كتب : kutub : arabské literatury

Konec světa se muslimům nikdy nezdál tak blízký jako na počátku islámu a nyní. Zatímco o projevech apokalyptiky a milenialismu ve středověku lze často jen spekulovat, o jejich soudobých podobách nás informují nejen sociologická šetření, ale hlavně křiklavé obálky kreativních apokalyptických brožurek. Ty můžeme z naší perspektivy vnímat jakožto marginální kuriozitu, ale na Blízkém východě nacházejí množství čtenářů, jimž pomáhají objevovat smysl i skryté souvislosti v dnešním komplikovaném světě.

Po dlouhé době se na český trh dostává arabský román, a to navíc od jednoho z nejúspěšnějších arabských spisovatelů dneška – Syřana Chálida Chalífy. Vypráví o dnes již deset let probíhající syrské válce tak, jak jsme to v češtině dosud neslyšeli.

Retrospektivní román s kriminální zápletkou, odehrávající se na fiktivním místě, v němž od začátku známe oběť a podle všeho i vraha, je v kánonu moderní arabské literatury výjimečný především tím, že jsou pod ním podepsaní hned dva významní autoři.

V pondělí 22. března 2021 zemřela v 89 letech egyptská lékařka, spisovatelka, neústupná advokátka ženských práv a feministka Nawál as-Sa’dáwí (1931–2021). O sobě říkávala: „Moji tři manželé se mě báli. Jsem velice silná žena.“

Nepohodlných politiků a politicky činných osob se režimy zbavovaly snad ještě dřív, než politika v dnešním slova smyslu vůbec vznikla. Jedy, meče, hedvábné struny, kulky, případně mnohem sofistikovanější způsoby, pokud byl zadavatel, případně vykonavatel dostatečný blázen, sadista nebo obojí. A také bomby.

Ve vesnici na okraji pouště místní lidé čelí dvěma problémům: suchu a odchodu mladé generace do měst. Poušť přináší smrt i obživu, protože v ní žijí zvířata, která lze lovit; jestliže se však lov zvrhne v pouhé zabíjení pro zábavu, na straně poražených je příroda i člověk. Jordánský prozaik Abdarrahmán Muníf v románu představuje podobenství o zničujících důsledcích devastace přírody i bezhlavé honby za napodobováním západního způsobu života.

„Můžete mi říkat Naděždo,“ vyzvala budoucího profesora Jaroslava Oliveria rusistka Ragá’, knihovnice káhirské Národní knihovny, v 60. letech minulého století. Následovala nabídka občerstvení. Co by si mladý, pohledný vědec z Československa dal? Celoživotní milovník kakaa neváhal. A pak litoval. „Chutnalo jako písek,“ vzpomínal později. Jenže do knihovny docházet musel a jen co ho zaměstnanci zahlédli, už se chystalo kakao. Vždycky je vypil, protože arabská pohostinnost se zkrátka neodmítá.

Výbor z díla jednoho z nejslavnějších učenců arabského středověku nabízí překlad tří vyprávění z jeho „iniciační trilogie“, pojednávajících o spirituální cestě duše k Bohu, a jeden text z rodu typicky avicennovských traktátů na podobné téma. Ibn Sínovo dílo je tak představeno reprezentativně a díky doprovodným studiím i přístupně.

Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz, jediný arabský nositel Nobelovy ceny za literaturu, v próze vystavěné na půdorysu středověkých cestopisů, doufá, že objeví dokonalé státní zřízení. Škoda, že z díla této ikony moderního arabského románu si téměř nic nelze přečíst v českém překladu.

Adonis, básník, modernizátor a osvobozovatel arabského básnictví a propagátor volného verše, sžíravě kritický glosátor současné arabské nejen poezie, ale i kultury a společnosti. Dlouholetý nominant na Nobelovu cenu za literaturu, který nominaci nikdy neproměnil. Pro svůj neobvyklý pseudonym se rozhodl už jako náctiletý, poté co jisté noviny odmítly uveřejnit jeho verše. V Praze vystoupí jako host Pražského festivalu spisovatelů.

Maqáma je v systému klasické arabské literatury, které dominuje vybroušená poezie, žánr výjimečný – je totiž prozaický. Maqámy jsou psané rýmovanou prózou, kterou v předislámské Arábii používali k magickým účelům věštci a jíž je z velké části psaný také Korán.

Syrská autorka v knize otevřeně vykresluje sexuální život hlavní hrdinky, která vystřídá celou řadu partnerů obou pohlaví a netají se svým naprosto věcným přístupem k sexu a fascinací sexualitou. Český nakladatel se bohužel fatálně minul ze žánrem knihy, když ji edičně připravil jako spotřební čtivo pro ženy. Mimořádně politováníhodná je také úroveň překladu přes třetí jazyk – francouzštinu.

Antologie povídek z Jemenu, země, o které se u nás v souvislosti s literaturou nemluví skoro vůbec, přináší hlavně sociální témata. Škoda jen, že výsledek práce kolektivu arabistů připomíná spíš než profesionální práci ochotnické divadlo, na které se bez patřičné dávky shovívavosti nedá dívat.

Moderní edice celoživotní syntézy nejplodnějšího českého arabisty z roku 1941, která ve válečných letech nemohla vyjít, nepředstavuje jen dokument doby, ale solidní odbornou práci o dějinách islámského světa od počátků do 20. století. Zájemce o čtivější dějiny by však měl hledat jinde.

Palestinský básník a kulturní pracovník Ašraf Fajád (1980) byl koncem listopadu v Saúdské Arábii, kde žije, odsouzen k smrti za zločin odpadlictví, kterého se měl dopustit urážkou islámu ve své básnické sbírce z roku 2008. Mezinárodní PEN klub protestuje otevřeným dopisem.

