книги : knigi : Rusko

Nadřazené:

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

Zobrazení:
Strana 1 / 10:
1

Poslední komentáře

Vložil: J. Kalfus, 11.09.2016 11:14
Šargorodskij, Lev; Šargorodskij, Alexandr: Jeruzalémské sny
...tohoto prožitku s oním panoptikem literárních postav, které jsou ale projekcí skutečných lidí -- oněch spisovatelů --, kteří jsou na tom asi tedy podobně jako já... Když už tedy sám do toho Jeruzaléma nevyrazím, chraň mě Bůh! :-)
Vložil: J. Kalfus, 11.09.2016 11:13
Šargorodskij, Lev; Šargorodskij, Alexandr: Jeruzalémské sny
(Také) sám zjišťuji, že potřebuji k životu jakousi katarzi, která prostě nemůže vést skrze (nějaká) 100% objektivní fakta -- jak to tedy bylo s velkým třeskem nebo jak to bylo s tím vyjitím našich předků na souš --, ale prostě jen jakýmsi prostým povznesením se nad realitu ,,teď a tady", a to sdílením... tohoto prožitku s oním panoptikem literárních postav, které jsou ale projekcí skutečných lidí -- oněch spisovatelů --, kteří jsou na tom asi tedy podobně jako já... Když už tedy sám do toho Jeruzaléma nevyrazím, chraň mě Bůh! :-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 18.05.2016 22:22
Strugackij, Boris: Bezmocní tohoto světa
Ostatně, zatímco comics má svoji vlastní nadkolonku, do "Relaxu" je vražen dokonce i "historický román", tj. mj. Mantelová, Rushdie, Evaristová a Fo (díky dramatu, ale není žánr jako žánr, nebuďme hnidopiši). — Děkuji za optání, se Saganovou jedinou SF z roku 1985 (kdy "skuteční klasikové vážné, technologické... sci-fi" už pomalu vymírali), nijak zvlášť dobrou ani vlivnou a přemít(l)ající zejména o kosmologii, jejím vztahu k filosofii vědy a náboženství, jsem obeznámen dobře. Musím uznat, že ten odstavec je opravdu dost mlhavý a logické výstavbě argumentace se vyhýbá; ale vršení propozic "Díla bratrů Strugackých bývají řazena do kategorie sci-fi. Spíše než o skutečné povaze […] to však svědčí o snaze kritiků […]. Se skutečnými klasiky vážné, technologické sci-fi […] nemají mnoho společného. Dnešní […] „sci-fi“ […] míjí [sic] zcela. […] nehýří akcí, vědecky nerozvíjí důsledky fiktivních vynálezů a nemají jednoduchý, lineární děj." je těžko interpretovat jinak, než že neakčnost je důvodem proti řazení do sci-fi a naopak akčnost je pro ni podmínkou, nikoli postačující, ale nutnou nebo aspoň s nemalou fuzzy vahou. Je také pravda, že není jasné, co má být míněno jednoduchým dějem; ale valná většina Strugackých od Planety nachových mračen nejméně po Obydlený ostrov je docela lineární, ba i vynálezy a akcí "hýří" až až. Ale obávám se, že tato debata nemá smysl, pokud má "čtenářsky nejpřístupnější" být Piknik u cesty (a sloužit jako důkaz mnohovrstevnatosti tím, že se vzdor svému obsahu "stal předlohou […] počítačové hry […] v níž hráč střílí mutanty").
Vložil: Pavel Mandys, 18.05.2016 10:58
Strugackij, Boris: Bezmocní tohoto světa
Jan Vaněk má pravdu, problém je v názvu rubriky, který sugeruje oddechové čtení, přičemž jde prostě o narativní žánry (sci-fi, fantasy, romance apod.), které se vyznačují společnými motivy, vyprávěcími postupy nebo prostředím a rekvizitami. O kvalitě textu zařazení do žánru nikterak nevypovídá, i žánrové... knihy mohou patřit k vrcholům světové literatury, pro což jsou zrovna Strugačtí docela dobrým příkladem. Možná bychom mohli vypsat anketu na nový název rubriky. Problém je v tom, že výraz žánry máme již v horní lince při dělení na českou/zahraniční beletrii, non-fiction nebo komiks.
Vložil: Vojtěch Matocha, 18.05.2016 07:43
Strugackij, Boris: Bezmocní tohoto světa
Pane Vaňku, o tom, že by sci-fi měla hýřit akcí, se v recenzi nepíše vůbec nic, přečtěte si prosím ten odstavec ještě jednou a pozorněji. Strugačtí jednoduchý lineární děj skutečně nemívají - příkladem budiž recenzovaná kniha nebo třeba Les. K Saganovi - četl jste Kontakt?
Vložil: Jan Vaněk jr., 18.05.2016 03:26
Strugackij, Boris: Bezmocní tohoto světa
To už se řešilo opakovaně, naposled v diskusi na iliteratura.cz : Když je něco od žánrových autorů, tak to holt spadá do škatulky Relax (a přejmenovat ji na něco méně kontroverzního nejde,... aby zbyla kapacita na znepřehledňující redesign). Koneckonců představa, že sci-fi by měla hýřit akcí a Strugačtí nemají lineární děj, je skoro tak směšná jako Sagan vydávaný za "klasika vážné, technologické sci-fi".
Vložil: Garagun, 17.05.2016 19:09
Strugackij, Boris: Bezmocní tohoto světa
Zajímavá recenze, ale co moc nechápu, tak to je zařazení knihy do kategorie "Relax". Chápu, že je sci-fi obyčejně automaticky škatulkována jako odpočinková literatura, co se dá dělat, ale celá pozdní tvorba Strugackých (včetně této knihy) nepatří do sci-fi, no a hlavně určitě není odpočinková. Takže... když už na iLiteratuře řadíte do "Beletrie zahraniční" takového Sorokina, tak by tam určitě měla spadat i řada knih Strugackých... Je mi jasné, že tohle rozřazování do kategorií je asi leckdy spíš otázka pocitu, ale k tomuhle jsem se ozvat prostě musel. P.S. Tahle moje poznámka moc nesouvisí se samotnou recenzí - v ní autor přímo zmiňuje, že je řazení Strugackých do škatulky sci-fi autorů dosti problematické.
Vložil: Viktor Janiš, 19.02.2016 19:37
Zubov, Andrej Borisovič (ed.): Dějiny Ruska 20. století
Já myslím, že pan Strnad si klíčenku zaslouží. Možná i dvě.
Vložil: Antonín Kudláč, 17.02.2016 18:19
Zubov, Andrej Borisovič (ed.): Dějiny Ruska 20. století
Viktor J.: Naládovanou dynamitem? :-)
Vložil: Viktor Janiš, 17.02.2016 16:59
Zubov, Andrej Borisovič (ed.): Dějiny Ruska 20. století
Vítězslav Strnad: Děkujeme za názor a tady máte klíčenku.
Vložil: Vítězslav Strnad, 11.02.2016 22:00
Zubov, Andrej Borisovič (ed.): Dějiny Ruska 20. století
Původně jsem si chtěl knihu koupit, ale když jsem poslouchal Zubova na besedách, zjistil jsem, že nedokáže být nestranný. Je zapřísáhlý odpůrce Putina a když jsem slyšel jeho názory na vývoj na Ukrajině, pak jsem nevycházel z údivu. Je to možná znalý muž, ale nemůžu číst knihu, když vím, že ... tam kromě pravdy bude i několik lží. A divím se Dvořákovi, který snad do Ruska šel proto, aby Rusku škodil. Každá velmoc má tajné služby a snaží se udělat pro svou zem něco. Kdyby pan Dvořák věděl, že USA mají svou tajnou službu, která má na prstech krev z mnoha zemí světa, musel by mluvit uvážlivěji. Nemám rád ami Zubova ani Dvořáka
Vložil: Ing. Lubomír Munk, 15.12.2015 00:20
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Velmi by som chcel túto knihu. Varlam je velká spisovatelská osobnost. Myslíte si, že ste na dne ?Omyl, zistíte ked si prečítate túto knihu...
Vložil: fero, 14.09.2015 05:38
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Právě jsem navštívil místo, kde ŠALAMOV žil ve vězeňské nemocnici - obec DEBIN n a Kolymské trase
Vložil: mk, 11.07.2015 11:53
Ivanov, Sergej A.: Blázni pro Krista. Kulturní dějiny jurodství
Rys jurodství („Bezmezné ponížení provázené nesmírnou pýchou, mučení smíšené se sebetrýzněním, skromnost přerostlá v ješitnost.“) není v Rusku moc distinktivní.
Vložil: Knihomol, 08.07.2015 21:56
Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče
Kde se dá kniha sehnat prosím?
Vložil: Tomáš Matras, 26.03.2015 12:11
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
"Hrabal ovšem dává „přednost zážitku před věděním.“ U Hrabala je to primárně příběh, narrativ, který znamená návrat k sobě, ke svému vlastnímu kostrbatému mnohoznačnému bytí. U intelektuála Kundery je tomu právě naopak, je to primárně poznání, z něhož teprve roste příběh. Pro oba ale, řečeno s Kunderou,... není velké evropské umění, ničím jiným než právě výzkumem tohoto zapomínaného bytí. Spisovatel musí vědět, co nepsat, říká Hrabal." zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/tisk/18006-bohumil-hrabal-milan-kundera-a-smetiste-epochy
Vložil: Tomáš Matras, 27.08.2014 09:51
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Ještě jsem objevil tyto podle mého soudu zajímavé a pečlivé texty o (postmoderní) poetice Milana Kundery, tentokrát z pera Jiřího Bystřického.
Vložil: Oto Horák, 26.08.2014 11:19
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
OK, Tomáši. Článek Jana Čulíka mne zajímá, vzhledem k tomu, že je rozsáhlý, dosud jsem se k němu nedostal. Až jej přečtu, pošlu na Váš mail reakci.
Vložil: Tomáš Matras, 25.08.2014 14:17
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
I mistr (A. A. Tarkovskij) se možná někdy utne, ale v tomto se mi to nezdá. Nevím, jestli ahistoricky nemíchám hrušky s jablky: nevím, nakolik z Tarkovského slov mluví taoistický koncept "největší dokonalosti", studoval orientalistiku, Tao-Te-Ťing mu jistě neunikl (zpěv 45: Největší dokonalost je... jakoby neúplná, ale nevyčerpatelná největší plnost je jakoby prázdná, ale působí bez konce velká přímost se podobá lomenosti velké nadání je jakoby nešikovné velká výmluvnost se neumí vyslovit teplo činnosti přemáhá chladnou nehybnost, ale klid i nad teplem vítězí takže všemu pod nebem správný klid vládne! Myslím si, podle toho, co jsem četl v "Zapečetěném času", že si ty "chyby" či "vady na kráse" spojuje s tím, co říkáte, jsou to pihy na překrásných dámských obličejích, které přidávají na půvabu. Omlouvám se, ale vrátím se k Milanu Kunderovi: právě text Jana Čulíka "Lze Kunderovo dílo považovat za postmoderní mystifikaci?" s jistou nepochybnou pečlivosti rozebírá základní textové stavební kameny díla Milana Kundery, tedy "sémantický posun", "hravost" a "mystifikaci". Dovolím si citovat z úvodu tohoto článku Jana Čulíka: "Jsem přesvědčen, že jsou dobré důvody uvažovat nad interpretací, podle níž lze Kunderovy texty považovat za mystifikující agnostické hříčky, za provokace, záměrně vystavěné ze zdánlivě přesvědčivých formulací, smyslem jejichž významu je dokázat, že realita je nepoznatelná a jediným, k čemu může člověk na světě při poznávání přijít, je uplatnit svou kritičnost. Jejím prostřednictvím odvrhnout falešná tvrzení, zjednodušené interpretace a záměrně či mimovolně vytvářené mýty."
Vložil: Oto Horák, 25.08.2014 13:55
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Chápu. Pokud se ovšem týká Tarkovského mínění o tom, že neexistuje dokonalé literární (případně jiné umělecké) dílo, jež nemá "lichá", "nepodařená" místa, takovéto pojetí se mi zdá nesmyslně maximalistické a aprioristické. Jestliže ale posuzovatel měří dílo nikoli "maximem tvůrce samého", nýbrž vlastními... představami a přáními, nemusí být spokojen nikdy. Slovo "dokonalé" by se možná v kritice používat nemělo, nicméně existuje řada próz, které považuji za vrcholně "krásné" a "silné", přičemž prvním adjektivem míním uspokojení estetické, zatímco druhým podnětnost myšlenkovou. Nevidím žádné vady na kráse a v síle výpovědi - namátkou - v Smrti v Benátkách T. Manna, Bartlebym H. Melvilla, Skořicových krámech B. Schulze, Nikolovi Šuhaji loupežníkovi I. Olbrachta atd. U rozsáhlých románů riziko, že se spisovatel nevyhne slabším, odbytějším či zbytečně rozmělňujícím nebo explicitním pasážím, samozřejmě stoupá. Přesto před výkonem, který podal např. Stendhal v Červené a černé (tak by se měl román správně překládat) i Lucienu Leuwenovi, Cohen v Milé Páně či Dostojevskij a Tolstoj ve většině svých románů, hluboce smekám a jejich "lichá" místa se mi jeví spíše pihami, jež jsou ostatně nevymítitelně lidské a vlastně přidávají na půvabu...
