knihy : Česká republika

Nadřazené:
Podřazené:

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

Zobrazení:
Strana 1 / 68:
1

Poslední komentáře

Vložil: Míra, 05.08.2017 12:17
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Našel jsem knížky Jiřího Hájíčka v knihovně K. E. Macana pro nevidomé. A rád se k ním občas vracím.Mají je v audiu bezvadně udělané. Děkuji moc za ně.
Vložil: Karel Rada, 03.08.2017 13:11
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Bylo by fajn, kdyby mi někdo zaplatil... nejsem ale Kremlem placenej troll, jsem Jáchymův kolega a někdejší obdivovatel jeho knih z 90.let... možná jsem milovník a znalec Ruska, každopádně jsem však nepřítel veškeré rusofobie, antizemanismu, NATO, EU a všeho, co nám sem nadělili archonti už někdy v... období Babylónu ;)
Vložil: Kwisatz Haderach, 31.07.2017 20:50
Kolaříková, Hana: Pravý leopardí kožich
Páni a dámy, to je bravurně zvládnutá recenze!
Vložil: Jan Nohejl, 26.07.2017 08:23
Čumba, Ladislav: Wittgensteinova kniha faktů
Pisatelova velká znalost všestranných dějin.
Vložil: Milena Šubrtová, 17.07.2017 21:46
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
Omlouvám se za formulaci, která mohla vyznít zavádějícím způsobem. Ilustrace v knize koresponduje s textem, kde je vysloveně zmiňováno, že Kafka si nepřál, aby jeho texty byly provázeny obrázky (s pravděpodobným zdůvodněním, že chtěl ponechat prostor čtenářově fantazii). Řehoř Samsa tedy není v ilustračním... ztvárnění Fučíkové ztotožněn s konkrétním hmyzem, nicméně má určité hmyzí rysy (a na ilustraci skutečně ony čtyři páry končetin).
Vložil: Jiří V., 06.07.2017 10:31
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
...hmyzu se čtyřmi páry končetin... Asi je někde chyba - dospělý hmyz (včetně brouků) má pouze tři páry končetin. Řehoř Samsa by musel být pavouk. :-)
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:20
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:18
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Zdislava Stupková, 26.06.2017 06:47
Slavická, Milena: Hagibor
Kniha je vynikající. Udivuje mne však , jak málo o ní lidé vědí. Naše knihovna v Opavě ji dokonce nemá ani ve svém fondu. Jsem proto moc ráda, že jsem si ji zakoupila. Takový psychologický ponor do ženských duší v kombinaci se zajímavým příběhem, jsem již dlouho nečetla.
Vložil: helena horecká, 22.06.2017 14:35
Tučková, Lucie: Suzanne Renaud, Petrkov 13
Skvělá knížka, velice působivě a zajímavě napsaná. Půjčila jsem si ji před asi rokem z knihovny a chtěla bych si ji koupit. Určitě je dobré se k ní vracet.
Vložil: Viking, 13.06.2017 21:20
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Kremlem placení trollové pracují už i na iLiteratuře?
Vložil: M, 13.06.2017 09:59
Čapek, Filip: Kazatel (in Křesťanská revue)
Děkuji za moc pěknou recenzi!
Vložil: mv, 13.06.2017 09:36
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Tady je zas někdo hrozně chytrej... nazývat tuhle knihu agitkou je k smíchu...
Vložil: mk, 12.06.2017 16:34
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Děkuju za pozvání. Besedu už nestihnu, ale knihu si určitě přečtu.
Vložil: Karel Rada, 12.06.2017 15:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Fascinuje mě, jak recenzent píše o "okupaci Ukrajiny Ruskem" a podobný nesmysly. Tenhle motiv a ještě ten antizemanovskej - to je to, co knihu sráží na úroveň ideologický agitky. Nadčasovou Sestru ani Anděla už Topol, traumatizovanej rokem 1968 a do kostí zahřezlou rusofobií už nikdy nepřebije. Stal... se definitivně autorem minulosti a tím pádem i dost "out". Škoda, měl jsem ho rád...
Vložil: mk, 09.06.2017 16:59
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Díky.
Vložil: Karel Rada, 09.06.2017 09:47
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Knihu právě dočítám a jsem v šoku z autorovy rusofobie a zemanofobie. Dost mě tahle směs komiksu a distopie zklamala - právě pro zmiňovanou ideologickou nit, táhnoucí se celým "příběhem". Kde zůstal Topol z období Sestry, Anděla a prvních dvou sbírek básní? Kde uvíznul? Možná někde v roce 1968 - dál... se nedostal. Smutný...
Vložil: Matěj Matela, 09.06.2017 08:51
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Dobrý den, děkuju za připomínku. Bohužel jsem neměl v ruce původní texty, jak je autor sebral mezi lidmi, takže se z mé strany jedná spíše o teorie vystavené na základě četby, nejen Mikšíčkových pohádek zařazených v této knize. Osobně se domnívám (když se na texty podívám jako na celek), že do přirozeného... (a často chaotického) toku lidové mluvy opravdu příliš nezasahoval. Nejsem si ale jistý, jestli se v lidové slovesnosti tolik objevoval např. onen důraz na římskokatolickou církev – z tohoto důvodu si myslím, že po obsahové stránce Mikšíček pohádky určitým způsobem upravoval na základě svého vidění světa. Ale abychom mohli na sto procent říci, co je a co není jeho vkladem, museli bychom vidět jeho původní záznamy (pokud existují)...
Vložil: mk, 09.06.2017 08:25
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Do jaké míry jde o Mikšíčkovy adaptace? Je třeba onen antijudaismus/antisemitismus či odpor vůči obrazoborectví ("Mikšíčkův katolicismus však dvakrát přejde v otevřenou averzi vůči jiným vírám.") Mikšíčkův vklad do textu, nebo se jen projevuje zařazením takových textů do antologie? "Tuto všudypřítomnou... surovost jako by chtěl Mikšíček vyvážit zbožností. " vs "Mikšíček pravděpodobně ponechal vyprávění přesně v té formě, v jaké je vyposlechl od lidí..."
Vložil: jan lukavec , 05.06.2017 14:55
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Prezident Obama nebyl ani není muslim, i když Donald Trump patřil k těm, kteří takovouto hypotézu bez jakýchkoli důkazů podsouvali veřejnosti. Což je pro jeho nakládání s fakty typické.
Vložil: ivo odehnal, 02.06.2017 09:19
Současná poezie pro děti – nová zlatá éra?
Na přelomu roku 2016 - 2017 vychází nová Odehnalova sbírka pro děti Kozí balet, /Sursum/ s ilustracemi Jana Hrubého.
Vložil: jan lukavec , 30.05.2017 10:41
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ano, od počátku mi nešlo o nic jiného než o zdůraznění této ambivalence.
Vložil: Anna, 30.05.2017 10:21
Černý, Miroslav: Slovem svět
Já už se snad ani nepřu, vidím, že jste si začal shánět informace. Problematika misií a misionářů v LA je ambivalentní po všech stránkách a samozřejmě měla kladné i záporné stránky. A vlivy na mizení jazyků byly samozřejmě nejrůznější. Ale to je na dlouhou debatu jindy a jinde.
Vložil: jan lukavec, 30.05.2017 08:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ještě něco k "objektivním faktům". Podle profesorky Lenky Zajícové byly v období tzv. misionářské lingvistiky v četných gramatikách, slovnících a podobných dílech popsány desítky jazyků. Díky jejich používání v misiích pak u některých došlo k upevnění jejich postavení, či dokonce rozšíření, které v... nějaké míře přetrvává až dodnes. To se týká guaraní (neboli "guaranštiny"), dále jazyka mojo (trinitario, ignaciano) v Bolívii či purépecha v Mexiku, případně snad i dalších. Pokud někdo obecně píše o vztahu zanikajících jazyků a misionářů, je podle mne přirozené, aby tyto věci zmínil. A pokud tak neučiní, poctivý recenzent na to snad může upozornit. (I když faktorů spolurozhodujících o vymírání či přežívání jazyků je ovšem mnohem více. Podle Zajícové "pro udržení indiánských jazyků až do současnosti byla podstatnější celková situace než jen existence misií: u několika jazyků to bylo např. jejich běžné užívání ve státní správě v koloniálních dobách či existence na periferii či zcela mimo koloniální společnost apod. Samozřejmě tam, kde se příznivé vlivy setkaly, byly jazyky ohroženy méně než jinde, sotva ale lze určit, který ten vliv byl nejvýznamnější a jestli to byly zrovna misie.")
Vložil: Magda de Bruin, 26.05.2017 16:53
Bellová, Bianca: Jezero
Neprojevila, a to z více důvodů. ČR byla jedna z mála zemí (jestli ne jediná), která do procedury letos vložila mezistupeň nominací - ve většině jiných zemí se spokojili, jako v dosavadních ročnících, s vyhlášením laureáta. Takže ani čeští nominovaní nevzbudili žádný zvláštní zájem. Nakladatelé, kterým... jde o výhody při získání grantu, se zajímají výhradně o laureáta téhle ceny, protože za toho dostanou při posuzování žádosti body. Za vydání nominovaného autora ne. Zavedení nominací tu podle mě vede jedině k tomu, že porota ve dvou autorech budí plané naděje.
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.05.2017 04:51
Bellová, Bianca: Jezero
A projevila se nějak nominace na Cenu EU měsíc před jejím udělením?
Vložil: Joel, 25.05.2017 15:35
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Fanatický obhájce Hillary a keňského muslima Husseina Obamy odsuzuje Trumpa, ještě dřív než bude zvolen prezidentem USA. Jak typické pro kavárníka.
Vložil: jan lukavec , 16.05.2017 09:57
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pokud někdo tvrdí, že katolická církev ve svých dějinách dělala úplně všechno špatně (a vzhledem k letité tradici českého antiklerikalismu není takových hlasů málo), tak se proti tomu ozvu, protože to podle mne opravdu není "objektivní". Stejně jako protestuji proti tomu, když někdo tvrdí, že dělala... všechno dobře a nesmí se kritizovat. Nic více, nic méně.
Vložil: Kovář, 16.05.2017 09:09
Černý, Miroslav: Slovem svět
Výrok o ambivalentní roli Církve, což lze chápat třeba jako výrok o a. ničení původní spirituality (-) a b. o konzervaci jazyků (+/-), přece není "zpochybňování ... objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve". Jde jen o doplnění údajů, připojení údajů dalších. Dále se... samozřejmě naskýtá otázka, zda jsou tyto údaje relevantní. A nebo jde o hodnotící soud na základě údajů a pak to nemá s popíráním fakt (ač možná objektivních fakt ano, nevím však, co to je, resp. se dá zpochybňovat opět relevance některých údajů) moc společného.
Vložil: Anna, 15.05.2017 13:51
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ono nejde ani tak o negativní recenzi jako celek, to bych pochopila, ale ze strany recenzenta skoro o systematické zpochybňování dle mého objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve. Recenze pana Lukavce sleduji dost pravidelně, protože jsou pro mě jinak velmi podnětné... a vždycky mě upozorní na nějakou zajímavou knihu, jak se stalo i v případě Vašeho titulu.
Vložil: jan lukavec , 15.05.2017 11:15
Černý, Miroslav: Slovem svět
Neviděl bych to jako záležitost jakéhosi hypotetického "křesťanského světonázoru". Pokud prostě usoudím, že nějaký text potřebuje trochu doplnit či poopravit, pak to napíšu, bez ohledu na to, k čemu se autor hlásí. Negativní recenze (rozhodně ostřejší než na Slovem svět nebo Juanu Inés de la Cruz) jsem... napsal i na knihy autorů tzv. křesťanské orientace, jako byla publikace Tvůrce Narnie C. S. Lewis nebo Architekti kultury smrti.
Vložil: Dodo Vtak, 15.05.2017 08:55
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2017
Karika sa s Trhlinou dostal medzi finalistov Anasoft Litera, a Pavelková s Medzi nami vyhrala Knihu roka 2016 v Knižnej revue, ktorú prvý raz za 26 rokov existencie tejto ceny vyhrala scifi kniha. Asi sa naozaj dačo deje :)
Vložil: Anna, 13.05.2017 21:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pane Lukavče, v souvislosti s knihou O. Paze Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry jste pochyboval o soudech autora ohledně katolické církve v Mexiku, v souvislosti s knihou Slovem svět, kterou právě dočítám, zpochybňujete přispění misionářů na mizení domorodých jazyků. Nevím, jak jinde, ale... třeba v Mexiku je to nezpochybnitelné. Ano, misionáři zapisovali domorodé jazyky, ale až poté, co je téměř vyhubili. Za všechny - Diego de Landa. Začínám nabývat dojmu, že jakmile se někdo dotkne Vašeho světonázoru, nevěříte jeho úsudku.
Vložil: jmh, 12.05.2017 11:26
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Ano, ale moc mezi sebe neberou. Urbex se dělá spíš na punkové bázi než jako legální spolky. Zkuste sociální sítě, tady je to poněkud odtažité téma...
Vložil: Dominik Chvátal, 11.05.2017 14:38
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Dobrý den: Chtěl jsem se zeptat zda je nějaká urbex komunita (nějaký spolek). Kde by se dalo legálně vstupovat do objektů. A chodit ve skupinách lidí kteří se tomu pravidelně věnují děkuji S pozdravem: Dominik Chvátal
Vložil: Redakce, 03.05.2017 09:43
Nejlepší knihy roku 2016
Z linku není zcela jasné, kterou knihu máte na mysli. Pokud to má být thriller Projekt Stvořitel od Grega Ilese, tak tu jsme nerecenzovali. Ale v rubrice Relax naleznete recenze na mnoho jiných thrillerů ze všech světových jazyků, v pravidelných přehledech Čtení na léto a Nejlepší knihy roku doporučení... redakce na nejlepší knihy v daných obdobích ve všech oblastech a žánrech.
Vložil: Jaroslava, 02.05.2017 16:56
Nejlepší knihy roku 2016
Dobrý den, a neznáte prosím tuto knihu nahoře? www.arecenze.cz/nejlepsi-knihy/ Chtěla bych ji koupit vnučce k narozeninám ale nevím jestli bude vhodná. Děkuji Pešlová
Vložil: Jana Šrámková, 02.05.2017 10:53
Stančík, Petr; Toy_Box: O díře z trychtýře
Aniž bych knihu jakkoli hájila (měla jsem ji v ruce jen zběžně), nepřestává mě udivovat, kde berou recenzenti odvahu k tvrzením typu: Slovní exhibicionismus čtenáře, obzvlášť dětského, záhy omrzí. Na jakém vzorku to testovali, za koho mluví? (Moje děti tenhle non-sensový humor milují. Od Alenky pro... Ouředníkova Čekanku.) A odhlédneme-li od empirického ověřování, je prvnotní a hlavní kritérium knih bavit, bavit až ubavit? A je to tak u vší beletrie, nebo to vztahujeme jen na dětskou a pak doufáme, že se v nich něco jednou zlomí (rup!) a dál budou číst jinak, líp, sofistikovaněji, hledat v literatuře i něco jiného než jen napětí a chlámání?
Vložil: Magda de Bruin, 28.04.2017 18:57
Bellová, Bianca: Jezero
Vzhledem k tomu, že naše agentura Pluh tuto autorku zastupuje, bych ráda poznamenala, že ještě před udělením Ceny EU jsme překladatelská práva Jezera prodali do Polska, Itálie, Egypta, Bulharska, Makedonie a Chorvatska. Pod vlivem Ceny EU jsme právě prodali práva do Srbska a je rozjednáno do ještě jedné... země. Nevím, které postsovětské republiky přesně máte na mysli, ale o českou literaturu bývá zájem na Ukrajině a v Bělorusku, v Pobaltí (Litva, Lotyšsko) - přímo do Ruska jsme dosud příliš mnoho titulů neprodali (i bez protiruských akcentů).
Vložil: Kateřina Středová, 27.04.2017 14:59
Bellová, Bianca: Jezero
Doplnění: Od napsání mé recenze uběhlo už téměř půl roku, a tak cítím, že by se slušelo ještě doplnit pár slov. Kniha je dnes už české veřejnosti dobře známá především díky tomu, že byla v rámci cen Magnesia Litera oceněna jako Kniha roku. Před několika dny však byla Biance Bellové za tuto knihu udělena... také Cena EU za literaturu, která oceněným dílům většinou otevírá dveře do ostatních evropských států. Bude tedy jistě zajímavé sledovat, jaký zájem v zahraničí vzbudí, a to především v postsovětských republikách. Díky silným protiruským akcentům je dost pravděpodobné, že jediné překlady alespoň části tohoto díla do ruštiny vznikly v rámci překladatelské soutěže Cena Susanny Roth.
Vložil: Luděk, 27.04.2017 09:56
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To nedává smysl. Proč bych měl psát článek? Chtěl jsem si jen přečíst recenzi. A ta je na nic. A redakci je to buď úplně jedno (cynismus), nebo to nevidí (neschopnost).
Vložil: redakce, 26.04.2017 23:48
Škrob, Jan: Pod dlažbou
Děkujeme za vaše postřehy. Máte-li dojem, že jsme o knize neinformovali dostatečně pečlivě, můžete nám poslat svůj článek - rádi posoudíme možnost zveřejnění. U žádných titulů se nevyhýbáme tomu, abychom nabídli prostor pro různé názory a představili tak danou knihu co možná nejobjektivněji.
Vložil: Luděk, 26.04.2017 10:36
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To je tak strašná recenze, ale tak strašná... Slečna/paní autorka pochytila pár termínů deskriptivní poetiky (ví, že lyrický subjekt!), které bezmyšlenkovitě nahazuje na recenzovaný text. Chybí už jen daktyl. A co říct k "myšlenkovým" figurám jako např. závěrečné "Prožívá to, co my všichni, kteří žijeme... své obyčejné životy jako Škrob ve sbírce Pod dlažbou"? Jací "my všichni", co to je za paušalizaci? Jak proboha žije Škrob svůj život ve sbírce? Redakce? Víc než slušně dotovaný server by si takovéhle "výkony" mohl odpustit.
Vložil: Petr Nagy, 20.04.2017 06:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Srdečně všechny zvu na besedu nad románem Citlivý člověk – coby Knihou měsíce dubna podle redakce Literárních novin – za účasti literárního kritika Jiřího Peňáse a Andrey Králíkové z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Večer moderovaný šéfredaktorem LtN Petr Bílek se bude konat 26. 4. od... 19 hodin v pražské Literární kavárně Řetězová.
Vložil: Ladislav Jurkovič, 18.04.2017 12:29
Kuběna, Jiří: Pramen Bítova
Následujících několik řádků je v nepřímé souvislostí s kontrolní otázkou. Jestliže se poezie téměř všech současných českých básníků tyčí a je rozpoložena (záměrně použito "jiného než běžného slova") v běžných parametrech, poezie Jiřího Kuběny chce téměř ve všem tyto rozměry překonávat. Tím ovšem autor... této poznámky nemá na mysli použití velkých písmen na začátku téměř každého slova. Ještě jinak vyjádřeno: Kuběnova poezie je ve všem zvláštní. Pro někoho zvlášť přitažlivá, na druhé straně však také málo pochopitelná anebo dokonce odpudivá. Ale tak už to je s poezií jako takovou. Stejně jako na jedné ruce může, ba musí být být - pokud nejsou porušeny přírodní zákony - jenom pět prstů. Přibude-li, anebo ubude-li o jeden nebo i více prstů, je to abnormální. A poezie Jiřího Kuběny někdy rovněž tzv. normál chce přesahovat. Jednou ku prospěchu, jindy ke škodě poezie.
Vložil: Anna-Ester Šotolová, 17.04.2017 23:15
Beneš, Lukáš: Sokolov
Dobrý den, děkuji za váš komentář, možná máte v některých věcech pravdu, nicméně já si za svým názorem stojím. Čtení, ať už chceme, nebo ne, je subjektivní, každý čte jinak a každý i jinak interpetuje text. I když je údělem recenzentů nahlížet na texty objektivně, přece jen se vlasntímu názoru vyhnout... nedá. Myslím, že rozchod našich názorů tkví právě v jiném čtení, jiném přístupu ke knize. Mně se kniha dostala do ruky náhodou, tím, že je to první autorova kniha a není vydaná obvyklou cestou, nebylo v podstatě nic o co se opřít. Hezký den, Anna-Ester Šotolová
Vložil: Václava Srbová, 07.04.2017 08:56
Fleischmannová, Staša: Vrstvami
Vrstvami je skvělá kniha o prvorepublikové kulturní společnosti doplněná dobovými fotografiemi - proto je asi tak drahá
Vložil: JMH, 04.04.2017 18:21
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Aby bylo jasno, víme, co jsme zveřejnili, pozadí celé kauzy nám je známé. Putnův příspěvek byl aprílový a tak jsme ho také brali, přičemž ho samozřejmě lze brát i jinak... Vyšel 1. dubna, ponechali jsme ho do dneška, aby se dal ještě dohledat kvůli ohlasu na sociálních médiích, ale protože splnil svůj... aprílový účel, nechali jsme ho dnes odplout do digitálních věčných lovišť. Pokud jde o Mruka, ten se svými způsoby či spíše nezpůsoby z jakékoli diskuse diskvalifikoval už dávno, proto na tomto webu nebude dostávat vůbec žádný prostor.
Vložil: Luděk Nejepsa, 04.04.2017 17:23
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Chacha, takže mruk měl pravdu, co? Vám ani nedošlo, co jste zveřejnili... To je veselé, nejdřív smažete jeho/její komentář a poak Putnův příspěvek. Trochu trapas.
Vložil: Marian Gavlák, 04.04.2017 08:41
Kniha versus digitál
Mám rád čtečky e-knih, dávají mi svobodu. A čtu dokonce více knih...
Vložil: o, 03.04.2017 11:01
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Spíše zkuste přes nakladatelství, https://www.fra.cz/kontakty-fra/.
Vložil: Jaroslav Tomčík, 02.04.2017 19:25
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Dobrý den, jsem její pokrevní, nemanželský děda - *1940). Rád bych na ni, než odejdu, získal kontakt. Na internetu se mi to nepodařilo. Pomozte.
Vložil: Magda de Bruin, 26.03.2017 11:51
Blažek, Petr: „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“
Při vší úctě k profesoru Hájkovi: jeho životní dráha totalita.cz se od osudů jmenovaných dost zásadně liší.
Vložil: David Petr, 21.03.2017 16:31
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Ono to není tak jednoznačné. Ta lokalita o které se mluví patří částečně pod Trnitou, částečně už do Husovic, máte ale pravdu že největší část patří do Zábrdovic. Zároveň ale neplatí že Zábrdovice jsou Bronx, to určitě ne. Jen část Zábrdovic má tuto nelichotivou přezdívku (i když toto označení používají... i místní a nevnímají ji jednozněčně jen negativně) Cejl je každopádně ulice, to paní Šedá ale určitě ví, myslím že je to spíš chyba recenzentky. Každopádně se používá - "To je jako na Cejlu". Cejl je nejviditelnější ulice lokality, už jen pro to že po ní jezdí šaliny a občas tramvaje. To když přijede někdo z Prahy :) Jinak knížka je super, držím palce do další práce a hodně odvahy v souboji s hlupáky (jako je třeba redakce Romea.cz). Jak řekl Werich - nad hloupostí se nedá zvítězit, ale nikdy se s ní nesmí přestat bojovat. Takže hodně štěstí do boje s předsudky, paní Šedá! Za mě má kniha 10 bodů z 10
Vložil: Martin Půček, 20.03.2017 23:07
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Vskutečnosti se ta čtvrt jmenuje Zábrdovice, Cejl je jenom jedna ulice
Vložil: Jan, 06.03.2017 10:43
Kroutvor, Josef: Chvály, pocty i rozpaky (in Respekt)
Kniha, ale předevší autor sám hovoří sice v tradicionalistickém duchu, ale při vyhodnocování řečených argumentů, nelze jinak nž pokývnout souhlasně hlavou. Opravdu se současné umění dostalo do fáze, kdy chybí spojení s tvořením (umělci nechávají vytvářet své dílo svými kolegy, které si najímají) ale... nejen to, i koncepce a idea díla silně pokulhávájí. Autorům pak nezbývá než v sáhodlouhých statích dílo obhajovat, takže když přijdete do galerie, připadáte si spíše jako v čítárně knihovny než na výstavě výtvarných děl. Aneb - skutečně dobré dílo se obhajovat nemusí, neboť působí skrze sebe na diváka a ten pak motivován hlubším zájmem o poznání idei si s chutí rád přečte oč umělec usiloval.
Vložil: David Konečný, 04.03.2017 14:38
Beneš, Lukáš: Sokolov
Na knihu mě upozornila kamarádka, které ji doporučil pan Provazník v rámci literární vědy na DAMU. Knihu jsem si přečetl a myslím, že kromě prokazatelných faktických chyb, kterých se autorka recenze dopustila, je mimo i v samotném hodnocení knihy. Kniha má více slabších pasáží, s tím lze s autorkou... souhlasit, ale kromě toho má mnoho skutečně neotřelých postřehů a miniúvah, které jsou zcela originální a ve většině případů dost vtipné. 1. V recenzi není nepochopitelně zmínka o tom, že je celá kniha naprosto, zcela vědomě a dost vtipně přehnaná. Všechno je nafouknuté tak, že každému čtenáři musí být jasné, že jde o vtip. Jestli lze o autorovi něco říci, pak to, že má poměrně černý smysl pro humor. Autor si skutečně podle mě nemyslí, že: - všichni obyvatelé Sokolova zemřou na rakovinu tlustého střeva - všichni Sokolované mají stejný genetický základ - každý den desítky Sokolovanů putují do blázince při pohledu na svoji tvář v zrcadle - každou noc se loučí obyvatelé města se životem, protože do města vtrhnou důlní stroje - budova nemocnice je tak složitá, že tráví sami zaměstnanci každý den hodiny blouděním po chodbách atd. Všechno je přehnané tak evidentně, že to celou četbu odlehčuje. 2. Kniha je PLNÁ vyloženě směšných úvah. Hloubání nad podstatou zamrzlé brzdy, zápis do Guinessovy knihy za jízdu s neočištěným oknem, peripetie s (ne)braním stopařů, vtipná kritika autistických orientačních systémů, nepochopení mechanismu nemocničních postelí, “k k jejíž obsluze je naprosto nutné vystudovat vysokou školu technického směru”, boj s určením správné teploty na regulátoru topení, boj s časovými lapsy, degustace nemocničního čaje, charakteristika přítele hrdiny, který by si vzal na pustý ostrov peněženku, kapesník a cigárety atd. jsou nejen originální ale i vtipné. 3. Autor se rozhodl řadit stránky tak, aby kopírovaly pohyb hlavního hrdiny ve městě, tj. napřeskáčku. Podává k tomu krátké vysvětlení a hezký diagram (návod) znázorňující pořadí stránek. Divit se při tomto nestandardním řazení, že četba nedává smysl, čte-li člověk lineárně jako u jiných knih, je naivní. Stejně tak nedávají jiné knihy smysl, čte-li je člověk napřeskáčku. Hledání stránek je sice občas frustrující, ale nikoliv marné. 4. Autorka mluví o autorem zařazených básničkách Město a Sokolov, musel jsem knihu znovu projít, abych zjistil, co tím vůbec myslí, protože na žádnou básničku Město či Sokolov jsem si nepamatoval. Kdyby četla pozorně (jakkoliv), zjistila by, že se nejedná o básničky Město a Sokolov, nýbrž o jednoduchou autorovu hříčku Místo (nikoliv Město, ale Místo) …. je v Sokolově …. Nejsou to žádně dvě básničky, ale prostě na dvě strany rozdělený text “Místo rybníka atd. je v Sokolově kaliště atd.” Recenzentka navíc svoji chybu rozvíjí do zbytečné úvahy, že je Sokolov nadměsto. 5. Přirovnání ke Kafkovi, Proustovi, Perecovi je třikrát mimo, i když v případe Perece snad méně než u prvních dvou. Napíše-li autor, že nechává strýc v hospodě absurdně vysoké dýško, nechce tím nutně autor dokazovat, že “má kniha něco z Kafky”. Kniha má z Kafky asi tolik, kolik z něj má novinový článek o absurdně vysokých platech zastupitelů města Prahy. S Proustem kniha nemá společného vůbec nic, autorova poznámka o čase se s Proustovými úvahami o čase neshoduje. Srovnání s Perecem snad nějaké formální opodstatnění díky hravosti koncepce má, ale samotný obsah knihy s ním znovu nemá nic společného. Prostě mi vadí, když recenzent zbytečně střílí jmény, které s předmětem recenze nemají nic společného. 6. “Možná má Lukáš Beneš zajímavé nápady, ale bohužel je nikdy nedotáhne do konce”. Myslím naopak, že autor dotahuje své nápady možná až do příliš extrémních konců, že příliš tlačí na pilu, že by knize slušelo, kdyby nápadů bylo méně a byly méně dotažené. 7. “…se zdejší domy „po vyhnaných sudetských Němcích zaplnily divokým davem zoufalců, podvodníků, násilníků, bezdomovců, hlupáků, kriminalistů, sket, autistů a zlodějů ze všech koutů této země...“ Vyplývá z toho snad, že všichni vyvrhelové společnosti mají stejný genetický základ?” Ne, nevyplývá, byla by logická chyba se domnívat že ano. Proč se autorka ptá? Takhle by se dalo pokračovat dlouho. Myslím, že by recenzenti měli věnovat své práci více času, jakkoliv je to náročné. Čtenáři i autoři by si to zasloužili.
Vložil: Milan Košťál, 25.02.2017 15:58
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
úžasná osobnosr.
Vložil: Nejmenovaný, 18.02.2017 21:35
Dostálová, Zuzana: Proč všichni odcházejí
Doufám, paní Dostálová, že unesete mou kritiku... Tato kniha byla špatné rozhodnutí. Znám vaši rodinu osobně a je mi líto, že jste ji -navíc lživě-... řekněme "lehce zesměšnila". Doporučuji vám stránku Wattpad, tam si můžete vylévat své srdce a nehrozí, že by se o tom dozvědělo příliš lidí. :) S... přáním všeho dobrého - Nejmenovaný
Vložil: marcela stará, 16.02.2017 08:18
Tučková, Lucie: Suzanne Renaud, Petrkov 13
Kniha,ke které se pořád vracím.A také do Petrkova,kde v uctivé vzdálenosti postojíme u zámečku.Děkuji.Marcela z Chrudimě.
Vložil: Lenka Frybertová, 10.02.2017 18:29
Stankovičová, Olga: Pracháček
Velice krásná kniha - naprosto mne okouzlila ! Dnes už jsme ze synem Pracháčka byli i hledat na půdě, určitě tam někde musí být...
Vložil: Lenka, 06.02.2017 10:17
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Knihu jsem přečetla,ale s velkým otazníkem-po přečtení samých kladných recenzí na serveru Databáze knih... Hned jak jsem knihu otevřela, stojí tam-.napsáno za podpory ....? takže psáno za státní? Dále samé skuhrání-o matku se nemá kdo postarat,okrádá ji kde kdo...synci nezvední-ale nikde nevidím... rázné řešení/což si autorka může,při "volné "pracovní době dovolit.../Zžejmě důsledek volné,svobodomyslné výchovy.
Vložil: tomáš havel, 02.02.2017 15:38
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Sebestřednost a stavění se do role výjimečné osoby (s tragickými důsledky pro bezvýznamné okolí) paní spisovatelka asi zdědila po tatínkovi.
Vložil: yvona, 02.02.2017 12:21
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Rozporné pocity.Cítím velkou sebestřednost.Snažila se postarat o dva romské kluky,proč se nepostará o svou matku a stále se zaštituje státem,co pro stát vykonala apod.Když se chce,všechno jde.Počkám na konec knihy.Není mi dobře při tom čteni,proč na mne působí,že se staví do role vyjímečné osoby?
Vložil: Matěj Matela, 22.01.2017 15:14
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Vážený pane Šimku, děkuji Vám za komentář. Má kritika celého díla se opírá o jeden zásadní bod, a to ten, že Suchý prostě přespříliš zdůrazňuje svoji osobu v knize, která (opakuji se) skutečně NEMÁ BÝT O NĚM. To mi na tom vadí. Pokud by titul nesl název „Jiří Suchý vzpomíná na Voskovce“ nebo něco v... tom smyslu, pak je vše v absolutním pořádku. Jenže tomu tak není, kniha má být, soudě podle názvu, primárně určena J. Voskovcovi, nikoli Jiřímu Suchému k jeho vlastní sebeobhajobě. Recenze je subjektivní žánr, od kterého se očekává osobní pohled autora na daný titul. Stejně jako Vy si necháváte svůj názor, že Suchý v určitých aspektech přerostl Voskovce, tak i já si s dovolením ponechám názor ten, že tomu tak prostě není. Jinak bych chtěl zdůraznit, že význam Jiřího Suchého pro českou kulturu nikterak nepopírám a myslím si, že to je ze slov mé recenze poměrně jasně patrné: nenapsal bych „pohled jedné výrazné osobnosti české kultury” ve chvíli, kdy bych si to nemyslel. Vážený pane Jarků, i Vám děkuji za komentář, jsem rád, že to vidíme stejně. S pozdravy Matěj Matela
Vložil: Karel Jarků, 22.01.2017 13:59
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Styl je sice trochu žoviální, ale averze z textu nesrší. Objektivní Pohled na čeSkou kulTURu ovšem neznám, takže nemůžu soudit, kdo komu křivdí.
Vložil: Tomáš Šimek, 20.01.2017 14:26
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Pane Matelo, dovolte abych se na vaši kritiku podíval svýma očima. Pánové možná nechtěli psát knihu na nedělní vzpomínání u kávy. Možná se prostě chtěli vyznat ze svého vztahu k Voskovcovi a naprosto správně přitom uvažovali tak, že to třeba bude zajímat ještě další lidi. Dále se musím pozastavit nad... vaší evidentní averzi k Jiřími Suchému, která z vašeho článku přímo srší. Čili laik, který neví o co jde jednoduše postřehne, že vy sám se chováte hůře než to, co u pana Suchého kritizujete. Nejvíce mě zarazila část, kde se pozastavujete nad Suchého sebestředností. Já tam tedy žádnou neviděl. To, že pan Suchý napíše, že se v Praze stal poměrně uznávaným textařem, nebo že se Voskovec vyznal k obdivu k jeho činnosti. Já v tom žádnou sebestřednost nevidím, naopak tam vidím vysvětlení Voskovcovy počáteční antipatie k Suchému. Že jste napsal: ".....Jiří Voskovec u něj z těchto osobních důvodů na své velikosti nikterak netratí (ještě aby)". Tady se musím pozastavit nad tou závorkou. Můžu znát důvod toho - ještě aby? Z objektivního pohledu má Jiří Suchý pro Českou kulturu téměř stejný význam jako Jiří Voskovec a Suchého přínos je tak obrovský, že v některých aspektech Jiřího Voskovce i přerostl. Prostě tím chci říci, že ačkoliv Voskovec je legenda, Suchý jí je také. A nějaké - ještě aby - je absolutně mimo mísu.
Vložil: Naďa, 14.01.2017 10:56
Kubeš, Richard a Janda, Luděk: Kvik pluje na jih
Právě jsem tuto knihu přečetla dívence, které je sedm let. Byla stejně nadšená, jako jsem byla před mnoha lety já. Je to velmi zajímavý dobrodružný příběh. Možná knize neprospělo, že byla zřejmě převyprávěná. Text z roku 1946 je naprosto vynikající. N.
Vložil: mruk, 06.01.2017 08:51
Bílek, Petr A.; Procházka, Martin; Wiendl, Jan (eds.): Vektory kulturního vývoje: identity, utopie, hrdinové
mruk čistá recyklace, ekologové! bravo Procházka, Jirsa a spol.! mruk
Vložil: jan lukavec , 02.01.2017 15:25
Bílek, Petr A.; Procházka, Martin; Wiendl, Jan (eds.): Vektory kulturního vývoje: identity, utopie, hrdinové
Ještě dodejme, že více studií k jednotlivým tématům vyšlo před časem i ve formě 3 samostatných e-knih: Hrdina - antihrdina - superhrdina - nehrdina v kulturním prostoru minulosti a současnosti (pdf, 2016) http://bit.ly/2hJg6jk ; Identity - konstrukce, subverze a absence (pdf, 2015) http://bit.ly/2ioJKcR;... Utopie/dystopie: podoby, proměny, hranice (pdf, 2015) http://bit.ly/2hFKsyc
Vložil: Michal, 22.12.2016 12:20
Šindelka, Marek: Anna in kaart gebracht
O recepci našich děl v zahraničí se málo dozvídáme – o to víc děkuji za skvělý článek!
Vložil: Marie, 17.12.2016 15:03
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Knihu jsem si koupila a nechala jsem si ji podepsat panen farářem.Přečetla jsem ji jedním dechem a moc se mi líbila.Jen tak dál
Vložil: Milan, 06.12.2016 15:05
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Ve svém bohémském počínání se Fr .Gellner dopracoval k jistému průhledu a zahlédl budoucí děsivost reality a zachytil ji v básních a fejetonech.Narukoval do Velké války, jako můj otec a další milióny. Zahynul někde v Haliči v 9/1914.Můj otec byl ve stejném období v Haliči zraněný a zůstala mu ruská... kulka v levém rameni až do smrti.Získal jsem kopii jeho Kopfzettel/A3/ z brněnské nemocnice z Kriegsarchivu ve Vídni za 33 eur.Byl přijat 9.9.1914 a propuštěn 19 .10. Diagnóza střel.zranění ,střev .obtíže. Otcovu cestu z Haliče v san. vlaku,jako c.a k. vojáka s kulkou v rameni do Brna si nedovedu představit ani náhodou.Perfectum částečně známe,ale futurum je děsivé a budí obavy i s vírou.Bez víry jak se stylizoval Fr. Gellner je neuvěřitelné,protože jeho dílo má vypovídací hodnotu i dnes.
Vložil: Lenka, 02.12.2016 22:49
Koubek, Jan: Matky
Krásná kniha, moc pěkně zpracované - dojemné i poutavé zároveň
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:44
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jsem dalek toho, abych Vás k diskusi nutil. Ostatně jste ji sama zahájila.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 20:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vaše zkušenosti z českých nakladatelství s pronikáním č. literatury do ciziny podle mě skutečně nesouvisí. A poskytování grantů je sice užitečné, ale ty tituly nejdřív někdo u těch zahraničních nakladatelů prosadil (a to nebylo ani MK ČR, ani čeští redaktoři překladů, co mají na starosti akvizice, na... to můžete vzít jed). Ale nezlobte se, nemám čas v téhle debatě pokračovat.
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
MK jsem zmiňoval proto, že poskytuje (poskytovalo) podporu na překlady a propagaci české literatury v zahraničí, sama jste zmínila granty. Ale nezdá se mi, že mluvíme každý o něčem jiném, copak to, o čem jsem psal, s tématem nesouvisí?
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 18:49
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Můžu jen zopakovat, že jsem mluvila o zahraničních nakladatelích a pronikání české literatury do ciziny - vy máte, jak se zdá, zkušenosti z opačného konce. Nebo jste v době svého působení na MK ČR jednal se zahraničními nakladateli? Znáte zahraniční literární překladatele z češtiny, mluvil jste s nimi... o jejich zkušenostech? Připadá mi spíš, že se z toho stává debata "jeden o voze, druhý o koze".
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 18:22
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
A já zase vycházím ze zkušenosti redaktora překladů, který často měl na starosti právě zahraniční akvizice, a znám tu problematiku též jako kdys úředník ministerstva kultury. Pohybuju se či pohyboval jsem se v obou těch "literárních světech" (žánrovém i nežánrovém), proto si dovoluji takto usuzovat.... Ostatně, tahle problematika je opravdu hodně široká, záleží na konkrétních titulech, oba proto můžeme tytéž věci vidět z různých úhlů.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 17:57
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
I já jsem měla na mysli situaci v zahraničních nakladatelstvích - o pronikání české literatury do ciziny se tu přece bavíme. Vycházím přitom ze zkušeností naší agentury (existuje od roku 2003) kombinovaných zkušeností literárního překladatele v kontaktu s nakladatelem (to je zkušenost ještě mnohem delší... - ani se mi to nechce počítat). Váš názor vám samozřejmě neberu.
Vložil: Antonín Kudláč, 30.11.2016 19:04
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Magda de Bruin: I přes příklady, které uvádíte, trvám na tom, že podobnost mezi oběma oblastmi je spíše větší než menší. Zahraniční akvizice, resp. výběr konkrétních titulů ve většině českých nakladatelství přece není prací nějakého týmu, ale konkrétního redaktora, který zná situaci v daném kultuře... a většinou tam má své kontakty (nezřídka osobní). Mluvíme-li o překladech českých děl do jiných jazyků (alespoň tam směřovaly mé komentáře), tak u malé kultury jako je ta česká nelze předpokládat nějaký systematický monitoring ze strany zahraničních nakladatelů, opět je to spíše věcí kontaktů mezi konkrétními lidmi (jak sama dobře víte). A třeba Vámi zmiňovaný komerční zřetel je dnes chápán jako podstatný v obou oblastech - jistěže grant na překlad získá "umělecké" dílo a ne "pop", ale ty granty přece nepokryjí potřebné náklady natolik, aby bylo možno neuvažovat komerčně.
Vložil: Julie Nováková, 30.11.2016 15:48
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Ad časopisy a placení za překlady: Kdepak, řada jich má nastavené podmínky pro překladové práce (Clarkesworld, Asimov's, Strange Horizons), takže nejde o dělení o běžný honorář (který je i samotný zhruba šesti- až desetinásobný oproti tomu, co si člověk vydělá za obdobně dlouhý text v češtině jako autor),... ale třeba SH mají běžnou taxu 8 c/slovo, u překladu 6+6 (autor, překladatel). Tor.com podobné dělení nemá, na druhou stranu i v základu platí zhruba trojnásobně oproti ostatním profesionálně platícím magazínům... Agenturu snad raději zakládat nebudu vzhledem k tomu, že už teď stěží stíhám práci ve vědě (PhD studium biologie), popularizaci vědy (články v EN i CZ, přednášky taktéž), překlady, psaní, korektury, recenze, občasný copywriting... S dovolením to přenechám někomu s větším množstvím volného času a menší fobií z administrativních úkonů.
Vložil: Magda de Bruin, 30.11.2016 09:31
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z odkazu hlavně vyplývá, že nakladatel si titul vybral na doporučení překladatelky, která (ač Češka) v Anglii vystudovala tvůrčí psaní (a možná tam i dlouhodobě žije) a že nakladatel její překlad jako rodilý mluvčí redigoval. Takže to je ta výjimka, o které jsem se zmiňovala (stejně jako není každý... spisovatel Nabokov nebo Conrad, a to ani z těch, kteří v cizojazyčném prostředí žijí/žili). Situaci žánrové literatury neznám, ale z líčení paní Novákové se mi nezdá, že by byla srovnatelná s beletrií, jak píše pan Kudláč - např. beletrie se může opírat o granty, kdežto u žánrové lit. se vychází z toho, že je komerčně úspěšná (a z toho by samozřejmě měli profitovat autoři i překladatelé - doufám, že to dělení o honorář se týká jen časopisů, které - jak soudím z popisu - za překlad tedy zřejmě neplatí?). V beletrii výběr neprovádí nutně jednotlivec (např. katalogy nabídek sestavuje většinou víc lidí, navíc nakladatelé získávají tipy z různých zdrojů, lektorské posudky si nechávají psát od jiných lidí, než kdo knihu doporučil). Titul k prosazování si agent ani překladatel nevybírá podle autora, ale podle knihy: překladatel autora vůbec osobně znát nemusí (a mnohdy ani nemůže - překládají se totiž i zemřelí spisovatelé). Jiný rozdíl vidím v tom, že žánrová literatura tedy zřejmě ještě nemá (aspoň u nás) vypracovaný způsob pronikání do ciziny (přitom kromě literárních agentur se prodejem práv do ciziny zabývají např. i někteří nakladatelé: jestliže č. nakladatel vydává zahraniční žánrovou literaturu, má tím pádem jistý přehled a kontakty s cizími nakladateli, takže by jim současně mohl nabízet i č. žánrové autory ze své produkce). Nechcete své nadšení pro věc kanalizovat tímto směrem, paní Nováková, a založit si agenturu? Musela byste se ale na podmínkách zastupování s autory předem domluvit (autorské smlouvy se uzavírají s vlastníkem práv, tam už si s nadšením nevystačíte). K vaší poznámce o omezených "klasických" možnostech: nabízet tituly jiných autorů literární agentuře, která navíc působí na jiném segmentu trhu, není řešení. Zato nabízet je jako regulérní zástupce žánrovým nakladatelům už je jiná káva. A kdo ví, třeba se mezi bohemisty-překladateli najdou i čtenáři žánrové literatury, takže by se i překládání dalo rozvinout a profesionalizovat. Na rozdíl od některých kolegů-literárních překladatelů si totiž nemyslím, že u žánrové literatury na kvalitě překladu tolik nezáleží - na té záleží vždycky.
Vložil: Antonín Kudláč, 29.11.2016 20:05
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z toho všeho, co bylo řečeno, mi vychází, že výběr textů k překladu je u fantastiky vlastně velmi podobný jako u "obecné" literatury: provádí jej jednotlivec, který má příslušné kontakty, z okruhu autorů, které zná (nejlépe osobně). Takový výběr je tedy nutně dosti omezený a opakují se v něm jména,... s nimiž se výběrce stýká. V tomto ohledu se vlastně oba ty literární světy příliš neliší.
Vložil: Julie Nováková, 29.11.2016 19:25
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkaz! Se slovy "A translating norm is that you translate into your mother tongue. That ignores what a Conrad or a Nabokov can do for English. I wanted a translator who had adventured into English but lived through the same place and epoch as the author," naprosto souhlasím. Ad "požadovat... finanční účast autora" - vždyť o tom u rizika "ušlého zisku" na straně překladatele vůbec nemluvím. Popisuji situaci, kdy si překladatel vybere práci k překladu, dohodne se s autorem na rozdělení honoráře v případě vydání (typicky půl na půl), a kdyby se nepodařilo, jen překladatel ztratil vlastní čas, autor vůbec nic. Tímhle způsobem jsem přeložila dvě povídky Hanuše Seinera, kterého považuji za brilantního autora. Nešlo to jinak, byla by nesmírná škoda, kdyby se jeho práce nedostaly k širší čtenářské obci. Obě byly rychle přijaty v profesionálních časopisech a mám v plánu se pustit i do dalších dvou. Je to ale speciální případ; šlo o mou iniciativu, povídky jsem si vybrala proto, že jsou vynikající a chtělo se mi je přeložit, a v jakémkoli jiném případě bych nejprve oslovila editory s dotazem, zda mají zájem o nabídku povídek v překladu z češtiny a zda by případně chtěli vidět seznam návrhů se synopsemi (což teď ostatně dělám pro tři časopisy, když už mě editoři znají; uvidíme, zda z toho něco vzejde). Dnes se mi trochu potvrdilo, že pro žánrovou literaturu (nemluvě o pracích kratšího rozsahu - novelách, povídkách) jsou "klasické" možnosti dosti omezené, ale vzhledem k tomu, jak se rozvíjí "neklasické", to snad není nevýhoda :). Re Antonín: V Asimov's mi vyšla povídka, sám sebe nerecenzuje a jeho sesterský Analog také ne ;). Tam mi vyjde povídka v příštím roce. Recenze povídek v magazínech typicky vycházejí online už proto, že v případě povídky z čísla časopisu recenze rychle zastará. Ale co se týče představení českého trhu s fantastikou, vyšel k tomu článek v Clarkesworldu, který byl později přeložen do češtiny a estonštiny a chystá se jeho vydání v maďarštině: clarkesworldmagazine.com/novakova_04_15/ Pro maďarský web sci-fi.mandiner.hu, kde maďarský překlad vyjde, jsem také sestavila miniseznam zajímavých českých SF/F knih z letošního roku: sci-fi.mandiner.hu Ale to už trochu odbíháme :).
Vložil: Magda de Bruin, 29.11.2016 11:37
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jen ještě k tomu, jak podle nakladatele došlo k vydání Vopěnkova románu a jak vznikl anglický překlad: barbicanpress.com.
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2016 22:42
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Svými glosami jsem chtěla jen ještě jednou zdůraznit rozdílnou situaci v beletrii (i když i v článku se na to dostatečně poukazuje), protože to, že si autoři na vlastní náklady nechají přeložit knihu do angličtiny, se stává i u beletrie. Když píšu, že je to "sporné", mám na mysli konkrétní případy,... kdy se pro titul ani tak nepodařilo najít nakladatele (takže to byly vyhozené peníze) nebo kdy se překlad do britské angličtiny pro americké vydání stejně musel přepracovávat (což nebylo příjemné ani pro původního překladatele, ani pro upravovatele). Přitom je mnoho knih, které v angličtině vyšly tím popsaným způsobem (to znamená na základě doporučení překladatele, agenta apod., s lektorským posudkem, maximálně s přeloženým úryvkem - vzpomínám si na případy, kdy si nakladatel podle ukázek vybíral nejvhodnějšího překladatele). Co se týká sdíleného rizika "ušlého zisku" (a teď mluvím jako literární překladatelka), takovou praxi neznám. Autor v zásadě dostává i za časopiseckou publikaci určitou částku, překladatel zase honorář za překlad. Je v zájmu překladatele, aby svou práci uplatnil (a časopisecká publikace má většinou za cíl podpořit knižní vydání stejného autora nebo vzbudit o určitého autora zájem nakladatelů a získat díky tomu zakázku na překlad knihy) - požadovat finanční účast autora by mě upřímně řečeno vůbec nenapadlo (dost na tom, že díky němu mám co překládat). Pokud jde o psaní beletrie v jiném než mateřském jazyce (a překládání beletrie do takového jazyka): po více než třiceti letech života v cizině se na to dívám skepticky. Ano, existují příklady mimořádně jazykově nadaných jedinců, kteří to zvládli, ale to jsou výjimky. Jako obecně použitelný recept bych to nedoporučovala. V žánrové literatuře se to možná tak nebere - a na ten rozdíl jsem právě chtěla upozornit.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 21:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkazy, prostuduju je, zatím vyhlížejí zajímavě... Tedy většinou jsou to zřejmě (?) reakce spíše blogové a "běžné" čtenářské komentáře, existují také nějaké "oficiálně časopisecké" (Asimov's, Analog apod.)? A k tomu psaní v angličtině: evidentně jste editory okouzlila svou autorskou sebedůvěrou... :-)
Vložil: Julie Nováková, 28.11.2016 19:15
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Odezva tu je celkem běžná (obdobná jako u srovnatelných prací anglofonních autorů), viz jen některé recenze povídek a rozhovory týkající se zcela nebo zčásti prací relevantních pro článek: sfintranslation.com
cheryl-morgan.com
... href="http://www.sfrevu.com/php/Review-id.php?id=16699">sfrevu.com
strangehorizons.com
lareviewofbooks.org
scififanletter.blogspot.cz
tangentonline.com
nickydrayden.com
sfmagazines.com
goodreads.com (nikoli vyčerpávající, musí se doplnit)
scifiportal.eu
sfsignal.com
themeofabsence.com
Ad psaní anglicky - editorům Clarkesworldu, Asimov's, Analogu ani jiných magazínů moje angličtina nikdy nevadila ;). A to nejsem z bilingvního prostředí.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 18:46
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vydat knihu nebo vůbec jakýkoli text v zahraničí je jistě radostné, ale protože literatura je komunikace, spíš mne zajímá, zda má v článku zmíněná česká tvorba v cizozemském prostředí nějakou odezvu - čtenářskou, kritickou... Ještě poznámka k tomu psaní přímo v angličtině: řekl bych, že je to především... otázka autorovy sebedůvěry, protože co naplat, není-li vysloveně dvojjazyčný, "skutečnou" angličtinou psát prostě nebude.
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.11.2016 10:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pokud je mi známo, na vlastní náklady si nechal přeložit Martin Vopěnka svůj (formálně vlastně dokonce sci-fi!) Pátý rozměr; serióznost britského nakladatelství Barbican Press si netroufám soudit, ale nezdá se zcela nulová.
Vložil: Julie Nováková, 27.11.2016 22:39
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odezvu. Jak píšu hned na začátku, článek je zaměřen čistě na současnou fantastiku - a kolik se jí někam dostane přes granty? Na vlastní náklady si nikdo soudný nic nepřekládá (a o žádném připlácení na samotné vydání nepadla řeč, s tím také nesouhlasím; autor by si měl psaním vydělávat, ne do... něj peníze vkládat), u podobných překladů jde typicky o kalkulované riziko "ušlého zisku" na straně překladatele, jak uvádím v článku. Nicméně v případě skutečně dobrých povídkových prací (které jinak nemají šanci proniknout do zahraničí přes agentury či granty) se takový risk může vyplatit. Mezi češtinou a angličtinou překládám krátké práce oběma směry a polovina honoráře, jaký platí Tor.com, je výhodnější než běžná taxa překladu z češtiny do angličtiny (byť u většiny časopisů je honorář nižší, tohle je značně odlehlý bod). Na tom, že jde o tvůrčí disciplínu a vysoká úroveň překladu je zásadní, se naprosto shodneme, o tom se tu nikdo nepře. Otázka psaní v angličtině (nebo jakémkoli cizím jazyce) je zajímavá, ale tady mohu jen citovat z článku: "Mohli bychom zabřednout do dalekosáhlé debaty o tom, zda má autor vůbec kdy šanci psát v cizím jazyce tak dobře jako ve své mateřštině. Čistě prakticky bych podotkla, že záleží na jeho jazykové úrovni a tom, co píše." Znám autory, kteří se zároveň živí překlady z angličtiny do češtiny, ale anglicky nic psát nechtějí, protože jim jejich vyjadřovací prostředky v cizím jazyce připadají oproti mateřštině omezené, a naprosto jejich volbu chápu. Naopak jiným autorům angličtina vyhovuje stejně jako čeština, což také naprosto chápu, pokud oba jazyky ovládají skvěle. Článek neměl být žádnou kritikou běžného postupu a pevně doufám, že jste ho tak nepochopila; je to jen shrnutí zkušeností z žánrové literatury, které čistě prakticky mají rostoucí pozitivní dopad a mohou se s mainstreamem hezky doplňovat. Kdyby vás zajímalo zběžné srovnání žánrového trhu u nás a v USA, dá se najít například zde: clarkesworldmagazine.com
Vložil: Magda de Bruin, 25.11.2016 14:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pár glos ze zkušeností literární agentury Pluh: co autorka popisuje, se týká opravdu specificky a výhradně žánrové literatury (mimochodem: dosavadní anglojazyčná vydání Miloše Urbana zprostředkovala naše agentura a rozhodně k nim nedošlo popisovaným způsobem). Nechat si knihu na vlastní náklady přeložit... do angličtiny, natož přeložit si ji sám, a už vůbec psát jako Čech anglicky jsou v případě beletrie mírně řečeno sporné postupy. Seriózní literární nakladatelé pracují s lektorskými posudky, překladatele (u česky psané literatury samozřejmě z češtiny) si vybírají sami a za práci mu (mnohdy s podporou grantu) zaplatí. Literární překládání je totiž samostatná tvůrčí disciplina a mnohé země si na svých překladatelských tradicích a vysoké úrovni literárních překladů zakládají. U literárních textů může amatérský překlad do angličtiny anglo-amerického nakladatele dokonce odradit. Že by autor připlácel překladateli nebo nakladateli na vydání, je v praxi naší agentury naprosto nepředstavitelné. Tolik jen na okraj.
Vložil: admin, 15.11.2016 14:28
Cena Havran za nejlepší českou detektivní povídku roku 2015
Chybičky opraveny, děkujeme za upozornění
Vložil: Jan Vaněk jr., 14.11.2016 13:51
Cena Havran za nejlepší českou detektivní povídku roku 2015
Děkuji za sondu, jakkoli dílčí (například v zápise ze říjnové schůze výboru pořádající organizace, "oficiálně prezentovaném" na její facebookové stránce Česká detektivka, stojí "pouze jedna cena, protože kvalita povídek nebyla dobrá"), do často ignorovaného pole – můžeme doufat, že teď iLiteratura zrecenzuje... i některou knihu Jiřího Slavíčka, ne-li přímo pana Zamory? Jen škoda redakční nedbalosti: z neobratné formulace "česká sekce autorů detektivní literatury AIEP" jako by nějaké slovo vypadlo, a Eva Houserová by se opravdu neměla zaměňovat za Hauserovou
Vložil: Helena Storchova, 05.11.2016 13:15
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pokud údajně Maďari cití archetypální nechuť k islámu od turecké vojny, proč nevzpomenout kvetoucí Velké Moravy, kterou rozvrátili divocí uherští kočovníci. Velehrad mohl být dosud hlavním městem a rozsáhlému celku Moravia Magna od Jadranu k Baltu by vládla stařičká královna z rodu Mojmírovců. Jenze... ti Uhri...
Vložil: tomáš havel, 05.11.2016 12:15
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Komentář pana Mischlinga pěkně a názorně vyjevuje aroganci, sebelibost a pocit neomylnosti příznivců EU v současné podobě, kteří ztratili nejen vlastní sebereflexi, ale reflexi okolního světa vůbec. Malý příklad – čekal bych, že po referendu o brexitu dojde k zděšení elit, minimálně v Bruselu, začnou... padat hlavy, ustaví se několik komisí, které zanalyzují důvody a příčiny a navrhnou řešení, která by předešla tomu, aby se podobné pošetilosti nedopustili i další pitomečci (snad si ve Francii nezvolí Le Penovou), ale co se stalo? Vůbec nic, jedeme dál... Tedy kromě toho, že se ti nejzodpovědnější pánové poplácali po ramenou a zapřísahali nejvyššího opilce, aby neodstupoval – samozřejmě v zájmu stability, tu totiž potřebujeme ze všeho nejvíc – a dokazování na všelijakých diskutabilních ukazatelích (které se za týden stejně úplně změní), jak si hloupí Britové uškodili. Ale já to chápu, do vlastního hnízda by si sr.. jedině de..il /// Pokud budeme ostrakizovat každého, kdo si dovolí nějakou kritiku, nadávat mu do rusofilů, trollů, v horším případě do xenofobů anebo rovnou do fašistů a neonacistů, tak se sami vháníme do náruče Ruska – vždyť i vrabci na střeše vědí, že Putin si mne ruce a žádné vlastní trolly k tomu ani nepotřebuje.
Vložil: jan lukavec, 05.11.2016 09:33
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Pokud větší množství inteligentních lidí sezná, že se M. Zeman chová jako mstivý polovzdělanec a hulvát, nevidím nejmenší důvod, proč by to nemohli svobodně vyjádřit. (I když jsou samozřejmě i intelektuálové, kteří se ho zastávají.) - Ano, s kritickým myšlením je ta potíž, že ho každý chápe trochu... jinak. Silně ho u nás prosazuje F. Koukolík, který jej ale pojímá dost inkvizitorsky. A pokud někdo "kriticky uvažuje" jinak než on sám, hned ho začne označovat za fanatika. - Co se týká Václava Bělohradského, o jeho integritě příliš nesvědčí, že v recenzované knize se do EU tvrdě naváží, ale v nedávné senátorské kampani se k ní náhle začal zase hlásit, i když s výhradami.
Vložil: jan lukavec, 05.11.2016 09:21
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Každopádně se nestydí podepsat se svým plným jménem, na rozdíl od vás.
Vložil: Pepa z depa, 04.11.2016 23:41
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Helena Storchova, co je to za soudruzku ?
Vložil: K. Mischling, 04.11.2016 17:10
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Ha, ruský trolling infoltroval i diskusi na tomto nevinném literárním webu. Dobře vás z Kremlu platí, golubčíci.
Vložil: J. Riessner, 04.11.2016 10:09
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Škoda, že tato recenze (stejně jako i dotyčný sborník) se ani nesnaží hrát si na objektivitu a nadhled; kromě obligátního odsouzení Zemana (to už je pomalu nepsaná povinnost takřka všech českých intelektuálů) se p. Lukavec neopomněl otřít i o Bělohradského, jehož "zapšklé" kritické definice tolik nevoní... našim prozápadním fanatikům, pač jim připomínají nepříjemná fakta ohledně EU a NATO... Na "Západě" tu sice vzýváme "kritické myšlení", ale běda, jak někdo doopravdy kriticky vystoupí z řady a nedrží jednotnou ideovou linii! ;) Knihu aj recenzi chápu jako politický manifest (propagandu). Ty mohou mít, za určitých příznivých okolností, výrazné veřejné dopady, častěji však zmizí do knihoven a realitu příliš neovlivní. Jak to bude v tomto případě, toť otázka. Nesporné ovšem je, že jestli EU bude pod vládou neomarxistů a liberálů všeho druhu i nadále (ne)fungovat a zároveň tlačit na zrušení národních/státních entit, jako se to v posledních letech děje, tak česká (nejen ta) společnost se od toho vzývaného Západu většinově odkloní – a strukturám i propagátorům souč. režimu pak nepomůže ani to věčné strašení Ruskem.
Vložil: Emil Hakl, 04.11.2016 06:20
Doležel, Lubomír: Poločas rozpadu
To je prece smesne pokrytecke vydavat osobni autorovu zpoved za cistou fikci. Vsichni kdo jej znaji, to nikdy cist jako cistou fikci ani nemuzou. Pekna ukazka toho, jak literarni teorie fikcnich svetu nejde v praxi ohnout, protoze narazi na realitu... Spravne by mel autor napsat: jedna se o autobiografii,... ve ktere jsem si neco primyslel a prejmenoval jsem postavy. To je myslim ferovejsi.
Vložil: Gregor, 03.11.2016 11:23
Miklínová, Galina: Lichožrouti
Bohužel s panem Mandysem nesouhlasím, film je pro mě velké zklamání. Vizuálně je sice úchvatný a Praze to moc sluší, ale jeho příběh moc nefunguje. Postavy jsou vesměs nesympatické (proč fandit bandě menších padouchů proti bandě větších padouchů?) a zaměnitelné (u lichožroutích dvojčat doslova) a děj... jaksi postrádá spád. Zápletka nijak negraduje, písňové vstupy působí jako parodie a kromě pitvoření a povinně veselých žuchnutí na zem víceméně chybí humor. Dítě sedící v řadě přede mnou se maminky opakovaně ptalo, kdy už bude konec.
