книги : knigi: Bulharsko

První polistopadový výbor z bulharské poezie minulého století nabízí českému čtenářstvu tvorbu velmi různorodé skupiny básníků. Kniha představuje sociální, milostnou, přírodní i filozofující lyriku, a představuje tak neobyčejně pestrý kaleidoskop moderní bulharské poezie.

Česká autorka s bulharskými kořeny. Borjana Dodova (nar. 1983) debutovala sbírkou povídek Inverzní kyvadlo (2014), publikuje v časopisech Revolver Revue, Umělec, A2 a Psí víno. V esejistické tvorbě se věnuje architektuře, survivalismu či psychologii kosmických letů. Začátkem roku 2020 strávila několik týdnů v Sofii v rámci rezidenčního programu nadace Next Page, kde pracovala na své nové knize Balkánská kuchařka.

Jak je známo, agent s krycím označením 007 v drtivé většině případů své protivníky nakonec porazí, aby se mohl v závěru románu plně věnovat jedné z nespočtu „bond girls“. Bylo tomu tak vždycky, tedy až do chvíle, kdy se Bond, James Bond, v roce 1966 setkal se superagentem bulharské kontrarozvědky Avakumem Zachovem… Spisovatel Andrej Guljaški, který tuto postavu stvořil, zemřel 3. července 1995. Pětadvacetileté výročí jeho úmrtí připomínáme tímto článkem.

Konstantin Jireček je pro balkanistiku zásadní osobností – stál u jejího zrodu. Byl ministrem národní osvěty a podílel se na utváření moderního bulharského školství, pro svou dobu napsal významné dílo Dějiny národa bulharského. Letos od jeho narození uplyne 165 let.

Kina Kădreva, bulharská spisovatelka pro děti, je například autorkou knížek Tisíc zlatých rybek nebo Noc kouzel. Působila dlouhá léta i v Bulharské televizi a podílela na tvorbě tamního večerníčku. Překlady dvou jejích pohádek připravila pro iLiteraturu Martina Salhiová.

Román není árijec, podotýká v knize Fyzika smutku postava Gaustina, která je alter egem autora Georgiho Gospodinova. Dalo by se říct, že v této formulaci je shrnuta celá kniha – žánr, námět ani styl vyprávění nejsou „čistě“ románové. Zástupce bulharského postmodernismu ve Fyzice smutku totiž kromě hranic lidského bytí a vyprávění příběhů hledá také hranice románu jakožto literárního žánru.

Život v Praze inspiroval bulharskou básnířku Lidii Gălăbovu k napsání poezie pojící se právě k hlavnímu městu Česka. Ve sbírce se vrací ke smutku po svém bulharském domově a zároveň prožívá přijetí, jež jí nakonec Praha poskytla.

Druhý román bulharského spisovatele Georgi Gospodinova Fyzika smutku je hojně překládán a těší se pozornosti recenzentů také mimo Bulharsko. Ke konci roku 2018 se dočkal i českého překladu. Rafinované, fragmentární a těkavé vyprávění o trojnásobném životě – děda, otce a syna – má zároveň i epičtější polohu.

S bulharským spisovatelem Georgim Gospodinovem o lidech narozených v roce 1968, o roli intelektuálů ve východní Evropě, moderní symbolice mýtu o Minotaurovi a stárnutí, které se nejlépe vyjadřuje adjektivy.

Bulharskému spisovateli Georgi Gospodinovi vyšel ke konci roku 2018 v Česku už druhý román – Fyzika smutku. Kromě psaní prózy se tento nejpřekládanější bulharský autor věnuje také poezii, dramatu i opernímu libretu. Jeho nejúspěšnější dílo Přirozený román byl přeložen do 21 jazyků.

Bulharský autor Boris Christov je v Česku většinou považován pouze za básníka. Jeho dílo ale obsahuje také zajímavé prózy a scénáře: debutoval románem s fantastickými prvky Otec vajíčka. K tomuto dílu napsal i scénář pro čtyřdílný seriál, je také autor několika scénářů, které režíroval Anri Kulev.

Antiutopistická novela Mrtvolné skvrny je klíčová „šuplíková“ próza Borise Christova o životě a existenci v strukturách totalitního režimu. Příběh mladého básníka se odehrává ve fiktivním Etonu, který na jedné straně připomíná dystopické světy z kanonických děl světové literatury, na druhé straně je v lecčems jiný a neopakovatelný. V každém případě je tato výrazně lyrizovaná novela Borise Christova pozoruhodný text současné bulharské literatury.

