bücher : Německo, Rakousko

Nadřazené:

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

Zobrazení:
Strana 1 / 27:
1

NĚMECKÉ KNIHY ČESKY


Jaké knihy německých, rakouských a švýcarských autorů vyšly po roce 1989 v češtině? - databáze knih Goethe-Institutu

poděkování


Sekci německy psané literatury v tomto roce podpořilo Rakouské kulturní forum

Poslední komentáře

Vložil: , 17.10.2017 19:17
Heinlein, Sylvia: Bláznivá teta a já
Vložil: tk, 22.07.2017 14:55
Urzidil, Johannes
Hry a slzy jsou zmíněny v textu nad soupisem.
Vložil: Tomáš Laub, 21.07.2017 12:58
Urzidil, Johannes
Chybí zde: Hry a slzy, Odeon, 1985 monografie - Hollar. Život umělce a Evropana, Orbis, 1937
Vložil: jindra kusynová, 18.07.2017 11:38
Faktor, Jan: Jiříkovy starosti o minulost
V každém případě ohromující kniha. Zejména jsem byla ohromena záplavou slovních spojení jež plynule přecházejíc do nekonečných souvětí v nichž jsem velmi často ztratila smysl a důvod takto vysoustruhovaných informací. Nedá se říct, že bych se nebavila /v lebeční temnotě číhající semenátor a.j. perly... / ,ale dost rychle jsem byla přehlcená. Takže spíš než retrográdní jsem to vnímala jako ortográdní. A Kafkoidní. V každém případě jsem byla ráda, že mi kniha přišla do ruky.
Vložil: Jakub Ehrenberger, 06.06.2017 19:41
Německy psaná literatura na Světě knihy 2017
Milá Evo, děkuji Vám za reakci. Právě proto, že si dovedu představit, jak náročné je vše připravit, mě mrzí slábnoucí zájem veřejnosti i odborného publika, který dokládá i fotografie výše. Během Vámi zmiňované sobotní diskuse bylo v sále zhruba 25 návštěvníků. Odečtu-li organizátory, dostávám se k nějakým... 15-20 posluchačům. Možná jsou to z pohledu organizátorů uspokojivá čísla, ale já osobně bych si přál, aby byla vyšší, a proto zde o svém zklamání píši. A mohu to porovnávat nejen s několika předchozími ročníky či velmi dobrými návštěvami čtení v GI, ale třeba také s výrazně vyšší návštěvou veletržní prezentace maďarského prozaika G. Péterfyho, plném sále Lapidária při představení skandinávských autorů apod. Večerní termín v Lapidáriu jistě pomohl, konkrétně u skandinávské literatury nicméně nešlo o tolik oblíbené krimi autory, kde lze vysoký zájem automaticky předpokládat, ale tři typy knih, které se najdou i v literatuře německy psané - humorné sloupky, životopisný román a tituly pro děti. Všichni tři severští autoři (představení následně rozhovory a recenzemi i tady na iLiteratuře) souběžně či dříve vyšli v češtině, což myslím platilo pro většinu letošních skandinávských autorů na veletrhu. O německou literaturu s výjimkou Sandera a Hoffman letos zájem nebyl, a to i mimo rámec Das Buch: velmi řídce byly obsazeny i sály při čtení z poezie Hilde Domin v Lapidáriu, při prezentaci Stachovy biografie i prezentaci Totálního rauše, u všech tří si nicméně nízký zájem vysvětluji i tím, že šlo už o několikáté pražské uvedení těchto knih/překladů. Bývalo dobrým zvykem, že se na čteních sešla řada překladatelů a germanistů, letos - odhlédnu-li od J. Nešporové a T. Semotamové, které moderovaly - jsem si v publiku ze zavedených překladatelů všiml jen J. Zoubkové, ze zprostředkovatelů tam byly kolegyně M. Voslářová a J. Pražáková a na jednom čtení ještě Š. Krtková. U Sanderova čtení byla návštěva dobrá, tam jsem jistě ještě nějakou další tvář přehlédl, a neznám samozřejmě všechny, ale přijde mi, že to bývalo v minulých letech lepší. A kde byli studenti germanistiky, které by podobná akce měla zajímat? Nezdálo se mi, že by si na veletrh našli cestu. Je problém ve vstupném? V hluku z haly, který jsem kritizoval už před lety, a o němž se mluvilo i letos? Píšete, že nevydaní autoři jsou taktéž zajímaví, s čímž naprosto souhlasím, pro mě jsou dokonce zajímavější než ti, které už někdo objevil. Nicméně mezi návštěvníky je o tyto autory obecně nižší zájem, sál se před jejich čtením pravidelně vylidní = jsou méně zajímaví. To je logické, bylo tomu tak i dříve, ale podle mě tomu tak nebylo vždy. Co se změnilo? Zajímavé srovnání nabízí fotografie z počátků Das Buch a těch z posledních let. Navíc se dlouhodobě nedaří tato "neznámá" jména, která přijíždějí na veletrh, do RKF, či GI, následně prosadit i u nakladatelů, v posledních cca 6 letech v (nepřímé) návaznosti na návštěvu na veletrhu či v institutu vyšli, počítám-li dobře, jen Mahler, Haderlap, Stach a Stavarič, přičemž první tehdy ani nepřijel a poslední jmenovaný tu byl vydávaný už předtím. To samozřejmě nekladu za vinu jen organizátorům, kteří přivedli zajímavá jména, jež měla z mého naivního pohledu na českém trhu potenciál: Khider, Lewitscharoff, Veremej atd. Ale třeba se dá udělat ještě něco jinak, více nalákat samotné nakladatele. Není to snad jeden z cílů podobných prezentací? Souhlasím, že mají přijíždět i tací autoři, kteří poukážou na formální a tematickou pestrost německojazyčné tvorby, a u nichž nelze předpokládat, že zaujmou komerčnější českou nakladatelskou branži, tyto návštěvy rozšiřují obzory, i u nich mi ale chybí – když už na ně přijde jen 10-20 (na akce v GI pak zpravidla o něco více) lidí – větší mediální i odborná návaznost, aby k tomu rozšíření obzorů skutečně došlo. Nemám samozřejmě možnost číst všechny tiskoviny, ale můj dojem je takový, že iLiteratura je jedním z mála míst, kde k podobné recepci německy psané literatury v posledních letech pravidelně dochází, a to i díky neúnavné práci J. Nešporové, která vše stíhá organizovat vedle svých dalších aktivit a starostí o rodinu. Občas publikují něco Lidovky, ale jinak myslím není moc důvod slavit. A ten problém se mi zdá širší: Proč tu nemůžeme mít v souvislosti se Světem knihy několikastránkovou festivalovou přílohu v některém z českých deníků, či speciální vydání Literárek či jiného časopisu? Nejen v nedostižném Německu, ale třeba i ve srovnatelně velkém Maďarsku to možné je. Píšete, že marketingová podpora ze strany nakladatelů existuje, jako jediný příklad nicméně uvádíte Argo a reklamní kampaň Stachova Kafky, což je myslím zavádějící. Ano, o Stachovi je hodně slyšet, a to je dobře, ale to i díky tomu, že do Prahy hned dvakrát v posledních letech přijel na pozvání GI, poskytl řadu rozhovorů, Argo následně dostalo na vydání knihy finanční podporu (pokud vím hned z více stran), navíc jde o kafkovskou biografii, tedy o Kafku, téma, o němž se u nás zákonitě píše... Obdobná podpora pro beletristické tituly přímo ze strany nakladatelství je mizivá, vše jde jen přes instituty. Přitom si nemyslím, jak ostatně píši i v článku, že by toho u nás vycházelo málo: R. Rothmann, J. Hermann, H.J. Hahn, O. Grjasnowa, K. Kaufmann, I. Bachmann, G. Sander, M. Haderlap, S. George, to je jen několik jmen vydaných za poslední rok. Jak tedy sama píšete, je zcela na místě se zamyslet nad tím, zda - jako z mého pohledu - skutečně zájem o německy psanou literaturu u čtenářů klesá a nakladatelé jí v posledních letech méně důvěřují (což mi potvrzují i zástupci německých nakladatelství pověření prodejem práv), nebo zda je to jen zdání a vše je, když ne v nejlepším pořádku, pak alespoň úměrné celkové situaci na knižním trhu. A dojde-li se k prvnímu závěru, pak je asi vhodné se ptát, zda nelze při propagaci, recepci a prosazování těchto titulů do nakladatelských plánů, tedy v tomto řetězci, na kterém se podílíme my všichni, něco udělat ještě jinak, lépe, nově. Článek se vztahuje na celou německou literaturu, nejen na Das Buch. Zrovna Vám osobně, milá Evo, nelze myslím vyčíst, že byste za německou literaturu nebojovala. GI zorganizovalo za celou dobu Vašeho působení v knihovně, z nichž mohu osobně zhodnotit několik posledních let, řadu výborných a hojně navštěvovaných programů a čtení, obzvláště poslední rok byl i díky básnické řadě Im Hier und Jetzt, Rück:blicku, čtením J. Hermann či R. Rothmanna či prezentaci překladů R. Malého literaturou nabitý. Ale jestliže je na tlumočeném autorském čtení na největším knižním veletrhu v ČR deset čtenářů a pět zástupců pořádajících kulturních institucí, tak mně osobně je z toho smutno. JE
Vložil: Eva Vondálová , 06.06.2017 07:28
Německy psaná literatura na Světě knihy 2017
Dovolila bych si polemizovat s několika tvrzeními tohoto článku. Dlouhá léta jsem se na organizaci programu Das Buch podílela a tak dobře vím, jak obtížná záležitost to je. Je samozřejmě žádoucí představit nový český překlad. Ne vždy se to ale podaří. I u autora, který přijíždí představit nový český... překlad, může být pak návštěvnost nižší, třeba proto, že zájem publika prostě přetáhne autor či téma, které právě běží v jiném sále. To jsou známá úskalí. Autoři bez vydané knihy v češtině se v programu Das Buch objevovali pravidelně. Nelze tvrdit, že takový autor je méně zajímavý. Často se jedná o představení nového autora či stylu, s nimiž se jinak český čtenář nemá možnost seznámit. I letos nebyla situace tak jednoznačná, jak líčí autor článku. Sobotní pořad Jak napsat dobrý román měl dobrou návštěvnost, do češtiny není přeložena ani jedna z uvedených knih. Neplatí ani tvrzení o nechuti nakladatelů investovat do propagace. Velkému zájmu o zmiňovanou kafkovskou biografii Reinera Stacha Rané roky bezpochyby pomohla rozsáhlá mediální kampaň, kterou nakl. ARGO realizovalo. V kontextu tématu článku by stálo za pozornost srovnání s dalšími literaturami a jejich recepcí, informace o tom, jaké knihy se překládají, jaké prodávají a jaké nikoli, tedy úvaha o českém knižním prostředí a jeho vkusu. Eva Vondálová
Vložil: Trčková, 24.04.2017 09:12
Englisch, Andreas: Bojovník ve Vatikánu
Když někdo píše o papeži nebo o církvi a použije výraz "pontifik", nabývám dojmu, že dotyčný o tomto tématu neví nic a nemá mnoho smyslu číst dál. Papež = pontifex...
Vložil: Milan, 23.03.2017 13:57
Zweig, Stefan: Svět včerejška
S.Zweig patří mezi rakouské spisovatele židovského původu mezi které patří J.Roth a R.Musil.V knize "Svět včerejška"prozrazuje ,že pád R-U byl těžkou ranou z které se těžce vzpamatovával. V knize se nám snaží a většině čtenářů vsugerovat ,že byl vždy mírový člověk.Realita byla asi hodně složitější... ,byl možná aktivním spolupracovníkem v závěru války rakouské špionáže,jak jinak by mohl být v Haliči v r.1918 a dohledávat tam vliv carské okupace a vzápětí jemu dovoleno odjet do Švýcarska inscenovat svoji divadelní hru.Obdobně jeden ze spisovatelů Roth a Musil ,oba byli jeho přátelé jede z nich četl, dopisy vojáků na italské frontě a cenzuroval je jako c.ak. nadporučík. Některé činy se nesvěřují na papír a jen jakoby náhodou byl na hranicích ,když odjížděl císař Karel z Rakouska a on se vracel do zničeného Rakouska.Je to buďˇ obrovská mystifikace a nebo zvláštní souhra náhod.Není jedna pravda, kromě pravdy Boží.
Vložil: Jakub Ehrenberger, 31.12.2016 20:19
Klemperer, Victor: Deníky
Dobrý večer, nemohu to tvrdit s absolutní jistotou, ale zmiňované tituly podle všeho v češtině skutečně ještě nevyšly. Neuvádí je ani databáze Národní knihovny, která - jak známo - požívá práva povinného výtisku. S pozdravem JE
Vložil: Čermáková, 30.12.2016 19:30
Klemperer, Victor: Deníky
Dobrý den zajímalo by mně, jestli byly přeloženy Deníky červen - prosinec 1945 a Deníky 1946 - 1959. Na netu jsem nenašla.
Vložil: Eva Maria Hrdinová, 08.11.2016 21:17
Paul, Jean: Průprava estetiky
Děkuji! Eva MH
Vložil: Magda de Bruin, 31.10.2016 16:52
Frankfurtský knižní veletrh (2016)
Musím korigovat svou kritickou poznámku: Flandřan není novotvar, vyskytuje se v Pravidlech č. pravopisu jako obyvatel Flander. Nicméně v SSČ ani v Č. nár. korpusu se nevyskytuje a v SSJČ pouze s hvězdičkou (běžnější podoba zřejmě v té době byla "Flandeřan"). Přesto tu tohle označení není na místě, protože... vlámští spisovatelé ve Frankfurtu pocházeli i z jiných částí Vlámska než z Flander (a také Vlámsko a Vlám figuruje nejen v PČP, ale i v dalších zdrojích).
Vložil: admin, 30.10.2016 16:51
Vyměřování světa: Marcel Beyer a Petr Hruška v Praze
Děkujeme, pane Mruku, za upozornění, chybu jsme opravili, zachovejte nám přízeň.
Vložil: mruk, 30.10.2016 15:05
Vyměřování světa: Marcel Beyer a Petr Hruška v Praze
mruk října, žejo mruk
Vložil: Magda de Bruin, 28.10.2016 23:42
Frankfurtský knižní veletrh (2016)
K použití názvů Nizozemí a Flandry (místo Nizozemsko a Vlámsko) a ke spojení "nizozemsky a vlámsky píšící autoři" (místo jen "nizozemsky píšící autoři") bych ráda odkázala na text Olgy Krijtové (původně z roku 1999). Jak... se zdá, je tato terminologie u nás stále nedostatečně zavedená a jasná - Tereza Semotamová v článku o Frankfurtském knižním veletrhu na iHNed a na webu Respektu dokonce pro Vlámy vymyslela novotvar "Flandřan" (a nepozastavil se nad ním ani žádný redaktor)...
