books : Irsko

Zápletkou Normálních lidí je sám život, jeho uplývání a boj o nalezení sebe sama v podobě, která bude kompatibilní s milovanou osobou. Autorka neváhá postavit se zpříma k tématu první lásky a přiznat mu jeho důležitost. Její „normální“ protagonisté čtenáře vytrhávají z reality a nutí ho vracet se k emocím dávno zatlačeným do podvědomí.

Třetí román série drsných kriminálek z nepokoji zmítaného Severního Irska osmdesátých let má překvapivě konzervativní zápletku. Řeší se tu záhada zamčeného pokoje.

Intimní příběh dlouholetého mileneckého páru, který se naposledy setkává v rozklížených kulisách opuštěného zábavního parku, by mohl být depresivní. Konečnost je však zvláštním způsobem konejšivá, život obou milenců se jeví jako naplněný. Náš Coney Island není próza plná nečekaných zvratů, nýbrž silná výpověď o základních skutečnostech lidského života.

Kniha, která v zahraničí zaznamenala obrovský úspěch, si i v českém překladu zachovává ryzí emoce, humor a plynulost. Popisuje několik měsíců v životě hlavní hrdinky plné protikladů, se kterou na jedné stránce musí člověk soucítit, ale hned vzápětí mu asi trochu poleze na nervy. První román Sally Rooneyové je vtipný, osobní, čtivý, nekonvenční a na debut nezvykle sebevědomý.

Autorka oceňovaného románu Jasno, lepo, podstín, zhyna ve své druhé knize zamířila žánrově jiným směrem a zvolila fragmentární autofikci, kterou prokládá fotografiemi mrtvých zvířat a popisy uměleckých děl. Ačkoli se může zdát, že se od prvotiny odklonila i tematicky, ve Vyšlapané čáře stejně poetickým jazykem rozvíjí další příběh o izolaci, depresi a jinakosti, se kterou se člověk nemůže vyrovnat jinak, než že uteče a vydá se na cestu, ať už reálnou, nebo duchovní.

Osmatřicetiletý John Lennon vyráží hledat svůj ostrůvek u severozápadního pobřeží Irska a spolu s ním také novou životní energii a tvůrčí inspiraci. Sice ho pronásledují hordy novinářů a specifičtí vnitřní démoni, ale ve finále v knize vystupuje zkrátka jako umělec, potažmo kdokoli z nás.

Román Nádherná kacířství lze číst jako drsnou sociální sondu do irského maloměstského života v době, kdy skončila léta hospodářského zázraku i časy, kdy se vše řídilo přísnou katolickou morálkou a tím, co řekl při mši či zpovědi váš farář. Jenže každá tragédie se může, pokud je viděna z určitého úhlu, velice snadno zvrtnout v komedii. A jestli je v tomhle někdo skutečný mistr, jsou to Irové.

U příležitosti českého vydání svého debutového románu navštívila Prahu irská spisovatelka Lisa McInerneyová (1981). Není tomu dlouho, co se recepční a autorka oceňovaného blogu Arse of Ireland (Prdel Irska) stala neméně oceňovanou autorkou románů.

S trochou nadsázky se dá tvrdit, že touží-li nějaká země po velkém spisovateli, není lepší metody než vytipovat si slibného autora a zavřít ho do vězení, kde obdrží psací náčiní a přístup ke knihovně – životopisy velikánů světové literatury Miguela de Cervantese či Fjodora Michajloviče Dostojevského mluví samy za sebe.

Povídání o irštině, irském obrození, a v neposlední řadě o překládání kultovního irského románu. Hřbitovní hlína je, slovy překladatele, hlína.

Na jednom irském hřbitově se až na věčnost hašteří mrtví venkované. Hlavními hrdiny snad nejvtipnějšího díla irského modernismu jsou nejen oni, ale také jazyk – irština, a to v celé své pozapomenuté bohatosti. Dílo z roku 1949 je mimo jiné též důvtipným komentářem k neblaze proslulé irské neutralitě za druhé světové války.

Autor nejlepšího irského románu 20. století, vysoce postavený příslušník IRA, dlouholetý pedagog a ředitel školy, lingvista – tím vším byl Máirtín Ó Cadhain.

Výprava Johna Banvillea alias Benjamina Blacka do rudolfínské Prahy vzbuzuje rozporuplné pocity. Autor sice zůstává podmanivým vypravěčem, ale dopouští se historických nepřesností a detektivní zápletka postrádá peripetie.

Nadaná irská autorka Sara Baume nechává svůj vysoce oceňovaný debutový román plynout tak přirozeně, jako se střídají roční období, a velmi poeticky v něm zpracovává témata sociálního vyloučení, osamělosti a hledání spřízněné duše, kterou hlavní hrdina románu nachází v týraném psovi, jenž má obdobné životní zkušenosti jako on sám.

Do Prahy nedávno zavítal irský spisovatel Kevin Barry (1969). Přijel představit svůj debutový román U nás v Bohane z roku 2011, který letos v listopadu vydalo nakladatelství Argo. Dále publikoval povídkové sbírky There are Little Kingdoms (Přece existují malá království, 2007) a Dark Lies the Island (Temně se táhne ten ostrov, 2012) a také alternativní románovou biografii Johna Lennona Beatlebone (2015).

