كتب : kutub : arabské literatury

Maqáma je v systému klasické arabské literatury, které dominuje vybroušená poezie, žánr výjimečný – je totiž prozaický. Maqámy jsou psané rýmovanou prózou, kterou v předislámské Arábii používali k magickým účelům věštci a jíž je z velké části psaný také Korán.

Syrská autorka v knize otevřeně vykresluje sexuální život hlavní hrdinky, která vystřídá celou řadu partnerů obou pohlaví a netají se svým naprosto věcným přístupem k sexu a fascinací sexualitou. Český nakladatel se bohužel fatálně minul ze žánrem knihy, když ji edičně připravil jako spotřební čtivo pro ženy. Mimořádně politováníhodná je také úroveň překladu přes třetí jazyk – francouzštinu.

Antologie povídek z Jemenu, země, o které se u nás v souvislosti s literaturou nemluví skoro vůbec, přináší hlavně sociální témata. Škoda jen, že výsledek práce kolektivu arabistů připomíná spíš než profesionální práci ochotnické divadlo, na které se bez patřičné dávky shovívavosti nedá dívat.

Moderní edice celoživotní syntézy nejplodnějšího českého arabisty z roku 1941, která ve válečných letech nemohla vyjít, nepředstavuje jen dokument doby, ale solidní odbornou práci o dějinách islámského světa od počátků do 20. století. Zájemce o čtivější dějiny by však měl hledat jinde.

Palestinský básník a kulturní pracovník Ašraf Fajád (1980) byl koncem listopadu v Saúdské Arábii, kde žije, odsouzen k smrti za zločin odpadlictví, kterého se měl dopustit urážkou islámu ve své básnické sbírce z roku 2008. Mezinárodní PEN klub protestuje otevřeným dopisem.

Saúdskoarabský bloger a aktivista Ra’íf Badáwí získal Pinterovu cenu anglického PEN klubu za rok 2015 a zároveň byl jmenován Mezinárodním statečným novinářem roku 2015. Za publicistickou činnost mu aktuálně hrozí trest smrti.

Román dnes již exilového syrského spisovatele Niháda Siríse Ticho a vřava na protikladu těchto dvou veličin pojmenovává život v totalitní společnosti. Během jednoho dne podnikne jeho hrdina pouť městem, která nepostrádá kafkovské rysy. Na kráse románu ubírá překlad pořízený přes francouzštinu.

Žádný arabský romanopisec se tak detailně nezabýval psychologickým a sociologickým vlivem ropného bohatství na společnost jako právě Abdarrahmán Muníf. Pentalogie Města soli se odehrává v zemi připomínající Saúdskou Arábii s jejími obrovskými rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. V e skutečné Saúdské Arábii byl také román zakázán.

Dvadsiate storočie je v arabskom ženskom literárnom diskurze často označované ako „storočie románov“, kedy sa ženské autorky výrazne začali presadzovať na mužsky orientovanej arabskej literárnej scéne.

Po dlouhých osmi letech se měsíčník pro světovou literaturu Plav navrací k arabské literatuře; své aktuální číslo věnuje egyptské soudobé próze i poezii. S Egyptem se v České republice nejčastěji setkáváme na reklamních plakátech cestovních agentur. Egypt ale není jen Hurghada.

Po několika převážně středověkých filozofických titulech vydalo nakladatelství Academia ve své edici Orient nejvýraznější dílo jednoho z předních islámských teoretiků dvacátého století – Sajjida Qutba. Jeho spis Milníky na cestě, který přeložil a obsáhlou průvodní studií opatřil arabista a islamolog Miloš Mendel, se stal základním ideologickým textem Muslimského bratrstva, politického uskupení, jež je dodnes jednou z klíčových sil politického života nejen v Qutbově rodném Egyptě.

Knihu čtrnácti iráckých povídek si dnes můžeme přečíst díky devíti překladatelům, z nichž mezi ty známější patří Charif Bahbouh, Jiří Fleissig, Jana Břeská a René Kopecký. Ti nám svým překladem přibližují témata každodenní i spjatá s iráckou historií.

Nosným tématem celého románu je především otázka víry, úvahy o roli představitelů křesťanské církve a jejich názorových rozporech. Hypa se v dětství stal svědkem vraždy vlastního otce, prostého rybáře a pohana, jenž vozíval potraviny do chrámu staroegyptského boha Chnuma a kterého kvůli jeho pomoci tamějším kněžím ubodala skupina fanatických křesťanů.

Alá al-Aswání (*1957) patří v současné době mezi nejvýznamnější egyptské (a zároveň i arabské) spisovatele. Román Jakobijánův dům vyšel arabsky v Egyptě v roce 2002. Cesta k jeho publikování však byla natolik strastiplná, že si autor nenechává ujít příležitost popsat ji v úvodu. Nicméně kniha se v jeho rodné zemi ihned dostala na první místo v žebříčku bestsellerů a sklidila několik prestižních arabských i mezinárodních ocenění, např. Cenu Bášira Híla za arabský román.