Vložil: Tomáš Matras, 25.08.2014 11:10
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Děkuji Vám, Oto, vím, že je to tenký led osobní argumentace a zvednout ze země kámen a po někom ho hodit (jak víme z montypythonovského "Života Briana" :-)) je zde relativně snadné: nikdo z nás kámen nezvedl a nehodil, tak to asi není s námi tak špatné :-). Mé vlastní používání jazyka (určitý sklon... k hyperbolám) a mé vlastní hodnocení si zřejmě žádá ještě vysvětlení. "Milan Kundera je vynikající středoevropský myslitel" v mém jazyce znamená totéž jako "Pier Paolo Pasolini je jedním z nejvýznamnějších italských intelektuálů 20. století": je v tom mém soudu zřejmě dost ne úplně důsledného kritického obdivu vůči postavám, které byly schopny rázným ale i odůvodněným způsobem "čeřit stojaté vody": ať to bylo díky jejich dílům nebo jejich občanským postojům, jejich uměleckým postojům. Fakt, že oba pánové jsou evropskými fenomény, asi nelze přehlédnout. Otázka pro mě osobně zůstává, čím jsou pro nás oba pánové "velikány" a čím ne, a též jak na nás působí tito autoři jako celek. Ostatně i Andrej Tarkovskij v "Zapečetěném času" hovoří v souvislosti s mistrovským dílem jako o práci, která má i "lichá" a "nepodařená" místa, ale celkem na nás působí svou dokonalostí (uvádí např. Tolstého "Vojnu a mír"), dokonce Andrej Tarkovskij říká, že si nevybavuje žádné mistrovské dílo, které by bylo zcela prosto nějaké nedokonalosti, nedomyšlenosti. Zřejmě i na tomto tvrzení něco je.
Vložil: Oto Horák, 25.08.2014 10:08
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Děkuji za reakci a ochotu diskutovat. Něco takového umět (zvažovat argumenty druhého, být schopen poopravit svůj náhled, nebrat jiný názor osobně, jako útok na svůj "majestát" atd.) není samozřejmost a musíme se to - samozřejmě včetně mne - stále doučovat. Já bych se pod formulaci, že "Milan Kundera... je vynikající středoevropropský myslitel" nepodepsal, ale jinak si myslím, že naše názory na Kunderu nejsou až tak od sebe vzdálené. I s literárními a filmovými kritiky, jejichž erudice a přemýšlivosti si nejvíce vážím, se neshodnu v názoru na tu či onu knihu nebo film ve 100% případů, nýbrž "jen" v 80 - 90%. (A leckdy v duchu kroutím hlavou, jak mohl XY napsat to či ono...) Ostatně pokud by tomu bylo jinak, kritika by byla nuda a místo nových příspěvků by stačila kompilace starých...
Vložil: Tomáš Matras, 25.08.2014 09:07
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Píšete velmi zajímavě, Oto, děkuji. Myslím si, že v tomto případě je potřeba zkoumat právě jen texty daného autora bez přihlédnutí ke specifičnosti fungování Milana Kundery jako osoby - ostatně si to přeje on sám. Ano, to, co Milan Kundera říká o Karlu Gottovi a o Gustávu Husákovi a též o hovně a teologii(Nesnesitelná... lehkost bytí) = toto a ještě hodně navíc jsou zejména myšlenkovými provokacemi, někdy nedotaženými do důslednosti, ale takovými, které boří ustálený pohled v rámci "českého rybníka", nutí zejména nás zde v české kotlině se nějak znovu zamyslet nad konstantami našeho prostoru. Já bych tyto literární prvky v díle Milana Kundery ani nepřeceňoval, ani nepodceňoval. Pořád si ale myslím, že Milan Kundera je vynikající středoevropský myslitel, který je někdy pečlivý, jindy tolik ne, někdy také provokuje a někdy i pouze vtipkuje - ovšem pořád si hraje se čtenářem, to by pak nebyla "literatura". Pokud dovolíte, pomohl bych si citací z velmi podnětné knihy o středoevropském prostoru: Josef Kroutvor: "Potíže s dějinami" (1990): „Jak jinak si ulevit než vtipem! Malá historka je vtipným komentářem velké historie, malou poznámkou na okraji učebnice dějepisu. Člověk je přece jen mírou všech věcí. Středoevropská anekdota dokazuje absurditu dějin. Obstojí-li dějiny před anekdotou, pak mají patrně svůj „vyšší smysl“. Jinak jsou jen řadou událostí.“ (str. 103)
Vložil: Oto Horák, 21.08.2014 14:13
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Co se týká oné podvojnosti Milana Kundery já – jakkoli jsem vyjádřil k jeho pozdější próze výhrady - si myslím, že je spíš beletristou “solidním” než “průměrným”. (Třeba “sentimentální” - tj. dojemný - závěr Nesnesitelné lehkosti bytí o umírání psa Karenina je pěkný kousek spisovatelského umění.)... Nicméně ani “solidní” není totéž co “výjimečný”, “mistrovský”, jak by tomu asi mělo být, uvážíme-li Kunderovu celosvětovou proslulost, zařazení – jako výjimky mezi žijícími autory – do francouzské prestižní knižnice Pléiade atd. Co se týká Kunderových esejistických pasáží v románech, nechci tvrdit, že jsou všechny špatné a že nestojí za úvahu. Vezmeme-li však třeba zmiňovaného “idiota hudby”, je tento bonmot kromě efektnosti a provokativnosti také výstižný? Myslím, že Karel Gott není (ani nebyl) žádný “fachidiot”, že má v leckterém oboru docela slušný přehled, znalosti i vyprofilované názory. Karel Gott v době normalizace byl spíš konformistou, který si spočetl, že emigrace se mu nevyplatí. (Jakkoli by se totiž uplatnil jako zpěvák na Západě, především v německé jazykové oblasti, nikdy by tam nemohl získat takové výsadní postavení a popularitu – nejen pro něj zajisté mocnou drogu - jako v naší “normalizované” zemičce.) Choval se tak, jak se chovala drtivá většina jeho spoluobčanů, včetně zpěváků. Můžeme k takovému pragmatickému postoji zaujmout postoj různý, od shovívavého až po moralistně nemilosrdný a odsuzující, ale jde o reakci obvyklou, obávám se, že odpovídající lidské “přirozenosti”. Tehdy i nyní. Teprve díky Vašemu připomenutí jsem si uvědomil, že jste autorem překladu Pasoliniho Zuřivého vzdoru. Shodou okolností tuto velice inspirativní knihu jsem v Cinepuru recenzoval. Pošlu Vám tento text i oba články o Kunderovi v přílohách na Váš mail. Zatím zdravím.
Vložil: Tomáš Matras, 21.08.2014 12:57
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Děkuji Vám, Oto, našel jste pro mě slova, která jsem marně u seben hledal v souvislosti s Kunderou, "esej" a "beletrie". Tedy mám za to, že Kundera je výjimečný "esejista" a pouze průměrný "beletrista". Víte, ale takové lidi já osobně mám rád, i když mám také hodně velkou slabost pro Hrabala, pro jeho... výsostnou "beletričnost" a pro jeho nevídané užití českého jazyka. To bylo přesně proto, proč jsem přeložil Pasoliniho "Zuřivý vzdor": už jistou dobu pro mě Pasolini "esejista" znamenal o mnoho více, než Pasolini "beletrista". Řekl bych, že Kunderova kniha "Nevědomost" je důkazem toho, co říkám: velká esej o domově, cestě a návratu, o echu moderního "Odyssea", (něco, co by měl číst zejména český člověk, ale co v češtině asi patrně nikdy nevyjde) ale literárně, beletristicky - úplně někde jinde. Děkuji Vám za Váš komentář, rád bych si Vaše texty přečetl, kde je můžu najít? Bylo by možné ty texty zaslat emailem, prosím? Děkuji Vám!
Vložil: Oto Horák, 21.08.2014 12:40
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Také děkuji, Tomáši, za věcnou a podnětnou polemiku. Mám zjevně mnohem kritičtější názor na Kunderovu tvorbu, včetně jeho esejistických digresí a bonmotů. Dávám přednost spisovatelům, kteří jsou v jazykovém "živlu" jako ryba ve vodě (tedy třeba zmiňovanému Célinovi či Hrabalovi), pro které není jazyk... při formulování jejich myšlenek překážkou, kterou musí pracně zdolávat, nýbrž šťastným raison d´etre. Nicméně oceňuji z Kundery Směšné lásky, Žert a Valčík na rozloučnou. Pozdější spisovatelův vývoj - počínaje řekněme Knihou smíchu a zapomnění - se mi jeví být krajně nešťastným. Jakkoli totiž se prý (podle vlastních slov) Kundera snaží o to, aby v jeho textech srůstaly esejistické pasáže s beletristickými, dle mého názoru se mu to nedaří. A o opaku mne nepřesvědčila ani řada apoteóz spisovatelových pozdějších románů od mnoha zahraničních i našich kritiků. (Naopak čistě esejistické Kunderovy knihy - Umění románu atd. - se mi jeví pozoruhodnými, přesně formulovanými a konsekventními.) Není tady asi místo, abych své výhrady - ale i dílčí uznání - vůči Kunderově próze a literární metodě (a také veřejným postojům) ve větší šíři rozebral. Částečně jsem se o to pokusil ve dvou článcích na mém blogu na webu Cinepuru. (Jsou to články Milan Kundera a román jako nevážný esej a Milan Kundera a film jako redukovaný román.) Jde ovšem o náčrty, který by si zasloužily rozvedení, podrobnější argumentaci a citace. Možná se k tomu někdy dostanu. (A třeba i k Tarkovskému, o kterém jsem dosud speciální text nenapsal...)
Vložil: Tomáš Matras, 21.08.2014 09:55
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Děkuji Vám, Oto, za zajímavou a podrobně rozvedenou úvahu. Mým cílem v recenzi bylo právě jakési "srovnání" Kundera - Tarkovskij pouze naťuknout, podnítit diskuzi, přemýšlení. Přes všechno, co píšete, vidím ještě pořád paralelu mezi oběma pány v "upřednostňování myšlenek před ostatním", řečeno... obecně a velmi hrubě, přesně tak, aby se nad tím někdo jako Vy zamyslel a třeba tuto prvotní myšlenku poctivě vyvrátil, jak jste se o to pokusil Vy. Myslím si, že jste hodně kritický vůči Kunderovským "bonmotům", Karla Gotta a Gustáva Husáka, které uvádíte, pro mě osobně bonmoty nejsou. Ano, myslím si, že jsou to experimenty, ale v žádném případě samoúčelné, mají svůj myšlenkový základ a svůj vlastní metaforický horizont. Rozhodně nelze Kunderovo vyjádření o Gottovi či Husákovi brát na lehkou váhu jako pouhý literární bonmot. To samé si myslím o jeho úvaze o hovně z Nesnesitelné lehkosti bytí, str. 262 (vydání 2006): "Existence hovna je větším teologickým problémem, než existence zla. Pokud připustíme, že člověk byl stvořen svobodný, můžeme dojít k závěru, že člověk není zodpovědný za své činy. Ovšem za hovno je zodpovědný jedině stvořitel." Toto je pro mě myšlenka, poctivá úvaha, nikoliv bonmot. Ano, tato úvaha má bonmotický charakter, ale není bonmotem. Vycházím z Kunderova vlastního vyjádření někdy z počátku jeho literární dráhy, ve kterém řekl, že v rámci intelektuální tvorby preferuje "brilantní myšlenku" před "virtuozní hrou formy" (a také z vlastní četby Kunderových románů je třeba říct, že jeho styl je "myšlenkový" nikoliv "formálně stylistický či jazykový" - Bohumil Hrabal píše o neskonale jednodušších až triviálních "myšlenkových" tématech, ale s tak brilantním jazykem, o kterém se Kunderovi ani nesní) = Tarkovskij se snad až příliš soustředí na "myšlenky" a není s to udržet uhlazenost formy a svého stylu - to je jediná má drobná výtka na adresu "Zapečetěného času". A souhlasím s Vámi: Kundera by patrně nesdílel celý Tarkovského "lyrismus" typicky ruské existence, emotivitu, nostalgii po domovině a další. Nicméně toto není hodnotící článek o Tarkovském a není to článek o Kunderovi.
Vložil: Oto Horák, 20.08.2014 23:09
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Zapečetěný čas
Poslední dvě věty recenze, srovnávající Tarkovského s Kunderou, se mi jeví nadbytečné a nikoli výstižné. Souhlasím s tím, že u Andreje Tarkovského je myšlenka na prvním místě, u Kundery taktéž, ale u obou v úplně jiném smyslu. Kundera si s myšlenkami pohrává, prokládá ("špikuje") jimi - dle mého názoru... ne vždy šťastně - tkáň příběhu, leckdy je staví až ostentativně nad děj (např. v Nesmrtelnosti a Nesnesitelné lehkosti bytí). Neřekl bych, že Kundera je tvůrcem myšlenek, nýbrž spíše tvůrcem bonmotů. (Karel Gott jako “idiot hudby, Gustáv Husák jako “prezident zapomnění” aj. jsou - takto formulovány - více bonmoty než myšlenkami...) Kunderovy romány (s jistou výjimkou raných románů Žert a Valčík na rozloučenou) jsou sledem scének, rozvíjejících či - v horším případě - jen ilustrujících autorovy teze, obsažené v esejistických vložkách. Jednou z tezí je základní přesvědčení, že spisovatel si má pouze "hrát" s jednotlivými postavami a motivy. Přitom má však Kundera děj a jeho peripetie stále pod přísnou kontrolou, spontánnost "nepěstuje"... Okázale zdůrazňovaná fiktivnost vyprávění (vzpomeňme např. moment vzniku postavy Agnes na začátku Nesmrtelnosti), mozaikovitost, chronologická zpřeházenost, množství fabulačních linií a variantnost děje přitom ruší čtenářovu iluzi reality (jakkoli ten samozřejmě ví, že román realitou není). Nemusíme ”rozepsané teze” (jak psal o Kunderovi Jan Zábrana v denících) a stylistické ornamenty vnímat nutně ryze negativně, mohou jistě mít velice různorodé a ambivalentně působící role. U Tarkovského - nehledě na odlišné výrazové prostředky - nejsou v díle zaznívající myšlenky nikdy tak explicitní (řekněme: nejsou bonmoty) a formální ornamenty tak signalizované a samoúčelné (řekněme: "netrčí" z děje) jako u Kundery. A hlavně slouží jinému účelu: hluboce duchovnímu. Tarkovského filmové dílo vyrůstá z ruské klasické literatury, klade vážné otázky o lidské zodpovědnosti za jedince i svět, o váze svědomí, hledání smyslu života, o něčem, "co je nad námi". Tedy - pokud není přímo náboženské - "počítá s náboženstvím", byť depersonalizovaným. U Tarkovského nenajdeme jako u Kundery úšklebek, cynismus (či chcete-li cynickou masku), na druhé straně ovšem ani humor a provokaci. Nevím, co si Kundera myslí o Tarkovského filmech, ale domnívám se, že jeho vkusu nemohou konvenovat. (Tady je ovšem třeba poznamenat, že Kundera se vyznává z obdivu k Célinovi, Kafkovi, Hrabalovi aj., tedy spisovatelům s velice odlišnou, až protichůdnou tvůrčí metodou, než jakou píše a propaguje sám...) Jestliže odsuzoval "hysterického" Dostojevského, odsuzoval právě onu ruskou klasickou humanistickou tradici v umění, které jsou geniální filmy Andreje Tarkovského jedněmi z posledních výhonků...
