná výtvarnice) a teď i Aleně Ladové, která ilustrovala nové vydání Lotty. To zkrátka pohladí po duši!

pro pana Novotného: 1) myslela jsem tím hlavně na vaši větu, proč se paní Voslářová nepostará, "aby (tituly, které by doporučila) byly přeloženy" - v tom vidím určitou (povědomou) roztrpčenost překladatele, kterému recenzent (který sám možná nepřekládá?)předhazuje, proč nepřeložil něco jiného. Ale asi jsem se spletla. 2)Jádro mého sdělení je v tom, že jste začal zpochybňováním celého serveru a osobními urážkami recenzentky, pokračoval odsuzováním recenze jako celku a až teď se ukázalo, čeho se vaše výhrady týkají ve skutečnosti. Obhajovat svou práci skutečně je přirozené - já to dělám taky -, jde ale o ten způsob. To ale z celé diskuse plyne už od první reakce Anežky Kuzmičové - nemám v úmyslu to znovu začít rozmazávat. Je to jen poznámka na vysvětlenou.

Paní Magda de Bruin ve svém příspěvku vystihla a pojmenovala podstatné věci. Jen se ne tak úplně trefila ohledně mých pohnutek: 1) Vůbec nejsem roztrpčený - knihu mi nabídlo k překladu nakladatelství, jež ji samo našlo. Já jsem ji nevybíral, takže v tomto ohledu k ní nemám žádné citové pouto. Jen jsem upozornil na prázdné a zbytečné řeči, jež recenzentka v tomto ohledu vede. 2) S kritikou, jíž mě recenzentka podrobila, nemám "potíže" - jen jsem se bránil a obhajoval jsem svoji práci, což mi přijde docela přirozené.

Sváří se ve mně překladatel s přispěvatelem, ale nedá mi to, abych se neozvala. Knihu jsem nečetla a švédštinu neovládám. Petra ale naráží na obecnější problém, totiž že překlad, který se recenzentovi "nelíbí", přesto může být adekvátní. I když je článek o českém vydání, měl by brát zřetel na tón originálu, když už se vyjadřuje k překladu. (I já jsem se před časem v recenzi na van Istendaela vyjádřila k překladu bez znalosti originálu, ale tam se to týkalo opravdu jasných prohřešků proti češtině, překlepů v NL názvech apod.) Názory překladatelů (a redaktorů!) se liší, ale já patřím k těm, kteří jsou pro adekvátnost, třeba i na úkor elegance (i když je to - jako všechno při překládání - balancování na hraně). K ich-formě mě ještě dodatečně napadá, že pro mě osobně v recenzi skutečně trochu oslabuje účinek - text jako by dostával přídech (nezávaznějšího) blogu. Docela chápu roztrpčení překladatele nad tou závěrečnou poznámkou o jiných švédských titulech - neznám sice okolnosti vydání téhle knížky, ale z vlastních zkušeností vím, jakou dá někdy práci titul z malého jazyka prosadit. Explicitnímu doporučování nebo nedoporučování bych se asi v recenzi vyhnula. Jinak se teď ukazuje, že ve skutečnosti má překladatel největší potíže s tou částí recenze, která kritizuje jeho práci - je škoda, že to nespecifikoval hned.