Vložil: Jiří Plíva, 03.11.2016 09:52
Sedláček, Tomáš; Orrell, David: Soumrak homo economicus
Velmi pěkně udělaná knížka malého formátu na dobrém papíře, dobře vytištěná. Ale myšlenkový obsah : neuvěřitelné blábolení asi jako v hospodě u piva.
Vložil: jan lukavec, 29.10.2016 20:54
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Ano, souhlasím, že ta kniha není bulvár. I když by se na jejím základě asi dal sepsat bulvární článek.
Vložil: Jiří Trávníček, 29.10.2016 09:52
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Ta kniha rozhodně žádný bulvár není; je velmi otevřená, ale její autor se nedává vlákat do pastí efektních tvrzení na efektní témata; je vnímavý - moc pěkné pasáže v rodině, z níž vzešel; dává nahlédnout do toho, čím jste Češi a Poláci rozdílní. Je velmi jemný, pozorný, rozlišující... a vtipný. Možná... někomu obraz, jenž se nám tu vytváří, nesedí s našimi představami o farářích, církvi a křesťanství. V tom případě pátrejme po tom, zda na vině nejsou spíše naše předsudky.
Vložil: jan lukavec, 25.10.2016 01:47
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Ano, je pravda, že nejvíce soucitu dnes Cílek projevuje Viktoru Orbánovi, kterého se zastává jako dědice slavných tradic maďarského národa, jenž po staletí chránil Evropu před Turky. Nicméně Turci dnes nestojí u bran ani Vídně ani Budapešti, žijí uvnitř a většinou se podílejí na jejich rozvoji. Oživování... podobných historických reminiscencí je kontraproduktivní - v rozhovorech v médiích přitom Cílek volí mnohem ostřejší formulace než třeba v recenzované knize...
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 14:35
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pokud jde o odpocinkovou knihu na destivou nedeli, lze mismas uvah a nepodlozenych fantazii jeste snest. Proc ale je Cilek zvan prednaset do generalniho stabu? Byl parkrat v Egypte s arecheology jen. Proc armada nepozve treba pani Hybaskovou - s jeji obrovskou zkusenosti z Iraku? Podpori generalove... vyzbrojovani myslivcu??
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 14:23
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
...budeme potřebovat „méně věcí a energií a uvádět do oběhu více soucitu a obecného dobra“...S valecnymi uprchliky ze Syrie vsak soucit dle Cilka mit nesmime??? Obecne dobro jen pro rodile Cechy? Samorejme, ne kazdy je valecny uprchlik, kontrola je nutna, ale videt reseni jen v totalni izolaci??
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 13:20
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pro Cilka nema realita zadny vyznam. Klidne opakuje nepravdu, ze v Nemecku rostou emise CO2, ac byl upozornen, ze od roku 2014 naopak klesaji. Ale hodi se mu do jeho propagace atomove energie. Zvlastni, kdyz vesti rozpad statu. V nefunkcnim state jsou atomove elektrarny katastrofou
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 13:11
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Zastava se nejen Viktora Orbana - ale vyzbrojil by napr. ceske myslivce jako domobranu. Sucho a zmenu klimatu studuji u nas desitky vedcu, bohuzel jen Cilkovi se dostava pozornost medii. On nikdy nerekne, to presne nevim, ale jdete za jinym, dopousti se velkych chyb a zjednoduseni. Ke vsemu vyjadruje... svuj nazor, ci alespon 'pocit". Je jiz otevrene prorusky a protizapadni
Vložil: jan lukavec , 23.10.2016 00:23
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Ještě bych se rád trochu zastal G.K. Chestertona: obdivoval sice italský fašismus a kdyby se toho dožil, pravděpodobně by podporoval i nástup španělského generála Franka, jak to činil jeho přítel H. Belloc. Ale německé nacisty Chesterton upřímně odsuzoval a nesnášel...
Vložil: jan lukavec , 23.10.2016 00:17
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Myslím, že některé zásluhy Cílkovi nemůžeme upřít, například předvídání sociálních a demografických důsledků sucha. To, jak vehementně se teď zastává V. Orbána a navrhuje budování plotů na českých hranicích, mi ale přijde zvláštní. Vždyť třeba v loňské knize Povaha změny, do níž Cílek sám přispěl, tvrdí... Petr Pokorný: „,Arabským jarem‘ nic nového nezačalo. Negativní vývoj jím jen symbolicky vyvrcholil a posunul se do další fáze. Je nepochybné, že bude pokračovat a konflikty budou dále eskalovat. Důsledky pozná celý svět, a bohatá Evropa především. Stavění zdí nepomohlo akkadskému impériu před 4200 lety a nepomůže Evropě ani dnes. Migrace z jihu a jihovýchodu na sever a severozápad je a bude migrací podél prudkého gradientu dostupnosti nedostatkových zdrojů. A také vyrovnáním do očí bijící disproporce v nerovnoměrném populačním růstu. Každý ekolog dobře ví, že takové síle téměř nelze odolat.“ Od doby, kdy to napsal, se na pravdivosti oněch slov nic nezměnil. Ale možná se změnil Cílek...
Vložil: Helena Storchova, 22.10.2016 16:26
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
pěkné téma. Proč ale ty přesahy k EU a globalizaci? Nestojící na žádném faktickém základě. Na mysl nemůže nepřijít Karel Čapek a jeho Zahradníkův rok...Podobné téma a pohled, avšak naprosto jiné vyznění. Čapek sám zahradničil, měl obrovskou zkušenost a znalost rostlin. Cílek kytky nezná a v životě... nic nevypěstoval. Čapek ve svých zahradnických črtách geniálně sdílel prostou radost člověka z klíčení a růstu, radost ze života, nehledal dalekosáhlé a nutně nepřesné souvisloslosti. Cílek stupňuje výpady proti EU, západní civilizaci, podporuje již tak rozjitřené nálady proti uprchlíkům, sbírá body u části české veřejnosti. Zřejmě kvůli udržení své popularity, prodejnosti svých knih. Ač ráda vystupuje v roli nade vše povýšeného mudrce či dokonce filosofa, honba za vezdejšími prebendami mu vůbec není cizí, jak dosvědčuje opakovaná kandidatura do Rady České televize. Cílkův postoj k vědě je samostatnou kapitolou. Sám již léta nebádá a jeho celoživotní vědecké výsledky jsou dosti slabé (lze doložit nízkým počtem publikací a citací na WOS). Spíše hodně čte a překládá veřejnosti myšlenky jiných. Což ovšem vede k řadě nesprávných předpovědí, protože informace je nutno nejen shrnovat, ale také kriticky hodnotit. Co jen se Cílek napřednášel o oil peak ! Pak přišly břidliční plyny a vše je jinak. Cílek ovšem svůj omyl zásadně a nikdy nepřizná. V jeho (čím dále temnějších) vizích budoucnosti věda žádnou roli nehraje. Přitom pravý opak je pravdou - od antibiotik až po zlatou rýži, věda již přinesla lidem velmi mnoho. Jak ji lidstvo využívá, či někdy zneužívá, je ovšem jiná otázka. Snad Cílkova nechuť k vědě pramení z faktu, že v ní sám neuspěl. Vůbec se zdá, že Cílek své nitro promítá do negativistických úvah o světě, ve kterém se sám z nějakých příčin necítí dobře. Co když třeba ty americké studenty nudí jen Cílek a není to signál hlobokých proměn facebookové generace? Slova o tom, že každý má začít sám u sebe jsou jen slova, slova, slova...sám autor toto nečiní. Což ale neznamená, že zejména první Cílkovy knihy, jako Krajiny vnitřní a vnější nejsou nádherné, nesmírně čtivé a často vnitřně pravdivé. Jen se tento duch časem stále více vytrácí. Lze jen doufat, že se na obzoru nerýsuje žádný nový Mussolini, ke kterému bude možno se přiklonit.
Vložil: Helena Storchova, 22.10.2016 16:24
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Velmi pěkná a přesná recenze. Cesta Chestertona k Mussolinimu má zřejmě svou logiku, Nemecký (a italský) národní nacionalismus nikoliv náhodou vzýval "Blut und Boden" , tedy krev a půdu. Nová kniha opakuje motivy již dříve mnohokrát převyprávěné, krajina se oděla do hávu zahrádek. Ne, že by to nebylo... pěkné téma. Proč ale ty přesahy k EU a globalizaci? Nestojící na žádném faktickém základě. Na mysl nemůže nepřijít Karel Čapek a jeho Zahradníkův rok...Podobné téma a pohled, avšak naprosto jiné vyznění. Čapek sám zahradničil, měl obrovskou zkušenost a znalost rostlin. Cílek kytky nezná a v životě nic nevypěstoval. Čapek ve svých zahradnických črtách geniálně sdílel prostou radost člověka z klíčení a růstu, radost ze života, nehledal dalekosáhlé a nutně nepřesné souvisloslosti. Cílek stupňuje výpady proti EU, západní civilizaci, podporuje již tak rozjitřené nálady proti uprchlíkům, sbírá body u části české veřejnosti. Zřejmě kvůli udržení své popularity, prodejnosti svých knih. Ač ráda vystupuje v roli nade vše povýšeného mudrce či dokonce filosofa, honba za vezdejšími prebendami mu vůbec není cizí, jak dosvědčuje opakovaná kandidatura do Rady České televize. Cílkův postoj k vědě je samostatnou kapitolou. Sám již léta nebádá a jeho celoživotní vědecké výsledky jsou dosti slabé (lze doložit nízkým počtem publikací a citací na WOS). Spíše hodně čte a překládá veřejnosti myšlenky jiných. Což ovšem vede k řadě nesprávných předpovědí, protože informace je nutno nejen shrnovat, ale také kriticky hodnotit. Co jen se Cílek napřednášel o oil peak ! Pak přišly břidliční plyny a vše je jinak. Cílek ovšem svůj omyl zásadně a nikdy nepřizná. V jeho (čím dále temnějších) vizích budoucnosti věda žádnou roli nehraje. Přitom pravý opak je pravdou - od antibiotik až po zlatou rýži, věda již přinesla lidem velmi mnoho. Jak ji lidstvo využívá, či někdy zneužívá, je ovšem jiná otázka. Snad Cílkova nechuť k vědě pramení z faktu, že v ní sám neuspěl. Vůbec se zdá, že Cílek své nitro promítá do negativistických úvah o světě, ve kterém se sám z nějakých příčin necítí dobře. Co když třeba ty americké studenty nudí jen Cílek a není to signál hlobokých proměn facebookové generace? Slova o tom, že každý má začít sám u sebe jsou jen slova, slova, slova...sám autor toto nečiní. Což ale neznamená, že zejména první Cílkovy knihy, jako Krajiny vnitřní a vnější nejsou nádherné, nesmírně čtivé a často vnitřně pravdivé. Jen se tento duch časem stále více vytrácí. Lze jen doufat, že se na obzoru nerýsuje žádný nový Mussolini, ke kterému bude možno se přiklonit.
Vložil: jan lukavec, 22.10.2016 00:18
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Téma faráře, který se stýká s celebritami, může někomu samo o sobě připadat bulvární. A stejně tak to, když takový člověk pustí čtenáře tak hluboko do svého soukromí, i když některá autorova vyjádření mohou působit trochu povrchně. Podle mne je taková otevřenost ale lepší než kašírované zbožné fráze... zakrývající realitu. A záleží na každém zvlášť, co si z knihy vezme: zdali se bude voyeuristicky popásat na intimnostech, které se dozvěděl, a vychutnávat si pocit domnělé mravní převahy, nebo to bude interpretovat jako sociologickou sondu do nelehkého života duchovního na počátku 21. století...
Vložil: VM, 20.10.2016 14:23
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Knihu jsem si koupil, ale nedočetl. Je to bohužel to samé, jako si koupit bulvární noviny. Na pomezí bulváru a televizní estrády... Takže bohužel zklamání.
Vložil: Ala, 14.10.2016 13:20
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Podle tohoto zajímavého článku rozhodně stojí za to si knihu koupit. Mám dojem, že bude mezi nejprodávanějšími tituly. Co dodat jiného než jen, že to je příběh kněze - anděla s ďáblem v těle. Název knihy mluví za vše. ( Anebo ne? )
Vložil: admin, 12.09.2016 14:13
Holman, Miroslav
Dobrý den, opraveno, děkujeme za upozornění
Vložil: Pavol Garan, 11.09.2016 12:46
Holman, Miroslav
Dobrý den, opravte si: sbírka Krokem vyšla v roce 2003, nikoli 2004; sbírka Kolem osy (verše glosy) se dočkala i druhého vydání v roce 1999. Vím to, protože obě knihy mám.
Vložil: Tomáš, 06.09.2016 14:38
Horáková, Pavla; Kamen, Jiří: Přišel befel od císaře pána
Můj otec narukoval v druhé mobilizaci do Jihlavy v 8/1914 se svým švagrem,který byl od února ženatý.Když jsem začal pátrat po výzvě syna a dostal otcův Kopfzettel z Kriegsarchivu z Vídně z brněnské Zemské nemocnice ,kde byl otec přijat 9.9.1914 ze střel. zraněním /kulka v rameni/ a ze střev.potížemi,bylo... to drtivé.Kulka mu zůstala v rameni z Haliče až do konce života ,švagr zemřel v Kogandu/Uzbek./ v zajetí v 12/1916. Z matčiny strany c.a k. por. F.Voškeruša student matem. vídeńské univerzity ze Syrovic, chyběla mu poslední státnice , padl v Haliči v10/1914.Prastrýc F .Lazar z Bratčic,byl na dovolené vyhazoval radostně moji mámu do vzduchu až se zajíkala, padl zakrátko v Itálii někdy v 8/1918 ,těsně před koncem Velké války. Jsou to tragické příběhy mladých mužů,kteří sloužily c.a k. monarchii jako vojáci.Otec dostal po pro puštění z armády službu, jako financ v r.1916 v Kojetíně,Sloužil republice na Podk.Rusi, potom za Protektorátu a po II.sv.válce i komunistům a zemřel v r. 1953 po odchodu do důchodu. Velká válka je popisována našimi historiky tendenčně, výklad se zlepšuje je již objektivnější.
Vložil: Jaroslav Vávra, 06.08.2016 22:48
Kundera, Milan
Dobrý den, bylo by možno aktualizovat toto heslo? Vyšla esejistická kniha Setkání, román Oslava bezvýznamnosti (oboje francouzsky), v češtině pak další tři svazečky esejů, divadelní hra Ptákovina a hlavně jeden z nejdůležitějších Kunderových románů vůbec - Život je jinde, jehož české vydání by si zasloužilo... větší pozornost podobně jako před deseti lety vydaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Vložil: Veronika Geyerová, 13.07.2016 11:53
Nagy, Ladislav: Palimpsesty, heterotopie & krajiny
Dobrý den, ano, děkuji za doplnění, vím o tom, knihu bych též ráda zrecenzovala.
Vložil: Milan Valden, 13.07.2016 09:19
Nagy, Ladislav: Palimpsesty, heterotopie & krajiny
Dovolím si doplnit, že téměř současně s touto knihou vyšla v Academii ještě další kniha L. Nagyho - In memoriam. Dějiny a paměť v současné britské próze. Další zajímavý soubor esejů. Anotace: V esejích obsažených v tomto svazku nahlíží autor z různých perspektiv témata paměti, minulosti a vzpomínky.... Právě tyto otázky se mu jeví jako výrazné aspekty britské prózy posledních desetiletí. Monograficky pojaté eseje jsou věnovány jak autorům v českém prostředí dobře známým (Ian McEwan, Julian Barnes), tak těm, kteří se takovému povědomí dosud netěší (Adam Foulds, Tom McCarthy); široký je i časový záběr, od autorů poloviny dvacátého století (Lawrence Durrell, Edith Templetonová) až po spisovatele naší současnosti (Lawrence Norfolk, Edward St Aubyn).
Vložil: Zdeněk Horner, 27.06.2016 20:01
Piorecký, Karel: Česká literatura a nová média
Karel Piorecký si jistě může dovolit být osobním nepřítelem literárních serverů, to mu nikdo nebere. V případě odborné publikace je však nutno se veřejně vysmát některým jeho vývodům. Jsem jedním z architektů literárního webu Písmák, ale i někdejší poezie.cz. Než bych jako odborník psal o záměrech architektů... literárních webů, možná by neškodilo s jedním z nich se třeba osobně setkat a dovědět se něco i z druhé strany. Na někdejší poezii.cz byl redakční systém, kde se díla vybírala skupinou redaktorů do hlavního seznamu děl, jenž byl určen veřejnosti. Bohužel tento server z hloupých důvodů zanikl. Servery Písmá a Totem mají dodnes redakční kruh, který měl jistě v různých obdobích různou kvalitu. V období slávy jmenovaných serverů mezi lety 2000 - 2004 bylo na serverech kritické prostředí na vysoké úrovni. Úpadek byl způsoben odchodem jisté generace úspěšných literátů k profesionální nakladatelům a další zejména ekonomické problémy. Těžko říci zdali Krel Piorecký je na tom odborně tak, že některý výzkum jen odflákne nebo zdali jeho osobní nechuť pokřivuje i jeho odborný rozhled. Smutné...
Vložil: mruk, 26.06.2016 17:22
Piorecký, Karel: Česká literatura a nová média
Kárl je absolventem peďáku, ne bohemistiky a germanistiky. mruk
Vložil: Martin Liška, 13.06.2016 13:51
Švandrlík, Miloslav; Winter Neprakta, Jiří: Kouzelný míč
Ke knižním vydáním Neprakty - kdysi také vyšel knižní soubor s výběrem z Nepraktovy tvroby, nazvaný prostě "929x Neprakta".
Vložil: Jirka, 22.05.2016 17:31
Bušta, Pavel: Sigmundovy můry
Chaotické, nelogické, nepřehledné, bezobsažné, grafomanské chrlení. Atraktivní až módní téma, zoufale snaživé, bylo zpraciváno tisíci atraktivnějšími způsoby. Hra na literaturu. Po 10 listech odloženo.
Vložil: mk, 19.05.2016 08:53
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Mě by zase zajímalo, jaká jsou kritéria předvýběru kandidátů a výběru vítězů. Tyhle subžánry se obvykle definují na základě ontologického statutu jedné ze složek fikčního světa jako znaku, což se mi zdá málo. Čisté žánrové naplnění je pak schematické, snese se právě jen u zakládajících děl, ale dál... už, myslím, ne, pokud další díla nečteme jen jako oddychovku nebo jako děti, u nichž je opakování schémat i témat důležité.
Vložil: Antonin Kudláč, 19.05.2016 06:28
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Ceny Akademie SFFH jsou cenami ryze subkulturními, tedy do značné míry uzavřeného společenství, jehož limity jsou dosti úzké a nastavené už tak dlouho, že se prostě příliš měnit nebudou. Nemá tedy smysl od nich čekat víc, než čeho je tato komunita schopna.
Vložil: Jitka J., 18.05.2016 18:09
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Já taky vyrůstala v Roklince s elfy, ale to neznamená, že o tom chci číst stále stejně dokola (to raději sáhnu znovu po Tolkienovi). Možná by stačilo, kdyby Akademici zabrousili na iLiteraturu, kde se všechny zmíněné severské tituly objevily, a to v kategorii sci-fi a fantasy. :) Takové Jádro slunce... by se dalo zařadit mezi typické dystopie po boku Aldouse Huxleyho a dalších. Pokud dystopie nepatří mezi sféru knih, kterou Akademie posuzuje, pak už nevím, co by do ní mělo patřit. Přijde mi škoda, že Akademie dokolečka věnuje pozornost podobným knihám, které vycházejí ve stejných (ano, skvělých, ale copak tu nejsou další?) nakladatelstvích. Podle mého názoru jsou to právě knihy a nakladatelství, která stojí na hranici žánrů, co mají pro budoucnost fantasy a sci-fi největší význam.
Vložil: Boris Hokr, 16.05.2016 22:05
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Jitka J.: To souvisí s tím, co píšu o té aktivitě Akademie v průběhu roku. Na rovinu - myslím, že většina hlasujících ty zmíněné knihy zná (nebo alespoň registruje), ale bez nějakého hlubšího usouvztažnění, že to je přece taky fantastika - protože všichni jsme více či méně deformovaní tím, jak jsme... vyrůstali na vesmírných lodích a v Roklince s elfy. Právě proto by ale měla Akademie nějak šířit osvětu v průběhu roku - ať si pak klidně vyhrají ty echtovní žánrovky, to už bude na lidech a jejich vkusu, ale ať prostě všichni víme, že tady je i nějaká alternatvivní fantastika a diskuse k ní... Samozřejmě to naráží na dvě věci: čas a peníze.
Vložil: Jan Křeček, 16.05.2016 13:56
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
S Akademií je to těžké - vidíme jen výsledky. Ani hlasující (třeba já) nevědí, kolik hlasů má vítěz nebo o kolik hlasů se do výběru nedostala třeba zmíněná Johanna Sinisalo. Ale každá cena (i Magnesia Litera, Cena Jiřího Ortena, Hugo, Nebula nebo Man Booker Prize) je, jak píše Boris Hokr, "mix ocenění,... která mají svou logiku, a těch, která jsou z mého pohledu úplně mimo". Což ovšem nemění nic na tom, že Akademie opravdu funguje na bázi tří dnů a že diskuze není. To, co se povedlo jakž takž vybudovat (stránky, FB, ankety s nakladateli...), se tento rok nějak vypařilo. Věřme, že to je jenom tím, že za Cenami stojí nové tváře - a třeba se to příští rok posune dál... Abych si trochu přihřál polívčičku - Literárního spolku Laury Sněžné si všimla třeba v Cenách zmíněná Tereza Dědinová v Knize roku Sardenu (více zde: sarden.cz a zde: sarden.cz). A podle mého mínění, jakkoliv si cením monografie o Karlu Zemanovi, je Po divné krajině jasný počin roku, ta kniha naprosto mění náhled na fantastiku - a konečně ukazuje to, jakým způsobem se o fantastice přemýšlí v zahraničí.
Vložil: Jitka J., 16.05.2016 12:27
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Mě by zajímalo, jestli si Akademie všimla, že kromě české existuje i jiná neanglosaská sci-fi a fantasy. Kde je třeba Jádro slunce? A co skvěle přeložený Literární spolek Laury Sněžné? A v minulých letech Strážkyně pramene? A takové tituly se jistě najdou i mimo severské vody...
Vložil: Michaela Kašičková, 12.05.2016 11:00
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Dobrý den, děkuji Vám za upřímné komentáře, které jsou pro mě přínosné. Zejména se omlouvám za formulaci o typografii a grafice. Odsazení/zalomení jsem zdůraznit nechtěla, měla jsem na mysli mimo jiné přeškrtnutí některých slov, což ale samozřejmě nemůže být jen iniciativa redaktorky... Zkrátka tato... formulace byla nešťastná z více důvodů a upřímně mě mrzí.
Vložil: Jakub Řehák, 12.05.2016 09:04
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Přidávám se - co to tam ta recenzentka píše za nesmysly o redaktorské hře s typografií? (Ovšem bůhví co má na mysli - je to zalomení a odsazení veršů?, používání pomlček? - práce se strofikou je mimochodem Zedníkův výrazný rys už od první sbírky, navíc existuje někdo jako grafik, že) Jak to ví? Ptala... se snad přímo redaktorky nebo autora? A vůbec takovéto "pochvaly" do recenze vůbec nepatří, pochvaly se rozdávají ve škole nebo na táboře...
Vložil: Vojtěch Kučera, 11.05.2016 20:08
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Jako jeden ze tří editorů básnického almanach Cestou (Weles, 2003) si dovoluji poukázat na skutečnost, že Ladislav Zedník se na jeho přípravě žádným způsobem nepodílel, pouze v něm byly publikovány čtyři jeho básně... Poezii zdar!
Vložil: marcela martincová, 11.05.2016 18:19
Stankovičová, Olga: Pracháček
Prácháček - krásný, dobrodružný i laskavý příběh pro děti i dospělé.Už se těším,až budu moci příběh přečíst vnoučkovi. Děkuji i za doslov Petrušce Šustrové. MM
Vložil: mruk, 11.05.2016 17:29
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Proč by měla mít redaktorka "na svědomí" "hru s typografií"? mruk
Vložil: tomáš havel, 07.05.2016 22:40
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Pane Matelo, nelze než s vámi souhlasit, dokud budou mít negativistické a fašisoidní názory prostor ve veřejných médiích, nezdravého ovzduší se v naší zemi a potažmo ve sjednocené Evropě nezbavíme! Buďme zodpovědní a vyžadujme to i po druhých!
Vložil: Matěj Matela, 07.05.2016 18:30
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Už samo přirovnání multikulturalismu, něčeho tak navýsost pozitivního a zdravého, k fašismu zcela otevřeně upozorňuje na naprostou nerelevantnost názoru p. Ustohala, který zjevně nasedl do pomyslného vlaku současné české xenofobie a nenávistného modu myšlení. Ale hlavně: příspěvek podobného typu nemá... podle mého na stránkách věnovaných literatuře vůbec co dělat.
Vložil: Ctibor Ustohal, 07.05.2016 17:37
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
To J. Lukavec.Omlouvam se za diakriticka znamenka, pisi na anglicke klavesnici.Reakce pana Lukavce mne neprekvapuji. Dalsi dukaz, jak liberalizmus odvadi lidi od reality.Proto je Evropa v soucasne dobe v situaci, v jake je.Dnesni liberalisticke nazory a postoje vehementne podporuji multikulturalizmus,... ktery je v jeho dusledcich synonymem fasizmu a komunizmu. Pane Lukavec,zil jste dlouhodobe mezi muslimy? Zakony "Saria",popsane v teto knize, vam nic nerikaji? Preji vam pevne zdravi a dlouhy vek, abyste se dockal muslimske nadvlady.
Vložil: Ondřej Selner, 07.05.2016 13:47
Racková, Simona: Tance
Ok, od zejtra přestávám :D
Vložil: mruk, 07.05.2016 12:00
Racková, Simona: Tance
Nepiš recenze. mruk
Vložil: Ondřej Selner, 07.05.2016 11:03
Racková, Simona: Tance
Děkuji za reakci. Teď prosím o konstruktivní kritiku :)
Vložil: mruk, 06.05.2016 17:18
Racková, Simona: Tance
Ještě jsem zapomněl na "autorka vlastních básní". Chacha. ILITERATURA VLÁDNE. ONDRA JE KRÁL. mruk
Vložil: hanka, 05.05.2016 13:57
Žantovská, Irena: Divadlo jako komunikační médium
Musím říci , že je to jedna z mála knih s touto tématikou, která na našem trhu chyběla. Je nejenom naučnou, pro odborníky budoucí, ale i laik si najde k divadlu bližší cestu, otevřenější než dosud mohl, snažil se.Ne každý totiž, rozumím odborným knihám, přesto že se snaží a a divadlo má rád.... Tady si konečně může opravdu každý najít cestu a porozumět vztahu divadlo a publikum.Moc za to paní profesorce děkuji, Hanka S .
Vložil: mruk, 05.05.2016 08:03
Racková, Simona: Tance
"Název sbírky jistě není náhodný." NO JISTĚ "emblematické autorky femininně orientované anglosaské literatury" ČEHO? "vysoce subjektivní" OPAK: NÍZCE? "po formální stránce připomínají běžné rozhovory mezi partnery či mezi matkou a dítětem. Často rovněž sugerují dojem vnitřního monologu" TAK SAFRA... DIALOG, NEBO MONOLOG? "Racková si zaslouží uznání" TO URČITĚ atd. Simoně děkujeme za upozornění, že neni ani Plathová, ani Woolfová. mruk
Vložil: M Pokorný, 20.04.2016 20:38
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
Nehledě na to, že na Air Force One samozřejmě mají telefon a Bush ho v danou dobu i používal. historycommons.org, historycommons.org
Vložil: Marie, 20.04.2016 18:07
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
Tak tentokrát máte fakticky bod...
Vložil: Amur, 20.04.2016 17:23
Bušta, Pavel: Sigmundovy můry
Drobná oprava - podle wikipedie je datum narození autora 18. 11. 1991, takže mu momentálně je 24 let.
Vložil: Jan Vaněk jr., 20.04.2016 16:28
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
K novinářským kvalitám pana Kundry, jež vedle opěvá pan Lukavcec (resp., redakčním kvalitám BizBooks, o nichž opravdu všichni raději mlčí) podotknu jen tolik, že ministrem zahraničí USA v roce 2001 byl Colin Powell; Riceová ho nahradila až ve druhém Bushově funkčním období.
Vložil: Hanka Šebelová, 06.04.2016 17:30
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Děkuji panu Bočkovi za velmi čtivou knížečku - Poslední aristokratku. Absolutní jednička mezi českými humoristickými romány. Odpočinková četba, která musí rozesmát snad každého (napsáno lehce s laskavým vtipem, vulgarismy sice jsou, ale bez nich by to nebylo ono!). Doporučuji všem, kdo má rád nekomplikovanou,... oddechovou četbu v současné době plné stresu a násilí....
Vložil: Richard Hlaváček, 05.04.2016 08:23
Černý, Václav: Literární pondělí: Texty z Lidových novin 1936–1938
Jak to tedy měl VČ s marxismem? Z jeho textů mám dojem, že byl velký kritik marxismu.
Vložil: Miroslav Sekal, 22.03.2016 16:38
Padevět, Jiří: Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé
Mimořádná kniha, která mi vrátila můj pohled dítěte do ulic tehdejší Prahy. Autorovi a tvůrcům velmi děkuji.
Vložil: Božena , 12.03.2016 11:37
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Díky za dobrou, humornou knihu.Dlouho jsem se tak upřímně při četbě knížky nezasmála.Snad jen těch vulgarismů by mohlo být o něco méně. Autorovi tleskám a těším se moc na další díl.
Vložil: Matěj Matela, 09.03.2016 16:17
Strouhal, Martin: Svoboda pod bodem mrazu
Hezký den. Mail na pana M. Strouhala je martin@strouhal.cz
Vložil: Staněk Stanislav, 09.03.2016 14:58
Strouhal, Martin: Svoboda pod bodem mrazu
Vážení, mockrát děkujeme za knihu. Vynikající! - Prosíme o kontakt na autora Martina Strouhala. Děkujeme. S. Staněk, 607 157 839, P. Pavlíček 721 168 105
Vložil: Drahus, 25.02.2016 14:48
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Všechny knihy od pana Evžena Bočka úžasné. Dlouho jsem se u knihy tak nezasmála.Vřele doporučuji.Pan Boček musí být velmi vtipný člověk. Asi navštívím Milotice.
Vložil: Marie, 23.02.2016 14:53
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Asi tak, jako lze kvalifikovaně vybrat nejlepší knihu:-)
Vložil: tomáš havel, 23.02.2016 14:12
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
ad Anna - ale vy pořád hodnotíte bez kontextu, zamyslete se nad tím, jaká byla alternativa - Stalinem podporovaní marxisté (je otázka, jestli by se stali, a do jaké míry, jeho vazaly, Franco se Hitlerovým vazalem nestal); nedlouho před tím se poměrně osvědčil autoritářský režim P. de Rivery; tzv. demokratické... síly byly neschopné, stejně tak král (proč na sebe on nevzal tího zodpovědnosti?) atd. Franco by ve fungující demokracii vůbec proti režimu nevystoupil, neměl by to zapotřebí. Nebyl to programový diktátor.
Vložil: th, 23.02.2016 14:04
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Taky nechápu, jak lze kvalifikovaně vybrat nejlepší blog, když jich je asi miliarda. A navíc i tam by se potom měly rozlišovat žánry - deníčky, politické rozbory, cestopisy atd.
Vložil: Arne Novák, 23.02.2016 12:19
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Vtipne je, ze porota vubec nemela v nove kategorii prehled, navic je blogu nepocitane. Tak si Petra Soukupova, ktera v porote byla, vzpomnela na svou kamaradku Marii a bylo to..
Vložil: Anna, 22.02.2016 10:41
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ještě k Frankovi: Ano na první pohled dosáhli Španělé demokracie dříve, možná však jen díky tomu, že Franko umřel poněkud dříve, než se stačil zhroutit komunismus, jakkoli je použití tohoto slova pro režim, který jsme tu měli, sporné. Pod povrchem však zůstalo neblahé dědictví, jak v myšlení lidí,... tak ve vztahu k autoritám, tak ve vztahu k správnímu uspořádání země, atd. atd. Stačí poslouchat lidi, stačí sledovat současné snahy o objasnění toho, jak to vlastně v 30. letech bylo. Dlouho se o všem mlčelo, takže to vypadalo, že společnost se s událostmi vyrovnala dřív než my s "komunismem", ale není tomu tak. Mnohé vyplulo na povrch v době současné ekonomické krize, která je i krizí společenskou, viz kniha Antonia Muňoze Moliny Todo lo que era sólido a dalších. Myslím si naopak, že španělská společnost si v mnohém nese určitou zátěž dodnes. Takže bych s těmi pozitivními prvky Frankovy diktatury zacházela poněkud opatrně. Ale o Frankovi kniha B. Kurase není, takže už bych tu debatu dále asi nerozváděla.
Vložil: jan lukavec , 22.02.2016 10:19
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ta Kurasova věta o africké populační explozi, již si nezavinili sami Afričané, je podle mne surová. Sugeruje představu, že Afričané jsou nějaký odlišný živočišný druh, u kterého tolik nevadí, když jejich děti umírají na podvýživu nebo na nemoci, které z hlediska Evropanů není natolik těžké ani nákladné... vyléčit.
Vložil: jan lukavec , 22.02.2016 10:11
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ad Franco. Jde jistě o velmi spornou postavou. Ale například podle francouzské historičky Andrée Bachoudové Frankova diktatura poskytla svým dlouhým trváním Španělsku prostor pro přechod do moderní doby. Víc přirozeným během věcí než tvůrčí politikou umožnila, aby starosvětské obyvatelstvo, traumatizované... už samotnou myšlenkou na změnu, vykročilo na cestu vedoucí do moderního světa. Po letech své vlády zanechal podle ní Franco Španělsku své „nedědictví“: demokracii, která měla legitimní právo jeho způsob vlády zavrhnout. Každopádně se nedá popřít, že se Španělsko dočkalo demokracie dříve než země, v nichž vládl komunismus – ať už to bylo Frankovou zásluhou či jemu navzdory. Pojem "fašismus" má hodně významů, ale odvažuji se tvrdit, že ten, který mu dává Tomáš Havel, není převažující.
Vložil: tomáš havel, 21.02.2016 16:51
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Pan Kuras suše konstatuje věci, jaké jsou. Dokonce podle ukázky s vámi není v rozporu, když říká, že Evropa cosi Afričanům vnucuje (vnucovat znamená něco dávat bez ohledu na názor, dokonce i na potřeby obdarovaného, který prostě nemá na výběr). Pořád nevidím, co je na tomto konstatování nehorázného?... Ledaže byste mu vyčítala to sebemrskačství, ale Evropa si už přece musí uvědomit zkázonosnost své falešné humanity, kterou neustále praktikuje - vnucuje své hodnoty a výdobytky tam, kde není zájem (samozřejmě, že za tím stojí úplně jiné motivy než láska k bližnímu). Mně se naopak na panu Kurasovi líbí, že se nebojí píchat do našeho vlastního, prohnilého vosího hnízda.
Vložil: Marie, 21.02.2016 13:16
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Přála bych Afričanům, aby měli na výběr, jestli o tu tak nezištnou a blahodárnou pomoc, soucit a štědrost ze strany Západu v posledních pár stech letech stojí, nebo ne...
Vložil: tomáš havel, 20.02.2016 18:32
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Marie, co vám na té větě připadá nehorázného? Fakticky jí podle mě nelze nic vytknout. Je pravda, že je to řečeno bez obalu, takže já bych ji označil za max. bezohlednou. A literatura faktu by měla být bezohledná. Už dávno nemluvíme, jak nám zobák narostl. Škodíme si.
Vložil: tomáš havel, 20.02.2016 18:14
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
to J. Lukavec 1) nemohli - v Islámu totiž tyto bizarnosti z principu věci nabývají platnosti zákonů. Slovo "bizarnost" v tomto případě nepoužívám v bagatelizujícím slova smyslu. 2) V našich zprávách se také občas objeví názor, že právo šaría by nám (Evropanům) jenom prospělo... 3) Fašismus patří k aktivistickým... režimům - jako nacismus a komunismus. Sjednotit lid, u fašismu na principu extrémního nacionalismu, nenávisti k liberálním demokraciím (Francie, V. Británie), na troskách dekadentní demokracie postavit nový, lepší svět, sociálně spravedlivý (korporativismus), církev je přirozený konkurent, proto s ní měl Mussolini velice složité vztahy, chtěl dobývat území (Rakousko před Anschlussem, Habeš). Na rozdíl od toho byl Frankismus vysoce konzervativní, církev považoval za významnou oporu, zhlížel se v dávné minulosti (chtěl se vrátit k zlatým dobám španělského království). Nesnažil se dobývat území, neuzavíral hranice, naopak se Franco snažil vést vstřícnou politiku vůči západní Evropě či USA, země byla, nejen ekonomicky, otevřená světu (na rozdíl od východního bloku). Mussolini, Hitler, Lenin byli programoví zločinci, Franco v žádném případě (předal moc, obnovil monarchii, nesnažil se vybudovat režim na věčné časy). Fašismus byl příjemnější alternativou komunismu (bez třídní nenávisti a tř. boje, bez hospodářské, příp. i fyzické likvidace antagonist. tříd atd.), zatímco Frankismus byl přesným opakem levicových diktatur. ad Anna - musíte se na to podívat v rámci dané doby a geopolitických tradic. Já kdybych si býval mohl zvolit mezi normalizovanou ČSSR a frankistickým Španělsko, neváhal bych ani minutu (je tam tepleji, mají tam Real Madrid a angličáky se tam tenkrát daly běžně koupit v normálním obchodě). A španělští Bourboni by bez Franka možná nedopadli přímo jako carská rodina v SSSR, ale na trůn by se rozhodně nevrátili (trochu nechápu, proč je ta krásná, sympatická rodina svému zachránci, který za ni odvedl špinavou práci, tak ostentativně nevděčná). Na Vaši otázku by se asi dalo jednoduše odpovědět - Franco odvedl špinavou práci za ty, kteří to měli v popisu práce a selhali.
Vložil: Marie, 20.02.2016 14:44
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
To je zvláštní, čekala jsem spíše diskuzi nad podle mě nehoráznou větou z knihy „Africkou populační explozi si nezavinili sami Afričané, vnutila jim ji západní medicína a potravinářství. A klasické evropské vlastnosti zvané soucit a štědrost. Bylo by to krásně bohulibé, kdyby to tak drasticky nekontrastovalo... s krutou lakotou, jaké se Západ dopouští na populaci vlastní."
Vložil: Anna , 20.02.2016 14:20
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Asi by se zde mělo diskutovat spíše o knize, ale u společenské literatury lze snad předpokládat i širší diskusi. Byla bych ráda, kdyby pan recenzent trochu více rozvinul ty pozitivní prvky generalissima Franka a jeho autoritářského režimu. Nějak jsem žádné takové nezaznamenala. Asi jsem špatně studovala,... ráda si doplním vzdělání.
Vložil: Vojta Matocha, 20.02.2016 10:46
Míková, Marka: Žvejkačky
V mém vydání jsou esemesky stejné. Možná náhoda, možná ne. Tajemné.
Vložil: jan lukavec, 19.02.2016 21:33
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
1) Různé bizarnosti a podivnosti najdeme u všech náboženství a kultů (nebo alespoň v jejich minulosti), takže podobným způsobem bychom mohli zpochybňovat všechna vyznání. A přesto je věřících mnohonásobně více než těch, kteří se snaží nevěřit v nic. 2) Jen v Čechách je muslimů podle některých odhadů... až 22 tisíc. A pokud zrovna policejní těžkooděnci bezdůvodně nevtrhávají do pražské mešity nebo muslim organizující humanitární sbírku na pomoc syrským křesťanům není pobodán nožem, v našich zprávách se příliš neobjevují. Jsou zřejmě natolik integrovaní, že o jejich vyznání často ani nevíme nebo tím většinovou společnost nijak zvláště nedráždí. Některé své zvyky změnili, jiné ne, aniž by přestali být muslimy. Líbí se mi příklad USA, kde byl roku 2006 první muslim zvolen do amerického Kongresu. Stal se jím Afroameričan a konvertita z Michiganu Keith Ellison, který svou poslaneckou přísahu složil na anglický překlad Koránu z pozůstalosti jednoho z otců zakladatelů Spojených států Thomase Jeffersona. U českých muslimů jistě existují jevy, které se nám nemusí líbit (před lety jsem například u zmíněné pražské mešity viděl vylepené protižidovské nálepky), ale extremisty najdeme v každé společnosti. A pokud bude český prezident nadále o muslimech mluvit jako doposud, právě onu extremistickou složku může u místních vyznavačů Alláha výrazně povzbudit a posílit. Zemanova slova o islámu jako „náboženství nenávisti“ tak bohužel můžou fungovat i jako sebenaplňující se proroctví. 3) Hitler a Mussolini výrazně přispěli k Frankovu vítězství v občanské válce, Frankův režim je označován jako fašistický (http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/fascism) i polofašistický, případně se v souvislosti s ním mluví i o „křesťanském fašismu“. Na rozdíl od Hitlera je ale Franco postavou dost ambivalentní, na které jistě najdeme i některé pozitivní prvky. Zvláštní je pak případ Antónia Salazara, zakladatele korporativistického autoritářského režimu, který byl dokonce zvolen největším Portugalcem všech dob...
Vložil: tomáš havel, 18.02.2016 09:52
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
1) To, že vrcholný představitel církve, Velký Ájatolláh, zároveň hlava teokratického státu, zakáže smát se na veřejnosti bych zase za takový detail nepovažoval. Zákaz stavění sněhuláků je už jen důkaz naprosté absurdity (z Euroatlantického hlediska) Islámu - nevím, jestli by v současné Evropě byl jakýkoli... neislámský fanatik schopen toto vůbec vymyslet. 2) Je vysoce nepravděpodobné, že by se vyznavači Islámu dokázali (a chtěli) do naší kultury integrovat - museli by rezignovat na spousty svých principů (nejen těch extremistických - např. respektovat právo spolustolovníka pít víno nebo být schopni snést, že se ve školní jídelně vaří vepřové; nebo otázka halal - mimochodem povolený výjimkou EU, i když mnohem méně trýznivé zacházení třeba s pejskem může být podle zákonů na ochranu zvířet tvrdě postihováno) - to může být samozřejmě také napadeno jako detail. 3) Proč házíte generála Franka do jednoho pytle s fašisty, komunisty a nacisty?
Vložil: jan lukavec, 11.02.2016 09:02
Líman, Antonín: Věčný polštář z trávy (in MfD)
S vysloveným názorem si dovoluji nesouhlasit. Netuším, co je útočeného například na mém tvrzení, že A. Líman spojuje tradice odlišných kultur, čímž dodává globalizaci tolik potřebnou hlubší dimenzi. V něčem chválím, v něčem kritizuji, snažím se - pokud možno - o nečernobílý pohled. Pana Límana jsem... v životě neviděl ani jsem se s ním nikdy nesetkal, o žádný osobní útok mi rozhodně nešlo. Pokud ale Kája Macura považuje za "osobní útok" jakýkoli text, který danou osobu stoprocentně neadoruje a nepodkuřuje jí, je to spíš záležitost jeho velmi specifického chápání slovní sémantiky...
Vložil: jan lukavec, 08.02.2016 12:09
Konference Do černého 2016
Nejsem mluvčím ani zaměstnancem Městské knihovny v Praze. Sám za sebe můžu napsat jen to, že s popsaným jednáním jsem se v pobočce na Mariánském náměstí nikdy nesetkal, ač tam chodím pravidelně. Vyloučit se ale samozřejmě nedá, smůlu na konkrétního člověka můžeme mít kdekoli.
Vložil: Jakub K., 08.02.2016 10:14
Konference Do černého 2016
Sestupme ze vzdušných zámků (viz témata v článku) zpět na zem, neboť jen tam se jakékoli komunitní prvky ustavují. Vztah pracovníků ústředí MK na Mariánském náměstí je tristní. Nedávno jsme tam s dcerou zašli - vstup s batohy a tašky je zakázán, hlásají cedule na vstupních dveřích, musíte odložit... do šatny. Odložili jsme, byť to - kvůli péči pomalého, obézního chlapíka - trvalo věčnost. Když jsme knihy vypůjčili a chtěli batohy a bundy, v šatně nikdo. Po 10 minutách čekání jsem se obrátil na pracovníky sedící naproti, v příjmu vracených knih. Slušně jsem se jedné paní zeptal, netuší-li, co mám dělat, když chci kabát a v šatně nikdo. Obořila se na mě dost hrubě, proč je jí proboha ptám, že se šatnou nemá knihovna nic společného, a pak si ještě s pánem vedle na můj účet vyměňovali pohledy a komentáře stylu "no takového debila...". Jak na tomhle budovat vstřícnou instituci? Tož tak - je to o lidech. Běžně chodíme do pobočky na Korunní, a ta skutečně žije a lidé (a děti!) se tam pravidelně stahují na projekty a akce. A zaměstnanci je chápou jako partnery, ne jako odpudivý hmyz...
Vložil: Kája, 07.02.2016 22:08
Líman, Antonín: Věčný polštář z trávy (in MfD)
Tohle bych nenazval kritikou, ale celkem dost osobním útokem. Je v tom opravdu dost hnusu, Lukavec nenechal doslova na autorovi nit suchou a podepřel to několika obviněními. Výbojný to býček...
Vložil: Jiří Janáček, 20.01.2016 22:50
Hájek, Pavel (ed.): Čertova kuchyně
Vážení, takovéto recenze si raději odpusťte.
Vložil: Pavel Hájek, 20.01.2016 12:54
Hájek, Pavel (ed.): Čertova kuchyně
Coby autor si dovolím jen pár upřesňujících řádek Spoluautorství Pavla Kracíka - je pravdou, že jsme na knize začali pracovat společně, ale po deseti letech práce jsme zjistili, že naše cíle jsou odlišné: Pavlovou prioritou byl pohled etnografický, můj kulturně/literárně-historický. Nakonec jsme... se, po oboustranné dohodě, rozhodli si práci rozdělit na "mé" a "jeho" texty. Plně jsem Kracíkem navržený způsob rozdělení textů respektoval - a to i v případech, které by bylo možné označit za sporné - stejně jako jsem respektoval jeho přání nebýt v knize uveden. K žádnému vykrádání bývalého spoluautora, či jakémkoli zneužívání jeho práce tedy nedošlo. Metoda - jak jsem již napsal výše, mou prioritou byl a stále zůstává pohled literárně/kulturně-historický, nikoli striktně etnografický. Eklektičnost tedy považuji spíše za přednost - také proto se v názvu objevuje slovo "receptář". toť vše Pavel Hájek
Vložil: Space23, 09.01.2016 12:08
Hůlová, Petra: Macocha
Bravo! Naprosto strhujici jak dejove, tak obsahove. Petra Hulova v tomto romanu nenecha ctenare ani na okamzik vydechnout. Je to uzasna vypoved zeny na pokraji nervoveho zhrouceni. Gejzir tryskajici z hlouby duse na povrch a zalevajici ctenare proudem tu ledove tu vrouci vody primo za krk. Vzpmomnel... jsem si pri cteni Macochy na podobnou zivelnost v Topolove Sestre. Zdanlivy zmatek, ktery ctenare nuti byt stale ve strehu, aby nevynechal drobne detaily, bez kterych se mu zakonite vyznamova stavba knihy zriti. Nesouhlasim ani s jednou z vyse zminenych recenzi. Naopak se mi zda, ze oba recenzenti se asi jakoby branili tomu nechat se strhnout zpusobem vypraveni Hulove. Ac o autorce cervene knihovny, nelze chtit cist jako cervenou knihovnu. Ta se nachazi asi v jinem a svetlejsim patre. Ja musim autorce podekovat za ac utlou, tak o to hutnejsi knihu, ktera byla opravdovym zazitkem pro oci i ducha.
Vložil: Antonín Kudláč, 29.12.2015 11:30
Balík, Stanislav; Fasora, Lukáš; Hanuš, Jiří; Vlha, Marek: Český antiklerikalismus
O založení "bezvěrecké církve" se pokoušela už za první republiky Volná myšlenka, a už tehdy to byla naprostá utopie. Tím spíše dnes.
Vložil: mp, 28.12.2015 21:37
Sís, Petr: Tibet. Tajemství červené krabičky
V Městské knihovně (www.mlp.cz) je přítomno k půjčení 24 svazků.
Vložil: václav švehla, 28.12.2015 17:38
Sís, Petr: Tibet. Tajemství červené krabičky
Dobrý den, prosím dlouhou dobu schání tuto knihu od Petra Síse Tibet, rád bych si ji půjčil, koupil hlavě přečetl. Pokud by někdo ohl tuto knihu i půjčit budu veli rád. a poctivě ji vrátím. Děkuji V. Švehla
Vložil: Vojta, 25.12.2015 18:09
Černá, Olga: To je Praha
Moc děkuji za mobilní aplikaci!!!
Vložil: hejl, 15.12.2015 12:22
Doležal, Bohumil: Události
Prosim moc Prosim přidejte nebo mi pošlette foto běkuji pamětnik z pekařuv syn děkuji moc
Vložil: Josef Škrábek, 25.11.2015 11:02
Gruša, Jiří: Beneš jako Rakušan
Jen poznámka ke slovu "hudeln". Sudetští Němci měli přísloví "nur nicht so überhudeln, das get schon langsam auch". V dialektu je obtížné vyjádřit akusticky alespoň přibližně správné znění„no net sou übe hudl, des gejt scho longsom á."Grušova kritičnost je místy dosti podpásová. Beneš – jako každý... kdo něco dělá – také ledacos zkazil. Ale poukazovat na jeho slabý hlas (na přednášce v Brně řekl „jeho huhňavý a plačtivý hlas“). Beneš se mi v mnohém nelíbil, nejvíce v tom co neudělal a udělat měl: když už byl prohrán zápas o alespoň poněkud demokratickou republiku, neměl se svými podpisy podílet na vytváření zdání legitimity února 1948. Komu se nelíbí slabý, huhňavý a plačtivý hlas, o tom si můžeme myslet, že by mohl být nadšen energickým hlasem soudruha Hitlera. Ale Grušu z toho nepodezírám. Samozřejmě nemohu vě+dět, jak bych se já v jeho situaci zachoval. Josef Škrábek
Vložil: jan lukavec, 18.11.2015 22:08
Veselý, Karel (et al.): Made in Japan: eseje o současné japonské popkultuře
Opraveno, omlouvám se.
Vložil: jiri v., 18.11.2015 13:11
Veselý, Karel (et al.): Made in Japan: eseje o současné japonské popkultuře
Prosím, opravte si v textu jméno japonské posvátné hory. "Fidži" je souostroví v Tichém oceánu. :-(
Vložil: ivan, 15.11.2015 10:28
Bárta, Miroslav; Kovář, Martin (eds.): Civilizace a dějiny. Pohled dvaceti českých vědců
Nepoužívajte slovné spojenie "ukrajinská kríza", lebo to nie je žiadna kríza, ale rusko-ukrajinská vojna.
Vložil: Milan, 13.11.2015 13:09
Bárta, Miroslav; Kovář, Martin (eds.): Civilizace a dějiny. Pohled dvaceti českých vědců
Dobrá práce českých historiků,kteří na pozadí ukrajinské krize a do toho zapadající současné migrační krize o které netušili,že vznikne, napsali velice strukturované historické kompendium o euroasijské oblasti a jako dodatek je zahrnuta i americká historie. Velmi dobrá je ta stručnost ve které každý... historik psal.Kniha nechává mnoho nezodpovězených závěrů ke kterým autoři došli v jednotlivých kapitolách lidské historie. Odpovědi přinese budoucnost a bude to" Méne tekel..".,na tento historicky prověřený verdikt se zapomíná ,ale k němu to vždy dospěje a je úplně jedno jestli to bylo vědomé nebo nevědomé jednání států a civilizací.
Vložil: Juan Zamora, 04.11.2015 17:41
Horská, B. M.: Pach smrti
Druhá autorčina kniha Brouk, v níž vystupuje zmiňovaná inspektorka, dnes obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku. Reprezentativnost ocenění poněkud oslabuje fakt, že bylo zasláno jen 5 titulů, což je však obecný problém této soutěže: knih je někdy více (jako třeba v předchozím... ročníku) a jindy méně. Jedna z porotkyň se na předání navíc vyjádřila, že si vlastně zaslané knihy byly tak nějak podobné a jde o lepší průměr. Tak uvidíme za rok ;)
Vložil: nikola, 23.10.2015 10:04
Nezval, Vítězslav: Moře, láska má
jw velmi pekna paci sami a velmi som fanusicka zurijej vege a mario cimaro
Vložil: Goldman , 16.10.2015 11:19
Urban, Miloš: Poslední tečka za rukopisy
Poslední tečka za rukopisy ???? Přátelé, tak poslední tečku za rukopisy jsem udělal já. RZH,RKD, Píseň Vyšehradská, Milostné písně krále Václava, atd. Nejedná se nějaké záhady . Je potřeba číst co je tam psáno a pak se Vám sám autor textů ukáže.
Vložil: Kateřina Tichá, 09.10.2015 19:56
Vavrouška, Petr: Polské duše
Po přečtení recenze jsem si knihu koupila a je skvělá. Netušila jsem, kolik zajímavých osobností se silnými životními příběhy v Polsku žije. A jak může být pro nás Polsko inspirativní.
Vložil: Tapi, 02.10.2015 23:38
Denemarková, Radka: Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková je úžasná spisovatelka. Její přístup ozhodně není prvoplánový a už vůbec ne jednoduchý. Ona se probolí ke svým knihám a dává jim vše. A její knihy to dávají zase nám. Její díla člověka pohltí a nutí přemýšlet. Díky za takové autorky. Myslím, žemůže být pyšní na to, že takovou spisovatelku... česká literatura má :)
Vložil: redakce, 02.10.2015 21:19
Černá, Olga: To je Praha
Pro mobily ano, chystáme, a každou pomoc přivítáme!
Vložil: Vojta, 01.10.2015 23:12
Černá, Olga: To je Praha
Nádherná kniha. A jeden dotaz do pléna, s knihou nijak nesouvisejíci, ale nevím, kde jinde se zeptat: bude mít iLiteratura verzi stránek pro mobily? Bylo by to moc fajn, většinu článků přečtu v tramvaji na cestě do práce :-)
Vložil: JUDr.Karel Vlk, 29.09.2015 08:09
Novotný, Robert; Šámal, Petr (eds.): Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy (in LtN)
Jsem ročník 1942 a ve škole a ve škole nám bylo podáváno husitství veskrze kladně. Až pan historik Čornyj podal dobu věrohodně.Mně se na husitech nelíbilo, že ničili památky.Ale bohužel jako každá nová myšlenka-mistr Jan Hus,skončila záporně.Tak skončily všechny revoluce, které začaly ideály a skončily... krví, například francouzská.
Vložil: Viva, 16.09.2015 13:49
Vaculík, Ludvík: Cesta na Praděd
Pozoruhodna knizka, do tychto rusnych casov posobi ako balzam na nervy... Vrele doporucujem!
Vložil: jmh, 25.08.2015 20:50
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Ano, spadá. Protože nemáme na poezii speciální škatulku, bereme ten termín v jeho širším významu "krásné literatury", nikoli pouze prózy.
Vložil: Pavla, 25.08.2015 20:18
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Poezie spadá do oddílu beletrie česká?
Vložil: Asle Sida, 19.08.2015 22:34
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Ano, Elsa je nádherné monstrum, je skutečným zjevením na poli české poezie, je naší radostí. Je velmi citlivá, přesná, překvapivá, uměřená, zásadová a inteligentní. A na rozdíl od jiných zvířat mluví krásným jazykem. Tedy, myslím, do našeho světa zapadá. Jenže je to chlap… Elsa je především bytost,... jejíž nesamozřejmost napájí její psaní. Objektivně zjistitelné pohlavní znaky v tomto smyslu nehrají roli. S kolegou Tvrdoněm jsme sice oba straight, ale to nám nebrání, abychom měli Elsu rádi. Zdroj
Vložil: kh, 19.08.2015 17:08
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Jen menší poznámka, není to ta Elsa Aids, ale ten (on) Elsa Aids.
Vložil: Monika Kandriková, 12.08.2015 07:22
Šlechta, Vladimír: Rok Havrana
Možnože sa kniha rodila ťažko, ale číta sa ľahko. Ešte som ju neprečítala celú, ale baví ma sevšímvšudy. Doporučujem všetkým čítavcom. Akurát neviem čo to tí českí sci a fantastickí autori majú, keď dávajú babám mená Skočdopolová (alebo Doskočilová.) :D:D A prečo v ich knihách skoro stále prší :D :D... (v luhoch aj lesoch, ale aj v mestách ako je Tábor napríklad :D)
Vložil: Ivan Vomáčka, 30.07.2015 23:38
Zábranský, David: Martin Juhás čili Československo
Aha! čili slovní odpověď na otázku po počtu prstů na ruce nebyla uznána za dostatečně silný důkaz toho, že nejsem robot. Nerobot píše číslice... Jen jsem psal (obšírněji a elegantněji, podruhé už mě to nebaví), jak mne zklamalo redakční zpracování románu nakladatelem, resp. dvěma dámami uvedenými v... tiráži coby redaktorky. Buď je to tím, že nakladatel je na Slovensku a zmíněné zaměstnankyně neovládají češtinu, nebo - méně pravděpodobně - je ona zmetkovitost součástí vyššího plánu na vytvoření jakéhosi gesamtkunstwerku, v němž vše (nejen text sám) je jaksi úmyslně hnuté, zkreslené a tím provokující. Typografie by tomu ostatně nahrávala. No a pak jsem vyčetl jen pár příkladů z prvních cca 50 stran (do okamžiku hrdinova dočasného vymanění se z mateřské dělohy a následného zamanění se tamtéž): chybné použití minulého přechodníku (-ajíce místo správného -uv), chyba ve shodě podmětu s přísudkem (měkké "i" místo správně tvrdého ženského), barbarská chyba v pokusu o francouzštinu ("les petit comuniste" místo správného "petits communistes", bez členu či maximálně se členem neurčitým, se znaky plurálu a dvěma "m"), "ručičkami" nikoli hodinovými nýbrž dětskými, naprostá ignorace pravidel dělení slov na koncích řádek, atd. atd. No a chtěl jsem podotknout (snad i podotkl, nevzpomínám si), že to je dost velká škoda. Možná si autor měl konečnéou podobu bedlivěji pohlídat. Přijde mi, že ta kniha by za to, chudák, stála. A radil bych případný dotisk neřkuli další vydání v této podobě blokovat. Snad jsem hnidopych, nevím. Ivan
Vložil: Ivan Vomáčka, 30.07.2015 23:21
Zábranský, David: Martin Juhás čili Československo
Nevím, jak tenhle trik funguje. Jeden příspěvek mi sežral beze stopy... Buďte s Bohem!
Vložil: Janatová Sylva, 23.07.2015 18:06
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Kraviny...jestli bůh dopustil to že tu vůbec nácí homosexualové jsou a budou tak proč se tomu bránit...říká se že bůh má s každým z nás náký záměr a vy proti tomu pořád něco máte...
Vložil: Míla, 23.07.2015 13:20
Viewegh, Michal: Zpátky ve hře (in HN)
Už dlouho jsem větší hovadinu nečetla. Ještě, že jsem to nekupovala, byl to dárek, ale škoda 300 Kč. Hned letěla do popelnice.
Vložil: Bohumila, 20.07.2015 15:54
Urban, Miloš: Sedmikostelí
Mně se kniha líbila a určitě jsem se nenudila.Nemohu hodnotit další-mám je v seznamu...
Vložil: Josef Veselý, 17.07.2015 15:28
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Velmi výstižná recenze. Pro kulturního člověka je toto Vackovo dílo opravdu téměř nečitelné. Nedávno jsem tento paperback koupil ve Fischerově knihkupectví v Praze ve slevě za 50,- Kč, a i to pokládám za vyhozené peníze. Proč v Dauphinu namísto toho raději nevydali překlad knihy Uneinholbarkeit des... Verfolgten?
Vložil: Juta, 14.07.2015 00:10
Váchová, Šárka: Chaloupka na vršku
Všechna chvála, souhlasím s ostatními. Mám pouze výhradu ke knižnímu vydání, a to jsou chyby tisku. Ještě jsem nedošla s dětmi do konce, ale vady jsem našla již tři. Nepamatuji si, aby se toto dříve v knihách objevovalo... Zřejmě tisk v Číně... To je moc smutné. Aby českou chaloupka na vršku nedostal... k tisku český vydavatel, ale Česká televize to posílala tisknout "Made in China". Jinak si to nedovedou vysvětlit. Všechno rychlokvas za co nejnižší cenu...
Vložil: Marie, 08.07.2015 08:28
Sjezd spisovatelů 2015
Přesto ta zmiňovaná věta opravdu není nejšťastnější...
Vložil: jovanka šotolová, 08.07.2015 07:24
Sjezd spisovatelů 2015
To Michal Rusek: nejsme politický web, ale literární časopis. Tento web vám nabízí přes 9 tisíc článků zcela zdarma, vytváří je cca 200 přispěvatelů ročně a provoz zajišťuje deset redaktorů a publicistů - nemáme žádného placeného zaměstnance, přesto si u nás můžete denně přečíst něco nového. Pochopitelně... jsme vděčni za každou finanční podporu: ambasáda USA je jeden z mnoha subjektů, které nám v minulosti nějakou dotaci, grant nebo dar poskytly, některé dotace byly i významně vyšší než tato. Na obsah webu žádné dary ani dotace vliv nemají, na druhou stranu bez těchto financí bychom projekt těžko dlouhodobě mohli rozvíjet. Více viz dole, záložka Sponzoři.
Vložil: jmh, 07.07.2015 11:11
Nejedlý, Jan: Mistr sportu skáče z dortu
Ten popěvek o minovém poli má ještě druhou sloku: "Já jsem vůl, ty seš vůl, / my jsme oba voli, / protože skáčeme / po minovém poli."
