cărți : Rumunsko, Moldavsko

V pravém slova smyslu reprezentativní a důkladně zpracovaná antologie dvou generací rumunských básníků vyšla ve výborném překladu Evy Kenderessy do slovenštiny. Výběr nemá žádná hluchá místa a stejně tak překladatelka zřejmě nezná polohy, které by jí neseděly.

Ana Blandiana, nejpřekládanější rumunská básnířka, autorka spirituálně a eticky laděné poezie. V porevolučním období se také angažuje v podpoře občanské společnosti a v úsilí o poznávání totalitní minulosti.

O literárních počátcích, o obtížnosti přesunu ze škatulky „poezie“ do škatulky „próza“, o tom, proč psala román z ceauşescovské totality jako „posmrtné dílo“, nebo o strastech při porevolučním budování památníku obětem komunistického režimu mluví v rozhovoru nejpřekládanější rumunská básnířka.

Poezie Any Blandiany je dnes známá nejen v Rumunsku, ale i v řadě dalších zemí – jde totiž o nejpřekládanější rumunskou básnířku. Český čtenář ale doposud neměl příliš mnoho příležitostí se s ní setkat, publikováno bylo jen několik ukázek časopisecky. Výbor Řeka s jediným břehem je tedy splátkou dosti velkého dluhu, a to snad splátkou nikoliv poslední.

O příčinách úspěchu jeho knih u českých čtenářů, o míře jejich autobiografičnosti, o patosu rumunské ruralistické literatury, ale i o ikoničnosti rozhrkaných kišiněvských trolejbusů jsme mluvili s moldavským spisovatelem Iulianem Ciocanem, kterému v češtině vychází třetí kniha – nevelký román A ráno přijdou Rusové.

Ve svém nejnovějším románu zavádí moldavský autor čtenáře opět do svého rodného Kišiněva. Pohled do nedávné minulosti i možné blízké budoucnosti ukazuje, že žít zde opravdu není snadné.

Mladý filolog Marcel se vrací ze studií v Rumunsku do rodného Moldavska. Druhá dějová linie je obsažena v rukopisu románu v románu, který Marcel veze s sebou: dystopický příběh o tom, že postsovětskou zemi vojensky obsazují Rusové.

Debutový román Trilogia sexului rătăcitor (Trilogie toulavého pohlaví) Cristiny Vremeș vypráví o osudech čtyř generací žen z jedné rodiny. Každá je jiná a každá přispívá jinou trochou do rodového mlýna a ostatním předává vlastní poselství. V ukázce se nacházíme na pohřbu strýčka. Malá Ada se bojí setkání se smrtí, protože ještě nikdy neviděla mrtvého člověka. Její myšlenkové pochody však dávají tušit útlý věk děvčátka jen pramálo…

Cristina Vremeș začala studovat v rodném Rumunsku, pokračovala v Anglii a nakonec se usadila ve Francii. O cestách, milých drobnostech, životní filozofii a v neposlední řadě i o románu Trilogie toulavého pohlaví, se kterým se přihlásila do projektu CELA, se rozpovídala v rozhovoru. Se „svou“ překladatelkou Terezou Prymak se paradoxně nikdy osobně nesetkala. A přesto vzniklo tolik slov…

Zpočátku bezvýznamný dvojník rumunského komunistického diktátora, který mnoha vnějšími rysy připomíná Nicolaea Ceauşesca, se postupem času pravému diktátorovi podobá čím dál víc. Román tak lze číst jako kafkovsky temnou satiru na totalitní režim, ale i jako filozofující podobenství o vztahu mezi originálem a kopiemi, jejichž reprodukování zajišťuje vzoru věčný život.

Poloautobiografický příběh literáta, který se pro nedostatek úspěchu živí jako učitel rumunštiny v dělnické čtvrti, lze číst jako mapování různých stádií vědomí jediného člověka, jejich vzájemného prostupování a ovlivňování. Odklon od umělecké literatury vede jeho hlavního hrdinu k paradoxnímu závěru: je třeba nepsat fikci, ale „skutečnou“ literaturu, literaturu jako evangelium.

Mirceu Eliada zajisté není nutno nijak zvlášť představovat, a to ani jako prozaika, ani jako historika náboženství. Českému čtenáři je však Eliade prozaik znám spíše jako autor fantastických novel a povídek, zatímco román Svatojánská noc, který byl vloni poprvé vydán v českém překladu, představuje klasičtější linii jeho tvorby. Eliadův román se dá číst vícekrát a vícero způsoby, a pokud vás některé čtení zklame, pořád jsou tu ještě ta další.

Osudy všech postav nevelkého románu se točí kolem záhadné jámy, která se náhle objevila uprostřed Kišiněva a stále se rozšiřuje. Je to nejen středobod životů figurek, jimž jáma tak či onak zasáhne do života, ale hlavně ostře satirická metafora korupce a arogance moci, která postupně stahuje vše kolem do pekelné hloubky.