Rumen Ivančev, bulharský básník a prozaik, se po přestěhování z domovské země dokázal prosadit i na italském knižním trhu. Věnuje se satirické básnické tvorbě, přízeň si však získaly i jeho texty pro dětské čtenáře.

Pohádka o malém městečku, které stvořil neopatrný kocour a malířova fantazie, popisuje příběh odvěkého souboje teplého Jižního větru a Severáku. Tomu, který do krajiny přináší mráz, se odváží vzdorovat jenom věžní hodiny a jejich přítel Kohoutek.

Začátkem července se v rámci festivalu Na vlnách MKP představili tři bulharští a čeští básníci. Během Bulharsko-českého večera vystoupili Bulhaři Bojko Labkovski a Lidia Galabova a za Čechy promluvil Jan Sojka. Autoři hovořili o své tvorbě i o literatuře obecně. Básník Labkovski například zmínil, že nebezpečným konkurentem literatury se stává vizualita a po autorech se často požaduje především zábava.

Žabička Žozi by se ráda stala zpěvačkou. Má to však jeden háček: jako žába vůbec zpívat neumí. Na cestě za svým snem však potká mnoho tvorů, kteří jí nakonec pomohou nalézt štěstí. Její pouť za vlastní duší popisuje pohádka bulharské básnířky Stanky Penčevy. Ukázku pro iLiteraturu přeložila Martina Salhiová.

Román Matky Teodory Dimovy vytvářel různé ženské typy a jejich literární protějšky v postavách frustrovaných dospívajících dětí. Divadelní hra nutí diváky znovu prožít tragiku románu, ne však jako pouhá adaptace, ale prostřednictvím doplňujících se úhlů pohledu.

Rene Karabaš, bulharská básnířka, známá zejména jako představitelka hlavní role zdravotní sestry Gany ve filmu Bezbog, který byl promítán i na Febiofestu pod názvem Bez Boha. Přinášíme ukázku z její debutové básnické sbírky.

Petko Račov Slavejkov, autor baladické poémy Pramen Bělonohé z roku 1873, je prvním bulharským básníkem hodným takového označení. Poému publikujeme v průkopnickém českém přebásnění renomované překladatelky, básnířky a dlouholeté sofijské pedagožky Ludmily Kroužilové.

Petko Račov Slavejkov, autor baladické poémy Pramen Bělonohé z roku 1873, je považován za prvního bulharského básníka.

Vzpomínka na bulharského dramatika, který tvrdil, že „divadlo je mluvčím spisovatele“, se odehrála v minulém týdnu na různých místech v Praze.

Petja Kokudeva, cestovatelka, copywriterka, autorka veršů pro děti a dramaturgyně loutkového divadla.

Autorka se snaží pochopit především sebe samu, ale i dobu, ve které žije a píše. Pohrává si se slovesy a opakováními, literárními reminiscencemi či odkazy. V duchu těchto vnitřních stimulů není vůbec náhodné abecední řazení básní. Nejen proto, že onou použitou abecedou je cyrilice, o níž se už jistou dobu soudí, že pozvolna umírá.

V sanatoriu na břehu moře se odehrává příběh, v němž ústřední roli hraje postava lékaře – nepřítomného, který však o svých pacientech ví úplně vše. A hudba.

Významná současná bulharská prozaička a esejistka Emilija Dvorjanova se věnovala hudbě, filozofii a náboženství. Tato témata se proplétají i její literární tvorbou.

Bulharská básnířka a Maja Dălgăčeva píše poezii pro dospělé, ale hlavně pro děti: básně, hádanky, pohádky ve verši i próze a texty písní pro nejmenší.

Dimana Ivanova (Varna, 1979) vystudovala slavistiku a francouzskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Doktorské studium absolvovala na UK v Praze. Překládá z češtiny a slovenštiny. Ukázky z její druhé básnické sbírky Azbuka na želanijata (Abeceda přání) přeložil Ondřej Zajac.

Bulharský básník Galen Ganev, anglista a překladatel. V současné době připravuje sbírku surrealistické poezie a krátkých básnických útvarů.

Dvě básně ze sbírky básníka a překladatele Galena Ganeva.

Alexandăr Karparov, spisovatel a lékař, píšící v bulharštině a italštině. Cestovatelské zážitky a bohaté profesní zkušenosti mu poskytovaly dostatek literárních podnětů. Je považován za mistra krátké formy – psal povídky a fejetony, vyznačující se jasnou myšlenkou, sevřenou kompozicí a expresivním jazykem.