Vložil: M Pokorný, 17.05.2014 12:08
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Blahopřeju ke znalostem carských poradců v Indii. Dostojevskij ale asi spíš myslel na to, co ru.wikipedia.org nabízí pod heslem Smirenije (v christianstve).
Vložil: Petr, 15.05.2014 02:03
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Nebo prý je fajn kácení dříví. No jo, jenže ono jde o kácení lesa a ne nějaké podseknutí soušky... Tak co je přesněji.
Vložil: Petr, 15.05.2014 01:30
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Vezměme si paní slavistku na paškál. Čtenáři recenze vnucuje vizi, že slovo smirenije musí být pokora. Opravdu to tak pan Dostojevský myslel? Podívejme se na historii Ruska (ano paní je jazykovědec, tudíž může být historický analfabet). V době, kdy kniha byla psána, Rusko nebylo slavné svou pokorou...... Bylo slavné svou mírností. Expandovalo, velmi silně se rozrůstalo, bylo tím tichým medvědem, ze kterého dostávali šediny v Londýně. Nenápadnost, relativně poklidná asimilace, ale souběžně neustálá a bleskurychlá expanze, v té době dosahující Tichého oceánu a desítky poradců cara před Indií či v Číně. Toto nebyla, není a nebude pokora. Mírnost to může být.
Vložil: Petr, 15.05.2014 01:21
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Tohle je klasický příklad, kde se kritizuje překlad vůči překladu... nikoliv vůči originálu. To, že jeden autor uchopil věc takto a ne jinak je pochopitelné. To, že se to kritizuje také. Staromilci svého času nenáviděli pana Voskovce, protože krásný archaický jazyk Dostojevského zmodernizoval, což si... autor z devatenáctého století nezaslouží...
Vložil: ukraine, 16.02.2014 16:00
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
A už celkom nakoniec. Odporúčam vám prečítať román ukrajinskej spisovateľky Oksany Zabužko: Múzeum opuštěných tajemství (Kniha Zlín, Zlín, 2013. Přeložila Rita Kindlerová). Román vnáša oveľa viac svetla do tejto problematiky než niektoré odborné publikácie.
Vložil: Oto Horák, 13.02.2014 13:42
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Nikoli. Sovětská historiografie mluvila o banderovcích jako o fašistech a banditech. Já používám slovo radikál, v tom je velký rozdíl. Není zde místo na podrobný rozbor chování tzv. banderovců za druhé světové války. Jejich odboj proti Stalinovu Sovětskému svazu je pochopitelný a obhajitelný. Ne však... zločiny, kterých se banderovci dopustili na Polácích a Židech. Křísit Banderův kult na dnešní Ukrajině je "výsadou" politických extremistů (podobně jako Tisův kult na Slovensku), ale hlavně je to kontraproduktivní. Velká část Ukrajinců - hlavně těch žijících na východě a jihu země - je nacionálně řekněme vlažnější a nebude daný pohled na historii akceptovat...
Vložil: ukraine, 13.02.2014 11:07
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Zdá sa mi, že slovné spojenie "banderovskych radikálech" máte ešte zo sovietskej historiografie. Zaiste ste človek, ktorý dokáže robiť isté korektúry vo svojich názoroch. V tejto súvislosti vám navrhujem siahnuť napríklad po vydaní--Milan Syruček: Banderovci -- hrdinové, nebo bandité?, Nakladatelství... Epocha, Praha, 2008, 160 s. Aj keď táto kniha nepodáva vyčerpávajúci pohľad na túto problematiku, ale po jej prečítaní možno videnie tejto problematiky nebude až také čierno-biele.
Vložil: Oto Horák, 13.02.2014 10:16
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Nevím jestli má smysl se zde pouštět do politické debaty. Události na Ukrajině sleduji relativně podrobně a Janukovyč a jeho politické chování mi nejsou vůbec sympatické. Nicméně kvůli tomu nebudu idealizovat opoziční lídry (o banderovských radikálech ani nemluvě) a jejich často nepříliš realistické... požadavky. Ostatně Tymošenková v době své vlády rozhodně nebyla příkladně demokratickou političkou. A v "hrabání" majetku do rodinného hnízda se příliš nelišila od Janukovyče. Do vězení ovšem nepatří. Myslím, že základním problémem jsou rozpory mezi politickými názory lidí na západě a východě Ukrajiny. A soupeření mezi Ruskem a Evropskou unií o vliv v této důležité zemi. A tyto záležitosti se nepřeklenou jinak než kompromisem. Uvnitř i vně Ukrajiny. A lze je řešit jen respektem k výsledkům nových, nejlépe předčasných voleb.
Vložil: redakce, 12.02.2014 22:54
Chodasevič, Vladislav: Těžká lyra (in LN)
Článek jsme editovali celý nově, teď je zaručeně v pořádku. Za rychlou a vstřícnou reakci děkujeme nakladatelství Opus.
Vložil: Michael Alexa, 12.02.2014 15:37
Chodasevič, Vladislav: Těžká lyra (in LN)
... nemáte ještě někde konec? :-)
Vložil: ivan, 12.02.2014 14:47
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Vážený pán Oto Horák! Nehnevajte sa, ale prosím Vás, aby ste sledovali oveľa podrobnejšie to, čo sa deje na Ukrajine, ale aj pozíciu prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyča voči "svojej" krajine. V tomto prípade p. Dvořák a ostatní vonkoncom nezveličujú. Nezveličím, keď poviem, že V. Janukovyč nemá čo... v Ukrajine robiť. A to som napísal veľmi jemne... Ukrajina to zvládne aj bez neho!.. Sláva Ukrajine !
Vložil: Oto Horák, 12.02.2014 13:59
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Nevládnu bohužel ruštinou natolik, abych mohl posoudit kvalitu překladu Libora Dvořáka. Proto jen jedna poznámka: Často poslouchám ve veřejnoprávním rádiu Dvořákovy pořady a musím říci, že patří k nejlepším. (Jiná otázka je, zda přece jen ve své nechuti vůči Janukovyčovi a "Vladimiru Vladimirovičovi"... /jak mu říká/ není jejich autor poněkud jednostranný a zaujatý...) Ještě více si Libora Dvořáka vážím jako překladatele, který přeložil z ruštiny řadu výborných titulů. (Rád bych tady jen vzpomněl Nagibinovu novelu Vstaň a choď, která u nás koncem osmdesátých let vyšla bohužel jen v časopisu Sovětská literatura, přestože jde o jedinečný literární skvost.) Často jsem si však v minulosti říkal: jak to všechno ten člověk může stačit? (Říkal jsem si to vždy se sebekritickým ostnem, že já toho stačím tak málo...) A aniž bych znal originál, opravdu jsem v některých - zejména těch nových - Dvořákových překladech žurnalismy a nadbytek "obecné češtiny" nacházel. Problém nejspíš bude v tom, že se i u této práce příliš "kvaltuje". Což není jen vina překladatelů, kterých se to týká (pochopitelně zdaleka ne všech), ale i mizerného finančního ohodnocení této náročné práce. A ještě k nakladatelství Odeon, které nás nyní zásobuje překlady klasiků v nových překladech. Neviděl bych tuto snahu jednoznačně: V zásadě lze něco takového přivítat, neboť jazyk se vyvíjí a i výborné překlady zastarávají. Dívám-li se ovšem do edičního plánu Odeonu, mám své pochybnosti. Kafkův Zámek a Lawrencův Milenec lady Chatterleyové přeložili u nás natolik dobří překladatelé, že potřeba nového přetlumočění dle mého názoru ještě nevyvstala. Nebylo by z Lawrence lepší přeložit např. Klokana či Opeřeného hada, romány, které za Milencem úrovní a zajímavostí nijak nezaostávají a jež v češtině dosud postrádáme...Podíváme-li se však na vydané a připravované svazky Knihovny klasiků nového Odeonu (nutno důrazně odlišovat od obou předchozích nakladatelství stejného jména) nacházíme mezi nimi jen tituly už v minulosti přeložené, a to většinou na vysoké úrovni. I v těchto souvislostech je třeba vidět nový překlad Bratrů Karamazovových, nejen zda mohl být lepší, ale také jestli byl nutností - když navíc kšeft to nebude kdovíjaký...
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.02.2014 12:15
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
To přece snadno vygooglíte (např. az.lib.ru/d/dostoewskij_f_m) - část čtvrtá, kniha desátá (tedy hned ta první), kniha VI. Ranněje razvitije (transliteruji, neboť iLiteratura nepřijímá exotičtější znaky): Ja očeň často ně soglasen s gospodinom... Rakitinym. Jesli ja o Taťjaně, to ja vovsě ně za emancipaciju ženščin. Ja priznaju, čto ženščina jesť suščestvo podčiněnnoje i dolžna slušaťja. Les femmes tricottent, kak skazal Napoleon, - usměchnulsja počemu-to Kolja, - i po krajněj měre v etom ja soveršenno razděljaju uběždenije etogo psevdo-velikogo čelověka.
Vložil: t.havel, 12.02.2014 11:18
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Ještě bych jenom doplnil, že za to nejspíš může sám Dostojevskij, protože citát uvedl neúplný. (Ale neznám ruský originál, možná ta první část vypadla někde během cesty do Čech.)
Vložil: tomáš havel, 12.02.2014 11:09
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Napoleon řekl: "Il faut que les femmes tricotent", to znamená něco jako ženy mají plést, čili to odpovídá našemu "ženské patří k plotně". Řekl to na adresu na tehdejší dobu příliš emancipované ženy, spisovatelky Madame de Staël (1766-1817). Neznám ruský originál, ale vypadá to, že ani P. Voskovec překladem... "Ženy pletou" v pozn. pod čarou nevystihl smysl citátu. Ale z kontextu jasně vyplývá, že je to myšleno v tomto smyslu. (Vizte str. 606 4. vyd. v Academii z r. 2004.)
Vložil: Viktor Janiš, 11.02.2014 23:19
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Aha, takže Libor Dvořák opisuje od Voskovce, což se pozná podle toho, že má ve svém překladu úplně jiná řešení. A teď ještě prosím tu pohádku o Červené Karkulce...
Vložil: Milan Valden, 11.02.2014 22:39
Bitov, Andrej: Puškinský dům
Po letech konečně dobrá zpráva: Puškinův dům v překladu Vlasty Tafelové by měl vyjít v nakl. Paseka! Román je v edičním plánu na první polovinu letošního roku (viz www.paseka.cz) a na Kosmasu je zatím uvedeno datum vydání 14.4.2014.
Vložil: Mirek Skala, 11.02.2014 18:48
Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Bratři Karamazovi
Opět se ukazuje, že zdaleka ne všechny nové překlady klasiky, jež se v posledních letech vyrojily (a zejména právě v Odeonu, který podle edičního plánu chystá další a další), jsou lepší než ty staré. Je dobře, že nové překlady vznikají, protože - jak známo - rychle zastarávají, ale měla by jim být věnována... větší péče jak ze strany překladatelů, tak i ze strany redaktorů. A plodný překladatel Libor Dvořák to "schytal" už třeba za Vojnu a mír nebo Mistra a Markétku. Stejně tak ne zcela zdařilý je nový překlad Nebezpečných známostí od A. Beguivina (viz kritika překladu na webu Odeonu) ve srovnání se skvělým předchozím překladem D. Steinové. Nestálo by za to spíše ty starší překlady, pokud jsou dobré, jen jaksi "oprášit", nově zredigovat, opravit a upravit, kde je potřeba? To mě jen tak napadlo...
