ad anonym: Nevím přesně, k čemu se otázka vztahuje, ale přestože festival hostí dvě města, ve skutečnosti se na ně neomezuje - jak jinak si vysvětlit, že v brožuře průvodních textů figuruje například Cervantes (který, pokud vím, s Barcelonou nemá nic společného).

Pro ČESKOU literaturu nebo pro PRAŽSKOU literaturu?

"vom Fach sein"......(jenže v té němčině to je snadná pomoc)

jak by se dalo přeložit 'být od fochu'

Vážený pane Širůčku, vaše recenze perfektně popisuje styl a obsah mého překladu. Budu se snažit uvedených chyb vyvarovat. Děkuji za upozornění.

Kniha se jmenuje Bludný bruslař, bližší údaje viz např. zde na iLiteratuře. Pokud vím, je ještě k dostání např. v Paláci Luxor na Václavském nám. v Praze (v oddělení mýtů a pověstí). Jsem ráda, že se o knihu po letech zajímáte - byla radost ji sestavovat i překládat a je krásně vypravená výtvarně.

Dobrý den,již dlouho hledám název knihy anebo jméno nizozemského autora povídek asi tak z 19.století,byla zde povídka o bruslaři,který nedohonil svůj stín,také o vesnickém lékaři z prostředí poldrů...Zapůjčila jsem knihu někomu a někdy dávno a velice ráda bych si ji znovu přečetla anebo koupila. Je někde šance jak objevit tento titul?Děkuji,Johánková

K tomu výběru titulů z vlámské literatury v českém překladu bych chtěla poznamenat, že nakladatelé se obvykle neřídí nějakým širším hlediskem, tedy snahou o představení reprezentativního celku z méně známé literatury, ale prostě tím, zda je určitý titul jako takový něčím zajímavý, zda se dá očekávat, že české čtenáře upoutá. Za odvahu, jaká je k tomu potřeba, si zaslouží uznání. Nároky na úplnější, reprezentativnější přehled lze klást snad jedině na edici věnovanou určité literatuře. Vlámská edice (ani edice věnovaná nizozemsky psané literatuře obecně) u nás ale neexistuje. Je na českých nederlandistech, aby (např. na iLit.) na zajímavé vlámské autory upozorňovali, psali o novinkách atd. a doplňovali tak snahy Vlámského literárního fondu. Určitý háček je ale i v tom, že k překladu vlámských autorů, kteří skutečně čerpají z vlámské podoby nizozemštiny, by měl mít překladatel také opravdu vlámské zázemí nebo aspoň překlad s nějakým Vlámem konzultovat (jinak je to asi jako když bohemista překládá slovenskou literaturu – rámcově to snad odpovídá, ale chybí tomu šťáva). A není na škodu, když překladatel ovládá i francouzštinu, protože ta do hovorové vlámštiny hojně prosakuje (snad by se pak už v českém překladu neobjevovalo např. slovo „kaučuk“ místo „guma“). Pokud vím, takový specialista na vlámskou literaturu zatím mezi českými překladateli není.

Při psaní jsem se opírala ryze o webové stránky nadace LIRA (stejně jako Dilia je členem mezinárodní organizace CISAC). Dal by se podobný text sestavit o fungování agentury Dilia? Pokud se některé z těchto informací na jejím webu nenajdou, vědí teď ti, kterých se to týká, na co se své agentury zeptat. Nejsme odborníci na autorské právo ani znalci českých zákonů - těžko od nás očekávat, že tady a teď všem vysvětlíme, jak se věci mají. Svou roli vidíme spíš v úsloví "chytrému napověz...".

Nic proti dalšímu nizozemskému okénku paní de Bruin Hüblové, ale při čtení úvodu (přiznám se, že naspisu jsem velkou pozornost nevěnoval) jsem spíše doufal, že když -jš- o záležitosti něco ví, podělí se o to se čtenáři, aby konečně nebyli odkázáni jen na opravdu konfúzní a podstatné informace postrádající deklarace zainteresovaných stran ve při.