knjige : Slovinsko

Náhodné setkání v centru hlavního města. Že z této banální situace může vzniknout nejen oceněný román, ale i hluboké přátelství, potvrzuje Slovinec Andraž Rožman. V rozhovoru se také zmiňuje o procesu, jímž se z novináře stává spisovatel, o možnosti světa bez hranic a o tom, jak se žije s diktátorem uvnitř sebe.

Debutovou knihou Andraže Rožmana je román Trije spomini: Med Hajfo, Alepom in Ljubljano (Tři vzpomínky: Mezi Hajfou, Aleppem a Lublaní). Hlavní dějové linie tvoří osudy syrského uprchlíka Muhammada a jeho rodiny a také nově vznikající přátelství se samotným spisovatelem. Román byl nominován na prestižní cenu Kresnik, která se každoročně uděluje nejlepšímu slovinskému románu předešlého roku. V ukázce se autor románu vydává do Palestiny, aby zjistil, jestli ještě vůbec stojí Muhammadův rodný dům.

V kraji, kterým pravidelně otřásají nárazy velkých dějin, čelí jeden slovinský kněz nejen jim, ale hlavně vlastním pochybnostem a krizím víry. Děj je soustředěn kolem jeho postavy, inspirované skutečnou historickou osobností; vyprávění uplývá poklidně a chronologicky, až trochu fádně.

Původní slovinská literatura se téměř přestala vydávat. Tu překladovou ve Slovinsku drží granty. Proč právě granty knižnímu trhu svým způsobem škodí a jak je možné, že některá díla uvidí světlo světa, jen když si je člověk vydá sám, osvětluje překladatelka Tatjana Jamnik.

Marko Sosič, prozaik, hlavně však vášnivý divadelník – režisér, umělecký šéf divadla a autor autobiografické divadelní kroniky. Patří ke slovinské menšině žijící v italském Terstu.

Román Balerína, Balerína terstského slovinského prozaika a divadelního režiséra je vyprávěn duševně zaostalou, snad autistickou dívkou (její diagnóza zůstane nejasná, jen v obecné rovině se zmíní porucha vývoje, která nastala v jejím dětství), která krátkými jednoduchými větami zdánlivě téměř nezaujatě popisuje své okolí.

Ukázka z nově přeloženého románu slovinského autora Draga Jančara, který byl prezentován na pražském veletrhu Svět knihy.

Román Na/půl se odehrává v blíže neurčené budoucnosti. Autor zdařile pracuje s mícháním rejstříků jednotlivých diskurzů, ukáže ovládání dramaturgických postupů a skvěle zdůrazní grotesknost a fabulaci v téměř kafkovském stylu. Konec textu i konec románového světa nastává v půli slova.

Drahá Zojo, obávám se, že se svět netočí tím správným směrem. Každý z nás nese svůj díl viny, protože si nedovolil skoncovat s balastem nadiktované existence. Doufám, že na to ještě nejsem příliš starý. Rád bych nás viděl pohromadě…

Ve čtvrtek 28. ledna 2016 zemřel při dopravní nehodě ve věku 55 let slovinský básník, esejista, překladatel, redaktor a vysokoškolský pedagog Aleš Debeljak.

Román, který ve Francii získal v loňském roce cenu za nejlepší cizojazyčný román, se odehrává za války a pojednává o tajemné ženě a jejím zmizení. Skrze příběh Veroniky Zidar vnímá čtenář dějiny válečné a těsně poválečné Jugoslávie.

V roce 2005 začaly ve skotském nakladatelství Cannongate vycházet první tituly ediční řady Mýty, v níž spisovatelé různého původu ve svých prózách přepisují, přeznačují, překódovávají a jinak reinterpretují různé tradiční mýty.

Příležitostí psát o slovinském divadle nebývá mnoho, naskytne-li se však, je zřejmé, že ačkoli u nás v Čechách bývá vzácným hostem, silné texty má. Obzvláště když se dotýká takových silných témat, jako je otázka identity příslušníka národnostní menšiny v Rakousku za druhé světové války.

Ve spolehlivém a kultivovaném českém překladu Kamila Valšíka se na sklonku podzimu loňského roku objevil v knihkupectvích slovinský román Evalda Flisara Čarodějův učedník, vydaný v rámci Pestré řady soudobé prózy nakladatelství Plus.

Ve spolehlivém a kultivovaném českém překladu Kamila Valšíka se na sklonku podzimu loňského roku objevil v knihkupectvích slovinský román Evalda Flisara Čarodějův učedník, vydaný v rámci Pestré řady soudobé prózy nakladatelství Plus.

„Vladane, ty to nevíš, ale tvůj otec mě kdysi, když jsi přišel do Slovinska, prosil, ať na tebe dávám pozor. A snažil jsem se o to. Podle svých možností. Ale já nejsem tvůj otec a nemůžu ti říkat, co máš dělat. Ani tehdy jsem nemohl, a teď ještě míň. Je to tvůj život, Nedeljko je tvůj otec a to rozhodnutí může být jen tvoje. Ale stejně bych tě chtěl varovat.“

Po obrovském úspěchu své prozaické prvotiny Čefurji, raus!, vydané roku 2008, Vojnovič na podzimním lublaňském knižním veletrhu roku 2011 představil svůj druhý román, nazvaný Jugoslávie, moje země (Jugoslavija, moja dežela). O románu se opět hodně mluvilo, hodně se prodával a úspěch zaznamenal i u odborné veřejnosti, protože v červnu 2013 získal cenu Kresnik.