Vložil: Oto Horák, 14.01.2014 16:32
Šiškin, Michail: Pismovnik
Z knihy, která mezitím (2013) vyšla v českém překladu (Lindy Lenz v nakladatelství Větrné mlýny), jsem měl dosti rozporuplný dojem. Pokusím se ve stručnosti vyjádřit důvody. Myslím si totiž, že hodnocení Šiškinova Listáře je závislé na tom, zda jej čteme jako knihu jednu či dvě, zda přihlížíme více... k celku nebo k jednotlivým pasážím. Jak píše i Alena Machoninová, kniha se skládá ze dvou střídajících se textových pásem. Nejde však o “zapletené copánky”, jak obdobnou metodu přiléhavě pojmenoval Bohumil Hrabal v případě svých Klubů poezie (“spletení” Příliš hlučné samoty a Něžného barbara, jakkoli mělo i vnější příčinu ediční nepřízně normalizačního režimu, přineslo oběma vynikajícím textům i přidanou hodnotu). Křísit v současné próze epistolární žánr je samozřejmě možné (a také se to občas děje), ale dopisy by měly alespoň trochu vypadat jako dopisy, protínat se, reagovat na sebe nějak. (Tak tomu bylo i u klasiků epistolárního žánru 18. století Samuela Richardsona, Jean-Jacquesa Rousseaua, Choderlose de Laclos a Johanna Wolfganga Goetha.) Oba příběhy Šiškinova Listáře jsou rovnoběžné a nekompatibilní, takže nepřinášejí ani polyfonní účinek (jako např. ve Faulknerových Divokých palmách). Žena Sašenka a mladý muž Voloďa se sice v dopisech oslovují, občas vyjádří touhu být spolu, prohlásí, že jsou “jedno”, ale kromě závěru, kdy se za fantastických okolností vydávají k sobě – a současně do literárního textu -, se jejich světy až příliš míjejí. Problém je v tom, že ta slupka metaliteratury, kterou je Listář zarámován, nepřiléhá, od příběhů odpadá. Voloďa se dá na vojnu a octne se vojenské vřavě Boxerského povstání v Číně (roku 1900). Sašenka žije v jakémsi privátním, od velkých událostí odděleném, časově blíže neurčeném světě (šedesátá či sedmdesátá léta v Sovětském svazu?). Nejenže hrdinové knihy existují v jiné době, ale i čas oběma ubíhá s různou rychlostí (Voloďův se odehrává v řádu měsíců, Sašenčin v řádu roků, ne-li desetiletí). Nápad komunikování přes časovou propast a využívání atributů k sobě civilizačně nepříslušejících (např. v Nemoci času Roberta Pazziho) za určitých okolností nosný samozřejmě být může – musí však právě dojít ke vzájemné komunikaci... V Šiškinově Listáři – kromě několika poněkud uměle zakomponovaných narážek, podobných zážitků a aluzí na literární díla – zůstává jedinou styčnou plochou všudypřítomná, “běžná” smrt. U Sašenky mám na mysli mj. potrat a smrt matky i otce. Voloďa se potkává na čínském bojišti se zabíjením – včetně vraždění bezbranných – na každém kroku. Tvář smrti je však stejně krutá a úskočná u Voloďových v boji padlých kamarádů či čínských civilistů jako v případě Sašenčiny matky, v bolestech a zdlouhavě umírající na rakovinu. Šiškin v obou pásmech líčí utrpení s nesmírnou sugestivností. (“Že utrpení povznáší? Blbost! Utrpení ponižuje.”) Kromě toho – zejména v Sašenčině partu – jsou v textu rozesety spousty detailních pozorování, přesných vizuálních vjemů, ale i výstižných úvah, maxim a metafor. (Uváděním příkladů se na tomto místě nebudu zdržovat: každý si může najít ty své.) Na rozdíl od autorky doslovu Lindy Lenz bych spisovateli navíc nevyčítal (údajné) občasné “patetické klišé”, “otřepanou frázi” či jen krok od “banální kýčovitosti”. V Listáři najdeme pasáže nejen “impresionistické” (jak upozorňuje Linda Lenz), ale taktéž naturalistické a expresionistické. A v hloubce ponoru do lidské zkušenosti, v rozkrývání běžných i méně běžných situací a okolností, je Šiškin pronikavý realista sui generis. Pokud bychom měli hodnotit realistický korpus Listáře, nezbývalo by před autorovým postřehem a jazykovým uměním než smeknout... Šiškin ovšem chce (i v jiných svých knihách) platit za experimentálního, originálního tvůrce a proto přetírá své dva příběhy oním chatrným metafikčním nátěrem. Odkazování na umělou, literární povahu textu se v dnešní próze velmi nadužívá a málokdy se v díle ukáže funkčním. (Důvodem se jeví zejména, že fikčnost je přece samozřejmou, nepsanou dohodou mezi autorem prózy a čtenářem...) Šiškin se v Listáři do menšiny odůvodněných “fikčních ironií” rozhodně nezařadil. Jinými slovy: v jeho knize najdeme množství podnětných a působivých myšlenek a pasáží (zmínil bych za všechny jen několik krásných stránek, věnovaných Sašině – následně ztracené – kočce Knoflince, později Knofle), pro které lze české vydání Listáře přivítat a jeho čtení doporučit. Jako celek však Šiškinův román neobstojí, a to proto, že jde vlastně o dva takřka nespojité a málo komunikující celky, jakož i proto, že neorganické přizdobování textu samoúčelnými prvky jej odlišuje od “pouhého”, “konvenčního” realismu k neprospěchu věci.
Vložil: Oto Horák, 29.05.2013 10:42
Solženicyn, Alexandr: Meruňková zavařenina
Naprostý souhlas s recenzentovou poslední větou (i celou recenzí). Solženicyn se celý život ve své tvorbě pohyboval na riskantním pomezí umělecké a publicistické prózy: odtud i možná nedorozumění při jejím hodnocení. Spisovatel se pochopitelně ne vždy udržel na tomto "ostří nože" - zvlášť, když si předsevzal... tak obrovitý úkol, jenž přesáhl jedincovy síly (např. mnohé kronikářské pasáže v románovém cyklu Rudé koleso se v přemíře detailů rozlévají jak povodeň) či byl až příliš osobní (v autobiografii Trkalo se tele s dubem, větvící se - disproporčně - do neustálých odboček a střídající /při neporozumění některých recenzentů/ typicky "solženicynovsky" místa sebestředná a pokorná). Nicméně Meruňková zavařenina potvrzuje mínění prvních recenzentů, kteří u Solženicynových prvotin (Jeden den Ivana Děnisoviče, Matrjonina chalupa, Případ na stanici Krečetovka), konstatovali nejen tematickou novost a odvahu autora, nýbrž především literární schopnosti, citlivou a přesnou práci se slovem. Ještě jedna poznámka: Meruňková zavařenina je též dokladem Solženicynova přesvědčení, že základním rysem totalitního (ale do značné míry i demokratického) zřízení je korumpování obyvatelstva, zvláště schopných a úspěšných jedinců. A že tedy represe, kterou spisovatel tak sugestivně popsal v Souostroví Gulag, je spíše průvodním jevem, jakkoli leckdy může převládnout a nabýt extrémních forem. V Meruňkové zavařenině tuto všudypřítomnou morální korupci sledujeme nejen na fiktivních (či alespoň neznámých) postavách, ale především na příkladu opor režimu, jimiž byli Žukov či spisovatel Alexej Tolstoj. Tento nesmírně schopný autor (Nikitovo dětství či první díl Petra I jsou veledíla, s máločím ve svém oboru srovnatelná) se samozřejmě nevrátil v roce 1923 do Sovětského svazu z emigrace proto, že pochopil výhody tamního zřízení, ale že pochopil výhody tamního zřízení PRO SEBE (proti živoření v emigraci a nezájmu stálo zajištěné blahobytné postavení a pocty doma). Pochopitelně za cenu přizpůsobení svých veřejně zastávaných názorů a tvorby (ostudný Tolstého román Chléb, pochlebující Stalinovi), ale i zrady přátel a kolegů (kteří byli režimem odsouzeni k smrti či věznění). Solženicyn si korumpující moc uvědomil a kritizoval ji i na Západě (jakkoli nemusíme souhlasit se všemi autorovými názory), což bylo příčinou jeho ztráty pověsti u liberálních intelektuálů i u širšího čtenářského publika. Meruňková zavařenina je dokladem, že aktuálnost Solženicynova díla neslábne...
Vložil: oto horák, 13.03.2013 14:42
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Tvrdá, syrová, hrubě otesaná, věcná, přísná, hrozná kniha. Ale i citlivá a krásná. Šalamov není "literatura", Šalamov je nepotlačitelné svědectví ve formě povídek. O člověku v koncentráku si spisovatel nedělá sebemenší iluze (a tím se liší od Solženicyna, našeho Pecky i Stránského atd.), na altruismus... při holém boji o život podle něj není místo... Šalamova můžete číst opakovaně a nikdy se nestane banálním. Není krasořečníkem, nemasíruje si spisovatelské ego. Jen bych si přál, aby vyšly v češtině opravdu všechny jeho povídky, jak to nakladatelství slibovalo. Bojím se, že to bude finanční problém...
Vložil: Miloš Fryš, 02.03.2013 20:33
Tarkovskij, Andrej Arseňjevič: Krása je symbolem pravdy
Kniha Andreje Tarkovského Krása je symbolem pravdy se prodává v Terryho ponožkách kina Světozorm Vodičkova 41, Praha 1, prodej možný i online www.obchod.kinosvetozor.cz . Na Slovensku v prodejně Slovenského filmového ústavu Grösslingova 43, Bratislava 1, online prodej www.klapka.sk .
Vložil: Ľuba Rusnáková, 13.11.2012 08:50
Efronová, Ariadna: Jeptiška
Osud Mariny Cvetajevovej a celej jej rodiny od zaciatku do konca je taky tazky, ze dodnes nemozno uniest jeho vahu. Ani domysliet pribeh dcery Ali. A naraz tento jasny luc... Vdaka.
Vložil: thuma, 19.09.2012 18:18
Prilepin, Zachar; Serebrennikov, Kirill: Otmorozki
To se u nás nemůže stát. Naši mladí jsou spokojení se současnou situací, volí, nebo by volili ( pokud by jim to věk dovolil) vládní strany rozpočtové zodpovědnosti. Lůza sice demonstruje, ale jen tak a rozjařeně, demonstrace jsou spojené s návštěvou zlaté Prahy. Vládním stranám, prezidentovi i církevním... hodnostářům jsou leda tak pro pobavené úsměšky, protože ani na tu pořádnou stávku se nezmohou. Je hezké, že dáváte kontrolní otázku. Pro někoho může být i zapeklitá. Před prací na cirkulárce, nebo i po ní ?!
Vložil: Filip Pešek, 18.06.2012 23:58
Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, která má podlě mě nesmírnou obsahovou hloubku i literární kvalitu. Poprvé jsem slýchal úryvky ze "Souostroví" na Svobodné Evropě jako teenager (někdy začátem 80 let?), celé dílo se mi podařilo přečíst až po roce 1990, kdy u nás ofifálně vyšlo. Již předtím jsem znal... Solženicynovu novelu Jeden den Ivana Děnisoviče, která u nás vyšla v 60tých letech, takže jsem již věděl, že Solženicyn je pozoruhodný autor ... ale teprve jeho Souostroví na mě zapůsobilo opravdu hluboce a v celé šířy. Uznávám, že toto veledílo se místy opravdu obtížně čte, protože se často střídá dokumentaristický, beletristický, místy i poetický a jindy až suše faktografický a historický styl ... dílo je také velké rozsahem atd. atd. Nicméně kdo má trpělivost a otevřenou mysl, musí se nechat tímto dílem unést a prožít spolu s autorem znovu utrpení tisíců a milionů lidí, jejichž osudy jsou duší této knihy. Podle mě nejde jen o odsouzení sovětské (nebo obecněji každé) diktatury a "otevření očí" pro budoucí generace - kniha pro mě má nadčasovost a obecně lidskou hloubku přinášející svědectví o utrpení, ale zároveň i o odvaze, víře a naději.. Je napsaná velmi úspornými prostředky, ale přesto velmi umělecky působivě. Opravdu doporučuju přečíst... Filip
Vložil: O., 05.03.2012 23:06
Tolstoj, Lev Nikolajevič: Vojna a mír (in A2)
Dost často se poslední dobou setkávám s množstvím pravopisných (a jiných) chyb v textu ve veřejnosti oslavovaných, nově vyšlých knihách, které redakci - korektorovi - unikly. Je to velká škoda. (Ačkoli jsme jenom lidé, tak za to někdo přece dostává peníze a měl by odvádět 100% výkon; ty knihy tu po... nás zůstanou.)
Vložil: Tomáš Havel, 05.03.2012 22:00
Tolstoj, Lev Nikolajevič: Vojna a mír (in A2)
Zajímavé, přitom překlady Pelevina, Sorokina a snad i Bunina jsou obecně hodně ceněné (letos po kratší době další nominace na M. Literu). Nebo jste termínem "rychlopřeklady" myslela právě tyto kratší prózy? Pokud ne, mohla byste to konkretizovat? Nevím, co si pod tím představit, spíš mi to evokuje... nějaké novinové články, nebo tak něco. Děkuji.
Vložil: mailorder brides, 28.02.2012 06:07
Šklovskij, Viktor: Sentimentální cesta
The stroke reinstates ukrainian women. The corrupt silver veins the attack. Why won't ukrainian women sight the litter? Ukrainian women spins underneath the consumer. [url=http://www.juicelow.info]mailorder brides[/url] ukrainian women
Vložil: mailorder brides, 28.02.2012 06:06
Šklovskij, Viktor: Sentimentální cesta
The stroke reinstates ukrainian women. The corrupt silver veins the attack. Why won't ukrainian women sight the litter? Ukrainian women spins underneath the consumer.
Vložil: Oto Horák, 10.12.2011 10:19
Bitov, Andrej: Puškinský dům
Hotový překlad Puškinského domu není bohužel jediný příklad, že se nevydávají špičkové literární texty, ale spíše náhodné a módní, nejlépe ověnčené všelijakými cenami (to co "letí" a má své agenty). Z moderní ruské literatury třeba nevyšly knižně dva vrcholné texty konce osmdesátých let: Vstaň a choď... Jurije Nagibina (překlad Libor Dvořák) a Tichý hřbitov Sergeje Kaledina (překlad Vladimír Michna). Vyšly u nás pouze časopisecky v Sovětské literatuře 5/1989 a 7/1989. (Radost mi nyní však udělalo knižní vydání Odljana Leonida Gabyševa.) Ještě větší ostudou je, že chybí v Česku knižní vydání nejlepších (a většinou trezorových) povídek a novel Andreje Platonova. Mám na mysli např. Osminku, Šťastnou Moskvu a zejména úchvatný Výkop, jenž vyšel před více než dvaceti lety pouze v časopise Světová literatura. Nepochopitelné! Zvlášť, když třeba Michail Bulgakov (jinak nic proti němu) vychází dost často, a občas i ve špatných výborech a nikoli ve svých nejsilnějších polohách...