Vložil: Eva H., 30.09.2016 09:35
Jüliger, Lukas: Vakuum
"Ben Fimming říznul Leu Shavano do krku a spáchal sebevraždu“ Špatný překlad. V originále se jedná o větu "Benn Fimming hat Lea Shavano in den Hals gefickt und sich umgebracht." Sloveso "ficken" je nespisovný výraz, který se do češtiny dá nejblíže přeložit jako "šukat". Je nemilé, že autorka recenze... takto zásadní část příběhu nepochopila a desinformuje tak čtenáře recenze.
Vložil: Cindy VIEIRA, 17.09.2016 17:19
Kafka - Zmařená příležitost, studie (část 1)
I would be particulary interested in your website. Unfortunatly, I don't speak Czech. Would you mind to send me a kind of translation (English or French) by e-mail ? Thank you very much.
Vložil: Milan Šilhan, 08.03.2016 17:35
Celan, Paul: Černé vločky
Vážená paní Pražáková, děkuji Vám za odpověď, snad se kniha někdy objeví v antikvariátech... Na tu monografii se podívám a Celana si zatím aspoň půjčím v knihovně. Naštěstí, jak píšete, v poslední době zažíváme "celanovský boom" a mně se shodou okolností loni konečně podařilo sehnat i Sněžný part, tedy... celanovský výbor L. Kundery.
Vložil: Jana Dušek Pražáková, 08.03.2016 09:18
Celan, Paul: Černé vločky
Vážený pane Šilhane, děkuji Vám za dotaz. Odpověď na něj se mi zatím bohužel nepodařilo vypátrat. Knihu si však můžete vypůjčit alespoň v knihovně: v katalogu ji má podle internetových rešerší minimálně Národní knihovna, pražská Městská knihovna nebo Moravská zemská knihovna. Pan Jiří Siostrzonek,... který knihu ilustroval, mě nicméně upozornil na další zajímavý text paní Syřišťové vztažený k Paulu Celanovi, "O básnictví. Úzkost - čas a absolutno. K fenomenologii básnické tvorby P. Celana" v kolektivní monografii Dobro, zlo a řeč v psychoterapii, kterou lze stále zakoupit: https://www.kosmas.cz/knihy/148095/dobro-zlo-a-rec-v-psychoterapii/.
Vložil: Jakub Krč, 04.03.2016 11:26
Celan, Paul: Černé vločky
Tomascov překlady nevydalo H&H; jde o koedici nakl. Malvern a nakl. H&H.
Vložil: Milan Šilhan, 01.03.2016 08:29
Celan, Paul: Černé vločky
Překvapila mě informace o vydání překladů Evy Syřišťové ve výboru Báseň – domov v bezdomoví Paula Celana (2012). Vůbec jsem o této knize neměl tušení. Kde by se dala sehnat? Nikde jsem ji v nabídce nenašel, jen nějaké zmínky o ní a náhled obálky. Autorka ji vydala asi vlastním nákladem? Děkuji!
Vložil: Petr Čejka, 17.12.2015 01:42
Faktor, Jan: Jiříkovy starosti o minulost
Opravdu vynikající. Ten jazyk je úchvatný. Ohromují mne technické a zejména strojnické odborné termíny a obrovské množství synonym, jimiž jsou rozvíjeny různé popisy. Musel jsem se jet podívat na ten dům, kde je bysta Charlotty Masarykové a kde strýc STRÝC prováděl v protějším domě instalaci topného... systému. Jsem přibližně stejně starý. Obraz popelářů je ve mně snad úplně shodný a já je snad znovu vnímal jako kdysi v dětství. A takových obrazů je v knize mnoho. Na druhé straně sexuální život Pražanů jsem z jiné části Prahy jako autor vůbec neviděl, jako bych žil někde jinde. Také nevím, koho měl představovat přítel Skopka, který se měl podle románu stát pražským primátorem. Při četbě jsem jen litoval, že nebylo možno rozpoznat více intelektuálů z okruhu přátel autorovy matky. (Snad jenom Eduarda Goldstuckera)
Vložil: Michael Gepart, 30.11.2015 01:45
Biller, Maxim: Židovský blues
Být zároveň vyvolený i zatracený a navíc s allenovským humorem, to na dobré čtení stačí. Autora mám rád a český překlad se povedl. Součinnost s googlem se všeobecně předpokládá, stejně vyhledané informace neudržíme do další stránky.
Vložil: Magda de Bruin, 20.10.2015 11:04
Frankfurtský knižní veletrh (2015)
Ráda bych k zajímavému článku doplnila pár glos: o složitém vztahu Nizozemců a Indonésanů píše například Hella S. Haasseová v novele Černé jezero. K počtu vydávaných titulů: z vystoupení indonéského spisovatele Arguse R. Sarjono s německým překladatelem Bertholdem Darmhäuserem vyplynulo, že čtenářství... v Indonésii není rozvinuté, zato jsou velmi populární tisícová shromáždění, kde se přednáší poezie – v případě nejoblíbenějších básníků se vstupenky usilovně shánějí na černém trhu. Epické básně znají lidi zpaměti a šíří se mnohdy i jakousi formou samizdatu, takže kniha, která vyjde v několikatisícovém nákladu, může ve skutečnosti touto formou dosáhnout kolem sta tisíc výtisků. Ke stánku ve znamení Komenského a jeho neexistující knihy: na největším světovém knižním veletrhu, kde se především obchoduje s právy a nakladatelé představují své novinky, působí takové zaměření svérázně (mimochodem tento stánek letos opět reprezentoval ČR i na veletrhu dětské literatury v Bologni, kde jsme v předchozím roce měli stánek věnovaný Bohumilu Hrabalovi!). Z hlediska návštěvníka byla česká expozice dost nepochopitelná, protože v ní na vnější straně, která by kolemjdoucího měla přilákat k podrobnější prohlídce, převažovala produkce tiskáren (takže m.j. holandské omalovánky pro dospělé, německé učebnice apod.), přičemž názvy vystavovatelů byly obvykle v češtině, takže cizinec ani nepochopil, že se nedívá na kolekci nakladatele, ale tiskárny (mimochodem nad stánkem z jedné strany visela fangle s českým nápisem Moravská zemská knihovna, také srozumitelná jen pro hrstku česky mluvících návštěvníků). Zkušení vystavovatelé se ve Frankfurtu chlubí počtem zahraničních vydání, u většiny národních stánků je oddílu „books in translation“ vyhrazeno přední místo – u nás byly uvnitř stánku ve výši pasu dvě neoznačené poličky s nahodilou směsí přes sebe naskládaných knih (z autorů představovaných v katalogu stánku tam byl aspoň čerstvý německý překlad Žítkovských bohyní Kateřiny Tučkové, ale od Patrika Ouředníka, kde by byla k dispozici třicítka jazykových verzí, tam nebyla ani jediná knížka). Přitom podpořenými zahraničními překlady by se při takovéhle příležitosti mohlo chlubit na svých poličkách i MK ČR (a přiložit tam letáček s informací o překladatelských grantech). A snad ještě krátce k uprchlíkům: ve Frankfurtu (mimochodem ve čtvrti se silným zastoupením slovanských přistěhovalců) jsem po tři večery sledovala německou televizi a obdivovala, jak se v kritické situaci (právě se silně ochladilo, takže ubytování ve stanech začalo být problematické) snaží o vyvážené zpravodajství, nezamlčuje problémy ani pochybnosti v některých vrstvách obyvatelstva, ale současně dokládá, jak takových nálad hbitě využívá krajní pravice: je na každém divákovi, jak s takovými informacemi naloží.
Vložil: kolemjdoucí, 04.08.2015 17:20
Spitzer, Manfred: Digitální demence
SCIO je především s.r.o. jehož aktivity (zprivatizovat je eufemismus) mají definovaný cíl: státní (společný) sektor. K tomuto cíli postupuje ve vazbě na komerční subjekty.
Vložil: jan lukavec, 01.07.2015 09:56
Sonnabend, Holger: Bylo nebylo: čemu v dějinách doopravdy věřit?
Ta poznámka jistě nebyla nutná, ale podle mne potřebná. Samozřejmě netvrdím, že tituly jako V hlavní roli zelenina: pěstování, zdraví, krása, ruční práce, kuchyně nebo Zdravý pohyb v každém věku: zaručený recept proti stárnutí a bolesti, které Tarsago (respektive Reader’s Digest Výběr) vydává, musí... být nutně nekvalitní. Ale prostě nepatří k tomu typu literatury, na který se na našem portálu běžně zaměřujeme. I když výjimek jako Bylo nebylo by se v této bohaté produkci dalo najít i více, takže není vyloučeno, že v budoucnu se k Tarsagu ještě vrátíme.
Vložil: Rozmar Kopecká, 29.06.2015 16:45
Sonnabend, Holger: Bylo nebylo: čemu v dějinách doopravdy věřit?
Ta poznámka o nakladatelství...bylo to nutné?
Vložil: Ne, 24.06.2015 13:10
Rilke, Rainer Maria; Malý, Radek: V cizím parku
Zrovna čtu překlad Pantera a nelíbí se mi. V němčině to zní křesaně a v češtině jsem to taky už slyšela, aspoň v náznaku, líp. Panter od Malého: Zrak míjí míře unaveným letem a neudrží v sobě už nic víc. Ta báseň nemá téct jak potůček. Zkrátka v mých očích je starší verze lepší: Zrak, ztuhlý... stálou chůzí podél mříží, dávno se kolem přestal rozhlížet.
Vložil: Georg Daneš, 27.05.2015 20:24
Kabinet pražské německy psané literatury odkrývá svá tajemství
Jako evropana s literárními zájmy, který sice strávil mládí v Praze, většinu života ale díky jistému Brežněvovi na západ od ní a tam hlavně v Bavorsku, mne Vaše stránka velice potěšila. Diskutovat zatím nemohu, nejdřív musím Kabinet navštívit. Aus München grüßt Sie G.D.
Vložil: Honza, 20.04.2015 11:36
Spitzer, Manfred: Digitální demence
Kniha manipuluje s člověhem a jsou v ní polopravdy (lži) autor techniku člověku představí jako by technika byla velká pohroma :-)) že kniha manipuluje většině lidí moc nedojde autor nemá znalosti neví co je podprahová rklama a další ... vmanipuluje do záporného postoje k technice a to i méně či vůbec... pravdivými informacemi člověk s trochou mozku to pochopí... je v ní i mnoho zajímavého a naučného...
Vložil: Oto Horák, 18.04.2015 11:45
Grass, Günter
Významných Grassových děl, které ještě u nás nevyšly, se v češtině asi dočkáme. (Bylo by dobré, aby vešla více ve známost i jeho výtvarná tvorba, jež nebyla nějakým okrajovým koníčkem literáta, ale - podobně jako třeba u Friedricha Dürrenmatta - plnohodnotným uměleckým vyjádřením.) Na rozdíl od Siegfrieda... Lenze, který - za mnohem menší pozornosti médií - zemřel zhruba před půlrokem. Tady se obávám, že tento spisovatel je už pro české nakladatele passé. Myslím si, že hlavní Lenzova díla - Hodina němčiny, Vlastivědné muzeum, Cvičiště - už v češtině znovu nevyjdou, o těch dosud nevydaných ani nemluvě. Škoda, neboť jsou z hlediska německého osudu, pokrytectví, viny a rozporuplného poválečného vývoje neméně signifikantní než romány Grassovy, Böllovy a Walserovy. Nakladatelé však dávají přednost "současné" literatuře, novým autorům, objevům, bestsellerům, jakkoli zdaleka ne vždy dosahují slovesné úrovně a myšlenkové naléhavosti odcházející generace "starých mistrů" německé literatury...
Vložil: Milan, 18.04.2015 10:29
Grass, Günter
Také mě rozčiluje, jak se pořád připomíná Grassův vstup ke zbraním SS... Jinak doufám, že kromě chystaného Platejse (konečně!) se v českém překladu dočkáme ještě hlavně románu Das Treffen in Telgte (Setknání v Telgte)!
Vložil: Oto Horák, 16.04.2015 11:09
Grass, Günter
Myslím, že při této příležitosti je třeba říci natvrdo: pohoršení nad tím, že Grass vstoupil jako teenager do elitních vojenských "zbraní SS" je čirým farizejstvím - nebo idiotstvím. Grass nespáchal nic špatného, ani si nezabojoval, pouze udělal to, co bylo v prostředí, v kterém vyrůstal, chápáno jako... samozřejmost, bojovat za vlast. A nic na tom nemění, že v ní existoval nacistický režim, který prováděl nesčetné zločiny proti lidskosti. Totéž přece dělal režim sovětský - minimálně v stalinské éře - a přece jsem neslyšel, že by někomu někdo vytýkal, že sloužil v jeho ozbrojených silách. Třeba Alexandr Solženicyn se podobně jako Grass dobrovolně přihlásil do armády. Brzy oba budoucí spisovatelé vystřízlivěli. Navíc Grass své kratičké angažmá v hitlerovské armádě sám zveřejnil - byť opožděně a jako literární artefakt. Zkrátka a dobře: můžeme mít výhrady k některým Grassovým knihám, můžeme polemizovat s jeho názory (např. o té izraelské jaderné zbrani), nicméně používat proti němu jeho "válečnou" epizodu je nesmyslné a pokrytecké.
Vložil: Štefan Pauli, 31.03.2015 12:15
Michiko Flašar, Milena: Ich nannte ihn Krawatte
nezvykle tichý, jemný a poetický málo román o lidských osudů. Nádherný objev často hlučné nové literatury.
Vložil: Marie Voslářová, 16.11.2014 23:33
Stach, Reiner
Dobrý den, díky za připomínku, odkaz už míří, kam má.
Vložil: Michael Alexa, 16.11.2014 19:58
Stach, Reiner
Dobrý den, jde skutečně o český překlad? Dokument, na který je odkazováno, je německý...
Vložil: Otto Hejnic, 13.11.2014 10:41
Hilbig, Wolfgang: Provizorium
Mám podobný případ,ale není v něm jakási prázdnota, práce zůstávala smysluplná, občas jsem něco dal přečíst mladým kolegům, pro které jsem sice byl exot, ale v mezích normy. O. Hejnic
Vložil: Mruk, 21.10.2014 20:07
Rilke, Rainer Maria; Malý, Radek: V cizím parku
Dal bych je erudovanému Motyčkovi: lukas.motycka@upol.cz.