Vložil: Michal Rusek, 04.07.2015 19:17
Sjezd spisovatelů 2015
Autor je, zdá se, přímo míra objektivity. >>I anarchista Slačálek oproti němu působil informovaně, sečtěle a nepředpojatě.<< Jistě, s anarchistou Slačálkem nemusí každý souhlasit, ale výrok, že "působí" informovaně a sečtěle... Nu, zřejmě na tento úhel pohledu má nemalý vliv sponzor tohoto webu, tedy... ambasáda USA. To jsme to s nezávislostí literatury dopracovali...
Vložil: Yoker, 27.06.2015 01:40
Radůza: Čáp nejni kondor
PROTOŽE TEXT NELZE ČLENIT NA ODSTAVCE, POUŽÍVÁM MÍSTO NICH ---000000000000000--- Na dvorku slepice, kachny, husy. V chlívku koza Betýnka. Králíci v králíkárně. Kočka, co má prašivinu. Skoro celý rok bláto. Všude hovna ... My to známe, Radůzo! Já i řada mých vrstevníků. ---000000000000000--- Ono,... když z kalendáře lidstva vytrhneme těch posledních 50 až 100 let, tak tam nezbyde skoro nic jiného. Jen ten úzký, nezprostředkovaný život s přírodou, se zvířaty, s lidmi kolem. Skutečné zážitky. Skutečné pocity a city. To je to, co umělec musí mít. Bez toho to nejde. ---000000000000000--- To, jak Radůza nějakou dobu vyrůstala u prarodičů na vesnici, ji spojuje s umělci zhruba o generaci staršími. Uvedu dva: Jaromír Nohavica, Lucie Bílá. Radůza zkrátka kotví ve světě o generaci starším. Svými pocity, svým elánem, svou opravdovostí. „Čáp nejni kondor“ ukazuje podhoubí, z kterého její písničky vycházejí. Knížka by ovšem byla krásná i sama o sobě. ---000000000000000--- Je útlá – 69 stran. Ale děj spěchá rychle kupředu: „Dneska už je zejtra.“ Jak jednoduché a krásné! Jako sám pohyb času. O němž nikdo neví, co je vlastně zač. ---000000000000000--- Kolik jen se toho stane na první stránce! : „Je to zajímavý, co ten králík vevnitř má ... Vidíš, Raduško, tohle je srdíčko. Taky máš takový. Babička ti ho dá do poliuky, můžeš si ho sníst. Na, tu máš, pacičku. Usušíme ji a budeš si s ní hrát.“ ---000000000000000--- Ten spád děje Radůza dociluje - kromě přímé řeči - i krátkými větami, které odpovídají i věku hlavní hrdinky a vypravěčky (5 let). Je to samozřejmě její parketa – vždyť celý text písničky se musí vejít na ubrousek v kavárně ... ---000000000000000--- Jen ten vydavatel! Jako bych ho slyšel: „Je to pěkné, Radůzo. Opravdu. Ale je toho MÁLO ... No, víte co, my to vytisknem velkými fonty, aby toho bylo víc.“ To samé kdysi vzkázal vydavatel Franzi Kafkovi. Když se mu do rukou dostala jeho první knížka ... ---000000000000000--- Ještě jedna věc vtahuje čtenáře do děje: Hlavní linka příběhu je často v přítomném čase. Třeba: „Vlezu si k němu do boudy a jíme lívance. Jednou kousnu já, jednou Aryn. Babička má radost, že mi chutná.“ (str. 10) Cítíte tu sílu? ---000000000000000--- Pořád hovořím, ale ještě jsem se nedotkl otázky: „Může to být čtení i pro děti?“ Nuže: spíše ne. V mládí se člověk dívá dopředu. Ve dvanácti si nebude číst o tom, jak v pěti letech chodil po dvorku. Ještě nemá ten odstup. Čte buď pohádky nebo vyfabulované příběhy pro děti/mládež. ---000000000000000--- Ale „Kondor“ není vyfabulovaný příběh. Je to osobní výpověď člověka, kterému je pět let. Byť, samozřejmě, umělecky ztvárněná. Takové knížky čtou lidé, kteří už mají něco za sebou. Jsou schopni se dívat zpátky. Mají odstup a nadhled. ---000000000000000--- V rodině prarodičů běží život jinak než v rodině rodičů. Oni už do práce nechodí, nikam nespěchají, mají čas ... Vědí, co je opravdu důležité a co ne. Nemají už sice tolik energie, ale to je možná plus. Ten vnouček/vnučka tak má dost času si vše prohlédnout, prozkoumat to a popřemýšlet o tom. A jaksi se tak nějak „aktivně zapojit“: ---000000000000000--- „Čuchám ty smrady a vůně z prádla. Babička mě vždycky nechá pomáhat. Všecko mi ukáže a řekne jak s tím. S prádlem, s řepou, s žehlením, můžu už i sekat srpem. Jsem na to pyšná. Baví mě to. Nejradši chodím na řepu. Mám svoji motyčku a s tou pěkně jednotím. Vždycky nechám jen tu nejpěknější sazeničku.“ (str. 66) ---000000000000000--- Vidíte: pere s babičkou prádlo, jednotí řepu (má svou motyčku!), seká srpem ... Je na to pyšná! Aby ne. Vždyť už umí to, co dospělí. Je užitečná. Cítí, že už je skoro velká. Opravdu pracuje! To je vážná a důležitá věc: vždyť přece práce – a především společná práce – je jeden ze základních kamenů společnosti. Drží společnost nad vodou a pohromadě. ---000000000000000--- Ti starší lidé si také nedávají tolik pozor na jazyk. A tak se člověk leccos dozví: „Mně se líbí, když k nám přijdou ženský. Povídaj si hezky. Ptaly se babičky, jestli už mámu rozvedli. Musela jsem jít hned spát.“ (str. 18) ---000000000000000--- Nebo: „Babička si v seknici povídala se strejdou Emilem. Srkali kafe a mluvili. Vo dědoj. Vo tom, jak jeho táta honil jeho mámu kolem chalupy ...“ (str. 63). Úsměvná historka. Já - jak jsem o generaci starší než Radůza - tak vidím až hluboko do toho Rakouska-Uherska. A tam jsou teda VJECI! ---000000000000000--- Ta Radůzina vesnice je důležitá i kvůli zvířatům. Lidé z města to nechápou, ale my víme, že zvířata se od nás moc neliší. Mají své city, pocity. Nepřetvařují se. Bůh ví, co všechno vědí. Občas to vyplave napovrch: ---000000000000000--- „Přišla ke mně moje husa. Je poslední, co nám zbyla. Ostatní jsme už snědli. Tahle je ochočená a je moje. Zobákem mi začala přejíždět po předloktí a tak drobně mě jako štípala. Trochu to lechtalo a trochu hladilo a zvedlo mi to náladu. Husa tak jako potichu hujhala ...“ (str. 53) ---000000000000000--- Některé příhody dostávají odstupem let zvláštní nový kontext. Úsměvný, hrozivý nebo tak. Jako u té příhody s kondorem, která dala knížce název: „Dost jsem si oddechla, že už se nemusím bát jít ven. Protože děda říkal, že v Americe nejsou jenom kondoři, ale taky imperialisti. A když je to tak daleko, že k nám nedoletí ani kondor, tak imperialista už tepr né. ...“ (str. 29) ---000000000000000--- Jo. Za starými časy padla opona: Imperialista už je tady – teď aby k nám ještě doletěl i ten kondor! To už by člověk nemoh ani vyjít na dvorek. A zanadávat si. ---000000000000000--- „Děda sedí na zápraží. Šteluje rádio. Chytá různý stanice. Nejvíc ze všeho by chtěl chytit Albánii. Prej to je exotika. ... Sedím vedle něj a obdivuju ho.“ (str. 65) Jak tomu ta Radůza ROZUMÍ! Vždyť my vlastně nechceme nic jiného! Jen občas trochu obdivovat. – No, a ta Albánie, to byla fakt exotika. Skoro jako Svobodná Evropa. To člověk někdy nevěděl, kam na ty kecy choděj ... ---000000000000000--- ---000000000000000--- ---000000000000000--- --- *** --- ---000000000000000--- Knížek, jako je „Kondor“, je víc. Třeba: ---000000000000000--- Dutka: U útulku 5 (Magnesia Litera – nominace) ---000000000000000--- Šabach: Šakalí léta (+ film) ---000000000000000--- Dousková: Hrdý Budžes (+ divadelní představení) ---000000000000000--- Liší se věkem vypravěče, prostředím, dobou. Ale jedno mají společné: jde o umělecky přetavené osobní výpovědi mladého člověka o realitě prožité doby. Takhle to opravdu vypadalo. Čestné pionýrské! ---000000000000000--- Ty tři knížky uvádím nejen proto, aby si čtenář „Kondora“ zařadil, ale také proto, abych ukázal, čím se „Kondor“ liší. To někdy není na první pohled zřejmé. Třeba když něco chybí. A mohlo by tam být! Viděl třeba někdo z vás bezdomovce před rokem 89? ---000000000000000--- Já teď ale ještě odbočím. A promluvím o věci dříve zcela samozřejmé, která ale teď, kdy jsou podemílány základy společnosti, již neplatí. Jde o nepsaný zákon, že rodina táhne za jeden provaz. Ten zákon platí jak v „Kondorovi“, tak i ve třech zmíněných knížkách: ---000000000000000--- Kačenka v „Hrdém Budžesovi“ je asi podobná mrcha jako Andrea Kroupová, ale my fandíme Kačence, protože je to rodina. ---000000000000000--- Ta vychovatelka v „Útulku“ řeže občas ty své svěřence vařečkou, ale bere se za ně tak, jako by to byly její děti: „Pane předsedo, vy o těch dětech mluvíte, jako by to byli p-p-psi.“ Protestuje. ---000000000000000--- A Radůza: „To vždycky jdeme s pytlem na kukuřici. Nesmí se to, ale my stejně jdem.“ (str. 13). Tak: rodina je bližší než kabát. ---000000000000000--- A teď už opravdu k té první věci, která v „Kondorovi“ chybí: týká se vztahu mezi rodinou/jednotlivcem a společností. ---000000000000000--- Třeba v „Útulku“: „Ano, jsou to děti, ale jsou to především vzteklí psi.“ Říká úředník, který je představitelem společnosti. A vyřazuje tak ty děti z útulku ze společnosti. Ten motiv se táhne celou knihou ... ---000000000000000--- U Šabacha jde v zásadě o rozpor mezi ideou socialismu a jejím uskutečňováním v praxi. Praxe pokulhávala za ideou. Nebo jí i odporovala. Nejvíc trpěla svoboda jednotlivce. Většinou kvůli blbostem. A tak byla praxe odsouzena k zesměšnění. A s ní i idea ... Šabachovou osobní tragédií je, že na rozpor se společností narážel už doma: jeho otec – plukovník ČSLA – na každou jeho námitku odpovídal dotazem: „A co jsi dokázal ty?“ ---000000000000000--- V „Kondorovi“ ale žádný takový rozpor není: Ta rodina (prarodičů) žije v souladu se společností. A tak celá knížka dýchá jakousi smířlivou harmonií. ---000000000000000--- A teď k té druhé věci. Začnu hned citátem z „Hrdého Budžese“: „Já myslím, že maj dost hloupý maminky a tatínky, samý horníky, zedníky a komunisty ...“ (str. 20). Něco takového by za nás nikdo neřekl! Ne proto, že jsme byli dobře vychovaní. Ale proto, že si nikdo z nás nemyslel, že horníci a zedníci jsou „dost hloupý“. To je totiž jako říct, že jsou póvl, plebs ... ---000000000000000--- Podobných poznámek je tam řada. Končí to až neskutečnou scénou se zákupeckou babičkou. Takovou zrůdu člověk potká tak jednou za život. Když má smůlu ... ---000000000000000--- Společenská vrstva, z níž Dousková pochází, se vyvyšuje nad ostatní. Ale ve skutečnosti je nečistá a odporná. Dousková se vynořila nad její hladinu a promluvila. Musíme jí být vděční! ---000000000000000--- Tato společenská vrstva má na korouhvi napsáno: „Svoboda, pravda, láska“. Nejsou to ale hrdinové táhnoucí do boje. Ani neškodné, komické figurky, jak se někdy prezentují. Jsou to nepřátelé na život a na smrt. Nepřátelé svobody, pravdy a lásky. Jsou u moci. A přitesávají společnost podle svých představ. Aby v ní nezůstalo místo ani pro svobodu, ani pro pravdu, ani pro lásku. Ani pro umění. ... A ani pro lidi jako je Radůza. ---000000000000000--- Já myslím, že je to právě Čistota, která je přivádí k zuřivosti. Proto, že jsou nečistí. A že je to právě Čistota, co nejlépe charakterizuje Radůzinu knížku „Čáp nejni kondor“. Tedy: Morální čistota. ---000000000000000--- Jeden z hrdinů těch krásných a hrozných povídek Horacia Quirogy říká: „Nada hay más bello y que fortalezca más en la vida que un recuerdo puro“. Není nic krásnějšího a nic, co by v životě posilovalo víc, než čistá vzpomínka. ... Cituje Dostojevského. ---000000000000000--- Existuje snad někdo, kdo by těmto věcem rozuměl lépe?
Vložil: Martina Rohlíková, 25.06.2015 10:28
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
První díl Altschulova metoda je čtivý, obsahuje překvapivé myšlenky a závěry a pokud si u některých pasáží vygooglíte co znamenají určité výrazy z náboženské židovské terminologie, budete při čtení nadšeni. Ale toto se nedá říci o druhém díle Piano live - to je nečtivé, v ději se ztrácím, filozofické... myšlenky nepřekvapivé. Na třetí díl už nemám sílu - nebo to bude lepší?
Vložil: jan lukavec , 15.06.2015 08:25
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Ano, pan Vaněk má pravdu, omlouvám se, opravíme.
Vložil: Antonín Kudláč, 12.06.2015 16:48
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Nekonvenční, ale zajímavé, alespoň podle mne. Zvláštním způsobem to rozšiřuje pohled na dané téma.
Vložil: jan lukavec, 12.06.2015 14:53
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Ano, s tím souhlasím. Podle mne ani není možné se bez osobního vztahu do hloubky pořádně někým zabývat. Vysoká míra vcítění přitom může být jistě i prospěšná, pokud tedy nepřechází v nekritický obdiv a "slepou lásku". To, že se ale badateli začne předmět jeho badatelského zájmu zjevovat atd., už podle... mne je trochu nekonvenční.
Vložil: Antonín Kudláč, 12.06.2015 14:45
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
K té míře osobního ponoření badatele do zkoumaného "materiálu": v českém prostředí se stále, zřejmě pod německým vlivem, považuje za jediné přijatelné bádání sine ira et studio. V zahraničí je ale už dávno běžný velmi osobní vztah vědce k tématu, který je většinou otevřeně v odborném díle přiznán. Souhlasím... ovšem s tím, že záleží hodně na tom, nakolik tento vztah deformuje výsledky zkoumání. Recenzovanou knihu jsem nečetl, zmíněnou Doležalovu o Toufarovi ovšem ano a nemám pocit, že by to Doležal nějak přeháněl. Je vůbec otázkou, kde končí věda, kde publicistika a kde prozaická fikce, ono se to často všelijak prolíná.
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.06.2015 22:38
Viewegh, Michal: Zpátky ve hře (in HN)
Jen bych poznamenal, že ani poslední povídka nemá "vypravěče" v zavedeném smyslu toho slova, ale klasického vieweghovského hrdinu popisovaného ve třetí osobě.
Vložil: Hana, 11.06.2015 15:17
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Právě jsem dočetla druhou knihu "Aristokratka ve varu" po "Poslední aristokratce", a obě jsou skvělé, řekla bych tedy ža ta první o něco lepší, ale je to příjemné oddychové čtení. Kéž by bylo takových knih víc.
Vložil: Antonín Kudláč, 11.06.2015 09:00
Sjezd spisovatelů 2015
Prosimich, že sem tak smělej, voni sou taky literát? Podle toho "obvikle" a "perli" sázím, že jo... Třicet stříbrnejch bych bral, to zas jó, drahej pane.
Vložil: Karel Řapek, 11.06.2015 04:45
Sjezd spisovatelů 2015
Jako obvikle se zapomněla prodiskutovat prodejnost českých literátů, zejmena básníků, kteří z veselou myslí se nechali naverbovat reklamou a propagací, stejně jako se jejich předchůdci, po roce 48, nechali až na vyjímky naverbovat na slogany a básně opěvující reálný socialismus a tvoří za mnohem víc,... než třicet stříbrných texty ve stylu - dočista do čista a podobné perli, samozřejmě na sjezdu nebyl ani jeden Jidáš, ale pouze trpící literáti. K
Vložil: Pavel Mandys, 09.06.2015 08:46
Sjezd spisovatelů 2015
Jak rychle se na Slováky zapomene... Přidáno alespoň do závorky, přece jen tam tehdy měli hlavní slovo Češi.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.06.2015 01:19
Sjezd spisovatelů 2015
K tomuhle se dá podotknout leda, že ten "legendární čtvrtý sjezd ... z roku 1967" nebyl českých, ale Svazu československých spisovatelů včetně obskurních zástupců národnostních menšin; Češi dostali vlastní svaz až po federalizaci a normalizaci. — (Vopěnka pak, jak je možno si ověřit ve zde pohříchu... neodkazovaných sjezdových materiálech na art.ihned.cz/knihy, netvrdil, že rok a půl je "průměrná doba potřebné k napsání knihy", nýbrž arbitrárně ji stanovil jako "od zahájení psaní do vydání" při ignoranci faktu, že když je text v sazbě a tiskárně, autor už toho moc nenapíše; v ročních periodách nepublikuje zdaleka jen Viewegh).
Vložil: Marie, 29.05.2015 13:24
Stavarič, Michael; Schwab, Dorothee: Děvčátko s kosou
I téma smrti nebo rozvodu dokázala řada autorů zpracovat tak, aby se knížky líbily i dětem... Co třeba Bratři Lví srdce (1973!) nebo Luisa a Lotka (1949!)? Ale dnes jsou opravdu v módě spíš zmiňované „dětské knihy pro dospělé“.
Vložil: MUDr.Robert Kovarik, 25.05.2015 18:25
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Ziju mimo CR od ro ku 1981.Vydal jsem nekolik knih s neobvyklými tematy beletristicky i odborne, ale v Nemcine, Ebooks jsou vydány v CiandoEbook-nakladatelství, tistené ve vlastním nákladu. Na preklad do materstiny si jiz netroufám. Najde se nekdo, kdo by mel zajem mé knihy prelozit a vydat?
Vložil: -lenka, 21.05.2015 13:55
Beran, Radek: Malý pán
moc se mi líbí :-)
Vložil: Jitka J., 19.05.2015 14:18
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Já si jen říkám, kde zůstala Strážkyně pramene? Aneb nejlepší sci-fi loňského roku podle iLiteratury. :)
Vložil: Antonín Kudláč, 19.05.2015 07:15
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
No vida, jen další potvrzení toho, co jsem psal - dokonce i samo vymezení předmětu hlasování je nejasné.
Vložil: Boris Hokr, 18.05.2015 23:27
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Antoníne, a právě proto dávají perfektní smysl... Ne, letos si možná říkám, jak je možné, že se můj vkus tak strašidelně liší od reality dle Akademie, ale není to nic, co by mě vytáčelo tak, jako se to povedlo loňskému zařazení Zoo City pod sci-fi.
Vložil: Antonín Kudláč, 18.05.2015 20:38
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Na rozdíl od Borise Hokra si nemyslím, že by výsledky hlasování tohoto grémia dávaly "perfektní smysl", vždyť jakákoli hlasování o "nejlepší díla" jsou už z podstaty věci vždy výsledkem dobové módy, lobbingu a zprůměrování jen těžko slučitelných osobních názorů i komerčních zájmů.
Vložil: Toman, 15.05.2015 15:17
Kolmačka, Pavel: Wittgenstein bije žáka (2)
Dovolím si vás poprosit, paní Kittlová: Nepřispěla byste do časopisu Chron (zdarma) něčím jako esejí přímo na onu báseň, která dala sbírce název?
Vložil: Toman, 15.05.2015 15:11
Kolmačka, Pavel: Wittgenstein bije žáka (1)
Dovolím si vás poprosit, pane Alexo: Nepřispěl byste do časopisu Chron (zdarma) něčím jako esejí přímo na onu báseň, která dala sbírce název?
Vložil: Jan Caska, 14.05.2015 09:46
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
Včerejší beseda s autorkou v Mahenově památníku v Brně za přítomnosti A. Přidala přispěla k úspěšné prezentaci knihy. Díky!
Vložil: Tomáš Krejčí, 11.05.2015 20:20
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
O této knize jsem se dozvěděl až prostřednictvím skřítka Hajaji na ČRo2, kde byl příběh v rámci 7. dílné četby vysílán. Bohužel jsem neměl možnost slyšet díly všechny, ale to mi nezabrání si knihu jít koupit a přečíst si ji. Díky paní Papoušková za takový humorný příběh.
Vložil: Stanislava Zuzáková, 06.05.2015 18:02
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Dík za pěkné zábavné počtení,těším se na pokračování
Vložil: Vladimir Sobotka, 03.05.2015 01:10
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Ta kniha nemá s integralnim pristupem ve vedach nic spolecneho, je to slepenec nesouvisejících kapitol, z nichz nektere jsou pochybne kvality ...
Vložil: Vojtěch Matocha, 23.04.2015 16:09
Ajvaz, Michal: Zlatý věk
Michal Ajvaz je těžko uchopitelný génius a Zlatý věk je jeho nejlepší próza a jeho druhé nejlepší dílo vůbec (hned po Vraždě v hotelu Intercontinental). Vřele doporučuji!
Vložil: Vašek, 20.04.2015 22:22
Ajvaz, Michal: Zlatý věk
Michal Ajvaz je akademický filosof a jeho knížky jsou myšlenkově velice hluboké, rozhodně nejsou pro každého. Kdo je pobere, může jim dát třeba 100 %, ale leckdo se skutečně nechytí a dá třeba 0 %.
Vložil: jmh, 18.04.2015 23:09
Payne, Petr Pazdera: Předběžná ohledání
Rejpanec za ty, které po nákupu informace zbyly.
Vložil: rejpal, 18.04.2015 21:45
Payne, Petr Pazdera: Předběžná ohledání
"Především drobnohledný, induktivní způsob vypravěčského podání, založený na snaze uvidět a pojmenovat vše (anebo naopak alespoň něco), co je pro zachycovanou situaci podstatné, je jednou ze zásadních konstant autorova stylu." Informace za všechny peníze:-)
Vložil: Tomáš Matras, 15.04.2015 12:31
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Ukazují díla za miliony: Jak viděl Šumavu Josef Váchal Český Krumlov - Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově připomíná na ploše 1000 metrů čtverečních toho, který stál příliš mimo smečku. Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/ukazuji-knihy-za-miliony-jak-videl-sumavu-josef-vachal-20150413.html
Vložil: tomáš havel, 13.04.2015 19:35
Hnízdil, Jan: Zaříkávač nemocí
Omlouvám se za dlouhý příspěvek nijak nesouvisející s literaturou. Avšak výroky, které uvedl pan Honzák, často šířené v masmédiích lékaři (nikoli zubními), věřím že v dobré víře, matou čtenáře a posluchače a ve výsledku je poškozují. Protože pro každého z nás je mnohem pohodlnější své zkažené zuby svést... na stres, imunitu, nezdravé živ. prostředí, popř. na maminku s babičkou (po nichž jsme špatné zuby zdědili), než si přiznat nedostatečnou hygienu a vyvodit z toho nějaká opatření. /// Nic jako "ochranný plak" neexistuje; každý zubní plak je patologický (event. potenciálně patol.) /// Srovnávat zub se žaludkem je demagogické – bylo by to na dlouhé psaní, ale i laikovi musí být jasné, že sliznice a zubní sklovina jsou diametrálně odlišné tkáně. Sliznice může být při stresu třeba negativně ovlivněna nižším prokrvením, ovšem tvrdé zubní tkáně s vnitřním organizmem nijak nekomunikují (víra v to, že ženám v těhotenství plod odebral vápník ze zubů, a ty kvůli tomu zkazily, patří mezi výše uvedené pověry). Laicky velice zjednodušeno (neberte mě prosím za slovo), jsou to "neživé" tkáně, něco jako kámen. Stejně tak nelze srovnávat "rány" se "zubním kazem". Narozdíl od rány kůže, svalu atp. se zubní kaz nemá šanci zahojit! Tvrdé zubní tkáně totiž nemají schopnost regenerace!!! (Existuje pár zanedb. výjimek). /// Imunita se vznikem zub. kazu nemá nic společného – aby kaz vznikl, musí se rozrušit sklovina (jak už bylo řečeno vysoce anorganická hmota), k tomu ale nedochází nějakým „požíráním“ zlými bakteriemi, byť by byly nalomenou imunitou jakkoliv posilněny (obrázky příšerek se sbíječkou jsou vysoce nevýchovné). Ony se živí, jako my všichni ostatní, organickou stravou (až na pár množstevně zanedbatelných složek). Na začátku musí být kyselina, která sklovinu rozleptá. V ústech se octne buď přímo jejím popíjením (třeba kys. fosforečná v coca-cole či kys. citronová v citrusech) – tady jde o čistě chemický, na stavu organizmu nezávislý děj – nebo zkvašením cukrů v zubním plaku bakteriemi na kyseliny, tady jde o nevyhnutelný projev metabolismu bakterií, které fyziologicky kolonizují trávící trakt bez ohledu na stav imunity. (Metabolizovat musí zrovna tak ty „hodné“ stejně jako ty „zlé“ a ústa bez bakterií existovat nemůžou). To však nějakou dobu trvá, víc než 12 hodin, čili z plaku potenc. nebezpečného se ten škodlivý nemusí vůbec vyvinout, když si dotyčný 2x denně vyčistí zuby. (Zde dochází u velké části populace k nedorozumění, není totiž to samé „čistit“ a „vyčistit“, jinak řečeno: slovesný vid v tomto případě není jen mluvnická kategorie, ale může mít i osudové praktické dopady). /// Imunita může hrát jistou roli v onemocněních závěsného aparátu zubu – parodontu - (i když i zde je většinou klíčová hygiena), tedy u onemocnění lidově označovaných jako „parodontóza“. Závěsný aparát zubu je ovšem mnohem podobnější sliznici (třeba žaludku) než tvrdé zubní tkáně. /// Je pravda, že určité projevy stresu zuby (ale zase mnohem častěji jejich parodont) poškodit můžou: zatínání a skřípání zuby vede k přetížení a ničení parodontu – ovšem zase jde o víceméně primitivní fyzikální děj, nikoli o složité procesy ve vnitřním prostředí organizmu.
Vložil: Radkin honzák, 13.04.2015 13:27
Hnízdil, Jan: Zaříkávač nemocí
Zubní lékař Tomáš Bartoň, vyučující Stomatologické kliniky...atd... Vysvětlovat to ale narušením ochranného plaku a zvýšenou kazivostí je podle něj nonsens. Nevím, proč by to měl být nonsens; při stresu se zatraceně mění parametry imunity (zhoršuje se hojení ran, aj., což už věděli Napoleonovi váleční... chirurgové, neboť to sledovali u ustupujících - ne u vítězících - armád!), mění se ústní mikrobiom i složení slin. Stres je nutné chápat jako skutečně BIOLOGICKÝ DĚJ, při němž organismus jednak nesmírně plýtvá energií, jednak vypíná systéme, které z hlediska bezprostřední užitečnosti nejsou významné. Máme-li tedy vědecky uznávaný stresový žaludeční vřed, nevím, proč popírat existenci dalších podobných defektů v trávícím systému, který ohlašuje stres tím, jak nám vyschne v ústech!!!
Vložil: jan lukavec, 08.04.2015 13:11
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Jelikož nejsem úplně rád, když mne někdo obviňuje z demagogie, zkusil jsem ještě požádat několik různě orientovaných psychoterapeutů, aby se vyjádřili k Zítovu výroku. Reakce všech byla nesouhlasná: jde podle nich o „velmi hloupou myšlenku“ (Vladislav Chvála), případně o výrok „psychologicky nepravdivý“... a „zavádějící na mnoho rovinách“ (Radek Sýkora). Podle Sýkory „autor rituál nijak nedefinuje a hlavně nediferencuje jeho možné významy a funkce. V jeho pojetí je něčím, co je rigidní, zbytečné, ba co patří jen do sféry duševních poruch, čímž zcela opomíjí jiné, jednoznačně pozitivní stránky, které ale právě duševním a vztahovým záležitostem velmi prospívají“. Podobně Milena Nováková zdůrazňuje, že samozřejmě „není rituál jako rituál, skutečně hodně záleží na tom, o čem konkrétně mluvíme“. Podle Novákové „pokud se díváme na rituál jako na obřad, něco posvátného, přechodového, symbolického (např. pohřeb, svatba, rituál dospělosti nebo různé rituály přírodních národů)“, – a o tento typ rituálů v rozhlasové debatě šlo – „pak to s neurotismem nemá mnoho společného, naopak je to výraz zdravé komunity“. A co se týká „upřímně milujících“, dodává Sýkora: „I když někdo upřímně někoho miluje, také vytváří rituály, které mohou lásku uchovat, povzbudit, oživit, např. oslava seznámení, svatby atd. Přijde mi to přirozené a vztah budující“. Sám za sebe tedy ještě dodám, že nikdo nemá právo druhému jakékoli rituály vnucovat a každý ať si zařídí život, jak chce. Ale považuji za nešťastné, když redaktor Českého rozhlasu pronáší ve veřejnoprávním vysílání věty navozující představu existence jakýchsi emocionálních „superlidí“, kteří si v životě vystačí bez jakýchkoli rituálů, a pak těch ostatních, jaksi méně dokonalých, kteří se bez pomocné "berličky" rituálů neobejdou.
Vložil: Dagmar Vaňková, 06.04.2015 12:43
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Už spoustu let jsem se tak nepobavila a nahlas nezasmála. současné době je takovéhoto humoru velmi třeba a jsem ráda, že jsem obě tyto knihy objevila. Autorovi děkuji, přeji mnoho dalších nápadů a invenci a hlavně se těším na další případné pokračování nebo jinou jeho knihu.
Vložil: Denisa, 28.03.2015 10:35
Čtvrtek, Václav: O Kačence a tlustém dědečkovi
vaše kniha je velmi hezka
Vložil: jan lukavec, 25.03.2015 09:30
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
To je otázka výkladu. Nějaký „pocit bezpečí“ potřebuje každý člověk, takže věta „Rituály potřebuje člověk, který prostě potřebuje nějaký pocit bezpečí“ se dá vztáhnout na každého bez rozdílu. Z celkového kontextu Zítova vystoupení to ale podle mne neplyne. Co mají totiž znamenat slova „pokud člověk... doopravdy někoho miluje, tak rituály skutečně nepotřebuje“? Že tedy neurotici doopravdy nemůžou nikoho milovat?
Vložil: Jana Hlaváčková, 24.03.2015 17:39
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Bohužel právě to slovíčko "jen" a vynechání předcházející věty mění smysl celého vyjáření. Pan Zíta použil neurotiky pouze jako příklad lidí, kteří potřebují "celou řadu rituálů" (tedy nejen svatbu) k pocitu bezpečí. Tim vůbec neřekl, že ten, kdo není neurotik, rituály k pocitu bezpečí nepotřebuje,... což ovšem z nepřesné citace vyplývá právě kvůli přidání "jen".
Vložil: jan lukavec, 24.03.2015 08:22
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Citovaná slova zazněla v pořadu Radiofórum 12.02. 2015 (prehravac.rozhlas.cz). Anotace: „Počet nových sňatků v Česku klesá, rozvodovost dosahuje téměř padesáti procent. Proč máme v tuzemsku pocit, že manželství je přežitek? Platí tento trend i... jinde? Co jej způsobuje a může ho něco změnit? M. Ševčíková hovoří s psychoterapeutem L. Kantorem“. Pan Zíta jako jeden z hostů tam doslova pravil (čas 11.32): „Rituály potřebuje člověk, který prostě potřebuje nějaký pocit bezpečí. Je to známé, že neurotičtí jedinci se potřebují obklopit celou řadou rituálů, které jim ten pocit bezpečí dodávají. Ale pokud člověk doopravdy někoho miluje, tak rituály skutečně nepotřebuje“. Nerad bych Daliboru Zítovi křivdil (je to inteligentní muž, jehož pořady jinak bez odporu poslouchám), ale není mi jasné, v čem má spočívat můj „demagogický“ přístup. Do jeho citátu jsem – pravda – přidal slovo „jen“, za což se omlouvám. Ale nikoli proti smyslu celého vyjádření, takže si nemyslím, že bych cokoli vytrhával z kontextu nebo překrucoval. Ostatně Zítův výrok, na který má ale samozřejmě právo, hned v onom pořadu vzbudil nesouhlasné reakce: například moderátorka Ševčíková jeho názor bezprostředně označila za „velmi specifický“. Interpretovat se dá ale různě, podle toho, kolik mezi námi vlastně chodí neurotiků (sám za sebe nemám problém přiznat, že mezi ně možná patřím). V jisté odborné knize se k tomu šalamounsky píše: „Prevalence neurotických poruch v populaci je udávána mezi 7 – 85 procenty podle zvolené metody“…
Vložil: Dalibor Zíta, 23.03.2015 17:21
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Nejen, že jsem tu větu takhle neformuloval, ale ani si nemyslím, že "jen" neurotičtí lidé potřebují rituály. Jen si myslím, že přisuzovat rituálům větší roli než mají není rozumné. A instituce manželství prochází krizí, to je nepochybný fakt. Pan Lukavec je šikovný demagog, podařilo se mu vytrhnout... z kontextu pořadu Radiofórum větu, kterou mohl použít proti mně a ještě jí překroutit. Ve skutečnosti jsem se snažil říct, že manželství nemusí být pro každého a pro zdravý vztah není v dnešní době nutné ani potřebné, naopak spoustu nefunkčních vztahů je v manželství zakonzervována k nesnesení a o to těžší jsou pak ty rozvody.
Vložil: Marie, 23.03.2015 08:46
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Tady ještě něco k té Wikipedii - proč je škoda nad ní lámat hůl: byznys.lidovky.cz
Vložil: M Pokorný, 19.03.2015 10:46
Nový překlad Švejka do němčiny
Pokud jste si jist, tak napište údaje, specialisté o tom podle všeho nevědí a na síti se mi v překladu Emilie Marghitové daří najít jen třicetistránkovou brožuru s povídkami. http://comenius-bibl.wz.cz/Hasek.html#1588
Vložil: Hanzík Jaromír, 19.03.2015 01:33
Nový překlad Švejka do němčiny
Tyto dotazy jsou od posluchačů rádia - soutěžní otázka. A co překlad E.Marghity z roku 1931 ? Takže 2x ?
Vložil: JMH, 18.03.2015 23:16
Nový překlad Švejka do němčiny
Jednou. Překlad Jean Grosu. Kolikrát se na to ptáte pod různými jmény?
Vložil: Emilie, 18.03.2015 21:49
Nový překlad Švejka do němčiny
Kolikrát byl přeložen Dobrý voják Švejk do rumunštiny ? Děkuji
Vložil: M.Žůrková, 18.03.2015 19:23
Nový překlad Švejka do němčiny
Kolikrát byl přeložen DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK do rumunštiny? Děkuji
Vložil: Dagmar Janurová, 18.03.2015 16:48
Nový překlad Švejka do němčiny
Kolikrát byl přeložen DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK do rumunštiny? Děkuji
Vložil: jan lukavec, 16.03.2015 13:45
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Asi ano. "Příslib budoucnosti", ke kterému se možná můžeme blížit, ale který je nedosažitelný...
Vložil: Antonín Kudláč, 16.03.2015 12:39
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Jestli ono to nebude tím, že celostní vědecké poznání člověka je ze své podstaty nemožné. Možná je to dobře.
Vložil: jan lukavec, 15.03.2015 20:37
Doležal, Bohumil: Události
Je pravda, že Doležalovy názory na vyhnání Němců, neoimperialismus současných Rusů, výstavbu amerického radaru nebo na naše nedostatečné vyrovnání s komunismem jsou neměnné (což není výtka) a dopředu předvídatelné (což může být pro čtenáře únavné či málo atraktivní). Ale dokáže pružně měnit svůj souhlas... či nesouhlas s konkrétními lidmi podle toho, jestli mají podle něj v dané otázce postoj „správný“ či nikoli – hlavní tedy většinou je téma, ne osoba, ale jeho útoky pak někdy do osobní roviny bohužel skutečně přecházejí. Co se týká Havla, Doležalova kritika mi někdy přišla opravdu nespravedlivá, zapšklá a subjektivně velmi zaujatá, ale třeba v tom, co napsal po Havlově smrti, se nad to vše (a konkrétně i nad onen dávný osobní konflikt) přeci jen dokázal povznést. „Nedostatek nadhledu a hlubšího uchopení tématu“? Zde částečně nesouhlasím, Doležal někdy dokáže téma zasadit do hlubších historických souvislostí a pak můžou být jeho texty i podnětné a osvěžující, i když, jak jsem naznačil, nejednou jsou přitom analogie, jež naznačuje, sporné...
Vložil: Oto Horák, 12.03.2015 23:44
Doležal, Bohumil: Události
Kritika vyvážená. Nemůžu si pomoci, já bych v případě Doležalových Událostí vyvážený být nedokázal. Vadí mi už název: přestože může mít Doležal rád Jana Hanče, převzít název jeho knihy pro vlastní spis se mi nezdá vkusné. Na politických komentářích Bohumila Doležala mi nikdy nevadilo, že měl jiné -... někdy diametrálně odlišné - názory než já. Tím víc by mne mohly zajímat: mnohé pravicové, neřku-li křesťansky a konzervativně orientované publicisty čtu s potěšením (Petra Havlíka, Benjamina Kurase, dokonce i Romana Jocha). U Doležala mi vadí nedostatek nadhledu a hlubšího uchopení tématu, nadčasovější dimenze textu, všechny problémy převádí na stranickou politiku, běžný stranický a politický provoz. Neustále kritizuje konkrétní politiky (takřka všechny), bohužel však málo věcně a spíše emocionálně. Silná či rádoby vtipná, avšak shazující slova však nejsou argument. Polemiku ad personam považuji za neproduktivní, nepřináší nic než vzájemné mediální přestřelky a urážky, po nichž zbyde jen pachuť. Pro mne jako čtenáře je ztrátou času se po padesáté přesvědčovat, že Doležal nemá rád třeba Václava Havla. (Zvlášť když je člověk informován o jejich osobním konfliktu na redakční radě Tváře v roce 1969 - viz mj. v knize Josef Topol: O čem básník ví). Doležalovy články téměř nikdy čtenáře nepřekvapí, názory v nich jsou pořád stejné, jen minimálně modifikované, mohla by jich být polovina nebo třetina a o nic bychom nepřišli. Jinak samozřejmě nikdo rozumný Doležalovi neupírá statečné chování za normalizace. A já bych rád i na tomto místě připomenul Bohumila Doležala literárního kritika (soubor Netrpěná literatura z Torstu). Byl kmenovým autorem Tváře, specializovaným především na poezii, a přestože mnozí kritici (např. Milan Jungmann) mu ve srovnání s Janem Lopatkou vystavili nelichotivé vysvědčení, hodnotil bych řadu těchto jeho textů vysoko. Jakkoli jednostranná a přehnaná byla Doležalova kritika některých moderních klasiků české poezie (Halas, Zahradníček, Závada, Holan, Skácel aj.), vždy v ní byly bystré postřehy, dílčí pravdy, nad kterými se stálo za to zamyslet. Nejlepším Doležalovým textem je však jeho článek o Švejkovi. Na rozdíl od autorů, kteří Haškův román považovali za vynikající, takřka bezchybné dílo (Frynta, Kosík aj.), či za špatné, případně nemorální (Jehlička, Durych aj.), jediný Doležal skvěle vystihl a argumentačně doložil, že Švejk je velké dílo. A to ačkoli jsou v něm mnohé slabé, odbyté pasáže, jež však mají svůj "spontánní" smysl (nejen "přestože" ale i "protože"). Bohumil Doležal několikrát řekl, že ho literatura přestala zajímat a proto o ni od sedmdesátých let už neměl důvod psát. Na to měl zajisté právo se rozhodnout podle svého mínění. Já mám zase právo si myslet, že udělal chybu. Neboť jeho psaní o literatuře bylo o dvě patra výš než jeho "události"...
Vložil: Walter, 06.03.2015 10:53
Michlová, Marie: Smrt múz
Nádherná kniha, vtipná, svižná, radost číst. Možná trochu dlouhá, ale rozhodně mimořádné dílo.
Vložil: Vladimir Bosak, 03.03.2015 12:17
Sedláčková, Andrea: Moje pařížská revoluce
Jisté je, že fízlum a jejich dětem patří svět. "...existovala ještě třetí kategorie, a to pseudodisidentů, co si na své vydělení spíš hráli, protože měli pevné zázemí u rodičů, kteří byli ve straně a v lepším případě i u StB, a z každého maléru je byli schopní vytáhnout."
Vložil: Milan, 27.02.2015 08:44
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Marie 2: Protože dnes bohužel může komentovat kdokoliv cokoliv, až se z toho ukomentujeme k smrti... Zajímavé komentáře jsou jistě na místě, ale kolik takových na různých webech najdeme...
Vložil: Marie 2, 26.02.2015 08:35
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Proč mají čtenáři potřebu vytýkat autorovi článku jiný názor, než mají sami, nebo ho rovnou urážet? A zrovna v případě této knihy... P. Josef Toufar i Miloš Doležal by si snad zasloužili debatu trochu na úrovni.
Vložil: pavel bezdek, 25.02.2015 23:09
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Autor recenze je blb, co si pro sve nedocenene ego pri psani recenze nevidi ani na spicku sveho nosu. Mene intelektualniho snobismu, mene osobnich nazoru a informaci o sobe, vice faktu a objektivni kritiky vuci recenzovane publikaci. Kdyz jsem docetl az k mistu "Celkově tak ale kniha vyznívá v podstatě... jako minuciózně přesně zdokumentovaná hagiografie o muži, kterému ke skutečnému blahořečení a svatořečení schází už jen nějaký ten zázrak", bylo mi jasne, ze jde spise o nazorovy exibicionismus nez o recenzi.
Vložil: Jan, 25.02.2015 22:56
Zábranová, Eva: Flashky
Jak jednou člověk začne číst, nelze přestat, třebaže někdy nesouhlasí. Tragika Celého života se dovršuje. Co mě ale nemile překvapilo, je nedbalá práce redaktora. Neopravil řadu chyb v interpunkci (na požádání dodám příklady), ani některé věcné nepřesnosti, např. názvy starších filmů (Viděno sedmi -... ve skutečnosti nejspíš Viděno osmi, Výtah, ve skutečnosti nejspíš Výtah na popraviště). U Torsta bych čekal pozornější práci.
Vložil: Stanislav, 25.02.2015 16:03
Soukupová, Petra: K moři
Výborná kniha. Obdivuji neobvyklou formu, sloh, ale především schopnost tak mladé autorky popsat rozdílné charaktery a city postav děje. Gratuluji.
Vložil: jan lukavec, 24.02.2015 14:16
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
s panem Horákem se nakonec shodnu aspoň na tom, že "diskuse o pravosti Slova o pluku Igorově - podobně jako jiné záhady - nebude nikdy jednoznačně a uspokojivě uzavřena". Co se týká Wikipedie, je samozřejmě pravda, že ji může kdokoli vylepšovat, ovšem s tím rizikem, že nikdy nevíte, jestli vámi vytvořené... heslo bude ještě příští den nebo měsíc existovat.
Vložil: jmh, 23.02.2015 10:42
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Hm, máte pravdu, opraveno.
Vložil: Milada, 23.02.2015 09:47
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
"Tím se zapsal i do podvědomí studentů na katedře bohemistiky FF UK" - pevně doufám, že se těm studentům zapsal pouze do povědomí :)
Vložil: mruk, 20.02.2015 11:23
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Mruk. Hallér, zasahuje, namísto Jovany. Haha. Proč si myslíš, že je Marle žena, co? Vymazal bych tě pro gendrovou nekorektnost. Mruk.
Vložil: jmh, 20.02.2015 09:12
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Takovéhle oslovení ženy se u nás nenosí, mruku. Proto Tvůj příspěvek putuje do koše.
Vložil: Marie, 18.02.2015 16:27
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Přestaň blábolit, mruku
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:37
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Tak né, panáčkovi je přes třicet a sám básní. No potěš. mruk
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:35
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Ty budeš asi student, co? Hodně blbý. Tušíš třebas, jakej je rozdíl mezi sbírko, výborem a souborem? No nic.
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:34
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
"Takové bylo rozčarování autora, kterému ležel na srdci osud vlasti, ale na prahu tzv. normalizace zatím neviděl ani náznak rozednění." Ste se znali?
Vložil: Oto Horák, 17.02.2015 14:12
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Osobně si myslím, že diskuse o pravosti Slova o pluku Igorově - podobně jako jiné záhady - nebude nikdy jednoznačně a uspokojivě uzavřena. Obránci jeho pravosti mohou jakékoli literární a historické prohřešky v textu pohodlně vysvětlit, zejména pak v díle, jenž je jen opisem: došlo prostě ke zkomolení,... špatnému přepisu či čtení, jde o dosud neznámý výraz atd. - v tomto smyslu se dají provádět úplná kouzla a fantazii se meze nekladou. S názory Andreje Zaliznjaka - člověka nepochybně erudovaného - jsem se seznámil jen velice povrchně, ale je jasné, že pokračuje v jazykovědné linii obhajoby pravosti, kterou prováděli i - podobně erudovaní - Roman Jakobson a Dmitrij Lichačov. (Ostatně o konzervativním myšlení Zaliznjakově svědčí, že mu roku 2007 právě za jeho práci o Slovu byla udělena cena Alexandra Solženicyna - ještě za spisovatelova života a dohledu...) Při vší úctě k rusistovi Tomáši Glancovi však nemohu souhlasit s tím, že "opravdoví odborníci" o pravosti Slova nepochybují. Významný francouzský slavista André Mazon a jeho francouzští žáci (a jejich dnešní žáci), německý profesor Klaus Trost, ruský - dokonce oficiální sovětský - historik (zdůrazňuji historik, který došel k opačnému mínění než měl původně) Alexandr Zimin - nejsou jen tak někým, nad kým by se mohlo mávnout rukou a jejichž názory by byly "překonány" a vyvráceny. Ostatně i profesora Harvardské univerzity Edwarda Keenana je třeba brát vážně, jakkoli o jeho hypotéze o Dobrovského autorství Slova asi oprávněně pochybujeme. Avšak neměli bychom ji šmahem odmítat jen proto, že Dobrovský je "někdo" v dějinách českého jazyka a kultury... (Podobně jako Jungmann, podezíraný – i Dobrovským – na spolupráci při konečném tvaru RKZ.) Z české rusistiky je tu nepominutelný text Jiřího Fraňka Slovo o pluku Igorově aneb Ruské RKZ (Souvislosti, 2/1995). Není neprůstřelný, jsou tam argumenty méně přesvědčivé, ale zejména v historických souvislostech "nalezení" Slova knížetem Musinem - Puškinem je to hlas velice relevantní a pádný. Prostě - jak jsem už psal - na Slovo jsou mezi slavisty různé názory a neměli bychom oponenty našeho přesvědčení "umenšovat". Připomeňme navíc: Nebýt toho, že Rukopisy královédvorský a zelenohorský jsou k dispozici, byly podrobeny vědeckým rozborům, včetně chemických (i když ani ty dlouho nedopadaly jednoznačně), vylučovala by literární a historická obec dnes tak en bloc (až na pár obskurantů) jejich pravost? Samotný jazykový materiál a podoba textu o falzu přímo nesvědčí: vzbuzuje podezření, to ano, ale jistotu ne... Buď jde o originál, nebo kvalitní padělek, takový by byl asi závěr, kdybychom neměli ke studiu “originály” RKZ. Stejný je případ Slova, přičemž okolnosti nálezu, peripetie s tím spojené a tajemné zmizení nikým (doslova nikým!) neviděného originálu jsou ještě mnohem podezřelejší než okolnosti objevení RKZ (nalezené v kobce kostela či na zámku). Ostatně podobně, jako si těžko budeme někdy stoprocentně jisti, že Rukopis královédvorský ve své falzifikátorské dílně "ukuchtil" (se společníky) Václav Hanka, mimochodem dosti slabý básník (soudě tak alespoň podle básní, uveřejněných pod jeho jménem), nikdy se zřejmě neprokáže dosti pravděpodobný podíl na Slovu Nikolaji Karamzinovi, proslulému ruskému historikovi a všestrannému spisovateli... V Rusku nejde koneckonců zdaleka o jediný případ literárního falza. I u nás vyšly Tajné zápisky z let 1836 – 1837 Alexandra Sergejeviče Puškina, literární pornografie, prozrazující celkem slušnou znalost kontextu a využívající toho, že skutečné spisovatelovy deníky z těch let se ztratily (a pochopitelně i faktu, že básník stutečně byl erotickým libertinem). Okolnosti “nálezu” textu po 150 letech, “vyvezeném” jedním emigrantem ze Sovětského svazu, jsou ve stylu “jedna paní povídala” a velmi svou krkolomností připomínají “ságu” Slova o pluku Igorově... V této souvislosti jen malý exkurs do příbuzných oborů: Han van Meegeren padělal na stará plátna ztracené obrazy Jana Vermeera van Delfta (o nichž se vědělo, neboť byly součástí evidovaných sbírek) tak brilantně, dokonale, že takřka všichni odborníci nevěřili, že nejde o originály. A to ani poté, co se padělatel přiznal, namaloval podobné a stejně kvalitní obrazy před svědky. Teprve podkres jedné malby “Vermeera”, jenž Meegeren znovu nakreslil, a který na obraze barvami překrytý skutečně analýza potvrdila, se stal důkazem... Nebo si připomeňme, jak tomu bylo v architektuře: Naprosto samozřejmě se napodobovala (ostatně podobně jako v malířství a literatuře, bez rozdílu, zda šlo o “západní” i “východní” umění). Dříve zdaleka nebyl takový smysl pro rozdíly mezi originálem a originalitou, původním dílem a replikou, kopií, jako dnes, mnohdy se to nerozlišovalo vůbec. (V Japonsku se ovšem dodnes některé “původní” chrámy čas od času zbourají, postaví přesně stejné znovu a nadále se uvádějí jako staré památky!) Napodobování a plagiátorství (a také prezentování svých děl jako anonymních) nebylo po staletí vnímáno jako něco špatného, zavrženíhodného: stalo se tak teprve během posledních dvou století, či dokonce jen jednoho. Doplňování starých – většinou nedokončených – staveb se v devatenáctém století (např. v případě dómu v Kolíně nad Rýnem či u nás u Svatého Víta a řady jiných chrámů) přitom dělo ve stylu “gotickém” (viz Mocker aj.). Dnes jsou tyto (do)stavby považovány za neogotické či dokonce pseudogotické. A spory mezi “rieglovci” a “dvořákovci” o tom, zda se smí do “autentické” památky zasahovat, vytvářet “nové jako staré”, budou pokračovat i v budoucích desetiletích... Na závěr obecněji - a pro jakoukoli smysluplnou diskusi to považuji za důležité: Co je to antická literatura? Díla Sofoklova, Eurípidova, Ovidiova, Vergiliova, která se zachovala (byť někdy - jako třeba u Petroniova Satyrikonu - jen ve zlomcích) v mnoha pramenech a zprávách z různých dob, včetně nejstarších, z doby jejich vzniku? Nebo jsou snad antickou literaturou Antické povídky Pierra Louyse? Kdyby se někdo v roce 1800 vytasil s Ovidiovou básní, jež by existovala jen v opisu a o níž by nebyla jediná zprávička v dobové literatuře (byť by byla “sebeovidiovštější”), bral by to někdo z odborníků jinak než jako dosti nejapný podvod nebo vtip? Nebo si vezměme evangelia, kanonická i apokryfní. Zabýval by se někdo vážně Jidášovým evangeliem, které bylo nedávno rekonstruováno a zveřejněno, kdyby nebylo zachováno ve starém kodexu (další podobná pak v nezpochybnitelných starých svitcích) a kdyby už o něm nebyla zpráva u sv. Ireneje z roku 180? Nikoli! Pokud by někdo přinesl "opis" evangelia, byť třeba literárně velice věrohodný a zdařilý, s tím, že originál mu shořel, biblisté by si zaťukali na čelo. Mimochodem: Stojí za pozornost, že řada autentických památek (samozřejmě ne všechny) jsou zachovány jen fragmentárně či ve více verzích – počínaje Eposem o Gilgamešovi a včetně třeba připomínaného Jidášova evangelia. Naproti tomu RKZ a Slovo jsou “vypulírované”, esteticky úhledné, “zachované” v úplnosti. Zkrátka a dobře: Slovu o pluku Igorově byla udělena nějaká podivná výjimka, "dispens". Přístup k němu se zásadně metodicky liší od výše uvedených případů. Proto se ve většině encyklopedií uvádí jako středověká památka a zmínky o pochybnostech jsou leckdy i vynechávány. (Ne ve všech: Třeba v českém Slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů /Libri, 2001, eds. Ivo Pospíšil aj./ se Slovo sice uvádí jako "středověké", poté se však - ve stručnosti - vznášejí podstatné pochybnosti... /autor hesla Ivo Pospíšil/). Jsem prostě názoru právě opačného než autoři anglických – i jiných – encyklopedií a wikipedií: Slovo o pluku Igorově by se nemělo uvádět jako středověký text, a to ani v případě - dle mne nepravděpodobného -, že by jím bylo! Chybí totiž pro takové konstatování pravosti jakékoli nezpochybnitelné, ba dokonce i jen trochu relevantní důkazy. (Na rozdíl od starého původu Eposu o Gilgamešovi, Bible, Satyrikonu, Písně o Nibelunzích, Eddy, Manjóšu atd. Připomeňme zde také, že mnohdy je zpochybňována historičnost postavy Ježíše Krista, přestože první evangelijní zprávy o něm vznikly jen necelých padesát let po jeho smrti – pravděpodobně alespoň částečně nezávisle na sobě – a že minimálně dvě dobové zmínky známe i z židovského, respektive antického, tj. nekřesťanského prostředí.) Jiný postoj není v souladu s vědeckými zásadami, nýbrž zavání spíše ideologií (v Rusku) či alibismem (na Západě).
Vložil: Marie, 17.02.2015 11:20
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Co se týče té Wikipedie, je přece otevřená komukoliv, kdo má zájem její úroveň zvyšovat, mezery zaplňovat...
Vložil: jan lukavec , 16.02.2015 12:00
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Různých článků k tématu se dá najít spousta, třeba i o tom, že skutečným autorem byl prý vlastně Josef Dobrovský. Na danou problematiku nejsem odborník a nechci ani nemůžu zacházet do podrobností (smekám přitom před rozhledem O. Horáka). Když jsem se zeptal odborníků, reakce byly různé. Ukrajinistka... Rita Kindlerová mi na obecné rovině napsala, že „manipulace je v Rusku prostě asi už genetická. Třeba EU dodnes bere vážně sociologické průzkumy, které Rusko posílá, z nich např. vychází, že Rusové jsou v průměru neobyčejně demokraticky myslící, vzdělanější více než nadprůměrný Němec apod. Ale děla se, jako by nic, s těmi daty se normálně pracuje, jak by byly na úrovni nejlepších evropských výzkumů... Takže určitě velkou roli ,nedráždění‘ hrálo, hraje a zřejmě i bude hrát“. I rusista Tomáš Glanc přiznal jisté starší pochyby ohledně Slova: „Dlouho se myslelo, že agresivní tabuizace diskuse o pravosti Slova, kterou praktikovali v těsném a neprůstupném souručenství za sovětskou medievalistiku Lichačov a za západní Jakobson, zvyšuje podezření ohledně záměrně tajených pochybností o pravosti“. Ale podle Glance se „dnes zdá, že uvolnění poměrů nepřineslo žádné pádné důkazy a i nedávný pokus připsat autorství Slova Dobrovskému vyšel úplně naprázdno". Opravdoví odborníci podle něj "o pravosti nepochybují“. V souladu s tím je i to, že ve třech anglicky psaných a na Západě vydaných publikacích, do kterých jsem nahlížel (jedné encyklopedii a dvou nejnovějších a ve Slovanské knihovně přístupných dějinách ruské literatury), je jasně zastávána autenticita památky. To samozřejmě není žádný důkaz, ale alespoň pro mne je to varování před tím, abych ohledně pravosti Slova o pluku Igorově pronášel jednoznačné soudy. A také je to zajímavý příklad proplétání politiky, kultury a vědy, ve kterém je zřejmě těžké jedno od druhého odlišit… Jinak co se týká úrovně české Wikipedie, je nutné s panem Horákem bohužel často souhlasit.
Vložil: Jaroslav Čejka, 12.02.2015 20:56
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Pane Havle, budete mít asi pravdu. Vy ji máte určitě vždycky. Zejména když mluvíte o něčem, co neznáte, že?
Vložil: tomáš havel, 12.02.2015 18:59
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Pane Čejko, musím s Vámi souhlasit, že té demokracie tu máme trochu moc, protože jestli si někdo dovolí nerecenzovat na Vaši výzvu Vaše (z toho, co píšete vyplývá, že skvělé) knihy, tak to už je vrchol! Co s tím? Snad nějaký Svaz kritiků pod kuratelou ministerstva, který by na své členy dohlédl. ... Je ale také možné, že pan Mandys Vaše knihy četl a tak se mu líbily, že se to teď stydí napsat.
Vložil: Jaroslav Čejka, 12.02.2015 12:23
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Po více než třech letech jsem se rozhodl znovu ozvat ve zdejší minidiskusi. Během té uplynulé doby jsem totiž vydal další dvě knihy - pod pseudonymem Michal Fieber Školu detektivů, která zvítězila v soutěži o původní detektivku pořádané nakladatelstvím MOBA, a pood vlastním jménem generační román Odcizená... krajina, který ve stejném nakladatelství získal první ov soutěži o původní historický román či detektivku (zachycuje období od druhé světové války až do dnešních dnů a má i kriminální záplaktu, vycházející ze skutečného případu). Obě tyto knihy jsem nabídl Pavlu Mandysovik recenzování, ale ani mi pořádně neodpověděl, přestože Odcizená krajina splňuje přesně to, po čem v závěru své recenze Soukromého bludiště volal. Co na to říci? Tak to holt v české "demokracii" chodí...
Vložil: Pavel Kohout, 12.02.2015 09:55
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
je možné doplnit - Pavel Kohout - www.kknihy.cz, kknihy@kknihy.cz ?
Vložil: M Pokorný, 10.02.2015 00:00
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Sám se to studovat nechystám, ale klíčový pramen je zde http://nevmenandr.net/slovo/papers/zaliznyak.pdf. Pro Čechy je zajímavé, že reaguje i na statě Pavla Trosta. Pokud si to dotyčný profesor Sorbonny a Ženevské univerzity nevymyslel a Slovo opravdu obsahuje gramatické tvary, pro něž se vynořily další... a nezpochybnitelné doklady až v roce 1951, byl by to argument dosti zásadní.
Vložil: Oto Horák, 09.02.2015 21:38
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Vážený pane redaktore, velmi málo se dívám do anglické Wikipedie a Encyclopadie Brittanicy, takže neznám jejich přístupy a zásady. (Doufám jen, že jejich literární hesla ve Wikipedii mají vyšší úroveň než v české obdobě, v níž některá hesla - samozřejmě zdaleka ne všechna - jsou dost otřesná...) To... nebylo v mé reakci určující. Myslím si, že zahraniční slavisté se dělí ve vztahu k Slovu o pluku Igorově na tři skupiny: a) menšina věřící v pravost Slova, b) menšina zpochybňující veřejně jeho pravost, c) většina, mající o pravosti Slova zřejmě vážné pochybnosti (ovšem nezapomínejme součást už římského práva: v pochybnostech se přikloňme pro obviněného) , ale usuzující, že jejich potvrzení či vyvrácení je především práce a právo ruských literárních vědců. Ostatně padělky RK a RZ nám nevyřešili v zahraničí, nýbrž musel přijít Masaryk a odborníci (v první řadě Jan Gebauer a Jan Máchal), kteří řekli něco, co nebylo populární - a uvedli přesvědčivé argumenty. A přestože i v Rusku jsou odpůrci pravosti Slova, Masaryk se tam zatím nenašel - a jak se tak dívám na tamní situaci ještě dlouho asi nenajde, nebo bude ukřičen... Ale proč vlastně nevěřím v pravost Slova? Není to jen kvůli těm nepříliš pravděpodobným okolnostem nálezu a zničení rukopisu. První vzbudil mé pochybnosti Ivan Wernisch, jenž se na literární besedě v roce 1989 vyjádřil o Slovu, že je to padělek jak bič. Nevěnoval jsem se později této otázce nijak systematicky, nečetl jsem ani mnoho literatury o tématu. (Nějakou ano: třeba obhajoby pravosti od Dmitrije Lichačova.) Nejsem ani lingvista, abych mohl zkoumat slovní zásobu, zejména prohřešky proti staroruštině (je jich tam prý plno). Místo toho jsem si přečetl díla, jež by měla časově i tematicky se Slovem korespondovat: tedy Nestorův rukopis, Zádonščinu a (Rustaveliho) Muže v tygří kůži - a u nás Alexandreis. (Nepasují ale ani Nibelungové a srbské cyklické skladby.) Návaznost Zádonščiny na Slovo - jak tvrdil Lichačov - se mi jeví spornou: spíš bych to viděl opačně, Slovo psal někdo, kdo znal Zádonščinu (tedy jakýkoli vzdělaný básník a falsifikátor přelomu 18. a 19. století). Jinak Nestorův rukopis a Zádonščina jsou typické letopisy, podávající především historické události. Žádné vzletné lyrické pasáže, opěvující přírodu, národ a jeho jednotu, nepřítomného manžela (jako v pláči Igorovy ženy Jaroslavny, připomínající až trochu žal Gilgameše po Enkiduovi) tam nenajdeme. I Muž v tygří kůži, jakkoli jde o slovesně vyjímečné epické dílo, není Slovu podobný, tady jsou patrné orientální, hlavně perské vlivy. Prostě tento kontext mi neštymuje, nefunguje. Naopak, když čteme vedle sebe Slovo o pluku Igorově, Ossianovy zpěvy (opírající se evidentně o Miltonův Ztracený ráj), Rukopis královédvorský a zelenohorský, Lindovu Záři nad pohanstvem ("první český román"), shody u všech těchto textů jsou více než nápadné. Jsou to např. zdůrazňované pohanské motivy, skutečný středověký autor by je zamlčel či alespoň co nejvíc potlačil, "poosvícenský" spisovatel naopak. Pak metaforika, folklorizace, anachronismy, idealizace, "duch vlasti", romantismus, klasicistické prvky, kult přírody (v Evropě v dané podobě patrný až po Rousseauovi a vrcholící právě v té době v Chateaubriandově próze Atala) atd. Na podrobnější argumentaci tu není místo, musel bych se vrátit k pramenům a vyhledávat konkrétní místa. Co se týká Slova je to pro mne s otázkou důvěry podobné jako v případě Homéra. I přes tvrzení antických životopisců (a možná i Wikipedií) Ilias a Odysseiu nemohl napsat - ba ani zredigovat - stejný autor (ať už by se jmenoval jakkoli). Což - ale to už se opakuji - nemění nic na významu a nestárnoucí kráse těchto literárních děl. I Slova...
