Co zbývá jiného homosexuálovi,než hájit homosexualitu!?Jestli Bůh a jeho církev něco toleruje,není to o tom ale,že to je správné!Stejně podobně odpovídá Pán izraelitům,když mu oponují v jiné,ale podobné věci!Totíž,že už Mojžíš dává rozvodový list!"Je to pro tvrdost lidských srdcí!"Tak podobně odpovídá Pán Ježíš!))))

Výborná kniha i Bohyně jsou skvělé. Obě knihy bych doporučil za povinnou četbu. Jenom ve slově rikša bych nepsal ypsilon. je to v obou knihách a jako když kůň kopne.

Ústavní dodatek, který je přijat účelově, ve "správný" čas, abychom se zbavili konkrétního člověka, jenž v určité funkci už nevyhovuje, je znásilněním práva. Byť by byl přijat 100% poslanců. Odvolat hlavu státu může v právním státě pouze ústavní soud za výslovně určených, striktně dodržených podmínek. Tím nechci samozřejmě hájit Ludvíka Svobodu, speciálně jeho prezidentování bych hodnotil podobně negativně jako "generální tajemníkování" Gustáva Husáka...

Jak, protiprávně? Přesně podle ústavního dodatku!

Ad mihulka: Zaměňujete dva postoje, které spolu nesouvisí. Husákova statečnost ve vězení při výsleších mu jistě slouží ke cti. (I když na druhé straně byli v historii stateční i lecjací lumpové...) Nevidím však žádný důvod rehabilitovat Husákovo působení po srpnové okupaci roku 1968. Nikdo jej nepověřil, aby na sebe bral nějaké břímě, navíc situace byla řešitelná" různě.... Husákova bezskrupulóznost a tvrdost se projevila za "normalizace" mnohokrát. Vzpomeňme, jak se zachoval k svému příteli Milanu H. (zavřel jej), jak se zbavil prezidenta Ludvíka S., prý svého vzoru (odvolal jej z funkce protiprávně), jak se i posmrtně mstil Josefu S. a Janu P., jak se choval k disidentům atd. Samozřejmě, můžeme si myslet, že zabránil i dalším čistkám a procesům (které si přáli někteří jeho "soudruzi"), na druhé straně utáhl - třeba i v oblasti kultury - šrouby daleko více než třeba komunističtí vládci v Polsku či Maďarsku. Husák byl vždy obětí své ctižádosti: obětoval jí mnohokrát svou pověst a jakékoli morální zásady. Jakkoli si nedělám iluze, že u řady jiných (i demokratických!) politiků tomu bylo a je jinak, Husákova role v novodobých českých dějinách je výrazně negativní. Otázka "pochopení" a "odpuštění" je pak individuální, určitě něco takového nemohou udělat en bloc "Slováci"...

Jenom malá poznámka k G.Husákovi a jeho vyjadřování v soukromí o " okupaci. " Soudím, že G. Husák nemusel nikomu dokazovat svou statečnost, ba ani sobě. Citace :" Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti. " potud citace u Wikipedie. Připusťme, že na sebe dobrovolně a naprosto vědomě vzal břímě vyvádět naši zemi ze složité a téměř neřešitelné situace, vzniklé po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vědomě do té míry, že vzal na sebe i "cejch" zrádce obou národů s tím,že to za dané někdo musí udělat a on, už svým životem a také vůlí je k tomu vhodný až určen. Jestli spoléhal i na to, že snad po letech, až vychladnou vášně, jeho čin někdo takto pochopí, nevím. Při jeho inteligenci bych to i předpokládal. Slováci mu už částečně " odpustili."