Vložil: anzio, 21.10.2014 15:03
Rilke, Rainer Maria; Malý, Radek: V cizím parku
Tak už nic nevím. Už jsem napsal 51 básní, ale vůbec nevím komu to můžu dát. Psal jsem je 14 let a moc bych potřeboval vědět komu to můžu dát. Honza
Vložil: Tomáš Matras, 20.07.2014 00:53
Spitzer, Manfred: Digitální demence
Honzo, každopádně děkuji za zviditelnění této knihy a za zmínění Václava Cílka, ke kterému bych dodal třeba i Františka Koukolíka: o tomto tématu by se měla rozvinout co nejširší diskuze. Ne o tom, jestli tento fenomén vůbec existuje, ale, jak správně říkáš, jak hledat pozitivní způsoby využití plošné... a nekritické technologizace lidstva.
Vložil: jan lukavec, 16.07.2014 09:53
Spitzer, Manfred: Digitální demence
Spitzerovy názory u nás podpořil třeba Václav Cílek, a hodnověrnost výzkumů, které cituje, prof. František Vyskočil, což jistě nejsou křesťanští aktivisté (i když Vyskočil nijak neskrývá svoji náboženskou víru). Problém je v tom, že Spitzer cituje jen ty výzkumy, které se mu hodí...
Vložil: Petr Šnajdr, 14.07.2014 21:17
Spitzer, Manfred: Digitální demence
Janku, ten článek na PC Tuning vykazuje všechny rysy křižáka na na svém tažení. Když pojmu jeho formu, které hraničí se slušností, tak obsahuje faktické chyby, zkreslení atd. Pokud Spitzer je v něčem příliš ostrý, tak tohle je dokonalý úlet opačným směrem.
Vložil: Janek, 13.07.2014 22:44
Spitzer, Manfred: Digitální demence
Prof. Dr. Dr. Manfred Spitzer je křesťanský aktivista, který má k vědě hodně daleko. Prostě umělá bublina viz http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera
Vložil: Jana H., 27.04.2014 10:35
Schalansky, Judith: Žirafí krk
Tak, tak, vizuálně velmi nepovedená kniha a ukrutně nesympatická baba. Ale také výborně napsaná a chytrá kniha a dojemná nešťastná Inge. Stojí za přečtení a za přemýšlení.
Vložil: Martin Vlček, 24.03.2014 15:58
Schmidt, Arno: Leviatan
Vynikající kniha. Velmi autentické vyznění. Jazykově osobité a vytříbené, ba blízké poezii Jiřího Koláře z let cca 1945-1965. Objev posledních let. Pro mne navíc, že jsem od Slezska, zjištění, že člověk v knize nalezne zajímavé drobnosti k tématu této země.
Vložil: Oto Horák, 07.01.2014 20:43
Winkler, Josef: Mrtvola slídící ve vlastní rodině
S rakouským spisovatelem Josefem Winklerem se v českém překladu roztrhl pytel. Nakladatelství Archa vydává postupně celé jeho prozaické dílo. Na rozdíl od jeho redaktorů si myslím, že jeden Winkler v češtině by úplně stačil. Proč? Josef Winkler se zřejmě považuje za jakéhosi rebela, bojujícího proti... tabu rakouské společnosti, kterou mají být moc kléru, mravní zkaženost farářů i konzervativní “selské” společnosti, její bestialita a fašizující názory. Spisovatelova fascinace smrtí a pohřby přitom není v uměleckém světě vzácná, rozhodně však nepatří mezi ty myšlenkově a umělecky svébytně pojaté. Vršení morbidních až surreálných obrazů nevede k jakémukoli uchopení tématu, které bychom už neznali z jiných knih. Mám obavu, že si Winkler při svém "detabuizačním" úsilí počíná křečovitě a že si spletl letopočet, případně, že bojuje s vymyšleným nebo již dokonávajícím drakem. Jde o známý literární trik: vyrobit si nepřítele a démonizovat jej. Winklerova “antiheimatliteratur” je zrcadlovým opakem a současně blížencem tzv. “heimatliteratur”, která se v Rakousku (a pochopitelně v Německu) hojně psala v první polovině 20. století. Její část někdy bývá nazývána literaturou “blut und boden” a považována (právem i neprávem) za ideového souvěrce nacismu. Myslím si, že přesnější název pro tento literární směr by zněl “deutsche idyllische literatur”, neboť vystihuje její základní rys: náboženský (většinou katolický, ale i protestantský) a selský řád, panující na venkově, je zde hodnotou nezpochybnitelnou a nejvyšší, lidé, tímto řádem se řídící jsou dobří, jsou “solí země”. Knihy těchto autorů, kteří vycházeli zejména – ale ne jenom – v době protektorátu i v češtině (Karl Heinrich Waggerl, Carl Tinhofer, Karl Benno von Mechow, Georg Rendl, Bernt von Heiseler, Friedrich Griese aj.), jsou vesměs psány tradičním, málo inovačním stylem německého realismu nebo romantismu, případně i (změkčeného) naturalismu, nicméně svojí opožděností za vývojem, didaktičností a vesměs průměrnými literárními kvalitami jsou dnes už jen dokumentem německého literárně historického vývoje. Myslím, že k něčemu podobnému se dobrovolně odsuzuje i podobně opožděný a “krotký” Josef Winkler. Rakousko je totiž dnes úplně jinou zemí, než jakou ji Winkler s tendenčních důvodů – a zřejmě z jakéhosi zastydlého “rebelství” – líčí. Spisovatelova stupňovaná blasfemie a nenávist těžko někoho pohorší. Katolická církev je pravidelným otloukánkem médií, ať už z důvodu existence kněží, zneužívajících v minulosti mládež (jako by totéž nedělali někteří “světští” vychovatelé apod.) či z důvodu údajné nepružnosti a dogmatičnosti svého učení. Tito liberalističtí kritici mají vydatného spojence v kněžských hnutích, jako jsou “My jsme církev” a "Farářská iniciativa", jejichž někteří aktivisté zřejmě myslí svou “zdnešňující” snahu upřímně, ale v důsledku by realizace jejich “návrhů” vedla k tomu, že by katolická církev nejen přestala být katolickou, ale i církví jako takovou a stala by se jakýmisi nezávaznými diskusními kroužky, přetřásajícími co se událo a přebírajícími nekriticky všechny moderní (a často jen módní) tendence. Vždycky se bavím, když slyším, že Rakušané (Němci a vůbec Západoevropané) vystupují z katolické církve, protože je zkostnatělá, případně mravně prohnilá či dokonce jen kvůli tomu či onomu problematickému prelátu. Ve skutečnosti vystupují lidé proto, že ztratili víru (či se přinejmenším rozešli s církevním "minimem"), k čemuž se přidává, že nechtějí platit (nemalé) částky, které se jako deklarovaní věřící zavázali církvi odevzdávat (tzv. daňové asignace). To se dá pochopit, stejně jako nelze popřít fakt, že mnozí katoličtí hodnostáři si kritiku zaslouží. Na druhé straně na tolerantního vídeňského arcibiskupa a současného skromného papeže by mohli být “reformátoři” právem hrdí – a stejně vystupují... Ostatně protestantské církve mají své učení podle současných liberalistických představ “pokrokové” (otázka svěcení žen, demokratické rozhodování v církvi, vliv laiků, ženatí kněží, zrovnoprávnění homosexuálů, pojetí eucharistie), a nevšiml jsem si, že by zažívaly v Západní Evropě nějaký rozkvět... Avšak vraťme se k Winklerovi. Ten se prostě vlamuje do otevřených dveří, a nejenže není rebelem, nýbrž je jeho pravým opakem: konformním člověkem a umělcem. Na rozdíl třeba od takového Thomase Bernharda či Elfriede Jelinekové (do jisté míry i dramatiků Wernera Schwaba a Petera Turriniho) Winklerovi do značné míry chybí vynalézavý jazyk, originální syžety a scény. Obsedantní, naléhavé představy, pro které zmíněným spisovatelům, jakkoli i oni občas kritizují umanutě, paušálně a levně, jejich texty věříme, mají u Winklera charakter samoúčelné schválnosti s rysy epigonství. Winkler mi v tomto ohledu spíše připomíná přeceňovaného rakouského režiséra Ulricha Seidla, jenž se (např. ve své trilogii Ráj, obzvlášť v nejslabší části Víra) vydal pohodlnou cestou rádoby skandální kritiky náboženského a sexuálního pokrytectví. /Jen tak na okraj: moje názory na náboženství v dnešním světě jsou názory člověka mimo církve a víru, zkrátka agnostika - který se tím však infantilně nechlubí.)
Vložil: Antonín Kudláč, 29.07.2013 09:49
Lorenzen, Rudolf: Všechno, jen ne hrdina
Takto "celoplošně" současnou českou literaturu posuzovat nedokážu, ale řekl bych, že v těchto případech hodně záleží na konkrétním kritikovi a jeho představách o tom, co je hodno pozoru a ocenění. Ale s nějakými výrazně "postmodernistickými" nebo "modernistickými" (existuje vůbec ještě něco takového?)... požadavky na dílo jsem se u nás nesetkal. Každý autor má přece nějakou vlastní poetiku a psaní a la these se většinou rychle dá poznat... Takže ještě uvedu dva příklady českých autorů, kteří vycházejí z "tradičního" přístupu k literatuře a zároveň by se dali označit za "postmodernisty": Stanislav Komárek a jeho dosavadní tři romány, a pak mladá Marie Michlová a její debut. Zdá se tedy, že věc je poněkud složitější než by se zdálo...
Vložil: Oto Horák, 29.07.2013 08:24
Lorenzen, Rudolf: Všechno, jen ne hrdina
Částečně s Vámi souhlasím. Je pravda, že v současné době pozorujeme určitý revival klasického vypravěčství, navazujícího právě i na román 19. století (Hilary Mantelová, Sarah Watersová atd.). Důvodů může být více, včetně komerčních, ale je možno i říci, že nelze stále vynalézat nové literární postupy... (může pak jít totiž o točení k kruhu). Souhlasím s Vámi i v tom, že nálepka "postmoderní" toho mnoho o literárním díle neříká a od většiny z nich se "odchlipuje". Sám tento termín při psaní o nějaké konkrétní knížce zpravidla nepoužívám... (Proto ani nechci hodnotit, zda byl "postmodernistou" Václav Erben, autor velice pozoruhodný, byť nevyrovnaný...) Úplně bych s Vámi však nesouhlasil v tom, že kritika "(post)moderní postupy" u knih nevyžaduje. Vezměte si např. co píší kritici (u nás i v USA) o výborné - a velice tradicionalisticky napsané - knize Ethana Canina Ameriko Ameriko. (Netknutost moderním psaním prý brání autoru ve vstupu do "vyššího patra" literatury. Atd.) Vezměte si také, jaké současné české prózy jsou kritikou nejvíce oceňovány a získávají literární ceny. Šindelka, Tučková, Denemarková, Zmeškal aj. vždy nějak své vyprávění "ozvláštňují" (ne vždy přesvědčivě a poněkud "zvenku", řekl bych), aby dali najevo, že vědí, která v literatuře "bije". Pokud někdo naopak napíše prózu jako tradičně fabulovanou výpověď, bez (post)moderního opentlení a kudrlinek, neštěkne po něm ani kritický pes. Viz např. Václav Chytil se svou nesmírně silnou výpovědí Chodci v soumraku, kterou čeští kritici vesměs ani nezaregistrovali. Nebo že by někdo ocenil Aleše Dostála za jeho povídky Velikonoční jelen? To jsou přece jen "myslivecké povídky", tedy jakási kalendářová "podliteratura" - co na tom, že kniha říká o dnešní době možná víc, než někteří autoři, kteří musí být vždy "in"...
Vložil: Antonín Kudláč, 28.07.2013 22:46
Lorenzen, Rudolf: Všechno, jen ne hrdina
Dovolil bych si k předchozímu komentáři podotknout, že si nejsem zcela jist tím, že by v naší (a už vůbec ne v zahraniční) literatuře byl "realistický" způsob psaní nějak označován za za přežilý. Naopak, většina dnes kritikou oceňovaných a mnohdy i komerčně úspěšných děl vychází z tradic romanopisectví,... které má v podstatě předavantgardní kořeny. Konkrétně současná angloamerická literatura je takových knih stále plná. Jeden příklad za všechny: David Lodge. Ten si svá díla dokonce sám jako literární vědec přesně takto "zaškatulkoval". A s pojmem "postmoderna" bych byl opatrný, co platilo u nás řekněme v 90. letech, už dávno neplatí. On je to vůbec pojem značně gumový a nejednoznačný. Třeba Vámi zmiňovaný Václav Erben byl z mého pohledu jedním z prvních českých postmodernistů... Jinak ale zcela s Vámi souhlasím v tom, že literatura je "rozšiřováním možností" vyprávění, nikoli nahrazování "přežilého" něčím "pokrokovějším". Je ovšem paradoxem, že takový názor je typicky postmoderní.
