книги : knigi: Bulharsko

Autorka se snaží pochopit především sebe samu, ale i dobu, ve které žije a píše. Pohrává si se slovesy a opakováními, literárními reminiscencemi či odkazy. V duchu těchto vnitřních stimulů není vůbec náhodné abecední řazení básní. Nejen proto, že onou použitou abecedou je cyrilice, o níž se už jistou dobu soudí, že pozvolna umírá.

Významná současná bulharská prozaička a esejistka Emilija Dvorjanova se věnovala hudbě, filozofii a náboženství. Tato témata se proplétají i její literární tvorbou.

V sanatoriu na břehu moře se odehrává příběh, v němž ústřední roli hraje postava lékaře – nepřítomného, který však o svých pacientech ví úplně vše. A hudba.

Bulharská básnířka a Maja Dălgăčeva píše poezii pro dospělé, ale hlavně pro děti: básně, hádanky, pohádky ve verši i próze a texty písní pro nejmenší.

Dimana Ivanova (Varna, 1979) vystudovala slavistiku a francouzskou filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii. Doktorské studium absolvovala na UK v Praze. Překládá z češtiny a slovenštiny. Ukázky z její druhé básnické sbírky Azbuka na želanijata (Abeceda přání) přeložil Ondřej Zajac.

Bulharský básník Galen Ganev, anglista a překladatel. V současné době připravuje sbírku surrealistické poezie a krátkých básnických útvarů.

Dvě básně ze sbírky básníka a překladatele Galena Ganeva.

Alexandăr Karparov, spisovatel a lékař, píšící v bulharštině a italštině. Cestovatelské zážitky a bohaté profesní zkušenosti mu poskytovaly dostatek literárních podnětů. Je považován za mistra krátké formy – psal povídky a fejetony, vyznačující se jasnou myšlenkou, sevřenou kompozicí a expresivním jazykem.

Povídka ze sbírky Benátští holubi bulharského prozaika Alexandra Karparova, který žil mj. také v Itálii a vedle bulharštiny psal i italsky.

Vesela Flamburari, bulharská spisovatelka pro děti a mládež, odbornice na teorii pohádky.

„Nikdo si nepamatoval na jeho pravé jméno. Znali ho jako Mistra krátké povídky nebo stručněji – jako Mistra.“ Autorkou povídky je Mimi Michajlova (1965), spisovatelka a literární kritička, od r. 2013 ředitelka Bulharské základní školy a gymnázia dr. Petra Berona v Praze.

Mimi Michajlova (1965), spisovatelka a literární kritička, od r. 2013 ředitelka Bulharské základní školy a gymnázia dr. Petra Berona v Praze.

Povídky Kalina Terzijského čtenáře nešetří. Bulharská současnost je v nich líčena v dost neradostných barvách a o tom, že člověk je bytost v zásadě dobrá, má jeho vypravěč také své pochybnosti. Přesto na záblesk naděje nakonec dojde.

Verše básnířky Bronislavy Volkové ze sbírky Vzpomínky moře přeložil do bulharštiny Dimităr Stefanov. Prezentace této knihy se za účasti autorky konala 8. prosince 2015 v Bulharském kulturním institutu v Praze.

Bulharská spisovatelka, dramatička a novinářka Teodora Dimova patří k nejznámějším, nejúspěšnějším, ale také čtenáři i kritikou nejuznávanějším současným bulharským autorům. V češtině jí právě vyšla druhá kniha.

„Dětská samota je mnohem, mnohem děsuplnější než osamocenost dospělých,“ říká v rozhovoru Teodora Dimova, jedna z nejuznávanějších současných bulharských spisovatelek, které v češtině vyšla už druhá kniha.

Bulharský básník, revolucionář, dramatik a překladatel Pejo Javorov (1878–1914) bývá považován za nejvýznamnější osobnost bulharské literatury 20. století.