U nás v Bohane to žije a umírá jako v tarantinovské gangsterce. Dystopický román je zasazen v roce 2054, ale hodně vypovídá o současném i minulém Irsku. A jeho unikátní mnohovrstevnatý jazyk má ke spisovnosti daleko jako z Galway do Londýna.

S irskými povídkami je český čtenář obeznámen, avšak jedná se o překlady z angličtiny. Nedávno vydaná antologie Muž, který vybouchl představuje vývoj povídkového žánru v irsky psané literatuře od Pádraica Ó Conaireho, který je pokládán za zakladatele moderní irské prózy, až po autory zcela současné.

U příležitosti nedávného uvedení snímku Brooklyn do kin se Mladá fronta rozhodla vydat dotisk stejnojmenného románu Colma Tóibína, který filmu posloužil jako předloha. Kniha o emigrantské odyseji mladé Irky Eilis Laceyové v době po druhé světové válce nabízí typickou ukázku Tóibínova uměřeného stylu a citu pro autentické detaily.

Román Prosinec už je takovej Donala Ryana se odehrává v době, kdy se Irsku přezdívalo ekonomický tygr, na irském venkově a sugestivním pohledem prosťáčka Johnseyho zachycuje vliv, jaký má na životy obyčejných lidí prudký ekonomický rozvoj země.

Jeden z nejvýznamnějších autorů evropského modernismu James Joyce napsal kratičký příběh O kočkách a Kodani pro svého jediného vnuka Stephena a poslal mu ho poštou z cesty do Dánska. Knižně však toto pozoruhodné vyprávění poprvé vyšlo až v roce 2012 ‒ poté co byl dopis Stephenovi objeven v archivu curyšské Nadace Jamese Joyce.

Mariina závěť, útlá novela irského spisovatele a novináře Colma Tóibína, vypráví příběh posledních dnů Ježíše Krista z pohledu jeho matky. Na stránkách Tóibínovy knihy Marie přestává být idealizovaným svatým obrázkem a stává se skutečnou ženou.

Loni u nás podruhé vyšla vlivná antologie irských povídek, kterou v polovině šedesátých let sestavil proslulý překladatel Jamese Joyce Aloys Skoumal. Výborem prostupuje bytostně irské téma odboje a rebelie.

Kniha U Ptáků plavavých irského klasika Flanna O’Briena je román o psaní a složitý literární labyrint. Jednotlivé linie připomínají sadu čínských krabiček, volně přecházejí jedna do druhé a postavy jsou většinou hned několikanásobně literární. Kompoziční a významová složitost spolu s nesčetnými intertextuálními narážkami a odkazy v tomto labyrintu dominují na úkor děje. Román se nezavděčí každému, ale stojí za to.

Když jsem se probudil, den už pokročil a vedle mne seděl jakýsi mužík a díval se na mne. Byl ošidný, kouřil ošidnou fajfku a třásla se mu ruka. Oči měl také ošidné, nejspíš od toho, jak sledoval strážníky. Oči to byly opravdu zvláštní.

Nakladatelství Argo podruhé vydává překlad kultovního románu irského spisovatele Flana O’Briena Třetí strážník. Po letech, kdy nebyl k dostání, se tak čeští čtenáři mohou dozvědět, jak působí na lidský osud barvy větru nebo jakým způsobem do něj mohou zasáhnout tři pozoruhodní strážníci.

Sexuální zneužívání dětí katolickým knězem v Irsku vzbuzuje jako hlavní téma románu rozpaky. Ne snad kvůli své ožehavosti, jako spíš proto, že na první pohled působí jako jasné klišé. Románová prvotina irského novináře Kevina Mahera však jakékoli obavy tohoto druhu rozptýlí hned na první stránce.

Případy patologa Quirka měly původně vycházet z temných románů Georgese Simenona, čím dál se však blíží k jiným velkým jménům noir detektivky, totiž Raymondu Chandlerovi a Rossu Macdonaldovi. Temná pavučina jde již tak daleko, že ji lze považovat za přímou irskou variantu případů Phila Marlowa či Lewa Archera.

Kdo má tu možnost, nechť se k dílu Henryho Jamese nechá uvést irským prozaikem Colmem Tóibínem. Jeho román Mistr mapuje zhruba pět let Jamesova života předcházejících době, kdy sepsal svá vrcholná díla. Zároveň formou vzpomínek zabíhá do spisovatelovy minulosti a literární dráhy a citlivě představuje jeho vnímání, osobní dilemata a vlastnosti.

Pětiletý Jack a jeho matka jsou v Pokoji - místnosti o pár metrech čtverečních - vězněni a matka opakovaně znásilňována mužem, kterému oba říkají „Čert“. Pro Jacka představuje Pokoj celý svět a pozdější adaptaci na normální prostředí na svobodě provázejí mnohé komplikace.

Kněz je drsná škola jak vyšitá, ba dokonce tak typická, až to občas vadí a nudí. Detektiv je mrzout, odvykající alkoholik a rváč, zápletka není zrovna rafinovaná a ještě k tomu pedofilní irští kněží. Naštěstí Bruen umí skvěle zachytit atmosféru nevelkého irského města a jeho obyvatele.