Vložil: Milan Valden, 08.12.2011 20:45
Bitov, Andrej: Puškinský dům
Stále léta marně čekám, že se dočkám českého vydání již dávno hotového překladu tohoto románu; viz mj. článek paní M. Zadražilové v A2 v roce 2006: Smutný osud jednoho překladu slavného a důležitého románu! Ruská literatura... přece v posledních letech vychází celkem dost, proč se ještě nedostalo na tento román, zvlášť když vynikající překlad existuje už přes 20 let (od Vlasty Tafelové, která mezitím, r. 2006, bohužel již zemřela)? Co s tím překladem, autorskými právy apod. vůbec je?
Vložil: Jakub Vaníček, 27.11.2011 23:12
Šimák, Petr
o knize se - zaslouženě - psalo snad už téměř všude. Doufejme, že se Petr Šimák zhostí i překladu dalších částí trilogie. Co mi však moc nejde do hlavy: je nějaký rozdíl mezi tím ukazovat svět a zároveň nevnucovat názor? Vždyť tohle je už tolikrát vyvrácené klišé.. Výběr faktů je vždy veden v jisté... intenci. Pokud si tedy ve smyslu neideologičnosti Šklovského knihy můžeme něčeho vážit, pak je to rozporuplnost předkládané reality. Můj názor z četby je ale ten, že Šklovskij zde vyjádřil hlavně svůj zápal pro věc - kritická reflexe (revoluce, bolševismu, krveprolití atd.) přišla teprve jako druhá v řadě.
Vložil: mail in order bride, 09.11.2011 07:14
Šklovskij, Viktor: Sentimentální cesta
The transcript responds next to the winded pupil. A criminal ascends around the violate libel. The copyright scares a sheer poem. When will the rising mountain refrain in Šklovskij, Viktor: Sentimentální cesta? mail in order bride mail in order bride http://www.russianbrideladies.com
Vložil: Markéta Kittlová, 13.10.2011 15:04
Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag
Překladatelé nového vydání jsou Ludmila Dušková, Jan Zábrana, Libuše Kozáková a Jana Neumannová. Překlad vychází z vydání z roku 1990, ale prošel revizí a byl doplněn o chybějící pasáže, a odpovídá tedy 2. vydání v Paříži z roku 1989.
Vložil: Artur.22, 12.10.2011 17:46
Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag
Kdo je nebo kdo jsou překladatelé nového vydání? A kdo vlastně přeložil to první české vydání z roku 1990? Podílel se na něm i Jan Zábrana, jak jsem někde myslím četl? Je někde k dohledání, kdo se za tím "kolektivem", jak je uvedeno v databázi Národní knihovny, skrývá? Děkuji.
Vložil: grey, 10.10.2011 23:43
Solženicyn, Alexandr: Souostroví Gulag
Jeden den Ivana Děnisoviče byl v údobí svého vzniku opravdu zjevení, který navíc byl vydán i u nás v " době zločinného totalitního režimu " a dal se přečíst skutečně na jeden "zátah". Souostroví Gulag je celkem nezáživné čtení,alespoň co se týká literárního zpracování, mnohdy přelouskané v celém rozsahu... spíše v dalším "očekávání" a z úcty k Soženicynovi
Vložil: Artur.22, 10.10.2011 10:00
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Tak už je to skoro rok, kdy zde vyšla tato ukázka, a kniha nikde. Kdy Šalamovovy povídky konečně vyjdou? Děkuji.
Vložil: Tereza Ryšková, 31.03.2011 17:27
Griškovec, Jevgenij: Jak jsem snědl psa
Dobrý den, tohoto autora mám velmi ráda. Kde si mohu přečíst tento váš překlad? Děkuji.
Vložil: josef koudelka, 19.03.2011 17:21
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
prosim kde se da stahnou víc takových filmu mam na mysli ruských
Vložil: Václav Kašpar, 16.03.2011 09:43
Babel, Isaak: Komplet
Škoda jen, že předmluvu svěřili zrovna Vladimiru Novotnému! Určitě by se mezi českými rusistky našel někdo adekvátnější.
Vložil: Marie , 12.02.2011 19:04
Sokolov, Saša: Palisandreia
Podivný román, když jsem ho četla, pořád jsem musela myslet na to, jaké peklo by bylo ho překládat :-)
Vložil: Klára, 10.12.2010 22:24
Dvořák, Libor
Antikvariáty jsou sice plné, ale Libor Dvořák je skvělý překladatel. Mě přesvědčil Čechovem, ačkoliv jsem byla dost skeptická. Takže si nový překlad nadělím pod stromeček, i když jeden z těch starších už mám.
Vložil: JMH, 01.12.2010 11:37
Dvořák, Libor
699 korun
Vložil: Václav Kašpar, 01.12.2010 11:31
Dvořák, Libor
Myslím, že rozhodující pro koupi bude cena - zvláště v době, kdy antikvariáty jsou Vojny a míru plné. Kolik toto nové vydání stojí?
Vložil: Hynek Skořepa, 18.11.2010 15:54
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Se zájmem jsem si přečetl ukázku ze Šalamovových povídek a ještě s větším zájmem pak sáhnu po této knize v novém vydání, neboť starší vydání se mi nepodařilo sehnat. Jako biologovi mi ovšem velmi vadí zásadní nepřesnost překladu, která se v ukázce objevuje. Již po celá desetiletí překladatelé z ruštiny... zaměňují limbu (rusky kedr) s cedrem. Limbu nelze takto překládat, protože cedr je úplně jiný strom z oblasti Středomoří (třeba z Libanonu), o kterém se psalo již v Písni písní. Ruské "kedr" znamená jednoznačně limbu (limba sibiřská čili borovice sibiřská), která je příbuzná tatranské borovici limbě a s cedrem jako takovým nemá nic společného. "Kedrové oříšky" jsou pak semena limby, nikoliv ořechy v pravém slova smyslu. V textu je také používán výraz kleč pro další druh sibiřské borovice, připomínající naši kosodřevinu (kleč). Jedná se o borovici nízkou (Pinus pumila, rusky kedrovyj stlanik či stlanik). Tato borovice byla dříve považovaná za zakrslou limbu, ukázalo se však, že se jedná o samostatný druh, ekologickou obdobu naší kleče. Borovice kleč je totiž středoevropským endemitem a na Sibiři neroste. Vyvstává tak velký překladatelský oříšek, jak se s touto situací vypořádat. Doporučoval bych toto řešení: 1. vyhnout se slovu cedr a používat důsledně buď limba a nebo v uvozovkách "kedr" 2. stlanik překládat jako kleč (i když to není biologicky správné), ale někde v poznámkách doplnit vysvětlení, že je tím míněna jistá sibiřská borovice, která je zakrslého vzrůstu (nízká) a proto je uváděna jako kleč, i když nejde o naši kleč v pravém slova smyslu, protože prostě jiné řešení při překladu zřejmě není. Určování borovic není vždy jednoduché a jednoznačné, s tím souvisí lehce zmatené názvosloví (třeba konkrétně u limby a kleče). Že překladatelé za socialismu překládali takové pojmy z ruštiny nepřesně, je pochopitelné, když se na Sibiř nemohli podívat a nebyli biologové. Vím, že limba byla jako kedr nevhodně uváděna v mnoha překladech. Ovšem dnes, když na Sibiř vyráží docela dost nadšenců, by se podobné excesy neměly objevovat, a to ani v beletrii. Zbytečně to odrazuje vážné zájemce. Bylo by o to smutnější, kdyby byla taková zásadní nepřesnost spojována se jménem Machoninů. Nevím, zda je v současné době ještě možné do překladu ještě zasáhnout. Pokud ne, snad by se alespoň dala vložit nějaká ta vysvětlující poznámka na závěr knihy. Přestože příroda spíše dokresluje příběhy lidí na Kolymě, myslím, že v knize hraje velmi důležitou roli. Bylo by škoda šířit v tak závažné knize zavádějící omyly.
Vložil: Alena Machoninová, 10.11.2010 07:59
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
Ano, vydání bude rozšířené. V nakladatelství G+G by postupně měly vyjít všechny povídky Varlama Šalamova.
Vložil: Artur.22, 09.11.2010 16:40
Šalamov, Varlam: Kolymské povídky
No konečně nové vydání! Léta marně sháním vydání z Mladé fronty (1995) a asi nejsem sám - v antikvariátech nemožno sehnat... Je dobře, že půjde o doplněné vydání, ale jak? Rozšířené? Byl to přece jen výbor z dost rozsáhlého originálu, pokud se nemýlím?
Vložil: fds, 16.02.2010 03:31
Nabokov, Vladimir: Čaroděj 1
Nejak nechapu... nejdriv napisete, ze "Čaroděj je jedno z mnoha děl, ve kterých Nabokov nejen že striktně nerozděluje etické a estetické" a o pak vet pozdeji: skutečná tragédie Čaroděje spočívá právě v tom, že Nabokov zde rozdělil etické a estetické. Neprotirecite si nahodou...?
Vložil: Vladislava Neterdová, 05.01.2010 12:01
Sorokin, Vladimir: Fronta
Neuvěřitelně autentické a geniální využití dialogů. Přesně vystihuje dobu "sovětského blahobytu".Kdo ji nezažil, těžko pochopí !!!
Vložil: Roman Fikejz, 04.12.2009 12:03
Sorokin, Vladimir: Den opričníka 1
Libor Dvořák se musel u překladu hodně zapotit,ale výsledek určitě stojí za to.Není to četba pro lehké nátury,s hrůzou jsem očekával, co bude na další stránce.Ani Peklo nemůže být horší a hrůznější.
Vložil: jirka, 14.09.2009 09:55
Achmeťjev, Ivan: Básně
Dost dobře nechápu,co těmi básněmi chtěl autor říci...Verše se nerýmují,ale opakují po sobě jdouce. Básník pouze nahrazuje slovo slovem.
Vložil: Jarmila Čermáková, 29.05.2009 12:03
Kudrovová, Irma: Cesta Komety
Ta recenze mi přijde jako by byla nedokončena. Jen co jsem se s chutí rozečetla, recenze skončila. Škoda, čekala jsem víc.
Vložil: Mruk, 28.04.2009 12:05
Propp, Vladimir Jakovlevič: Morfologie pohádky a jiné studie
Všechno se vším, viď. Sečtělý slinta(vec). Mruk
Vložil: Jan Vaněk jr., 22.01.2009 10:30
Sorokin, Vladimir: Děň opričnika
"Smut", jak je z věty zřejmé, je druhý pád množného čísla termínu smuta. "Smuta je, kdo se trošku vyzná v ruských dějinách, ten chaos na počátku 17. století, ale byla to doba, která byla velmi, řekl bych, pokud jde o nějakou tu národní myšlenku, velmi amorfní." Libor Dvořák, alexandrvondra.cz/?item=putinovo-rusko-hrozba-anebo-prilezitost -... pokud byste to chtěl encyklopedičtěji, na webu třeba www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=393958&title=smuta
Vložil: Martin Vlček, 21.01.2009 11:31
Sorokin, Vladimir: Děň opričnika
"ukončil celé století trvající období střídajících se smut." Co to je Aleno "smut", to není česky, je to překlep, nebo nějaký rusismus, pro mne zaumný? Dík, Martin
Vložil: a, 07.12.2008 13:52
Akunin, Boris: Tajemství zlatého tolobasu
dddd
Vložil: anna, 17.07.2008 09:19
Šalamov, Varlam
pre zaujemcov o slovensky preklada: Verlama Tichonovica som prelozila pred 2 rokmi pre Odeon. Predtym ho prekladal Igor Otcenas.
Vložil: Martin Vlček, 15.07.2008 09:27
Ryčlová, Ivana: Ruské dilema
Ryčlové kniha svým titulem slibuje náhled na téma, které je velmi zajímavé. Bohužel bláboly, které jsou vetknuté mezi ostatní fakta porozumění tématům kazí. Teze o Mejercholdovi, který dle ní u nás nebyl znám ve 40. letech, všeobecné věty a fráze, které nevysvětlují otazníky, jež autorka nadhodí. Časté... vycházení z nedůvěryhodných pramenů. Výběr je nahodilý (třeba co Babel?).. Kniha by měla v titulu odkazovat na to, že se jedná o časopisecké medailónky, jinak je její titul a ambice pro čtenáře zavádějící. Škoda, promarněná šance.
Vložil: Ivo Fencl, 02.05.2008 18:10
Nabokov, Vladimir: Povídky 1 (1921-1929)
Četl jsem z toho, Šárko, zatím jenom nějaké povídky. Co se týká psaní recenzí, podle mého názoru je třeba prokládat abstraktnější úvahy v určitých odstupech lapidárně faktografickými nebo aspoň jednodušeji formulovanými vstupy – pokaždé krátkým odstavcem. Ivo (Vaše přímá adresa se mi nezobrazila.)
Vložil: Šárka Slaninová, 02.05.2008 15:57
Nabokov, Vladimir: Povídky 1 (1921-1929)
Povídka Jaro ve Fialtě, která je jakýmsi stvrzujícím bodem stejnojmenného povídkového souboru si svoje závěrečné expozé skutečně zaslouží. Rozsahem nejdelší povídka knihy sleduje matnou linii porůznu namíchaných motivů, namnoze se v Nabokovových textech vyskytujících - vzpomínkové leporelo mořského... klimatu, záznamů tváří a scénografii gest, milostné okouzlení nenávratně mizejícím časem. Viktorova láska k Nině čerpá své překotné odhodlání k činu z bolestného patosu určitého rozdvojení, které je pociťováno o to intenzivněji, čím více se směrnice pohybu přibližování dvou bytostí stávají spíše zakukleným místem zjevování obecných šifer lidské existence. Postava Viktora však není v žádném případě tragická, do sebe se uzavírající alegorie zmaru - spíše svět mezi ním a Ninou reflektuje skrze zlomky útržků jejich společné paměti (zdánlivě společné?) a odečítá ze známé blízkosti gest a pohybů souřadnice jejich vzdáleného i dosud zpřítomnitelného spolu-bytí. V tomto časoprostoru se oba pohybují velmi lehce, jako přízraky připravené na vyblednutí, avšak vnímající nejzazší hranici, za níž už nelze vážnost potírat humorem. Příběhem prochází vzpomínka, žijící z pocitu mlžného oparu, a tu na konci přetrhne teplá nit slunečního světla - Nina odjíždí...