Vložil: jan lukavec, 09.02.2015 10:51
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Vážený pane Horáku, ano, vyjadřujete názor, který je u nás obecně rozšířený. Je pravda, že třeba okolnosti zničení (původního) rukopisu jsou velmi podezřelé. Ale stejně tak podivná je představa, že zrovna v otázce literární památky by byli tvůrci nejen anglické Wikipedie, ale i Encyclopadie Britannicy... natolik přecitlivělí k potenciálním reakcím Ruska. Nejsem si jistý, jestli bychom v tomto případě sílu literatury nepřeceňovali. Oproti tomu například anexe Krymu je na anglické Wikipedii pojata tak, že by z toho asi Putin velkou radost neměl.
Vložil: Magdalena Brauenrová, 08.02.2015 20:00
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, bylo by možné doplnit Kartuziánské nakladatelství? web: kartuzian.cz, e-mail: jirkabrauner@gmail.com děkuji a přeji pěkný den
Vložil: Oto Horák, 06.02.2015 17:55
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Malá poznámka k jedné otázce: Slovo o pluku Igorově mohou v anglické Wikipedii i kdekoli jinde považovat za "autentickou" památku, ale jde stěží o něco víc než o snahu nedráždit "kulturní Rusko", případně o přiznání rozpaků, že otázku pravosti Slova nelze definitivně rozhodnout - a tudíž se pochybnosti... řeší ve prospěch textu (což je možná korektní, ale nevědecké). Na rozdíl od Rukopisu královédvorského a zelenohorského, jehož originál se zachoval a dá se zkoumat, originál Slova se nezachoval. Ba pravděpodobně ani nikdy neexistoval, respektive jen ve formě "opisu". Historky o tom, v kterém klášteru byl uchováván, jak byl odtamtud ukraden, přemisťován, načež nakonec shořel při požáru Moskvy (1812) jsou pozdějšího data (po roce 1820) a nemají sebemenší oporu v dobových pramenech. Připomínají ex post fabulace, jež mají za každou cenu zdůvodnit málo pravděpodobné dění. Na rozdíl od o něco novějších českých "středověkých" rukopisů, jež jsou relativně velmi dovedně provedeným falsem, Slovo bylo zřejmě v tomto smyslu značně primitivním podvrhem, a proto se brzy ztratilo, respektive změnilo podobu do nezkoumatelného opisu. Z hlediska textového je v Slově řada ahistorických a romantických míst, která zřetelně ukazují na inspiraci vzorem podobných dobových mystifikací, majících doložit starobylost národní kultury, Macphersonovými Ossianovými zpěvy. Jedno je však třeba Slovu o pluku Igorově přiznat: jde (podobně jako u dvou známých českých fals) o působivé básnické dílo, které je - i když nemá středověký původ - obohacením národní literatury. Mně to stačí - u Slova i Rukopisů...
Vložil: Franrišek Falstaf, 04.02.2015 17:35
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Skvělá kniha! Má jen jeden drobný nedostatek. Je krátká. :))) Tak hezké čtení by se rádo četlo dál a dál a ....
Vložil: Jana Bé. , 04.02.2015 12:22
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Mám vystudovanou bohemistiku, ale do recenzí se raději nepouštím. A vím proč :-) Thrillery jsou podle mě podskupina patřící do detektivek, ale nevadí. Mě v recenzích zajímá, jaký má autor styl. Kvůli vyžvanění děje nemusím číst recenze. Já teprve čtu, jsme v polovině a kniha je výborná! Bavil mě Nářek... ze tmy, ale Klejinka je lepší. Čtivější, napínavější a zamotanější. Tuším, proč se hlavní hrdinka chová bláznivě, mám tip na pachatele, ale ten to chudák asi nebude :-) Knihu doporučuji všem! Těším se na další autorčiny knihy.
Vložil: Veronika Černucká, 04.02.2015 12:18
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Kniha je skvělá! Nejlepší "Hamerka" ze všech. Bude bavit lidi, kteří mají rádi detektivky, psychologické romány a horory. Úžasný je tam humor a nadsázka. Manžel hlavní hrdinky má skvělé hlody, takže knihu stráví i muži. Recenzi komentovat nebudu, každý si udělá obrázek sám.
Vložil: Jarda V., 04.02.2015 11:13
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Juane, Juane, určitě víš, kdo to byl Ezop a také jeho slavná liška, co nedosáhla na sladké hrozny.Není to tak trochu tvůj případ autore "detektivek"? A ještě jedno moudro- tentokrát arabské: Šakali vyjí a karavana jde dál (u nás více používané-psi štěkají,ale karavana jde dál). No a nakonec-ještě jsem... nečetl recenzi, kde recenzent sdělí téměř celý obsah recenzovaného díla-zdá se mi to nevhodné. Pouč se od recenzenta Loužeckého. Čest Tvé snaze. Áma
Vložil: silueta47, 02.02.2015 11:03
Koubek, Jan: Matky
neuvěřitelná kniha, je v ní všechno
Vložil: jan lukavec, 30.01.2015 16:42
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
O knize jsem si dovolil napsat, že se blíží hagiografii připravující proces beatifikace. Následující vývoj – včetně vyzvednutí Toufarových ostatků – myslím můj názor jen potvrdil. Doležalovu publikaci je možné číst různě: její poselství nezpochybňovat, meditovat nad životem mučedníka a brát si z ní... příklad pro vlastní život nebo ji číst především jako historickou zprávu, o níž je možné pochybovat a svobodně diskutovat (a jsou jistě i další možnosti)… Obě interpretace jsou legitimní a každá vhodná pro trochu odlišný kontext. Je podle mne ale trochu troufalé určovat, jestli je některé z těchto čtení absolutně lepší než to druhé nebo z nich něco usuzovat o inteligenci interpreta.
Vložil: Marie, 30.01.2015 09:40
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Dobrý den, děkuji paní Tučkové, za odpověď recenzentovi panu Janu Lukavci, chtěla jsem také na jeho recenzi reagovat, ale Vy jste vše vystihla velice jasně, jen ten, kdo si knihu přečte a je trochu inteligentní, určitě ví o co v knize jde, je na každém z nás jak koho osloví.Kdo je jen trochu otevřený... a inteligentní člověk, má po přečtení knihy otevřenou bránu do jiných sfér života, než tady na zemi,je to dar a milost se knize oddat,přála bych panu faráři Toufarovi, aby v letošním roce, kdy je tomu 65 let od doby, kdy hroznou smrtí pan farář Josef Toufar zemřel, byl zahájen proces o jeho blahořečení.
Vložil: Michaela, 30.01.2015 01:28
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Já jsem se bohužel moc nebavila. Pořád jsem měla pocit, že jsem to už někde četla. Podle nadšených ohlasů jsem čekala víc.
Vložil: Petr Nagy, 19.01.2015 23:07
Stančík, Petr: Mlýn na mumie. Převratné odhalení komisaře Durmana
O románu Petra Stančíka Mlýn na mumie (a také o prozaickém debutu Jakuba Dotlačila Jiné životy Hynka Harra) jsem měl to potěšení diskutovat v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře s Erikem Gilkem a Ludvíkem Němcem coby naším hostitelem. K poslechu na: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Petr Nagy, 19.01.2015 23:05
Dotlačil, Jakub: Jiné životy Hynka Harra
O románové prvotině Jakuba Dotlačila (a také o románu Petra Stančíka Mlýn na mumie) jsem měl to potěšení diskutovat v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře s Erikem Gilkem a Ludvíkem Němcem coby naším hostitelem. K poslechu: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Josef Prokeš, 19.01.2015 13:21
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Martin Reiner na tuhle recenzi Lucie Malé na facebooku reagoval sebeironizujícím zvoláním, že KRÁL JE NAHÝ, jak Lucie Malá zjevila! Ale proč ne, dodávám. Král je nahý na nudapláži brněnského prýglu a kdokoli si může sednout vedle něj do trávy, nahý či oblečený, zapálit si cigárko a recitovat Cigaretu... Ivana Blatného. Nebo si sednout nemusí a recitovat rovněž nemusí. Dejte deseti lidem přečíst stejnou knihu a zjistíte, že každý z nich četl vlastně něco jiného. Každý si z ní do své osobní mozaiky nazírání skutečnosti vybral jiné oblázky, jiné střípky, jiné detaily, jiné dojmy. Záleží na individualitě recipienta, z jakého úhlu pohledu text nazírá. Akribický Jaromír Slomek by v Reinerově Básníkovi hledal faktografické nepřesnosti, básnivý Jaromír Typlt znaky kýče (Jan Skácel je u něj – jak všeobecně známo - kýčopěv, Martin Reiner může být pro změnu třeba kýčomil), Vendula Borůvková by nejspíše pojala svoje hodnocení Reinerova textu jako exhibici vlastního jiskřivého ostrovtipu… A tak podobně a tak dále. Do hodnocení uměleckého textu se přece čtenáři promítá hledisko 1. generační, 2. genderové, 3. guberniálně brněnské versus metropolně pražské, 4. nikotinové… plus 107 hledisek dalších. Zaplaťpámbu, že si tedy paní Malá a pan Klíčník zmíněnou publikaci zakoupili, přečetli a vyjádřili se ke svému dojmu z ní veřejně. Tleskám jim a vážím si jich za to. Já sám si Reinerova Básníka koupil loni o prázdninách a louskal jej před vraty stodoly, čuměje při tom občas do lesa, když mně oči příliš pálily. Kolem vřeštěli ptáci a občas sprchlo. A docela by mě zajímalo, kde tu knížku četli paní Malá a pan Klíčník; i na tom totiž dost záleží. A jestli je při čtení třeba nebolely zuby. Paní Malá, souhlasím s celým druhým odstavcem vaší recenze. Taky mi zpočátku nešla pod fousy autorova metoda kombinování faktografie s lyrickým vciťováním, ale přistoupil jsem na ni. Nejsem už přece na základní škole, abych musel striktně rozlišovat mezi stylem odborným, publicistickým a uměleckým, jak nás to kdysi učili. Raději jsem šel čtenářsky s textem, nikoli proti němu, hladil jsem po srsti. Třeba Martin Reiner nebo někdo jiný napíše další opus o Ivanu Blatném a pojme jej protentokrát expresivně zevnitř zobrazované postavy tak, aby se reálie doby pouze zkresleně promítaly ve zvichřeném nitru. A zase dostane od recenzenta na prdel za to, že je to faktograficky nepřesné a kdovíjak umělecky belhající. Recenzentka Lucie Malá považuje za nejpůsobivější v knize ony „tvrdé“ informace, jak je sám autor nazývá v závěrečné poznámce a poděkování. Je to její volba a nic proti ní nenamítám. Já sám jsem ve zmíněném opusu naopak nejvíce ocenil lyrizující evokaci prvorepublikového Brna, jak je sám znám z dávného tlachání třeba s Klementem Bochořákem nebo Zdeňkem Rotreklem. Já mám ty Blatného cestičky kolem Svratky totiž osobně prošlapány a v knížce jsem si je na stará kolena s gustem prošel znovu. Básník Martina Reinera se přece nemusí líbit všem. Žádné umělecké dílo se nemusí líbit všem. Všem se musí líbit jenom kurvy.
Vložil: Martin Pokorný, 19.01.2015 09:04
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Když pak ovšem člověk vidí, jaké zemanovské transformace s sebou ta údajná literární gramotnost nese, mnohdy si řekne, že snad raději zůstane negramotný.
Vložil: Jiří Trávníček, 18.01.2015 11:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Ne, nerozumíme si, slečno/paní Malá, takže ještě jednou. Asi jsem měl být jasnější, pardon. Onou vlídností nemyslím, abyste byla opatrná či došla za každou cenu k pozitivním soudům. Nechť jsou Vaše soudy třeba i pro dílo ještě méně příznivé, než jsou ty, které jste nám předložila. Ale nechť jde skutečně... o soudy – něčím podložené a argumentované. Vlídnost znamená s tím textem chvíli jít, pochopit ho v jeho intenci, dokázat přistoupit na jeho vidění… než ho třeba odstřelím. Zkrátka: (umět) být literárně gramotný. Vaše recenze, promiňte, mi přijde jako opravování diktátu na prvním stupni. Ve slově „babyka“ se píše „y“, takže chyba, Nováku. Kompozice volná – špatně; chybí hloubka – špatně, materiál se tu neinterpretuje – špatně; jazyk nepřesvědčivý a neobratný; ne, nepřesvědčil jsi mě, žáku Reinere. Čím a jak? Prosím ukázat a argumentovat. Vůbec Vás nezajímá funkce, které tyto postupy v textu mají. A pak se moc dobře nelze ani vyznat v některých Vašich tvrzeních: tvrdíte, že román představujete obdivuhodný myšlenkový výkon, ale autorovy pokusy o hloubku hodnotíte „jako vyloženě nešťastné“. Neodporuje si to? Mnoha Vašim formulačním šroubovatostem už nerozumím vůbec – třeba jak píšete o citovaných materiálech. Vážená paní/slečno Malá, napsala jste recenzi ve stylu „azore, trhej“ a máte za to, že tohle je ta skutečně ona nezávislá kritika. Možná nezávislá, ale zcela jistě ne kritika. Ta by se měla hrát s vyloženými kartami.
Vložil: Lucie Malá, 17.01.2015 20:26
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Milý pane Trávníčku, jsem fascinována, kolik jste dokázal z mého textu vyčíst o mých záměrech a "snahách" při psaní, názorech na respondenty hlasující pro Reinera v anketách i o mých "paradigmatech" a "představách o velkém díle", protože je moje recenze neobsahuje. Nejsem také s to pochopit např. Vaší... pasáž o mém "vybavení obecnými pravdami o tom, jak by díla měla vypadat" a mém "domáhání, aby byly splněny", když vzápětí mluvíte o "mé vlastní přestavě o velkém díle", jejíž naplnění vyžaduji. Tak jsem jen zmatena, jestli tedy vyžaduji splnění těch obecných představ o literárním díle nebo svých vlastních? Zaujalo mě, že v prvním příspěvku píšete, jestli si knihu nechci přečíst "ještě jednou trochu vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem". Co v praxi myslíte tím vlídnějším? A bylo by pro Vás ono pejorativní "sudičství", kdybych román vyzdvihovala a ztotožňovala se předpokládám i s Vaším názorem o jeho kvalitách? Hledal byste pak mezery v argumentaci a četl cosi mezi mými řádky? Nebo je nejlepší rovnou recenzní a kritické reflexe tohoto románu jenom rozšířit o další z mnoha doposud napsaných příspěvků, jejichž jádro tvoří reprodukce obsahu románu, popis jeho formy a ideálně ještě šikovně vkomponovaný medailonek o autorovi a jeho mnohaletém úsilí? Takové texty mohou vskutku jenom stěží vyvolávat souhlasné, respektive nesouhlasné postoje, to je určitě pravda, protože sami ve své vyhýbavosti a opatrnosti žádný nezaujímají. Jsou nicméně jistě "vlídnější".
Vložil: Jiří Trávníček, 17.01.2015 11:45
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Tak prý recenze, která konečně postihuje dojmy (p. Klíčníka) na nejpřeceňovanější knihu r. 2014. Věru nevím. Tu recenzi drží pohromadě jen jedna věc: snaha jít proti proudu, tedy proti těm kritikům, kteří naletěli, kdežto já, recenzentka LM, jsem konečně ukázala, jak jste se všichni pitomci hlasující... pro knihu v anketách mýlili. Tato figura může být dosti působivá, pokud je ovšem něčím podložena. A to, obávám se, v tomto případě není. V recenzi lze najít hlavně známkovací sudičství – bez argumentace (stylová suchopárnost, krotkost, nekreativnost kompozice atd.), dále apodiktické bizarnosti typu chybějících hloubek, což jsem už byl komentoval. Jsouc vybavena několika obecnými pravdami o tom, jak by díla mělo vypadat, vrhá se recenzentka na Reinerův román a domáhá se, aby byly splněny. Nezajímá ji, jak tom či ono v textu funguje a s jakým cílem, ona prostě vyžaduje, aby její paradigma „má představa o velkém díle“ bylo naplněna. Kompoziční volnost, vážená recenzentko, může být dvojí – dobrá či špatná. A to přesně podle toho, jak v textu zafunguje. Že za autorovou nezúčastněností není s to vidět ironii, často i velmi hravou, to snad ani u takto pojaté recenze nečekáme. Demaskátoři neinterpretují – demaskátoři demaskují.
Vložil: Viktorie Rybáková, 16.01.2015 10:03
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Podivná recenze. To, že Reiner zcela potlačil své autorské ego a cele ho dal do služeb básníka Blatného je hodno poklony a obdivu. Nečetla jsem láskyplnější vyznání. Strhující čtení, doceněný román, díky za něj*
Vložil: Milan, 16.01.2015 08:30
Kamen, Jiří: Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách
Nostalgické hledání spojovacích prvků,která mají ještě vypovídaccí hodnotu po necelých sto letech od rozpadu R-U. Autor nenalézá odpověď´nad obrovským fenoménem Velké války,která využily mocnosti a osobnosti k vítězství,které se ukázaloy u osobností jako historicky problematické.
Vložil: Richard Klíčník, 15.01.2015 23:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Děkuju, konečně recenze, která postihuje moje dojmy z Básníka. Kdykoli se vynoří autorský subjekt M. R., proměňuje se kvalita textu k nepoznání. Pak následuje subjektivní posuzování, někdo rád Blatného i Reinera... Jiný ne. Informace v knize jsou nastřádány výtečně. Zpracování je pak diskutabilní a... je jen dobře, že Lucie Malá tuhle recenzi napsala. Každopádně díky/kvůli Anketě Lidových novin jde (opět dle mého osobního soudu) o nejpřeceněnější knihu loňska.
Vložil: Jiří Trávníček, 14.01.2015 21:05
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
"To je jedna ukázka mnoha zřejmých pokusů o hloubku, které po splasknutí bubliny vzletnosti vyznívají spíš jako klišé ze špatného filmu." Milá slečno či paní, ten román žádnou hloubku nepředstírá, v čemž je mj. jeho půvab, což ovšem ještě nemusí znamenat mělkost. Nechcete si zkusit přečíst ještě trochu... vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem?
Vložil: Petr Kukal, 08.01.2015 19:21
Zábranová, Eva: Flashky
Skvělý text - výborně udělaný, řemeslně se tomu nedá nic vytknout. Pro mě je to navíc naprosto uvěřitelné, věrohodné ve svojí syrovosti i v pochopitelné nesmiřitelnosti. Jsem tím nadšený.
Vložil: Ladislav Nevrkla, 29.12.2014 18:24
Zábranová, Eva: Flashky
Vážená paní Evo, Vaši knihu jsem si přál dostat "od Ježíška", což se mi splnilo (v sobotu mi ji dovezl starší syn). "Zhtl jsem" ji na jeden zátah! Něco tak čtivého a zajímavého jsem, od dob polistopadových vydání knih Václava Černého,vlastně nečetl! Zcela souhlasím s dr. J. Jedličkovou, mám tentýž... pocit a rád bych vám aspoň podal ruku a poděkoval. (lan) - probozice.blogspot.cz
Vložil: Renáta Beličová, 26.12.2014 13:04
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
Vďaka za vydanie spisku. Knižku z roku 1991 mám bohužiaľ popísanú vlastnými poznámkami - písanými spontánne a bez premýšľania. Preto ju nemôžem požičiavať, aj keď by som veľmi chcela. Vítam novú možnosť ponúknuť tento skvost tým, ktorí ho dokážu oceniť!
Vložil: Jitka, 13.12.2014 22:38
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Pro mě v kontextu Ajvazových próz uzavření kruhu a návrat z krajiny za zrcadlem, kam hrdinu odvezla zelená tramvaj na konci Druhého města. Ještě máme lehký kontakt s magickým jiným světem, ale už zřetelně vidíme drátky a praktikáble a cítíme vystřízlivění a únavu. Hořkosladký návrat do domácího křesla.... Tak jsem se vrátil...
Vložil: aministrace, 11.12.2014 09:42
Nejlepší knihy roku 2014
Díky, opravujeme (a vyjadřujeme obdiv takto neotřelému smyslu pro humor:-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.12.2014 00:19
Nejlepší knihy roku 2014
Ona ta Janouškova monografie taky nemá repetitivní podtitul "Vladimír Macura mezi vědou, literaturou, vědou a hrou" bez ohledu na to, kolik koťátek při jeho copypastování z Kosmasu dojde k úhoně.
Vložil: Lenka Dostálová, 10.12.2014 09:32
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
Po dlouhé době kniha českého autora, která ve mně zanechala hlubokou stopu.
Vložil: Milan, 10.12.2014 06:24
Chateau, Ladislava: Vlak do Výmaru: volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem 2
Velmi zajimavá kniha o složité době ,která nastala po porážce Francie Německem .Jak s tímto fenoménem bojovali různé kulturní osobnosti instituce na pozadí jednotlivých domů a bytů v Paříži.Poraženost je zlá,Francie tolik nezaplatila jako Československo.Německo je stále poražený stát a je i kontrolováno... ,viz odposlechy kancl. Merkelové.Jak slábnou vítězové používají nečestnějších forem kontroly.
Vložil: administrace, 08.12.2014 15:45
Nejlepší knihy roku 2014
Děkujeme za upozornění, opraveno:)
Vložil: m p, 08.12.2014 15:40
Nejlepší knihy roku 2014
překlep: O'Brien je Flann
Vložil: Jája Bártová, 06.12.2014 16:36
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Pane Fiala, nechápu jak můžete tuto knihu srovnávat s humorem Ivana Mládka! Při čtení této knihy jsem se velmi bavila a všem kteří knihu četli se velmi líbila! Pane Boček, nenechte se nikým otrávit a prosím pište, těším se na vaše knihy.Díky
Vložil: Oto Horák, 05.12.2014 20:08
Slíva, Vít: Návrší
V záplavě současné české rozkouskované prózy o nestejné délce řádků, která je jejími autory vydávána za poezii a jejíž četba je zbytečnou námahou, jsou básnické sbírky Víta Slívy poezií skutečnou, nefalšovanou. Knížka Návrší znovu dokazuje, že nebývale bohatou, silnou a krásnou. Myslím, že Slíva je... spolu se Šiktancem a Kuběnou největším žijícím českým básníkem.
Vložil: Oto Horák, 24.11.2014 14:13
25 milníků 25 polistopadových let
Článek považuji opravdu za inspirativní a zcela respektuji autorův názor a výběr. Já se na současnou českou literaturu nijak nespecializuji a tudíž z ní znám jen malou část. Konkrétně z tohoto seznamu jsem četl jen 11 titulů. Většinu z nich považuji za přeceněných, příliš mne neoslovila (s výjimkou... Havlových esejů a Krchovského poezie). Výběr je ovlivněn tím, že jeho cílem bylo upozornit na "umělecky, společensky a komerčně mimořádné knihy". Znovu: nic proti tomu, ale mne osobně zajímá jen umělecká hodnota díla, tak jak jsem ji - se všemi svými limity a subjektivními čtenářskými preferencemi - schopen identifikovat. Nejsem nakladatelem ani spisovatelem, a tak je mi společenská a komerční úspěšnost knih upřímně řečeno šumák. Navíc až příliš často bývá ovlivněna mimoliterárními a módními zřeteli... Řídit se tím, co se líbí jiným či spíše co by se nám podle reklamy líbit mělo, považuji za základní omyl "širokých čtenářských vrstev". Proto následující seznam není ničím víc, než osobním výběrem českých knih posledního čtvrtstoletí, které mne nejvíce zaujaly, které byly mým nejsilnějším čtenářským zážitkem. Doporučením je tedy jen pro někoho, kdo má čtenářskou zkušenost, kritéria a zájmy alespoň trochu blízké mým. Zůstaňme tedy u toho, že je ničemu neškodícím upozorněním na tituly, jež se vesměs "společenskou a kulturní událostí" nestaly. Nuže (v abecedním pořadí podle autorů): Jaroslav Brodský: Řešení gama, Zeno Dostál: Blíženci, Jan Drozd: Člověk pro jeden život, Petr Chudožilov: Lahvová pošta, Václav Chytil: Chodci v soumraku, Josef Jedlička: Krev není voda, Pavel Juráček: Prostřednictvím kočky, Ivan Kopecký: Čas hříchů, Josef Kostohryz: Povídky a jiné prózy, František Listopad: Zlý pes bez zahrady, Vladimír Mikeš: Škodlivý prostor, Jiří Navrátil: Modravý večer, František Pavlíček: Konec patriarchátu, Marie Stryjová: Mlč, Josef Škvorecký: Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky, Ludvík Vaculík: Cesta na Praděd, Jan Zábrana: Povídky, Jan Žáček: Nesklopím očí svých. Poezii vynechávám (čtu, ale nerad hodnotím).
Vložil: Jiří Horáček, 24.11.2014 09:54
Placák, Petr
Pane Placáku, ve Fízlovi píšete, že se pohřeb Pavla Wonky konal v Trutnově (popisujete tam emfaticky místní hřbitov),ale ten pohřeb byl ve Vrchlabí! Vidíte, i malá chyba zpochybňuje věrohodnost dalších fakt.
Vložil: Vojtěch Matocha, 24.11.2014 09:36
25 milníků 25 polistopadových let
Pozoruhodný text. Hájíček by si možná zasloužil být zmíněn v souvislosti s mistrovskou Rybí krví, Selský baroko je skvělý román, ale Rybí krev je ještě o stupínek výš. Rybí krev bych stavěl v roce 2012 nad (originální, ale dějově poněkud nepravděpodobné) Žítkovské bohyně.
Vložil: Daniela Hladíková, 23.11.2014 21:17
25 milníků 25 polistopadových let
Diskuze potvrzuje, co mě při čtení napadlo skoro na začátku - některé knihy jsou v seznamu proto, aby se tam dostal autor "za zásluhy", i když zařazená kniha někdy nepatří k nejlepšímu z tvorby dotyčného. Třeba Účastníci zájezdu - tady už je autor na sestupu ke komerční tvorbě. A Sedmikostelí možná... také, u Urbana byl ten přesun bohužel velmi rychlý. V seznamu mi chybí Želary. Jinak ale text jako celek určitě oceňuji, ono je opravdu těžké vybrat za každý rok jednu jedinou knihu.
Vložil: Pavel Mandys, 23.11.2014 16:04
25 milníků 25 polistopadových let
Ad Jiří Bernkopf: Souhlasím, Vrač tam chybí, stejně jako třeba Kahudova Houština. Ale ta kombinatorika byla dost komplikovaná, v některých letech (1992, 2002, 2008) prostě bylo zásadních knih víc, než v jiných. Možná jsem ještě mohl přesunout Lichožrouty až do roku 2013, kdy vyšel jejich poslední díl,... tak by se rok 2010 uvolnil pro Ryšavého. Ale i Aristokratka je důležitá, dobré humoristické literatury bylo v těch 25 letech tak málo...
Vložil: Jiří Bernkopf, 23.11.2014 12:45
25 milníků 25 polistopadových let
Velmi inspirativní text na téma, o kterém by se mělo psát. Podle mého názoru by tam neměl chybět alespoň jeden román od Martina Ryšavého. Chápu že v roce 2008 ho zastínil Tomáš Zmeškal, ovšem v pozdějších letech nevidím titul, který by byl co do hloubky významnější než Ryšavého román Vrač.
Vložil: Otto Hejnic, 22.11.2014 11:03
25 milníků 25 polistopadových let
Výborný text, sice bych některá jména vyménil, ale je zde videt celek, literatura, která má smysl. Autor dovede popsat knížky i s jejich plusy a minusy. Hezké čtení. Ota Hejnic
Vložil: Anička, 06.11.2014 18:48
Dvořák, Ladislav
Vím,že Ladislav Dvořák napsal také několik krásných veršů pro děti,byla bych velmi vděčná tomu,kdo by mi nějaké přeposlal,udělaal by mi radost obrovskou. děkuji hodným dušičkám. Anička dnes už stará paní.
Vložil: jan lukavec , 04.11.2014 08:20
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Někde se kniha možná ještě dá koupit (arara.cz). A nebo už je k dispozici v Národní knihovně...
Vložil: jan lukavec , 03.11.2014 11:13
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Omlouvám se za chybu, napravíme.
Vložil: Jiří Trávníček, 03.11.2014 10:24
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Pavle, to nejsou procenta: je to udaj na tisic osob, cti poradne, chlape, takze to snad sedi, ne?
Vložil: M Pokorný, 03.11.2014 09:40
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Ergo
Vložil: jan lukavec, 03.11.2014 09:14
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Našel jsem to na straně 206, ale za správnost neručím: "Rakouské statistické šetření v Předlitavsku v roce 1900 uvádí počet osob, které neuměly číst a psát. U obyvatel přiznávajících se k češtině jako obcovací řeči jich na tisíc osob shledali 42,6, u německy mluvících 68,3."
Vložil: Pavel Janáček, 03.11.2014 08:50
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
S těmi statistickými údaji o negramotnosti je něco špatně. Kolem roku 1900 bylo v českých zemích negramotných v řádu malých jednotek procent, ne v řádu desítek procent.
Vložil: Magda de Bruin, 27.10.2014 16:52
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Vojenský ústřední archiv, jehož součástí Vojenský historický archiv je, se z Invalidovny přestěhoval do Ruzyně www.vuapraha.cz.
Vložil: Martin Liška, 27.10.2014 14:59
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Vladimír Kadlec: do začátku bych Vám doporučil zkusit se obrátit na Vojenský historický archiv v Praze na Invalidovně.
Vložil: Kadlec Vladimír, 27.10.2014 12:14
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Dobrý den. Kde bych prosím našel nějaké údaje o svém dědovi (*1895) z doby 1.světové války ?? Děkuji Vám za odpověď.
Vložil: Vojtěch Matocha, 24.10.2014 16:57
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Pořád čekám, kdy někdo nahlas řekne, že knihy Pavla Čecha nejsou pro děti, ale pro dospělé. Je to jako s Malým princem - dospělí jsou jím uneseni a z nějakého tajemného důvodu ho nutí jedenáctiletým dětem, které ho ještě nemohou pochopit a docenit. Proč všechny knihy s obrázky musí být automaticky... "dětské"? Pojďme si přiznat, že Pavel Čech vytváří úžasná díla plná melancholie a nádherné nostalgie po dětských dobrodružstvích, kterou ještě děti nemohou vnímat. Pojďme jeho knihám vymyslet vlastní literární kategorii, ať je už příště nemusíme v knihkupectvích hledat v policích, do kterých nepatří.
Vložil: Jan Loren, 17.10.2014 18:16
Hůlová, Petra: Umělohmotný třípokoj
Já si nemyslím, že to je laciné soft-porno. - Absencí příběhu a detailními popisy situace mi to trochu připomnělo Robbe Grilleta a potěšilo mě to - nemám rád "moc" příběhu. - Přemítání ženy prodchnuté sexuálními vzpomínkami mi připomnělo Molly Bloom monolog od Jamese Joyce - Dlouhá velmi... rozvitá souvětí - až pásma - mi připomněla nekonečné věty Hrabala To sice nejsou zcela kompatibilní tři věci ale jsou to nejlepší tradice moderní literatury. Bezvadný bohatý jazyk, obrazy, metafory... Celkově překvapivě dobré, lepší kniha, než je její pověst.
Vložil: Tomáš, 10.10.2014 16:27
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Chodím na výstavy k výročí Velké války a z problémem c.a k. vojáků a legiónářů je vždy vidět. Někdy je to v přijatelné podobě jako to je u na výstavy ve Zlíně,nebo v Brně.Matematika je jasná narukovalo do c.ak armády 1.1-1.5 milińu můžů v českých zemích.Padlo jich 200-250 000 .Legiemi prošlo si 120... 000mužů a padlo asi 5000 můžů.Přesto národ v obcích vzpomíná na své padlé a nerozlišuje v které armádě kdo padl.
Vložil: D. Havlova, 01.10.2014 00:21
Zábranová, Eva: Flashky
Kniha je slaba, autorka sebestredna a snobska, vubec bych neco takoveho nevydavala. E.Z. spini dokonce i svou rodinu. Uroven autorky nema s jejim otcem nic spolecneho. Je nadana, ale plna zloby a nafoukanosti. Myslim, ze Jan Zabrana by knihou nadseny nebyl. Libi se mi prispevek pana O.Horaka, dekuji....
Vložil: Oto Horák, 30.09.2014 10:37
Zábranová, Eva: Flashky
Souhlasím s tím, že redakční řez by se dělal v knize Evy Zábranové obtížně a že je to dáno právě jejím autorským gustem. Gusta můžeme mít zajisté různá. Nicméně mezi dvěma panem Vaňkem citovanými výroky je přece jen zásadní rozdíl. Ten druhý o Havlově věznění je celkem vzato pravdivý. Je otázka, zda... je vkusný vzhledem k tomu, že Havel si nevybral, kdy bude vězněn (tedy jestli v padesátých či sedmdesátých až osmdesátých letech) a ani jeho situace nebyla záviděníhodná. (A mimochodem - což by mohla Eva Zábranová vědět - o Wonkově věznění se mluvilo na Hlasu neméně než o Havlově...) Ten první výrok není pravdivý ani za mák. Každá emigrace je dobrovolná, pokud nejde dotyčnému o život. O ten v normalizačním Československu nikomu nešlo: každý mohl estébákům říci ne (připusťme výjimku typu Vlasty Třešňáka). Každý si také emigraci mohl dovolit, někdo snáz, někdo méně snadno - ale i zde šlo o otázku odvahy. A co se týká toho "měli na starost jen sami sebe", emigrovala i spousta rodin s dětmi a jako důvod odpověděli, že je to právě kvůli budoucnosti dětí. Eva Zábranová samozřejmě může publikovat knihu, vzpomínkovou či "beletrii", v níž bude nepravdivá, významově nepřesná či zavádějící třeba každá druhá věta. Jestliže však tento autorčin literární "styl" znamená nepravdivé a nenávistné útoky na konkrétní lidi (a nemusí to být Škvorečtí), musí si každý nakladatel rozmyslet, zda tomu chce dávat prostor, zda takovéto psaní považuje za žádoucí typ literatury. Záleží samozřejmě vždy také na míře a kontextu. Třeba ve Stvořitelích světa Zdeňka Urbánka, psaných jinak krásným, kultivovaným jazykem, jsou osobní ostré útoky na lidi, které "nemusel" (např. Bohumilu Grögerovou), něčím spíše okrajovým. Taktéž zaujaté vylíčení Evy Kantůrkové (proti němuž se ona i její manžel ohrazovali) ve Vaculíkově Českém snáři těžko naruší základní svědeckou a uměleckou hodnotu knihy. Naopak třeba taková Indolence Jana Beneše je nesmyslným a kverulantským útokem na všechny bývalé přátele a kolegy od "jediného spravedlivého" a hrdiny, který si s komunisty nezadal. Soudím, že jsou případy, kdy dobrý nakladatel a redaktor musí umět říci i známému spisovateli či člověku, s kterým předtím dobře spolupracoval: Ne! Tohle nemám zájem rozšiřovat.
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.09.2014 03:07
Zábranová, Eva: Flashky
Nerad bych zabředl do "rozsahem omezené poznámky" p. Horáka, ale jeden přípodotek si dovolím: Ano, prakticky nezbytným pandánem ke Flashkám je svazeček korespondence se Zábranou ze Škvoreckého spisů (sv. 39, "Jak je ve větě člověk", dostupný i elektronicky). Na rozdíl od něho však soudím, že... říkejme... tomu třeba autorské gesto či gusto nutné k publikování věty "Jejich emigrace byla dobrovolná a mohli si ji dovolit, měli na starost jen sami sebe." se principiálně neliší od např. "Jaký byl kriminál pro Havla, s americkými cigaretami a "nic moc večeří", o které se mluvilo na Hlasu Ameriky, a jaký byl pro mou babičku a dědu, pro Wonku, (...) a pro ostatní, kteří se z něj už nikdy nevrátili." nebo bezpočtu jiných vět o mnoha dalších osobách a událostech. Takový přístup nelze vyredigovat bez porušení podstaty látky.
Vložil: Oto Horák, 28.09.2014 00:09
Zábranová, Eva: Flashky
Nechci v této rozsahem omezené poznámce hodnotit uměleckou hodnotu ani různé aspekty knihy Evy Zábranové. Chci se věnovat jedinému: invektivám autorky vůči Josefu Škvoreckému, který by se právě dožil 90 let. Nepatřím mezi nekritické fanoušky tohoto spisovatele: před pár lety jsem o něm napsal článek,... jenž není zdaleka jen pochvalný. Kromě vrcholných děl české literatury 20. století (Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Bassaxofon, Dobře prověřená Lizetka, Konec Bulla Máchy a některé jiné – zejména rané – texty) najdeme u Škvoreckého i knihy oddechové, okrajové, řidší, slabší. Dokonce si myslím, že Jan Zábrana je v dějinách české literatury (kvůli básním a povídkám, nikoli deníkům) postavou neméně významnou než Škvorecký. Také Škvoreckého názory na nejrůznější otázky – včetně politických – a jeho chování a interviewy při některých příležitostech (např. při návštěvách vlasti v devadesátých letech) mne ne vždy nadchly. Přesto považuji za nutné říci alespoň následující. Názor Evy Zábranové, že „Škvorecký byl podle mne přezíravý a povýšený člověk, který neuměl mít nikoho doopravdy rád, tak byl sebestředný“ považuji za absurdní. Kdybych měl uvést všechny Škvoreckého výroky, v nichž se jakožto spisovatel hodnotil nezvykle střízlivě a skromně (oproti jiným autorům), byla by jich pěkná snůška. Maximem, které o svém psaní byl ochoten připustit, že bylo dílem „slušného řemeslníka“. Naopak obdivných až exaltovaných vyjádření k ostatním autorům bychom našli spousty: což platí nejen o „klasicích“ (Poe, Conrad, Waugh, Greene atd.), bezprostředních literárních konkurentech (Hrabal, Kundera, Vaculík, Fuks, ale i Páral, jehož po lidské a občanské stránce kritizoval), ale dokonce i autorech, jež zřejmě v dobré vůli leckdy přecenil (Viewegh, Jiří Hájíček, Martin Nezval aj.). Josef Škvorecký se ani nikdy nevydával za hrdinu či disidenta (a vždy oceňoval ty, kteří jimi byli). Naopak přiznával, že emigroval mimo jiné proto, že neměl chuť vyzkoušet, zda by za normalizace morálně obstál. Evou Zábranovou kritizovaná kniha Osočení je pozoruhodná v tom, že Škvorečtí v ní dávají možnost se obhájit především druhým, přátelům, lidem osobně známým i neznámým. Dovolím si tvrdit, že devět z deseti lidí by - být na místě Zdeny Salivarové - hájili proti nařčení ze spolupráce s STB sebe sama – a s ostatními by si nepálili prsty. Jiná věc je, že obrana „osočených“ není leckdy přesvědčivá a že mnozí, možná většina z nich, nemají (neměli) v tomto ohledu čisté svědomí. Ale i toto je svědectvím o Škvoreckých, zejména Josefovi: svým přátelům, zejména těm z mládí (Dorůžkovi atd.), věřil až nekriticky, hájil je (leckdy až dojemně), případně pro ně hledal aspoň polehčující okolnosti, zastával se i takového Gustava Janoucha s tím, že to byl přece „starý jazzman“. Citová věrnost a noblesnost v chování ke kamarádům (a také starým láskám), jakou osvědčoval Josef Škvorecký, je něčím v životě málo vídaným. To neznamená, že nikdy nikomu neublížil: to nedokáže ani světec. Pokud si ovšem Eva Zábranová pěstuje čtyřicet let osobní bolístky typu „nedodržel, co slíbil“, připadá mi to úsměvné. Kdyby měla většina z nás zanevřít na každého, kdo nám něco slíbil a nesplnil, měli bychom pramálo přátel a blízkých lidí. Sami nejsme lepší... Co se týká sporu o autorství tří detektivek, Prezydenta Krokadýlů a jedné dětské knížky, bylo o tom napsáno už tolik, že nemám potřebu přidávat nové argumenty. Jsem přesvědčen, že autorem všech těchto knih je Josef Škvorecký a že Jan Zábrana k nim dodal jen pár nápadů, dialogů, případně básniček. Nepotřebuji přitom ani žádnou analýzu textu, jako korunní důkaz mi stačí prostá logika. Vezměme si jen tři detektivky, jež byly vydány pod Zábranovým jménem: Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení. Za prvé: Vztah Zábrany a Škvoreckého k detektivnímu žánru byl rozdílný. Zábrana sice pár detektivek přeložil, napsal k nim doslov, třeba je i občas rád ve chvílích oddechu četl, ale podle různých svědectví o nich většinou mluvil jako o „kšeftu“. Naopak Škvorecký detektivky vždy miloval (a zřejmě k nim Zábranu i přivedl), propagoval ve svých esejích a pod svým jménem (případně se Zdenou Salivarovou jako spoluautorkou) jich asi deset napsal. (Nemluvě o tom, že některé jeho „vážné“ romány, např. Mirákl, mají detektivní motiv a půdorys.) Vraždu pro štěstí (ostatně knihu po literární stránce možná ze všech svých detektivek nejlepší) psal v době, kdy už sice průšvih kolem Zbabělců „přehřměl“ a nakladatelství mu připravovala k vydání jiné rukopisy, avšak opatrnost mu ještě připadala přirozená. A co je na tom divného, že za situace, kdy se Zábranou detektivku vymýšlel, nebo alespoň použil některé jeho nápady, rozhodli se oba přátelé k mystifikaci a dílo podepsali Zábranovým jménem? Za druhé: Mezi Škvoreckým a Zábranou byl z hlediska jejich tvorby jeden důležitý, základní rozdíl. Škvorecký vždy tvořil snadno, šlo mu to „jako po másle“, zatímco Zábrana těžko, pomalu, klopotně – a šlo mu to čím dál tím hůře. (O tom koneckonců svědčí zápisky v Zábranově deníku a hlavně - nepočítáme-li překlady, dělané jako zdroj obživy – velice skrovná literární bilance jeho posledních dvaceti let.) Je za těchto známých okolností uvěřitelné, že při rozhodování o realizaci detektivky, o které spolu mluvili, řekl Škvorecký Zábranovi: „Napiš to ty, tobě to líp půjde od ruky“, případně Zábrana sám trval na tom, že text vytvoří (neboť „dohromady“ jej jistě nevytvořili)? Nebo tomu bylo opačně? A za třetí: Není fakt, že u části sporných textů existuje Škvoreckého rukopis (deponovaný v Torontské univerzitě) velice závažnou indicií, že napsal i ostatní? Proč by člověk, jehož sám Zábrana považoval za „nejlepšího člověka, jakého znal“, upíral příteli jedno či dvě díla, jež on – autor Zbabělců apod. - ke své slávě ani finančnímu zabezpečení vůbec nepotřeboval? Je to – a navíc u Škvoreckého – pravděpodobné? Když jsem četl onu kapitolku, kterou Eva Zábranová věnuje Škvoreckým, zažíval jsem intenzivní pocity trapnosti. Každý zřejmě máme nějakou averzi na určité jedince a musíme si to buď s nimi nebo jen v sobě vypořádat. To nejhorší, co můžeme udělat, je obtěžovat s tím jiné lidi (ať už blízké nebo dokonce cizí), přesvědčovat je o své pravdě, měnit se v ukřivděné žalobníčky. Co je nepříjemné v životě, je neméně nepříjemné i v literatuře. Pamatuji si na jakýsi “žabomyší” spor, který kdysi spolu vedli na stránkách Revolver Revue Petr Chudožilov a Viola Fischerová (týkal se toho, jak se spisovatelka chovala k Chudožilovům za jejich emigrace ve Švýcarsku): oba autoři, jejichž díla jsem si vážil (a dosud vážím), se mi svým veřejným praním vlastního špinavého prádla dokonale znechutili. Neměl jsem možnost a předpoklady, ale hlavně ani chuť dělat dotyčným v jejich sporu soudce. Nejsem jím. Ostatně si myslím, že umanutá polemika s otcem Pavlem Kohoutem umělecky poškozuje i některé knihy tak nadané autorky jakou je Tereza Boučková. Totéž – ale ještě ve větší míře – se týká Evy Zábranové... Ve svém obviňování Škvoreckých může mít možná i v lecčems pravdu (třeba v tom, že se Škvorečtí mohli k Marii a Evě Zábranovým zachovat velkoryseji), žlučovitý a pavlačový způsob podání ji však diskredituje. Nejsem psychologem, a když tak – jako mnozí – jen amatérským, avšak sočení autorky vůči Škvoreckému a jeho ženě mi připomíná vyvádění některých pubertálních dívenek, které se dozvěděly, že jejich bývalý idol není tím rytířem bez bázně a hany, jakého si vysnily, a navíc si dovolil – hrůza! – oženit se s “tou hroznou ženskou” (viz Zábranové popis fyzického zjevu Zdeny Škvorecké). O idealizaci vlastního otce autorkou nemluvím: tu bych dovedl pochopit. Předhazuje-li však Škvoreckému, že neprožil to, co její otec, je to zbytečné: Škvorecký si toho byl dobře vědom. Když se příliš necháme unášet svými dojmy a emocemi, není pak divu, že jsme občas na štíru s logikou. Rozhořčení nad tím, jak mohl mrtvému kamarádovi Škvorecký upřít překlad Prezydenta Krokadýlů (zajisté pozoruhodný, i když od autora, který dnes nefiguruje ani ve většině podrobných slovníků americké literatury), zní věru divně od autorky, která svou dehonestaci publikuje v době, kdy jeden z obviněných je už mrtev a druhá obviněná se z důvodu svého věku a zdravotního stavu asi nebude bránit. (Omluvou pro autorku nemůže být ani to, že ji prý matka od “vypořádání se” se Škvoreckým předtím zrazovala s tím, že spisovatel je už starý...) Suma sumárum: Kapitola o Škvoreckém (i kdyby byla vydávána za “beletrii”) není podobná Deníkům Jana Zábrany, v nichž je jejich autor v posuzování různých lidí také často nemilosrdný a jednostranný. Ty byly publikovány po Zábranově smrti a tento fakt dává morální rozhřešení autorovi i v případech, kdy byl snad nespravedlivý. Zábrana navíc psal v době, kdy své pravé názory z existenčních důvodů nechtěl a nemohl veřejně vyjádřit – a nic jiného než uchýlit se k deníku mu pak nezbývalo. Není náhoda, že drtivá většina negativních soudů o konkrétních lidech je věnována jejich politickým “svinstvům”, kariérismu, jen zcela ojediněle odsuzuje Zábrana někoho za to, že ublížil jemu osobně (a i v těchto případech jde zpravidla o umění, jako např. v nepříliš odůvodněném obvinění, že si od něj Miroslav Florian “půjčil” v básni výraz “zelené Irsko” – jež je docela obvyklý). V tom je ten zásadní, důležitý rozdíl mezi jeho obviněními a těmi, které předkládá Eva Zábranová: jde o propastný rozdíl úrovně. Z výše uvedených důvodu si myslím, že renomovaný nakladatel neměl kapitolu (alespoň v této podobě) o Škvoreckém vydat. A – pokud by autorka na jejím zařazení trvala – měl odmítnout celý její rukopis. To je můj názor.  
Vložil: Dr.Jedličková Jiřina, 26.09.2014 18:12
Zábranová, Eva: Flashky
Těžkou dobu,v které žil Jan Zábrana jsem poznala z vlastní zkušenosti. Jeho Deníky jsou úžasné.Knížka Flashky mne zcela okouzlila a na konci velmi dojala vztahem dcery k otcovi a pravdivosti a vystižení jeho těžkého života.Autorce blahopřeji.J.J
Vložil: Jan Vaněk jr., 22.09.2014 14:12
Noví čeští autoři v detektivním žánru (in LN)
K podobnému tématu Michal Jareš: casopis.hostbrno.cz.
Vložil: Tomáš Matras, 17.09.2014 17:00
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Trochu mě mrzí, že právě otevřená výstava Magie hledání v Domě U Kamenného zvonu se týká pouze Váchalova výtvarného vztahu k magii, okultismu a esoterice. Ano, autor měl k těmto oblastem vřelý vztah, ale zdaleka ne pouze k těmto. Nebyl to... pouze umělec výtvarný, ale také umělec slova, rukodělné práce, turista a romantický tulák, velký kritik umění a společnosti, obdivovatel pokleslých žánrů a panenské přírody, velký přítel psů a pohanství, též cyklista. Čekal bych, že jubilejní výstava k váchalovskému výročí v hlavním městě bude pojata šířeji byť třeba na úkor hloubky některých témat. Váchal byl "prudce širokospektrální", jak dokládá i dokument Dokonalá magie dřevorytu od Jaroslava Hykla z roku 1995. Na druhou stranu, jak již tradičně i za jeho života, "Praha" není Váchalovi možná až tak příliš nakloněna (?) V Plzni má proběhnout další váchalovská výstava od Marie Rakušanové, tentokrát na téma Váchalovy knižní tvorby.
Vložil: aandreauu, 14.09.2014 15:53
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Knihou jsem se dlouho prokousávala, ale dala jsem jí šanci. I mně vadila nespisovná čeština, zvl. tvary zájmene ona. Zajímavý byl pohled na realitu z různých úhlů pohledu, člověk souhlasil právě s tou, která vyprávěla. Dobré. Celkové hodnocení je průměrné, knížku podruhé číst nebudu a nemyslím si, že... by se kdy zařadila ke zlatým klenotům české literatury.
Vložil: Tomáš Matras, 11.09.2014 13:26
Brácha, Karel Hynek: Bác!
Mácha to měl jednodušší ;-))), nebyla čeština ani "romantická tradice", tvořil z "ničeho", propojoval se s kosmem a s matkou zemí a myslel to skutečně upřímně, jenže: "každá generace má svého Máchu", jak jednou napsal Josef Kroutvor. Mám rád blasfémii a veršotepeckou obratnost, třeba vzpomínám na Rytíře... Smila, otázka je jenom, jak dlouho nás to bude bavit. Možná jako se Sklepáky: rádi si drobet sentimentálně "zabékáme" u ohýnku a pak když na nás přijdou oni se svou "trampskou blasfémií", jsme opět rádi a dobře se bavíme.
Vložil: Petr Nagy, 09.09.2014 08:15
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
O novém románu Silvie Richterové jsem měl to potěšení diskutovat také v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře (na pozvání Pavla Janáčka a s Janem Bělíčkem z A2). K poslechu zde: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Donátová, 09.09.2014 05:22
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Knihu jsem ještě nedočetla, vidím v ní ale - aspoň prozatím - černou satiru... Musel se s ní pilovat za předlouhých večerů. Už Arnošt Lustig řekl, že je Sidon lepší spisovatel než rabín. Paní Stiborová jej objevila nyní, on je však autorem od svých velmi mladých let.
Vložil: Oto Horák, 08.09.2014 09:07
Juráček, Pavel: Prostřednictvím kočky. Texty z let 1951–1958
“Pavel Juráček byl z nás největší literární talent, tak pronikavý, že jsem mu často říkal, aby nechal filmu a věnoval se psaní, že je ho pro film škoda. Ale Pavlovi ty pohyblivé obrázky učarovaly (...)” Tolik Juráčkův režisérský kolega Jaromil Jireš a jeho komentář. Juráčkovy prózy jsou natolik svrchovanými... literárními díly, že by se nemělo zapomínat je přiřazovat k oné čestné "větvi" české literatury padesátých let, stavící na syrovém záznamu reality a dialogu a kterou bychom mohli v aluzi na socialistický realismus nazvat totálním realismem. Vzpomeňme z tohoto proudu alespoň Bohumila Hrabala (Jarmilka, Láska aj.), Josefa Škvoreckého (Zákony džungle, Divák v únorové noci aj.), Ladislava Dvořáka (Podnájem v Malém Berlíně, Čoromoro aj.), mikropříběhy, obsažené v Událostech Jana Hanče, ale především všechny povídky Jana Zábrany (Psovod Gerža, Peklo peněz aj.) či – o něco pozdější – texty Marie Stryjové (soubory Nad rovinou, Mlčíme a Pokojík). Jakkoli je kniha Prostřednictvím kočky velice cenným počinem, je třeba k její ediční koncepci vyjádřit výhrady. Jak je uvedeno v ediční poznámce, do svazku nebylo zařazeno šest nedokončených povídek a Juráčkova básnická tvorba je pak pominuta zcela. Přitom ukázky básní (šest položek), otištěné v knize Pavel Juráček: Postava k podpírání, nasvědčují tomu, že i poezií se mladý tvůrce dopracoval velice osobitého literárního výrazu. Nedokončenost prozaických textů – přestože konkrétně nevím, v jakém stavu jsou ty Juráčkovy – není důvodem k jejich vynechání. Nemá cenu zde připomínat notoricky známý případ Kafkův (tedy autora světového významu), avšak i součástí dosavadních dvou edic povídek Jana Zábrany (v mnohém – jak již bylo řečeno – Juráčkova literárního souputníka) byla zcela samozřejmě nedokončená povídka Srdce ženy. A přestože je jakoby useknutá vpůli, čtenářský zážitek z ní není o nic slabší než z próz dokončených, "hotových". Zkrátka a dobře: nezařazení uvedených textů považuji za ztrátu příležitosti, která se nemusí opakovat. Leda, že by – což by bylo možné řešení – se Juráčkovy básně a nedokončené povídky zařadily do závěrečného, dodatkového svazku "paralipomen". To ovšem už pracujeme s optimistickým předpokladem, že celý rozsáhlý a edičně náročný projekt se dokončí..
Vložil: Stiborova, 07.09.2014 11:39
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Knihu jsem přečetla jedním dechem,je skvělá. Jsem osobně potěšena tím, že se pan Sidon vydal cestou beletristy. Má na to a literatura může slavit. My čtenáři taky. Kniha přece má zaujmout, stát se přítelem jehož myšlenky sdílíte, někdy s nimi polemizujete, vracéíte se k nim. Už se těším na další díly...........
Vložil: Antonín Kudláč, 02.09.2014 14:58
Noví čeští autoři v detektivním žánru (in LN)
V současnosti ale nevycházejí jen české detektivky popisovaného "realistického" typu, někteří autoři zkoušejí také jiné cesty. Například Daniela Mičanová a její román "Ve službách třináctého prince", čistokrevná detektivka z prostředí starého Egypta, dílo svého druhu u nás výjimečné. A ještě by bylo... dobré zmínit kombinace kriminální prózy s fantastikou, i když u nich často nadpřirozeno a fantastično převažuje nad detekcí. Současná česká detektivka má podstatně více tváří než by se na první pohled zdálo...
Vložil: Moška, 27.08.2014 13:28
Šimáček, Jiří: Charakter (taky ještě Mädchen, Ničema a Oskar)
Pět dokonalých hvězdiček pro dokonalou knihu. Namlsaná z loňské Noci literatury, kdy jsem úryvek slyšela při autorském čtení za výlohou knihovny a natěšená po přečtení Snaživek, jsem se na Charakter moc těšila; zklamaná jsem rozhodně nebyla. Myslím (doufám), že ovlivněna nerudností pana Brixe budu... shovívavější ke starým nerudným mužům v mém okolí. Jeho náhled na budoucí zákaz kuřáckých restaurací mi mluví z duše, ač jsem nekuřačka. (Odkud vyženou kuřáky, tam vtrhnou matky s nevychovanými uřvanci...) Moc se mi líbí Šimáčkův cit pro rozdílnost postav. Nenachytáte ho, že by se jeho postavy nechovaly přesně v souladu se svou náturou. Prudký konec mi málem vytrhl knihu z ruky. Přišel v okamžiku, kdy jsem se už delší dobu nechávala kolébat rytmem příběhu, který mi - opravdu - připomínal rytmus mého města... (ano, "su z Brna"). Těším se, až se potkám s další knihou pana Šimáčka.
Vložil: Helena, 19.08.2014 11:17
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Tak takhle jsem se u knihy nikdy nenasmála. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení paní prodavačky. Naprosto dokonalý humor. A přesně jak píše Blanka, čtu ji po cestě v MHD, takže asi občas někomu připadám jako blázen, když se řehním, ale co, je to fakt super a je mi líto, že není třetí díl. Obě knihy... mi zlepšily náladu. Takže tleskám a těším se na další pokračování aristokratky nebo úplně jiné dílo.
Vložil: Oto Horák, 17.08.2014 23:22
Zábrana, Jan: Povídky
"Zábrana, jakkoliv známý především jako překladatel, autor deníků a v neposlední řadě i básník, vládl již tehdy i v poloze prozaika (...)" Tento citát je nepochybně pravdivý, ale vypovídá více než o Zábranovi o čtenářích a kriticích, našich utkvělých (řečeno zábranovským slovem) stereotypech. Zábrana... byl především básník, podle mne jeden z největších českých básníků druhé poloviny dvacátého století. A Stránky z deníku jsou jedním z nejautentičtějších, a současně umělecky nejsilnějších svědectví o událostech, které básník prožil, stejně tak ve veřejné jako v privátní sféře. Hned poté přijde na řadu Zábrana prozaik: jakkoli je jeho prozaická žeň nevelká, specifická váha těchto próz je mimořádná. Kdybychom je měli k něčemu z české literatury přirovnat, pak můžeme připomenout některé - ne všechny - rané texty Bohumila Hrabala (Jarmilka, Láska aj.), Josefa Škvoreckého (Zákony džungle, Divák v únorové noci aj.), mikropříběhy, obsažené v Událostech Jana Hanče, povídky Pavla Juráčka (publikované nyní v knize Prostřednictvím kočky), Ladislava Dvořáka (Podnájem v Malém Berlíně, Čoromoro aj.) či – o něco pozdější – texty Marie Stryjové (soubory Nad rovinou, Mlčíme a Pokojík). Charakterizuje je něco, co by se dalo označit jako “totální realismus” (projevující se mj. preferencí dialogu, někdy až posedlostí jím) a co je přímou polemikou s oficiálně nadekretovaným – a naprosto lživým – “socialistickým realismem”, a nepřímo je vymezením i proti různým uměleckým “avantgardám”, typickým pro “levicovou” tvorbu předchozích desetiletí. Důraz je v uvedených prózách položen na antiiluzívní vidění skutečnosti, přerůstající často do vášnivé kritiky doby, režimu, lidí, kteří se na jeho chodu aktivně podíleli. Kritika se však vždy opírá o osobní, autenticky žitou zkušenost, není prvoplánová, ideologická, politicky motivovaná, není pouhou změnou hodnotících znamének. Nejlepší Zábranovy povídky (Psovod Gerža, V noci u pece, Peklo peněz, nedokončené Srdce ženy) jsou důkazem literární účinnosti "pouhého" popisu situace, leckdy statického děje a pointou jen lehce konturovaného dialogu. Nechci snižovat Zábranu jako překladatele, některé jeho překlady (např. Bunina či Babela) jsou jistě vynikající. Je třeba si však uvědomit, že tento - právem - ambiciózní spisovatel se věnoval překladům převážně z nezbytí, kvůli politické nepřízni, jež autorům, kteří nepodřídili své psaní možnosti publikace, svobodnou volbu velmi ztěžovala. Zkrátka si myslím, že za "normálních" okolností by Zábrana překládal velmi málo (a třeba Škvorecký zřejmě vůbec). Pro nepohodlné spisovatele to byl především způsob obživy, při kterém si s režimem nemuseli tolik zadat. Úplně na poslední místo bych pak umístil Zábranovo psaní deníků. (Pokud tedy necháme stranou - většinou "doslovovou" - esejistiku, zhusta účelově "zaštiťující"...) Popularitu Celého života docela chápu, ale myslím, že je postavena na omylu. Zaměňuje se zde informační podnětnost a řekněme poutavost podání s uměleckou významností. I já si rád v Zábranových denících počtu, zajímá mne co si myslel o tom či onom (a jak to bez servítků napsal), zaujmou mne jednotlivé fragmenty, břitké a vyhrocené formulace. Nicméně pouze v Zábranových básních a povídkách vidíme nejen úporný zápas o přesnost a plastičnost každého výrazu, plynulost a jadrnost řeči, ale i o tvar díla, jeho scelení takovým způsobem, aby výsledná sestava nebyla libovolná a jednotlivé složky se doplňovaly. Autorova vypjatá sebekritičnost vedla pak k tomu, že Zábranovy básně i prózy měly řadu variant a že částečně zůstaly torzem. (A důsledkem bylo, že se mu v odstupu let vzdalovaly a stávaly přece jen méně naléhavými...) Každopádně se však s nimi spisovatel hodně "natrápil" - jistě pro něj byly neporovnatelně těžším úkolem než pravidelné deníkové zápisy. Někdy je holt čtenáři i kritiky oceňováno víc psaní časové než nadčasové...
Vložil: Blanka Kaderová, 15.08.2014 09:23
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Knihu nemůžete číst po cestě v MHD. Pokud si humorné situace umíte představit v reálu, chvílemi se "řehtáte hlasitě". Četla jsem knihu o dovolené na chalupě, měla jsem k tomuto "vydovádění" čas, náladu a prostor. V dnešní stresové době vřele doporučuji.