Vzpomínka na režiséra Františka Čápa ke 100. výročí jeho narození.

Ze všech ročních období mám nejraději zimu. Na podzim jsou sice pestré barvy, ale hodně prší. V létě je hrozně horko, moje auto nemá klimatizaci a u moře nemám počítač.

Slovinská básnířka a esejistka Meta Kušar (nar. 1952) není u nás úplně neznámým jménem, přestože nemá v češtině dosud vydanou žádnou knihu. Je to trochu důsledkem poměrů v české slovenistice v době „po Benhartovi“, kdy toho ze slovinské poezie vyšlo jen hodně málo, z překladů sbírek vlastně jen Andělé Brane Mozetiče a Rouška Veroničina Josipa Ostiho.

Slovinská básnířka a esejistka Meta Kušar (nar. 1952) není u nás úplně neznámým jménem, přestože nemá v češtině dosud vydanou žádnou knihu. Je to trochu důsledkem poměrů v české slovenistice v době „po Benhartovi“, kdy toho ze slovinské poezie vyšlo jen hodně málo, z překladů sbírek vlastně jen Andělé Brane Mozetiče a Rouška Veroničina Josipa Ostiho.

Boris Pahor (nar. 1913) je slovinský prozaik a esejista, nerozlučně spojený dílem i životními osudy se svým rodným Terstem. Tady zažil všechny zásadní okamžiky v dějinách města v průběhu 20. století.

O takové věci bude přece muset rozhodnout sám. Chtěl by vidět toho, koho by chytili do takové pasti na nádraží – rád by viděl, jak se opět vydává do města! Ovšem, také strach. A oprávněný strach.

V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století patřil prozaik Marko Švabić mezi nejoriginálnější slovinské spisovatele experimentující v oblastech krajního modernismu a navíc se pokoušel o žánr divadelní a rozhlasové hry.

Daleko daleko, v drsné černé Africe, žijí velcí tmaví mužové, kteří v noci chytají tygra. Protože, víte, tygr je zlý zákeřník, který rád jí lidi. Proto ho velcí tmaví mužové raději hned chytí a odvezou do zoologické zahrady. Tam ale tygr nejí lidi, protože mu ošetřovatelé dávají jíst jiné věci. Velcí tmaví mužové jsou velice odvážní, ale sami si stejně v noci netroufají chytat tygra, když je tygr taková zlá šelma. Proto má každý tmavý muž svého psa, který mu pomáhá chytat tygra.

Poličova sbírka se skládá ze dvou částí: Poušť a Voda. Podle autorových slov verše vznikly v roce 2004 „v oáze Siwa na okraji libyjské pouště“. Autor koncipoval sbírku formálně tak, jak on a jeho milá sedm dní a sedm nocí „naslouchali pouštním dnům a nocím“. V Poličových verších se odrážejí čiré vody Mediteránu, v němž se mísí, prolínají a kříží filozofické systémy, mýty, legendy i všechna tři velká monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství, islám.

Slovinský básník Srečko Kosovel (1904–1926) patří k těm literárním tvůrcům, kteří výrazně zazářili na literárním nebi a během svého krátkého života vytvořili nejednou dílo vysokých uměleckých hodnot. Autor se Kosovelovým dílem zabývá téměř tři desetiletí. V mnoha analytických studiích a statích se pokusil zmapovat básníkovo dílo a zařadit je do širšího slovinského i evropského literárního a kulturního kontextu. Přitom je monografie koncipovaná jako život a dílo.

V Knize jsem našel knihu. Skutečně. Mezi všemi těmi ošuntělými a smradlavými stránkami jsem našel knihu s deskami a rejstříkem. Objevila se zničehonic. Slovník? Ano. Byl to slovník. Pokaždé, když jsem ho otevřel, objevilo se jiné písmo...

Jani Kovačič (nar. 1953) je renesanční osobnost současné slovinské kultury. Od druhé poloviny 70. let o sobě dával vědět zejména jako písničkář a kytarista. Je autorem řady folkových písní, které téměř zlidověly, vydává i poezii, píše fejetony do novin i divadelní hry. K jeho literárním projektům patří i kniha Knjiga (2009).

Jednoho letního večera se narodil malinký komár, který dostal jméno Bzz. Chvíli jen tak poletoval nad mokřadem a pak mu začalo kručet v břiše a dostal nápad zaletět si k domu s rozsvícenými okny. Rozletěl se tam, protáhl se pootevřeným oknem a chvíli kroužil kolem lustru. Za stolem sedělo několik lidí, kteří zrovna povečeřeli. Zničehonic vyskočili na nohy, začali tleskat a volali: „Komár, komár! Hele, tamhle je!“ Komár Bzz byl mile překvapen, protože si ani netroufal pomyslet, že by ho přijali