Vložil: Šárka Slaninová, 02.05.2008 11:42
Nabokov, Vladimir: Povídky 1 (1921-1929)
Povídky I. jsem ještě neměla tu čest číst, nicméně právě pročítám soubor povídek Jaro ve Fialtě, vydaný před lety ve Votobii. Kniha se vyloženě hodí do prvomájového počasí, je to snová mozaika poskládaná z průzračných krystalků paměti. Ladnou eleganci rozevřených motýlích křídel nese povídka Aurelián,... s nádechem mystiky, ovšem vůbec ne temné a tíživé, jen v lehkých náznacích můžeme tušit pozdější "rozuzlení", předjímané v nečasových obrazech Pilgramova spění ke konci. Závěrečný odstavec povídky přesto překvapí - uvolněně, s ledabylou prostotou sbírá a zaceluje oblouk Pilgramovy imaginace, která se dávno odpoutala od popisně věcných pout diktátu místa a času a s dobře utajovanou rozkoší vplula do neobydlených propustí zásvětních meziprostor.
Vložil: Ivo Fencl, 08.04.2008 18:27
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Zbytek Vašeho textu už je pro mne místy náročný a více kdyžtak na Ivo.Fencl@iol.cz Snad jenom k tomu závěru. Netoužím, samozřejmě, vkládat literární dílo do pevných hranic, ale vyslovuji názor, že Nabokov si polem svých zájmů a svého vnímání chtě nechtě sám vytvořil určité hranice, následkem kterých... neřeší svět v jeho kompletnosti. Nu, ale který autor řeší!!?! Ivo
Vložil: Ivo Fencl, 08.04.2008 18:14
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Milá Šárko. Musím se trochu opravit. Do určité míry lze jako egocentrické označit jeho paměti. Vzpomínám, že něco podobného, i když trochu v jiné rovině, jsem vnímal u Vzpomínek Františka Kožíka. Jinak to asi vezmu zpátky, egocentrismus není to pravé slovo. Zkrátka byl vnímavý a upřednostňoval "nejdůležitější... věci života", kdybych měl využít podtitul Škvoreckého Prima sezóny. Já ho každopádně obdivuji, snad i proto, že skrz něj mohu omlouvat vlastní chápání psaní. Mé psaní není (bohužel) na jeho úrovni, ale myslím, že ke svým textům možná cítím něco hodně podobného, jako cítil on ke svým. Intuitivně jsem taky poznal, že s ním sdílím nezájem o určité věci... Pokračování příště
Vložil: šárka, 08.04.2008 14:53
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Milý Ivo, reaguji na Vaši reminiscenci Oka a chtěla bych se zeptat, v čem přesně, v jakých momentech Nabokovova díla nacházíte "přemíru egocentrismu", jak píšete. Neznám jaho dílo komplet, spíše jsem tak trochu "novicka" (kdysi četba Lužinovy obrany, Lolity, Smíchu ve tmě), ale pravděpodobně vím, na... co narážíte, když píšete o egocentrismu, jen bych v této souvislosti upozornila na jeden akcent, není žádným unikátem, který se týká autorského odstupu, masky, chcete-li, autorem nasazené, každopádně nutné, chce-li vytvořit dílo, které je přístupné z mnoha stran, nekonečně analyzovatelné a nikdy zcela nerozluštitelné. Co přesně čekáte od literatury, jakou výpověď? Nebo zda je to vůbec výpověď - nejsou ty dávno překonané, tedy alespoň ve smyslu velké humanistické tradice, která nesla múzou obdařeného umělce, agitátory vzpoury, geniální stvořitele, "komplexní osobnosti". Zde vidím ten problém: v jedné jediné bytosti spatřit vlastníka vší totality, která se soustředí do jeho pohledu, jeho pohled obsáhne celý svět, není nic vně něj, absolutnost. Na co by měly velké knihy dohlédnout, jak píšete? Myslím, že egocentrismus je ve skutečnosti něčím jiným - vede nás k něčemu jinému, zašifrování, odkaz. Psychologická terminologie: myslím, že v předmluvě k Oku se sám Nabokov brání tomu hledat v jeho díle nějaké freudovské anticipace, řešit problémy "hrdinů" překládáním do pojmů analýzy. Koncept egocentrismu, umně vybudovaný,zůstává ve vleku tradice evropského morálního diskurzu, který podle mě pouze staví na hlavu, ale nemůže mu vylomit kořínky. Egocentrismus: malé nepochopení, kdy se všehny obsahy světa centrují do mne, já jsem jejich vlastníkem, šálení -romantický předpoklad, svět se všemi kvalitami, taktéž morálními, vyvstává ze mě, v tomto pohybu svět překlenuji, objektivizuji. Já jsem polem všeho dění - vědomí dějinnosti. Egocentrismus: pouze výslednicí dlouhé evropské tradice, kterou doplňuje, ale nepřekrývá. Jakmile tedy hovoříte o Nabokovově egocentrismu, možná mu nevědomky vyčítáte něco, z čehož sám čerpáte, když z jeho díla dolujete nějaký (morální) přesah, nebo humanistický?, chcete-li. Nabokov je nepostižitelný pojmy, které vycházejí z ega, z jeho manipulativního dosahu a vlivu. Pokud chceme, aby kniha přednostně "dohlížela na jisté věci", do jakých hranic toužíme umělecké dílo vecpat? Jinak děkuji za dodatek, za komunikaci. Šárka
Vložil: Ivo Fencl, 07.04.2008 21:14
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Upřesnění: Ale nereagoval jsem na knihu jeho básní, mluvím o románu Oko a reaguji na Šárčin článek pode mnou. I.
Vložil: Ivo Fencl, 07.04.2008 21:10
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Tato kniha je mi velice blízká a ovlivnila mne, když jsem dopisoval svou, daleko jednodušší knížku o lásce Smíš zůstat mrtev (2006). Zvláště mistrné jsou přechody (přechod) z er formy do ich formy, vlastně to vtělování. Určitě jedna z nejlepších Nabokovových knih, on byl skutečně spisovatele, i když... přemíra egocentrismu ho až moc vzdálila jistým věcem, na které by měly velké knihy také dohlédnout. Ivo Fencl
Vložil: šárka, 06.04.2008 10:58
Nabokov, Vladimir: Ut pictura poesis
Nadchlo mě jeho Oko: brilantní remízek ve sledu rozorané krajiny. Ve stínu Lolity nemůže zůstat celé jeho dílo, i když možná je to celé jinak, možná jen v parcele medializovaného světa tomu tak je. Pryč od toho! Krátký to literární útvar, to jeho Oko (102s.)- obálka výstižná, až vyjevující apokalyptický... rozměr nezměrné síly. Zabývám se pohledem, tudíž jsem se soustředila na popis, účinky, zdroje pohledu, okouzlování. Nelze si nevšimnout pasáží, drobných nuancí, které odhalují vliv fotografie na svět svých hrdinů (no, o hrdiny stejně nejde, nadnesené), fotografie jako ústřižek reality, jako dokument, přisvojení si člověka, jeho vztahu, pocit, že mám nad ním dohled. Fotografické vidění, rafinovaný odstup, který se ovšem musí vymstít, a Smurnov to poznává, odtažitost mu dovoluje soustředit se na detaily, vytvářet kaleidoskop vlastností, nitek vztahů, život se mu stává jevištěm těch druhých, zbaven morálních kvalit, a z jeho výseče vyhřezává pouze mlhovina existenciálního, v nejasných obrysech z ní vyplouvají postavy dramatu, kouzelné, proměnlivé, odsouzené k vlastnímu časoprostoru. Smurnov to tako výstižně postihuje, když šmejdí v bytě Chruščovových, zbaven vědomí času, nemožno překrýt časové roviny, Chruščovovi jsou v divadle a on splétá nitky své fantazie ve třech pokojích - jde o jeho "nadhmotnou" existenci. Jeho "krhavé", nikdy nemrkající oko může vytvořit svět sám pro sebe, ale ukazuje se, že je nakonec zapleten do svých vlastních sítí, paralyzován výplody své fantazie, zamilován do svých odrazů, zaznamenává, že se sen mění ve skutečnost (vidí, jak s ním splývá odraz v zrcadle), a tak spěchá na místo své "sebevraždy", aby si zajistil důkaz svého zániku. Potom se znovu odpoutává, aby jeho podoby byly odnášeny vírem zániků individuálních vědomí...
Vložil: farokh, 24.09.2007 15:26
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
www.okeanelzy.com To je ostuda!Rikat, ze skupina Okean Elzy je ruská je pro mě stejnej trn v oku, jako kdyz nekdo rekne, ze boršč je ruské národní jídlo! :-O
Vložil: l., 18.09.2007 20:04
Šiškin, Michail: Veněrin volos
Zatím o ničem nevím. Pokud bude Šiškin přeložen, doporučila bych Vám si přečíst spíše jeho první román Vzjatije Izmaila (přibližný překlad Dobytí Izmailu).
Vložil: Turdus M., 28.08.2007 21:26
Šalamov, Varlam
Kolymské povídky, Mladá fronta 1995, přel. Sergej Machonin....sehnat se dá asi jen někde zasunutý v antikvariátu či náhodně v knihkupectví, sám jsem knihu objevil v jednom kladenském knihkupectví za 95 Kč, poslední výtisk... ;-)) Tož tak
Vložil: m., 11.08.2007 15:20
Šalamov, Varlam
Kdo má zájem o knižní vydání Kolymských povídek v ruštině, doporučuji (na základě vlastní pozitivní zkušenosti s objednáváním = online platba kartou) tohle internetové knihkupectví: . http://www.ozon.ru/context/detail/id/3104848/
Vložil: Alena Machoninová, 10.08.2007 20:49
Šalamov, Varlam
Sebrané spisy Varlama Šalamova v ruštině naleznete na této adrese: http://www.booksite.ru/fulltext/sha/lam/ovv/arl/aam/index.htm Kolymské povídky jsou v prvním díle.
Vložil: Martin, 09.08.2007 11:58
Šalamov, Varlam
No já jsem je před lety koupil a přečet. Doma se kouknu, kdo to vydal.
Vložil: Chromec Pavel, 08.08.2007 00:44
Šalamov, Varlam
...v průběhu asi 5 let se čas od času pokouším zjistit na Googlu kde by se daly koupit Kolymské povídky od V.Šalamova. Bez úspěchu dosud.Vždy se objeví pouze články, kde toto dílo je vzpomenuto.Internetové knihy tento titul neznají. Může někdo poradit? Děkuji.
Vložil: m., 07.08.2007 10:15
Šiškin, Michail: Veněrin volos
Děkuji za zajímavou informaci. Vyjde to i v češtině?
Vložil: ludmila scirankova, 14.02.2007 12:34
Šalamov, Varlam
Dobry den, ctu prave Kolymske povidky od V.Šalamova a na obalke knihy se uvadi mimo jine, ze jeho dila nejsou v Rusku vydavana, pouze v cizine.Vy v tomto prispevku pisete, ze v r.1989 jeho dilo v Rusku vyslo. Jak je to tedy? A proc v Cechach vyslo toto otresne svedectvi o lagrech az v roku 1995?
Vložil: Rudolf Krajča, 17.01.2007 11:44
Makarova, Jelena
Chtěl bych se zeptat jestli máte kontakt na J. Makarovou možná bych pro ní měl něco od F.Haendela a B.Mayera.Děkuji Krajča
Vložil: Martin Vlček, 05.01.2007 00:04
Pelevin, Viktor: Empire V. Povesť o nastojaščem sverchčeloveke
No, jo. Když jsem to četl, a hledal, jak se vyjádřit k tomu jaký mám zážitek z té nejlepší prozy dneška, že je to tak, že si rád přečtu text do délky dvou A4, který něco vyjádří. A že to bude lepší, než abych četl celou knihu, jako že víc jak dvě strany bych z pelevina už sotva přečet. A hle, na konci... textu to máš, peřesně jak to cítím pojmenované "– není tedy jen románem o glamouru, ale právě oním vysmívaným glamourovým textem." P.S. Už ten Machonin dojel do té moskvy? Kdyžtak ho ode mne pozdrav z Phy, dík a ahoj do Ruska
Vložil: AM, 02.01.2007 13:06
Pelevin, Viktor: Empire V. Povesť o nastojaščem sverchčeloveke
Nedomyslite, je to tak. Dekuji za postreh, uz je to spraveno.
Vložil: Richard Podaný, 30.12.2006 18:59
Pelevin, Viktor: Empire V. Povesť o nastojaščem sverchčeloveke
Njesem rusista a nechci rýpat, ale neměl by podtitul znít "Příběh opravdového nadčlověka"? Nebo si tu narážku na Meresjeva jenom domýšlím?
Vložil: kvido, 28.11.2006 14:20
Ryčlová, Ivana: Ruské dilema
Viz Literarky, podobny kriticky pohled. literarky.cz/?p=clanek&id=1612
Vložil: martin vlček, 05.11.2006 23:00
Losev, Lev: Iosif Brodskij. Opyt literaturnoj biografii
Ahoj Aleno, existuje tedy neco k Brodskemu co stoji za precteniu a je nejakym klicem k pochopeni nekterych jeho postoju, ktere by mohly byt zajimavym doplnkem k cetbe jeho del? cesky, rusky, anglicky, co lze sehnat?