Vložil: Oto Horák, 28.07.2013 14:11
Lorenzen, Rudolf: Všechno, jen ne hrdina
Pozor: Výhodná koupě za pouhých 39 Kč v některých (lepších) pražských knihkupectvích. Román Rudolfa Lorenzena Všechno, jen ne hrdina je zvláštním úkazem v německé literatuře druhé poloviny 20. století. Na jedné straně je oceňován jako jedna z nejsilnějších výpovědí o nových německých dějinách i jako... přesvědčivý portrét typického antihrdiny, na straně druhé je mu vytýkána realistická popisnost, netknutost literárním modernismem. V tomto smyslu je dáván do kontrastu se známým Grassovým Plechovým bubínkem či prózami Arno Schmidta (nedávno zpřístupněnými i v českém překladu). Myslím si, že zde je na místě odmítnout jeden častý omyl. Spočívá v přesvědčení, že realistický či (vzhledem k nepřesnosti tohoto termínu) spíše tradicionalistický přístup k prozaické látce je překonaný, dnes nepoužitelný. Tento postoj vychází z názoru, že dějiny literatury (podobně jako např. dějiny malířství) jsou dějinami vývoje techniky a způsobu zobrazování, takže se nelze vracet zpět a tvořit “postaru”. Implicitně se tím vlastně říká, že např. Tolstého Vojna a mír je geniální dílo vzhledem k času, v němž vznikla – kdyby byla napsána o sto let později, byla by (možná úctyhodným) anachronismem. Maximálně lze v tomto pojetí připustit, že nějaké literární dílo je sice kvalitní, ale mohlo být ještě lepší, kdyby “nezaostávalo” za vývojem. Takto např. hodnotí nositel Nobelovy ceny J. M. Coetzee romány Josepha Rotha: jsou prý skvělé, ale škoda, že spisovatel málo četl a neznal moderní proudy v literatuře... (Což není mimochodem ani úplně pravda: Roth leccos četl a např. Joyce, Lawrence či Gida zavrhoval zcela vědomě – podobně jako film, sport a jiné “moderní” vynálezy.) Myslím si, že tento striktně vývojový přístup není správný. Prózu chápu jako vyprávění příběhů. Má mnoho kořenů jako je Bible, epos o Gilgamešovi, Ílias a další mýty, a jen postupně se ustalovala a jako žánr pevně odlišila od poezie či dramatu. V literatuře začala próza dominovat vlastně až na přelomu 18. a 19. století, kdy vznikl román jako realistické zrcadlo života společnosti. Milovníci ideje “pokroku” později stanovili nejrůznější – vesměs umělé a poněkud neurčitě definované – vývojové literární kategorie, “etapy”, jako je romantismus, realismus, naturalismus, symbolismus, literární avantgardy typu surrealismu atd., modernismus (s “proudem vědomí”), magický realismus, postmodernismus, přičemž je prý vždy staré nahražováno novým, “pokročilejším”, “jedině odpovídajícím duchu současné doby”. Druhý přístup – jehož jsem zastáncem já – chápe literaturu jako rozšiřování možností. Neznamená apriorní odmítání nových směrů, ale nezná relevantní důvod, proč by se nemohlo nadále psát tradičním způsobem (např. s vševědoucím vypravěčem, psychologickou motivací a přehlednou, lineární časovou strukturou). Je třeba si totiž i uvědomit, že smysluplné změny (tedy nikoli “změny pro změny”) nelze ani v literatuře nacházet a aplikovat donekonečna, nebo jde o posuny nutně a stále více parciální. Svět se ovšem mění a próza by měla tuto skutečnost reflektovat. Zda tak činí “realistickými” prostředky či spíše nepřímo, vytvořením vlastního, autonomního “světa slov”, metafikce, je věc druhá. Rozhodně volba toho či onoho přístupu nijak nesvědčí o kvalitě díla, oba (či spíše všechny) mohou být neinvenční, pasivně napodobující, eklektické, zacílené jen na komerční úspěch. Román Rudolfa Lorenzena Všechno, jen ne hrdina je dokladem, že “realistický” popis může být nadále (román ovšem v originále vyšel už před půlstoletím, roku 1959) účinný a svrchovaně užitečný. Za dodržení některých nezbytných podmínek: přesného strukturování textu, lexikálního a syntaktického bohatství, psychologické pronikavosti a neotřelosti, věrohodnosti (ve smyslu nikoli “otrocké” napodobivosti konkrétních předobrazů, nýbrž formulace typu “toto a asi takto se stává”). Lorenzenův román líčí život “průměrného Němce” (smíme-li to tak nazvat) od třicátých let, přes válku až do konce let padesátých. Hlavní postava Robert Mohwinkel v ničem zvlášť nevyniká, není okázale loajální vůči režimu (v daném případě zejména nacistickému), ale ani mu nijak neodporuje, není úspěšný ve škole ani průbojný v zaměstnání, těžko se seznamuje s dívkami (pozdní milostná zkušenost s Ilsou vede k dlouhodobé “pohodlné” závislosti na ni) i s opravdovými přáteli, ve válce (slouží jako radista) však osvědčuje sebezáchovnou chytrost, která mu umožní přežít boje i zajetí v Sovětském svazu. (Válečné pasáže jsou nesmírně přesvědčivé a jsou stylizovány poněkud groteskněji než “mírové”, takže při jejich čtení musíme chvílemi myslet na Švejka či Hlavu XII. Kvůli drsným pasážím z – de facto likvidačního – sovětského zajetí bylo mimochodem nemyslitelné, aby román vyšel za minulého režimu...) V poválečném německém “hospodářském zázraku” je nejprve Robert Mohwinkel stíhán profesními neúspěchy (jak v Německu, tak ve Francii, kam se později přesune), přičemž svou – relativní – chudobu snáší docela odevzdaně. Nakonec však využije příležitosti a stane se úspěšným podnikatelem (loďařem). K penězům se přitom dostane podvody, okrádáním zaměstnavatele (s pomocí dalších společníků zašantročuje v přístavišti část lodního nákladu a ten pak rozprodává). Lorenzenův román se tak řadí k těm dílům, kteří říkají, že “vzmoci” k samostatnému, zajištěnému postavení se člověk může jen nepoctivým způsobem. (Vzpomeňme zde namátkou jiná vynikající díla s tímto tématem a poselstvím, např. Fregatu Johannu Marii Arthura van Schendela či Trapný konec rytíře Bartoloměje Václava Erbena.) Antihrdinu Roberta opouštíme v románu v okamžiku, kdy je úspěšným podnikatelem (ale nikoli štvancem, honícím se stále více za penězi), čemuž logicky odpovídá i nový vztah s mladou ženou, kterou si vybral jako sekretářku... Román Všechno, jen ne hrdina zpochybňuje čítankové příběhy o čestných hrdinech, kteří právě proto v životě uspěli – či naopak (jako antiteze) neuspěli. Robert Mohwinkel má určité morální základy, ale nikoli tak pevné a neměnné, aby jej to omezovalo v pragmatickém jednání (k ženám, rodičům atd.). A především se hrdina prakticky přesvědčí, že poctivost, puntičkářství a věrnost zaměstnavateli nebývá zpravidla oceněna. A zařídí se podle toho. Lorenzenův román Všechno, jen ne hrdina je důkazem, že tradiční vyprávění – pokud je dobře, obratně technicky provedené a pravdivé (ve vyšším slova smyslu) – nemůže nikdy zastarat. Neškodilo by, aby si to uvědomili i někteří současní čeští spisovatelé, píšící "postmoderně" nikoli proto, že je jim to zcela vlastní, ale spíše, že "se to tak dělá, chce"...
Vložil: Jan Luk, 29.03.2013 19:23
Lipský knižní veletrh 2013 (in LtN)
Ano, proto u jednoho plakátu uvádím i odlišný názor Jitky Nešporové; interpretace výrazu tváře je vždycky dost subjektivní.
Vložil: Jan Vaněk jr., 29.03.2013 15:55
Lipský knižní veletrh 2013 (in LtN)
Všechny plakáty jsou nejsnáz k vidění na vorsichtbuch.de ; s některými interpretacemi bych nesouhlasil.
Vložil: Kateřina Zámečníková, 15.02.2013 09:41
Dinev, Dimitré: Engelszungen
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na ukázky od paní Magdaleny Štulcové, konkrétně na Jazyky andělů a Světlo nad hlavou (auterem obou knih je Dimitré Dinev). Ráda bych se dozvěděla, u jakého nakladatelství byly vydány překlady těchto dvou knih. Děkujo S pozdravem Katka Zámečníková
Vložil: Eva Mikešová, 08.02.2013 13:46
Haslinger, Josef: Jáchymov
Dobrý den, k českému vydání knihy Jáchymov J. Haslingera bych měla připomínku ke značně špatnému překladu: kromě některých křečovitých překladů (např. otrocký překlad „kávový přístroj“ – „Kaffemaschine“, nezvládnutí převedení vět bez členů, které se projevuje jejich častým opakováním – „…ve své pracovně... zkontroloval poštu na svém stole…“), jsou zde faktické chyby na základě špatného pochopení věty: „…zápas proti švédskému mužstvu, které rok předtím našim hráčům jen o vlásek zmařilo titul mistra světa…“ (z předchozí kapitoly i z následujícího odstavce ovšem vyplývá, že titul mistra světa předchozí rok /1947/ nebyl zmařen a čs. tým vyhrál), ponechání německé podoby jména sovětského vyslance jako Sorin, ačkoliv český úzus je Valerián Zorin. Dále zde jsou zcela nevyvážené překlady místních názvů: na jednu stranu světoznámá Ringstraße, nejsrozumitelnější v originále, je přeložena jako Okružní ulice, uvedení města nedaleko Lanškrouna jako Hohenmauth je pro českého čtenáře zavádějící, protože se jedná o Vysoké Mýto. Otázkou je i jak zacházet s překladem Vater - tatínek: v případě tanečnice se vzhledem k citové vazbě tento posun původního termínu jeví na místě, v případě jiných osob (nakladatel) je to nepřiměřený usnadněný překlad. Podobných nedostatků je v knize bezpočet. Je škoda, že tuto poměrně zásadní knihu, jednu z literárních událostí loňského roku, nepřeložil kvalitnější překladatel, ale překladatelka, která má zjevně s německo-českými překlady minimální zkušenosti (do té doby pouze „Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně“ 2011) a je otázkou jakou práci na knize odvedla odpovědná redaktorka.
Vložil: mana, 29.01.2013 14:53
Kennel, Herma: Bergersdorf
prosím vyšla už v překladu kniha Opustit tento svět na jaře? nemohu to nikde najít Děkuji za odpověd
Vložil: Jakub Říha, 13.06.2012 12:42
Liessmann, Konrad Paul: Univerzum věcí: k estetice každodennosti
"V jiných kapitolách ovšem autor až příliš přemílá to, co už o tématu napsali jiní..."
Vložil: Barbora, 11.03.2012 21:58
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Milý dědo, měj se ,,tam nahoře" dobře. Všichni jsme tě milovali a budeme tě milovat celý svůj život. Tvá vnučka 9.srpna 2011 zemřel PhDr Rudolf Jičín http://deliandiver.org/2011/08/rudolf-jicin-pritomen.html
Vložil: administrace, 17.01.2012 08:30
Hesse, Helge: Citáty, které pohnuly dějinami 20. století
Děkujeme za upozornění, citát je opravený.
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.01.2012 23:50
Hesse, Helge: Citáty, které pohnuly dějinami 20. století
Ten výrok samozřejmě zní „Raději zemřít ve stoje než ŽÍT na kolenou“.
Vložil: tomáš dimter, 12.12.2011 12:09
Müller, Herta: Srdce bestie
Máte pravdu, nedopatřením jsem do copyrightu uvedl mylný údaj. poprvé kniha vyšla v roce 1994. omlouvám se za matení. t.dimter, odpovědný redaktor knihy
Vložil: Artur.22, 09.12.2011 08:39
Müller, Herta: Srdce bestie
Podle anotace to vypadá, že román poprvé vyšel v roce 1986. Nikde jsem ale nenašel, že by to tak bylo, všude se uvádí rok 1. německého vydání 1994 (Herztier), čemuž by odpovídala i Kleistova cena 1994 za tento román. Anglické vydání 1996 jako The Land of Green Plums 1996 a za román cena IMPAC Dublin... 1998. V roce 1986 vyšla naopak novela Cestovní pas. Myslím, že zde došlo k omylu. Také z děje knihy samotné je dost logické, že musela vzniknout až po odchodu Müllerové do Německa (1987). V tiráži a v copyrightu českého vydání se o roce 1986 také nic nepíše, pouze pod copyrightem je uvedeno (stejně jako v českém vydání Cestovního pasu): First published 1986 by... Je to možná detail, ale mate to pak z hlediska vývoje autorčiny tvorby.
Vložil: Katka, 17.10.2011 12:00
Kossert, Andreas: Chladná vlast. Historie odsunutých Němců po roce 1945 (in MfD)
Lieber Andreas, kennst Du bereits diese Rezension? Herzliche Grüße Katka
Vložil: Simona Bártová, 03.05.2011 12:23
Laub, Gabriel: Hovory s ptákem
Toto je velmi vtipná a zároven moudrá knížka, která by neměla chybět na seznamu přečtených knih u každého čtenáře, který má vřelý vztah k filozofii.
Vložil: Oto Horák, 23.04.2011 09:27
Schlink, Bernhard: Víkend
Souhlasím, že jde u Víkendu o zábavnou literaturu. Totéž se však dá říci o bestselleru Předčítač a Schlinkových povídkách. Zkušený autor to jistě je, ale brilantní? Styl fádní, četná klišé, občas i obyčejná nedbalost. Především je ovšem Schlink spisovatelem a la these, čtenáři není dán žádný prostor... k domýšlení, vlastní interpretaci (něco jako náš Radoslav Nenadál). Samotné motivy, nápady (ať už jsou všelijaké, lepší či horší) jsou u Schlinka vždy zajímavější než provedení, inscenace. Nutnost převést knihu z hlavy na papír (do počítače) je u tohoto spisovatele svízel, nutné zlo. Zapsání nepřidává, ale ubírá...
Vložil: Antonín Rozkopal, 11.04.2011 20:29
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Pane dr. Jičíne, vůbec nejste trapný, trapný je svým svérazným výběrem faktů dr. Putna. Ani trochu se Vaší reakci nedivím. Buďte zdráv. Mgr. Antonín Rozkopal
Vložil: Veronika, 03.04.2011 17:23
Müller, Herta: Rozhoupaný dech
Tato kniha je opravdu dobrá,myslím, že stojí za přečtení.. já ji koupila na http://www.knihkupectvi-papyrus.cz/denik-1952/d-172991/
Vložil: PhDr. Rudolf Jičín, 10.03.2011 09:54
Spengler, Oswald: Zánik Západu
Vážení, možná budu trochu trapný, když se takto připomínám, ale nemohu odolat potřebě reagovat na některé výroky p. Putny. Ctuji: „Po roce 1989 byl jsem to bohužel dlouho jen já sám, kdo se snažil Spenglera dodatečně uvést do českého kulturního povědomí… Roku 1994 vyšly v revui Souvislosti... dvě ukázky ze Zániku Západu.“ Poznamenávám k tomu: V roce 1993 byla ve sborníku DISSERTATIONES HISTORICAE 1/1993, PROCHÁZKA STALETÍMI, str. 89-97, Gaudeamus, Hradec Králové 1993 publikována moje stať „K sedmdesátinám Zániku Západu“, kterou lze pak nalézt jako doslov k mému překladu Spenglerova spisu „Člověk a technika“ (Neklan Praha 1997), v internetovém časopise MARATHON č. 52 (2/2004) a posléze bez mého přičinění na celé řadě internetových adres, kde se ostatně nachází na adrese www.schacco.savana.cz/vlastni_web/... rovněž bez mého přičinění celý tento spis. Takže p. Putna rozhodně „dlouho nebyl jen sám“ . Již začátkem 80. let jsem zpracoval výběr ze Spenglerových spisů s názvem „Oswald Spengler: Myšlenky“, který se později rovněž nacházel na internetu a mnozí si ho jistě okopírovali. Tento výběr Vám případně mohu poskytnout. O mém překladu „Člověka a techniky“ p. Putna píše: „Roku 1997 se objevil první český knižní překlad Spenglera – drobný spisek Člověk a technika. Ten ovšem vyšel v nakladatelství Neklan, zaměřeném jinak na obhajobu pravosti „staročeských“ Rukopisů, a napojeném tudíž volně na kruhy českých krajně pravicových „národovců“. Jestliže se tedy onen kontroverzní politický rozměr Spenglerova díla zdál být již dokonale neaktuální – nebyla to tak docela pravda. Ukázalo se, že novodobí čeští nacionalisté mohou projevit o Spenglera zájem, jaký jejich prvorepublikoví předchůdci neprojevili.“ Tento despektabilní přístup p. Putny považuji přímo za nechutný. Záleží snad na tom, kde tento Spenglerův spis vyšel? Tuto souvislost vůbec nechápu, zdá se mi doslova bulvární. Nakladatelství Neklan se zabývá převážně obranou Rukopisů založenou na empirických, vědeckých dokladech. Je snad „nacionalistické“ už i bádání o Rukopisech? Je zakázáno pochybovat, že to jsou padělky? Je zakázáno uznávat české národní obrození a hlásit se k jeho odkazu? Máme zapomenout na nejvýznamnější české buditele, na Palackého, Jungmanna, na Smetanu i Dvořáka a na celou rozsáhlou řadu dalších velkých českých osobností, které obětovaly obrození českého národa a státu celé své životy? Je třeba zapomenout slovo „národ“? Nebudu to dále rozvádět, myslící člověk si udělá úsudek sám. „Dějiny české recepce Oswalda Spenglera jsou zato velmi stručné“, praví p. Putna a uvádí jen Lva Borského. Tak mizivý ale zájem o Spenglera za 1. republiky zase nebyl. Dovoluji si připomenout Otakara Březinu, Arne Nováka, Emanuela Rádla, Josefa Šustu, Josefa Pekaře, T.G. Masaryka. Podrobněji viz práce Jaromíra Kaluse „Recepce díla Oswalda Spenglera v českém myšlení“, kterou p. Putna v seznamu literatury neuvádí. PhDr. Rudolf Jičín
Vložil: Jan Beneš, 26.11.2010 22:55
Stavarič, Michael
Rozhovor mi připomíná interview s Terezou Maxovou.