Dobrý den, se zájmem jsem si přečetl názor pana Lukavce na letošní a zřejmě poslední Festival spisovatelů Praha. Zmíněnou plochost debaty vedenou panem Sedláčkem způsobily, podle mého, jeho rádoby vtipné, ale jinak naprosto obecné, nezodpověditelné otázky, které navíc nijak nerozváděl, zkrátka se líbil… Přitom bylo jasné, že má proti sobě autory, kteří mají co říci a říkají to navíc velmi dobře. Je to škoda, ale zároveň musím zkonstatovat, že sám jsem s debatou jako moderátor v minulosti několikrát pohořel, ne nadarmo se říká (a pořád to platí, ať chceme nebo ne): kritika je snadná, jen umění se tvoří. Co se pana Khadry týče, vůbec se nedivím jeho nespokojenosti s prací některých českých, různě šolíchajících nakladatelů. Ostatně je to jistě jeden z důvodů, proč je Festival spisovatelů stále někomu trnem v oku: trapné poznání, že jsme - MY, kteří tomu všemu rozumíme nejlépe - ve vydávání překladové literatury značně pozadu, že často ani jménem neznáme tolik kvalitních autorů, jedeme si v osvědčeném (statečným, kdo se snaží o opak, se hluboce omlouvám). Co se sporu o dotace týče, myslím, že pan Lukavec nepochopil slova pana Marche, jenž zmiňoval fakt, že byl Festival na politický nátlak zbaven tzv. stálého partnerství s Magistrátem a musel tedy žádat grantovou komisi, která mu – pochopitelně – tolik peněz dát ani nemohla (ale snížit dotaci o přesných 90%, není to navíc výsměch?!), avšak o komisi v jeho projevu nepadlo, tedy podle mého, ani slovo. Je pro mě s podivem, že se v tak dlouhém názoru, vlastně výčtu všech selanek a nedokonalostí, který Festival spisovatelů jako každý jiný počin toho druhu jistě má, nenašla – až na jednu výjimku – další pozitivní zmínka. Třeba to - napadá mě bezprostředně -, že jsme v našem „Městě literatury“ měli aspoň jeden trochu ucházející literární podnik mezinárodní úrovně, který k nám už přes dvacet let vozil a představoval kvalitní, zajímavé a často i jinak slavné autory. Že zde konečně nejde o prodej zlevněných knih, ale o užívání si literatury, kterou milujeme. Že si to někteří pražští radní neuvědomují, mě neudivuje (čtou přece ty AUDITY), ale že to jasně nevyznělo z pera pana Lukavce, mi přijde trochu smutné. Já to jistě přežiju, ale mám takový pocit, že Festival spisovatelů Praha s největší pravděpodobností už ne: zřejmě i díky těmto téměř výlučně negativním názorům, které se na něj, bohužel i na těchto jinak vynikajících stránkách, už dlouhou dobu snášejí z per nejrůznějších glosátorů (viz moje loňská reakce zde). Ale o tom bychom mohli psát donekonečna. Zajímavé je ovšem v článku pana Lukavce pozorovat, jak malý prostor ve své analýze zmíněného sporu o dotace věnoval právě klíčovému, smrtícímu úderu, protože (třebas uznáme, že slovo „cenzura“ nemuselo padnout, ale ve vášni zkrátka padlo…) přesně taková je skutečnost: kvůli naprosto blbému (nikoli jen nešťastnému!) výroku jistého radního, argumentujícího nízkým kulturním „dopadem“ Festivalu spisovatelů Praha, s Festivalem, jak ho známe doposud, tedy všechny ty „nízkodopadové“ návštěvy Rushdiů, Pamuků, Wallcottů, Grassů, Gao Xingjianů atd. prostě přestávají. Co se onoho ošemetného slova „cenzura“ týče, naskýtá se pochopitelná poznámka: dnes u nás už nikdo „ideologicky“ cenzurovat nemůže, ne proto, že by ideologií ubylo, ale protože by taková nálepka v našem kulturně-korektním prostředí uškodila cenzorovi samotnému. Stačí však slova „ideologie“ nahradit „zájmem“, „úspěchem“, „mocenským bojem“ a dosáhneme úplně stejného výsledku. Ale na obranu se nesmíme ošívat příliš silnými slovy: jen se na něj podívejte, jak se čertí, měli jsme pravdu, není normální...! Otázka zůstává: cui bono? Určitě ne nám, čtenářům a zájemcům o literaturu, kteří díky Festivalu tolikrát mohli vidět dál, za hranice jistě zajímavé, ale malé Střední Evropy. Nebo že by nám v té zatuchlině - bez rozhledu, zvědavosti, úcty k odlišnosti - bylo nakonec lépe? Komu tedy prospívá zánik PWF? Čtenářům/posluchačům nebo zase nějaké té hezky česko-české klice, pár lidem s rozhodovacím právem, kteří se ocitli ve správný okamžik na správném místě? Na to nebudeme mít nikdy odpověď, ale už teď víme, jaký dopad bude mít na naše skvostné Město literatury zánik Festivalu spisovatelů Praha: žádný. My totiž na místo třiadvacetileté, úžasné tradice mezinárodního literárního festivalu nemáme prostě co zasadit. Nada.

Tak aspoň, že se někomu líbí. Můj názor: vyhodila jsem peníze, dětem to dávat nebudu a ostatní, komu jsem to nabízela, po přečtení to nechtějí. Ještěže moje děti nemusí chodit do téhle školky.

Skvělá kniha nejen pro děti. Už dlouho se mi nedostalo do ruky nic tak pěkného. S nadšením jsem si ji přečetla nejprve sama, pak jsem ji přečetla svým dětem, které se stejně jako já válely smíchy, a potom jsem ji zapůjčila učitelkám v naší mateřské škole, u nichž také vzbudila nadšení. Výborné jsou i ilustrace Galiny Miklínové. Opravdu povedená věc.

Děkuji za Vaši recenzi! Dodávám jen, že text byl psaný podle zadání anonymní soutěže Albatrosu "Cena přátelství", a že jsem knížku psala, protože mi bylo smutno, že už je má dcera velká slečna.... Maminky mě pochopí:) Zdravím všechny mámy šikovných, chytrých a akceschopných dětí....což jsou vlastně všechny! Hezký den.