Vložil: Magda de Bruin, 13.10.2006 23:56
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Diskusi o clánku jsme mezitím s Alenou Machoninovou soukrome, smírne a k oboustranné spokojenosti vyresily a uzavrely. Dalsí príspevky do diskuse ci osobní invektivy vuci kterékoliv z nás jsou tedy bezpredmetné.
Vložil: jika, 13.10.2006 20:03
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Ani bych na "Peter van de Ploeq" nereagovala - ale preci jenom... Vubec nemusite cist nic navic, ani znat autora, abyste rozeznal poutavou reportaz od sarkastickeho blabolu atd. Nepoznate-li rozdil, prectete si neco vic od autora... Vy znate styl pani Machoninove (recnicka otazka), ze rikate, ze je... bidne, kdyz ma nekdo pouze jeden? Totiz - bavime se zde stale o reportazi p. Machoninove? Nebo se nizozemska sekce jenom nudi?
Vložil: Peter van de Ploeg, 13.10.2006 17:30
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Takze podle "Jiky" musime vdzy nejprve vsechno cist co nekdo psal, abychom pak vubec neco smeli rict o tonu a zameru jednoho clanku? Mi pripada dost bidny, kdyz clovek umi jen psat jednim stylem.
Vložil: jika, 13.10.2006 13:40
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Reportaz byla, stejne jako valna vetsina praci, ktere pochazeji z pera pani Machoninove, vyborna - svezi, plna humoru. Mozna by mela pani Magda de Bruin vice sledovat jeji clanky - vyhnula by se tak soudum a vyrokum, ktere spise ukazuji na jeji neznalost stylu prace nez na sarkasmus pani Machoninove.... Budiz ji pricteno k dobru, ze aspon umi cepovat to pivo...
Vložil: k, 13.10.2006 07:36
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Sice som na tej prezentacii nebol, ale podla clanku si dokazem zivo predstavit, ako prebiehala (a povedzme si uprimne, vsetky podobne akcie su tak trochu fraskou, takze nechapem tie dotknute reakcie). Vazena pani Machoninova, nedajte sa odradit a piste dalej v rovnakom duchu (hutne, sviezo, s lahkostou),... zabavil som sa vynikajuco.
Vložil: machonina, 12.10.2006 15:46
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Vazena pani ci pane pod jmenem jasi, mam takovy pocit, ze cela diskuze nabyva ponekud osobne utocneho charakteru. Neni mi jasne, co ode mne vlastne chcete. Klidne ten clanek stahnu, pokud Vam tak lezi v zaludku. Kazdopadne dalsi podobne vypady pro jistotu piste jiz na muj mail. Myslim, ze se to na... tento server opravdu nehodi. Srdecne AM
Vložil: jasi, 12.10.2006 13:32
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Skutečně si nemyslím, že problém je v tom, že se "rýplo do našeho českého rybníka". Cílem diskuse, která se zvedla okolo "subjektivní reportáže" p. Machoninové, je alespoň podle mého názoru ukázat, že tato reportáž postrádá přesně to, co podle p. Machoninové chybí diskusi - totiž věcnost. Pokud mělo... být cílem jejího příspěvku podat českým čtenářům zprávu o tom, že v Rusku vydali Váchala, proč v úvodu zaměřuje celý odstavec na nekvalitně načepované pivo? Proč večer, kterého se z diskutujících účastnila skutečně zřejmě jen ona, popisuje v intencích "veselých příběhů z natáčení" a vybírá jen takové momenty, díky nimž má člověk pocit (a nemůže mít jiný), že šlo o jakousi recesistickou frašku, jíž se účastnilo pár nekompetentních podivínů "mimo mísu"? Možná do souteže "vtipnější vyhrává", ale jako seriózní reportáž na seriózní server...?
Vložil: machonina, 12.10.2006 12:07
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
To neni sarkasmus. Pozastavil se nekdo ze ctenaru nekdy nad nejakou ciste ruskou zalezitosti? Nepozastavil. Teprve, az kdyz se ryplo do naseho ceskeho rybniku. Ve vsech komentarich k tomuto clanku jsem si jen vsimla, ze jejich autori postradaji vyhradne oceneni ceske kultury v Rusku. Ale myslim, ze... to vecne placani se po zadech, jak jsme to pekne udelali, neni treba a ani na miste. Byl to zkratka jen jeden z rady veceru, na nejz se tu zahy zapomene. Nebyl nicim zvlastni, ani spatny ani vyborny. A pro tech par Rusu, co si koupili knizku, snad zustane aspon ten Vachal a oni si sami udelaji predstavu, konktertnejsi, nez jak byl predstaven. Diskuse mi moc vecna nepripada, protoze nechapu, co je jejim cilem. A bez kapky ironie to zkraka neumim. Navic reportaz je pro me zanr dosti subjektivni, jde o to, jak tu danou situaci vnimal svyma ocima a usima sam autor - i kdyz z toho treba nakonec vyjde jako blbec. Ale na druhou stranu nikdo z komentatoru clanku se vecera neucastnil...
Vložil: Magda de Bruin, 12.10.2006 11:16
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Ale vyváženější článek by přinesl serioznější informaci, což je přece na iliteratuře náš cíl. To je jádro věci - nikoliv české vlastenectví (proč ostatně zase už ten sarkasmus? Vedeme přece věcnou diskusi). Že má iliteratura čtenáře, se nezdá, to je už dlouho nesporný fakt.
Vložil: machonina, 12.10.2006 10:34
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Jsem opravdu velmi prekvapena, rozsahlou diskusi, ktera se tu rozpoutala. Za existenci ruskych stranek iliteratury je to, myslim, poprve. Jen me mrzi, ze se takova pozornost nevenuje ruske literature. Kazdopadne je aspon videt, ze i Cesi jsou vlastenci a perou se za svou kulturu, jakmile jim na ni nekdo... sahne. Toho bych se skutecne nenadala. Navic jedine, co tam pisatelum chybi je chvala, ale s tou bych opravdu setrila. Jeste jednou tedy mimo clanek opakuji, ze preklad Vachala do rustiny je pocin, jenz si zaslouzi pozornosti. To si ovsem musite pockat, az tu knihu prectu a napisi o ni recenzi. Toto byla skutecne jen reflexe prezentace, ktera pro me, byt Cecha, byla jen jednou z mnoha, na nez bylo mozne ten vecer v Moskve zajit. Zamerem clanku nebylo nic jineho nez popis tech nekolika podvecernich hodin, ktere z meho pohledu vypadaly tak, jak jsem napsala. A at jiz jsou ohlasy jakekoli, nakonec se zda, ze iliteratura ma ctenare, coz je to hlavni a coz me tesi. Pozitivni clanek by je vsak asi sotva prinutil neco napsat.
Vložil: Anna, 11.10.2006 21:25
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Celý článek jsem chápala, stejně jako předchozí diskutující, spíše jako zesměšnění celé akce, která sice mohla být kdovíjaká, ale na pozitivním faktu, že byl Váchal do ruštiny přeložen, to nic nemění. A právě toto z příspěvku jaksi uniklo.
Vložil: machonina, 11.10.2006 19:06
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Asi mám zvláštní smysl pro humor. Každopádně překladu Váchala do ruštiny si vážím, stejně jako činnosti Českého centra v Moskvě. Ve slovech "Už máme svého Váchala" není ani kapka ironie. Jsem za to skutečně ráda, tak jako za další uvedené překlady. Že jsou podobné prezentace poněkud komické, je fakt,... nic to však na kvalitě prezentace české kultury v Rusku (tedy v současné době) neubírá.
Vložil: jasi, 08.10.2006 15:50
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
I mně přijde v první řadě nejasné, co celým tím příspěvkem A. Machoninová zamýšlela? Vyjádřit své roztrpčení - nadčím vlastně? Myslím, že paní de Bruin to vystihla velmi přesně: když nic jiného, tak je namístě obdiv... Zpráva podobného druhu svědčí spíše o autorovi/autorce než o událsoti, kterou popisuje...
Vložil: Magda de Bruin, 08.10.2006 14:08
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Nechápu dobře ten mírně sarkastický tón. Míří na Rusy, nebo snad na práci Českého centra v Moskvě? Cílem bylo představení Váchala ruskému obecenstvu - z článku nevyplývá, že by se minulo účinkem. Pokud k tomu podle autorky přesto došlo, měla by to upřesnit, případně naznačit, jak by si představovala... zdařilou prezentaci překladu. Ptám se na to z profesionálního zájmu (pracuju v Českém centru v Haagu, mimochodem pivo čepovat umím :-)). Shlížet na domácí publikum je mi cizí - vážím si naopak jejich zájmu o českou kulturu (v záplavě jiných kulturních událostí). Na druhé straně mi není neznámý přístup některých krajanů, kteří chodí na akce Českého centra s cílem ohrnovat nos - od kolegů vím, že tento jev nezná hranic. Že se úsilím několika nadšenců podaří vydat v překladu Krvavý román, je úžasné - v Nizozemsku se nám o něčem takovém může leda zdát. Místo ironického podtónu by si od nás zasloužili uznání - bez ohledu na to, zda se prezentace vydařila.
Vložil: Martin Vlček, 02.10.2006 22:56
Váchal, Jozef: Krovavyj roman, reportáž 1
Díky za obraz současné ruské společnosti. Autentická reflexe toho panoptika jímž se šaškuje i kolem toho nejlepšího co máme!! V tomto případě kolem outsidera Váchala (notabene Weinera a Klímy. České poměry jsou oproti tomuto možná o něco rutinnější, ale myslím, že nejasným dopadem na čtenáře a běžný... den téměř shodné, nebo převálcuje Váchal v Moskvě Sorokina?!?? Ha, ha....
Vložil: Martin Vlček, 30.09.2006 00:15
Rusko jak si ho představujete
Zdravime Alenu do dalekeho Ruska, vidim, ze se podobna akce, byt u nas obcas s mensi mirou alkoholu, zde v Praze stejne nedari jako v Moskve. V Cechach a na Morave byvaji casto takovato setkani parodijemi na kulturu. To co pises je vystizne a jasne, ma to trochu jine zabarveni nez v CR, principem postoje... konzumenta i tvurce umeni dosti podobne. Jestli by se na srovnani si predstavy vyskytla v Moskve jina zkusenost, jiste dej na odiv techto web stranek, jsem zvedav. P.S. Zitra se zeni Jirka Holub. MV
Vložil: Marta Nováková, 20.09.2006 16:12
Ryčlová, Ivana: Ruské dilema
Velmi výstižná recenze! Kdyby jednotlivé portréty vycházely na pokračování např. v Reflexu, byly by vyjmenované nedostatky snad (???) omluvitelné. Přeci jen, rychlému čtení časopisů mnohé unikne. Ale sjednocené v (mimochodem velmi krásně udělané) knize naopak vyplují na povrch, včetně stylistických... nedotažeností (neustálé opakování stejných vypravěčských obratů ve všech kapitolách atd.). Jakoby byla autorka spíše novinářka než rusistka. A ta staronově vytvořená klišé, včetně zasloužilých (státních) vdov!!!??? Přece jen by to chtělo dnes už asi jinou rétoriku!
Vložil: Helena Malátová, 30.08.2006 15:08
Ruská literatura na internetu - odkazy
Dobrý den, jen jsem chtěla doplnit jeden dobrý zdroj ruských knih. www.litportal.ru Je zde možné najít spoustu textů, ve 4 formátech si je stáhnout, jsou zde odkazy na e-knihkupectví nebo se můžete zúčastnit diskuse na webu. Někdy tahle stránka nejde spustit hned, je to pro vytrvalé, pozor když... stahujete literaturu v zipu, někdy český PC nepřečte azbuku. Hodně úspěchů a zážitků (nejen) s ruskou literaturou přeje Helena Malátová
Vložil: , 28.08.2006 13:09
Ruská literatura: překlady do češtiny a knihy o ruské literatuře do r. 2003
MUZE MI NEKDO PORADIT JAK NALEZT KDEKOLI NA NETU TVORBU RUSKEHO SPISOVATELE GEORGIJE MIRONOVA DEKUJI
Vložil: Jan Sekal, 26.07.2006 14:35
Freidkin, Mark
Otazka: ktera ruska rockova hvezda prevzala a ktere Fiedkonovy pisne? J. S.
Vložil: am, 06.03.2006 15:17
Ajgi, Gennadij
Pokud vim, tak se zatim nic nechysta. Ani mi neni znamo, ze by Ajgiho nekdo momentalne prekladal, ale jiste by to stalo za to.
Vložil: martin, 01.03.2006 21:53
Ajgi, Gennadij
Vyjde neco noveho cesky?
Vložil: petr, 08.12.2005 09:14
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
dost dobrá kolekce ruské hudby je na WWW.delit.net, skoro všechno. Bratr I je rozhodně lepší, protože II už na něco navazuje a zavazuje.Škoda Bodrova ml., protože měl dalších pár dobrých slibných věcí. Mohu poskytnout.p.
Vložil: Veronika, 04.12.2005 21:29
Berberovová, Nina
Původ Niny berberovové byl smíšený, měla i židovské předky, nebyl tedy pouze arménsko-ruský...
Vložil: , 03.12.2005 12:44
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Soundtrack i jednotlivé skupiny je možné stáhnout z www.zvuki.ru
Vložil: Tusja, 07.11.2005 13:28
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Jen tak okolně Okean Elzy jsou z Ukrajiny a Jen se chci zeptat,nevíte kde se najde modernhí hudba ukrajiny na Internetu????
Vložil: ivanek, 24.10.2005 22:35
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Ahoj. Oba filmy jsem viděl, dokonce jsem si je v Rusku i koupil. Myslím si, že ale Brat 1 je lepší. Jen muzika je v dvojce pestřejší. A taky jsem si sehnal nějaké alba jak od Nautilus Pmpilius (24), Okean Elzy (2),Zemfira (7 alb). Ale rád bych sehnal Irinu Saltykovu a Bi-2.