Vložil: Hanuš Karlach, 09.11.2010 16:47
Kraus, Karl: Třetí Valpuržina noc. Zánik světa vinou černé magie
Václavu Smyčkovi: Kolego, děkuji za zamyšlení nad vydáním tohohle Krause (domnívám se, že doposud jediné). Ten konec předposledního odstavce, jakož i odstavec poslední, jsou přesné!
Vložil: Jakub Vaníček, 19.09.2010 23:34
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
Když už jsme u apoteózy populární kultury, neměli bychom zapomínat ani na to, že právě ona (spolu s celým tím ušmajdaným krámem postmoderní hravosti) velmi účinně odvádí pozornost od skutečných problémů. Ačkoliv se nám to dnešní analytici populární kultury a kulturních polí a kdoví čeho ještě snaží... vymluvit, sledovanost TV Nova a pramalá politická uvědomělost společnosti spolu nejspíš trochu souvisí. (Jak nicotný je však tento fakt před tvrzením, že populární kultura přispívá k diferenciaci žánrů! :-D To nás tváří v tvář extremizace politické scény a comebacku fašistoidní rétoriky velmi těší u srdce...) Ještě k otázce intelektuálů a systému: poněkud se mi příčí užívat slovo intelektuál pro někoho, kdo podporuje status quo dnešního světa - a teď nemám na mysli pouze politické problémy, ale konzumní étos doby, slabé ekologické uvědomění atd. Ještě pořád stojí za to rozlišovat. Intelektuál kontra oportunista?
Vložil: editace, 19.09.2010 16:08
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
překlepy opraveny...
Vložil: Ján Blažovský, 14.09.2010 23:33
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
Za pravopisné chyby sa ospravedlňujem. Populárna kultúra môže obohacovať niekoľkými spôsobmi: - rozvíja existujúce estetické kategórie - je zdrojom niektorých umeleckých žánrov - vypovedá o sociálnej diferenciácii spotrebiteľov - prostredníctvom nej sa dajú skúmať sociálne kontexty recipientov -... vypovedá o vytváraní a udržiavaní identity - prostredníctvom nej sa dajú skúmať napr. vzorce správania Toto sú niektoré z dôvodov, prečo by populárna kultúra nemala byť považovaná za automaticky povrchnú. Je ich určite viac. Žiadny z nich neplatí absolútne a populárna kultúra je tiež veľmi diferncovaná.
Vložil: Peter Nemec, 13.09.2010 08:40
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
Predpokladám, že Sorokin jazz odsudzoval, nie odcudzoval, ale o to nejde... Skôr by ma zaujímal hlbšie nerozvedený postreh o tom, že masová kultúra nie je až taká povrchná, ako sa prezentuje. V čom teda spočíva hĺbka populárnej kultúry?
Vložil: Ján Blažovský, 07.09.2010 20:24
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
Povrchnosť populárnej kultúry je jednou z jej vlastností. Niekedy je výraznejšia, inokedy menej. Samozrejme, že odvodzovať jej povrchnosť zo životných štýlov akademikov alebo manažérov je značné zjednodušenie. Na čo však chcem poukázať, je práve stereotypná predstava o manažérovi a intelektuálovi... (akademikovi) ako protipólu. Táto predstava sa generačne prenáša už desaťročia. Čo je, myslím si, na škodu. V tej vete o výške príjmu som nemal na mysli socioekonomický status intelektuála versus manažéra, ale to, že výška príjmu je kľúčová pre zapájanie sa do spotreby populárnej kultúry. Chuť na to majú jedni aj druhí. Tiež si myslím, že intelektuáli nie vždy narúšajú hegemonické tendencie spoločenského systému. Častokrát sú to práve oni, kto podporuje status quo, pretože im vyhovuje.
Vložil: Jakub Vaníček, 06.09.2010 08:38
Adorno, Theodor W.: Schéma masové kultury
Myslím, že není dobré, pokud budeme do jedné roviny klást manažera a intelektuála (příp. akademika). Zatímco u první profese se očekává, že hodnoty jí žité víceméně odpovídají všeobecně známému modelu konzumentarismu, druzí dva by se přece jenom měli pokoušet analyzovat a narušovat formalizaci nebo... hegemonické tendence současného politicko-společenského systému, o nichž Adorno mluví - pokud tedy neztotožňujeme intelektuála s někým, kdo se celý život s výrazem nejhlubšího údivu zabývá aluzivními hrátkami v díle Umberta Eca. Mám tedy výše uvedenému rozumět tak, že populární kultura není povrchní, protože ji žijí i intelektuálové a akademici (mezi nimiž a manažery není rozdíl než ve výši platu)?
Vložil: MaPa, 27.08.2010 22:46
Kertész, Imre: Likvidace německého překladu
Ze zvědavosti jsem to proklikla a aktuální ta databáze uplně není.. Další stránky naleznete v digitální databázi Petofi Irodalmi Muzeum (PIM.hu). Třeba vám pomůže a poradí nakladatel (například Slovart?).
Vložil: MaPa, 27.08.2010 22:28
Kertész, Imre: Likvidace německého překladu
Můžete si je najít na portále součsné maďarské literatury: Kortárs irodalmi adattár (KIA), je to jen v maďarštině, ale stačí kliknout na jméno hledaného autora. Bývá tam i kontakt; pokud není uveden, jsou tam veškerá nakladatelství autorů (u I. Kertésze bude aktuální Magvetö)
Vložil: Jana Špánikova, 27.08.2010 11:46
Kertész, Imre: Likvidace německého překladu
Dobry den! mam na Vas prosbu o sprostredkovanie adresy na autorov Imre Kertesza a Laszla Kornitzera, ak je to mozne. Za ochotu vam vopred Dakujem. Pozdravujem do Ciech. Jana Spanikova
Vložil: Óm, 22.07.2010 15:44
Bernhard, Thomas: Korektura – Ztroskotanec – Mýcení
ten triplepack vypadá v knihkupcetví lákavě:-)
Vložil: JLuk, 27.04.2010 07:27
Liessmann, Konrád Paul: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění
Dotisk Teorie nevzdělanosti vyšel v březnu tohoto roku, takže minimálně v nakladatelství Academia by kniha měla být sehnatelná.
Vložil: blazja, 20.04.2010 19:49
Liessmann, Konrád Paul: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění
So zaujmom citam recenzie o knihe prof. Liessmanna ale aj prof. J.Kellera o vzdelani, vzdelavani.... Ale tieto knihy su vsade beznadejne vypredane!!! Ako sa k nim dostat?
Vložil: fidelia horvathova , 09.03.2010 19:57
Romové a Sintové v německy psané literatuře pro děti a mládež
Myslim si to take ale jsem rada ze to tak muze bejt
Vložil: gabriel pleska, 10.11.2009 18:52
Liessmann, Konrád Paul: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění
Ta kniha má sice pamfletický ráz, ale je důležitá. Žebříčky a statistiky o počtech titulů. Vnějšková posedlost vzděláním a reálná nevzdělanost. Většinu z délky žebříku tvoří prázdno mezi šprušlemi.
Vložil: Zdeněk Rusín, 07.11.2009 18:09
Liessmann, Konrád Paul: Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění
Knihu jsem si po přečtení autora tohoto článku koupil. Myslím si, že autor knihy Konrad Liessmann vystihl správně dnešní stav (ne)vzdělanosti ve většině států Evropské unie, včetně naší republiky. Poslední vývoj v Rakousku to plně potvrzuje. Mně nejvíce zaujala kapitola, ve které se Liessmann věnuje... nebezpečí pronikání angličtiny do téměř všech jazyků a jaké to má smutné důsledky pro tyto jazyky. Je zajímavé, že toto nebezpečí nejen pronikání angličtiny, ale i ideí a ekonomiky anglosaských národů, předvídal již v roce 1921 český filozof Karel Vorovka ve své knize Skepse a gnóse.V kapitole XIX této knihy doslova napsal: " Pak přestanu snít o bratrství všech lidí a budu za svého života s utajeným dechem sledovati, jak rasa anglosaská a její kultura ponenáhlu obepíná celý svět a chystá se jej přizpůsobiti svým ideálům."... Vorovkova kniha obsahuje řádu pozoruhodných myšlenek a úvah. Stálo by zato ji oprášit a důkladně prostudovat.
Vložil: boboking, 24.09.2009 14:13
Orths, Markus: Pokojská
Čtivý příběh o jistém druhu odcizení s použím notné dávky absurdity. Rád doporučím, Knihovnice.cz
Vložil: Karel, 23.03.2009 14:20
Pletzinger, Thomas: Bestattung eines Hundes
skoda, ze to vyslo cesky, zajimavy, dekuji
Vložil: Maria, 17.02.2009 21:20
Schlink, Bernhard: Předčítač
Dovolím si vstoupit do diskuse, i když jsem knihu nečetla a sem jsem se dostala, přiznávám, skrze film (a v souvislosti s Oscarovými nominacemi). Souhlasím s Lenkou, zvlášť se závěrem. Je pravda, že ze všech evropských národů jsou to Němci, kteří se se svou minulostí musí vyrovnávat nejvíce. Už proto,... že mnoho lidí vidí Němce právě skrze válku, a to je škoda. Omlouvám se, že pokračuji v zavádění diskuse k trochu jiným tématům, ale nemohu si pomoci, otázka Německa se mě vždycky dotkne.
Vložil: kmet.r, 01.11.2008 11:29
Dahrendorf, Ralf: Pokoušení nesvobody
Spíše než ke sledování tabulkového rozčlenění Erasmovec-Neerasmovec je kniha užitečná k připomenutí si role intelektuála v totalitních režimech, popř. proč nejsou intelektuálové (vybavení nejen znalostí dějin, ale i kritickým myšlením) schopni jim lépe čelit (viz Heidegger, Sartre, u nás třeba takový... Nejedlý či Bondy). Bylo by také dobré připomenout Aronovo dílo Opium intelektuálů, které se podrobněji zabývá obdobnou tématikou, tato kniha by v dobré recenci neměla chybět.
Vložil: Ivo Fencl, 31.10.2008 22:52
Freud, Sigmund: Naše srdce ukazuje na jih
Citáty z Freuda: Člověk se naučí milovat s jednou ženou, s více se naučí láskou opovrhovat... Zachováš-li věrnost tomu, co se ukázalo špatným, je věrnost neřestí... POdmíněná láska hrozí každý den rozchodem... Ženy touží po manželství, muži po milování...
Vložil: Dáša Dočkalová, 31.10.2008 16:39
Freud, Sigmund: Naše srdce ukazuje na jih
Neznáte někdo citát Sigmunda Freuda?
Vložil: indoš, 17.09.2008 17:23
Nietzsche, Friedrich: My filologové
Moc nerozumím te první poznámce. Proč to je miněno se záští " by však Nietzsche (minimálne v slovenských podmienkach) nemal žiadnu šancu."
Vložil: Barbora, 12.08.2008 07:45
Frankfurtský veletrh (2004)
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda nevíte, jestli je možné sehnat knihy od Mahmouda Darwishe (klidně v angličtině)? Předem moc děkuji za odpověd'.
Vložil: m., 19.06.2008 09:31
Bernhard, Thomas a Handke, Peter (část 1)
Zvlášť v kombinaci s tím, že když na tý fotce zastavím myší, objeví se popisek (nebo jakýkoliv jiný název téhož) se slovy "Thomas Bernhard", to působí velmi ale velmi zmatečně.
Vložil: Frege, 18.06.2008 14:46
Bernhard, Thomas a Handke, Peter (část 1)
v každém případě ta fotka v těsném sousedství tohoto "záhlaví" působí zmatečně
Vložil: pv, 18.06.2008 14:28
Bernhard, Thomas a Handke, Peter (část 1)
vysvětlení to Vojta: jestli myslíte nápis T. B. vyvedený tučným písmem nahoře, tak to není popisek, ale nadpis, přesněji řečeno záhlaví. editační systém při vkládání a přiřazování autorů k článkům (viz lištu: spisovatelé - abecedně) dovolí pouze posledně přidané položce (tedy jen jednomu autorovi,... v případě, že je jich k článku přiřazeno víc), aby se zobrazila v záhlaví nad článkem...
Vložil: vojta, 17.06.2008 23:13
Bernhard, Thomas a Handke, Peter (část 1)
Ta první fotka není Bernhard ale Handke - chyba v popisce
Vložil: Kružík Antonín, 02.06.2008 10:33
Střídavě jasno, kniha povídek
Nepovedený výpotek amatérských grafomanů z obou stran hranice ukazuje, jak máme mnoho ve střední Evropě společného v neumětelství, ač z národů jsme různých. Mezinárodní spolupráce spisovatelů je iluzí, z které nikdy nic dobrého nevzejde. Společná pitka bez psaní by byla větším přínosem.
Vložil: .., 11.05.2008 14:33
Jelinek, Elfride: Pianistka
Film bezsporu zajímavý...patřím asi k lidem, kteří to nemohou pohcopit,ale nutno podotknout: něco takovéh jsem ještě neviděl.