Vložil: Oto Horák, 15.08.2014 08:49
Mikeš, Vladimír: Plovárna Léthé
Souhlasím s tím, že v Plovárně Léthé jsou rozsáhlé esejistické pasáže, které zpomalují dějový spád prózy. Stejně tak je faktem, že kniha a její děj jsou podřízeny tématu lidské paměti. (Nemyslím si ale, že charaktery postav jsou černobílé a jejich vztahy schematické.) Domnívám se však, že jde o imanentní... vlastnosti autorovy literární metody - jak nás alespoň o tom Mikeš přesvědčuje v dosud vydaných čtyřech titulech -, které mu lze těžko vyčítat. (Pokud tedy nejsme zatvrzelými odpůrci esejistických digresí v próze - ale v tom případě bychom museli zavrhnout en bloc Musilova Muže bez vlastností, Brochovy Náměsíčníky, Melvillovu Bílou velrybu, Tolstého Vojnu a mír aj.) Já si prostě myslím, že kromě dnes v české próze neobvyklého kultivovaného stylu je největší předností Mikešových próz právě napětí mezi popisnými pasážemi s dobře odpozorovanými detaily všedního života a onou nikdy banální metaliteraturou a odstupem vypravěče (-čů), kterou jsou prokládány. V Plovárně Léthé mezi velkou dávkou melancholie nad ubíhajícím časem, napětím mezi lítostí až prociťovanými sympatiemi k hrdinům a nemilosrdným odhalením toho, jak většina pod tlakem "doby" (padesátých let) naprosto selhává. Jakkoli nemám příliš rád nálepku "postmoderní literatury" Mikešova próza je důkazem, že její postupy získávají na účinnosti, jakmile je jejich základem silný, věrohodný příběh. Takže nezbývá než doufat, že se nikoli už mladý autor dočká vydání dalších próz, které má v šuplíku. Vycházejí a jsou přijímány jako "naděje české prózy" texty výrazně horší kvality...
Vložil: kE, 04.08.2014 01:28
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Tvorba Františka Gellnera online na webu při příležitosti stého výročí od jeho smrti.
Vložil: jan lukavec , 23.07.2014 16:06
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Malý příspěvek k hledání kořenů české fantasy, v tomto případě hlavně dětské: neviditelnypes.lidovky.cz
Vložil: Jaroslava Michalicová, 21.07.2014 13:32
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Přečetla jsem obě knihy,tak jsem se nazasmála u čtení už hodně dlouho.Kuchařka p.Tichá,žena z lidu a její ořechovka nemají chybu.Celkově májí obě knihy spád a rozhodně se nudit nebudete.Slovník pravda trochu drsnější,ale tak nějak tam patří,ráda si je po čase přečtu znovu.
Vložil: Dobromila, 21.07.2014 09:50
Katalpa, Jakuba: Němci
Báječná kniha. Chytrá, čtivá, objevná. Jak to paní spisovatelka dělá? M. P.
Vložil: Jana Kučerová, 30.06.2014 17:50
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Dílo se mi nelíbí, je to zmatečné a zachrání to pouze zdařilé ilustrace. Pochybuji, že be se v tom dítě vyznalo a že by ho to bavilo.
Vložil: juravsetin, 30.06.2014 11:56
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Obě knihy jsem přečetl na "jeden" zátah. Více jsem se zasmál asi jen u české klasiky "Švejka" a knih p.Švandrlíka. Je cítit, že autor je velmi dobře obeznámen se zámeckým prostředím. Držím palce při další tvorbě. Doporučuji přečíst.
Vložil: Boris Hokr, 25.06.2014 18:28
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Nezpochybňuji ten výčet, ale bohužel... s trochou nadsázky platí, že kromě Františky Vrbenské a Leonarda Medka ty vámi vyjmenované proudy a autory nikdo z první (a mám podezření, že ani z poslední) nezná, nebo je nenapadne využít je jako zdroje nebo inspiraci. Přitom věřím, že krom zmíněných by stálo... za to pořádně se podívat na věci o J. Zeyera (hlavně Tři legendy o krucifixu by měly být povinnou četbou pro autory historické fantasy) nebo na autory typu Křelina (krom Amarú, syn hadí třeba i Puklý chrám a všechny ty obrazy propojení krve a půdy). Jenže to nikdo nedělá. Pravděpodobně opravdu díky tomu přerušení a vymazání za komunismu byl pozdější dopad všech těch Conanů natolik silný, že se česká domácí fantasy opravdu formovala skoro čistě na přejatých vzorech obohacených o westerny a drsnou školu (nebo jako "pomagičtělá" science fiction). Takže vše, co jste vyjmenoval, bych označil spíš za slepé uličky vývoje, které mohly, ale nakonec nebyly předchůdcem domácí fantasy. Osobně se ovšem hodně těším, až sepíše svou knihu A. K. K. Kudláč nebo se na to někdo podívá opravdu zgruntu. Byl bych jedině rád.
Vložil: Petr Nagy, 24.06.2014 20:17
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Řekl bych, že fantastika spjatá s dekadencí, novoromantismem a vlivem gotického románu apod. byla u nás přinejmenším v populární literatuře nemálo přítomna již v 1. polovině 20. století, sám píšete o komunismu a jeho odmítání dekadentních úniků do jiných světů atd. a současně tuto oblast odbýváte coby... doménu německy píšících autorů. Takových se sice našlo dost (Meyrink, Strobl, Slawitschek aj.), ale byly tu i desítky českých literátů, v jejichž dílech hraje stěžejní úlohu alchymie, magie, spiritismus, východní mystika atd. atd., což by snad mohlo být dostatečným důvodem pro jejich označení za pionýry české fantasy.
Vložil: jmh, 22.06.2014 22:39
Wolf, Naomi: Vagina. Nová perspektiva
Chyby opraveny, ačkoli do genderové lingvistky mám daleko, děkuji za upozornění.
Vložil: Ziva K., 22.06.2014 22:01
Wolf, Naomi: Vagina. Nová perspektiva
Psát "středoškolačky měli" je jistě prerogativem genderových lingvistek v iLiteratuře, a koneckonců i vyšinout se z jakýchkoli vazeb ("Část o traumatizované vagině – tedy negativního pólu výjimečnosti ženské sexuality, spočívají v podstatě v tom"), ale komolit jména by snad nemusely: Věšínová/Kalivodová,... nikoli Věšinová a Kalivovodová; Kamila, nikoli Kamia; Blackledgeová, nikoli Blachledgeová.
Vložil: skunk, 19.06.2014 17:39
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
"To, co umím a vlastně co neumím, pochodí jedině z vlastního nitra, co v člověku není, nemůže býti jemu vštípeno, natož probuzeno. Zavrhuji veškeré školy a učení se něcemu. Nikdo na světě neřekl mi, jak vypadá dřevorytová deska a čím se zpracuje." Josef Váchal, 5. 5. 1912
Vložil: Oto Horák, 02.06.2014 12:48
Uhde, Milan: Rozpomínky. Co na sebe vím
S vysokým hodnocením Uhdeho Rozpomínek se nemohu ztotožnit. Vzhledem k danému prostoru se pokusím být stručný, nebudu uvádět citáty a omezím se na jen minimum příkladů. Paměti toho typu, které nám Uhde předkládá, je třeba hodnotit ze dvou základních hledisek: bohatství informačního a literárního. V... pasážích, v nichž se Uhde zabývá svým mládím, jsou nepochybně informace, které nepostrádají zajímavost jak vzhledem k názorovému vývoji hlavní postavy vyprávění, tj. samotného Uhdeho, tak vzhledem k dobovému společenskému, kulturnímu a politickému milieu. Počínaje lety šedesátými nových či nově interpretovaných informací v Rozpomínkách valem ubývá. Každý, kdo se trochu podrobněji zabýval tzv. normalizací a disidenty kolem Charty 77, nalezne v textu jen minimum údajů, které by neznal už z jiného zdroje. Výjimku tvoří samozřejmě nečetná místa, týkající se vlastní rodiny, či např. okolnostmi osobního rozhodování při podepisování Charty. Ve vztahu k přátelům z opozičních kruhů se Uhde snaží být chápajícím druhem a “nepodjatým” referentem, míra subjektivního zaujetí je u něj zřetelně nižší než u mnoha jiných autorů pamětí. (Tím se ovšem současně zmenšuje prostor k polemice čtenáře...) Snad jen v případě Oldřicha Mikuláška je znát ze strany autora pamětí určité “nadržování” a u Alexandra Klimenta a jeho údajného přerušení styku s ostatními disidenty jde o nepřesné a nespravedlivé obvinění. V zásadě by se dal Uhdeho postoj shrnout tak, že k režimním umělcům je nemilosrdný, zatímco disidentům sice snímá nimbus hrdinů bez bázně a hany, ale současně jejich odpor vůči režimu oceňuje jako jedině správný. Autor si v celé knize dává velmi záležet na tom, aby nemohl být obviněn z nedostatku sebekritičnosti. Trochu to ovšem celé připomíná naučený postoj a alibismus: prozradím na sebe nějakou tu slabost a že nejsem rozhodně žádný "čítankový" hrdina, a o to víc pak mohu prosazovat své názory jako “správné”. (Podobný postoj je charakteristický už pro vzor autobiografické zpovědi: Vyznání Jean-Jacquesa Rousseaua). Uhde je okázale tolerantní a obdivem nešetřící vůči svým názorovým oponentům (např. Jaroslavu Šabatovi), vysoce oceňuje svou bývalou ženu (i tady najdeme obdobu u Rousseaua a jeho vztahu k “mamce” madame de Warens), aby tím spíše učinil hodnověrnými své závěry v obecných otázkách (což znovu upomíná na Rousseaua). Týká se to zejména pasáží, v níž zdůrazňuje svou “pravicovost”, naprostý rozchod (už v šedesátých letech) nejen s komunismem (byť reformním), ale i socialistickými “utopiemi” a “sociálním inženýrstvím”. Právě v závěru své knihy, v níž popisuje svoje politické angažmá v devadesátých letech, je trochu farizejsky vyznívající Uhdeho postoj nejvíce napadnutelný. Na jedné straně autor “sebekriticky” tvrdí, že v politice dělal chyby (za nejzávažnější považuje svůj přestup z ODS do Unie svobody po “sarajevském atentátu”) a že se pro ni vlastně příliš nehodil, na druhé straně však obhajuje svůj neoliberalistický přístup v oblasti politiky i kultury. Projevuje se to třeba v cause prezidentské volby z ledna roku 1998, kde Uhde nezdůvodňuje fakt, že nedal hlas svému příteli Václavu Havlovi ničím jiným než jeho údajnou “nepolitickou politikou” (tj. podceňováním úlohy politických stran), jakož i tím, že na něj ze strany politických lobbistů (Vladimír Mlynář) byl činěn nátlak. (Zkušený a zodpovědně zvažující politik – a ostatně každý občan – by přitom musel Havlovu volbu posuzovat nejen z hlediska kandidátových případných nedostatků, ale především v kontextu s reálně se nabízejícími kandidáty ostatními.) Uhdeho Rozpomínky nejsou nijak mimořádné ani z hlediska literárního. Netvrdím pochopitelně, že autor neumí psát (což dokázal hlavně ve svých dramatech), ale jeho rozsáhlé vzpomínky jsou psány bezchybným, korektním, ale víceméně chudým, popisným, bezpříznakovým, málo "šťavnatým" jazykem. Jejich literární úroveň může snad obstát ve srovnání s Ivanem Klímou (Moje šílené století) či Pavlem Kohoutem (Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem), vztáhneme-li na ně však laťku, nasazenou v oboru – jakkoli široce pojatých a odlišných – vzpomínkových textů např. Františkem Pavlíčkem (Konec patriarchátu), Josefem Jedličkou (Krev není voda), Zdeňkem Urbánkem (Stvořitelé světa), Sergejem Machoninem (Příběh se závorkami), Jaroslavem Brodským (Řešení Gama), Ladislavem Jehličkou (Křik Koruny svatováclavské) ale koneckonců i brněnským Vojtěchem Jestřábem (Brno můj Amarcord) s jejich plastickými, zdůvěrňujícími detaily nasycenými evokacemi doby a vesměs krásným, syntakticky bohatým slohem, octne se rázem Uhde se svými Rozpomínkami – v nejlepším případě – v druhé linii.
Vložil: Krista Brotánková, 01.06.2014 16:09
Ježková, Alena: Tichá srdce: kláštery a jejich lidé
Knížku si seženu a přečtu.Marně jsem po něčem takovém pátrala.Zvláště v poslední době,kdy někteří lidé ošklivě o řeholnících hovoří v souvislosrti s restitucemi.Nevěděla jsem, jak jim oponovat, jak jim říci, že kláštery byly nositeli kultury,zakládaly nemocnice a útulky pro staré lidi, ujímaly se sirotků... .Není pravda, že kostely zejí prázdnotou, že se tam mluví o nesmyslech, jak může někdo věřit "těm blbostem" v bibli.Proč musím mít pan Duka zlatý prsten? Co to tam ti řeholníci dělají, kdo a co je živí z našich daní? Takové a jiné otázky svědčí o nevzdělanosti a je mi líto, že minulý režim nejenže vedl k ateismu, ale nedal jim možnost vnímat svět duchovním životem. K.B.
Vložil: Pavel Mandys, 26.05.2014 17:10
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Ad Lenka: Pokud dočtete recenzi do konce, tak se to snadno dozvíte...
Vložil: Lenka, 26.05.2014 15:22
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Dobrý den, chci se zeptat jestli aristokratka ve varu navazuje na poslední aristokratku, čili jestli díly navazují na sebe nebo jestli si první mohu přečíst Aristokratku ve varu a je to jedno. Děkuji za odpověď.
Vložil: Čeněk Jirskák, 26.05.2014 11:24
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Podle mne se pan Putna a jemu podobní snaží pomalu zahodit Bibli do popelnice a do budoucna stavět církev na rozumu. Jenže církev stojí na svých dogmatických spisech, stejně jako každé jiné náboženství. Pokud zahodíme dogmatické spisy, vezmeme církvi to, co jí církví dělá, církev to už nebude. Stejně... jako když Islám předčí Korán novým lidským rozumem, nebude už Islám, atd. Pan Putna by si měl založit nové náboženství a vlastními pravidly a jeho dogmatickým spisem může být tato jeho kniha.
Vložil: administrace, 22.05.2014 13:16
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jen malá poznámka do této trochu nepřehledné diskuze: opravdu není v zájmu nikoho z redakce iLiteratury "rozbíjet" odkazy - proč by mělo být? Každopádně po doplnění www už proklik na FP funguje.
Vložil: Boris Hokr, 22.05.2014 10:47
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
No, abyste měl radost: Michal Tesáček je pseudonym, který využívám já a další dva lidé (prakticky však píšeme jen dva). Původně vznikl pro Pevnost (dohledejte si ještě články s Pavlou králíkovou - to mimochodem fakt nejsem já), postupně se rozšířil i jinam (ano, v té knize jsem zodpovědný za pasáže... s kočkama). Na spoustu věcí máme stejný názor, některé věci jsme vyloženě psali společně, všechny si dáváme k nahlédnutí. Co se týče "tesáčků" na FP, když si dáte jejich výpis, můžete hádat, kteří jsou čistě moji (napovím, že jsou tři). Pro texty v časopise Pevnost doplním, že tam jsem pod každým Tesáčkem minimálně jako spoluautor. Svět je krásné, hravé místo, že? Mimochodem, ad vydání článků o Kingovi, jestli vás to zajímá, tak můj na iliteraturu je tuším o cca týden starší. Datum vydání je interní záležitostí toho kterého webu.
Vložil: adenoidní paranym, chcete-li, 22.05.2014 00:34
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Možná si přečtěte nějaké kulturní dějiny: polemik nepodepsaných plným jménem byly odjakživa spousty, internet změnil jen tolik, že se nemusejí posílat do redakce psané husím brkem a čekat, až je vysázejí olověnými literami. Ale iLiteratura samozřejmě má plné právo stanovit na svém serveru pravidla diskuse,... jaká se jí zlíbí; jako daňový poplatník s potěšením kvituji, že současný relativně otevřený přístup s občasným redakčním brbláním není zdaleka nejhorší z možných, a za to je i brutální přepisování odkazů ex post (ten níže jste rozbili a nefunguje) přijatelná cena. --- Co se týče páně Hokrova textu, doporučím čtenářům, kteří mají ten odporný zvyk věřit raději vlastním očím než vám (natož mně), srovnání např. pasáže "V posledních cca deseti letech sice podnikl několik návratů ke kořenům své tvorby, ale jen o jediné knize ze zmíněného období se dá mluvit jako o skutečném pokračování. Tou knihou je Černý dům, napsaný společně s Peterem Straubem. Příběh navazující na nepříliš známý Talisman (taktéž napsaný ve spolupráci se Straubem a u nás vydaný zatím pouze jednou v otřesném překladu nakladatelstvím Perseus)" s Tesáčkovou "Hezky je to vidět na celé jeho poslední desetiletce ... i když se často vracel ke svým oblíbeným motivům a fíglům, kolik tam najdete dnes, v době sequelové, pokračování? Jedno jediné. Jde o Černý dům, což je román, který navazuje na v českém vydání neuvěřitelně zmršený román Talisman, napsaný společně s Peterem Straubem"; nebo "poznámka na okraj, tentokrát přímo z doslovu k aktuálnímu románu, tvrdí, že Osvícení napsal „dobrácký, leč problematický alkoholik“" x "čirá depka, ze které je cítit pach zvratků, pálenky a dech „dobráckého, ale problematického alkoholika“, co kdysi napsal Osvícení, ale pak se z té závislosti dostal" a "A jen tak mimochodem přitom vesele zamává svému synovi Joe Hillovi, jehož Vánoční říši dopřeje, filmovou terminologií řečeno, příjemné cameo." x "Kolega Rabyniuk dostane třeba orgasmus z toho, jak King vesele zamává svému synátorovi Joeu Hillovi a jeho Vánoční říši." (chápu, proč shledáváte takový rozdíl v úrovni obou textů, byť ani zde s vámi nemohu souhlasit, jsou špatné docela srovnatelně). Ptám se s Toddem Thromberrym: kdo od koho opisuje? Samozřejmě ani v nejmenším nezpochybňuji upřímnost vašich ujištění, a jelikož zdejší článek vyšel 6. května, zatímco na FP o den dříve, není jiná možnost, než že mizera Tesáček pro osobní prospěch zneužívá stroj času, a já doufám, že domovský blog pana Hokra zakročí už z úcty ke svému donedávna šéfredaktorovi, když ne kvůli hrozbě chronoklasmu. --- Ale to jen pro pořádek - nic by mi nebylo protivnější než budit dojem, že se pokouším o útok ad hominem. Ne, jen houšť a větší kapky! Jen ještě trochu úsilí, chcete-li dostihnout Radima Kopáče; jen o to mi šlo a o nic jiného. Vy nepokládáte chyby pana Hokra za podstatné, pročež je také neopravujete; já mám jiný názor, tak je alespoň okomentuji. Nechť kvete tisíc květů! Hodně úspěchů v mudrování!
Vložil: iLiteratura, 20.05.2014 13:52
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
V dobách papírové korespondence se na anonymy neodpovídalo vůbec, plevelný internet v tomto bohužel k odpovědím nutí. Ale paranoidní anonym si nějak nevšiml, že ho nikdo nechce kádrovat, dokonce ani polemizovat s jeho výčtem chyb a překlepů. Jen jsme je opravili, nebyly nijak fatální. A co se týče obvinění... Borise Hokra, že texty prodává dvakrát: recenze na Fantasy planet je podepsaná Michalem Tesáčkem (což je taky pseudonym, aby těch skrývaček nebylo málo), Boris Hokr ji nepsal a její úroveň je znatelně horší, než té, která byla publikována na iLiteratuře.
Vložil: Antje Coulagin, 20.05.2014 09:02
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jasně, leccos by bylo krásný, kdyby se to stalo, jenže znáte internet (zejména pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti): stačí se jednou uklepnout a člověk si zkazí jméno. A ještě víc než to podučitelsko-strážmistrovské bazírování na dokladu totožnosti mě leká ženská logika paní iLiteratury "ZVLÁŠTĚ,... když (...) výtky jsou (...) věcné": cožpak potom záleží na tom, kdo je vznesl? (Nakonec kdyby nebyly, také by stačilo vyvrátit je ad rem a netřeba shánět munici ad hominem.) Nebo potřebujete moje nacionále, abyste mě mohli kyberšikanovat na Facebooku, čekat před chalupou s kyticí růží a požádat o ruku, stěžovat si třídní učitelce nebo si na mé jméno vzít úvěr? Co se týče dotazů - jak praví klasik, názor je jako řitní otvor, udělá se každému (jen vzácné výjimky potřebují pomoc univerzitně školených specialistů) a vystrkovat jej na veřejnost vyžaduje lidi zvláštního ražení a přesvědčení o jeho ceně. Opravdu mi přijde, že rýpat se tady v takovémto mudrování by bylo plýtvání časem VŠECH přítomných, když třeba pan Hokr ho produktivněji využije při koncipování svého dalšího dvojtextu (o tom, že by neodkýval úplně všechno, oč je kde požádán, se ani neodvažuji snít) tak, aby se jeho půlky vzdálily víc než zdejší nedávná recenze posledního Kinga od té na fantasyplanet.cz Prve se mi podařilo nechat bez komentáře mimořádně komicky bohorovný kalk dvou nesouvisejících názvů "zaniklé české mutace Magazínu science fiction, fantasy a hororu", za což se omlouvám: spěch, pozdní hodina a znechucení tou hromadou matérie; pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti.
Vložil: iLiteratura, 19.05.2014 09:30
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Překlepy a chyby opraveny, text doplněn o druhého laureáta zvláštní ceny Čs. fandomu. A bylo by sympatické, kdyby se čtenáři v diskusi podepisovali, zvláště, když jejich výtky jsou sice jízlivé, ale jinak docela věcné.
Vložil: Boris Hokr, 19.05.2014 00:41
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Ano, na iliteraturu píšu mudrování již čtvrtým rokem. Na Aktuálně jsem byl požádán (pokud vás to zajímá, tak až po odevzdání textu pro iliteraturu), abych něco k předávání napsal také - a ano, snažil jsem se ten text koncipovat jinak, což se myslím povedlo. Jinak chyby jdou na můj vrub, jako vždy. A... neměl(a) byste i nějaké konkrétní připomínky k mudrování? Nebo vám to stejně jako konkrétní podpis přijde jako plýtvání zase vašimi mocnými kapacitami? :)
Vložil:  , 18.05.2014 23:42
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Je sympatické, že když pan Hokr prodá totéž mudrování dvěma různým médiím, dá si tu práci pro každé napsat něco drobet jiného: magazin.aktualne.cz. Ale pořád mi to přijde... trochu jako plýtvání jeho mocnými kapacitami; snad by mohl napřed poučit redakci iLiteratury, jak se píšou Clarke, Králik, Dragonlance a Akademie.
Vložil: Kačka274, 14.05.2014 17:52
Hůlová, Petra: Macocha
Děkuji za tuto recenzi. Sama jsem dočetla knihu dnes po půlnoci. Plně se ztotožňuji s tím, že vyprávění je místy zajímavé, ale absolutně nepřehledné, chybí mi nějaká hlavní linie. Opravdu jsem zažila tentýž pocit, zda pokračovat ve čtení, cca okolo 30té strany jsem se stále nemohla ničeho chytit. Proto... mě překvapilo, když jsem o knize v nějakém rozhovoru slyšela, že je to nejlepší kniha autorky. S tím se nedá souhlasit ani v nejmenším. Pochopila jsem, že autorka má dva styly, přičemž jeden reprezentuje Paměť mojí babičce, Stanice Tajga nebo Cirkus Le Memoires a druhá linie je Třípokoj nebo Přes matný sklo a také tento poslední román? novela? Ani to nejsem schopna rozeznat. Trochu zklamání.
Vložil: anna placha, 26.04.2014 10:56
Růt, Pavel: Labyrintem pražského tajemna. Průvodce pražského chodce
zdravím, knihu jsem přečetla v holandštině a doporučila kamarádkám v češtině. Nádherná kniha a pan Růt musel hodně přečíst a prostudovat, je tam tolik vědomostí, opravdu nádhera.
Vložil: jan lukavec, 25.04.2014 10:48
Novák, Vladimír (ed.): Divadelní tvorba ve specifických skupinách
Aktuální dovětek: kniha se umístila na 3. místě v kategorii učebních a didaktických pomůcek v tištěné podobě v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2013, pořádané Ministerstvem kultury ČR a Památníkem národního písemnictví.
Vložil: Helena, 21.04.2014 19:47
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Naprosto dokonalé čtení, které vystihuje do detailu pocity a zkušenosti našich dětí. Dlouho jsem se takhle nezasmála, rozhodně doporučuji dál....rodiče malých dětí se v tom naleznou...SKVĚLÉ!!!!!! Více takových knížek...
Vložil: Lenka, 17.04.2014 08:48
Mornštajnová, Alena: Slepá mapa
Ano přesně tak je neuvěřitelně čtivá a je jen dobře že se spisovatelka nepouští až tak do hloubky postav,je to napsané tak jak má bejt.
Vložil: administrace, 16.04.2014 20:18
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Doplněno, děkujeme
Vložil: Jana Čeryová, 15.04.2014 07:41
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, bylo by možné přidat Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.? Děkuji.
Vložil: tomáš havel, 14.04.2014 09:37
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Komunisti vyhlásili většině národa třídní boj, fyzickou likvidaci nepřátelských tříd (dle učení teoretiků Marxe a Engelse), bří Mašínové tu rukavici zvedli. Ve válkách 20. století (a toto byla de facto občanská válka) už nebyl prostor na "ušlechtilé" činy jako z románů. Prostě třísky létají (to zase... dle komunistického praktika Stalina. Byla to normální poprava, jakých komunisti provedli oficiálně tuším přes 300. Esenbák jenom sklidil to, co zaseli ti, kterým se zaprodal.
Vložil: Bělda, 13.04.2014 18:25
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Když hrdina zabije bezbranného a spoutaného je to vrah. To platí pro komunistu i nekomunistu.
Vložil: tomáš havel, 12.04.2014 13:40
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
proč teda máte nick Adolf a ne Vladimir Iljič? Ono to vlastně vyjde nastejno, že?
Vložil: Adolf, 12.04.2014 10:28
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Mám komunisty rád. Serou mě dnešní pisálci a takzvaní "historici". Většina z nich se stala pisálky za komunistů a zadarmo. Kdyby nebyl převrat, stali by se také dnešní mladí pisálci komunistickými pisálky. Za komunistů bylo dobře většině lidí, dnes většině lidí dobře není. Zažil jsem oba režimy,... každý má pro a proti, komunistický má víc těch pro.
Vložil: Igor, 12.04.2014 08:07
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Příběh bratrů Mašínů je obdivuhodný až do doby, kdy spoutaného člověka podřízli. Tím u mě ztratili obdiv a vyznamenání bych jim nikdy nedal jak se ve společnosti diskutuje.
Vložil: Dana Kalinová, 10.04.2014 14:51
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Přátelé, skutečně překladatel na stánku ani v Londýně citován nebyl, stánek působil jako expozice Nadace Bohumila Hrabala, neboť i přes jeho převažujícíc výšku nebyl zviditelněn nápis Czech Republic, ve stánku opět mrtvo, žádná jednání, žádné návštěvy, prosklenná vitrínka s výstavou knih pana Hrabala... byla navíc zcela zakryta letáky, neboť stánek neměl recepci. Česka republika není uvedena v katalogu, po ukončení veletrhu tedy na něm vlastně vůbec nebyla. Nakladatelé, kteří na stánku vystavovali, v katalogu rovněž vůbec nejsou. Hlavně že veletrh žil na jiných stáncích, tak jak to má být - o knihách a lidech.
Vložil: Magda de Bruin, 07.04.2014 19:55
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
A i když to takhle není vidět, nechybí tam snad jméno překladatele jakožto autora anglického překladu, z něhož úryvek pochází.
Vložil: Jan Vaněk jr., 07.04.2014 13:32
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Na FB MK ČR je dostupná fotografie v poněkud větším rozlišení https://www.facebook.com/photo.php?fbid=686451171397316 (rozkliknout), odkud lze rozeznat, že to vskutku je začátek Wilsonova překladu Anglického krále. Nicméně MK na vlastním webu píše "stánku, který zajistilo ministerstvo kultury a realizovala... firma Bent", tak snad zajistilo i autorská práva anebo aspoň právníka, který na počkání vydá stanovisko, že jde o legální užití v odůvodněné míře výňatků ve vlastním díle.
Vložil: Dana Kalinová, 05.04.2014 18:11
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Pratele, na webu Mk jsou pouze pochvalne clanky, myslim, ze by mela byt otevrena sirsi diskuze k teto problematice i mezi autory, nakladateli, bohemisty, vsemi, koho se tyka prezentace v zahranici, jez by mela mit co nejsirsi zastoupeni, stanky by mely "zit", mit zajimavy obsah pro zahranicni navstevniky.... Po tolika letech, co se tomu venujeme, nas proste boli srdce. Vybrana firma je stavebni firmou, nemuze mit znalosti o literature, nemuze nabidnout kompromis graficke napaditosti stanku ale take prostoru pro co nejvetsi nabidku knih. Nemam jiny prostor, nez psat sem, je mi to moc cele lito. Navic 100 let od narozeni ma i Jiri Kolar, 75 let od umrti Karel Capek, proc je zviditelnen pouze Hrabal na vsech klicovych veletrzich pri vsi ucte k jeho dilu. Take nevim, zda neni pouzit preklad Obsluhoval jsem anglickeho krale od Paula Wilsona na tapetach stanku - vydano bristkym nakladatelstvim Chatto and Windus a zda nedoslo ke zneuziti autorskych prav, jez muze v Londyne nakladatel uplatnit. Byla by to velka ostuda.
Vložil: redakce, 05.04.2014 17:42
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Za iLiteraturu jen dodávám, že autor článku upozorňoval zástupce oddělení pro literaturu a knihovny MK ČR na tuto diskusi a snažil se od nich získat vyjádření k situaci, o které se zde debatuje. Ale neúspěšně. Všem, koho zajímají podrobnosti, tedy nezbývá, než hledat informace na webu MK ČR. jš
Vložil: tomáš havel, 05.04.2014 16:58
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Vůbec se v této problematice neorientuju, a tak by mě zajímalo, čí je to chyba, že tam nebylo víc nakladatelů než 4?
Vložil: Dana Kalinová, 05.04.2014 15:08
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Magdo, neni, ta firma ziskala zakazku diky tomu, ze mela pro vsechny veletrhy stejny stanek. V bologni byla dvojnasobna plocha oproti lonsku, ale nebyla zaplnena knihami, takze mi pani z Albatrosu rekla, ze na tom velmi profitovali, nebot si zabrali hodne prostoru vcetne stolku, kde nikdo nejednal,... nebot v expozici byli jen 4 nakladatele. Povazuji to uz za ostudu a jsem zvedava na Londyn, kde bude opet Hrabal.
Vložil: Stefi, 03.04.2014 19:32
Kohák, Erazim; Trnka, Jakub (eds.): Hledání české filosofie
Nejen pěkně napsané, ale i dobře zvolená struktura článku vybízí ke koupi. Každý si díky souhrnu jmen v kapitolách vybere toho "svého". Rozumím i poznámce o nezahrnutí do výčtu V. Bělohradského .-) S.F.
Vložil: Júlia, 31.03.2014 15:59
Šrámková, Jana: Zázemí
Oprostená od nutkania zrovnávať knihu druhú s prvotinou autorky (ktorú som ešte nečítala) si dovolím nesúhlasiť s názorom, že v knihe/príbehu, chýba hĺbka. Ba naopak, vďaka zakomponovania zdánlivo nesúvislých momentov, kedy sú myšlienky a spomienky pretkané prítomným momentom, sa kniha stáva tým, čo... je pre nás čítateľov pojítkom. Kniha je záznamom obyčajného života, ovplyvňeného životmi iných. Chvíľami evokuje dlhú chvíľu, inokedy zas ťažko uchopiteľný okamih. Nie, ja niesom kritička a ani spisovateľka. Zázemí som čítala kdesi medzi Čiernym mostom a Florencom, potom medzi Prahou a Brnom, vždy pomyselne obklopená žltou farbou v ponurej šedi konca zimy. Jej príbeh mi neublížil, ani ma nerozplakal, no uistil ma o tom, že je všetko v najlepšom poriadku...žijem!
Vložil: Magda de Bruin, 31.03.2014 14:03
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Ještě ke knižním veletrhům: podle foto na czechlit se zdá, že i v Bologni (t.j. na veletrhu pro dětské knihy) byl český stánek ve znamení Hrabala (s anglickými citáty z románu Obsluhoval jsem anglického krále). To snad musí být nějaký renonc?
Vložil: jan lukavec, 28.03.2014 18:51
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Malý dodatek recenzenta. Odhalené autorství Karola Sidona dodává nový kontext k interpretaci tohoto románu. Zpětně je možné odhalit, nakolik je kniha autobiografická: hrdina jménem Moše emigruje do Německa stejně jako Sidon (a má rovněž získat studijní stipendium v Heidelbergu na téže škole), stejně... jako on tam při spatření prvních černochů žasne, že se chovají jako „lidé“ a přiznává si svůj skrytý rasismus; v prvním německém městě cítí (oba) odtažitost místních obyvatel, v dalším jsou ale příjemně překvapení, že je sami od sebe tamní lidé zdraví; velmi podobně Sidon i Moše reagují na památník Jat Vašem… A pokud se Sidon velmi otevřeně přiznává, že je potřetí ženatý ne z luxusu, ale „z neschopnosti rozvinout sexualitu v lásku“, tak s podobnými problémy se potýkají i hrdinové této knihy. Zajímavější ale je, že na některé otázky jakoby Sidon odpovídal jinak coby vrchní zemský rabín a jinak v roli beletristy. Když se totiž Karel Hvížďala ptal rabína, zdali Mojžíš není původcem genocid (a učitelem Hitlera), Sidon to odmítl s tím, že národy, jež byly Židy pobity, si to zasloužily svým modlářstvím. Ve svém románu ovšem řeší tentýž problém na obecnější rovině (Mojžíš a totalitarismus), a to už rozhodně ne tak jednoznačně, i když více možná ukážou až následující dva díly. Jako beletrista tedy zpochybňuje a vyjadřuje skepsi i u otázek, u kterých jako nejvyšší náboženský představitel českých židů drží „pevnou“ linii. Dokonce v románu píše, že kdyby Mojžíš židy nevyvedl z Egypta, měli by dnes pokoj od rabínů i od antisemitismu. To jsou pozoruhodná slova od autora, který je současně nejvyšším rabínem v Čechách…
Vložil: Dana Kalinová, 25.03.2014 11:12
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Přátelé, je to složitější otázka, neboť má-li expozice sloužit nakladatelům k jejich prezentaci i jednání - nejen oficiální prezentaci státu - musí stánek splňovat i praktické podmínky, nelze "dosadit" nakladatele do estetického ale zcela prakticky nevyhovujícího stánku. Přítomnost nakladatelů celkově... oživuje stánek, přivádí do něj další návštěvníky, ve Frankfurtu jsou stolky stále obsazené, na fotkách z Lipksa sedí 3 hostesky s petkami pod nahama. Na výše zmíněné aspekty jsem vždy brali velký zřetel, zřejmě jiný názor dává přednost méně knihám a více grafickému efektu. Kde najít kompromis? Frankfurtský knižní veletrh patří také profesní organizaci německých nakladatelů a knihkupců a je pověřen těmito prezentacemi od 50. let minulého století.
Vložil: Pavel Mandys, 24.03.2014 23:54
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Problém Lipského veletrhu naznačuje nekoncepčnost v propagaci české literatury směrem do zahraničí. Přitom by to možná stačilo vyřešit docela jednoduše: ať si stánky na zahraničních veletrzích beze všeho staví firmy, které s knižním trhem sice nemají nic společného, ale vyhrají konkurs ministerstva... kultury tím, že nabídnou nejnižší cenu. Naproti tomu náplň těch stánků (obsahová i personální) by měla být zajišťována promyšleně, s kontinuitou a lidmi, kteří se v branži orientují a dlouhodobě jí věnují. Filmaři na to mají Film Comission, literáti si nic takového zřídit zatím nedokázali a ministerstvo roli vyslance zjevně dělat neumí nebo nechce. A v tomhle ohledu je díky svým zkušenostem u nás kompetentní zřejmě jen společnost Svět knihy. Je to subjekt zřízený Svazem českých knikupců a nakladatelů, takže by mohl a měl zastupovat zájmy české literatury (a knižního trhu) jako celku, bez ohledu na případný zisk z toho plynoucí.
Vložil: jan lukavec, 24.03.2014 20:37
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
K celému problému by se především mělo vyjádřit, jistě ne nutně na tomto místě, Ministerstvo kultury. Já jako pracovník Národní knihovny můžu sám za sebe ještě napsat, že jsem na novém stánku měl stejně dobré zázemí jako v minulosti. Vytknout se mu ovšem dá více věcí: nedostatky připouští i sami ti,... kteří na stánku letos pracovali. Bylo na něm vystaveno méně českých knih než dříve a vybudován je tak, že se u něj zvýšilo nebezpečí krádeží... Celkově je politováníhodné, že nedošlo k předání know-how od zkušených pracovnic Světa knihy (i když jedna z nich byla k účasti na novém stánku vyzvána), a že firma Belt zvláště v souvislosti s veletrhem v Bologni neoslovila větší množství nakladatelství. Nezbývá než doufat, že se v této oblasti situace bude zlepšovat a nedostatky budou napraveny, alespoň ke spokojenosti některých zúčastněných. Ovšem asi ne všech, protože stánek může mít na starosti jen jedna společnost. Anebo existuje i jiná alternativa? Mohlo by se například výběrové řízení týkat pouze architektonického řešení a personál by mohl zůstávat stejný? To vše jsou podněty pro debatu…
Vložil: Dana Kalinová, 23.03.2014 10:35
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Omlouvám se, ale nedá mi to do této diskuze nevstoupit, neboť se jedná o naši dlouholetou práci na mezinárodní knižní scéně, kdy se dařilo upozornit na českou literaturu a knihy v součinnosti mnoha subjektů počínaje ministerstvem kultury, přes mnohá nakladatelství, obce a autorské svazy. Společnost... Svět knihy byla vždy otevřena této široké spolupráci, nebot jedině díky ní, mohou být zviditelněni všichni, kdo na domácí půdě působí v knižním a literárním oboru. Nová situace v rámci českých prezentací na knižních veletrzích je způsobena pozdním vypisováním výběrových řízení za jediného hodnotícího kritéria - ceny. Takto mohou uspět pouze stavební firmy (což se stalo pro Lipsko, Bolognu a Londýn), kdy komplexní relaizaci zajištuje stavební firma bez jakékoliv odborné znalosti literatury, jež narychlo hledá produkční pracovníky zcela neznalá dalších nezbytných produkčních příprav. Realizace v Lipsku byla vypsána za cenu, za kterou bychom nemohli realizovat konkurenceschopnou účast, katalog byl již uzavřen, důležitá propagační část účasti nemohla být - a také nebyla - splněna. Organizátoři veletrhů v Bologni i v Londýně nám ještě čekali s katalogy, ale výsledek byl opět ve prospěch stavební firmy, jež aktivně nakladatele neoslovuje. Navíc v Bologni je uvedení nakladatele v katalogu vázáno na nominaci knih do prestižní mezinárodní ceny Ragazzi Award, čímž byli někteří nakladatelé z této možnosti vyloučeni. Nechápu novou koncepci zadávání, neříkám, že jsme jediní, kdo můžeme tyto akce zajišťovat, ale veškeré dřívější investice, jež napomohly i vytvoření širokých kontaktů v zahraničí, jsou podle mne marněny.
Vložil: Magda de Bruin, 22.03.2014 15:12
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Co se týče nového organizátora české expozice, ráda bych doplnila, že pracovnice Světa knihy s.r.o. také úzce spolupracovaly s naší literární agenturou Pluh nebo s agenturou Dany Blatné. Celá léta jsme na český stánek dodávali výtisky zahraničních překladů české literatury (což se nepřekrývá zcela s... tituly, které podpořilo MK ČR a dodává je na stánek za sebe), měli jsme jistotu, že i na veletrzích, kde nejsme přítomni osobně, jsou u českého stánku k dispozici naše letáčky a navštívenky a že přítomné pracovnice Světa kniha s.r.o. zájemcům o „naše“ autory zprostředkují kontakt. O organizačních změnách nás nikdo neinformoval, nikdo z nového obsazení českého stánku se na nás neobrátil, takže z našeho pohledu se tu nečekaně (a pro nás nepochopitelně) přetrhla kontinuita dlouholeté prospěšné spolupráce – navíc v době, kdy vzhledem ke krizi zahraniční nakladatelé s vydáváním méně známých literatur/autorů stále víc váhají. To je podle nás závažnější než jenom to, že se „několik málo“ návštěvníků shánělo po zaměstnankyních Světa knihy, protože si s nimi „za předchozí léta vytvořili přátelské vztahy“. Zbývá doufat, že na veletrhu ve Frankfurtu bude český stánek fungovat i pro literární agenty tak, jak se to osvědčilo v uplynulých deseti letech.
Vložil: Ludvík Havel, 13.03.2014 09:36
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Po dlouhé době jsem objevil knížku, při které jsem se příjemně bavil - mluvím o 1. části -logie. Nesnáším bulvár a tenhle příběh a jeho jazykové ztvárnění s ním nemá nic společného, a už vůbec ne se stupidním a pokleslým humorem Ivana Mládka z časů jeho nováckého anhažmá. Je to vtipné, autor si krásně... hraje s reálnými prvky /Vondráčková, Schwarzenberg), s negativy české povahy a snobství (samozřejmě nejen českého)a vztahu našinců k emigrantům a Němcům.I jazyk je kultivovaný, často "na hraně", ale nikdy ji nepřekročí.Líbilo se mi to. Uznávám, že to není žádná intelektuální hlubina,ale o to přece nemohlo jít. Ale prto primitivy, jejichž životním a intelektuálním prostorem jsou různí Blesky a Rytmy života a podobné smetí, to v žádném případě rovněž není. Díky, líbilo se mi to.
Vložil: Jitka, 11.03.2014 00:07
Reiner, Martin: Lucka, Maceška a já 1
Mě knížka oslovila hodně, a pořád ještě to zní...
Vložil: Jitka, 10.03.2014 23:43
Trávníček, Jiří (ed.): Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy
Knížka na jedno čtení, ale to stojí za to.
Vložil: Ludmila, 07.03.2014 15:33
Trávníček, Jiří (ed.): Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy
Já jako knihovnice si při čtení připadám, jako kdybych jedla velmi chutnou svíčkovou. Oblizuju se a čtení si opravdu vychutnávám.
Vložil: Anca, 23.02.2014 17:43
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Tato kniha mě naprosto štvala. Je pravda, že pohled na pro mě neprobádanou kulturu by byl přínosný, ale nebyl. Nespisovnost a dokonce i nepravdivé kulturní okolnosti... Ano všichni jsme ocenili pohled na novou kulturu, když však dáte knihu přečíst expertovi smete "tu pravdu" ze stolu. Leda bychom mluvili... o jiném než tom pravém Mongolsku. Být to pravda tak alespoň ta kultura by tam byla přínosná. Katastrofa, naprostá ztráta času.
Vložil: Anna dvorrrrakovva, 21.02.2014 18:25
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
Ahoj nemohly by jste jnasat tu basnicku do komentu
Vložil: sandra, 17.02.2014 20:54
Platzová, Magdalena: Toník a jeskyně snů
Nečtete příběh příliš pedagogicky, nejste zasažena škatulkováním? Proč by se nemohlo prolínat jedno s druhým v časoprostoru a obraznosti. Možná Vám pomůže J. Heldova V říši obrazotvornosti, doporučuji nahlédnout. Sandra
Vložil: Břetislav Ditrych, 17.02.2014 14:55
Rudčenková, Kateřina: Chůze po dunách
Milá Kateřino, Vaše básně si vždycky rád přečtu! Mějte se hezky, B.D.
Vložil: Ondřej Kavalír, 06.02.2014 09:39
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Ano, je to tak, a podle jeho vlastních slov asi ještě rok překládat bude. A pak se konečně dočkáme českého vydání v Pasece...zdravím!
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.02.2014 13:58
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Samozřejmě že překládá, viz rozhovor z podzimu na Paseka.cz
Vložil: Mirek Skala, 01.02.2014 15:38
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Ukázka z Nabokovovy Ady? Znamená to snad, že pan Pavel Dominik překládá celou Adu a že bychom se brzy konečně dočkali tohoto románu v nabokovovské řadě v Pasece? Vlastně poslední velký Nabokovův román, který nám v češtině zatím chybí? Kéž by!
Vložil: Ludek, 27.01.2014 15:14
Viewegh, Michal: Mafie v Praze
Knihu jsem docetl a vrele doporucuji. Az z ni mrazi, podobnost postav s realitou. Super. Responzivni web design
Vložil: Miloš, 22.01.2014 17:45
Holman, Miroslav: Glosy veršem
Výborná knížka.
Vložil: Magdaléna, 21.01.2014 07:42
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Mně se kniha moc líbila. Čeština není mým rodným jazykem, (tým je maďarština), přesto jsem si zvykla na hovorovou češtinu. Krásne to napsala, zajímali by mně její zážitky v Mongolsku vůbec.
Vložil: Alena Křivská, 18.01.2014 09:50
Scheufler, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918
Kniha je autorkou hodnocena velmi erudovaným přístupem.Záběr jejího pohledu na problematiku je velmi široký a dokladuje hluboké znalosti pisatelky.Také čeština užitá v textu svědčí o její celkové kultivovanosti.A.K.
Vložil: TIMONEL, 13.01.2014 17:41
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Kniha je dostupná na stránkách nakl. Trigon.
Vložil: Oto Horák, 10.01.2014 12:57
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Jen malá poznámka na okraj (neboť recenzovanou knihu jsem nečetl a ani se mi ji příliš číst nechce): Benedikt XVI (či Ratzinger) je osobností, kterou můžeme oceňovat (alespoň v převládajícím počtu jeho "caus") i k ní mít různé výhrady. (Byť to členství v hitlerjugend je opravdu dost nouzová hůl, která... se - jak známo - vždy najde...) Znepokojuje mne však už delší dobu zvláštní předpojatost levicových myslitelů vůči katolické církvi a jejím představitelům (ani papež František není úplně výjimkou!). Jako by takový paušálně kritický postoj byl nezbytný, povinný. Stejnou "povinnou" nevraživost prokazují různí levicoví autoři vůči Spojeným státům americkým a Izraeli. Zde je třeba jasně říci: antiamerikanismus a odpor proti "sionismu" není žádným levičáctvím. Jde spíš o pověry a stereotypy "staré" levice, kterých by se ta nová, která v budoucnu bude nesmírně důležitá, měla co nejrychleji zbavit. Vyrovnanější postoj k izraelsko-palestinskému sporu, k USA, jednotlivým jeho představitelům a jejich politickým krokům, jakož i k Rusku a novým supervelmocem jako je Čína, musí levice (včetně té naší!) trpělivě a bezpředsudečně hledat. A především si musí uvědomit, že její hlavní raison d´etre je jinde: v analýze současné podoby globálního kapitalismu, jeho dopadů na politický systém, samotnou demokracii, na zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými, podřizování všeho (chování, včetně nejintimnějších lidských citů!) tržním principům... Proto si myslím, že místo kritiky (někdy oprávněné, jindy jen setrvačné a jalové) dnes - alespoň v Evropě - marginálního vlivu církve, by v této lidské ("ach příliš lidské") instituci měli levicoví myslitelé hledat spíše spojence.
Vložil: M Pokorný, 06.01.2014 18:03
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Recenze jsem nečetl a autory neznám, nicméně Google při zadání obratu "opatřené přesnou datací vzniku" najde pouze tyto dva texty.
Vložil: Rudolf Černý, 06.01.2014 13:11
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Četl jsem recenze obě a dojem, že je recenze pana Hejka "opsaná" jsem z toho neměl. Berte jako poznámku nezaujatého pozorovatele.
Vložil: Bohemicus, 04.01.2014 20:59
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Traven: Vidíte, já jsem si zase pro změnu začal vážit USA díky prezidentu Reaganovi:-) nazval SSSR říší zla a začal se podle toho chovat. Za pár let se tam díky tomu dostal k moci Gorbačov a ani ne za 10 let se celá říše zla rozpadla. Vájo: komunistický režim zavraždil mnoho lidí a zničil život statisícům... dalších. Mašínové proti nim vystoupili stejně jako jejich otec proti nacistům. Byli vychováni v tom, že proti zlu se musí bojovat. Kdyby se komunisté nechovali podobně jako nacisté, nikdy by k tomu nedošlo. Pokud někdo zlikviduje demokracii a vraždí své odpůrce, co čeká? Tím neříkám, že bych se zachoval stejně jako bratři Mašínové - byl bych na to příliš zbabělý. Stejně jako můj otec nebyl takový jako Josef Mašín. Mít tolik nepoddajných Mašínů jako měla hrdinů polská Armija Krajowa před povstáním ve Varšavě, třeba by se tu bolševici neudrželi 40 let. Mašínové mají můj obdiv za to, že nepřijali bolševický diktát. Ne za to, že zabili některé nevinné civilisty (tím myslím především pokladníka pana Rošického). Ale kolik lidí zavraždili bolševici jen v procesech s Heliodorem Píkou a Miladou Horákovou? (Rudolf Slánský, Bedřin Reicin a další jsou jiný případ - dostali trest smrti právem, pouze za něco jiného než za šíření zločineckého režimu)
Vložil: Jana Porcalová, 04.01.2014 09:15
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Už když vycházely ty roztomilé příběhy v časopisu jsem se na ně těšila, dokonce jsem telefonicky agitovala v redakci pro jejich vydání knižně. Je mi sice už šestašedesát, ale mít je doma v knihovničce prostě musím.
Vložil: Jana Fejfarová, 03.01.2014 19:43
Pekárková, Jana: Pohádky do postýlky
Máme doma Pohádky do postýlky a mojí 3-leté dceři se moc líbí, příběhy jsou krátké a jednoduché, ale krásně psané. Také nám vyhovuje, že je knížka malinká, dcera jí nosí všude s sebou. Děkujeme a přejeme hodně zdravíčka!
Vložil: hrobovka, 02.01.2014 21:37
Kabíček, Jaroslav: Kolmý déšť (básně 1946–1971)
Poesie (pokud se nic nezměnilo) je odjakživa založená mj. na tom, že tyhle problémy si řeší čtenář sám se sebou.
Vložil: Jan, 01.01.2014 19:56
Zemina, Jaromír: Z cest a cestiček
M. Ljubková je eso ! Když jsme její recenzi na Havlovo Odcházení četli v recesistickém klubu, došlo k nečekané havárii - (prasknutí slepého střeva). Inu, Marta je taky střevo.
Vložil: Josef, 01.01.2014 16:03
Kabíček, Jaroslav: Kolmý déšť (básně 1946–1971)
Že se nikdo zatím nepozastavil nad titulem. Kolmý k čemu?
Vložil: ema, 31.12.2013 14:56
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Ta propagace knihy Kristýny Vorlíčkové je opravdu trapná. Hlavně zdůraznění, že autor pracuje na dvou katedrách a míří nach London, nějak tomu nerozumím, no a co? A že je kniha populární a čtená má být jako mínus? Naštěstí se nečtou pouze severské detektivky nebo Monyová či Brown, ale také třebas Tučková.... Nic jsem od knihy nečekala a příjemně mě překvapila. Rozhodně to není žádný škvár, ale kvalitně napsaná kniha. Ano je orientována na příběh a na čtivost, nicméně to jí neupírá na působnosti. Pokud si lidé v Čechách budou kupovat na benzínkách Žítkovské bohyně, budu tomu jen tleskat.
Vložil: Vladimír Klimeš, 29.12.2013 21:33
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Nebyl bych tak příkrý. Dětí, které milují dráhu a mají o ní udivující znalosti, které si díky uvedené knize nenásilně rozšiřují, aniž by jim v paměti uvízly nesmyslné představy, je rozhodně více, než je přesvědčena autorka článku. Ostatní mohou číst o princeznách.
Vložil: vasejmeno, 27.12.2013 01:21
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Gelnar mu to místo opravdu zajistil - i když nyní je již jinde ... http://www.mpo.cz/dokument135099.html
Vložil: Tomáš Matras, 25.12.2013 16:37
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Martin C. Putna k Lukavcově knize z nakladatelství Malvern: http://www.lidovky.cz/usednout-otevrit-snit-0bo-/nazory.aspx?c=A131221_132706_ln_nazory_kys
Vložil: Tomáš Matras, 22.12.2013 15:27
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Děkuji Vám, Štěpánko!!!
Vložil: Štěpánka, 20.12.2013 09:04
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Pane Matrasi,zhostil jste se nelehké recenze se ctí a umem, který je Vám vlastní. Blahopřeji.ŠF
Vložil: Jiří Bernkopf, 16.12.2013 11:14
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
uvedl jsem nesprávnou stranu, je to str. 72
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.12.2013 10:59
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
Příslušná pasáž, resp. její urverze, byla myslím publikována na autorově webu.
Vložil: Jonáš, 15.12.2013 23:11
Andronikova, Hana
Právě jsem odložil Zvuk slunečních hodin. Vtáhl mě.
Vložil: Jiří Bernkopf, 15.12.2013 18:47
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
Dobrý den, pane Lukavče, děkuji za zajímavou reflexi. V jednom však Doležalovi křivdíte. Na str. 65 cituje BD Havlíčka takto: " (...) Národ nevzdělaný, kdyby se celý zakrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase ošizen a do libovlády nazpět vtlačen (celá věta zdůrazněna... BD). Národ mravně zkažený, byť by i vzdělán byl, přece zase svou pokažeností plete vždy sám sebe metlu absolutie." Následuje komentář bd: "Tyto řádky napsal Havlíček více než pětašedesát let před vypuknutím ruské revoluce!" Já tomu rozumím tak, že Doležalova poznámka se vztahovala k větě první (zdůrazněné - můžeme říct "nadšeně" - autorem), která velmi dobře vystihuje situaci v Rusku (tehdejším i dnešním), kde objektivně byly a jsou s humanitním vzděláním obrovské problémy. Druhá věta mluví o jiném případu (možno říct do jisté míry opačném), tj. o národu mravně zkaženém, sic možná vzdělaném. Jednak to k Rusku moc nesedí a jednak si nemyslím, že by si BD dovolil odsoudit celý národ jako mravně zkažený, jak to z Vašeho citátu vyplývá. Doležalova poznámka byla na konci odstavce, nelze tedy vyvozovat, že se vztahuje výlučně k poslední větě. BD se velmi kriticky vyjadřuje o Sovětském svazu a o Rusku, jako jeden z mála to dělá velmi přímočaře, srozumitelně a zároveň erudovaně. Nebylo by fér dělat z něho rusofoba. S úctou jb
Vložil: Jaromír, 09.12.2013 11:04
Foglar, Jaroslav: Jestřáb kronikářem
Tuto knihu jsem tak nějak promeškal. Byl jsem z toho docela špatný. Až jednou v knihkupectví v TESCU Plzeň jsem se na knihu poptal a paní prodavačka po odpovědi, už není, mi ji objednala a já si pro ni za dva dny zajel. Celou cestu jsem byl v obavách zda kniha došla. Ano došla a já byl moc,moc rád.... Samotná kniha je opravdu úžasná a já mohu jen paní prodavačce, jejíž jméno bohužel neznám, srdečně poděkovat za velkou ochotu.
Vložil: ivana, 04.12.2013 23:29
Novák, Jan: Zatím dobrý
Já měla tu bichli snad za 3 dny v sobě. Naprosto strhující čtení, od kterého není možné se utrhnout, není možné skončit kapitolu a zavřít, nepokračovat ihned další. Mašíny, Milana Paumera a také jejich rodiny jsem měla vžy za hrdiny. Ta kniha mě v mém názoru jen utvrdila.
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2013 11:42
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
Povolena ano, rovnocenné nééé (i kdyby se IJP ÚJČ AV ČR na hlavu stavěla).
Vložil: jmh, 03.12.2013 11:14
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
Chybí/chybějí, dubleta je povolena, jde o stylově rovnocenné koncovky.
Vložil: M Pokorný, 03.12.2013 10:56
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
chyběti 3. os. pl. chybějí
Vložil: michaela havlíková, 21.11.2013 19:57
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Právě jsem dočetla knihu Žítkovské bohyně. Už dlouho jsem nečetla nic tak úchvatného, napínavého, historického a zároveň současného, pozemského a zároveň nadpozemského. Knihu jsem přečetla jedním dechem a jsem uchvácená jejím jednoduchým surovým jazykem, který koresponduje s prostředím a dějem a zároveň... k němu protikladným dějem, který je od začátku fascinující a dávající na odiv několik časových linií, několik životních příběhů a zároveň srovnatelné s možnostmi srovnávat tvrdou realitu života a nadpozemské dění kolem nás............... Božské.........
Vložil: Jan Vaněk jr., 21.11.2013 12:21
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 9
Je redakci jasnější než mně, jestli paní Kadlecová opravdu chtěla říci, že autoři v zahraničí neoplývají takovou erudicí a stylem jako čeští publicisté, nebo pravý opak? (Přepis rozené Američanky Kakutaniové s "č" je také docela neobvyklý.)
Vložil: Helenka, 18.11.2013 15:58
Mornštajnová, Alena: Slepá mapa
Kniha je čtivá a podle mého názoru jedna z nejlepších českých knih, které jsem v poslední době četla. Zajímavá a chytře napsaná.
Vložil: Alena Melicharová, 18.11.2013 07:59
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Souhlasím s názorem, že detektivní romány Michala Sýkory vyčnívají z české tvorby tohoto žánru. Některé momenty, např. jak je již výše uvedeno, rozepisování životopisu ukrajinské uklízečky, jsou nadbytečné, ale to považuji za drobnost oproti nudným českým detektivkám, u kterých jsem nevydržela ani... do 30 strany. ˘
Vložil: Jakub, 17.11.2013 11:37
Deml, Jakub: Pozdrav Tasova
Otřesná recenze, myšlenkově, stylisticky, věcně.
Vložil: Alena Merglová, 16.11.2013 11:42
Ryšavý, Martin: Vrač
Krásný proud vyprávění hrabalovsky spojující filosofické úvahy se zemitými příběhy; Gogolovským stylem ani na chvíli nenudí. Díky panu Ryšavému za nádherné chvíle!!
Vložil: Ilsa Hovorková, 14.11.2013 15:52
Rywiková, Nela: Dům číslo 6
Knihu jsem doslova zhltla, velmi dobře se mi četla, ostravština se mi líbí.....
Vložil: Sojka, 11.11.2013 07:20
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Pohádky si pořídím pro vnoučata, vždy když vyšla pohádka v časopise, pohladila mne po duši. Vozmistr Vazelína.
Vložil: Miroslav Fiala, 20.10.2013 14:12
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Humor podobný sitkomu Ivana Mládka Cyranův ostrov mi fakt nesedí. Buhužel jsem se nechal nachytat na PR článek v MF Dnes, njn jak malej... **
Vložil: Jakub, 18.10.2013 13:37
Lógr
"blbý text se u nás nikdy neobjeví", pohled z druhé strany: otiskujete dost blbých textů. j
Vložil: Marie Kostková-Randulová, 15.10.2013 16:09
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Z knížky jsem nadšená. I když jsou postavy fiktivní, nacházím v ní některé zajímavé souvislosti s mojí rodinou.
Vložil: Vierka, 12.10.2013 17:54
Hájíček, Jiří: Selský baroko (in Totem.cz)
Jihočechům se líbí, v obecní knihovně putuje kniha pátým rokem a jsou na ní četné rezervace. Čtenáři z příběhu nadšeni a slabou mají leda tak peřinu !!!
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.10.2013 19:47
Literární kritika – anketa 2013
Pan Pokorný má pravdu a já neumím do devětadvaceti počítat. Je to trapné, omlouvám se. (Dovolím si tedy alespoň odkázat na nedávný sloupek LN, který se tématu rovněž trochu dotýká)
Vložil: M Pokorný, 09.10.2013 11:56
Literární kritika – anketa 2013
Ach, tak to vyluštěme, nebo neusnu! (Či jinak řečeno - konečně ta anketa začíná být zajímavá!) Neb v tom soupisu, jak ho vidím (hacker?), jich je devětadvacet PLUS anonym. M'Intosh iliteratury!
Vložil: Antonín Kudláč, 08.10.2013 20:51
Literární kritika – anketa 2013
Pane Vaňku, máte můj obdiv, Vaše minucióznost je fantastická.
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.10.2013 19:47
Literární kritika – anketa 2013
O tom právě mluvím, že v úvodním článku (tj. právě tomto, pod nímž komentujeme) je nyní, ne zcela přehledný, seznam 29 osob včetně "anonymního respondenta". Stejně tak odpovědí v jednotlivých přehledech je 29.
Vložil: jovanka, 08.10.2013 15:08
Literární kritika – anketa 2013
Ano, celkem jich bylo přesně třicet (přehledně vyjmenovaní jsou v úvodním článku) - některé otázky ale někteří přeskočili, nebo svou v rychlosti uvedenou odpověď později neautorizovali
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.10.2013 14:32
Literární kritika – anketa 2013
Zaokrouhlení bych očekával u formulace typu "na tři desítky"; naopak u otázky 1 výslovně stojí "Odpovědi třiceti respondentů".
Vložil: jovanka, 07.10.2013 16:47
Literární kritika – anketa 2013
"tři desítky" není nutně "přesně třicet" :), navíc ne všichni, kdo odpovídali, brali poctivě každou otázku...
Vložil: Jan Vaněk jr., 07.10.2013 10:27
Literární kritika – anketa 2013
Respondentů je nyní jen 29.
Vložil: Pepan, 05.10.2013 11:13
Jirous, Ivan Martin: Úloža
Výborná knížka. Od jeho knih starších - které se vzájemně dost podobaly - se knížka mírně liší; je to velmi zajímavé.
Vložil: Kristýna Bílá, 30.09.2013 00:15
Budil, Ivo T.: Jitro Árijců. Život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie
Ať už si lidé myslí o panu profesorovi cokoliv, pro mě to bude navždy obdivuhodný muž geniální mysli který mně na studiích inspiroval den co den. Dávám za něj ruku do ohně a nikdy na něj nezapomenu. Každou jeho knihu jsem pečlivě pročetla a pak založila do své knihovny :-)
Vložil: Eva Ihmová, 26.09.2013 18:18
Nakladatelství Euromedia-Odeon – ediční plán (2017)
Výjde letos poslední díl od autorky Pauline Simonsové-Letní zahrady? Děkuji za informaci.
