Přečetl jsem tuto knihu, která mne seznámila s pojmy Kanun a krevní msta. Román si vystačí s prostorem albánské náhorní plošiny (okolní svět jakoby neměl právo do něj zasahovat, pokud pomineme tušenou představu Tirany - města, ze kterého pochází svatebčané). V knize je několik narážek, které autor mohl
... dle mého názoru více rozpracovat: např. z čeho byla Diana zakřiknutá, když vyšla z věže uzavření, nebo jak pochodil Mark se svou studií (jediná faktická poznámka, které jsem si o jeho cestě všiml, byla, že ho manželský pár zahlédl z projíždějícího kočáru). Ale třeba to byl záměr Kadareho, aby zdůraznil, že mnohem důležitější je v lidském životě čin než pouhá slova. Ostatně sám píše: "... velké věci nejsou dobré ani špatné, prostě jsou."