Výstavu nazvanou Síla občanské společnosti – osud Židů v Bulharsku v době holocaustu, věnovanou vztahu většinové společnosti k perzekuované menšině, lze zhlédnout v pražském Klementinu. Informační panely doplňují publikace z fondů Slovanské knihovny NK ČR.

Bulharská literatura se českým čtenářům představuje pohříchu spíše sporadicky. Nedlouhou řadu překladů bulharských autorů, které se na pultech knihkupectví v posledních letech objevily, rozšířila nedávno antologie bulharského diabolismu s názvem Půlnoční historky.

Dne 14. října 2015 se v Literárním salonu Památníku národního písemnictví v Praze konal křest zatím posledního českého překladu z bulharské literatury – románu Matky. Jeho autorku, bulharskou spisovatelku Teodoru Dimovu (*1960), jsme u nás při této příležitosti přivítali již podruhé, neboť poprvé byla na sklonku roku 2013 přítomna oficiální premiéře své Adriany (Адриана, 2007; česky 2013).

Katerina Stojkova-Klemer se narodila 4. června 1971 v Burgasu, kde také absolvovala na Svobodné univerzitě obor elektronika a elektrotechnika.

Poezie je pro mě způsob života, životodárné spojení se sebou samou a zkouška mé osobní poctivosti, říká v rozhovoru pro iLiteraturu bulharská básnířka žijící v USA Katerina Stojkova-Klemer.

„Trvalo mi víc než rok, než jsem pochopila, že píšu vlastně jednu jedinou báseň a ta se jmenuje Jak trestá Bůh. Tematicky jde o boj s našimi osobními démony, např. sebelítostí, pýchou… A taky o vyjádření cesty k přijetí života takového, jaký je, k pochopení jednoty světa.“

Věže, chrámy, gotika, secese, novější architektura a neutuchající turistický jásot… Praha jakožto metafora sebe sama, zahalená mlhou a těžkými deštivými mračny. Zalitá sluncem a znovu tonoucí v dešti. Uhájivší sebe i svá tajemství…

D. už byl starý. Vlasy měl řídké a zcela bílé, kůži svěšenou. Ještě nezískala pergamenový vzhled stařecké kůže, ale na čele měl nahnědlé skvrny a kůže na tvářích a krku vypadala jako prázdné měšce. Ještě se pohyboval sebevědomě, přestože ruce se mu už při námaze lehce třásly. Chodil zvesela, ale spíš ze zvyku, než že by se mu chtělo zvesela chodit.

Bulharská literatura sice jako by u nás stále zůstávala ve stínu ostatních evropských literatur, ale přesto se v posledních letech objevilo několik pozoruhodných překladů. Přehledový článek o recepci bulharské literatury v českém prostředí přináší nejen zhodnocení literárních vztahů obou zemí, ale je také doplněn bibliografickým soupisem překladů z bulharštiny za příslušné období.

První letošní číslo Plavu s podtitulem Třeštící Sofia, velitelka Bulharů? se poprvé v historii našeho časopisu věnuje výhradně bulharské literatuře. A že byla na Balkáně v posledních letech a desetiletích úroda vskutku plodná: kromě takových stálic bulharské literatury, jakými jsou Alek Popov nebo Georgi Gospodinov, jsme pro vás objevili mnohé další.

Hektór a Andromaché měli spořádané manželství. Večer si vyprávěli, co zažili uplynulého dne – koho Hektór zabil, co Andromaché utkala. Poté uléhali a líbali se na dobrou noc.

Pětkrát byl nominován na prestižní bulharskou literární cenu Helikon. V r. 2011 byl jako první Bulhar za svou sbírku povídek Ima li koj da vi običa (Máte někoho, kdo vás miluje?) oceněn Evropskou cenou za literaturu.

jednoho dne kámen pocítí první náraz dláta pranepatrný kousíček opíše ve vzduchu dráhu na niž si sochařovy oči budou dlouho pamatovat