Vložil: Lukáš Lička, 16.09.2013 21:39
Lukavec, Jan: Zneklidňující svět zrcadel
Možná by autora zajímalo, jak sama sobě rozuměla antická a středověká katoptrika, část optiky pojednávající o zrcadlech: scholipeta.blogspot.cz
Vložil: Ing. Jiří Rýznar, 09.09.2013 22:28
Kopecký, Petr: Robinson Jeffers a John Steinbeck: vzdálení i blízcí
Již samotné recenze mi přinesly několik nových poznatků a pojem ekokritika. Jsem zvědavý na vysvětlení Steinbeckova kolísání mezi environmentalismem a technooptimismem; a najdu-li tam nějakou paralelu se svým přístupem milovníka přírody k vyučování na technické střední škole. Gratuluji k recenzím od... skvělých postav naší anglistiky a amerikanistiky.
Vložil: Petr Nagy, 26.08.2013 23:29
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
V případě této knihy mi bylo vskutku potěšením...
Vložil: Daniel Podhradský, 26.08.2013 10:09
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
Děkuji pane Nagy za vzácnou pozornost podstatnou v této nepozorné době. nakladatel Abendlandu
Vložil: ema, 22.08.2013 12:26
Šrámková, Jana: Zázemí
Hruškadóttir je velmi povedená kniha, navíc právem oceněná. Zázemí se zřejmě nevyhne srovnávání, protože je druhou knihou pro dospělé. Při srovnání notně pokulhává - pozn. sama autorka se zamýšlí nad tím, že by bylo nejlepší vydávat knížky bezejmenně, aby k takovým srovnáním nedocházelo. Možná sama... tuší, že ta druhá bude přeci jen slabší.. Přesto to není vyloženě špatná kniha, jen vyloženě průměrná, neboť je natolik osobní, že čtenáře, který není vyloženě literární fajnšmekr příliš nezaujme. Avšak najdeme v ní několik silných momentů - např. některé babiččiny zážitky, nahlédnutí pod pokličku spisovatelské práce apod. - bohužel jako celek to dohromady příliš nefunguje, Zázemí se tak stává dílem útržkovitým, nekonzistentním. Tuto vlastnost sama autorka přiřazuje Tokarczukové, jejíž knihu Běguni recenzuje. V případě Běgunů je však vše vystavěno na silnějších, magických základech, které čtenáře přes svou rozstříštěnost přesto pohltí. A to je také má největší výtka knize, přes její zajímavé jednotlivosti a velmi dobrou práci s jazykem, kniha postrádá vnitřní hloubku a prožitek. Jen plytce klouže po povrchu.
Vložil: Xenie Janečková, 19.08.2013 11:02
Váchová, Šárka: Chaloupka na vršku
Děkuji paní Váchové za milé, vkusné a poctivé dílo. Naše tříletá dcera Vaše pohádky miluje a já jsem Vám vděčná, že jí v dnešní uspěchané bláznivé době mohu nabídnout láskyplnou kvalitní a nenásilně poučnou věc. Určitě se připojuji k zařazení do doporučené literatury a velmi by nás potěšily další díly.
Vložil: Pavel Mandys, 14.08.2013 20:12
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Díky za upozornění, opravujeme.
Vložil: M Pokorný, 14.08.2013 19:31
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Už skoro čtrnáct dnů v tomto superbystrém prostředí a "čestné občanství Univerzity Karlovy" stále neodhaleno, no tak se teda hlásím.
Vložil: Antonín Kudláč, 08.08.2013 19:46
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji Vám, s chutí si to přečtu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.08.2013 17:47
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Vložil: tineli, 06.08.2013 12:08
Šrámková, Jana: Hruškadóttir
Textový exhibicionismus na efekt bez jediné hlubší myšlenky. Umím si představit tu křečovitost a námahu při hledání rádoby neotřelých obrazů, metafor, metonymií a přirovnání, a přitom vznikla jen hora únavných klišé. Ani jedno slovo bez přívlastku (nebo, ještě lépe, pěti přívlastků). Všechno, jak má... být. Vpíjím se slastně, ruka je hubená, skáče se měkce, jen ta žemlová tlapka - no fuj... Ach jo. Mistři slova byli vždy mistři zkratky, ne samoúčelného a vyumělkovaného - NIC.
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 21:52
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za upozornění, pane Vaňku. Bažantovu "Knihovnu" znám, za univerzitní detektivku ji tak úplně nepovažuji, ale to je vcelku jedno... A jakže se prosím jmenuje ono akademickoústavní dílo Jana Klímy? Popravdě slyším o něm poprvé.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.08.2013 19:19
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
První z detektivek soustřeďujících se na univerzitu a její bezprostřední okolí (tedy, přesně vzato tehdy šlo o ústav ČSAV, ale bazírovat na takovém formálním rozlišení mi nepřipadá nosné) kritikou vskutku trapně opomíjeného doc. RNDr. Jana Klímy, CSc. vyšla už před 47 lety (a naposledy byla reeditována... před čtyřmi). Ostatně, prvky univerzitní detektivky obsahuje i na iLiteratuře recenzovaná Knihovna Jana Bažanta. ----- Ta zmiňovaná scéna ze zasedání vědecké rady tvoří úplně první kapitolu knihy, takže je dostupná na webu v propagačních úryvcích - nejdelší je na palmknihy.cz, nejsnáze čitelný na art.ihned.cz
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 14:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za informaci, knihu jsem totiž zatím nečetl, vycházel jsem jen z anotace a z Vaší recenze. Na "čistou" univerzitní detektivku si tedy ještě budeme muset počkat...
Vložil: Pavel Mandys, 04.08.2013 21:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
U univerzitních detektivek se obvykle zápletka soustřeďuje jen na univerzitu a její bezprostřední okolí, odtud se rekrutují podezřelí i pachatel. V případě Modrých stínů je to spíše první polovina, pak je to thriller z podnikatelsko-politického polosvěta.
Vložil: Antonín Kudláč, 02.08.2013 23:02
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Teprve teď jsem si všimnul publikování této recenze na iLiteratuře, takže reaguju asi dost pozdě, leč přece... Úvodní konstatování o "tradičně podceňovaném" žánru detektivky bych si dovolil trochu poopravit: "tradičně", totiž zhruba od 60. do 80. let tento žánr u nás podceňován nebyl. Detektivky byly... recenzovány i v prestižních literárních časopisech a vyšlo několik přehledových či esejistických publikací o detektivní próze (po r. 89 ani jedna). Naopak mlčení literární kritiky ve věci detektivek (výjimky potvrzují pravidlo) je jevem novodobým, typickým pro 90. léta, a trvá vlastně dodnes. A druhá věc: není recenzovaný román náhodou první českou "univerzitní detektivkou"? Tento v Británii oblíbený typ u nás pokud vím dosud neexistoval.
Vložil: Unholy Spirit, 23.07.2013 01:10
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Mejla: Traven a Vájo se vyjádřili kultivovaně a poměrně s nadhledem. Zato váš komentář je ukázkou arogance a argumentace ad hominem.
Vložil: Mobik, 13.07.2013 12:05
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
Psát recenze na díla svých kamarádů mi také nepřipadá moc košer, ale budiž. Co mi však vadí, je poněkud dýchavičný tón recenze v závěru (to o tom překonávání-nepřekonávání), já na slovníku oceňuju tak na celek, ale v mnohja ohledech se mi zdát být špatný řemeslně (tohohle si auor nevšímá): chybí jasnější... stavba hesla, někde je vidět, že se heuristika dohledává ve stylu "aby něco domácího bylo", chybí jasnější jazyk (mnoho formulací je utopena v poststrukturalistickém žargonu), takže jsou k nevyznání i pro člověka v oboru, někde bují množení nadbytečných hesel z někólika hnízd (možné světy, naratologie), ale fatálně se nedostává na jiná (např. vzpomenutý žánr);tzv. zelený slovník (Vlašínův) vyšel sice za normalizace, ale byl řemeslně dál. Chybí nějaká závěrečná redakce - utřídění, prořezání atd.
Vložil: Mejla, 05.07.2013 12:20
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Vájo a Travene, vaše příspěvky jsou čirým bláboly od bůčku a knedlíků a ukazují, proč námi civilizované země bohužel opovrhují. Za všechno mohou ti druzí, především Churchill, jak jinak, že. Zajímavé, že pouhé 4 miliony Finů se postavili sovětskému bolševismu a ubránili se ! Ale Pepíci si dají pívo... a svedou to na Churchilla. Když o Mašínech nic nevíte, tak se raději nevyjadřujte a zase si lehněte na otoman. Mašínovic rodina byla vybrána jako demonstrativní ukázka zastrašování obyvatelstva ČR, přičemž v té době ještě žádnou akci proti režimu nepodnikli. Ctirad Mašín byl odsouzen za to, že chtěl emigrovat. Vy byste si zřejmě objednali zájezd u CKM. Jim nezbylo nic jiného, než si opatřit zbraně a ven se prostřílet. Je sice pravda, že mohli jednat s bolševickými fízly humózně a nechat je naživu, ale to by skončili např. jako Heda Prokopová nebo Vlastimil Klenovský. Nakonec i Heydrich byl zastřelen ze zálohy podlými atentátníky, ne ? Tak hoši zpět k bůčku a na otoman.
Vložil: PD, 04.07.2013 00:18
Walló, Olga: Muž, který polykal vítr
Milá Olgo, o této recenzi možná víš, ale pro jistotu. PD
Vložil: Světluše, 02.07.2013 10:51
Franziska Biermann: Líný kocour Josef
Vážená paní Adamová, četla jste někdy komiksy s Garfieldem? To je vyloženě "záporná" postava, a přece ho děti milují. Právě proto, že není černobílý, jako není černobílý náš svět. Je to zkrátka kocour, který má své mouchy, a to je na něm sympatické. Řekla bych, že proti němu je liný kocour Josef vyložený... "klaďas" :-) Rovněž bych nepodceňovala děti, že neporozumí ironii. Možná některé narážky nepochopí stejně jako dospělí, ale jistě si z příběhu vezmou své. Především jeho hravost. A dospělí, kteří jim knihu předčítají, se navíc taky dost pobaví. Že kniha obsahuje hodně výrazů a frází, které se musejí vysvětlovat, a to čtení zdržuje? A nejde přesně o tohle při předčítání malým dětem? O zastavování se nad některými pojmy, výrazy a koncepty, o rozmlouvání s dítětem, čímž se jednak prohlubuje vztah s rodičem, a jednak se rozvíjí jeho komunikační schopnosti? A proč by pětileté děti nemohly věřit tomu, že se kocouři - stejně jako lidé - mohou měnit? Že nás v životě potkávají zkušenosti, po nichž už nejsme zcela takoví, jací jsme byli dřív? Podle mého názoru je tato kniha naprosto skvělá a ideální pro trávení společného času malých dětí s (pra)rodiči, a mrzí mě, že to tak nevidíte. S úctou LŠ
Vložil: JMH, 27.06.2013 08:30
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
A nechtěl byste být v těch výtkách konkrétnější? Co je na slovníku nepůvodního, resp. od koho autoři opisovali? A proč by mělo být trapné psát recenze jenom proto, že autory (konkrétně tři ze čtyř autorů slovníku) znám?
Vložil: Jakub, 26.06.2013 09:29
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
Tak o té původnosti bych pochyboval. A je trochu trapné psát recenze na knihy svých kamarádíčků.
Vložil: Ladislav Nerušil, 23.06.2013 06:08
Pavel, Jan: Zbytečnost, ukázka
Ukázka mě zaujala. Co mu ti kluci asi ještě provedou?
Vložil: Marek, 21.06.2013 10:29
Nejlepší knihy roku 2010
Díky za zajímavý článek :-) s několika knihama jsem se dokonce shodl, především prachetta mám rád. Nejlepší jsou od něj ale ty starý klasiky, nad ty prostě nic není. Já se vždycky držím pří výběru knih synova seznamu povinné literatury do školy, a většinou narážím na super věci. Plus napříkla sjíždím... stránky s top tituly, co se nejvíc prodává (třeba na http://www.sevt.cz ale teďka je to plné cloud atlasů a stmívání). Plus ještě podle recenzí. Ale najít kvalitní knihu dnes je opravdu těžké.
Vložil: Jan Vaněk jr., 10.06.2013 10:22
Veverka, Miroslav: Evoluce svým vlastním tvůrcem
Za pozornost stojí i reakce Josefa Šmajse www.blisty.cz
Vložil: petrkk, 26.05.2013 17:54
Kahoun, Jiří: U všech čertů
Souhlasím s diskusním příspěvkem pokyny. Nejoblíbenější kniha mého syna (7 let), vřele doporučuji.
Vložil: Jan Fojtík, 25.05.2013 15:41
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Dílo se mě nelíbí. Strašně složité a roztahané!!! - rozhodně -
Vložil: JanLuk , 20.05.2013 08:52
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Oprávněná práva homosexuálů naštěstí brání i mnozí lidé, kteří k této komunitě nepatří. Každopádně se překvapivě brzy naplnilo Putnovo proroctví z minulého roku, že v příštích letech bude kulturní válka mezi křesťanstvím (přesněji řečeno: jeho fundamentalistickou podobou) a homosexualitou ovlivňovat... české země „více, než tomu bylo dosud“...
Vložil: Josef Zetík, 19.05.2013 12:34
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Co zbývá jiného homosexuálovi,než hájit homosexualitu!?Jestli Bůh a jeho církev něco toleruje,není to o tom ale,že to je správné!Stejně podobně odpovídá Pán izraelitům,když mu oponují v jiné,ale podobné věci!Totíž,že už Mojžíš dává rozvodový list!"Je to pro tvrdost lidských srdcí!"Tak podobně odpovídá... Pán Ježíš!))))
Vložil: František, 07.05.2013 19:49
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
Výborná kniha i Bohyně jsou skvělé. Obě knihy bych doporučil za povinnou četbu. Jenom ve slově rikša bych nepsal ypsilon. je to v obou knihách a jako když kůň kopne.
Vložil: Oto Horák, 30.04.2013 13:43
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Ústavní dodatek, který je přijat účelově, ve "správný" čas, abychom se zbavili konkrétního člověka, jenž v určité funkci už nevyhovuje, je znásilněním práva. Byť by byl přijat 100% poslanců. Odvolat hlavu státu může v právním státě pouze ústavní soud za výslovně určených, striktně dodržených podmínek.... Tím nechci samozřejmě hájit Ludvíka Svobodu, speciálně jeho prezidentování bych hodnotil podobně negativně jako "generální tajemníkování" Gustáva Husáka...
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.04.2013 10:32
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Jak, protiprávně? Přesně podle ústavního dodatku!
Vložil: Oto Horák, 29.04.2013 23:31
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Ad mihulka: Zaměňujete dva postoje, které spolu nesouvisí. Husákova statečnost ve vězení při výsleších mu jistě slouží ke cti. (I když na druhé straně byli v historii stateční i lecjací lumpové...) Nevidím však žádný důvod rehabilitovat Husákovo působení po srpnové okupaci roku 1968. Nikdo jej nepověřil,... aby na sebe bral nějaké břímě, navíc situace byla řešitelná" různě.... Husákova bezskrupulóznost a tvrdost se projevila za "normalizace" mnohokrát. Vzpomeňme, jak se zachoval k svému příteli Milanu H. (zavřel jej), jak se zbavil prezidenta Ludvíka S., prý svého vzoru (odvolal jej z funkce protiprávně), jak se i posmrtně mstil Josefu S. a Janu P., jak se choval k disidentům atd. Samozřejmě, můžeme si myslet, že zabránil i dalším čistkám a procesům (které si přáli někteří jeho "soudruzi"), na druhé straně utáhl - třeba i v oblasti kultury - šrouby daleko více než třeba komunističtí vládci v Polsku či Maďarsku. Husák byl vždy obětí své ctižádosti: obětoval jí mnohokrát svou pověst a jakékoli morální zásady. Jakkoli si nedělám iluze, že u řady jiných (i demokratických!) politiků tomu bylo a je jinak, Husákova role v novodobých českých dějinách je výrazně negativní. Otázka "pochopení" a "odpuštění" je pak individuální, určitě něco takového nemohou udělat en bloc "Slováci"...
Vložil: mihulka, 29.04.2013 19:12
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Jenom malá poznámka k G.Husákovi a jeho vyjadřování v soukromí o " okupaci. " Soudím, že G. Husák nemusel nikomu dokazovat svou statečnost, ba ani sobě. Citace :" Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém... mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti. " potud citace u Wikipedie. Připusťme, že na sebe dobrovolně a naprosto vědomě vzal břímě vyvádět naši zemi ze složité a téměř neřešitelné situace, vzniklé po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vědomě do té míry, že vzal na sebe i "cejch" zrádce obou národů s tím,že to za dané někdo musí udělat a on, už svým životem a také vůlí je k tomu vhodný až určen. Jestli spoléhal i na to, že snad po letech, až vychladnou vášně, jeho čin někdo takto pochopí, nevím. Při jeho inteligenci bych to i předpokládal. Slováci mu už částečně " odpustili."
Vložil: Denis Molčanov, 29.04.2013 12:53
Festival spisovatelů Praha 2013 – o revolucích a (ne)odpovědnosti (in HN)
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetl názor pana Lukavce na letošní a zřejmě poslední Festival spisovatelů Praha. Zmíněnou plochost debaty vedenou panem Sedláčkem způsobily, podle mého, jeho rádoby vtipné, ale jinak naprosto obecné, nezodpověditelné otázky, které navíc nijak nerozváděl, zkrátka se líbil…... Přitom bylo jasné, že má proti sobě autory, kteří mají co říci a říkají to navíc velmi dobře. Je to škoda, ale zároveň musím zkonstatovat, že sám jsem s debatou jako moderátor v minulosti několikrát pohořel, ne nadarmo se říká (a pořád to platí, ať chceme nebo ne): kritika je snadná, jen umění se tvoří. Co se pana Khadry týče, vůbec se nedivím jeho nespokojenosti s prací některých českých, různě šolíchajících nakladatelů. Ostatně je to jistě jeden z důvodů, proč je Festival spisovatelů stále někomu trnem v oku: trapné poznání, že jsme - MY, kteří tomu všemu rozumíme nejlépe - ve vydávání překladové literatury značně pozadu, že často ani jménem neznáme tolik kvalitních autorů, jedeme si v osvědčeném (statečným, kdo se snaží o opak, se hluboce omlouvám). Co se sporu o dotace týče, myslím, že pan Lukavec nepochopil slova pana Marche, jenž zmiňoval fakt, že byl Festival na politický nátlak zbaven tzv. stálého partnerství s Magistrátem a musel tedy žádat grantovou komisi, která mu – pochopitelně – tolik peněz dát ani nemohla (ale snížit dotaci o přesných 90%, není to navíc výsměch?!), avšak o komisi v jeho projevu nepadlo, tedy podle mého, ani slovo. Je pro mě s podivem, že se v tak dlouhém názoru, vlastně výčtu všech selanek a nedokonalostí, který Festival spisovatelů jako každý jiný počin toho druhu jistě má, nenašla – až na jednu výjimku – další pozitivní zmínka. Třeba to - napadá mě bezprostředně -, že jsme v našem „Městě literatury“ měli aspoň jeden trochu ucházející literární podnik mezinárodní úrovně, který k nám už přes dvacet let vozil a představoval kvalitní, zajímavé a často i jinak slavné autory. Že zde konečně nejde o prodej zlevněných knih, ale o užívání si literatury, kterou milujeme. Že si to někteří pražští radní neuvědomují, mě neudivuje (čtou přece ty AUDITY), ale že to jasně nevyznělo z pera pana Lukavce, mi přijde trochu smutné. Já to jistě přežiju, ale mám takový pocit, že Festival spisovatelů Praha s největší pravděpodobností už ne: zřejmě i díky těmto téměř výlučně negativním názorům, které se na něj, bohužel i na těchto jinak vynikajících stránkách, už dlouhou dobu snášejí z per nejrůznějších glosátorů (viz moje loňská reakce zde). Ale o tom bychom mohli psát donekonečna. Zajímavé je ovšem v článku pana Lukavce pozorovat, jak malý prostor ve své analýze zmíněného sporu o dotace věnoval právě klíčovému, smrtícímu úderu, protože (třebas uznáme, že slovo „cenzura“ nemuselo padnout, ale ve vášni zkrátka padlo…) přesně taková je skutečnost: kvůli naprosto blbému (nikoli jen nešťastnému!) výroku jistého radního, argumentujícího nízkým kulturním „dopadem“ Festivalu spisovatelů Praha, s Festivalem, jak ho známe doposud, tedy všechny ty „nízkodopadové“ návštěvy Rushdiů, Pamuků, Wallcottů, Grassů, Gao Xingjianů atd. prostě přestávají. Co se onoho ošemetného slova „cenzura“ týče, naskýtá se pochopitelná poznámka: dnes u nás už nikdo „ideologicky“ cenzurovat nemůže, ne proto, že by ideologií ubylo, ale protože by taková nálepka v našem kulturně-korektním prostředí uškodila cenzorovi samotnému. Stačí však slova „ideologie“ nahradit „zájmem“, „úspěchem“, „mocenským bojem“ a dosáhneme úplně stejného výsledku. Ale na obranu se nesmíme ošívat příliš silnými slovy: jen se na něj podívejte, jak se čertí, měli jsme pravdu, není normální...! Otázka zůstává: cui bono? Určitě ne nám, čtenářům a zájemcům o literaturu, kteří díky Festivalu tolikrát mohli vidět dál, za hranice jistě zajímavé, ale malé Střední Evropy. Nebo že by nám v té zatuchlině - bez rozhledu, zvědavosti, úcty k odlišnosti - bylo nakonec lépe? Komu tedy prospívá zánik PWF? Čtenářům/posluchačům nebo zase nějaké té hezky česko-české klice, pár lidem s rozhodovacím právem, kteří se ocitli ve správný okamžik na správném místě? Na to nebudeme mít nikdy odpověď, ale už teď víme, jaký dopad bude mít na naše skvostné Město literatury zánik Festivalu spisovatelů Praha: žádný. My totiž na místo třiadvacetileté, úžasné tradice mezinárodního literárního festivalu nemáme prostě co zasadit. Nada.
Vložil: Jana Kašparová, 24.04.2013 08:52
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Tak aspoň, že se někomu líbí. Můj názor: vyhodila jsem peníze, dětem to dávat nebudu a ostatní, komu jsem to nabízela, po přečtení to nechtějí. Ještěže moje děti nemusí chodit do téhle školky.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 18.04.2013 09:09
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Skvělá kniha nejen pro děti. Už dlouho se mi nedostalo do ruky nic tak pěkného. S nadšením jsem si ji přečetla nejprve sama, pak jsem ji přečetla svým dětem, které se stejně jako já válely smíchy, a potom jsem ji zapůjčila učitelkám v naší mateřské škole, u nichž také vzbudila nadšení. Výborné jsou... i ilustrace Galiny Miklínové. Opravdu povedená věc.
Vložil: Eva Papoušková, 17.04.2013 17:18
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Děkuji za Vaši recenzi! Dodávám jen, že text byl psaný podle zadání anonymní soutěže Albatrosu "Cena přátelství", a že jsem knížku psala, protože mi bylo smutno, že už je má dcera velká slečna.... Maminky mě pochopí:) Zdravím všechny mámy šikovných, chytrých a akceschopných dětí....což jsou vlastně... všechny! Hezký den.
Vložil: Oto Horák, 17.04.2013 12:30
Lustigová, Eva: Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga
Evě Lustigové se dá leccos odpustit. Její filmařskou nezkušenost, která může být - dejme tomu - vyvážena vzájemnou důvěrou dcery a otce. Nekritičnost nejen k člověku, ale i spisovateli (jak ji autorka filmu vyjádřila i v několika rozhovorech) se pochopit dá snadno, zvlášť když Lustigovu nespornému charismatu... podlehlo tolik jiných lidí. Já jsem Lustiga osobně neznal: nejspíš by mne ale při osobním styku uhranul také. Film Evy Lustigové je užitečným pohledem obdivovatelky, nemůže nám však nahradit kritický portrét fenoménu Arnošt Lustig. Ten dříve či později - ať už v podobě knižní studie či filmu - bude muset být vypracován. Z mého hlediska člověka, zajímajícího se o umění, jsou méně důležité otázky, týkající se Lustigových jednotlivých - případných - selhání životních. Ta lze najít u každého: Lustigova záchrana před smrtí v koncentráku a jeho posedlost podat o své zkušenosti svědectví je mnohonásobně vyváží. Jiná otázka je literární kvalita spisovatelových prací. Tady se přiznám, že jsem byl trochu alergický na nekritickou adoraci, které se Lustig u recenzentů a porotců různých cen po listopadu 1989 vesměs těšil. ( Čest výjimkám, jako byl článek Michaela Špirita v Revolver Revue, který je - i při své opačné jednostrannosti - cenným příspěvkem dosud.) Ponechme stranou ideologické úlitby v několika Lustigových knížkách z šedesátých let (byť třeba sbírka reportáží První stanice štěstí z roku 1961 je v míře používání komunistických frází až šokující), ponechme stranou i oprávněné stesky (většiny) kritiků z šedesátých let, že v dalších knihách (s výjimkou Modlitby pro Kateřinu Horowitzovou) Lustig jen rozmělňuje, co řekl v prních dvou vydaných knížkách Démanty noci a Noc a naděje. Těžko však seriózní posuzovatel, jenž není zaslepen spisovatelovým nesporným charismatem, nemůže nevidět Lustigovu obrovskou nadprodukci po roce 1989. Ať už byla způsobena tvůrčím přetlakem či (také) snahou sebe (rodinu) dobře finančně zabezpečit, je jí možno hodnotit jako krajně nešťastnou. Lustig stále znovu přepracovával své staré práce z padesátých a šedesátých let, což v praxi znamenalo, že je neustále rozšiřoval (občas až na trojnásobek!), vesměs ovšem nikoli o pasáže dějové, nýbrž úvahové. Mají bohužel většinou charakter banálního mudrování o obecných otázkách, takže kdejaká nezletilá prostitutka z koncentračního tábora se pak jeví amatérskou filozofkou. Stejný charakter mají vesměs nové knihy, které Lustig napsal po roce 1989 (a jež v dalších vydáních také rozšiřoval) - i v nich je cenná realistická materie zavalena spoustou teoretického balastu. Škoda, že v redaktorech Mladé fronty a Nakladatelství Franze Kafky (jeho přítelkyně Markéta Mališová), v nichž své knihy vydával, nenašel Lustig odhodlané oponenty své tvůrčí metody. Důkladné proškrtání úvahových pasáží a posílení dějové linky by Lustigovým knihám velmi prospělo. V anglickém překladu něco takového dokázal (plus přesvědčit Lustiga, že je to nutné) překladatel Ewald Osers, což umožnilo dobrou recepci knih v daném prostředí. Myslím, že do budoucna bude potřeba realisticky, věcně zhodnotit Lustigovo dílo: poukázat na jeho nesporné klady nejen tematické (ty nestačí, neboť literatury o šoa je spousta), ale i fabulační a stylistické. (Nejen ve starších, ale i nových Lustigových knihách je řada dobrých míst, strhujících "mikropovídek"...) Současně bude třeba poukázat na problematické momenty, a to jak z hlediska syžetu (časté opakování), tak i z hlediska syntaktického (rovněž častá opakování). Výsledkem by mohlo být přiměřenější ohodnocení Lustigova místa v dějinách moderní české literatury: řazení spisovatele ke třem či čtyřem jejím největším osobnostem je myslím do budoucna neudržitelné. Velké problémy vyvstanou též při budoucí ediční praxi: kterých znění jednotlivých próz se držet? Nelze dávat jednoznačné doporučení, nýbrž přemýšlet o řešení ad hoc, vždy znovu a znovu zvažovat estetickou a faktickou relevanci. Obecně si však myslím, že v případě Lustigových knih je potřeba - podobně jako u Hrabala - se spíše přidržet původního, prvního znění...
Vložil: Tomáš Gabriel, 16.04.2013 23:03
Borkovec, Petr: Milostné básně
Velmi zajímavě sepsaná kritika, takhle si představuju pokus o vhled do sbírky: napojit se na poetiku jako celkový výstup, ne jen na jednotlivé charakteristiky textů v bláhové naději, že jejich závěrečná suma řekne něco víc.
Vložil: The_Abducted, 12.04.2013 10:18
Elektronické knihy 1 (in Knižní novinky)
To je všechno sice hezké, že vydavatel má vysoké náklady, ale pokud e-kniha stojí 89 korun a na trhu není problém sehnat tištěnou verzi za polovic (aukro, levné knihy), pak se nakladatel nemůže divit, že má problémy s odbytem. Navíc pokud vím, tak autorům předminulého století se autorské honoráře už... jaksi neplatí. Za sebe můžu říct, že e-verze vyhledávám hlavně u titulů, které si potřebuji jednou pročíst a dále už je nepotřebuji (u srdcovek si koupím tištěnou knihu, abych si ji mohla vystavovat v knihovně, že ano). Kdyby existovaly servery, kde mě dejme tomu roční členství vyjde na stokorunu a já bych měla možnost za to stáhnout řekněme 50 titulů, o investici bych uvažovala (za takových podmínek by poptávka jistě vzrostla), ale když si platím členství ve dvou velkých knihovnách, kde seženu naprosto kteroukoli knihu, ročně si napůjčuji stovku knih, které si občas TAKY FOTÍM A UKLÁDÁM DO POČÍTAČE, připadá mi nesmyslné za podobné jednorázové, hmmm, "půjčení" jediné e-knihy platit víc, než kolik by mě stálo zaslání hmotné knihy z aukra nebo na kolik mě vyjde ona stovka titulů z knihoven hmotných.
Vložil: Edita K., 05.04.2013 18:36
Pošta, Miroslav: Himálajské pohádky
Himálajské pohádky jsou velmi vydařenou knihou pohádek překladatele Miroslava Pošty s kouzelnými ilustracemi výtvarnice Lenky Jasanské. Kniha pro svoji originalitu by měla být nejen v každé knihovničce zvídavého dítěte, ale i každého dospělého s duší ditěte...
Vložil: Eva Novotná, 04.04.2013 09:49
Schwarzenberg, Karel; Hvížďala, Karel (ed.): Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem
tento zákon byl zrušen z. 268/1936 Sb.
Vložil: Jiří Valíček, 03.04.2013 10:15
Vlk či prapes – nejstarší přítel člověka? (in LN)
Pěkná studie o reflexi vlka v Číně je v knize Totem vlka od Ťiang Žunga. Hlavní hrdina vlky obdivuje a učí se od nich ekologii asijské stepi. Ještě k motivu vlkodlaka doporučuji knihu Viktora Pelevina Svatá kniha vlkodlaka. Skutečně zde vystupují tyto magické bytosti, ale není to jen fantasy, je to... také trefné podobenství o Rusku a lidské společnosti vůbec.
Vložil: Jana H. , 02.04.2013 17:45
Katalpa, Jakuba: Němci
Podivná kniha. První kapitola vzbudí ve čtenáři zvědavost a očekáváni. Bohužel v druhé části se čtenář prokousává nepřehlednou změtí příběhů a postav a marně se snaží si je zapamatovat pro případ, že budou v dalším ději důležité. Většinou nejsou. V jednom případě zůstává i rozum stát: muž prošel válkou... nezraněn, ačkoli přišel v bitvě u Charkova o nohu (str. 133). Ale kdo se nekonečnou druhou částí prokouše, dozvi se, jak to vlastně celé bylo.
Vložil: Vájo, 31.03.2013 14:59
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Souhlasím, vyzdvihovat a oceňovat někoho, jehož skutečnou odbojovou činností bylo v podstatě jen zabití několika civilistů. Přepadnutí dvou policejních služeben pro získání zbraní, přepadnutí vozu převážejícího peníze pro získání peněz, anebo třeba podpalování stohů se slámou. A střílení při následné... potyčce, po zasahujících dobrovolných hasičích. Je, a to je mírně řečeno! Postavené na hlavu! To že se potom prostříleli přes hranice?! OK, opravdu velmi chválihodné...
Vložil: MLK Křepice, 20.03.2013 12:39
Rezková, Milada; Urbánek, Lukáš: Babočky
Dobrý den, díky za Vaši knihu Babočky. Poprvé jsem se s ní setkala zrovna po úmrtí milované babičky svých vnuček a velmi nám pomohla.Zaujala mě nejem bohatým textem, ale svými ilustracemi, zpracováním komisových vložek a ihned jsem ji koupila do knihovny . Letos jsem ji zařadila na setkání... pro mladší děti ZŠ a moc se těším na reakce dětí. Přeji Vám mnoho úsoěchů. knihovnice B. Dvořáková
Vložil: Hany, 09.03.2013 10:43
Šrámková, Jana: Hruškadóttir (in HN)
Asi to autorka vysvětlila v pořadu Karla Šípa- "VŠECHNOPÁRTY"
Vložil: schmiedt, 20.02.2013 11:10
Dousková, Irena: Darda
Darda je nuda.
Vložil: Marie Zelenková, 17.02.2013 20:50
Hejzlarová, Taj-ťün; Hejzlar, Josef: Na řece
Ke svému diskusnimu příspěvku ze dne 8.2.2013 dodávám, že je mi velmi líto toho, že spoluautor knihy Na řece - pan prof.Josef Hejzlarjiž není mezi živými. Dej mu Pán Bůh lehké odpočinutí po namáhavé a plodné cestě životem . V době, kdy jsem knihu četla jsem bohužel tuto smutnou skutečnost nevěděla.
Vložil: janluk, 17.02.2013 19:02
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Skutečnost, že se kniha umístila na prvním místě ankety Lidových novin za rok 2012, jsem nepovažoval za nutné explicitně opakovat, protože každý, kdo trochu sleduje kulturní dění, to musel zaznamenat. Pokládal jsem za dostatečné obecně uvést, že zatím žádná z knih o Toufarovi neslavila takový úspěch.... A s tím, že „text sám je zcela nezaujatým pohledem na životní osudy P. Toufara“ a že autor „pouze“ předkládá fakta, prostě nesouhlasím. Žádný „zcela objektivní dokumentarista“ totiž neexistuje, jeho postoj je vyjadřován už tím, jak fakta řadí vedle sebe a jak je komentuje. Tak je tomu i v tomto případě a není na tom samozřejmě nic špatného. To, jak potom Doležal v „dovětku“ jasně vyslovuje svůj osobní postoj a vztah k Toufarovi, pro mne jako čtenáře už nemohlo být žádným velkým překvapením, vždyť už první slova knihy tvoří věnování autorově matce, „která se modlila k číhošťskému mučedníku do posledních dní svého života“.
Vložil: Lucie Tučková, 17.02.2013 11:35
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Nestačím se divit, jakým stylem je možno psát „recenzi“. O knize samé se nedozvíme téměř nic, Jan Lukavec o ní pramálo relevantního říká (například ani nezmíní, proč StB P. Toufara očerňovala, k čemu se měl doznat), není zde ani slovo o tom, že Josef Toufar patří mezi první mučedníky z řad katolické... církve z dob komunismu. Relativizování jeho obrazu – že se autoru zdá Toufar v knize neživotný - výklad o tom, že kniha působí jako jakási „Toufarova hagiografie“ jsou zcela neuvěřitelné. Pokud se Miloš Doležal nějak „osobně“ vyjadřuje o svém vztahu k Josefu Toufarovi, tak pouze v doslovu knihy. Text sám je zcela nezaujatým pohledem na životní osudy P. Toufara. Světe div se, když se dokumentarista náhodou setká s pozitivně založeným charakterem a nezlomným mužem, jakým Toufar byl, také ho tak popíše. V tom není nic z „hagiografie“, ale historická věrnost. Jedná se o první knihu, která o Josefu Toufarovi pojednává jako o člověku, ale zároveň zde jsou archivní dokumenty, které zcela jasně a zřetelně samy promlouvají o celé číhošťské události. Jan Lukavec používá obraty typu, že se Miloš Doležal „snaží vyvrátit“ obvinění, a každý soudný čtenář se přikloní na jeho stranu atd. Miloš Doležal se nikoho o ničem „nesnaží přesvědčit“. On „pouze“ předkládá fakta, a tím myslím historické dokumenty, v nichž se usvědčují sami vyšetřovatelé. Pokud by recenzent knihu četl pozorně, všiml by si, že především v závěrečných kapitolách hlas autora knihy o P. Toufarovi v podstatě není znatelný, natož, aby o něčem někoho přesvědčoval. Jsou citováni svědci, výpovědi, čerpáno je z pitevního protokolu či ze vzpomínek zdravotní sestry, která byla u operace utýraného P. Toufara atd. Čtenář si dělá závěry sám a jestli se něco v knize neodehrává, pak tím je jakékoli přesvědčování a manipulování. Co také zcela v recenzi chybí, a v Literárních novinách by mělo vskutku mít své místo, je například fakt, že knihou o P. Toufarovi Miloš Doležal navazuje určitým způsobem i na svou předešlou dokumentaristickou, ale i literární tvorbu, není zde ani zmínka o formě a způsobu, jakým je životopis P. Toufara předestřen. A je jen úsměvné, že autor recenze jen tak mimochodem zapomněl zmínit, že píše o dílu, které se umístilo na prvním místě ankety Lidových novin za rok 2012. Nicméně, „na omluvu“ recenzenta nutno říci, že celý text zřejmě sepsal pro svou vnitřní potřebu nějak se za každou cenu vymezit a vše zrelativizovat (proč je např. tolikrát použito slovo "prý", když je vše v knize podloženo??). O knize samé se téměř nedozvíme, neb ji nijak neuchopil, nenasvítil, zato vypsal své osobní dojmy, přecházející až do jeho vlastní psychoanalýzy. Vítejme v čase postmoderní literární kritiky!
Vložil: redakce, 13.02.2013 19:23
Cílek, Václav (ed.): Tři svíce za budoucnost
nahoře nad textem (každého) článku - mezi hlavičkou a tělem článku - je v pravém rohu pod slabou linkou tlačítko "změnit font" - zkuste přepnout, mělo by vám to pomoct
Vložil: martin, 13.02.2013 09:36
Cílek, Václav (ed.): Tři svíce za budoucnost
článek zajímavý, ale udělejte něco s fontem, zkuste použít nějakou cleartype alternativu, pro čtenáře se slabším zrakem je to celé jakoby rozmazané.
Vložil: Tomáš Matras, 13.02.2013 08:36
Kroutvor, Josef: Nové cesty na jih
Děkuji moc za článek, tato kniha vypadá velmi zajímavě! Ostatně, Josefa Kroutvora můžu skoro pořád :-), ať jsou to ve své době ojedinělé eseje "Potíže s dějinami", kniha o dobových plakátech "Poselství ulice" s hrabalovským doslovem nebo jeho spoluautorství na argesteovské monografii "Josef Váchal"... - všechno zásadní zářezy na pažbě jeho kulturní winčestrovky v českém kontestu. Držím této knize palce!
Vložil: Marie Zelenková, 08.02.2013 16:28
Hejzlarová, Taj-ťün; Hejzlar, Josef: Na řece
Knihu jsem přečetla jedním dechem v období Vánoc a opět odevzala paní Ivaně Lukáčové , jež miji zapůjčila. Krásný zážitek na několik měsíců ? - Ne. NATRVALO.,Zdravím autorku a přeji v životě jen to dobré a ještě mnoho tvůrčích sil.
Vložil: Ing. Petr Liška, 06.02.2013 11:14
Schwarzenberg, Karel; Hvížďala, Karel (ed.): Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem
Zákon 243/1920 Sb.: §6 Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 h do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 15.000 Kč buď potrestán: 1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti... své bývalé šlechtictví, ... 3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický. Závěr: EDITORKA I NAKLADATELSTVÍ PORUŠILY JIŽ NÁZVEM KNIHY jeden z prvních zákonů Republiky československé a jeho upřesnění z roku 1920.
Vložil: klimentklicpera, 04.02.2013 22:46
Katalpa, Jakuba: Němci
po přečtení prvních stránek se nedá od knihy odejít... jen dočíst se zatajeným dechem do stránky poslední.
Vložil: Marekk, 01.02.2013 17:45
Katalpa, Jakuba: Němci
skvostná
Vložil: Čechová Jitka, 01.02.2013 10:34
Pekárková, Jana: Pohádky do postýlky
Dobrý den. Chtěla bych paní Janě Pekárkové moc poděkovat za krásné pohádky. Můj pětiletý syn je moc rád poslouchá a nejen on.Už dlouho se mi do rukou nedostala knížka tak plná krásných pohádek. Máme obě a už jsme je četli několikrát. Je vidět ,že je psal někdo s láskou a srdcem.Moc děkuji a přeji hodně... zdravíčka, štěstíčka a pohody na duši. Jitka Č.
Vložil: M Pokorný, 29.01.2013 20:46
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Upřímně doufám, že se stať té paní, která je sice uhranuta odlehlejšími půvaby češtiny a používá obraty jako "pro nás nebohemisty", zato ale velmi ostentativně neovládá interpunkci, objeví v příštím vydání jako další příloha.
Vložil: Bohumila Adamová, 28.01.2013 09:55
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Knihu Housenka na kdouloni jsem dostala minulý rok k posouzení a to jsem také učinila. Kdyby to dostal někdo jiný, zajisté byste si přečetla úplně jiný článek. Recenze jako žánr vyjadřuje především názor jednoho pisatele. Ideální případ by byl, kdyby každá kniha měla dvě nebo více recenzí. Sešlo by... se více názorů, problematika by byla pokryta komplexněji, nedocházelo by k nespravedlnostem a jednostranným pohledům. Možná by vedle té mé negativní recenze bylo vhodné mít nějakou tu vaši pozitivní a zajisté originální. Pokud se tedy tím jako obyčejná matka a čtenářka cítíte pověřená. Zajisté by to bylo pro knihu spravedlivější. Možná vás to překvapí, ale potěšilo mě, že vám Housenka udělala radost. Když jsem tehdy recenzi psala, říkala jsem si v duchu – třeba to bude v jiných rodinách jinak, jinde to zkrátka někomu jinému sedne lépe. Každá kniha si přece nakonec najde svého čtenáře a stane se jeho oblíbenou. Vaše reakce to potvrzuje a mě to těší. Nedopadlo to tedy vůbec špatně. Já v recenzích vycházím ze svého dojmu z četby, ale taky z dojmů a názorů svých dětí, pokud se jedná o literaturu pro děti. Představte si, že si knihy čteme nahlas! A když se nám nelíbí, nebaví nás příběh, nemá to šmrnc a šťávu, přece je pak nebudu vychvalovat! A že bych ještě pátrala mezi dalšími čtenáři? Tohle ani nelze komentovat. Pravda je, že když nepíšu recenze, dělám jazykové korektury, a to se pak zpětně odráží i v mém psaní. Výsledkem pak je rejpavost a puntičkářství, která je však v rámci daného žánru pochopitelné. Když se mi pak dostane do ruky kniha o jazyce, neměla by být z principu jazykově správná a „vypiplaná“? Také máte pravdu, že těch zakrnělých řečí z neznalosti už bylo dost, není vůbec radostné a jednoduché je psát, už se to nebude opakovat. Jak vás ale napadlo odhadovat, co dělám s dětmi doma? V tom už nebude jen genialita, tomu se říká jasnovidectví nebo prozřetelnost či co a zavání to okultismem. Tohle celé už je nad rámec tématu, navíc jsem právě vyčerpala svůj denní časový limit u PC, pospíchám obsloužit naši batolecí pračku. Adamová
Vložil: lolo, 27.01.2013 11:19
Kratochvíl, Miloš: Kočkopes Kvído
Krásná knížka moje ségra jí má a moc se jí líbí.
Vložil: tomáš havel, 27.01.2013 10:32
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Vážená paní Wirthová, knihu jsem pravda nečetl, ale recenze mi přišla věcná a podložená argumenty a oproštěná od emocí. Že někdo může mít opačný názor, je u literárních kritik poměrně běžné. Překvapila mě míra hysterie a osobních útoků ve vaší reakci. Kde jste vzala informace pro tvrzení: "místo toho,... že je necháte přisáté na televizi nebo na PC, abyste od nich měla klid a mohla po telefonu klábosit s kamarádkou"? Nikde v recenzi jsem nenašel oporu pro tvrzení, že paní Adamová je sebestředná a zakrnělá narcistka a potažmo i blbec a suchar. To jsou natolik silná obvinění, která by bylo dobré doložit. Já si zase troufnu tvrdit, že Váše výtka: "aniž byste se pokusila zapátrat mezi dalšími čtenáři ." je nesmyslná, to by se potom už přeci (sic!) jednalo o anketu, při větším počtu respondentů o výzkum veřejného mínění, ne?
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.01.2013 15:17
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Hlavně nečtěte slomek.blog.tyden.cz, to by vás mohl trefit šlak.
Vložil: Petr, 25.01.2013 14:50
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Odhlédnu od Magnesie; sice mi asi taky knížku přihrála (pod stromeček), ale nepokládám to za důležité. Poznamenávám, že je to první text tohto autora, který jsem četl. Přiznávám, že mám slabost pro jazykové hrátky a hříčky, že nemám nic proti bezuzdnému fantazírování, mám rád bizarní a "ulítlé" situace... a že netrvám na lineárním příběhu se začátkem a koncem. Tudíž jsem knížku dočetl až do konce, byť se vzrůstajícími rozpaky. Být spisovatelem, nepustím tento polotovar z ruky, stejně tak jako jeho hdina nikdy nedokončil svou knihu. Nemohu se zbavit pocitu nedbalosti - škoda, že vrstvení nepravděpodobných příběhům situací a obrazů není dostetčně "srostlé"; pouhá dějová návaznost nestačí. Byla promarněna spousta velmi působivých nápadů a autorův docházející dech nezachránil ani bohatý jazyk a pseudoatraktivní výběr herců a lokací - filmovým jazykem řečeno. Mnoho samoúčelnosti, málo kázně, předstírání filozofické hloubky tam, kde žádná není. Kdybych chtěl být velmi zlý, poradil bych autorovi jazykem mladé generace: "Už to nehul!"
Vložil: Klára Wirthová, 25.01.2013 01:23
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Zpráva od "geniální" mámy a jejích "geniálních" dětí podle paní Adamové : "zajímavá" rádobychytrá autorka článku paní Bohumila Adamová...kdo jste, paní Adamová, že tak rádobyodborně velmi negativně posuzujete toto dílko ? Já se tedy alespoň představím - jsem obyčejná máma dvou dětí ve 2.a 4.třídě.... A představte si, že poté,co si odbydeme všechny pracovní a školní povinnosti,si s dětmi nadšeně sedneme a čteme si Housenku na kdouloni!!! To je šok, co? Podle Vás nesmysl a neexistující utopie...:-D... a pro nás velmi zábavná a radostná činnost !!! Všem se nám líbí hezké příběhy s jazykolamy, které nás baví, děti se těší na otázky na konci každého příběhu a my dospělí se pak bavíme tím, jaká tajemství má ještě náš rodný český jazyk kromě běžných i/y a bě,pě,vě, což najdeme v každé učebnici ZŠ. Závěrečná část knihy je pro nás nebohemisty především objevováním zajímavostí, co všechno může skýtat jeden krátký jednoduchý dětský příběh ! Je úplně jedno, že složité názvy brzy zapomeneme - účelem přece není se je naučit :-D I ten nejlepší vtip stejně také vždy zapomenu, a stejně tak spousty zajímavostí z cest. Ale proč bych kvůli tomu neposlouchala další vtipy nebo přestala cestovat ? Tady jak vidím, i čeština může být objevitelská pro děti i rodiče - objevit ještě neznamená, že si vše musím pamatovat a všemu rozumět. Těší mě tedy, paní Adamová, že jsem podle Vás geniální, a zároveň mám i geniální děti /to má logiku,že ? / - i když doposud jsem sebe i své děti považovala za průměrnou populaci. My prostě jen máme stále oči otevřené a pozorujeme svět kolem sebe - takže zrovna příběh Housenka na kdouloni nás nadchnul právě vyjmenováním různých ptáčků podle atlasu, ve kterém jsme si je vzápětí nadšeně vyhledali - a opět jsme zajásali, co jsme ještě neznali a poznali. Navíc dcera v dnešní 4.třídě se již učí češtinu dost odborně a některé vysvětlivky jsou tedy pro ni dost známé , poučné a velmi pomocné . A pohádka o čápech, přeložená do několika jazyků, je úžasná, protože obě děti mají ve třídách vietnamské, ukrajinské i slovenské spolužáky - takže nad knížkou se dobře pobavili i ve svých třídách. Přestože tyto jazyky neznají, děti se pobavily i nad textem maďarským, německým, ruským, romským... ad.- právě proto, že to byl překlad jednoho jednoduchého českého příběhu. Právě k těmto překladům se děti rády vracejí .Angličtinu zas mají ve škole, tak byly pyšné, že lecčemu rozumějí. Prostě "geniální" dětičky :-) No a my "geniální" dospělí jsme se opět pobavili odborným pojednáním k jednotlivých jazykům . Nuže, Váš článek paní Adamová, mi přijde hodně směšný a narcistický - aniž byste se pokusila zapátrat mezi dalšími čtenáři . Knížku jsme dostali jako dárek a děti i dospělí včetně babiček , dědečků, strýčků a tetiček jsme z ní nadšení a stejně tak rodiny našich kamarádů, kteří se o ní dozvěděli od nás. Podle mě je to geniální jednoduchá knížka pro jednoduché zato zvídavé děti a jejich rodiče/babičky ad. Zvídavost je vskutku batolecí vlastnost a přirozeně přetrvá do dospělosti, pokud daný jedinec nezakrní . Takto zakrnělý jedinec se pak leckdy dá nazvat jednoduše blbcem či sucharem. Díky této "batolecí" zvídavosti tu máme pračky, telefony, počítače ,letadla ...ad . Jistě máte taky doma pračku, paní Adamová, a telefonujete ? Je s podivem, že knížku doporučujete pouze batolatům, která by ani samotným příběhům ještě nerozuměla... je vidět, že ani batolecímu věku vůbec nerozumíte. Napadá mě jedna věc - místo Vaší sebestředné kritiky vyplývající z neznalosti a zjevné zakrnělosti, mohla byste si třeba s dětmi doma občas něco přečíst - místo toho, že je necháte přisáté na televizi nebo na PC, abyste od nich měla klid a mohla po telefonu klábosit s kamarádkou - třeba o tom, jak je knížka Housenka na kdouloni blbá... a můžete si spolu s dětmi přečíst třeba knížku "Housenka na kdouloni", ta je fakt krásná i zajímavá :-) P.S.dětem se líbily i obrázky - i dospělým . S pozdravem jedna obyčejná, zato prý podle Vás geniální máma s geniálními dětmi Klára Wirthová
Vložil: Petr Nagy, 11.01.2013 15:00
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Zdravím, toho jsem si samozřejmě vědom, ale pořád je to jedna z edic Vašeho nakladatelství - alespoň tak jsem to vyrozuměl z Vašich internetových stránek, byť popis samotné edice tam chybí.. (stejně jako dotyčná kniha zařazená pod tuto edici, musím dodat). Ostatně mezi Vašimi novinkami figuruje dotyčná... kniha s jinou obálkou (jiným podtitulem!) a bez onoho edičního označení...
Vložil: Daniel Podhradský, 11.01.2013 14:36
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Se vším plný souhlas, milý pane Nagy, díky za recenzi, jen drobnost na obálce se skví Dauphin Strictly Commercial.
Vložil: Vanda, 07.01.2013 11:06
Katalpa, Jakuba: Němci
mě se kniha velmi líbila. Chytře napsaná, vtipná a zcela vystihující.
Vložil: Corvus, 03.01.2013 12:01
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Nádherná recenze nádherné knihy! Tento comics je ozdobou mé sbírky. Miluju Káju Saudka, co by comicsového guru naší republiky, ale práce Pavla Čecha je ihned v závěsu, aniž bych chtěl mistry srovnávat. Nelze. Díky za pěkný článek a já doufám, že pan Čech nás potěší ještě celou řadou dalších svébytných... a úžasných výjevů a dobrodružství. Díky, maestro!
Vložil: Traven, 30.12.2012 19:58
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Prožil jsem posledních sedmdesát let historie a můj názor se postupně velmi pomalu utvářel. Byl jsem rád, že jsem přežil Druhou světovou válku a jako chlapec se dostal v době únorových událostí do Prahy. Komunisti zrovna velmi záporně změnili život rodiny, do které jsem přišel. Ještě dnes slyším rozhlasové... přenosy z politických procesů té doby. Nenáviděl jsem komunisty a obdivoval Spojené státy a její západní spojence. Fandil jsem jim při jejich zásahu v Koreji a později ve Vietnamu. Amíci byli dobro, Rusové a komunisti zlo! Později jsem zjistil, že obraz dějin není černobílý. Lidé měli v padesátých letech dvě možnosti. Buď jít proti komunistům a dostal přes čumec, nebo se pokorně zařadit a pokusit se přežít. Později jsem zjistil, že Čechům a Slovákům tuto komunistickou sviňárnu připravili dva velcí demokraté, Churchill a Roosevelt. Ačkoliv dobře věděli co činí, když v Teheránu, na Jalte a Postupimi vrazili východní Evropu strýčkovi Joemu do chřtánu. A pak snad ti dva idioti čekali, že normální lidé budou proti těmto zločincům klást odpor a bojovat? Kdyby se ta mašínovská banda prostřílela přes hranice přes pohraniční stráž, tak řeknu hrdinové. Ale,že předtím zabíjeli bezbrané lidi, tak jsou u mě banditi. To, že je amíci oslavují je jasné. Tak si to přeci asi na Jaltě představovali. Jak jsem již napsal. Obdivoval jsem USA až do presidenta Reagana. Když jsem později zjistil, že právě on pustil ze řetězu ty globální lichváře a šmelinářské globalizátory, ztratily USA můj obdiv a porozumění...
Vložil: pokyna, 29.12.2012 21:52
Kahoun, Jiří: U všech čertů
Nejsem odbornicí na literaturu, ale četla jsem svému synovi každý den před spaním jednu až dvě kapitoly této čertí knížky a oba jsme nešťastní, že už je konec. Nikdy se při čtení knížky tak upřímně a nakažlivě nesmál, jako tentokrát a i když výše psaný odborný článek hovoří o tom, že kniha má vzdělávat,... mě ani mého pětiletého syna dlouho nic tak nepobavilo, jako Kahounova čertiska a o to přece jde....nechme děti zažívat v knížkách humor, nadsázku, i to nicnedělání, špičkování a povalování na peci - vážných věcí, starostí i vzdělávání si užijí ještě dost...Díky, pane spisovateli, je to skvělé...Pokorná Jana
Vložil: Magda de Bruin, 27.12.2012 12:30
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Takový Schwarzenegger nebude asi příliš jazykově náročný. Co třeba zkusit číst v originále? Nebo je počítačová generace jazykově vzato trošku za opicema?
Vložil: JanLuk , 22.12.2012 21:48
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Robert Graysmith vyšel česky hned dvakrát a kniha se dá běžně půjčit v knihovnách. Pokud si ji chcete koupit, můžete na portálu muj-antikvariat.cz zadat požadavek a pokud bude kniha k dispozici, přijde vám email. Ty další se dají třeba objednat v Národní knihovně přes službu MVS.
Vložil: Martin, 21.12.2012 23:35
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, jsem nováček ve vyhledávání knih. Dá se říct, že už jsem ve věku, kde mě krom pc, začínají zajímat i knížky :) Jenže jak mám číst, když už tři knížky, co by mě zajímaly nejsou k sehnání? Možná špatně hledám, nevím. Robert Graysmith - Zodiac - nedostupné, vyprodané, nikdo neví, kde koupit.... Ale alespoň to někdo přeložil do českého jazyka. Kděžto další dva tituly nejsou ani v českém vydání. Abych zjistil jestli budou, to mám psát do tý miliardy vydavatelství, na které tu je odkaz? Jedná se o tituly: Jon Roberts - American Desperado Arnold Schwarzenegger - Total Recall: My Unvelible True Life Story. Můžete mi poradit, kam se obrátit, abych si alespoň jednu z těchto tří knih někdy přečetl? Docela koukám, jaký problém v dnešní době je sehnat knížku, když si vezmu, že film mám stažený za 20 minut i s titulkama nebo rovnou s dabingem. Trošku za opicema ty knihy :/
Vložil: Magda de Bruin, 19.12.2012 13:42
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
K té sehnatelnosti knížek: před pár lety takhle ztroskotal překlad Škvoreckého Obyčejných lidí (i když jsme už našli paní v Londýně, která tu knihu snad měla mít v knihovně). Za normalizace jsme byli zvyklí probírat rodičovské knihovny a shánět hodnotné a zajímavé knihy po známých. Když už knižní trh... ani ve vztahu ke klasikům tak docela nefunguje, měli bychom se asi prostě vrátit k těm dávným zvykům a nenechat se omezovat tím, co je zrovna k dostání v knihkupectví nebo k nalezení v knihovně.
Vložil: henry, 18.12.2012 17:41
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
http://muj-antikvariat.cz/
Vložil: henry, 18.12.2012 17:39
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
na mujantikvariar.cz od 40,- (zlodějina)
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 17:20
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen asi nebude jednoduché Daleko od stromu a Zlodějinu sehnat, snad po knihovnách. Rok perel sice vyšel, krátce před Stropy, ale na reedice nebo nová vydání těch starších titulů to nevypadá. I když - teď Druhé město vydalo Ajvazovy věci, tak třeba dojde i na Zuzanu Brabcovou.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 16:09
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Díky, Pavle. Nešlo mi o výsledek hodnocení (skutečně je z toho jasné, že tě kniha chytla a nepustila - z toho soudím, že Zuzana píše pořád tak, jak ji znám z předchozích knih), ale o kritéria. A pak o ten širší kontext, protože např. scény v psychiatrické léčebně se vyskytují ve všech Zuzaniných knihách.... Chápu, že se dneska při psaní recenzí vychází hlavně z toho, co je na trhu (Rok perel teď, tuším, vyšel znovu?), ale v tomhle případě, když dílo sestává ze čtyř nepříliš objemných knih, mi tam to propojení s kontextem celého díla trochu chybělo (a nemá ho v recenzi ani Markéta Kittlová). Tak snad jsem čtenáře navnadila aspoň tím, že jsem ty první dvě knihy připomněla touhle cestou.
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 15:00
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
B je správně - když jsem koncipoval pro HN recenzi, vycházel jsem z předpokladu, že pokud čtenáři tohoto deníku znají nějakou knihu Zuzany Brabcové, bude to pravděpodobně Rok perel, její poslední a nejprodávanější titul. Má půdorys milostné tragédie i detektivního thrilleru (hrdinku nacházíme po jakémsi... zlém činu, pak zpětně zjišťujeme, jak k němu došlo a jeho vylíčení tvoří finále) a úplně jinou dynamiku než Stropy. Taky v recenzi přiznávám, že nejsem příznivcem próz, které mají blíže k poezii než k epice. Ale kvality Stropů nešlo přehlédnout - a doufám, že je to z té recenze poznat.
Vložil: Jakub Řehák, 18.12.2012 13:42
Děžinský, Milan: Tajný život
Je to šikovný výraz a Děžinského poezii opravdu něčím postihuje. Ale žádný z pojmů, co jsou k dispozici, by jej nevystihnul. (Barko, expresivita, surrálno? Ne, Milan má v básních opravdu trochu rád různé zajímavé hnusy - turpismus sedí.) Takže palec nahoru za ten nápad. Možná by bylo zajímavé pojednat... českou poezii z tohoto pohledu, přivést turpismus do Čech, když už je taková doba různých nových programů. J.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 11:19
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen takový ryze čtenářský postřeh. Tuhle knihu neznám, ale jinak jsem od Zuzany Brabcové četla všechno (a zhruba před dvaceti lety jsem byla i bokem zapojená do překladu dvou jejích knih – Daleko od stromu a Zlodějina – do nizozemštiny). Zuzana B. je vůbec první laureátka Ortenovy ceny (1987, Daleko... od stromu), její tvorba byla v 90. letech předmětem studia (např. literárněvědná studie německé bohemistky Nataši Drubek-Meyerové „Zářezy v rámu dveří. Metafory písma v románu Zuzany Brabcové Daleko od stromu“), byla v té době řazena k autorkám jako V. Linhartová, D. Hodrová, S. Richterová a L. Moníková; jak jsem zmínila v lednovém iLiForu, nizozemský spisovatel Sybren Polet, kultovní autor pro milovníky experimentálnějšího proudu v literatuře, Zuzanu B. dodnes uvádí mezi autory, které obdivuje (vedle Jamese Joyce, Arna Schmidta, Elfriede Jelinekové, Petera Verhelsta, Antónia Lobo Antunese, Borise Pilňaka a Andreje Bělého). Ovšem tahle recenze ji nahlíží prizmatem „silného příběhu“, autobiografických prvků, knih určených spíše čtenářkám (a to bohužel má, ať chceme či nechceme, shovívavý přídech), věrného vylíčení psychické nemoci (vhodného jako „praktická příručka pro studenty psychiatrie“); varuje „méně zkušené čtenáře (či častěji spíše čtenářky)“ před takovými autorskými postupy, jako je přecházení ze snů do reality nebo vyprávění „v první, jindy ve třetí, a někdy dokonce ve druhé osobě“ (s dodatkem, že je to funkční)... A já tápu: změnila se Zuzana B. jako spisovatelka tak, že tahle její kniha spadá do řekněme lidovější četby, což by používání takových kritérií ospravedlňovalo? V tom případě bych o tom chtěla vědět víc (a zejména v konfrontaci s prvními dvěma romány), protože to musí být v tvorbě autora opravdu velký zlom. Nebo tu jsou spíš nějaké „technické“ důvody – třeba že recenze byla původně určená pro HN a že se vychází z toho (to je čistě moje spekulace), že čtenáři HN nejsou příliš zběhlí ve čtení skutečně literárních textů, a tohle je způsob (Holanďani tomu dost výstižně říkají „přidřepnout si k ,prostému´ čtenáři/posluchači/divákovi“), jak je k takové literatuře přece jen přitáhnout? Můžeš k tomu říct něco bližšího, Pavle? Díky!