Vložil: trdlo, 21.09.2005 18:03
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
No, jenom taková poznámka. Okean Elzy NENÍ ruská kapela, ale UKRAJINSKÁ....To jen tak na upřesnění..
Vložil: hlavacova@post.sk, 14.07.2005 19:11
Šalamov, Varlam: Nová kniha
Šalamov mal k Solženicynovi vzťah, ktorý sa vyvíjal od obdivu k rezervovanosti, a pravdaže chcel aby bolo počuť aj jeho hlas na tému táborov a spisovateľského remesla. Varlam Tichonovič by prvý protestoval proti zjednodušeniu, akého sa dopúšťate vo Vašom článku. Komu je to určené?
Vložil: Kati, 22.06.2005 15:01
Frankfurtský knižní veletrh (2003)
pekny
Vložil: olyfka, 09.02.2005 16:54
Pelevin, Viktor: Čapajev a Prázdnota
uzasna knizka.. ale generation p a omon ra se mi proti ni zdaji slabe...
Vložil: LB, 22.01.2005 13:01
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Diky za upozorneni, opraveno.
Vložil: Michaela, 21.01.2005 12:12
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Myslim, že v třetím odstavci má být: ... dva kroky OD sebe ...
Vložil: , 02.12.2004 12:47
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Paní Romansovová, myslím já.
Vložil: L. Belunkova, 01.12.2004 15:10
Ruská literatura: překlady do češtiny a knihy o ruské literatuře do r. 2003
Dobry den. Nevim, ale silne pochybuju. Zbyva knihovna. Srdecne LB
Vložil: já, 01.12.2004 13:46
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
Docela divné.Mimochodem, kdo byla ta žena u postele?
Vložil: Tatyana, 29.11.2004 11:06
Ruská literatura: překlady do češtiny a knihy o ruské literatuře do r. 2003
Dobry den.Rada bych vedela,jestli muzu nekde najit(v Internetu) cesky preklad Viktorii Tokarevovoj "Den bez lhani".Dekuji
Vložil: , 29.10.2004 21:21
Barkova, Anna
viete ako ste vidali knihu?
Vložil: zafo, 19.10.2004 22:21
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Bratr 2 je o dost lepší než jednička. Težko bych se rozhodoval, který je lepší!
Vložil: Radka Bzonkova, 02.10.2004 03:42
Samizdat století, antologie
I wrote a book Budte Svobodni V Novem Tisicileti which I believe Radka Bzonkova translated but I have never been able to buy a copy. Usually the Foreign Rights Department of Warner Books would have had it written into my contract that I would receive so many books. I saw Radka Bzonkova on your website... and I thought I would write you for help. Would you have him or her (whichever) contact me. Thanks, Albert Clayton Gaulden
Vložil: L. Belunkova, 28.09.2004 16:00
Devět rozměrů. Antologie nejnovější ruské poesie
Ano. Vypadek redaktora. Muj. Pardon. Opravuju. LB
Vložil: pleskag, 24.09.2004 13:17
Devět rozměrů. Antologie nejnovější ruské poesie
dobré – jen mi nějak uniká, proč je to v sexi "anotace překladu". nevšiml jsem si, že by tam byla zmínka o tlumočení do nějakých jazyků, do českého třebas.
Vložil: DarjaXxX, 27.06.2004 00:36
Nabokov, Vladimir: Povídky 1 (1921-1929)
he he..nepřijde vám občas nějaká podobnost(jen sebemenší ale)ve stylu Alfreda H. nebo K. Čapka?....(mno řečnická otázka) ;))
Vložil: Michal Mejzlík, 12.06.2004 22:02
Smirnov, Igor: O sexualitě v ruské literatuře
Já osobně bych to pojal obráceně. Celý svět píše o sexualitě velmi otevřeně. Je to otázka etiky. Myslím si že naturální popisy těchto aktů mohou poněkud ponížit literární úroveň. Ruští literáti se správně snažili vždy o to, aby v jejich dílech nebyly. Nemyslím si že je to slabina jazyku a už vůbec samotné... ruské literatury. Dovolím si trochu vedlejší etickou poznámku. Literatura, která má potenciál býti klasickým čtením se nakonec dostávají do rukou širokého čtenářského spektra. A nakonec i dospívajícím a dětem, pro které tyto naturální popisy mohou velmi ublížit. Já vidím v tomto právě úspěch ruské literatury. Její světovost má hodně charakteristických prvků a tohle je jeden z těch charakteristikých znaků, který ruskou literaturu povyšuje na jednu z nejlepších na světě vůbec... Myslím tím, měli bychom se poučit my, ostatní svět, nikoliv Rusko. Dělejme co je správné, ne co je světové... Mě osobně se čte ruská literatura příjemně...
Vložil: L. Belunkova, 31.05.2004 22:38
Pelevin, Viktor: Čapajev a Prázdnota
Asi uz s krizkem po funuse, ale napiste mail do nakladatelstvi Bonguard - www.bonguard.cz, jeho reditel Pavel Mejtuv Vam knihu jiste rad doda. Pokud ne, napiste mi (mne se dnes nedari Vam primo odeslat mail), dam Vam na nej telefon. Srdecne L. B.
Vložil: dalibor, 18.05.2004 17:03
Pelevin, Viktor: Čapajev a Prázdnota
potřebuji tum knihu sehnat zaplatim cokoliv
Vložil: Lapin, 11.04.2004 00:12
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Brat 2 je ubohej vodvar jedničky. Tyto filmy se vůbec nedaj srovnávat. Jediný co je poutavý, je hudba. Bi-2, Okean El'zy patřej mezi mý oblíbence. Nesouhlasíte? Tak mi napište, v čem se mýlím.
Vložil: Libuse Belunkova, 14.03.2004 21:40
Ruská literatura: překlady do češtiny a knihy o ruské literatuře do r. 2003
To rozhodne staly, pane Hnilo. Seznam je zatim deravy, dekuju za pripomenuti, tituly jsme doplnili. L. B.
Vložil: Martin Hnilo, 23.02.2004 23:56
Ruská literatura: překlady do češtiny a knihy o ruské literatuře do r. 2003
Nevím, na jakou přesnost zde uvedený seznam aspiruje. Snad by stály za zmínku i následující tituly: Vveděnskij, Alexandr: Vánoce u Ivanovových. Překlad Martin Hnilo. Brody, Praha 1996, 96 s. Vveděnskij, Alexandr: Smrtipoty. Překlad Václav Daněk. Brody, Praha 1997, 104 s. Malevič, Kazimir: Suprematické... zrcadlo. Překlad Tomáš Glanc. Brody, Praha 1997, 208 s. Vaginov, Konstantin: Harpagoniáda. Překlad Martin Hnilo. Brody, Praha 1998, 180 s. Dále například deníky Leonida Andrejeva v překladu Ludmily Duškové. Martin Hnilo
Vložil: talita, 27.01.2004 17:16
Mamlejev, Jurij Vitaljevič: Zádumčivý killer
May you kindly send me a copy of this article in english on my address? Yours faithfully
Vložil: jarda, 15.01.2004 15:23
Sorokin, Vladimir: Fronta 2
Milý Jakube, omlouvám se za svou gramatickou chybu! Ve slově převézt mělo být opravdu převést, čili trans-late nikoli trans-port. Nechal jsem se převézt!:) Nepochybuji ani trochu o tvé usilovné práci. Vše dobré! Ať se ti daří.
Vložil: PhDr. Jozef Špaček, 13.01.2004 12:47
Pelevin, Viktor: Čapajev a Prázdnota
Je to vynikajúca analýza. Bolo by dobre pokúsiť sa aj o knihu OMON RA.
Vložil: Libuše Valentová, 09.01.2004 22:11
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
K Jakubovu příspěvku z 28. 10.: Postup recenzentky charakterizujete jako "pohodlnější a méně pracnější". Doporučuji Vám, abyste si příležitostně pročetl v nějaké české mluvnici pasáž o přídavných jménech a jejich stupňování. L. Valentová
Vložil: , 16.12.2003 11:23
Čechov, Anton Pavlovič: Rozmluva člověka se psem
GOOd!!
Vložil: Jakub Šedivý, 15.11.2003 23:17
Sorokin, Vladimir: Fronta 2
Milý Jardo, nepochybuji o tvém výjimečném čichu na poli ruské a zřejmě nejenom ruské literatury. Rád bych jen podotknul, že jsem nechtěl nikoho PŘEVÉZT, či dokonce VOZIT něco z jednoho jazyka do druhého. Pokusil jsem se pouze v rámci svých možností PŘEVÉST, tj. po tebe PŘELOŽIT daný text v rámci svých... možností.
Vložil: Jakub šedivý, 15.11.2003 23:10
Sorokin, Vladimir: Fronta 2
Děkuji Libuši za pěknou recenzi, takhle nějak si recenzi překladu představuji. Každý si alespoň může udělat obrázek sám… Nechci se nijak obhajovat, nebo vysvětlovat svůj klíč. Měl bych snad jen pár poznámek:1)Soudruzi-nesoudruzi - začít českou verzi větou “Soudruzi/občané, kdo je poslední?“ jednoduše... podle mého skromného názoru nejde, byl by to nepřiměřený posun... České „soudruh“ je daleko příznakovější než ruské slovo „товарищ", které neznamená pouze soudruha či občana. Nelze ho tedy důsledně takto překládat, záleží na kontextu, na situaci, kdo mluví atd., v některých situacích prostě odpovídající ekvivalent není po ruce, a proto je lépe slovo vynechat... 2) Každý pes jiná ves - ve frontě stojí lidé z různých sociálních skupin (dělníci, intelektuálové, studenti atd. atd. /viz. třeba "pereklička"/), a proto nemohou mluvit všichni stejně, byť stojí ve frontě, každému prostě "narostl zobák trochu jinak". Proto snad retardující výrazy a tvary... Nepochybuji o tom, že co překladatel, tak jiný překlad, zvláště u tohoto románu. Je to prostě má verze překladu a rozhodně netvrdím, že je jediná správna, natož bez chyb. Libuše, ještě jednou dík za cenné připomínky a podněty!
Vložil: jaroslav, 10.11.2003 19:36
Sorokin, Vladimir: Fronta 2
Slečna či paní Libuše má pravdu. Ruskou literaturu většinou nečtu právě z toho důvodu, že jazyk jejího překladu do češtiny často smrdí. (Ona často smrdí i samotným Ruskem! Tyhle syrečky se asi Jakub snažil v rámci větší kosmopolitnosti textu vysypat sousedovi na zahradu! Ale já je cítím!) Překladatel... se domnívá, že ruština a čeština jsou jazykové sestry, jejichž záměna je snadná, a tudíž je i jeho práce snadná. Ale opak bývá pravdou. Zdeněk Hrbata správně říkal, že není ani tak těžké porozumět cizímu textu, jako je těžké jej převézt do ČEŠTINY. Navíc v případě tak jazykově složitého textu, jakým podle panoslečny Libuše Sorokinův text je, je udržení pomerančově čerstvé češtiny výzvou pro překladatele přímo prvotřídní. Chlapci, do toho! PS: Zajímalo by mne, jestli se Jakub ohradí tak rychle, jako Libuše náležitě argumentovala. Libuše, bojuj dál!
Vložil: Jakub Šedivý, 01.11.2003 10:53
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
Bohužel kritika překladu v Čechách prakticky neexistuje, myslím si, že každý překladatel by ji jen uvítal, aby se mohl poučit z vlastních chyb či popřípadě překládání zanechat :-) Věty typu "překlad nedokáže předat stylistickou suverenitu originálu..." mě taky štvou neb podle mého o ničem nevypovídají,... když nejsou podloženy argumenty. Ale to vceméně záleží na recenzentovi jakou práci si s tím dá a jak je svědomitý. Musím se ještě zastat redaktorů ("redaktoři měli více škrtat") - redaktoři mohou jen předložit návrhy či upozornit na nesrovnalosti v překladu, konečné slovo má překladatel (aspoň v tomto případě tomu tak bylo). Takže veškeré nedostatky překladu padají jen a jen na mou hlavu! Na argumenty se samozřejě těším, klidně mi je Libuše zašli na mejl. Dík! Ještě poslední poznámka - "spánkové plochy" jsou i v pařížském vydání, v tom českém bohužel chybí kvůli počtu stránek... finance :(
Vložil: Libuse Belunkova, 29.10.2003 19:56
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
Recenze prekladu je uzus iliteratury, zanmena to recenze knihy, ktera byla prelozena do cestiny. Ale Jakub ma pravdu, do deseti dnu slibuji ony argumenty, mam je v knize zaznaceny. Tato recenze byla puvodne urcena pro jine periodikum a nemohla mit delsi rozsah. L. Belunkova
Vložil: Tobi, 28.10.2003 17:15
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
Souhlasim, recenze prekladu to neni, snad knihy, ale tak to proste na poli ceskych radoby recenzi chodi...
Vložil: Jakub, 28.10.2003 14:25
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
"Český překlad... ne vždy dokáže předat jeho stylistickou suverenitu, redaktoři měli víc škrtat." - klasicky nicneříkající věta recenze, jež opakuje pouze "stokrát omleté". Což takhle dané tvrzení podpořit nějakým příkladem, srovnáním s oroginálem? Ale to by bylo asi moc práce, že ano? Takhle je to... přeci jenom pohodlnější a méně pracnější. Nechápu proč je tedy v titulku napsáno "recenze překladu"? O překladu jsem se kromě výše zmíněné věty nic nedočetl.
Vložil: Felix Krull, 26.10.2003 19:44
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
"Prsty přízraků" málo váží, drahý kolego.
Vložil: Zunar, 25.10.2003 21:19
Sorokin, Vladimir: Fronta 1
Jak v tom ma prsty přízrak a hochštapler české rusistiky Dvořák, nevěstí to ic dobrého.
...