Vložil: šárka, 19.04.2008 20:27
Mann, Klaus: Zbožný tanec
Ráda bych si přečetla delší recenzi - vše, co je zde uvedeno je pouze "příliš technické". Homosexualita vzbuzuje emoce a rámec románu může stručnou anotaci nadmíru zploštit, byť je to možná dáno jistými rozpaky probleskujícími textem. Kladu si otázku, zda je možné vůbec napsat rozvláčnější recenzi,... anebo, zda je to nutné, protože stručný "výtah" postihuje jisté linie, jisté "obsahy vědomí" dané epochou, či sledem epoch, a třeba homosexualita nebo narcisistní naladění tento rámec pouze vyplňují, stejně jako tíhnutí k uměleckému sebepřesahu či synovské popření otce. Toto všechno můžeme vyjmenovat a vlastně si tím neprotiřečíme, ale zároveň také nepostihujeme to vlastní, nejdeme až na dřeň. V podstatě bychom se točili v kruhu slavného otce a syna jdoucího v jeho šlépějích (i v jeho stínu). Anticipovali bychom pouze "frackovitého" mladého měšťáčka popírajícího otcovu linii, nevděčného a předem odsouzeného k sebevraždě. Odklonila bych to jinam: směr kniha a nic víc než kniha. Postava Andrease Magnuse je vyrobena k neustálému tvarování - jako by byl Andreas kusem kovu, plochým a temně chladným. Andreas vše pozoruje, hodnotí a ze své neomylné vzdálenosti si z úlomků materiálů vytváří zrcadlo, aby jej sám sobě nastavil. Motiv pozorování, sklonu hlavy, pohledu je zde nepřehlédnutelným elementem velkého světa, do kterého Andreas přichází, aby nepřemýšlel nad původem zlého údělu, naopak jej přijímá rezervovaně, takřka aristokraticky klidně jako estetický klad. Potom se může postavit před publikum kabaretu "jako někdo z dobré rodiny" namalován, může bydlet v podivném penzionu a přátelit se s "maskami" - je to všechno mnohem jednodušší, i když to mnohem víc unavuje a dělá to člověka starším. Andreas v Nielsovi nachází sám sebe, svůj zrcadlový obraz, který jej činí kompletnějším, zároveň však také zranitelnějším. Uvědomuje si nedobytnost, nepostižitelnost celku, tělo je příliš bolestivě neúplné, a o to živější, příliš směřující k vlastnímu zániku - tady Andreas intenzifikuje pocit estetického až na doraz. Obraz Nielse se vzdaluje i neustále stáčí pohled "druhého" k sobě, Andreas je zaklet v jeho stínu. Vztah Andrease k Franzisce pouze stvrzuje sílu předchozího: dítě, které počala s Nielsem je "duchovním plodem" jejího vztahu s Andreasem. Postava Franzisky vstupuje mezi tyto dva obrazy, aby je spojila, současně tímto skokem přesunuje sama sebe dál, posunuje svou figuru na šachovnici, protože nemá co ztratit, její oči zpoza přivřených víček dávno prohlédly. Pavlíček zastupuje směšnost, přiškrcený patos a zajíkavý zmar - zosobňuje tragickou figuru, která o své směšnosti ví, špatně ji zakrývá, a který svou sebevraždou dovádí do konce tuto fatální neschopnost překlenutí života. V tomto ohledu Andreas stvrzuje určité aristokratično: noří se do knih, čerpá sílu ze svých obdivovaných básnických vzorů. Tady se střetává s Pavlíčkovým strachem z knih, jako by Pavlíček zároveň postihoval určitou pravdu, když poznamená, že knihy jsou dnes zbytečné a že zájem o ně bude jistě v budoucnu slábnout. Pavlíček určitě není prázdným mozkem (tak jak ho postihoval Andreas) - dovoluje poznat, že není pohou figurkou doby, že je stejně tak i přepjatou projekcí Andreasova vědomí. V tomto bodě Andreasovi uniká, protože svou křečí postihuje Andreasovo zpuchřelé, zbytnělé aristokratické já - nenávratně mizející "učený" svět, jenž mu nikdy nepřesttal být domovem.
Vložil: Hana Nichtburgerova, 20.02.2008 14:15
Dubský, Ivan: Ve věci Heidegger
V predposlednim odstavci zminujete (v zavorce) nejaky specificky dopis Heideggera Paulu Celanovi, muzete byt prosim konkretni, ktery dopis mate na mysli, kde byl publikovan a o jake ocekavani Celana vuci Hedeigerovi slo? Za odpoved vam velice dekuji, s pozdravem, HN
Vložil: Šárka, 14.02.2008 13:39
Dückers, Tanja: Zóna Berlín
Kniha vějíř, ukazatel sběrný dvůr: trhavina ponechaná v ruce, protože taková je nálada - projděte se kvůli ní ohněm, abyste předtím zapálili celý dům, v němž shodou okolností sídlí Blockbusters a lidi si tam choděj pro videokazety. Trychtýř pan Nárožný není rozhodně typickou postavou, ani nemůže být,... kdosi ho nazve panem Naraženým! nebo také "divným malým chlápkem" (má malé oči,okoralé žluté paty a touhu) a tento strohý úředník přes měření průtoku vody je světe div se amatérským spisovatelem, tak to lze nazvat ve světě, kde slovo není duchem, ale jen pouhým ruchem, tisíckrát vyslovovaným reklamním sloganem. Berlínská strouha, říznutá všemožnými výpary, protéká hřbitovem, rigolem metra a ulicemi s bistry s tureckými prodavači, náměstími obloženými větrem roztrhanými plakáty?, a všechno si to není sebou jistý, jakoby to bylo jenom v hlavě nějakýho snícího - týpek s odlepovací růží na obličeji hledá Boha?, viz najdi místo, kde se na zdi tyčí veliký červený nápis INRI, ne to je INGRID, pak na zemi šroubky, použitý kondomy, umělohmotný věcičky, prostě jeden velkej naroubovanej ráj. S růží pak stojí uprostřed křižovatky, přímo za policajtem veslujícím v dopravě, se sluchátky na uších poslouchá barokní chorály, je jediným klidným místečkem na této vyšumělé planetě. Stane se "majitelem" psa, nazve ho Yesterdayem, ten pak umře : nedalo se nic dělat, měl to v horoskopu (živí se astrologií, pro kterou ho uvázala babička, která měla "velkej životní sen, předpověděla si den svý smrti"). Lidi korzující Tomášskou maj ve znaku slunečnici, potom hajdy do Sonnenburské otvírat se pro transživot.
Vložil: Lenka, 11.01.2008 14:08
Kehlmann, Daniel: Vyměřování světa
Takhle v češtině bych si to i přečetla... Hezké. L.
Vložil: , 11.12.2007 19:50
Enzensberger, Hans Magnus
Myslím si , že má pravdu tento autor .Nejlepší je anonimita názoru a souhlasit s tím , kdo vede impérium . V opačném případě je lepší emigrace .Nemohl bych žít v okupovaném impériu .Raději bych emigroval. Dále zastávám názor , že evropská unie , USA apod. jsou malé velmoci . Nejlepší by bylo , kdyby... se bývalá španělská , portugalská , britská , německá , rakouská , ruská , česká , turecká, nizozemská , belgická , dánská, římská apod. říše spojily v jeden jediný ekonomický superstát s jedním platidlem , již nyní nám začíná být naše planeta velmi malá . Samozřejmě sjednocení bez válek . Potomci a kolonie evropy . Celý americký světadíl , Austrálie , Nový Zéland , Evropa , částečně Asie, částečně Afrika , Pacifik , Atlantik , Karibik , Středomoří , Falck Land . Zavedl bych bez války jedno platidlo . Na této planetě jsou opravdu velmi malé vzdálenosti . Letadlo 1.000. , až 2.000. Km. za hodinu. Boink . Pendolino 380. Km. za hodinu . Auta kolem 200. Km. za hodinu . Metra , vlaky , TŽV , až 500 Km . po kolejích neboli po zemi . Dále víza hodnotím dávno za překonaná . Lidé na celém světě mají IQ kolem 111 a to skora všichni . Mnoho lidí má minimálně střední školu zakončenou výučním listem SOU a více . Skoro každý ze 7.000.000.000. lidí umí číst, psát, počítat , plus další informace . Skoro každý má řidičský průkaz skupiny B a více a umí řídít automobil. Ještě jednou uvádím , zě s má autor pravdu, ale všechna impéria by se měla sjednotit v jeden velký celek bez války. Svobodně bez diskriminace. Napsal:EVROPAN UNIAN , dříve Čech ze státu Čechy.
Vložil: Petra Šampalíková, 22.10.2007 17:30
Geiger, Arno: Vede se nám dobře
Zajímalo by mě, zda už je kniha přeložena do čj nebo zda už se na překladu pracuje. Hledám text do překladatelské soutěže a uvažovala jsem o této knize. Díky za odpověď.
Vložil: martin gorol, 01.10.2007 19:31
Romové a Sintové v německy psané literatuře pro děti a mládež
je jina doba,moc se toho za komunistu nepsalo,jsem rad ,že se vse otevira,dekuji.marti.g
Vložil: Paja, 31.08.2007 23:38
Preußler, Otfried: Čarodějův učeň
Nedavno jsem si vzpomnela na pohadku, ktera byla o tomto pribehu udelana, kdysi ji pousteli docela casto a uz roky jsem ji nevidela...vsechny pohadky tohoto typu byly tak trochu depresivni ale krasne, zahadne, nebezpecne...nejak me to proste zaujalo, snad knihu treba jeste sezenu...
Vložil: Kramář Karel , 31.07.2007 23:01
Bernhard, Thomas: Konzumenti levných jídel
Dobrý den, mám malou technickou poznámku, asi protože čtu nahlas a nerad bych uváděl své posluchače v ještě větší zmatek a rozrušení, tak jsem pozornější a drobné chybičky si na mě zuřivěji vyskakují, zajímalo by mě tedy, zda devátý obvod, zmiňovaný na stránce 64 je skutečně jiný, než obvod devatenáctý,... o kterém se mluví na straně 45 a okolí a následně na stránce 87-88. Zatím jsem na staně 96, kde mě z rytmu vyvedly dvě tečky poprvé uvedené u jména Koller, letmou kontrolou jsem zjistil, že také naposled, díky za pěkný zážitek. S pozdravem Karel Kramář
Vložil: karel Čech, 29.07.2007 21:47
Reinerová, Lenka
mám Vás moc rád
Vložil: pavla.jonssonova, 04.07.2007 00:20
Deleuze, Gilles; Guattari, Félix: Kafka. Za menšinovou literaturu
krasna recenze, dik za pripomenuti DHL. hodne Za mensinovou literaturu pouzivam, ale ted me dostala jeste vic Monikova s antropologickou interpretaci...
Vložil: Pepa z depa, 31.05.2007 21:09
Jelinek, Elfride: Pianistka
ano ano skvělý to snímek
Vložil: totenherz, 14.04.2007 20:55
Fischer, Erica: Aimée a Jaguár
Reakce na Jana: Neviděla bych to tak. Sama Felice o sobě prohlašovala ( řekla bych, že mírně ironicky v legraci ), že je "pořádný chlap", jak se v knize můžeme dočíst. Jaguár ( rod mužský ) mi v případě toho, že Felice byla žena - lesbička, nijak neudivuje. Spousta leseb se cítí tak trochu jako muž... ( např. cítí povinnost zabezpečit partnerku, na rande nosí růže...). PS: vím o čem mluvím;o)
Vložil: jana, 03.04.2007 09:22
Fischer, Erica: Aimée a Jaguár
Autorka bohužel nepochopila, že "Jaguar" je ženské jméno (je to Felice). Pak zní směšně "pátrání po Jaguárovi", atd.
Vložil: Dana, 24.11.2006 12:21
Preußler, Otfried: Čarodějův učeň
není divu, že je pěkná, když autor nic nevymýšlel, pouze a jenom ukradl starou slovanskou přesněji lužickou pověst. Znal ji z Liberce, odkud pocházel. A navíc za to slízl smetanu v Německu, kde nikoho nějací slované nezajímají.
Vložil: Ivo Livanský, 23.11.2006 09:36
Parei, Inka: Was Dunkelheit war
Tuto knihu bych si velice rád přečetl. Koupit si ji v DE je mi příliš drahé, proto jsem se poptal v okresní knihovně města Gmünd - od nás jen 30 km- na možnost zapůjčení.Nemají. Navíc poplatek 0,50 Eur za knihu na týden! Není možnost v ČR?
Vložil: Anders Worden, 11.11.2006 22:39
Dückers, Tanja: Der längste Tag des Jahres
Vždycky, když čtu Putnova lamenta na adresu českých recenzentů, zoufám si nad jeho nadutostí. Vždyky když pak čtu recenzi tohoto ranku, běduju nad tím, že má Putna vlastně pravdu. Proč tu pro takové texty neexistuje rubrika s názvem digest? Kam se poděl postoj recenzenta, tj. v první řadě čtenáře? Nebo... "je tu čteno" jen, aby něco "bylo napsáno"? Nebo jsou snad prožitek, postoj, interpretace, zkrátka vlastní čtení, skryty do fráze o všech smyslech a do citace z rozhovoru, který recenzi beztak doprovází? A to se ta Zóna Berlín tak špatně prodává, že na její překlad z vlastního pera potřebuje recenzentka upozornit hned v první větě? Kdyby totiž šlo jen o důslednou touhu informovat čtenáře, jistě by nebyla o pár řádků dál řeč o Račím pochodu, nýbrž o novele Jako rak, jak zní překlad Jiřího Stromšíka. Jediný půvab tohoto textu tak spoléhá (v schillerovské tradici?) na nechtěné: jeho vyvrcholení vskutku představuje vrchol recenzentské rutiny. Pravda, mohou-li mít omezené ručení i akciové společnosti, proč by je koneckonců nemohl mít také recenzent? (Přiznávám, je v tom trocha nespravedlnosti: existuje spousta textů, které si o takovou reakci říkají právě tak. Jenže to svrbění se stalo nesnesitelným právě teď a tady...)
Vložil: Jenny Poláková, 28.10.2006 19:17
Obraz násilí v německé literatuře pro děti a mládež
Možná, že je problém také ve spolupráci škol s nakladateli. Kdyby se (po provedeném průzkumu) ukázalo, že např. s tématem násilí se bude pracovat v literatuře i příbuzných předmětech, kdyby se o vhodných knihách pohovořilo např. v rámci tvorby vzdělávacích programů škol, pak byl se zájem o dílo - tedy... i odbyt - zajištěný. V Německu existuje pro školy nabídka vhodných knih k určitým tématům, popř. i s metodickým průvodcem či (s tím moc neosuhlasím) se zjednodušenou verzí. Já vím, neříkám nic nového, ale u nás by hlavně mělo dojít ke změně. Jeden osobní vzkaz: děkuji, paní doktorko Linhartová, za názor, moc Vás pozdravuji!