Vložil: Michael Alexa, 17.12.2012 13:11
Děžinský, Milan: Tajný život
Děkuji za děsivě trefný příspěvek, je pravda, že jsem se to naučil v hodinách polské literatury (které se týkaly i v ČR trochu zapomenutého Grochowiaka :-), dokonce i google mi na dotaz solí jenom příspěvky polonistů. Na druhou stranu je to velice šikovný výraz, což je momentálně, uznávám, vedlejší.... Díky. MA
Vložil: Jakub Řehák, 17.12.2012 11:56
Děžinský, Milan: Tajný život
Sólokapr turpismu je pěkná slovní spojení i charkteristika, ale bude tomu někdo mimo čtenáře Grochowiaka rozumět? Nebo aspoň nevím o tom, že by to byl v našich končinách rozšířený obrat. Pokud se mýlím, rád se nechám poučit! Jinak mi to zní trochu jako polonistická manýra. Já bych to jako redaktor škrtl... a chtěl bych po Michaelovi český ekvivalent :-) Přátelský. JŘ
Vložil: iLiteratura.cz, 11.12.2012 23:22
Tvrdoň, Jaroslav: Rubato
Obsah diskuse, která se k tomuto článku rozvinula ve dnech 6. až 11.12., byl na žádost jejích aktérů smazán. S úlevou jsme konstatovali, že se přechodným zveřejněním jednoho problému snad podařilo vyřešit jeho důvody a navázat tak zpřetrhané vazby mezi lidmi, kteří spolu v podstatě chtěli vycházet,... jen chvíli nevěděli, jak dál.
Vložil: Bibiana Kopretinová, 11.12.2012 13:09
Sís, Petr: Ptačí sněm
Pro mě je Petr Sís a jeho celá tvorba něco, co mě převyšuje.Jsem ráda, že takový člověk na světě existuje.
Vložil: Magda de Bruin, 10.12.2012 09:33
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Naše iLiForum ťalo do živého. Z jeho průběhu se to snad nezdá, ale v prvním týdnu po jeho skončení jsem interně (mailem zaslaným na vědomí redakci iLiteratury a OP) dostala pobouřené reakce Aleny Lhotové (místopředsedkyně OP, zástupkyně OP v CEATLu) a Tomáše Dimtera (MF). Stručně řečeno se mi nevybíravými... slovy vyčítá, že jsem iLiForum z osobní frustrace zneužila k tomu, abych poškodila příznivý obraz OP a pošpinila Cenu Josefa Jungmanna. Také jsem prý nařkla MF z pletich. Nakonec jsem dostala vyčítavý mail i od Jarmily Zelenkové, tajemnice OP na půl úvazku. Mých opakovaných nabídek, aby svou kritiku napsali do „diskuse“, nikdo ze jmenovaných nevyužil. Aby se předešlo nedorozuměním, dezinterpretacím a pomluvám, chtěla bych se ke vší uvedené kritice přesto ještě vyjádřit. Nikdy jsem se netajila tím, že můj zájem o okolnosti vyhlašování a udělování CJJ vznikl na základě osobní zkušenosti. Poznámka předsedy poroty Václava Jamka v jeho letošní řeči: „nemělo by se však stávat, že by některá díla nemohla být hodnocena, protože se je nepodařilo odborně rozebrat“ se týká mého překladu. Pan Jamek mi podrobně popsal okolnosti, jak k tomuto pochybení došlo, a omluvil se mi – čehož si velmi vážím. Nic to však nemění na tom, že je takový postup neregulérní. Při shromažďování veřejně dostupných informací o CJJ jsem narazila na víc nesrovnalostí, které odporují stanovám ceny. O tom jsem napsala svou glosu „Překladatel? Kdo to je?“. Rizika, že moje upozornění na propagační i jiné nedostatky CJJ označí OP za projev mé osobní zaujatosti, jsem si byla od počátku vědoma. Přesto jsem považovala za korektní, aby všechny zúčastněné strany (tedy OP, zástupci nakladatelů i řadoví překladatelé) dostaly prostor k vyjádření. Tak se konkretizovala už dříve vzniklá myšlenka zasvětit další iLiForum problematice viditelnosti překladatele, s níž překladatelské ceny samozřejmě úzce souvisí. Organizace neprobíhala hladce. Zástupce SČKN se nepodařilo získat, ale i OP si dala s potvrzením účasti na čas. Datum konání jsme vzhledem k časovým možnostem aktérů museli dvakrát odložit (na druhé straně tak měli dostatek času na přípravu). Předseda CEATLu Martin de Haan na poslední chvíli z pracovních důvodů aktivní účast odřekl. Ani vlastní průběh nebyl bez problémů – z plánovaných čtyř aktérů byli aktivní nejvýš tři současně, v některé dny jen dva. Tím jsem byla nucena párkrát opustit roli moderátorky a vstoupit do diskuse jako aktér. OP dostala v našem iLiForu prostor, aby se vyjádřila k problému viditelnosti překladatele a představila tam své plány v této oblasti. Současně to byla příležitost, aby OP sdělila své stanovisko k mé říjnové glose týkající se CJJ. Předsedkyně OP se však ve svých příspěvcích zaměřila na představení své organizace a vylíčení svízelné situace, v níž se OP nachází. U norské účastnice Kristin Kilsti to vedlo k tomu, že se ve své poslední reakci snažila OP povzbudit a ohledně zlepšování viditelnosti překladatele navrhnout určité řešení. Protože hlavním cílem iLiFora skutečně bylo hledat způsoby, jak viditelnost překladatele zlepšit, položila jsem zástupkyni OP v rámci debaty na toto téma pár doplňujících konkrétních dotazů a tlumočila jí několik dotazů a připomínek ze strany čtenářů. Nejchoulostivější je otázka sponzorování CJJ. Kromě pravidelných sponzorů se totiž na seznamu objevují i sponzoři příležitostní – např. letos nakladatelství MF, jehož tituly figurují mezi nominovanými. Na to téma jsem během letošního podzimu mluvila s celou řadou lidí, překladateli i zástupci literárních nakladatelství, a všichni se shodovali v tom, že taková praxe je pochybená. Nezáleží na tom, zda tu skutečně ke střetu zájmů dochází, ale OP i MF by se měly vyvarovat už jen podezření, že by ke střetu zájmů dojít mohlo. Ještě jednou bych tu chtěla zdůraznit, že moje žádost, aby se předsedkyně OP (a případně zástupce nakladatelství MF) k této věci v iLiForu vyjádřila, se týkala ryze procedury. Jak jsem i přímo v iLiForu jasně řekla, nikdy jsem nechtěla a ani teď nechci jakkoliv zpochybňovat rozhodnutí poroty či oprávněnost letošních ocenění. Je mi líto, že zástupci OP i MF to přes všechna vysvětlení nepřestávají interpretovat po svém. K závěrečnému textu (který je těmto kritikům ještě větším trnem v oku než iLiForum samotné): je pravda, že se v něm mísí prostá rekapitulace průběhu iLiFora s mým osobním komentářem. Tak jsem ovšem psala i shrnutí prvního iLiFora o pozici české literatury v cizině. V obou případech mi téma natolik leží na srdci, že závěrečný text využívám i k tomu, aby se tam objevily body, na které v iLiForu samotném nedošlo. Jde mi totiž o to, aby z debaty vyplynuly konkrétní a použitelné tipy, jak určitou situaci zlepšit. Tyto pasáže jsou ovšem buď oddělené (v tomto textu je to odstavec „Evropský kontext“), nebo svůj komentář uvádím v závorce. Kristin Kilsti považuje moje shrnutí za výstižné, Martin de Haan se rozhořčených reakcí upřímně zhrozil. Při psaní jinak vycházím z toho, že pokud někdo z aktérů či čtenářů bude mít k textu kritické připomínky, může je ventilovat v „diskusi“. Na závěr bych chtěla vyjádřit naději, že i přes soukromě sdělené impulzivní reakce OP a MF z tohoto týdne nezůstane jen u „zavraždění posla špatných zpráv“ (nebo v tomto případě moderátorky) a že se tito kritici zamyslí i nad zprávou samotnou – po faktické stránce totiž obsah mých textů (tím mám na mysli i říjnovou glosu) nikdo z nich nevyvrátil. K problematice sponzorování literárních akcí a projektů obecněji se na iLit. hodláme vrátit.
Vložil: Viera Hegerová, 09.12.2012 17:39
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
S Vaším termínom "pokrývači" som sa stretla prvý raz. Takáto prax bola aj v našich vydavateľstvách, ja som týmto ochotným dušiam dala meno "figuranti" - figurovali v tirážach. Bude z toho chaos v bibliografii. U nás vzniká Slovník prekladateľov a tvorcovia hesiel podľa možnosti uvádzajú skutočné údaje.... No mnohí zo staršej generácie to už, žiaľ, nestihli.
Vložil: Edgar de Bruin, 07.12.2012 11:45
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Zaujalo mě, že v diskusi na českých webových stránkách se probírá situace, která se netýká českých překladatelů, ale týká se mě, jako překladatele do nizozemštiny, který může žádat u NL lit. fondu o pracovní stipendium na překlad. Nejjednodušší odpověď Viktorovi je, že v Nizozemsku je stanovisko, že... náročné literární překlady jsou jednoznačný a nepochybný společenský přínos. Hotovo. Systém finanční podpory literárních překladatelů vznikl, protože všechny zainteresované strany – překladatelé, nakladatelé, politici apod. – se shodli v tom, že překladatelský honorář neodpovídá jejich kvalifikaci. Literární překládání se tu uznává jako profese, k tomu patří normální odměna za kvalifikovanou práci. Ale to není všechno, systém grantů má taky svoje restrikce. Týká se totiž jen překladů náročných literárních textů (překlady thrillerů typu Dana Browna, sci-fi apod. se nepodporují), a navíc je mzdová hranice (překladatel má nárok na stipendium jen do určité výše ročního příjmu). Každá žádost se hodnotí podle literární kvality originálu a obtížnosti překladu – podle toho se řídí i výše stipendia. Po vydání se překlad odborně hodnotí, a pokud se zjistí, že překladatel neprovedl svou práci uspokojivě, stipendium příště nedostane. Musí nejprve prokázat, že jsou jeho překlady na výši. Takže systém zahrnuje i podnět ke kvalitní práci. Díky stipendiu má překladatel dostatek času, aby řešil i ty „neznatelné” věci (kdyby se jimi nezabýval, může se mu stát, že odborné hodnocení bude negativní a příště stipendium nezíská). V praxi stipendium odpovídá 4 až 5 NS denně při 36hodinovém pracovním týdnu. Ten systém má ospravedlnění i v tom, že překladatelé jsou na volné noze, musí si sami šetřit na penzi, pojistit se proti pracovní neschopnosti apod., proto je pro ně možnost pracovních stipendií vítaná. Proč je potřeba ironizovat překladatele, kteří si vybojovali lepší podmínky než v ČR, nechápu. Přitom Viktor mi na tohle téma jednou napsal, že v příštím životě chce být překladatelem v Nizozemsku. Ještě jedna drobná poznámka: Viktorovi nepřipadá správné, aby překladatelé (jak je to v Nizozemsku) měli podíl na prodeji, protože nenesou riziko. V důsledku to znamená, že by procenta z prodeje neměli dostávat ani spisovatelé, hudebníci všeho druhu, režiséři, vynálezci atd. Zvláštní.
Vložil: Magda de Bruin, 07.12.2012 10:58
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Mám dojem, že se ta diskuse teď zvrtla v plamennou obhajobu jednoho z možných překladatelských přístupů a v obhajobu podmínek literárních překladatelů u nás, které sice objektivně vzato nejsou dobré, ale jak se zdá, překladatelé si je nechtějí nechat brát. Nic proti tomu! Význam diskuse vidím v tom,... že se konfrontují různé názory a že si – aspoň já osobně – díky tomu ujasním věci, na které jsem zatím vyhraněný názor neměla. Vím, že jiní lidé v diskusi vidí spíš způsob, jak proklamovat svůj názor, takže se nesnaží poslouchat, co přesně říká ten druhý, nesnaží se pochopit jeho stanovisko (přičemž pochopit je něco jiného než souhlasit). Přesto vždycky věřím, že to, co tu zazní ze zkušeností odjinud, nezapadne (a proto, pokud téma považuju za zajímavé, se do diskusí na iLit. i při práci a dalších povinnostech zapojím – ovšem např. na facebooku nejsem, na to čas opravdu nemám). Připadá mi, že tahle diskuse se už vyčerpala.
Vložil: Viktor Janiš, 07.12.2012 01:48
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
A nyní k překladatelským specifikům konkrétně. Překládám beletrii už nějakých sedmnáct let (začal jsem už v prvním ročníku na univerzitě), z toho dvanáct let na plný úvazek. Přeložil jsem zatím 94 knížek, k tomu přinejmenším dalších sedm set stránek povídek roztroušených po různých časopisech a antologiích.... Svou práci beru extrémně vážně; podsouvat mi, že ji dělám mechanicky, sekám knížky jako Baťa cvičky a zkrátka překládám méně pečlivě než kolegové, kteří se věnují náročnějším žánrům… svědčí přinejmenším o jisté neznalosti. Proto si po těch letech mohu dovolit tvrzení, že v 99 procentech případů lze oněch 7-8 stránek denně ve vzorné kvalitě vysedět bez větší újmy na duchu (a pochopitelně i víc, když vám teče kvůli termínu do bot: takový Mirek Jindra by mohl vyprávět, když přeložil 27 stránek Hlavy XXII za den). Zkuste najít, které to jsou: od zbytku je nepoznáte. Má to ovšem několik předpokladů: musíte umět dobře a rychle hledat a analyzovat (není potřeba porozumět oboru do hloubky, ale přesně do té míry, do jaké to kvůli svému textu potřebujete – tak abyste mu přesně rozuměla a měla dostatečnou, nikoli jen slovníkovou slovní zásobu nutnou k překladu). Ale jak už jsem řekl, s reáliemi pomohou znalci, crowdsourcing na internetu, strýček Google. A pak je pochopitelně třeba znát výchozí jazyk (abychom autora obtěžovali dotazy jen ve zhola nezbytných případech, pokud možno vůbec) a svoji mateřštinu tak, abychom ten text dali „na první dobrou“. Není to pro každého, ale rozhodně na druhou stranu neplatí, že jsem nějaká hříčka přírody: literárním překladem na plný úvazek se tu živí stovky lidí (jen pro BB Art pracuje přes 130 překladatelů), jen jich drtivá většina nemá potřebu vykecávat se na internetu. PS. Zrovna si teď čtu skvělou Mayhewovu studii „London Labour and the London Poor“. Mohl bych předstírat, že je to kvůli překladu mého milovaného neoviktoriánskoého monstropusu, ale ne, čtu si to, protože mě to baví, a dotace bych na to fakt nechtěl.
Vložil: Viktor Janiš, 07.12.2012 00:24
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Nejprve opět obecně, protože to obecné hledisko tu zjevně zůstává upozaděno partikulárními zájmy. Každý rok se v ČR na daních vybere 40 procent HDP a za ni se má pořídit nějaké to obecné dobro. Rozdělování tohoto koláče je hra s nulovým součtem: to, co si jeden resort uzme nad obvyklý rámec, bude někde... chybět. Proto tedy řádný hospodář (pořád věřím, že něco takového může ve státní správě existovat) musí zvažovat účelnost vynaložených prostředků. V ideálním případě to znamená, že se za vybrané peníze nebudou nakupovat služby, které by ti lidé udělali tak jako tak. Je-li nástupní plat učitele na ZŠ 12 tisíc měsíčně, nedostává-li se už v listopadu peněz na cytostatika, jak nedávno uvedl profesor Vorlíček, pak by mě hanba fackovala, kdybych si ze společného měšce nárokoval peníze, které zjevně budou chybět jinde. Tolik tedy ke státním dotacím pro překladatele. Nijak tím nezpochybňuji potřebnost a prospěšnost jiných kulturních dotací, zejména pokud splňují kritérium, že daný projekt by se sám těžko uživil, a přitom přinášejí nějaké nepochybné dobro: třeba iLiteratura, když už jsme u toho.
Vložil: Magda de Bruin, 06.12.2012 11:55
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Nedá mi to, abych ještě něco nedodala k tomu rozdílu v překladech, který je „prostým okem nepostřehnutelný“. To je něco zásadního v přístupu k jakékoliv práci: stačí nám, že to na povrch vypadá slušně, nebo když už něco děláme, děláme to pořádně? K třem příkladům detailního dohledávání ze své praxe... jsem poznamenala, že čtenář si toho ani nevšimne (nedodala jsem, že geologové, varhaníci a specialisté na zpěv barokních kastrátů taky čtou literaturu a že je podle mě věc překladatelské cti uspokojit i je). Čtenář si ovšem taky nevšimne, když překladatel přeskočí větu nebo dokonce odstavec. Ale překladatel podle mě má odpovědnost vůči autorovi i čtenáři – oba se mu svěřují do rukou s důvěrou, že knihu přeloží podle svého nejlepšího svědomí. Jestli autor na straně 323 napsal „limetkově zelený“, jakým právem si jeho překladatel myslí, že se nic neděje, pokud mu to při překládání vypadlo? A to mluvím jen o těch „hmatatelných“ věcech. Že je překlad lepší, když se překladatel dobře připraví (viz L. Klíma nebo ten kontrapunkt), se bez možnosti srovnání možná dokazuje hůř, ale selským rozumem je snad jasné, že když překladatel chápe, o čem je řeč, dokáže to přeložit líp, než když jen mechanicky dohledává význam jednotlivých termínů. Chápu, že jsou žánry, kde se tyhle nároky neuplatňují, stejně jako na běžné spotřební zboží máme jiné nároky než třeba na umělecké řemeslo (a samozřejmě tím spotřební zboží vůbec nesnižuju). Ale proč zpochybňovat pečlivý přístup k práci jen proto, že se liší od našeho vlastního přístupu?
Vložil: jovanka šotolová, 05.12.2012 22:32
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Viktor si tedy nemyslí, že kultura by měla mít aspoň to kýžené procento z rozpočtu? Když nemá literatura právo být podporována, to pak teda ani film, divadlo? Že stát cpe řádově nesrovnatelné peníze do sportovců, to je v pořádku? A dálnice bych sem už teda vůbec netahala. -- Budu se držet svého kopyta:... překlady francouzsky psané literatury u nás od roku 1991 podporuje tzv. Program F. X. Šalda. Všichni - zástupci Francouzského institutu, který subvence doporučuje výš; čeští nakladatelé, kteří si žádosti podávají; překladatelé, kteří nejčastěji méně zkušené nakladatele o této možnosti informují - všichni se shodují na tom, že nebýt "Šaldy", většina knih přeložených z FJ by česky vůbec nevyšla. A jsou to tituly nejrůznější, od filozofických studií přes romány či básnické sbírky až po komiksy. Přes "Šaldu" žádají malá i velká nakladatelství, žádá se na tituly čistě nekomerční i na ty, které získaly prestižní ocenění a staly se bestsellery. Věta "vydáme, ale jen pokud to Francouzi podpoří" k téhle literatuře prostě patří. Ještě mě nenapadlo ptát se francouzských daňových poplatníků, co si o tom myslí.
Vložil: Magda de Bruin, 05.12.2012 20:00
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Teď jsem se trochu ztratila – nevidím, na co přesně tímhle reagujete. Např. o 35 Kč za hodinu jsem já neřekla ani slovo, ale i jinak mi připadá, že se jaksi míjíme. Ten začátek o lidech, kteří literaturu nečtou, ale z jejich daní se platí, mi připomíná nizozemského populistu Wilderse, který tvrdí, že... kultura je koníček levičáků (naštěstí šel teď po dvou letech od válu). Z úst literárního překladatele mě to opravdu udivuje. Co se týče vašeho tržního přístupu, odkázala bych na první příspěvek Tomáše Dimtera v iLiForu (škoda že jste na něj nereagoval tam). Jestli tomu dobře rozumím, podle vaší vize by měly vycházet jedině bestsellery, a to angloamerické. Přitom subvencovaných překladů je dnes opravdu hodně, jestli ne většina – včetně překladů z angličtiny (viz diskusi u Skřipce pro překlad Cohena, kde Paseka získává od EU grant i na The Dark Room od Rachel Seiffertové: to se pak snadno řekne, že Američani ani Angličani nedávají na své autory ani vindru; mimochodem jde tu i o záměnu příčiny a následku: zástupce British Council nám na schůzkách EUNICu, což je zastřešující organizace kulturních středisek, vysvětloval, že na rozdíl od všech těch jiných – i velkých – evropských národů oni kulturní akce neorganizují, protože to vzhledem k angloamerické hegemonii není potřeba; znamená to podle vás, že ta kultura je taky skutečně vyspělejší než ty ostatní? Že bychom prostě všichni měli přejít na angličtinu a hotovo?). Bez subvence by ty překlady právě často nevyšly – zmínil jste Nootebooma, Ráj ztracený vyšel v 500 ks a překladatelská smlouva (jak se teď děje často – i u překladů č. literatury v NL) byla podmíněná udělením grantu: nebýt subvencí, vůbec byste toho autora neznal (of lees je soms Nederlands?). Britský PEN-club právě udělil podporu nakladateli, který chystá Topolův román Chladnou zemí (v překladu Alexe Zuckera), protože Britové naštěstí pochopili, že by svou překladovou kulturu měli ve vlastním zájmu rozvinout (a britští daňoví poplatníci, zdá se, nereptají). Nevím, nakolik vám záleží na č. lit., ale ta by bez subvencí v cizině nemohla existovat. Nikdo tu netvrdil, že subvencovaný překlad je lepší. Zato souvislost mezi rychlostí práce a kvalitou překladu se zmiňuje často. Zeptejme se Pavla Dominika, Jiřího Hanuše, Martina Hilského, Miroslava Jindry, ale prosila bych i významných překladatelů z jiných jazykových oblastí, zda považují výkonnost 7 NS denně (což je podle vás podmínka, aby se český lit. překladatel překladem uživil) za normální – zda to pro sebe považují za dlouhodobě udržitelnou výkonnost. Termín dovolená (chleba a Chorvatsko) padl hned na začátku, na osmihodinovou pracovní dobu jsem se ptala v souvislosti s tou sedmistránkovou normou. Protože ty oficiální průměrné normy v cizině, kterým se tak srdečně smějete (do diskuse jste je v souvislosti s finskou kolegyní uvedl vy), samozřejmě vycházejí z civilizovaných pracovních podmínek (chtěla jsem tím jen ještě přesněji vysvětlit, proč se ty dvě věci nedají porovnávat). Na obhajobě literárního překládání se shodneme – kdybychom chtěli být bohatí a kdyby nás to tak návykově nedrželo, můžeme samozřejmě vždycky překládat třeba brožuru o háčkování (za tu mi onehdy nabízeli 6000 eur). Ale proč pořád odmítáte uznat, že kromě překladatelů komerčně úspěšných titulů/žánrů z angličtiny, existují i překladatelé literárně náročnějších žánrů z jiných jazyků? A že jejich situace je jiná a jejich nárok na existenci o nic menší než váš (spíš možná větší, vždyť anglicky čte kdekdo...).
Vložil: Viktor Janiš, 05.12.2012 17:43
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Vždycky jsem si myslel, že stát je proto ty případy, kdy jednotlivci sami nic nezmůžou, dejme tomu pro stavbu dálnic. Není mi úplně jasné, proč by měl financovat překladatelskou kastu, krom toho, že pro zúčastněné je to velmi příjemné živobytí. Mám dva bratry, živí se jako řemeslníci, Joyce, Kunderu... ani Nootebooma příliš neocení, spíš vůbec ne. Jak byste jim vysvětlili, že stát jim na daních sebere peníze a pořídí za ně překlady, které by vznikly tak jako tak? Přičemž rozdíl v kvalitě překladu je prostým okem nepostřehnutelný? S tím souvisí druhá věc. Pokud není odměna literárních překladatelů závislá na ekonomické realitě, ale jen dobré vůli státu, pak se dotyční musí celou dobu třást jako ratlíci, že ze dne na den skončí. Znáte to, nejsou peníze, sociální stát v Evropě se ukázal jako neudržitelná chiméra, bude se tedy řezat v nákladech. Není pak na tom lépe český překladatel, který je na státu zcela nezávislý? Stát ho vlídně zanedbává (abych to řekl slušně), ale on má svou hrdost a nic nikomu nedluží. Pokud tady něco vyjde, tak s vědomím, že to aspoň někoho musí zajímat natolik, aby za to dal své peníze. Angličané a Američané na své autory nedávají ani libru/dolar, přesto jej jejich literatura v Česku dominantní. Pavel Dominik, Jiří Hanuš, Martin Hilský ani Miroslava Jindra nedostávají od státu ani vindru; znamená to, že jejich překlady jsou nekvalitní, šité horkou jehlou a obecně horší než jakékoli jiné, které by vznikly s laskavým přispěním státu? Pochybuji o tom. A nyní k těm technickým aspektům. Padají tu termíny jako „dovolená“, „norma“, „osmihodinová pracovní lhůta“. To je, s prominutím zaměstnanecký pohled. Touží-li po něm někdo, nechť se nechá zaměstnat jako překladatel u Evropské komise. Za den bude muset přeložit nanejvýš šest stránek (brnkačka, zvlášť s podporou CAT nástrojů), bude mít osmihodinovou pracovní dobu, práci si nebude nosit domů a dostane svých 4300 až 5000 eur. A tolik dovolené, že nebude vědět, co s ní dělat. Též bude mít po čase vypálený mozek a nutkavý pocit, že ho práce nějak nenaplňuje. Literární překladatel je na tom materiálně mnohem hůř, ale je svůj vlastní pán. Sám si může najít tituly a prosadit je (překvapuje mě, že v tomhle je drtivá většina kolegů dost pasivní), sám si určuje, jak moc bude pracovat - a od toho se taky odvíjí jeho honorář. V tom ohledu jsou pak debaty o tom, kolik normostránek za den se má či dá přeložit, úplně zbytečné. V Česku s jeho malým trhem každoročně vyjde na pět tisíc beletristických překladových titulů, tedy čtrnáct denně. Je nasnadě, že jejich náklady nebudou příliš vysoké (dnes se průměrný náklad pohybuje někde kolem 1500 výtisků), totéž tedy platí o honorářích. Není moc z čeho dávat, tudíž nebudou závratné. Ale ani zanedbatelné, práce je dost a při 200 normostranách měsíčně je to třicet tisíc hrubého. Oněch 35 Kč/hodinu, opakovaných s úporností hodnou lepší věci, je nesmysl založený na mizerné metodologii a prachmizerné matematice. Krom peněz ale literární překladatelé dostávají něco navíc: uspokojení z dobře vykonané a smysluplné práce. Estetický požitek a společenské uznání. Je to málo?
Vložil: Magda de Bruin, 04.12.2012 17:27
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Vezmu to od konce. Termínem mastit přímo do počítače myslím, když text je natolik snadný, že se dá překládat bez velkého dohledávání (asi 2x se mi to stalo, i když opravdové bestsellery nepřekládám). Jinak porovnáváme neporovnatelné veličiny: těch 7 stránek denně jste vypočítal na základě zkušeností... omezené skupiny překladatelů: t.j. překladatelů z angličtiny, kteří mají tolik zakázek, že se překládání věnují naplno. Není mi z toho ostatně jasné, jestli v tom je zakalkulovaná i dovolená nebo třeba doba, kdy překladatel pročítá korektury, takže – předpokládám – v těch dnech to sedmistránkové penzum dodržet nemůže. (Taky nevím, jestli vycházíte např. ze zákonné osmihodinové pracovní doby apod.) Kdežto těch 25 000 slov měsíčně je oficiální norma (a v různých zemích se to vesměs pohybuje mezi 85-100 nms měsíčně; nevím o zemi, kde by 140 nms měsíčně byla oficiálně uznávaná norma), kterou používají profesní překladatelské organizace při vyjednávání tarifů, při určování pracovních stipendií (protože i překladatel, jehož zakázky na sebe nenavazují, by měl mít z čeho žít i v době, kdy na překladu teprve dělá). To ale samozřejmě neznamená, že tím pádem každý profesionální literární překladatel udělá 85 stránek měsíčně. Pokud to štěstí má, že jde z jedné zakázky do druhé, záleží na tom, jaký druh literatury překládá. Tady se váš přístup očividně liší: NL překladatel Ladislava Klímy např. považoval za samozřejmé, že si při překládání pročte i další dobové texty, aby si přesněji ujasnil, co je příznakové, čím se Klímův styl od současníků lišil apod. Když někdo začíná s autorem, kterého nezná, bývá zvykem přečíst si z jeho díla víc než jen překládanou knihu. Ale to jsou snad věci, které se probírají na každé translatologii (kterou jsem já ovšem neabsolvovala – vím to jen od NL kolegů). Ne všechno se dá najít na internetu – strávila jsem nedávno několik dní zjišťováním určitého termínu z barokního zpěvu kastrátů nebo názvu určitého rejstříku varhan (moje obvyklá konzultantka přes hudbu dotazy musela přednést dalším odborníkům). Čtenář si toho při čtení vůbec nevšimne, ale já tohle považuju za součást překladatelského řemesla (a nejsem sama: od německé kolegyně jsem při překládání W. F. Hermanse dostala celou korespondenci, kterou vedla s jistým geologem – i tam šlo o jediné slovo, ale psali si o tom v rozpětí několika týdnů). Jinak k naší profesi patří celoživotní průběžné vzdělávání – třeba účast na dílnách. Vaše pojetí překládání (jestli to dobře chápu), je dost mechanické a po pravdě řečeno neznám nikoho jiného, kdo by k práci takhle přistupoval. Poznámku o goudě a 1600 eurech měsíčně moc nechápu – byla bych ráda, kdybych takový pevný příjem měla, ale já rozhodně 25 000 slov měsíčně neudělám (i kdybych chtěla – tolik se do č. z NL nepřekládá); a jinak mi NL fond doplňuje č. honorář pouze na ten základní tarif (kdežto překladatelé do NL dostávají ještě od fondu zmíněné pracovní honoráře, čímž se jejich příjem zhruba zdvojnásobí). Překvapuje mě, že se zříkáte podílu na prodeji – jestliže je překladatel autor (a doufala jsem, že na tom jsme se díky Martinu de Haanovi shodli), tak proč by neměl mít i v tomhle bodě stejnou pozici jako autor? (Stejně jako má nárok na podíl z výpůjček v knihovnách.) Samozřejmě, že i u nás vznikají náročné překlady, ale nevěřím tomu, že i jejich autoři pracují rychlostí 7 stran denně (já tak rozhodně nepracuju). Chtěla jsem jen říct, že s nimi (na rozdíl od těch zahraničních oficiálních norem) ten sedmistránkový průměr nepočítá. Je užitečné porovnávat si přístup k věci – já vám váš způsob práce rozhodně nechci brát, ale nevím, proč zpochybňujete profesionální kvality těch, kdo pracují v příznivějších podmínkách. Jak si kdo ustele, tak si lehne (ale proto snad není ten, kdo si ustlal líp, líný nebo neschopný). (Vidím teď, že Jovanka mezitím napsala v mnoha bodech na totéž téma, ale nebudu už svůj text měnit.)
Vložil: jovanka šotolová, 04.12.2012 16:33
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
to Viktor (a k poznámkám typu "co ehm dělá finská překladatelka" po zbytek měsíce a "co ehm dělá nizozemský překladatel zbylých 18 dní v měsíci"): podle mě tyhle normy můžou taky myslet na to, že překladatel není jen robot, co chrlí svých 7-10 NS denně. Jednak je to průměr, a musí tedy zohledňovat to,... co uvádí Madla - mně osobně se stává, že se zaseknu u ověřování a zjišťování klidně na celý den, a překlad stojí. Další věc je, že překladatel musí dělat i spoustu věcí kolem (načíst si další díla autora, ohlasy na ně, obecně sledovat literární scénu, vědět, co vychází). Jak zmiňoval Tomáš Dimter, od překladatele se čeká, že nakladateli poradí s jinými tituly, ať už formou lektorských posudků, nebo jen ústně. Překladatel se prostě musí vzdělávat a udržovat v obraze. A další věc je, a i v tom musím Madlu podpořit, že poté, co text přeložím, ještě ho znovu čtu (já teda dvakrát, třikrát, a vždycky je co opravovat), pak mi ho vrátí redaktor, znovu čtu s jeho návrhy, pak přijde korektura, znovu čtu... Takže reálně já víc než 5 NS denně neudělám, ale pravda, není to průměr a nejsou v tom bestsellery :) , a pokud bych k tomu měla přičíst to dočítání odevzdaných textů, asi i tenhle můj chabý průměr ještě povážlivě klesne. (A to nepočítám dny, které věnuji jiným činnostem než je překládání.)
Vložil: Viktor Janiš, 04.12.2012 13:17
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
To máte pravdu, Magdo, s originálem už potom hotový překlad nesrovnávám. Můžu si to dovolit, protože mám ochotného a pečlivého betatestera (někdy i dva), skvělého redaktora, navíc vynikající korektorku (a za ta léta i armádu konzultantů). Překládám vždy z elektronické verze, takže příliš nehrozí, že... bych něco vynechal; a pokud už se zmýlím v interpretaci (a to se občas stane nám všem), je to většinou kvůli „předporozumění“ - když jsem skálopevně přesvědčen, že něčemu rozumím, a dále už si to neověřím. Před tím ovšem žádné srovnání s originálem překladatele nezachrání, tady musí nastoupit ony druhé oči, tedy náš redaktor. Jinak absolutní kolaci ze zdejších redaktorů nedělá prakticky nikdo (napadá mě jen Milan Macháček z Paseky nebo Martin Svoboda z Arga). Já bych za ni byl pochopitelně velmi vděčný (dostane se mi jí paradoxně jen u komiksů, protože tam je potřeba ohlídat před sazbou každou bublinu), ale chápu, že nemůžu po nikom chtít, aby rukopisu věnoval o několik týdnů navíc a rozdíl spočíval pouze v tom, že mi chytne chybějící přívlastek „limetkově zelený“ na str. 323. Co se výkonnosti literárních překladatelů týče, chápu, že při štědře nastavených podmínkách se nikdo kvůli práci nepřetrhne. (Ale 85 stránek měsíčně? To má člověk i při 7 nms denně za 12 dní hotové. Co dělá zbylých 18 dní? A těch necelých 1600 eur měsíčně pak člověku vystačí i na chleba s goudou?) Nepřipadá mi správné požadovat po nakladateli podíl ze zisku, pokud s tím jaksi ruku v ruce nejde podíl na případné ztrátě. A kolik knížek doopravdy nelze překládat než jen pomalu? Mně napadají nanejvýš díla Jamese Joyce. Píšete, že „české podmínky neskýtají prostor pro opravdu náročné překlady“. Znamená to, že tu tedy žádné náročné překlady nevznikají? A když už se ptám, co to znamená „mastit text přímo do počítače“? To, ehm, někdo ještě píše rukou a pak to po sobě přepisuje?
Vložil: Albina, 04.12.2012 05:29
Legátová, Květa: Nic není tak prosté
Květa Legátová na přelomu šedesátých let neměla vystudované dvě vysoké školy. Kvalifikaci si rozšířila o další dva předměty až v celkem pozdním věku. Nenapsala Karla Dabrová, ale Korda ... Většinou učila v Brně, na venkově jen krátce. A nevěřte všemu, co říká.
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 20:28
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Takže s originálem si to už neprocházíte? A máte zajištěné, že to větu po větě projde redaktor? Podle mých zkušeností se totiž při téhle kontrole VŽDYCKY najdou nějaké vynechávky, přehlédnutí apod. (Anna Kareninová se taky někde zmiňuje o nezbytnosti "druhých očí".) Mezitím jsem zjistila, že NL fond... vychází (v přepočtu na nms) asi z 85 stran měsíčně. Přesto si nemyslím, že by nizozemští překladatelé byli líní nebo neschopní, ale průměr prostě musí zahrnovat nejrůznější texty. Kromě bestsellerů apod., které se mastí přímo do počítače (a často musí být hotové v šibeniční lhůtě - mnohdy na nich pracují překladatelé ve dvou; sama s tím zkušenost nemám, ale předpokládám, že si to několikatýdenní otročení v tom případě od nakladatele nechají patřičně zaplatit; v každém případě mají v NL smluvně zaručený podíl z prodeje, takže komerční úspěch knihy má přímý vliv i na překladatelovu kapsu) musí průměr zahrnovat i obtížné literární texty, kde se prostě při nejlepší vůli (tedy bez újmy na kvalitě) 7 stránek denně udělat nedá. Stejně tak začátečník potřebuje na práci víc času. Připadá mi, že tyhle české podmínky neskýtají prostor pro opravdu náročné překlady, kdy je třeba např. pročítat i různé odborné texty (třeba učebnici kontrapunktu nebo kvůli jazyku původní Komenského texty - to jen namátkou z mých zkušeností) nebo konzultovat s autorem či s určitým odborníkem. V NL překladatelské anketě z roku 2009 poznamenává jedna respondentka: "Základní honorář 6,1 eurocentu za slovo, usmlouvaný Sdružením literátů na ochranu překladatelů jako minimální tarif, v praxi nakladatelé používají jako maximální tarif. Každý překladatel, dobrý nebo špatný, zkušený nebo začátečník, ať už věnuje své práci hodně času nebo málo, dostává stejný tarif. Nejrychlejší překladatelé tedy bez ohledu na kvalitu vydělávají nejvíc." Ten tarif ostatně od té doby stoupl na 6,3 eurocentu za slovo (měsíční norma 85 nms odpovídá 25 000 slov). Jiný respondent (přední překladatel z němčiny) poznamenává, že překladatelé by měli mít možnost žít ze své práce stejně jako pracovníci nakladatelství, tiskárny apod. a navrhuje, aby se překladatelé na dobu, kdy na překladu pracují,stali zaměstnanci nakladatelství, čímž by měli nárok i na všechna pojištění atd. Je to snad utopický nápad, ale svědčí o tom, že i ti relativně dobře zajištění NL překladatelé nepřestávají uvažovat o tom, jak by se jejich situace mohla nadále zlepšovat.
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 19:05
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Jo, mělo to být 140 stránek měsíčně, tedy 1680 stran ročně. Jinak za kolegy mluvit nemůžu, ale já sám píšu čistopis, tedy nehnu se od věty, dokud s ní nejsem spokojený. Mechanickou korekturu (spellcheckem z Wordu + Grammaticonem) dělám průběžně, pak si po sobě dílko v počítači přečtu a pošlu ho redaktorovi,... po zanesení jeho emendací román pochopitelně čtu v korektuře. A zatím to funguje velmi dobře.
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 18:47
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
140 nms ročně? Nevypadla tam nějaká nula? A co přesně znamená "přeložit 7 stránek denně"? Je to včetně dohledávání, ověřování, pilování, pročítání s originálem i bez něj? Prostě od nuly k verzi, kterou lze s čistým svědomím odevzdat nakladateli?
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 18:20
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Anebo jinak: chce-li si český literární překladatel vydělat na mediánovou mzdu, musí přeložit 140 nms ročně při oněch 150 Kč/nms. To je cca 7 normostránek denně (a víkendy má volné).
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 18:10
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
V hlavní diskusi jsem o tom nechtěl mluvit, protože pak bychom už mluvili jen o penězích. Ale tady klidně. Prvních sedm let na volné noze jsem se živil čistě literárním překladem a v průměru jsem přeložil něco přes dva tisíce normostránek ročně, což není nic proti kolegovi Richardu Podanému, který posledních... 15 let neklesl pod 2500 stránek. (V téhle souvislosti mě zaujala blogpost o finském překladu Casual Vacancy; finský nakladatel chtěl knížku přeloženou za tři týdny, což představuje dost nelidské tempo 23 nms denně den co den tři týdny. A finská překladatelka mě velmi pobavila výrokem "In Finland today, a way of life where literary translators could produce 100 pages a month of high quality text and take time to track allusions and re-create nuance is perceived as under threat." Sto stránek měsíčně? A co, ehm, dělá po zbytek měsíce? :))
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 17:30
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
No tak třeba "na chleba na Chorvatsko" - kolik stránek ročně musí přeložit český literární překladatel, který se živí výhradně překládáním literatury, aby si na to vydělal? (České tarify znám, protože podle nich taky pracuju - v posledních letech ostatně mívám 180-200 Kč za normostranu, ale v ČR nežiju,... proto mě zajímá, co obnáší překládání na plný úvazek v ČR.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 17:10
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Inu - podle toho, kolik musí vydělat; s materiály OP se shodnu na tom, že schopnější překladatel dostane honorář 150 Kč za stránku (a nebude mít nouzi o zakázky).
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 15:18
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Jsem ráda, že diskuse pokračuje tady. Odkaz ostatně už funguje, jak má. K poznámce pana Vaňka o českých překladatelích, kteří se překládáním literatury uživí (nebo by se uživit mohli, kdyby chtěli): dá se nějak upřesnit, kolik stránek ročně takový překladatel musí udělat?
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 12:18
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Aha, zdejší programátoři mají opravdu svérázné... zadání (ona i ta nová captcha je rozluštitelná tak na třetí pokus, a že mám bohaté zkušenosti): debata byla ukryta sem.
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 11:22
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Viktor zřejmě nesleduje všechno, co se na iLiteratuře šustne, ale pokud vám postačí ke kvantifikaci mé slovo: Znám víc než 10 překladatelů (většinou z angličtiny, většinou mladší generace), kteří se literárními překlady živí (respektive uživili by se, kdyby chtěli; řada z nich, jak sama uvádíte, dává... přednost tomu překládat jen na část úvazku a ve zbylém čase se věnovat jiným aktivitám). Nijak opulentně, pravda, a zasloužili by si (aspoň valná většina) víc, ale jak to shrnul jeden z nich, "na chleba a na Chorvatsko to stačí". V příspěvku dr. Linhartové (mimochodem, kam vlastně zmizel? když kliknu na "Číst diskusi iLiFORUM", ocitnu se na prázdné stránce s "Momentálně není spuštěna žádná diskuse") snad zaznělo hodně pravdivých údajů, ale "hodinová mzda se pohybuje kolem 35 Kč" k nim pohříchu nepatří.
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2012 00:03
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
S Kosmasem mám nedávnou velmi příznivou zkušenost - šlo o doplnění mého jména u dvou překladů a o jakýsi zádrhel (při prokliknutí mého jména se tam jeden z mých překladů neobjevoval, i když u něj mé jméno uvedeno bylo): v obou případech jsem dostala prakticky obratem odpověď a závadu operativně odstranili.
Vložil: jovanka, 27.11.2012 23:39
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Se zájmem sleduji diskusi. I když v příspěvku Hany Linhartové zaznělo hodně pravdivých údajů, myslím, že to pořád ještě není důvod rezignovat a říct si "udělali jsme toho tolik, a úplně marně". Někdy asi nejde hledat cestu přes špičky ledovce (vzorová... smlouva s SČKN je jasně předem ztracená záležitost, i kdyby se uzavřela, nikdy nemůže být závazná; spoléhat na podporu ministerstva je ošidné, o tom víme i my svoje...). Důležitý je pevný postoj každého překladatele (ať jde o honoráře, nebo o viditelnost: příkladnou práci v tom odvádí právě moderátorka diskuse Madla de Bruin). A ten bude o to pevnější, čím víc se o tom bude mluvit nejen na veřejnosti, ale i mezi překladateli. Právě proto že většina překladatelů vykonává i další činnosti a povolání, mohou být i těmi ambasadory a propagátory, jak o nich mluví Tomáš Dimter. Pravda, je to pomalé, náročné a někdy ubíjející - jako překládání samo. K pedantskému přístupu a nevyčerpatelné trpělivosti máme průpravu... Hledání dalších předmětů činnosti nemusí ale vždy být vedeno jen potřebou vydělat víc peněz, u mnohých z nás je to také útěk před osamocením literárního překladatele, snaha předávat, co si myslím, že umím, i dál, podílet se na tom, aby se texty dostaly z šuplíků a šera pracoven k lidem, kteří je třeba i budou mít chuť a motivaci číst... Také nevím, jestli lze zodpovědně doložit, že čeští překladatelé jsou na tom nejhůř: ano, honoráře za literární překlad jsou ostudně nízké, ale když mluvím s francouzskými překladateli, tvrdí to samé o jejich podmínkách (nelze porovnávat suchá čísla, musí se to vztáhnout k nákladům na život). Tomáš Dimter zmínil zajímavý aspekt naší „malosti“: nevím, jestli se dá nějak kvantifikovat například to, jak snadno se jiný než (běžný) český překladatel dostane k opravdu zajímavému překladu či zda vůbec sežene tolik zakázek, aby si mohl na živobytí vydělávat jenom překládáním (stále čekám, kdy se i na tohle téma přidá Viktor Janiš...). Ale hlavním důvodem, proč debatuji takhle ze zákulisí vaší diskuse, je můj zcela čerstvý objev: zrovna jsem zjistila, že na webu Kosmasu je možnost vyhledat si knihy podle jejich překladatele! Hledala jsem zrovna Helenu Beguivinovou (kterou mám tento týden představit jako překladatelku románu J.-M. Guenassii, Klub nenapravitelných optimistů). To je dobrá zpráva, ne?
Vložil: Viktorka M., 25.11.2012 02:57
Hakl, Emil: Pravidla směšného chování (in Čro 3 – Vltava)
Nevěřila jsem, že by v Čechách mohlo vzniknout něco tak skvělého a vida, je to tady
Vložil: Ema, 23.11.2012 10:47
Hůlová, Petra: Čechy, země zaslíbená
Jsem vždycky moc zvědavá na každou novou knihu Petry Hůlové, kam se bude vyvíjet a jestli někdy překročí stín své prvotiny. Hm, takže opět nic, ikdyž téma je rozhodně zajímavé a nelze knize upřít vtip, nadhled a zajímavou práci s jazykem. Akorát já tomu moc nevěřím, chybí mi tam určitý vnitřní prožitek.
Vložil: Jana Fuksová, 20.11.2012 12:13
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Oprava: "vytříbená", omlouvám se, práce kvapná... :-) Jen se ptám, jestli knihu před vydáním někdo recenzoval, kdo ji vůbec k vydání doporučil, asi to bylo pouhé "jméno autorky". V tomto případě je skutečně škoda papíru, celé to mohlo vyjít pouze v elektronické verzi...
Vložil: Jana Fuksová, 20.11.2012 12:10
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knížku mám rozečtenou a musím smutně konstatovat, že ji možná ani nedočtu. Nejen, že je to čtení tzv. nenáročné, ale nemohu se smířit s tím, že autorčina čeština je, kulantně řečeno, poněkud nevyříbená, což je vzhledem k její původní profesi scénáristky trošku zarážející. Opravdu se nejedná o víc než... jen o "deník manželky". Navíc se mi zdá trošku smutné, když nedokáže vytěžit nic zajímavého ze soužití s tak zajímavým člověkem, jímž pan Forman bezesporu je.
Vložil: Helena Pavlacká, 18.11.2012 00:50
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Úžasná recenze o úžasných knihách neobyčejného malíře a tvůrce příběhů plných tajemna kolem nás i v nás. Souhlasím se vším, co napsala o tvorbě Pavla Čecha Bohumila Adamová. Výtvarně i literárně přesahují knížky Pavla Čecha běžnou literaturu pro děti a myslím, že i běžný komix. Jsou sondou do duše,... dětské i dospělé,. a krajinami, do kterých se rádi vracíme. Helena Pavlacká
Vložil: jan, 11.11.2012 09:27
Holanec, Václav: Herci (in HN)
knihu jsem nedávno dočetl a jsem z ní upřímně nadšen. kdyby autor nepodlehl své scenáristické múze a dokázal text nějak stylisticky oživit, byla by to vpradě literární bomba.
Vložil: anonymous, 29.10.2012 16:26
Sádlo, Jiří
A nebylo by lepší napsat Kasalovi mail rovnou do Tvaru? Tam si ho přečte rozhodně dřív.
Vložil: Doležal Antonín, 26.10.2012 10:07
Sádlo, Jiří
Ahoj Lubore,nemáš na Jirku spojení?chci ho pozvat na sraz 2.11.Tonda
Vložil: H.Motlová, 22.10.2012 16:26
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knihu si nejspíš nekoupím, recenzi jsem si ale s potěšením přečetla. Pokud by server iLiteratura provedl nějaký průzkum, troufám si odhadnout, že jen malé procento čtenářů by tvořili "odborníci" a naopak velkou část my, čtenáři z lidu:-), kteří prostě máme lásku k literatuře a i s pomocí takových časopisů... se ji snažíme kultivovat.
Vložil: Míňa, 21.10.2012 22:54
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Dovolím si trochu nabourat obraz Jany Hlaváčkové o čtenářích iLiteratury. Jsem pravidelnou čtenářkou tohoto časopisu již několik let. Sbírám zde dobré tipy na kvalitní četbu, zejména severské literatury, ale nepohrdnu ani čímkoli dalším, co mě na tomto webu zaujme. Knížky Martiny Formanové jsem kupovala... své mámě k Vánocům a zatím jsem ke všem vzhlížela s trapně snobskou povýšeností, že jde o lacinou literaturu, ale poslední knihu Snědla dětem sladkosti si na základě výše napsané recenze jdu zítra koupit. A proč? Nedávno jsem se stala mámou sama, takže mě zajímá téma vypouštění mláďat do světa, neb mě to taky jednou čeká, a taky nemám momentálně příliš energie na "náročnou" literaturu. Klidně si můžete myslet, že mám mozek vygumovanej kojením a hormony... ano, mám, ale díky této nové situaci chápu, proč nejen moje máma čte knížky Martiny Formanové. :-)) Přeji hezký den. M.
Vložil: Michael Alexa, 19.10.2012 17:15
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
Děkuji za recenzi. Souhlasím s Annou, jako dokument své doby se kniha povedla, ale nejsem si jist, jestli popisem nakladatelské či ediční praxe (byť z pera vážených, moudrých lidí) kniha dostála slibu z podtitulu: "... o překládání". Louskání překladatelských oříšků, ta malá osobní vítězství po dlouhých... hodinách náročné práce, z nichž má překladatel radost, jako by vyluštil křížovku (jak říká pan V. Burian), mi připadají jako to nejzajímavější a nejinspirativnější. V této knize mi chybí.
Vložil: Anna, 19.10.2012 14:21
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
Ona je ta kniha dílem o překládání, ale možná ještě větším dílem o fenoménu nakladatelství Odeon a dokladem kulturní absurdity tehdejší doby. V tom se mi zdála vemi cenná, zejména když jsem si při jejím čtení připomněla, jak neslavně skončil celý odeonský archiv. Je dobře, že kniha vyšla a že vyšla... právě v tom pojetí, jak byla zpracována. Až vymřou pamětníci, oni slavní překladatelé, z nichž většina byla nějakým způsobem s Odeonem spojena, nebude nikoho, kdo by mladší čtenáře do zákulisí tohoto nakladatelství zavedl. A je moc dobře, že jsme do něj mohli nahlédnout. Jako dokument své doby se mi ta knížka zdá skvělá.
Vložil: jovanka, 19.10.2012 12:10
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
ke stesku paní překladatelky Fialové ale třeba dodat, že Na svatého Dyndy je přesnějším ekvivalentem francouzského názvu Queneauovy knihy (Saint Glinglin), a obávám se, že Bimbas by prodeje nezvedl - jde prostě o literaturu, která masy neosloví
Vložil: Jana Hlaváčková, 12.10.2012 19:36
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Souhlasím s tím, že by se iLiteratura neměla snobsky ofňovat. Avšak domnívám se, že by se měla věnovat dobré literatuře, nikoli literatuře, která se dobře prodává. Máte pravdu, že vybrané ukázky knihu trefně prezentují a vlastně ani nepotřebují další komentář, čtenář literárního časopisu si z nich... udělá úsudek sám. A ano, cílovou skupinu definuje autorka výstižně. Je to ovšem cílová skupina zcela odlišná od čtenářů literárního časopisu. Troufám si tvrdit, že toho, kdo čte iLiteraturu, zajímá dobrá literatura (neboli literární finesy, chcete-li), nikoli drby od Formanů, a nemusí to hned být namyšlený intelektuál nebo nafrněný snob. Zkrátka považuji tuto recenzi na tomto fóru naprosto zbytečnou, neodůvodněnou, resp. neodůvodněnou ničím jiným než Velkým knižním čtvrtkem.
Vložil: Radek, 11.10.2012 15:21
Cílek, Václav: Prohlédni si tu zemi
Přidám jen malé faktické upřesnění, Václav Cílek už aktuálně není na Geologickém ústavu ředitelem, ale vědeckým pracovníkem (viz. http://www.gli.cas.cz/cs/user/cilek).
Vložil: jovanka, 10.10.2012 23:08
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knihy Martiny Formanové řadíme do žánru "relax", tedy oddechové literatury. Z ní si vybíráme jen tu lepší produkci. Nevím, jak si představujete recenzi s rozborem literárních kvalit - v tomto případě recenzentka vybírá celkem pěkný vzorek různých klišé, které knihu docela trefně prezentují, aniž by... ji musela rovnou "sejmout". Upozorňuje myslím výstižně na její slabší stránky, předem definuje potenciální cílovou skupinu. iLiteratura nechce být fórem namyšlených intelektuálů a snobsky se ofrňovat nad vším, co "není dost dobré". Čtenářské publikum je široké, nabídka odpovídá poptávce. Pokud se knihy - které se vám třeba nelíbí, proč ne - prodávají ve velkém, asi je někdo i čte. Recenzentka má svatou pravdu v tom, že téma "jak to u Formanů chodí" většinu čtenářů zajímá víc než literární finesy.
Vložil: Jana Hlaváčková, 10.10.2012 20:55
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Aha, tedy jestliže úspěšnost prvotiny Martiny Formanové byla v tom, že jsme se dověděli, jak to bylo s Karlem Gottem a čím okouzlila Miloše Formana, nyní se máme nechat nalákat na to, jak to chodí u Formanů v Americe. Děkuji, nechci. A na serveru věnovanem literatuře bych očekávala recenzi, která... se bude kriticky zaobírat literárními kvalitami díla, nikoli slibovat "poskytnutí pohody a navození dobré nálady".
Vložil: Hedvika, 08.09.2012 19:22
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
Velmi čtivě napsáno, téma stále velmi aktuální...
Vložil: mihulka, 01.09.2012 15:55
Hlaváček, Petr (ed.): Intelektuál ve veřejném prostoru: vzdělanost, společnost, politika (in MfD)
Jinak řečeno : " Intelektuálové o sobě a pro sebe." On to ani nikdo jiný číst nebude. Veřejný prostor zní sice lákavě, podobně jako veřejné záchodky. Obojí bývá, a to dost často, v případě potřeby, uzavřené.
Vložil: redakce, 31.08.2012 15:59
Kundera, Milan
fotografie je opravena, děkujeme za upozornění
Vložil: tsk, 31.08.2012 00:00
Kundera, Milan
Tak ještě jednou, heslo je, pane autore, velice dobře zpracováno, ale potřebuje doplnit ještě o poslední esejistickou knihu Setkání (i v bibliografii). Co mne však zaráží, je portrét Ludvíka Kundery, jehož tu vydáváte za Milana. Nezaslouží si to ani jeden z bratranců, byť by se vám asi vesele zasmáli.
Vložil: Tomáš Matras, 30.08.2012 15:08
Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk: Hry a semináře
http://www.jarmara.at/
Vložil: Tomáš Matras, 30.08.2012 09:32
Ouředník, Patrik: Příhodná chvíle, 1855
Ještě mě napadá, že by bylo zajímavé srovnat tuto knihu s Pražským hřbitovem Umberta Eca. Oba příběhy jsou zasazeny do 19. století a oba velmi výmluvným způsobem promlouvají k naší přítomnosti. Tyto knihy jsou dalším důkazem, že velké příběhy naší současnosti mají podstatnou část kořenů v myšlenkovém... světě předminulého století - ač se to zdá skoro nemožné. Bude to znít to jako klišé, ale dle mého soudu by bylo potřeba zevrubněji prozkoumat právě 19. století, abychom mohli plně pochopit naši přítomnost.
Vložil: MinaP, 24.08.2012 20:33
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Dobrý den, Rybí krev jsem přečetla a potěšila mě. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout, že hlavní hrdinka je žena a ještě napsaná v první osobě, přestože autorem je muž :-) Ale nakonec mě Jiří přesvědčil, že se umí vžít do holčičí kůže. Téma je mi velmi blízké, neboť pocházím z městečka blízko hněvkovické... přehrady o kterém je v knize řeč. Nejsem tudíž právě nezaujatým hodnotitelem a musím říct, že jsem často při čtení pro slzy neviděla. Snad jsem trochu pochopila, co prožívali lidi, kteří tenkrát ztratili domov.
Vložil: Tomáš Matras, 24.08.2012 14:45
Ouředník, Patrik: Příhodná chvíle, 1855
Z "Příhodné chvíle" jsem unešen, přes svůj menší rozsah je to skvělá a myšlenkově velmi hutná kniha napsaná výjimečným slohem. Zejména první část, ve které italský anarchista shrnuje svůj dosavadní život, je podle mého soudu zásadní esejistickou statí o naší době. Ouředníkova Europeana mě přišla úžasně... vypointovaná a vhodně zestručněná a důrazná, v této knize se ovšem Ouředník vyjadřuje s nevídanou beletristickou bravurou, s češtinou a stylem, za které se česká literatura nemusí stydět, ba právě naopak. Po Kunderovi máme ve Francii dalšího skvělého spisovatele!
Vložil: jd, 17.08.2012 17:41
Binar, Vladimír
Ne už to je Vladimír, ten, který je (@) tak milován /viz příspěvek ze 17. 9. 2009). Stejně mu závidím...
Vložil: Dagmar Gregorová, 16.08.2012 10:01
Horáková, Pavla: Hrobaříci v podzámčí
Vzkaz pro paní spisovatelku Horákovou. Poslouchala jsem rozhovor s Vámi. Plánujete věnovat se v budoucnosti sepsáním scénáře k filmu. Jistě už máte vyřešená témata, já už dlouho nosím v hlavě téma, které by mohlo oslovit tento bolavý svět-mám na mysli národností nesnášenlivost. Paní doktorka Kálalová... je příkladem, jak to jde a vůbec jak to šlo před 2. světovou válkou. Je to hrdinka, kterých moc nemáme a přitom ji skoro nikdo nezná. Vycházím jen z knihy Doktorka z domu Trubačů, jsem z ní dojatá a plná obdivu ke statečné ženě. Prosím, zkuste se tomuto tématu věnovat, podle dojmu z rozhlasové relace jste člověk, který by toto uměl. Děkuji Dagmar Gregorová
Vložil: Pod okapem, 12.08.2012 22:08
České e-knihy (2011)
české eknihy ve formátu pro Kindle nebo epub se objevují také Pod okapem - www.podokapem.cz Postupně rozšiřujeme záběr a budeme se přidávat aktuální české autory.
Vložil: Dan, 06.08.2012 09:25
Štoll, Ivan: Radil jsem se s vlky. Setkání s kanadskými a americkými indiány (in LtN)
Jen jestli si autor neplete Mohykany, Mohegany a Mohawky... ;-)
Vložil: Edgar de Bruin, 26.07.2012 10:18
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
Kniha není přeložena do angličtiny (pouze do němčiny a polštiny).
Vložil: Lucie, 23.07.2012 21:40
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
Je kniha prelozena do anglictiny?
Vložil: Lucie, 23.07.2012 21:35
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
Kniha se mi moc libila- napinave, zajimave propletene. V jednom miste je, ze Mariane a Lora si koupou nohy v rece- v Kodani?
Vložil: Jiřina Moringlová, 21.07.2012 23:14
Vojvodík, Josef
Pro p. Vojvodíka - sděluji, že Mgr.Ivan Moringl, umělecký fotograf, zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve čtvrtek dne 12.7.2012 v Praze ve věku 65 let. Ovdovělá manželka.
Vložil: Martina Macáková, 12.07.2012 19:09
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Dobrý den, příběhů je v novinách opravdu dost, ale ty směřují spíše k senzačnosti a je nám v nich rovnou předepisováno to, co si máme myslet. To Hájíček nedělá. Klasické vyprávění není nadávka, naopak. Rybí krev je krásná právě návratem k tradičnímu vyprávění, které ustoupilo postmoderním textům. Je... napsaná po formální stránce velmi zručně a vytváří skvělý celek. Děj není překvapivý, protože víme už od začátku, co se stane. Důležité je ale jak se to stane. Dramata se dějí jakoby zevnitř, ne zvnějšku. Proto je mimo jiné tak vysoko hodnocena - dokáže prostým a strohým stylem mistrně zachytit lidská dramata.
Vložil: PíĎalka, 12.07.2012 13:24
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Dobrý den, knihu jsem ještě nečetla, ale zajímá mě odůvodnění, proč je kniha hodnocena jako nadprůměrná, když se tu píše, že se jedná o klasické, nepřekvapující vyprávění obyčejných životů? Na tento popis sedí přece kdejaký novinový text či scéna v ČT. Určitě si koupím, jakýkoliv fenomén obyčejnosti... mě zajímá. Jak to vůbec funguje, víte někdo? Dánka Helle Helle také píše jednoduše, ale o obyčejnosti nemůže být řeč. Je to něco takového?
Vložil: Jana, 01.07.2012 10:50
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Cena je zasloužená, imaginace a fantazie nepřehlédnutelná. Tak trochu zjevení v českých rybnících, myslím.....
Vložil: Michael Alexa, 01.07.2012 09:57
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Uměl by někdo srovnat s knihou Denní dům, noční dům Olgy Tokarczuk?
Vložil: janluk, 28.06.2012 09:44
Mandys, Pavel: Praha město literatury
Odkazuji na připojenou ukázku, která se týká právě diskutovaných autorů.
Vložil: Milan Valden, 27.06.2012 20:49
Mandys, Pavel: Praha město literatury
K Leonovi de Winter: ta formulace je recenzentova, v knize píše Pavel Mandys přesně toto (strana 66): "Další a další evropští i zámořští spisovatelé přijíždějí do Prahy, aby objevili některou z těchto jejích tváří /o tom v textu výše/. Holanďan Leon de Winter v groteskní próze Hoffmannův hlad (1990)... líčí tragikomické osudy holandského velvyslance v Praze těsně před rokem 1989 a v průběhu sametové revoluce."