Saúdskoarabský bloger a aktivista Ra’íf Badáwí získal Pinterovu cenu anglického PEN klubu za rok 2015 a zároveň byl jmenován Mezinárodním statečným novinářem roku 2015. Za publicistickou činnost mu aktuálně hrozí trest smrti.

Román dnes již exilového syrského spisovatele Niháda Siríse Ticho a vřava na protikladu těchto dvou veličin pojmenovává život v totalitní společnosti. Během jednoho dne podnikne jeho hrdina pouť městem, která nepostrádá kafkovské rysy. Na kráse románu ubírá překlad pořízený přes francouzštinu.

Žádný arabský romanopisec se tak detailně nezabýval psychologickým a sociologickým vlivem ropného bohatství na společnost jako právě Abdarrahmán Muníf. Pentalogie Města soli se odehrává v zemi připomínající Saúdskou Arábii s jejími obrovskými rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. V e skutečné Saúdské Arábii byl také román zakázán.

Dvadsiate storočie je v arabskom ženskom literárnom diskurze často označované ako „storočie románov“, kedy sa ženské autorky výrazne začali presadzovať na mužsky orientovanej arabskej literárnej scéne.

Po několika převážně středověkých filozofických titulech vydalo nakladatelství Academia ve své edici Orient nejvýraznější dílo jednoho z předních islámských teoretiků dvacátého století – Sajjida Qutba. Jeho spis Milníky na cestě, který přeložil a obsáhlou průvodní studií opatřil arabista a islamolog Miloš Mendel, se stal základním ideologickým textem Muslimského bratrstva, politického uskupení, jež je dodnes jednou z klíčových sil politického života nejen v Qutbově rodném Egyptě.

Knihu čtrnácti iráckých povídek si dnes můžeme přečíst díky devíti překladatelům, z nichž mezi ty známější patří Charif Bahbouh, Jiří Fleissig, Jana Břeská a René Kopecký. Ti nám svým překladem přibližují témata každodenní i spjatá s iráckou historií.

Nosným tématem celého románu je především otázka víry, úvahy o roli představitelů křesťanské církve a jejich názorových rozporech. Hypa se v dětství stal svědkem vraždy vlastního otce, prostého rybáře a pohana, jenž vozíval potraviny do chrámu staroegyptského boha Chnuma a kterého kvůli jeho pomoci tamějším kněžím ubodala skupina fanatických křesťanů.

Alá al-Aswání (*1957) patří v současné době mezi nejvýznamnější egyptské (a zároveň i arabské) spisovatele. Román Jakobijánův dům vyšel arabsky v Egyptě v roce 2002. Cesta k jeho publikování však byla natolik strastiplná, že si autor nenechává ujít příležitost popsat ji v úvodu. Nicméně kniha se v jeho rodné zemi ihned dostala na první místo v žebříčku bestsellerů a sklidila několik prestižních arabských i mezinárodních ocenění, např. Cenu Bášira Híla za arabský román.

Letošní vítěz jedné z nejprestižnějších literárních cen pro arabskou tvorbu, román Drúz z Bělehradu spisovatele Rabí’a Džábira, je v mnoha směrech zvláštní. Historická výprava do druhé poloviny devatenáctého století načrtává na méně než dvou set padesáti stranách osudy libanonského prodavače vajec Haná Ja’aqúba, který se ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě.

Sedmého ledna letošního roku zemřel na srdeční selhání jeden z nejvýraznějších arabských autorů současnosti Ibráhím Aslán (1935–2012). Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat.

Pamätám si, keď som sa rozhodol zostať na štúdiu. V prvom ročníku som ani pravidelne nechodil na hodiny. Ale v druhom sa mi začala páčiť česká literatúra, najmä poézia. Naspamäť som sa učil básne z Nerudovej zbierky Písně kosmické. Dodnes si ešte niektoré pamätám. Naši učitelia nás tiež zoznámili so slovenskou literatúrou, keďže vtedy bolo ešte Československo.

Román Já Ona Ty (Aná Hija Anti) vyšel v roce 2000 v Bejrútu a při jeho popisu se jen těžko vyhneme adjektivům jako první, jediný, průkopnický a výjimečný. Jeho autorka Ilhám Mansúr byla v době vydání etablovanou spisovatelkou feministicky laděných románů a svou další knihou se pokusila prolomit jedno z tabu muslimské společnosti: otázku ženské homosexuality.

V rámci letošního Festivalu spisovatelů proběhla také diskuse slibující přinejmenším zajímavý zážitek. Čtyři známí spisovatelé mezi sebou měli hovořit na značně kontroverzní a aktuální téma: měli představit svůj náhled na budoucnost islámu. Ve výsledku ale debata spíše klouzala po povrchu, moc podnětného v ní nezaznělo a diskutující přeskakovali od tématu k tématu.

V loňském roce vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd antologii saúdskoarabských povídek. Vydavatelství samotné má na českém knižním trhu poměrně výjimečné postavení, neboť jako téměř jediné vydává překladovou arabskou literaturu, a povídková sbírka se tak přiřadila po bok již vydaných antologií povídek alžírských, libyjských, marockých, syrských a tuniských.

Od svržení egyptského prezidenta Hosního Mubáraka uběhl už víc než rok. Dost dlouhá doba na to, aby se dramatická a zcela nečekaná změna u moci promítla do literatury. Čtyři knihy přímých účastníků egyptského jara skládají plastický obraz revolučního dění, reflektují předrevoluční nálady, vykreslují obraz samotné revoluce z jejího epicentra i z policejní cely a vše doplňují emotivní, autentické zprávy v reálném čase.