Čtyři protagonisté, jejichž životy se vzájemně prostupují, avšak bez ohledu na mezilidské vztahy každý z nich žije uzavřen ve svém emocionálním a myšlenkovém světě. Próza vzbuzuje otázku, kde vlastně leží hranice mezi úspěšným životem a citovým trosečnictvím.

Rozhovor s rumunským spisovatelem a disidentem Paulem Gomou (1935–2020) pořídila rumunská novinářka Rodica Palade v roce 1990, ale mnohé autorovy úvahy o komunistickém Rumunsku a Československu si zachovaly svou platnost dodnes.

V mimořádně těžkém období pro obyvatele celého světa se literatura dne 25. 3. 2020 rozloučila s významným představitelem rumunského exilu Paulem Gomou, který zemřel ve věku 84 let v jedné z pařížských nemocnic na vážné zdravotní komplikace spojené s nákazou koronavirem.

Překladatel z rumunštiny Jiří Našinec hovoří o svých osudových autorech, o přednostech moldavských spisovatelů i o zkušenostech z legendárního nakladatelství Odeon v přelomové době po roce 1989, kdy působil jako jeho šéfredaktor.

Spisovatel Radu Ţuculescu (*1949) je jednou z výrazných postav rumunské literatury generace 80. let.

Rumunsko-francouzský autor Dumitru Ţepeneag, který mj. seznamoval francouzskou veřejnost s československým disentem a „paralelní“ kulturou, je spoluzakladatelem oneirismu, rumunského literárního směru, který se snažil vytvářet realitu rovnocennou snu (nešlo mu tedy o zkoumání podvědomí, jako tomu bylo v surrealismu). Výbor Probuď se do snu představuje průřez jeho třemi sbírkami prozaických textů.

Krátce po Novém roce zemřel básník Emil Brunaru, jeden z výrazných básnických hlasů rumunské poezie druhé poloviny 20. století.

Próza se odehrává na úsvitu křesťanství a tvoří ho tři různé příběhy. Protagonisty dvou z nich jsou římský setník a vůdce lupičské bandy, který byl ukřižován spolu s Ježíšem z Nazareta. Rámuje je part současného moldavského intelektuála, jenž zabíjí čas flámováním.

Vydání rozsáhlé a ucelené monografie o dějinách rumunské literatury je významným milníkem pro česko-slovenskou rumunistiku. Vedle zahraničních zdrojů tak mají čeští a slovenští rumunisté poprvé k dispozici ucelený literární přehled ve slovenštině.

Oana Catalina Bucur, několikrát oceněná básnířka, prozaička a výtvarnice. Ukázky z její tvorby přeložil Mircea Dan Duță.

Adrian Suciu, rumunský básník a prozaik, novinář, v současnosti působí jako parlamentní expert oddělení pro styk s veřejností.

O situaci literárního překladu v Rumunsku, nešvaru překládání přes třetí jazyk, agenturách, které dodávají na klíč literární překlady a jméno překladatele tak zůstává utajeno, o výši honorářů za literární překlad, ale i o vydávání klasických světových děl teorie překladu mluví v rozhovoru Peter Sragher ze Svazu rumunských spisovatelů.

Formou fiktivních deníkových záznamů a poznámek se hlavní postava, mladý židovský intelektuál, vyjadřuje k různým podobám antisemitismu a židovství. Součástí českého vydání je i předmluva Naeho Ionesca, ideologa fašizujícího hnutí, a Sebastianův pozdější text Jak jsem se stal chuligánem, shrnující útoky na jeho osobu. Kniha tak představuje nejen beletristické dílo, ale také pozoruhodný dokument o rumunské společnosti ve 20. a 30. letech.

Formou fiktivních deníkových záznamů a poznámek se hlavní postava románu Už dva tisíce let, mladý židovský intelektuál, vyjadřuje k různým podobám antisemitismu a židovství. Součástí českého vydání je i Sebastianův pozdější text Jak jsem se stal chuligánem, shrnující útoky na jeho osobu.

Praze jsou věnovány verše ze sbírky Rock în Praga rumunského básníka Andrei Zbîrney, který v roce 2015 získal velkou cenu festival Antares za poezii.

Daniel Sur je básník, prozaik, scenárista a kulturní promotér, v roce 2015 založil mimořádně úspěšnou sérii bukurešťských uměleckých večerů Galerie setkání, věnovanou propagaci kulturně cenných projektů, iniciativ a osobností. Polipi (Polypy, 2012) je jeho druhá básnická sbírka.

V povídkách Dumitrua Crudua, které se odehrávají v nedávných letech v moldavském hlavním městě, hraje největší roli mezijazyková konfrontace. Rumunština a ruština představují zástupně dvě strany sporu o identitu země.