Vložil: Dr. Hana Linhartová, 25.10.2006 10:08
Obraz násilí v německé literatuře pro děti a mládež
Ale ona by se překládala, ovšem museli by o ni mít zájem nakladatelé. Pokud přijdu já jako překladatelka z němčiny do redakce s dětskou knihou zabývající se vážnějším tématem nebo problémem, byť byl autor doma za dílo oceněn, nakladatel ji odmítne. Děsí ho právě samo téma, neboť tvrdí, že takovou knihu... neprodá. Naopak, žádá si dílo nezávazné, pokud možno pro zasmání a pobavení. O vydání závažného díla začne uvažovat až v okamžiku, kdy je zřejmé, že ho finančně podpoří zahraniční strana.
Vložil: Martin Vlček, 24.10.2006 00:46
Sebald, W. G.: Vystěhovalci
11.10.2006 - JOSEF CHUCHMA - str. 06 Zánik, kam se jen podíváš Proč prózy německého spisovatele W. G. Sebalda nejen u nás působí jako zjevení Zrovna u knihy W. G. Sebalda (1944-2001) Vystěhovalci, která je postavena na historické i individuální paměti, by nemuselo vadit, začnu-li osobní vzpomínkou.... Někdy v 80. letech jsem se dostal k Nesnesitelné lehkosti bytí, kterou Milan Kundera tehdy publikoval u Škvoreckých v Sixty-Eight Publishers. Pamatuji si, jak mě oslovil způsob vyprávění, otevřenost a současně propracovanost románové formy. I takhle se dá psát! těšil jsem se z toho. A podobnou radost z vyprávěcí metody - zcela jiné, než je ta v Nesnesitelné lehkosti bytí - jsem nyní zažil u Sebaldova kvartetu próz, jenž v originále vyšel roku 1992. Prostřednictvím Vystěhovalců se s dílem tohoto literárního teoretika a spisovatele, který od 60. let žil v Británii, setkáváme v češtině poprvé. Dámy s psíky Vyhlíží to velmi jednoduše. Silně autobiografický vypravěč - tak autobiografický, že se mi do klávesnice chce naťukat autor sám, ale právě tohle ztotožnění nelze použít, jak posléze vyjde najevo - vzpomíná na lidi, které v různých fázích svého života potkal nebo o nich slyšel vyprávět. Součástí této portrétní práce jsou i vypravěčovy výpravy na „místa činů“, sběr dokumentů včetně fotografií, které jsou rozprostřeny v textu próz. Vesměs jde o příběhy „vystěhovalců“, převážně Židů, kteří odněkud, především z Německa, museli v ohrožení odjet a nikdy už se z toho přesídlení úplně nevzpamatovali. Například reakcí malíře Maxe Auracha, jehož mnichovští rodiče zemřeli v koncentráku, je totální připoutanost k Manchesteru, kam doputoval, když byl v mládí odeslán ke strýci do Anglie. Nikoliv náhodou je tudíž častou lokací ve Vystěhovalcích hotel či penzion, tedy příbytek dočasný. Někdy jde o penzionek, jindy o monstrózní hotelovou stavbu, ale téměř vždy běží o ubytovací zařízení zašlé, tmavé a v podstatě zanikající. Protože zánik je jedním z témat Vystěhovalců. Zánik jako proces prostupující celou moderní společností. Sebald kupříkladu zmiňuje nově vybudované čtvrtě či stavby, které zakrátko po svém vzniku působí jako vylidněné a chátrající zbytečnosti. Tyhle nedávno zrozené mrtvoly můžeme z polistopadové Prahy už taky dobře znát... Sebaldova schopnost melancholické evokace a umění popisu jsou mimořádné: „Dnes se kdysi nejluxusnější hotel na normandském pobřeží proměnil v monumentální obludnost, z velké části se propadající do písku. Většina apartmá je dávno opuštěná a jejich majitelé už sešli z tohoto světa,“ píše v próze Ambros Adelwarth. „Několik nezničitelných dam sem však i nadále přijíždí každé léto a bloumá jako duchové po obrovské budově. Na několik týdnů stáhnou z nábytku bílé přehozy, v noci se tiše ukládají k spánku uprostřed nekonečné prázdnoty, bloudí po dlouhých chodbách a procházejí se obrovskými sály, scházejí a vycházejí po rozměrných schodištích, kladouce obezřetně nohu před nohu, a časně zrána vodí své nebohé a vředy prorostlé pudly a pekinézy na promenádu.“ A fotografie příslušné „obludnosti“ jest přiložena. Jenže nemáme záruku, že hledíme právě na ni! Tak jako nemáme jistotu, že události se seběhly tak, jak vypravěč tvrdí, že osoby podané jako reálné nesporně reálnými byly, že vypravěč je zcela totožný s autorem. Sebald s dokonalou jemností a nezlomyslnou ironií proplétá dokumentárnost a fikci, znejišťuje zavedené „kódy“, čímž se Vystěhovalci potkávají s postupy například současného výtvarného umění s jeho fabulačními a inscenovanými intervencemi do veřejných prostorů. Přesto nám Sebaldovo kvarteto nepřipadá jako nezávazná či formalistická „dekonstrukční“ hra, jakkoliv je autorovo „umění psát“ virtuózní, okouzlující a smiřující. Sebaldovi hrdinové mají „velké“ dějiny neustále v zádech jako hlaveň ostře nabité pušky. Spisovatel zkrátka nerelativizuje vše, naopak - jak již v recenzi v týdeníku A2 připomněl germanista Jiří Stromšík -W. G. Sebald se od postmoderny odlišuje v tom, že neoslabuje „závažnost sdělovaného názoru a závaznost mravního postoje“. Když už jsme u ohlasů, zaznamenejme nesrovnalost působící snad coby malý úsměvný účinek dostředivé síly Sebaldovy oscilace mezi pravdou a fikcí. Překladatel Radovan Charvát v obsažném doslovu podotýká, že „Sebald nešťastně zahynul při automobilové nehodě ve východní Anglii“; Jiří Peňás v Týdnu doplnil, že „na dálnici u východoanglického Norfolku ho smetlo nákladní auto“. Tereza Brdečková v Respektu rovněž zmínila Charvátův „fundovaný doslov“, avšak u ní Sebald „zemřel na infarkt“. Fotografie z ghetta Vystěhovalci končí scénou, kdy „neověřitelný“ vypravěč si v jednom z těch zašlých hotelů vybavuje výstavu, kterou viděl ve Frankfurtu nad Mohanem. Šlo o fotografie, jež jistý účetní Genewain exponoval v ghettu zřízeném v Lodži a které byly objeveny v roce 1987 ve Vídni. Hledáním na internetu zjistíme, že zde Sebald vypravěči vložil do pera skutečná fakta, že onen Genewain nesl jméno Walter a že tyto snímky oběhly svět. Možná tímhle detailem lze přístup estetického inovátora a individualisty W. G. Sebalda demonstrovat nejnázorněji. W. G. SEBALD Vystěhovalci Přeložil a doslov napsal Radovan Charvát. Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 2006, 224 stran, náklad neuveden, doporučená cena 249 korun. *** Hrdinové Sebaldova kvarteta próz Vystěhovalci mají „velké“ dějiny neustále v zádech jako hlaveň ostře nabité pušky Foto popis| (AUTO)PORTRÉT. Četbu Sebalda si lze stylově doplnit návštěvou výstavy německého výtvarného umění nazvanou Co bych byl bez Tebe… Do 22. října je otevřena v Městské knihovně v Praze. Reprodukujeme snímek Angeliky Platenové z cyklu Portréty umělců; fotografka se v roce 1971 v Düsseldorfu zachytila s nyní už proslulým výtvarníkem Sigmarem Polkem. Foto autor| FOTO: ANGELIKA PLATENOVÁ
Vložil: Martin Vlček, 18.09.2006 13:06
Gauß, Karl-Markus
Svérázný spisovatel a esejista, novinářským a zároveň invenčním způsobem mapuje oblasti Evropy, které jsou ve stínu současného života. Česky vyšla kniha Vymírající evropané, které subversivně rozkrývá naše představy o končinách v nichž žijeme.
Vložil: Martin Vlček, 15.09.2006 01:18
Sebald, W. G.: Vystěhovalci
Sebald konečně česky. Text pokračuje ve fotografiích. Maximální přesnost slov se snoubí s jejich úplou otevřeností. Konkrétnost slov pojmenovávající obyčejné věci v bezprostředním dosahu jsou zároveň paradoxně i slovy jako metafory. Každé v hlavě otevírá nekončící obraznost. Ja příběh jde dál fikce... i prostor se zahušťuje a dostáváme se k opozitu k námi žitému světu tak, že náš svět nás obohacuje více než doposud, a iluzí posiluje i kniha. Velmi současné i nečasové. Nikdo z čechů takto dnes nepíše, ale i v zahraničí to nemá srovnání, jak kvalitou slov tak citlivostí, tak umností psát román, tak životním záměrem, tak...
Vložil: Martin Vlček, 15.09.2006 01:05
Sebald, W. G.: Austerlitz 1
Překládá pan Binar onu knihu? Rád bych ji četl česky.
Vložil: Martin Vlček, 15.09.2006 01:03
Sebald, W. G.
Ja si preklad jiste koupim, zprva prekladatelum, vydavatelstvi. Myslim to vazne!!!!
Vložil: Ondřej Hausenblas, 13.09.2006 19:32
Obraz násilí v německé literatuře pro děti a mládež
Opravdu oceňuji jednak komplexní pohled, jednak to, že jsme vůbec dostali takový přehled o násilí pojednaném v literatuře - moc bych si přál mít takový souhrn v české literatuře, ale obávám se, že se česky o násilí a zneužívání píše velmi málo beletrie. Kdyby se aspoň vic překládala! A zápas proti násilí... pro hochy bychom potřebovali taky mít beletrizovaný, když ho dostávají tolik ve filmech a televizi.
Vložil: D.M., 02.09.2006 23:54
Reinerová, Lenka
Lenka Reinerová je krásný člověk, nikdy bych si nedokazala představit kolik ran může člověk od Života dostat, ať už co se týče životních zkušeností, ale i od všemi potřebného zdraví. Přes to přezevšechno dokazala nebýt nikdy sebelítostivá a šla cestou života dál. Má můj veliký odbiv, přála bych si,... aby takových lidí bylo mezi námi co nejvíce, ale ze zkušenosti vím, že jich moc není. A snad - doufám tedy, že jí někdo, někdy tyto ohlasy přečte, tak bych jí chtěla poděkovat. Po přečtení Vaší knihy Bez adresy, vím jak se bude ubýrat můj život nadále a čeho bych v Něm chtěla docílit. A za to Vám moc děkuji paní Reinerová. Přeji pevné zdraví a doufám, že budu mít štěstí se s Vámi setkat - moc bych si to přála.
Vložil: roháček, 31.08.2006 13:24
Menasse, Robert: Věčné mládí
jenom maličkost, Luis Trenker nebyl nikdy nacistický herec, na četné Goebelsovy žádosti o natočení politického filmu nikdy nevyhověl . Točil filmy jen se sportovní tematikou a žánrové v době druhé světové války čili pracoval tak jako všichni ostatní. Není to od Vás fér. Pavel
Vložil: roháček, 31.08.2006 13:23
Menasse, Robert: Věčné mládí
jenom maličkost, Luis Trenker nebyl nikdy nacistický herec, na četné Goebelsovy žádosti o natočení politického filmu nikdy nevyhověl . Točil filmy jen se sportovní tematikou a žánrové v době druhé světové války čili pracoval tak jako všichni ostatní. Není to od Vás fér. Pavel
Vložil: Marcela Machilová PhDr., 10.07.2006 11:44
Obraz násilí v německé literatuře pro děti a mládež
Veľmipodnetný a inšpirujúci článok
Vložil: Pája, 24.06.2006 18:37
Schlink, Bernhard: Předčítač
Já nevím, podle mě je to celé trochu na hlavu; problém Vorlesera je hlavně v tom, že je to plytká, ne příliš dobře napsaná a dost kýčovitá kniha...(proč mají všichni Němi nakonec potřebu světu sdělit, že za všechno může Hitler? není to trochu trapné?) Poukazovat na její nemorálnost je v tomhle kontetxtu... irelevantní. Ostatně recenze na literárním serveru by se zřejmě měla zaměřit na posuzování kvality literatury a ne na rozbory ideologií.
Vložil: Lenka, 21.06.2006 11:29
Schlink, Bernhard: Předčítač
Nejsem literarni kritik, ale presto si dovoluji reagovat na recenzi pani Jicinske, ktera je uzavrena nazorem, ze kniha Predcitac je plocha a hluboce nemoralni. Nechapu totiz, ze co je nemoralniho na tom, kdyz se snazime pochopit motivy k hruznym cinum a kdyz v techto motivech najdeme neco lidskeho.... Myslim si, ze takovym rychlym odmitanim nejenze pochopime z minulosti velmi malo, ale nepredejdeme tomu aby dochazelo k podobnym chybam opet. Prece neni mozne si myslet, kdyz neco oznacime za nemoralni, tak to prestane v lidske psychice existovat. A kniha Predcitac je prave pokusem psychiku tehdejsi generace pochopit a aspon castecne ji porozumet. Prece jsme porad jenom lide a myslet si, ze vsichni predstavitele nacistickeho Nemecka byli zvirata, je pohled hodne jednoduchy. Kniha dle meho nazoru neni nemoralni i z toho duvodu, ze jasne ukazuje ze sama dnesni mlada generace nedokaze zverstva druhe svetove valky pochopit. Bohuzel se jedna o jeji vlastni historii, tudiz je treba se s touto problematikou nejakym zpusobem vyrovnat. Ostatni narody se vyrovnat nemusi, proste vse zavrhnou a tim je problem uzavren.
Vložil: iliteratura, 04.04.2006 13:15
Kafka - Zmařená příležitost (část 2)
Celý web iliteratura.cz právě prochází zásadními úpravami, připravuje se spuštění nové struktury a grafiky, chyba s castecnym zobrazovanim textu je jen dočasná, napravíme to brzy. Děkujeme za pochopení.
Vložil: A. Obermannové, 25.03.2006 22:11
Maronová, Monika: Poslední morény
Animal triste mne mimořádně zaujal, především jako výborná studie stárnutí, které autorka na sobě analyzuje.Také forma vnitřního dialogu,kde hrdinka na sebe vše prozrazuje, je zcela nevšení.