Letošní vítěz jedné z nejprestižnějších literárních cen pro arabskou tvorbu, román Drúz z Bělehradu spisovatele Rabí’a Džábira, je v mnoha směrech zvláštní. Historická výprava do druhé poloviny devatenáctého století načrtává na méně než dvou set padesáti stranách osudy libanonského prodavače vajec Haná Ja’aqúba, který se ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě.

Sedmého ledna letošního roku zemřel na srdeční selhání jeden z nejvýraznějších arabských autorů současnosti Ibráhím Aslán (1935–2012). Spisovatel, který věřil, že psát je zapotřebí jen to, co je nutné a užitečné, a cokoli, co z textu může být vyloučeno, v něm nemá co dělat.

Pamätám si, keď som sa rozhodol zostať na štúdiu. V prvom ročníku som ani pravidelne nechodil na hodiny. Ale v druhom sa mi začala páčiť česká literatúra, najmä poézia. Naspamäť som sa učil básne z Nerudovej zbierky Písně kosmické. Dodnes si ešte niektoré pamätám. Naši učitelia nás tiež zoznámili so slovenskou literatúrou, keďže vtedy bolo ešte Československo.

Román Já Ona Ty (Aná Hija Anti) vyšel v roce 2000 v Bejrútu a při jeho popisu se jen těžko vyhneme adjektivům jako první, jediný, průkopnický a výjimečný. Jeho autorka Ilhám Mansúr byla v době vydání etablovanou spisovatelkou feministicky laděných románů a svou další knihou se pokusila prolomit jedno z tabu muslimské společnosti: otázku ženské homosexuality.

V rámci letošního Festivalu spisovatelů proběhla také diskuse slibující přinejmenším zajímavý zážitek. Čtyři známí spisovatelé mezi sebou měli hovořit na značně kontroverzní a aktuální téma: měli představit svůj náhled na budoucnost islámu. Ve výsledku ale debata spíše klouzala po povrchu, moc podnětného v ní nezaznělo a diskutující přeskakovali od tématu k tématu.

V loňském roce vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd antologii saúdskoarabských povídek. Vydavatelství samotné má na českém knižním trhu poměrně výjimečné postavení, neboť jako téměř jediné vydává překladovou arabskou literaturu, a povídková sbírka se tak přiřadila po bok již vydaných antologií povídek alžírských, libyjských, marockých, syrských a tuniských.

Od svržení egyptského prezidenta Hosního Mubáraka uběhl už víc než rok. Dost dlouhá doba na to, aby se dramatická a zcela nečekaná změna u moci promítla do literatury. Čtyři knihy přímých účastníků egyptského jara skládají plastický obraz revolučního dění, reflektují předrevoluční nálady, vykreslují obraz samotné revoluce z jejího epicentra i z policejní cely a vše doplňují emotivní, autentické zprávy v reálném čase.

Egyptský spisovatel a novinář Sun‘alláh Ibráhím, představitel generace 60. let, se narodil v roce 1937 v Káhiře jako prvorozený syn druhé manželky vysoce postaveného státního úředníka.

Egyptský spisovatel Sun‘alláh Ibráhím (nar. 1937), levicově smýšlející autor satirických románů a povídkových sbírek, v nichž otevřeně kritizuje politickou situaci v arabských zemích, se českým čtenářům představil poprvé a (bohužel) zatím naposledy v roce 2005 útlým satirickým románem Komise.

„Všechny ty věže nemají podobnost s ničím jiným a ještě nejspíš se podobají kopulím a minaretům, jež korunují mešity a jiné budovy východního města, a neznám evropského hlavního města, které bychom mohli po této stránce srovnat s tím krásným městem Čech.“ Takto popsal roku 1857 jakýsi anonymní autor cestopisu Travers in Bohemia Prahu. K lítosti (nás) všech, kteří obdivujeme islámskou architekturu, ale musíme konstatovat, že ve skutečnosti v Praze zatím žádný skutečný minaret nestojí.

Saúdská Arábie je mladý stát, který zdědil bohatou historii. V horách u západního pobřeží Rudého moře leží Hidžáz, kolébka islámu se svými dvěma nejposvátnějšími městy, Mekkou a Medínou. Náboženství, kmenový systém a obrovské bohatství – tyto tři prvky utvářely dějiny země. A také její literatury.

U příležitosti 300. výročí francouzského překladu, tedy prvního překladu do evropského jazyka, vydává nakladatelství Odeon – Euromedia Group v novém vydání překlad asi nejslavnějšího díla klasické arabské literatury Tisíc a jedna noc.

Arabská tvorba je na českém knižním trhu vzácností. O to větší událostí by měl být překlad prvotiny jednoho z nejvýznamnějších současných arabských spisovatelů Alá’ al-Aswáního (* 1957) Jakubijánův dům.

Hned několika řeckým filozofům se připisuje politicky mnohonásobně nekorektní výrok: „Děkuji Bohu, že jsem se narodil jako člověk a ne jako zvíře, jako muž a ne jako žena, jako Řek a ne jako barbar“.