Vložil: Rút, 20.03.2006 12:37
Jelinek, Elfriede (2)
Souhlasím s Markétou. Je třeba se více dívat kolem sebe. Literatura je velice rozmanitá a kdybych mohla, věnovala bych se jenom jí. E. Jelinekovou mám velice ráda.
Vložil: marketa, 08.02.2006 15:28
Jelinek, Elfriede (2)
Paní Elfrieda je velmi významná autorka.. takže přestaně číst Viewega..a radeji se poohledněte kolem sebe
Vložil: Kateřina Jiraska, 26.01.2006 10:39
Jelinek, Elfriede (2)
jake je její nejznamnější dílo prosím
Vložil: Petra Mishka, 19.01.2006 17:06
Preußler, Otfried: Čarodějův učeň
Je to nejdna z mých nejblíbenějších knih, možná v něčem předčila i Harry Pottera. Rozhodně jsem ji četla dřív než první díl Pottera a velmi mě okouzlila. Jakmile se člověk začte a přežije začátek, už ji neodloží
Vložil: Roman K., 18.01.2006 17:55
Stach, Reiner: Kafka
Mám jeden dotaz, mám doma uplne stejnou fotografii (Franz Kafka s Felicií v Budapesti, červen 1917) má nejakou cenu? Predem dekuji za odpoved starer@seznam.cz
Vložil: Tomáš Hradil, 01.12.2005 23:51
Reinerová, Lenka
Skutečně zajímavý životopis, život určitě ne jednoduchý. Příjemné, dozvědět se, že ještě dnes najdeme v praze autorku, píšící Německy, jednoho z posledních svědků někdejší multikulturnosti naší země. Přeji hodně zdraví do budoucích let!
Vložil: , 12.09.2005 13:45
Artmann, H.C.
hallo!wir brauchen HILFE!!!! DREI MOHREN stehn im feld und pflücken reis und tee......
Vložil: Richard Tomiczek, 12.07.2005 13:34
Sebald, W. G.
Snad by stalo za pripomenuti, ze posledni Sebaldova kniha Austerlitz se vyznamne vaze k Praze a Cecham vubec - hrdina se v Praze narodil a autorovi patrne jako inspirace poslouzil osud nekolika stovek zachranenych zidovskych deti, ktere byly v r. 1939 dopraveny do Velke Britanie, aby tak unikly osudu... jejich rodicu, coz se v knize dale objevuje. Mozna by nektere z nasich vydavatelstvi mohlo zvazit vydani knihy, ktera patri k tomu nejlepsimu, co se v poslednich deseti letech ve svetove literature objevilo.
Vložil: Hanyz, 03.05.2005 19:49
Reinerová, Lenka
Dějiny sudetských židů www.bruntal.net.
Vložil: taihun, 27.04.2005 16:54
Jelinek, Elfriede: Pianistka 1
s usmevem jsem si precetla tuto recenzi...ne, tato recenze neni prumerna..erika si vzala nuz..ale ze by chtela ublizit walterovi?..ale..ale..to by bylo preci nelogicke..pani jelinek nepsala antickou tragedii..co si tu knihu precist znova?.. a ty nudne odstavce nepreskakovat?:))
Vložil: řiťka, 14.04.2005 19:11
Jelinek, Elfriede (2)
dokaž to jiřko... je to brak a ty nic jinýho nesvedeš...
Vložil: Ceres, 23.02.2005 19:04
Jelinek, Elfriede: Pianistka 1
" jazyk je však to, na čem jsou díla Jelinekové postavenä, to, co je na její tvorbě nejpozoruhodnější a nejhodnotnější"....Tak jak je mozne, ze prawe teto strance jazyka je v recenzi venovan snad ten nejmensi a kulhavy odstavecek? Ale pokud se autor spokoji s prumernosti, pak je vse v poradku. Je mimochodem... usmevne, jak pekne koresponduje prumernost recenze s otazkou prumernosti v Pianistce. kazdopadně, myslim,ze popisovat tzv "dej" je jako dat si naplast na zdravy oko. S uctou, A.A.
Vložil: Pavan, 17.02.2005 21:18
Jelinek, Elfriede: Pianistka 1
Tak především, román Pianistka je naprosto vyjímečný, kdo mu nerozumí, ať se o něj ani nezmiňuje. Je zbytečné popisovat tolik místa o ději. Román je jedinečný především v odhodlanosti učinit sex a touhu tématem, a to navíc nevídaným, hlubokým způsobem ale hlavně velice živým, uvěřitelným. Jazyk je dalším... překvapením románu, ale není to zde to nejhlavnější. Jde o styl, metodu (to je víc než řazení a výběr slov - jazyk). Jelinekova se vypisuje, svoje nitro, svoje vzpomínky a také své touhy...Výsledný dojem, je naprosto nová, živá a temná kniha. Je to proto podobné výsledku četby Kafkových příběhů, vůbec mám pocit, že ona je zčásti dědičkou jeho vyprávěčského veleumění, i když Kafka v celkovém pohledu nahraditelný samozřejmě není. Po Pianistce se vůbec nedivím, že obdržela nějakou cenu a že to je Nobelovka je odpovídající. Co chci zmínit a co mě štve a rozuřuje jsou špatné, uhýbající výklady. Na záložkách Pianistky se dozvíme, že v románu je důležitejší něž cokoliv jiného "zesměšnění rakouské kulturní scény" či tak něco. Tak jsem najednou nevěděl, jestli jsem četl tentýž román! Čím tak uráží tato hloupá věta? Především o žádné zesměšňování kulturní scény ve Vídni se v románu nejedná, pokud je román o něčem, tak o tomto jistě ne. Obsahem je kouzelný svět jedné učitelky, která navenek přísná, odměřená, nám v příběhu ukazuje co má v nitru! Jde i do minulosti. O co jde? O veleodvážný pokus popsat své pocity, jistě se zde najde více lidí, o to jde, jedná se o velice živý, opravdový text. A pak někdo přijde a začne plácat věty o to, co je důležitejší. Jde o to, že tento vzorový výklad, protože je umístěn na záložkách mate, a mlží a zabraňuje jasný vhled do románu. Chce to větší odvážnost a ne se schovávat za trapná klišé, jak jsme svědky, když čteme, text na záložkách. - Lidé se bojí otevřeně nazvat co si právě přečetli (pokud to tedy pochopili)a sáhnou do proudu bezobsažných klišé a vyloví z něho pak prázdné sdělení, která nemá s pravou podstatou románu nic společného. A tato neschopnost (odvhahy, v horším případě pak nepochopení) u vykladatelů románu, velmi bolí...
Vložil: Lucie Cvrčková, 16.02.2005 12:37
Augustová, Zuzana: Thomas Bernhard monografie
Dobrý den, dovolte, abych se představila jsem studentkou germanistiky pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. Téma mé diplomové práce zní "Die Rezeption von Thomas Bernhard in der Tschechei nach 1990". Četla jsem několik vašich článků.. Ráda bych Vás navštívila, bylo by to pro mě velmi přínosné. Je to... možné? Předem Vám děkuji. S pozdravem Lucie Cvrčková
Vložil: hajkova@terezinstudies.cz, 15.01.2005 17:19
Wolf, Christa: Ein Tag im Jahr
Mila Libo, tady uz Wolfova vysla, jen abys vedela. Ale poznamenali, ze to je pro Vas. Srdecne zdravi Tvoje Anka
Vložil: Mgr. Václav Jiřík, 15.01.2005 05:43
Jelinek, Elfriede (2)
Nic z toho, co je zde uvedeno, jsem nenapsal.Jedná se o zlovolný anonymní útok na mojí osobu. Anonymům mohu vzkázat jediné - jsem zvědav, jak se budete při vyšetřování na policii tvářit? A hlavně, co tomu řeknou peněženky vašich rodičů?!
Vložil: Martina, 12.01.2005 11:26
Frankfurtský veletrh (2004)
Chcela by som sa vas opytat, aky arab. spisovatel dostal v poslednom case nobelovu cenu za literaturu, a akej narodnosti bol spisovatel Dzibran Chalíl Dzibran. Za vasu odpoved vam vepred velmi pekne dakujem
Vložil: Kristi (13 let), 25.12.2004 03:17
Preußler, Otfried: Čarodějův učeň
Tato kniha se mi moc libila, skoro jsem ji neodlozila z ruky. S siroce otevrenyma ocima jsem cetla dal, abych zjistila, jak pribeh skonci. Je to velice dobre napsane, i kdyz prvni stranky moc nezaujmou. Nenechte se odradit, je to bezvadna knizka.
Vložil: veroniky, 10.11.2004 15:52
Frankfurtský veletrh (2004)
chtěla bych se zeptat kdo byl nositel nobelovy ceny za literaturu z původem "ALŽÍŘAN,, pokud to prosím víte odpověz te co nejdří ve předem děkuji nashledanou
Vložil: cvass, 06.11.2004 16:39
Jelinek, Elfriede (2)
Není známá? Tady by někdo měl ukončit studium, které nezvládá, a začít přemýšlet o smyslu literatury, ne konzumu a slávy ve víru předsudků
Vložil: Ještě další student, 03.11.2004 11:10
Jelinek, Elfriede (2)
Naprosto souhlasím s výrokem pana Václava Jiříka. Nějaká rakouská spisovatelka, která není skoro vůbec znamá má vyhrávat Nobelovu cenu? Naprostý nesmysl. Měl by to vyhrát někdo lepší, vyznamější. Prostě známy a dobrý autor knih. Ne nějaká autorka, kterou nikdo nezná a četla jí jen švědská komise Nobelovy... ceny, která shodou okolností také mluví němčinou jako rakušanka. Byla to velmi špatná volba od švédské komise!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Vložil: Další student, 03.11.2004 10:47
Jelinek, Elfriede (2)
Ta kniha stojí za hovno....fakt ale.
Vložil: Student, 03.11.2004 10:46
Jelinek, Elfriede (2)
Jiříku, Jiříku, špatně skončíš
Vložil: Václav Jiřík, 25.10.2004 09:03
Jelinek, Elfriede (2)
Kniha je to věru velmi dobrá,nicméně mám pocit, že jusem byl ukřivděn, jelikož Nobelovu cenu za literaturu zasluhuji já.Konkrétně za literární dílo "Klatovské oprátky" jež se letos objevilo na pultech českých knihkupectví.Zároveň myslím, že by též zasloužilo být zfilmováno, jelikož mám dojem, že svět... by měl mít přehled, jaká "zvěrstva" se děla na území dnešní České republiky v letech....více v mé knize.
Vložil: ....., 17.10.2004 12:43
Jelinek, Elfride: Pianistka
film je to úžasný
Vložil: mě, 10.10.2004 20:51
Deleuze, Gilles a Guattari, Félix: Kafka interpretace
nenasla jsem nic o oidipovskym komplexu............
Vložil: Gozel Khallyeva, 05.10.2004 10:56
Koubová, Věra
Eto rozgovor s toj zensinoj, kotoraja nas vodila po Prage s Kafkoj.
Vložil: flying dutchman, 28.09.2004 20:00
Handke, Peter: Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu
Rozhodně stojí za to si prohlédnou pravý Taxham. Prostředí dokonale odpovídá popisu v knize.
Vložil: k, 27.09.2004 18:19
Frankfurtský veletrh (2004)
Ehm, laureat Nobelovej ceny za literaturu ano, ale nie novy.:-) http://nobelprize.org
Vložil: lolitky, 22.09.2004 19:05
Jelinek, Elfride: Pianistka
videla jsem tento film nekolikrat a pokazde v nem objevila neco noveho... nevim, myslim si ze spousta lidi ho nemuze pochopit nebo jednodusse nechce.... byla bych pro vice takovych filmu....
Vložil: pavel kopelent, 07.06.2004 08:40
Zeh, Juli: Orli a andělé
Moc hezky napsaná recenze. Knihu si přečtu už jen pro porovnání s Vaším názorem. Pro Váš až cynický, mířený sarkasmus bych si Vás brzy zamiloval. Díky
Vložil: , 03.06.2004 11:03
Bachmann, Ingeborg (1)
Zmiňované básně Praha, 64 a Čechy leží u moře jsou ve sbírce Básně (přeložila Michaela Jacobsenová). Knihu ráda zapůjčím. VJ
Vložil: Kačenky, 27.05.2004 12:41
Německá detektivka
Ahoj tady neco mas ode me!
Vložil: Daniela, 18.04.2004 15:00
Bernhard, Thomas (1)
Ráda bych viděla všechny Bernhardovy domy.
Vložil: , 18.04.2004 13:39
Handke, Peter: Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu
Není v názvu i aluze na barokní poezii sv. Jana z Kříže?DF
Vložil: Daniela Fochova, 18.04.2004 13:12
Bachmann, Ingeborg (1)
Většinu znám z doslovu k Malinovi.Díky za další informace.Škoda, že nejsou k dispozici ty básně o Praze, daly bychom je do čítanky.Právě rekonstruujeme Literaturu 4, kde chceme zmínku o Ingeborg uvést na úroveň současného bádání.Srdečně DF
Vložil: , 24.03.2004 07:35
Kafka a hudba
Vložil: , 16.03.2004 15:15
Artmann, H.C.
Vložil: http://www.animalrights.webz.cz/, 29.02.2004 16:30
Kučera, Jan P.: Je hodně Hitlera ve Wagnerovi
... kupříkladu vegetariánství, boj proti vivisekci a láska ke zvířatům, v rámci "bayreuthského kruhu" pak zájem o hygienu. Lze doplnit ve wagnerovské literatuře zmiňovaný... To se shodujem, jen ta hygiena...
Vložil: jakub, 11.01.2004 19:26
Bachmann, Ingeborg (1)
pekny rozbor dekuji pomuze mi k referatu
Vložil: Lubos, 28.11.2003 14:33
Bachmann, Ingeborg: Tři cesty k jezeru
Na Vltave jsem zacatkem rijna 2003 slysel zajimavy porad k 30. vyroci tragicke smrti autorky. V knihkupectvi jsem narazil na vyse zminovanou knizku a jsem rad ze ji mohu cist. Se stejnou chuti jak onehdy Kulhaveho poutnika J.Capka.
Vložil: Milan Valden, 04.11.2003 11:27
Augustová, Zuzana: Thomas Bernhard monografie
Opravdu podnětná kniha, dobře zpracovaná a navíc čtivá, vřele doporučuji všem, kteří se hlouběji zajímají o Thomase Bernharda. Škoda jen, že se věnuje především jeho dramatické tvorbě. Také jeho prózy by si zasloužily podobnou podrobnou práci. Snad se jí také někdy dočkáme. Upozorňuji, že Prostor, který... u nás Bernharda vydává nejsoustavněji (už zde vyšlo 10 knih) chystá také jeho životopis.
...