Vložil: jovanka šotolová, 27.06.2012 19:35
Mandys, Pavel: Praha město literatury
U Sylvie Germainové je zajímavé to, že o Praze a další české tematice začala psát v podstatě až po návratu do Francie (s výjimkou La Pleurante des rues de Prague, která vyšla už r. 1991).
Vložil: Milan Valden, 27.06.2012 16:57
Mandys, Pavel: Praha město literatury
Ano, o Sylvii Germainové se v knize píše na straně 66 (kapitola Šeď a zanedbanost, ve které se píše o Rothovi, Updikovi a Banvillovi), zmíněny jsou její knihy Plačka pražských nocí, Nekonečnosti a Úlomky soli, které tvoří volnou "pražskou" trilogii. Citován je také její výrok: "V Paříži jsem sice byla... v centru dění, ale v Praze jsem pronikla do sebe samé."
Vložil: Magda de Bruin, 27.06.2012 15:10
Mandys, Pavel: Praha město literatury
Rozumím tomu dobře, že i Leon de Winter patří k autorům, kteří "v devadesátých letech přicházejí do Prahy a pobývají zde krátce či dlouhodobě a píší knihy Prahou inspirované"? Jeho "Hoffmanův hlad" totiž vyšel už v roce 1990, a že by De Winter kdy pobýval v Praze (snad kromě nějaké krátké turistické... návštěvy), se v jeho životopise nikde nedá najít (vedle toho je samozřejmě víc nizozemských autorů, v jejichž díle hraje Praha roli - z těch do č. přeložených mě namátkou napadá Procedura Harryho Mulische). Zajímalo by mě ještě, zda se v publikaci kromě těch Anglosasů zmiňuje i např. Sylvie Germain a její ryze pražský román "Immensités" z roku 1994.
Vložil: vladimir, 22.06.2012 13:17
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou brilantní počtení a doporučuji. ...a těm jistým "erudovaným znalcům a hlubinným analytikům," kteří tak obsesivně (nejen zde) blábolí o mistrovství díla té druhé paní K.V.: nedělejte to, existuje jistá míra, kterou když překročíte, ztrácíte na věrohodnosti. Ve světle vašich... přemrštěných, exaltovaných výroků o světovosti, symboličnosti, hlubinnosti, tryskání a kdovíčeho, co podle vás, obsahují texty té veskrze neznámé autorky, je pak dílo samotné zklamáním.
Vložil: vlada, 21.06.2012 19:48
Vorlíčková, Kristýna: Flying foxes
Co ke Kunderovi, já bych autorce dal rovnou Nobelovku za literaturu, jakápak skromnost, že, Kristýno? Ach ta sebepropagace, ta pýcha nadutá, to je makačka na bednu...
Vložil: ket, 15.06.2012 16:17
České e-knihy (2011)
komentar k nize odkazovanemu clanku: Chroust (chroust84@centrum.cz) 26.4.2011 Kindle používám především na čtení pdf a nemůžu si ho vynachválit. Je pravda, že v češtině je do elektronické podoby převedeno velmi malé množství knih. ///////////////////////////////////////// to je lez, v cestine... je naskenovanych nekolik tisic knih. A to nepocitam odpad a scifi!
Vložil: Kristýna Vorlíčková, 13.06.2012 13:33
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Toto je web o literatuře. Debaty o tom, kdo s kým nechtěl souložit a kdo si založil několik mailboxů, aby filtroval své touhy, sem nepatří. Napsala jsem knihu o pronásledování a letitém soužití s psychopatem. Za autory mluví knihy. Pokud vám jde o literaturu, nevytvářejte oslí můstky. Když se dva hádají,... třetí se směje.
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.06.2012 11:49
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Víte, to je tak (pořád se dají dogooglovat stopy): Na začátku tisíciletí, když se Vorlíčková ještě jmenovala Dušková a říkala si Godotka, pokud se někde na internetu jejímu dílku věnovala pozornost (nebo jakékoli jiné knize, na niž se dala souvislost oslím můstkem navěsit), vzápětí se v komentářích... objevila skupina nadšených fanoušků různých (nikdy dříve nikde jinde nevídaných) podpisů, ale nápadně stejného stylu (dost by mě zajímalo, jakou mají IP adresu). Rád vidím, že autorku svého srdce během toho dlouhého čekání neopustili.
Vložil: Čitateľka, 12.06.2012 11:11
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žiaľ, aj takí sú ľudia, rôzni. O knihy je aj na Slovensku záujem a ľudia si aj napriek ťažkej ekonomickej situácii nachádzajú na čítanie čas. Nielen pre mnohorakosť textov. Aký výber z kníh, ktoré najväčšmi zaujali, prekvapili, podnietili lebo popudili ako svedectva sociokultúrnej situácie žien i životnej... a autorskej situácie konkrétnej ženy!
Vložil: Magda de Bruin, 12.06.2012 10:04
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Nezdá se vám, že teď už ty chvalozpěvy na Vorlíčkovou (z nejasných důvodů na úkor Tučkové) nabývají absurdních rozměrů? Doporučila bych poslechnout si nejprve rozhlasový rozhovor s autorkou v pořadu Liberatura,... kde předčítá i úryvek. Z toho si lze myslím udělat docela dobrou představu o kalibru knihy i autorky. Dávat ji do souvislosti se všemi těmi nobelisty a dalšími světovými autory působí dost komicky a autorce to ve výsledku škodí.
Vložil: rhinosaurus, 12.06.2012 08:02
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou všude, dají se koupit i na benzínce a brzo je asi začnou přibalovat k pracímu prášku, že jo? :-) Nemám rád mediální nátlak a už i proto mi jsou sympatičtější ty Flying foxes. Tučkovou bych přirovnal k Vlastě Javořický, co chce být Jiráskem, leč marně. Na Vorlíčkovou jsem teprve... zvědav. Po prolistování bych tipoval na Doris Lessingovou, Hertu Müllerovou nebo Elfriede Jelinekovou. Oko mi totiž padlo na provokativní kapitolu.
Vložil: Iva, 11.06.2012 12:47
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
A proč by nešlo srovnávat Žítkovský bohyně a Flying foxes? Je přece těžší napsat příběh, ve kterém je obsažená současnost, výpověď generace třicátníků, i rafinovanej odkaz na minulost (jen tam, kde se minulost prolamuje do současnosti, teda náznaky gestapa, Stasi, STB a spol). Tučková umí psát spíš... o minulosti, ze současnosti tam cítím akorát lichý rozpaky. Vorlíčková umí popsat svou generaci a zároveň, řekla bych neobvyklým způsobem, zasazuje do kontextu dějin. Mám u knih ráda rafinovanost a obecně platný, poutavý příběhy. A to foxes jsou. Bohyně jen ze začátku.
Vložil: Eva, 08.06.2012 09:38
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Pardon, usekl se mi příspěvek. FanTomáši, mícháte hrušky s jablkama. Nemůžete srovnávat historizující prózu K.Tučkové a moderní mýtus K.Vorlíčkové. Vždyť se jedná o zcela jiné cílové skupiny a odlišný přístup k tvorbě. Tučková je taková Magdalena Dobromila Rettigová, která vaří dle osvědčeného receptu... a Vorlíčková je moderní experimentítor a její tvorba je spíše o vášni a vhledu. Ovšem nápad na křížový rozhovor je zajímavý.
Vložil: Eva, 08.06.2012 09:36
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
K.Vorlíčkové. Vždyť se jedná o zcela jiné cílové skupiny a odlišný přístup k tvorbě. Tučková je taková Magdalena Dobromila Rettigová, která vaří dle osvědčeného receptu a Vorlíčková je moderní experimentítor a její tvorba je spíše o vášni a vhledu. Ovšem nápad na křížový rozhovor je zajímavý.
Vložil: FanTomáš , 07.06.2012 19:41
Vorlíčková, Kristýna: Flying foxes
Jak jsem již napsal v názoru na Žítkovské Bohyně, Kristýno: tam, kde Kateřina Tučková pro inspiraci musí do archivu, tam Vy přímo tryskáte jako gejzír živé vody. A tu my v ČR velmi potřebujeme. Avšak obě jste dobré. Každopádně obě jste tím nejlepším, co česká literární scéna nabízí. Kateřina píše (jednoduše)... pro masy, Vy (niterně, archetypálně) pro chytré lidi, možná přímo pro elity.
Vložil: FanTomáš, 07.06.2012 19:29
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Žítkovské bohyně jsou zdařilou, leč pouze "diplomovou" a nikoli literární prací. Tučková promrhala příležitost a proměnila se z nadějné spisovatelky na píšící historičku. Tolik chtěla vystihnout tragický osud talentovaných "bohyň", až se jí v záplavě úředních lejster skutečná "božskost bohování" ztratila.... Výsledek je suchopárný, nečtivý, neživý. Obdobné téma žen-bohyní a hrdinek, které se svým talentem i osobností zcela vymykají průměru (a též za to zaplatí neúměrně vysokou cenu) zpracovala např. Kristýna Vorlíčková ve svých Flying foxes. Ta je pro mne překvapením roku. Zatímco oslavovaná Tučková musí pro příběh svých bohyň do archivu a do jisté míry se přiživuje na mnohokrát zpracované folklorní záležitosti, Vorlíčková sama, resp. její hrdinka Karin, jako by byla takovou neobyčejnou "bohyní". Zde nacházím jakousi ironii osudu, která je pro Čechy typická: zatímco zmrtvělý, avšak masám srozumitelný příběh je oslavován, autentický a strhující příběh Flying foxes zůstává zatím "nespatřen". Přestože Tučková i Vorlíčková na knihách pracovaly přibližně ve stejnou dobu a jejich prózy mají velmi mnoho styčných bodů (svět talentovaných, spirituálních žen, lesbická nóta, motiv pronásledování, pobyt hrdinek na psychiatrii atd.atd.), Tučková jakoby opatrně, téměř vypočítavě psala učebnici pro folkloristy, zatímco Vorlíčková se odvážně a působivě vrhá střemhlav. Obě píší o tomtéž, avšak jejich cesty se rozcházejí: Kde Tučková klade důraz na srozumitelnost a přístupnost masám, tam Vorlíčková vsází na čtenáře, jeho vzdělanost a schopnost porozumět hlubinné symbolice, archetypům. Ať je nám však bližší jedna či druhá, jedno mají společné: silné ženské příběhy. V případě Tučkové pouze s dosahem českým, v případě Vorlíčkové se nebojím napsat,že s potenciálem až světovým. Jedna zem (příliš při zemi, sází na jistotu),vzduch (dýchatelný všemi). Druhá oheň (vzrušující a autentická), voda vyvěrající z tajemného nitra. Kdybych neměl na obou katedrách příliš práce, snad bych i napsal srovnávací práci. Téma Kateřina a Kristýna je mimořádně zajímavé. Rád bych si přečetl např. rozhovor obou autorek. Možná by se nejednalo o konfrontaci, nýbrž o spolupráci, z níž by vzešlo pozoruhodné dílo. Neboť co má jedna (sitzfleisch a srozumitelnost pro masy Tučkové), nemá druhá (tryskající čtivost, téměř maniákální talent a přesah Vorlíčkové) a naopak. Těším se na další knihy obou autorek a pospíchám směr London.
Vložil: Pavla, 06.06.2012 07:37
Vorlíčková, Kristýna: Flying foxes
Přitažlivá knížka a moje první e-kniha od českého autora. Ke Kunderovi bych se taky nebála přirovnat. Flying foxes mají i dost výraznou "severskou jiskru". Ta detektivní linie mě dostala. O takových praktikách nikdo v Čechách určitě nepsal.
Vložil: sellerien, 31.05.2012 13:35
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
S Kulhánkem se teprve seznamuji a rozhodně se nepovažuji za jeho skalního fanouška. Nicméně Vyhlídka na věčnost je opravdu SKVĚLÁ! Souhlasím s tím, že autor příběh víc a víc propracovává, dává náznaky, nechá čtenáře domýšlet si a zároveň není nesrozumitelný. Fakt je, že začátek knihy nebyl tak strhující... jak jsem čekal. Po Nočním klubu a Stronciu jsem očekával podobně rychlý nástup. Pomalejší rozjezd ale není na závadu! Byl jsem nadšený z Nočního klubu, ale po přečtení Vyhlídky na věčnost musím konstatovat, že je nejenom stejně kvalitní, v mnohém je i z mého pohledu zajímavější. Vážím si toho, že autor si dal tu práci a vypiloval příběh i charaktery postav kolem. Určitě si tuto knihu zase s chutí přečtu.
Vložil: zenzen, 28.05.2012 16:37
Vorlíčková, Kristýna: Flying foxes
Z mého pohledu jsou Flying foxes dechberoucí. Jenom mě mrzí, že ostatní knížky od téhle slečny už není možné sehnat. Zas někdo nezvládl management. I tuto knížku jsem koupila až ve třetím knihkupectví, prý vyprodané a nejdou objednat ze skladu.
Vložil: zenzen, 28.05.2012 16:34
Nikl, Petr: Žlutí lvi
Hezká kniha, možná až příliš poetická, ale to je otázkou jen momentálního ladění čtenáře.
Vložil: Petr Nagy, 28.05.2012 00:18
Bedřich, Martin; Jančařík, Zdeněk (eds.): Stařec a med. Jaroslavu Medovi k osmdesátinám
zde musím přiznat svou neznalost a poděkovat za poučení..
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.05.2012 13:35
Bedřich, Martin; Jančařík, Zdeněk (eds.): Stařec a med. Jaroslavu Medovi k osmdesátinám
Bezejmenného žánru? A "Festschrift" je vosk?
Vložil: Vladimír, 25.05.2012 20:30
Vorlíčková, Kristýna: Flying foxes
Zhltnul jsem knihu jedním dechem a jsem rád, že se u nás konečně objevil autor s potenciálem světovosti. Vorlíčková je Kundera v sukních a hádám, že její Francií se stane Austrálie. Slyšel jsem i ten rozhovor s ní. Píše nadoraz a s přesahem, je to z toho cítit, takže psaní v Česku bude mít těžký jako... on.
Vložil: Jan Vaněk jr., 23.05.2012 15:41
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Ještě k tvrzení, že Puls nekonečna "obsahuje [...] reprezentativní [?!] texty od 40. do 70. let": nejstarší povídka je z roku 1958.
Vložil: Boris Hokr, 23.05.2012 13:51
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Ano, uvedené chyby padají na mou hlavu (smutnější u překlepů o fakt, že u většiny vím, co mi s nimi Word udělá, a snažím se je kontrolovat). Má omluva všem, které urazily, a všem postiženým. K povídkám ovšem dodám, že jádro sdělení mělo být tedy formulováno tak, že se nominované texty nerekrutovaly... pouze z antologií, kam se dostanou pouze zavedení autoři. Ivanovi díky i za upozornění na FB, kde jsem ještě nestihl odpovědět. Pana Vaňka bych pak rád ujistil, že mám rád nejen Fantasy Planet, a před jeho ironii spočívají v uvedení komentáře slovem Odpoěď smekám. Měl jsem vás za většího suchara, za což se omlouvám též.
Vložil: iLiteratura, 23.05.2012 09:13
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Překlepy opraveny.
Vložil: Jan Vaněk jr., 23.05.2012 02:36
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Odpoěď je prostá: pan Hokr se vyznačuje ignorantstvím, které je vpravdě bezedné. Hlavně že svůj bohorovný rozklad začal bezelstným přiznáním, jak o povídkové kategorii nic neví! (Ano, že "Fantázia 2011" neznamená slovenský časopis toho roku definitivně zaniklý – srovnej měsíčník XB-1, u nějž je uvedeno... konkrétní číslo a ne celý, tuplem zbytečný ročník –, bylo lze dočíst se i na jeho oblíbené Fantasy Planet.) Vedle toho bledne i jeho obvyklé komolení vlastních jmen, tentokrát "Alfreda Bastera" a "Zdeňka Neubaera" (mimochodem, jeho stať nebyla vydána loni, ale už roku 2010). A dokonce i čtenář, který by je neznal, si může všimnout, že Hokr nezvládá ani opsat vlastními slovy jméno, které v předchozím odstavci správně zkopíroval z vyhlášení výsledků ("John M. Harrison" a "Bengle"). Nebo poslední případ spíš znamená, že Hokr neumí ovládat Word a automatické opravy pravopisu? Tomu by nasvědčovalo negramatické "špinavou sci-fi gangsterskou" místo "gangsterkou".
Vložil: ivan, 22.05.2012 16:50
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2012
Zaujímala by ma len jedna vec - ako je možné dôjsť k názoru, že väčšina finálových poviedok pochádza z časopisov, ak je to práve 1 poviedka z 5-tich? ;)Ale vcelku k veci postrehy, hlavne o tej fantasy.Ale nabudúce kus pogúgliť a nájsť cenafantazie.sk a možno aj www.brloh.sk.
Vložil: Jan Vaněk jr., 18.05.2012 00:46
Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk: Hry a semináře
Pardon, nějak jsem se špatně díval – 1988 je až spěšné druhé vydání. (Je těžké soupeře od sebe rozeznat, protože mají oba hnědé přebaly, jen tím číslíčkem se liší.)
Vložil: Tomáš Matras, 16.05.2012 15:49
Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk: Hry a semináře
Ufff, docela jste mě vylekal.... :-))) Myslel jsem, že mi budete vyčítat třeba jiné a pro mě osobně podstatnější věci. Nerad bych se tahal o letopočty, já mám ve své knize napsán rok 1987 a za tu monografii se omlouvám, opravdu to není nejpřiléhavější jednoslovná charakteristika dané knihy, měl jsem... spíše napsat prostě "kniha", vzhledem k tomu, že jsem se jí nechtěl v recenzi zabývat.
Vložil: Jan Vaněk jr., 15.05.2012 12:20
Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk: Hry a semináře
Melantrišské Divadlo Járy Cimrmana vyšlo roku 1988 a není to "monografie o této scéně", ale populární soubor textů osmi her s hojnými fotografiemi.
Vložil: Fany, 14.05.2012 16:38
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Nechápu ty nadšené recenze, dle mého názoru je Vyhlídka na věčnost nejslabší autorova kniha. Děj je vystavěn nesmyslně, vypadá to že Kulhánek neměl prostě můzu a křečovitě se snažil natáhnout děj aby to vydalo na knihu. Ostatně dle nakladatelství si již hotovou knihu několikrát stáhnul zpět k přepracování.... Jedině s Luciferem je docela legrace, ovšem tento příběh by stačil pouze na povídku. Zklamání.....
Vložil: bobeš, 12.05.2012 22:30
Soukupová, Petra: Marta v roce vetřelce
bojůvky, interesantní, depresantka...na tomto serveru bych čekal kvalitnější recenzi
Vložil: venca, 09.05.2012 19:32
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Tečka? Otazník!
Vložil: O., 06.05.2012 10:32
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Magnesia litera byla, je a bude vždy cenou, která má hlavní úkol propagovat a dělat reklamu autorovi. Získaná cena je prestiž v rámci čtenářské obce, která se honí většinou za knihami s co největším počtem "známek". Věřím, že o výsledcích je stejně předem rozhodnuto, takže pro mne je Magnesia spíše... poukázáním (ve většině případů) na dobré knihy v rámci českého trhu, nic více. A to neříkám nic na propagaci knih skrze (tragický) galavečer. Nicméně k věci: Ajvazova poslední kniha není nic moc. Tečka.
Vložil: Jana Veselá, 05.05.2012 20:49
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Zcela souhlasím s předchozím příspěvkem. Také jsem asi z čiré zvědavosti otevřela Ajvarovu knihu, kterou jsem ani nedočetla, a teď lituji času, který jsem s ní strávila. VELKÉ zklamání ...
Vložil: David Macků, 02.05.2012 14:55
Diesing, Helena: Kája Saudek (in Týden)
Jako kluk jsem si z Mladého světa vytrhal zadní stránky s Lipsem Tullianem a mám je doma dodnes stejně jako Honzu zemana z Pionýrské stezky, kterou sem tenkrát odbíral a kde míval Kája vždy titulní stránky a spousty obrázkl uvnitř. Hltal jsem tehdy Formuli 1 a tu kreslil Kája taky výborně. Moje životní... zkušenost je ale taková, že holky s prsama, které tak často zobrazoval Kája Saudek, byly neuvěřitelně namyšlené a ráno od nich raději rychle pryč...:-)
Vložil: Petr Nagy, 25.04.2012 18:08
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně
Tedy musím konstatovat, že u této "dlouho očekávané knihy" jsem doufal v obšírnější a hlubší reflexi (vždyť samotná recenze zde tvoří až druhou polovinu příspěvku).
Vložil: Muzeum Komiksu, 25.04.2012 15:55
Diesing, Helena: Kája Saudek (in Týden)
Pomimo tego że żył w komunistickém Československu Kaja Saudek jest s_l_a_v_n_y!
Vložil: Petr Nagy, 13.04.2012 22:48
Stránský, Jiří: Tóny
No vidíte, pro mne je oním Vámi postrádaným těžištěm právě leitmotiv knihy spolu s "prostředím", tj. hudba a rodina, a samotný text vnímám jako ilustraci toho, že člověk zapálený pro nějakou věc a mající kolem sebe své blízké dokáže prožít plnohodnotný (když už ne přímo šťastný) život navzdory osudu/dějinám/režimu..... Což pochopitelně činí můj soud tak rozdílným oproti Vašemu.
Vložil: Martin Puskely, 13.04.2012 22:24
Stránský, Jiří: Tóny
Pokud se ptáte, co míním „pevnější strukturou“, narativním poutem, které v Tónech postrádám, pak mám na mysli těžiště, které by vázalo Tóny k jedné nebo dvěma (několika) událostem, okolo nichž by pak autor rozehrál hru myšlenek, postřehů, ohledávání něčeho citlivého, co by podnítilo čtenáře k domýšlení... a odkrývalo něco hlubšího o minulosti a místě jedince v historickém kontextu. Jenže autor se dotýká příliš mnoha závažných témat na příliš omezeném prostoru. Na 150 stranách se hovoří o protinacistickém odboji, komunismu, perzekuci, vztazích ve vícegenerační rodině, hudbě a současnosti… takže text nakonec o ničem nevydá zásadnější výpověď (nemá kde), pouze v replikách dialogu shrnuje a konstatuje. Navíc není jasné, co z toho je pak hlavním tématem tohoto krátkého textu. Vadí mi také to, že Bára je vskutku jen recipující, není to partner v dramatické výměně, není tu žádný konflikt, nesouhlas, nic, co by táhlo mou pozornost dále. Takže asi takto.
Vložil: Petr Nagy, 13.04.2012 12:11
Stránský, Jiří: Tóny
Inu, Stránský ani jeho poslední kniha nemusí být Váš šálek kávy, ovšem některé Vaše postřehy shledávám až nespravedlivě příkrými. Zajímalo by mě, co si představujete "pevnější strukturou", onen "výlev" považuji za jednu ze svébytných literárních technik - i když nazývána může být různě (třeba psaní... "proudem"),- která se mi v případě takových reflexivních (rozhodně ne čistě didaktických) textů jeví celkem vhodná. O přílišné idealizaci vztahů mezi postavami apod. jsem psal, v tomto bodě s Vámi souhlasím, ovšem "dokonalými postavami" Stránského hrdinové sami o sobě rozhodně nejsou. Konstatované autorovo postrádání literárních instinktů a talentu proto považuji za hodnocení nespravedlivé a nepravdivé..
Vložil: Martin Puskely, 12.04.2012 14:24
Stránský, Jiří: Tóny
Je mi líto, ale s příznivým vyzněním recenze se nemohu ani při nejlepší vůli ztotožnit (a s nominací na Literu už vůbec ne). Z obsahového hlediska chybí byť jen pevnější (= nějakým způsobem narativně integrující) struktura (pokud za ni nebudeme považovat mentorský diktus - viz níže), text připomíná... spíše výlev grafomana; postavy a jejich vztahy jsou neúměrně idealizovány, nosné motivy (např. situace ve vesnici, jejíž obyvatelé si přilepšují převáděním uprchlíků přes hranice) nedokáže Stránský vytěžit (stejným problémem trpí i Oblouk). Celý rozhovor je mentorský a didaktický, což je Stránského oblíbené schéma (viz Stařec a smrt): příslušník starší generace poučuje pasivně recipujícího a přitakávajícího příslušníka mladé generace. Gradace, katarze, dilema, téma - to vše zaniká v prázdných výronech o dokonalých jedincích, které opět ukazují, že Stránskému chybí dva základní předpoklady umělecké tvorby: literární instinkty a talent. Když připojíme jen průměrnou stylistiku, dostaneme výčet důvodu, proč je zbytečné tuto knihu vůbec brát do ruky.
Vložil: Dan, 11.04.2012 19:51
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Ve své reakci začnu od konce recenze: zaplaťpánbůh za "malou plochu", dočetl jsem jen díky ocenění Magnesií ( zvědavost?) a mít to ještě o dvě stránky více, tak se sesypu. Celý text je naprosto samoúčelnou slovní kompozicí a práce s jazykem je něčím úžasným a zde Ajvazův text nezpochybňuji ani náznakem.... Ovšem čemu je podřízena, jakému smyslu, cíli, to mně zůstalo naprosto ukryto. Nevidím žádné intertextové vazby mezi rovinami textu, jakákoliv odbočka k Irině, Claire apod není následně žádným způsobem dále rozpracována a uvedena do kontextu s ostatními rovinami, yggurština zde neslouží naprosto ničemu, pouhý dosud nesrozumitelný jazyk ( nabízí se mi zde paralela s Nočním vlakem do Lisabonu, kde stejnou roli iniciální fascinace hraje postugalština..Vůbec paralel by se našlo více..) . Celý text na mě působí dojmem, že autor sám pochopil, že vlastně vypráví o ničem a utnul to v ještě-maximálně snesitelné délce. Omlouvám se za vulgaritu, nicméně stručný obsah by v bulváru zněl třeba: kterak si Paul užil prázdninové dobrodružství a se staženým zadkem se vrátil pokorně domů ( proč to ale dělá, když ze Simone se vykubala taková psychopatka...to už by nevysvětlila ani červená knihovna). Postavy nejsou ani vysoce stylizované, působí dojmem vznešených přízraků, ach bože...Zklamání roku. Škoda dalších slov. Vzorce kosmické gramatiky !! Magnesia litera u mě zcela ztratila jakýkoliv kredit.
Vložil: Magda de Bruin, 09.04.2012 13:24
Magnesia Litera 2012
Mě zase zaujalo, že při udělování ceny nikdo nejmenoval překladatele Solženicynova Gulagu - zástupce nakladatelství jim poděkoval jen anonymně a hromadně. Přitom jmenovat čtyři lidi, kteří knihu navíc překládali za řekněme specifických okolností (za totality pro samizdat), by snad neměl být problém,... ba dokonce by to měla být v případě renomované literární ceny samozřejmost.
Vložil: Martin, 09.04.2012 08:41
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
Není co dodat Afrika i Vladivostok mě chytly neskutečným způsobem! Zatím a doufám na dlouho nejlepší cestopisy,co jsem četl.Všem mohu jen doporučit! A Honzovi hodně zdraví,štěstí a vytrvalosti a mnoho dalších bláznivých nápadů!
Vložil: O., 08.04.2012 10:12
Magnesia Litera 2012
Zajímavé mně přišlo, že jsem v knize Marka Šindelky našel při čtení množství chyb (překvapivě triviálních), které unikly korektorovi, ale především mne zaujal Šindelkův styl vyprávění prosycený (řekl bych "až nadměrně") přirovnáními počánajícími "jako" a "jakoby" - v tom lze nejspíše spatřit ten fakt,... že Marek Šindelka v literatuře debutoval jako básník. Kniha je jinak výborná a autor má velký cit pro detail a vnímání všednosti.
Vložil: Anna, 07.04.2012 14:19
Míková, Marka: JO537
Tuto knihu jsem četla sama a možná jsou v ní nějaké chyby ze strany autorky, ale příběh je to velmi zábavný. Překvapivé dobrodružství okouzlí.
Vložil: kuba Strnat, 26.03.2012 18:07
Klíma, Ivan: Moje šílené století I. a II.
hej dick a skratit by to neslo na referat:D
Vložil: Harboo, 22.03.2012 09:37
Procházková, Iva: Uzly a pomeranče
Včera, při autorské čteny p. Procházková byla suprová! a kniha a obrázky z ní přímo famózní.
Vložil: titman, 21.03.2012 10:27
Pokorný, Martin: Odezvy a znaky: Homér, Dante a Joyceův Odysseus
Pan Martin Pokorný projevil v rozhovoru o překladu Odyssea v LN z 21.3.2012 zájem o to, jak se v roce 1979 distribuoval Odysseus na poukázky. Jednoho tohoto O. vlastním a okolnosti tedy trochu znám. Pokud má skutečně zájem, ať se mi ozve na mejl. S pozdravem... MUDr Titman
Vložil: O., 14.03.2012 20:46
Veselý, Karel; Vladimir 518: Kmeny: současné městské subkultury
Nejsou to Ajvazovy variace, ale eseje a komentáře (popřípadě by se dalo tvrdit i vysvětlivky) k Neviditelným městům. Jinak samozřejmě máte pravdu! :)
Vložil: Milan Valden, 14.03.2012 15:33
Veselý, Karel; Vladimir 518: Kmeny: současné městské subkultury
Tak pozor, Neviditelná města napsal Italo Calvino, Ajvazova variace na ně se jmenuje Padesát pět měst - Katalog sídel, o kterých vyprávěl Marco Polo Kublaj Chánovi, sepsaný k poctě Calvinovi. Jinak samozřejmě Ajvaz napsal Druhé město.
Vložil: Jakub Řehák, 14.03.2012 12:27
Veselý, Karel; Vladimir 518: Kmeny: současné městské subkultury
Jenom poznámka - Ajvazova kniha se jmenuje Druhé město, nikoliv Neviditelné město. Pravda, Ajvaz také vydal knihu Neviditelná města, ale to je něco úplně jiného (variace na Itala Calvina), žádný městský mýtus, který se popisuje v ukázce.
Vložil: Magda de Bruin, 08.03.2012 10:06
Brouček, Stanislav; Jeřábek, Richard (eds.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska
Jen drobnost k té "májce" na vrcholu právě dostavěného paneláku: tomu se říká "glajcha", podle SSJČ "opentlený stromek připevňovaný na krov při jeho dokončení". Z dřívějška si ten zvyk dobře pamatuju, je hezké, že ho dodrželi/dodržují i při stavbě paneláku. Na rozdíl od májky se tedy glajcha nestaví... jen v květnu (ani pod okny holek na vdávání, případně na návsi) - ostatně takový J. Š. Baar funkci májky i další lidové zvyky (na Chodsku) líčí podrobně, jenže toho asi už dneska nikdo nečte.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.03.2012 23:07
Kleczek, Josip: Život se Sluncem a ve vesmíru: nová věda - bioastronomie
Aha, Nejlepší knihy roku 2011, díky - to víte, jak tam není proklik, sejde mi to z mysli.
Vložil: jan lukavec, 05.03.2012 15:57
Kleczek, Josip: Život se Sluncem a ve vesmíru: nová věda - bioastronomie
ano, přesnější by bylo napsat "týkají se vesmíru nebo Slunce", navíc autor roku 1946 překládal jednu knihu Arnolda Bennetta. Co se týká doporučeníhodných non fiction knih, upozorňovali jsme na ně v rámci Nejlepších knihy roku 2011 a Nejlepších knih na léto 2011.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.03.2012 10:46
Kleczek, Josip: Život se Sluncem a ve vesmíru: nová věda - bioastronomie
Pro pořádek, ne všechny Kleczkovy knihy se týkají Slunce (a v této jistě nestojí "1029 kvarků" bez exponentu, který lze snadno vytvořit HTML tagem SUP). Můžeme na iLiteratuře čekat i jména těch lepších loňských nonfiction?
Vložil: administrace, 03.03.2012 20:51
Fučíková, Renáta: Historie Evropy. Obrazové putování
Dobrý den, pěkně zpracované ukázky z knihy najdete zde: http://www.historieevropy.cz/
Vložil: Petr, 03.03.2012 14:33
Fučíková, Renáta: Historie Evropy. Obrazové putování
Dobrý den, rád bych se podíval na ukázky z díla, ale odkazy jsou nefunkční. Děkuji, že problém vyřešíte. S pozdravem Petr K.
Vložil: Blahoslav Zahradníček, 16.02.2012 18:49
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Moc pěkná kniha, čtivá.
Vložil: Markéta, 15.02.2012 19:02
Legátová, Květa: Želary
Perfektní sumarizace knihy! ... velice mě nadchla, děkuji
Vložil: Michal Černík, 15.02.2012 13:24
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Je to velmi dobrá detektivka. Přečetl jsem si s chutí.
Vložil: Sarna František, 15.02.2012 09:25
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
nemá chybu
Vložil: Hana Zahradníčková, 12.02.2012 23:14
Binar, Vladimír
Na fotografii stále Ivan Binar!
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.02.2012 22:23
Viewegh, Michal: Báječný rok
To je někde nějaká soutěž, nebo co? (V knize je uveden plným jménem, a je to přesně ten, co byste čekali.)
Vložil: Dagmar, 06.02.2012 11:29
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
No jasně, že ho snědli! Byl ze všech nejtučnější! ;o) A taky by mě zajímalo, co se stalo s Marianne ... Já jsem tedy místy musela přeskakovat, ale jinak to bylo drsně-zajímavé.
Vložil: fake. , 05.02.2012 17:27
Viewegh, Michal: Báječný rok
Prosím? Nevíte náhodou někdo odpověď na otázku: Kterým časopisem listuje Viewegh v sobotu 17. dubna ve své knize Další báječný rok? Mělo by to začínat na I... děkuji ;-) piště prosím na email.
Vložil: Michal, 29.01.2012 10:36
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
První třetina knihy mi přišla trošku rozpačitá, nemohl jsem se do ní začíst, ale pak se to zlomilo a bavil jsem se přímo královsky. Lucifer super, Kulhánkův popis je parádní. Jednoho ze tří padlých andělů vykreslil moc hezky :o) A i když se dost lidem nelíbily scény "se spacákem", mně to přišlo jako... vtipné a zajímavé osvěžení. A navíc jsem chlap, takže si dovedu docela živě představit, jak hlavní hrdina trpěl a jak Karolínu "tlačil" :o)
Vložil: O., 22.01.2012 11:10
Andronikova, Hana
Aha, už mi do docvaklo, nejedná se o chybu; chvíli mi trvalo, než jsem pochopil to skloňování! :) -- beru zpět!
Vložil: O., 22.01.2012 11:07
Andronikova, Hana
"Andronikovy poslední kniha" - chybka se vloudila. Ale díky za vzpomenutí této autorky, zcela souhlasím, že její odchod byl zastíněn (bohužel) jinými osobnostmi.
Vložil: Štěpánka Fangová, 20.01.2012 09:03
Váchal, Josef: Šumava umírající a romantická
Překrásná Kniha a snad ještě krásnější recenze!
Vložil: iLiteratura, 14.01.2012 14:06
Nejlepší kniha roku 2011 podle čtenářů iLiteratura.cz
subjektivitu hlasování tím stejně neomezíme, ale příští rok to zkusíme zvážit. odkaz na anotaci doplníme, děkujeme za postřeh
Vložil: O.Doubek, 14.01.2012 13:33
Nejlepší kniha roku 2011 podle čtenářů iLiteratura.cz
Anotace na knihu Slepé slunečnice. Nestálo by za úvahu, aby účastníci uvedené ankety měli více hlasů (např. tři)? V roce 2011 bylo výborných knih mnoho.
Vložil: O., 13.01.2012 17:25
Nejlepší kniha roku 2011 podle čtenářů iLiteratura.cz
Škoda, příspěvek předím se mi zde nezobrazil, psát už to znova nebudu.
Vložil: Martin Křesina, 09.01.2012 08:13
Fučíková, Renáta: Historie Evropy. Obrazové putování
Ahoj Renato, velice Tě zdravím a prosím, napiš mi svou adresu. Těším se. Martin Křesina.
Vložil: kamil, 01.01.2012 02:02
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Nejsem velký odborník na literaturu, takže si nedovolím kritizovat. Jako skalního fanouška mě kniha naprosto uchvátila a to včetně částí v obou zmíněnách táborech. Upřimně bych si klidně lety s Karolínou a „všední“ starosti s Fionou klidně protáhl, jen aby kniha tak brzy neskončila. Protože stejně jako... u všech ostatních Kulhánkových je na závěru knihy několik věcí nedořešených a rád bych věděl jak dopadnou. Ne vždy se musí jednat o záchranu světa. Nevím jestli zde mohu prozrazovat děj, a proto se o své otázky nepodělím. Nebo vlastně o dvě ano, protože děj neprozradí. Problém mezi Agony a Karolínou, malá rvačka nakonec by neuškodila že? A jak je to s klanem Haš(sh)imoto, zaslouží si alespoň povídku? Celkově na mě kniha působila naprosto strhujícím dojmem, po přečtení prvních několika stran mě vtáhla do děje a nepustila až do samého konce. Jen trochu lituji, že se nám hlavní hrdina v podstatě představil až v polovině knihy, i když uznávám, do přečtení jeho minulosti mnou cloumala příjemná „proč asi?“. Opět nechyběla klasická fáze šílenství, která byla na rozdíl od modrých míčků příjemně svižná. A i gejzíry krve byly o něco jemnější (nikoli menší). Nápad s obecně nenáviděnými nacisty byl příjemný, i když rozhovor pan L. vs. Pán s knírkem AH mohl být „vydatnější“. Naprosto jedinečné bylo, ale propojení s Božskou komedíí. Minimálně tahle myšlenka, kromě mnoha, mnoha (Mnoha!) dalších je důvod proč si knihu přečíst. Za jediný nedostek knihy považuji nedostatečné vysvětlení některých pojmů (ležatá osmička, otisk dlaně … ), ale to k tomu už patří.
Vložil: Tina, 28.12.2011 16:51
Formanová, Martina: Nevěra po americku
Podle mne nejhorší kniha z repertoáru Martiny F., připomíná to některé slaboduché americké filmy, tzv. o ničem. Ani konec není ničím zajímavý.
Vložil: mounal, 23.12.2011 20:35
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
J.K. opět nezklamal ! Možná mohl nechat déle žít Noční klub, když ho tak pracně obnovil, ale budiž. A jak bylo zmíněno výše, dialog s Luciferem nemá chybu, musel jsem ho číst několikrát. Jinak velmi povedená kniha. Motorhead ? Ne Shakespeare !
Vložil: Mr. Unimportant, 22.12.2011 18:16
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Neni to špatný, komu se tento žánr libí, pro toho to bude zábavné a chytlavé... Nicméně ne tak originálně chytlavé jako třeba Vládci strachu, ale už trochu stereotypně, je vidět že přebíjet sám sebe v tomto duchu nejde donekonečna. Prostě samá krev, všichni víme že hrdina neumře, krásky, nekonečno šťastných... náhod, víc krásek lačných hlavního hrdiny - megasamce atd., klasika. Ale přečetl jsem to za dva dny, a docela jsem se bavil, i když občas už musel i smát. Jo a pane Kulhánek, z hlavní ručních zbraní nelétají kulky, ale střely. Kulky sviští kolem uší leda v nechutném gay pornu.
Vložil: diskokaktus, 21.12.2011 12:13
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Bylo skvělý zas brouzdat krví, rozplizlím mozkem a utrženými údy.. Kulhánkovi tohle jde - kloubouk dolů, díky za něj. Ale co ta pasáž z tábora u Prahy (či celkové 2. polovina knihy?) četl jsem dál, jen proto, že jsem si myslel: "Proboha, tohle přeci nemůže trvat dlouho" a ono jo.. Vím, i tohle patří... k jeho tvorbě, ale nějak se s tím nemohu vyrovnat. Na začátku každé jeho knihy si řikám: "Jo takovej správnej padouch, kterej se vymyká. Nedělá jen dobro, i když v jádru je "správňák". - Třeba by taková kniha mohla skončit jinak než happy endem. A ono ne. No je to Kulhánek - zbožňovaný a zatracovaný. Nevím, do jakého tábora patřím, ale s jistotou vím, že jeho další knihu si zas přečtu.
Vložil: MArtin, 20.12.2011 01:12
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Vyhlídka na věčnost je dle mého soudu jedinečná záležitost, které k dokonalosti nechybí nic. Možná trochu dějově zaostává poněkud neakční část v táboře u Vltavy a v britském táboře. Ale i toto patří do děje, a zapadá do něj bezvadně. Takže dokonalost. A dialogy Mluvčího s Luciferem v poslední části?... To je něco, co jsem v životě nečetl, a ani si to nedokázal představit. Tady jsem se ztotožnil s názorem na boha, peklo, a jsem nadšen. Celkový dojem z knihy tedy je: bezchybná a strhující záležitost. Narozdíl od zmiňované konkurence v osobě Štěpána Kopřivy, jehož dva výtvory jsem si přečetl na základě čtení diskuzí ve kterých byl s mistrem Kulhánkem srovnáván. Upřimně - nic moc. Bezúčelná brutalita, bezúčelný hnus, zápletka-budiž, ale zpracování a vyvrcholení nula. Asfalt i Zabíjení jsem dočetl z jednoho jediného důvodu-chtěl jsem vědět jak to dopadne. A celou dobu jsem si říkal "už ať to sakra nějak dopadne! A rozhodně se k těmto výtvorům už nehodlám vracet. Narozdíl od knih Mistra Kulhánka. Mistr Kulhánek má totiž jedinečný dar, že všechno dokáže dávkovat v té správné míře. Krev, násilí, akci, legraci i hnusárny. Nic nechybí, nic není navíc a všechno se bezchybně doplňuje. Navíc nechává obrovský prostor čtenářově fantazii v podobě nevyřčených a nevysvětlených náznaků, teorií a pouze částečných vysvětlení. To všechno dává dohromady knihy, které čtu znovu a znovu, protože si znovu a znovu užívám každou stránku. I po několikátém čtení je to požitek, který mi nikdo jiný než Mistr nedokáže přinést. Proč se Vyhlídka na věčnost setkala s takovým odmítáním čtenářů? Pravděpodobně Mistr Kulhánek už neoslovuje masy pouze neustálou akcí a krvavými scénami, ale trochu nám vyzrál. A s tím se váže nutnost mít i vyzrálejší a chápavější čtenáře. Takže chyba nebude na straně autora. A hlavně - ten, kdo na svět přinesl Cestu krve a Noční klub, ten si nezaslouží být kritizován. Kulhánek je pro skalního fanouška povinnost.
Vložil: Antarra, 14.12.2011 22:26
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Miluju upíry. Miluju černý humor. Miluju Lucifera. Opravdu mě strašlivě moc potěšil Kulhánkův popis Pána pekel jako znuděného, vcelku sympatického, padlého anděla se smyslem pro humor, tak to mám ráda. Jak scházel typický Kulhánkův černý humor a cynismus po většinu knihy, na konci to krásně vynahradil.... Opravdu skvělé počteníčko...během jednoho dne :-) Kdyby to tak někdo dokázal pořádně zfilmovat :-)
Vložil: Oto Horák, 07.12.2011 09:57
Viewegh, Michal: Mafie v Praze
Nemůžu se vyjadřovat k této Vieweghově knize, neboť jsem ji nečetl. Proto jen malá, obecnější poznámka. Považuji za trapný nešvar ony knihy, které spoléhají na "dešifraci" v tom smyslu, že pod průhlednými jmény a "čitelnými" osudy se "skrývají" skutečné osoby, autorovy přiznané předlohy. Buď má mít... spisovatel odvahu hrdiny (nebo slespoň jejich drtivou většinu) pravdivě pojmenovávat (jako např. Vaculík v Českém snáři, Jiří Mucha v Podivných láskách nebo M.C.Putna v Knize Kraft - abychom uvedli vydařenější tuzemské příklady) nebo z nejrůznějších důvodů nemá/nemůže to udělat. No a pak se má na Darky Balíky a Největší Čechy vykašlat a volně fabulovat a vytvářet postavu (pokud je toho tedy schopen). Může pochopitelně mít jako (volné) předobrazy skutečné veřejně známé osobnosti, třeba i politiky, ale pomrkávání na čtenáře "víme, koho mám na mysli" je tou nejlacinější, nejméně rizikovou cenou za popularitou a tučnějícím kontem. Nebývá však - až na řídké výjimky (např. Chaplinův film Diktátor) - správnou cestou k nadčasovému uměleckému dílu.
Vložil: Oto Horák, 05.12.2011 20:29
Dousková, Irena: Darda
Souhlasím s autorem recenze: o "vážnou", otevřenou literaturu v případě Douskové nejde. Jde o čtivo s prvky publicistiky. Podobně jako u Viewegha. Pravda, je to elegantněji, vtipněji, obratněji napsáno, občas v textu dokonce najdeme hezkou větu (znak dobré literatury), kterou u Viewegha nenajdeme nikdy.... Těžko se však občas u Douskové - podobně jako u Viewegha - zbavujeme pocitu, že "uměleckým" textem supluje politickou žurnalistiku. Byť ji leckdy balí do hávu promluv svých postav. Nezáleží pak na tom, zda jde o názory "klausovské" či "protiklausovské" a "protikomunistické". Konkrétně k Douskové: Kdyby nešlo o beletrii, dalo by se jí namítat, zda opravdu se v českých médiích vždy brání a zbožňuje Havel a za všech okolností haní Klaus. Mohl bych autorce připomenout, jak předchozí prezident dostával od novinářů "držkovou" kvůli svým sporným amnestiím ("nespornou" si ovšem neumím představit) mnohem víc než současná hlava státu za stejné chování. Mohl bych autorce připomenout, jak Havel byl kritizován proto, že vyznamenává (k 28. říjnu) své přátele a podobně politicky smýšlející, zatímco za stejné - ba ještě výraznější - počínání Klausovo jsou odsuzující hlasy slyšet jen ojediněle. Mohl bych polemizovat z Douskovou o Elfriede Jelinekové (fiktivní Gertrudě Macek). Jistě byla (svérázná) komunistka a je radikální feministka, ale "levičáctví" u mne není nadávka (rozhodně o nic víc než "pravičáctví"). Mohl bych se totiž ptát, zda antikomunismus Douskové není (např. i ve zmíněných větách o Jelinekové) stejně ideologický jako u předmětu její kritiky. S Jelinekovou často nemůžeme souhlasit, ale vždy provokuje a je podnětná - na rozdíl od Douskové, která je banálně prorežimně spokojená, kritizuje pouze líbivě a lacině minulost a pochvaluje si, že smí psát co chce. (Ono se psát - něco jiného je vydávat - smělo vždycky svobodně...) A navíc ta rakouska "komunistka" dostala Nobelovu cenu, honem ji pomluvme! Ale co s tím naděláme, vždyť jde jen o beletrii, o litárární hrdiny, viďte.
Vložil: Eva Mahdalickova, 23.11.2011 11:18
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobry den, poradite mi nejake dobre nakladatelstvi, ktere vydavaji sbirky povidek? Dekuji vam za odpoved.
Vložil: Jaroslav Čejka, 13.11.2011 20:32
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
V zásadě bych za recenzi chtěl poděkovat – i negativní recenze je lepší než žádná a tato navíc nijak zvlášť negativní nebyla. A možná že by byla ještě o poznání vlídnější, kdyby knize zůstal původní název Smrt tichého blázna a podtitulek Detektivní love story, protože mi v tomto případě opravdu nešlo... o čistou detektivku. Je-li výsledek mého snažení nudný či nikoli, to ať posoudí především čtenáři já to posoudit nedovedu. V recenzi jsou však dva momenty, proti kterým bych se asi ohradit měl. Především mám na mysli onu zbytečnou denunciaci. Myslíte, že prozrazovat identitu autora, který si pro jistou odnož své tvorby zvolí (ať už z jakýchkoli důvodů) pseudonym, je košer? Vždyť je to něco podobného, jako kdyby kritik v normalizačních dobách ve své recenzi některé „Zábranovy“ detektivky práskl, že ji napsal Josef Škvorecký. Ne že bych se chtěl k oběma autorům nějak přirovnávat, ale z hlediska recepce knihy to může mít podobné důsledky, i když dnes už naštěstí ne ty trestně-právní. Ve své recenzi jste můj život, ve kterém jsem vystřídal 17 zaměstnání a osmkrát se rekvalifikoval, zredukoval na necelých deset let. Chápu, že o mně nic nevíte a že údaje o mé osobě čerpáte jen ze Slovníku českých spisovatelů, ale kdyby vás můj život a má práce přece jen zajímaly víc, milerád pošlu své předčasné paměti, které vyšly pod názvem Aparát aneb Soumrak polobohů v nakladatelství Fajma už v roce 1991. Tím druhým sporným momentem recenze je tvrzení, že by bylo poctivější, kdybych vylíčil polistopadové osudy příslušníka předlistopadového establishmentu v románu, který by se nehalil pláštíkem detektivky, protože taková kniha možná v české literatuře chybí. Ptám se: proč? To je skoro jako radit Ivanu Klímovi, že neměl své Šílené století psát jako paměti, ale jako román, protože by to bylo emocionálně působivější. Nehledě na to, že není pravda, že by podobný román v české literatuře chyběl. Sám jsem napsal už dva takové. Renomovaná nakladatelství nad nimi ovšem ohrnují nos. A když se mi jeden z nich, Klub globálních bezdomovců (pod pseudonymem Jeroným Dubský a díky sponzorskému příspěvku mého bývalého spolužáka) podařilo vydat v jednom z těch stovek nakladatelství druhého a třetího řádu, literární kritika si ho až na výjimky nepovšimla.
Vložil: Matouš K., 05.11.2011 22:47
Urban, Miloš
Pěkný rozhovor! M.Urbana čtu rád, mám za sebou prvních pár knih, teď zrovna čtu Hastrmana. Jsem zvědavý na televizní adaptaci Santiniho jazyka (byť ten mě teprve čeká)...
Vložil: Martin, 04.11.2011 23:14
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Naprosto jedinečná kniha od naprosto jedinečného autora. Čtu počtvrté, a pořád nacházím další drobné ale geniální detaily, které mi při prvním/druhém/třetím čtení unikly. Mistr Kulhánek je Mistrem s velkým M.
Vložil: Zdenka Kopicová, 20.10.2011 12:56
Klíma, Ivan: Moje šílené století I. a II.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, dá se věřit opravdu všemu, co autor napsal. Ačkoliv si už moc knihy nekupuji, máme jich spoustu, tyto dvě knihy koupím jak domů tak svým dětem. Analýzy komunismu jsou brilantní, stejně jako srovnávání se všemi ostatními známými totalitami. Myslím, že děti by se z... této knihy mohly učit. Bylo by to velmi užitečné. Pan Klíma má obrovskou schopnost pojmenovávat přesně věci, které ostatní lidé třeba cítí, ale nedovedou je vyjádřit. Chtěla bych mu za tuto knihu moc poděkovat.
Vložil: Hana Zahradníčková, 10.10.2011 12:30
Míková, Kamila: Prababiččin klobouk
Věkovou hranici pro nadšení z Prababiččina klobouku bych klidně posunula dolů. Moje dvě dcery, 7 a 5 let, ještě týden po přečtení, které jsme musely zvládnout za jediný večer, kladly záludné otázky a vracely se k sebemenším detailům. Třetí dcerka, tříletá, pravda nevydržela čtení celé, ale otázka "copak... bude asi v další narozeninové taštičce" pálila i ji. HZ
Vložil: Pavel, 08.10.2011 20:02
Světový názor a literatura
Opravdu fascinující, na co se dávají granty...
Vložil: Jiri Hromadko, 05.10.2011 14:24
Knihotoč - co je knihotoč?
Mam 8 dilu Nerudovych sebranych spisu od nakladetelu Kvasnicka a Hampl z pocatku 20. let 20. stoleti. Jsou pekne zachovane a ve vkusnych dobovych vazbach. Jde o jednotliva dila J. Nerudy, ktera jsou v podstate neprodejna. Mozne je, ze nekomu ale chybi. Totez plati o 2 vydanich spisu Svatopluka Cecha... z nakladatelstvi Topic. Jsou to dve rozdilna vydani v secesnich vazbach z doby tesne po 1900. Z obou vydani mam 4 svazky. Prosim touto cestou o pomoc pri zprostredkovani zajemce, ktery by si knihy nechal mnou darovat. Prazsky antikvar mi radil je jako neprodejne dat do sberu, ale knihomil to nedokaze. Zajemce obdrzi ode mne jednoznacne bibliograficke udaje a snimky vazeb. S dodanim knih musi zajemce mit trpelivost. Ziji u Frankfurtu nad Mohanem a do Prahy pojedu az za nekolik mesicu. POMOZTE ZACHRANIT STARA VYDANI CESKYCH KLASIKU PRED STOUPOU. Dekuji predem Jiri Hromadko Nemecko e-mail: Hromadko.Eschborn@t-online.de
Vložil: michal bořke, 04.10.2011 19:58
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Píšete, že v roce 1989 se nemohlo na hranicích střílet. Dobrá, ale ještě v roce 2004 za přechod hranice s Polskem na místech k tomu neurčených vás zadrželi polští pohraničníci a ozbrojená eskorta vás odvezla na nejbližšší policejní stanici k výslechu. Mnohdy vás pustili až po 6-8 hodinách a pokuta bývala... 500-700zlotých. O horlivosti polských "strážců" vím své. Michal b
Vložil: Enrico, 30.09.2011 23:31
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Pavel Mandys: Na rozdíl od Švejdíka odtamtud nejsem, ale je krajně nepravděpodobné, že by se něco podobného odehrávalo na polsko-českých hranicích v roce 1989. No, Pavle Mandysi, kdybyste odtamtud byl, věděl byste, že něco takového je vrcholně pravděpodobně. Že by Vás polští pohraničníci honili... s ostrými, by se Vám klidně mohlo stát nejen v roce 1989, ale i 1992 (kdy na nás jeden polský ichtyl mířil kalašnikovem, když jsme o přejezdu hranice pouze uvažovali stojíce cca 15 metrů od závory) nebo dokonce 2003, kdy jsem byl s přáteli zadržen za nelegální přechod hranic na hraničním přechodu (shodou okolností právě na Jesenicku)!!!
Vložil: Pavel Mandys, 30.09.2011 15:59
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Kozí příběh šel zavedenou cestou: šprýmovná pohádka, takových na světě vznikají ne stovky, ale dejme tomu desítky ročně. Animovaný film pro dospělé, stejně jako komiks pro dospělé, to je velmí podceňovaný a zatím stále dost nerentabilní žánr. A že se do toho pustí někdo z ČR, když i v takových zemích... komiksu a animaci zaslíbených, jako je Francie, podobných filmů vzniká velmi málo a ztuha, a že to dotáhne do konce, to je podle mne zázrak. Alois Nebel může být pro českou animaci klíčovým filmem, který ji třeba nějak obrodí. Ty výhrady, které píšu, jsou mimo jiné psány pohledem někoho, kdo důvěrně zná (a má rád) předlohu, a kdo možná nedokáže úplně ocenit filmy založené jen na atmosféře. Proto ten úvod.
Vložil: Marta Nováková, 30.09.2011 12:44
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Dobrý den. A není zázrak, že v kontextu české filmové tvorby vznikl třeba Kozí příběh? Doma, na koleně... Ruku na srdce, ten film (Kozí příběh) je velmi nepovedený a občas i mimořádně odporný (nevkusný), ale v kontextu Vaší recenze to zázrak je. A to nám stačí? Radovat se, že nějaký český film vzali... např. na festival do Berlína? "Sice ne do soutěže, ale i tak je to obrovský úspěch"! Není to spíše smutné a skoro až ponižující? Radovat se a oslavovat takové "samozřejmosti"? Něco jiného je, když postoupí Plzeň do Ligy mistrů, tam musíme ocenit to, že se prosadila navzdory neuvěřitelnému nepoměru v rozpočtech klubů, ale film? Resp. umění? To je přece o talentu, o tématu, o jasném názoru, někdy i o řemesle, ale o penězích (nemluvím o strašlivých podmínkách pro tvůrce, kdy se předpokládá, že budou pracovat téměř zadarmo, je to přece jejich film, tak co by chtěli!?)? Byl by Nebel lepší, kdyby na něj měli 150 miliónů? A oscarová nominace, to už je opravdu výsměch... Jinak dnes vyšla zajímavá recenze na A.N. na aktuálně.cz od Kamila Fily. Vaše mě také velmi zaujala, ale právě ten opatrný úvod mě úplně nadzvedl. Tož pardon :o)
Vložil: Pavel Mandys, 29.09.2011 22:42
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
V kontextu české filmové tvorby posledních cca dvaceti let je - bohužel - zázrak, že takový film vůbec vznikl. Že je nedokonalý v kontextu světových filmů, k nimž se vztahuje (Linklaterovy animace, Valčík s Bašírem či třeba Persepolis), to už je jiná věc. Jak píšu v závěru: ta skvělá animace skoro stačí... film utáhnout. Ale jen skoro.
Vložil: Marta Nováková, 29.09.2011 21:53
Luňák, Tomáš: Alois Nebel
Tak to vůbec nechápu! Nejprve autor prohlásí film A.N. za nejpozoruhodnější a nejlepší za posledních x let, aby pak následovala celkem zajímavá kritika nedostatků. A ne ledajakých nedostatků! Proboha, jestli je špatný scénář a režie, tak proč ty úvodní superlativy?! To se bojíme říct kamarádům, že se... jim něco (film, kniha...) nepovedlo?! Abychom si je náhodou nerozhněvali?! To, že je A.N. první český animovaný film pro dospělé (skutečně?) a že se jedná o adaptaci komiksu, mu přece na kvalitě nepřidá (i když to tak vyznívá). Film jsem (ještě) neviděla, rozhodně na něj půjdu, ale z této recenze jsem teda velmi rozpačitá. Nebo vlastně ne. Všechny recenze tohoto filmu jsou totiž na jedno brdo. Nejprve pro jistotu vychválí výtvarno, předlohu, odvahu a kdo ví co ještě, aby pak konstatovali (autoři), že se to moc nepovedlo (slabý scénář, slabá režie). Proč? Snad jedině František Fuka dokázal vystihnout diletantství výroby filmu (naprosto regulérní (a tedy drahé) natáčení v autentických lokacích, aby se tyto pak překreslily, takže ve výsledku se mohlo točit na zelené louce s bluescreeny - přeháním, ale velmi zjednodušeně je to tak, nevyužití možností animovaného filmu, vyprávěcí nemohoucnost atd.). Uměle tak vzniká "kultovní dílo", stejně jako se stala "kultovní" (podle mě a i recenzenta) opravdu ne moc dobrá předloha. Jo, jo, film se bohužel moc nepovedl, ale vlastně je to pecka! Hmmm... A všichni jsme jedna partička a kamarádi do deště a plácejme se po zádech...
Vložil: Jan Noska, 20.09.2011 17:55
Váchová, Šárka: Chaloupka na vršku
Toto byl nejhezčí počin ČT za posledních pět let. Divím se jen, že při té popularitě nepožádají autora o další díly! Stačí se podívat na www.csfd.cz, kde toto dostalo 75%. Vlastně daleko více, než Fimfárum nebo Krysáci. Toto je ta správná propagace ČR v EU. Divím se, že to nepatří alespoň do doporučené... literatury na školách. Popisuje to 19. století přitažlivou formou a navíc hezky!
Vložil: Tomáš Baletka, 16.09.2011 18:49
Votruba, Adam: Pravda u zbojníka. Zbojnictví a loupežnictví ve střední Evropě
Svět literární fikce se od skutečnosti liší jako voda a oheň. Zbojníci, zducháči, horní chlapi, zemští škůci, rabovníci, lupiči, raubíři - ať už jim říkáme jakkoliv, podstata jejich skutků je táž - krádež, loupež, vražda. Že by bohatým brali a chudým dávali - to je opravdu legenda, která (až na výjimky,... jakou byl např. Jánošík) nemá oporu v historických pramenech. A že se jich dochovalo poměrně dost!! Poznání zbojnictví jako sociálního jevu a jeho konkrétních projevů jsme stále ještě hodně dlužni.
Vložil: Lidunka, 15.09.2011 15:42
Zmeškal, Tomáš: Životopis černobílého jehněte
I když už to prozradil, tak mohu říct, že ten závěr mi fakt připadl kýčovitý a i když se mi knížka celkově líbila, tak ten závěr šktil za vlasy.
Vložil: silvie, 03.09.2011 20:26
Denemarková, Radka: Kobold. Přebytky něhy. Přebytky lidí
Právě jsem tuto knihu dočetla. Je to poměrně složité čtení, hlavně část o vodě, člověk se musí soustředit a neztratit se na časové ose a mezi řádky.. Pokud jde o tuto recenzi, mám pocit, že autor viděl knihu "z rychlíku", charakterizovat Krvepolského jako "duševně retardovaného" a "prosťáčka" mi... přijde jako naprosté nepochopení - je postižený tělesně a z tohoto postižení pramení jeho zvláštnost, divnost, určitý cynismus a upínání se na svět představ a snů.. Rovněž v textu není žádná zmínka o tom, že by matka 9 dětí měla v minulosti problémy se zákonem a že děti má s více otci.. Možná autor recenze má stejné předsudky jako ony sociální pracovnice. Popis doktora Broda jako chlípného taky není zrovna výstižný, ale to už je asi věc názoru...
Vložil: vladˇka, 01.09.2011 09:19
Denemarková, Radka: Kobold. Přebytky něhy. Přebytky lidí
Není to kniha na oddychové čtení, ale určitě stojí za to si ji přečíst. Krásně napsaná.
Vložil: Daniel N. Soukup, 31.08.2011 23:16
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Že se Dante s Latinim možná osobně nepotkal, vím – všelijakých zjednodušení je v recenzi víc (přece jen jsem bral v potaz, že iLiteratura není odborné periodikum); nicméně přinejmenším se setkat mohli. A Dante ho zjevně v nějakém ohledu, který byl pro něj důležitý, pokládá za svého „učitele“ (Martin... Pokorný by k tomu jistě dokázal říct mnohem víc). Na vypjatě ambivalentní epizodě s Latinim jsem chtěl také ukázat, že (heslovitě řečeno) „proces učení“ a „hluboký prožitek“ vůbec nemusí stát v příkrém protikladu, jak si Pavel Janoušek podle všeho představuje. Především ale děkuji Martinu Pokornému za doplnění; jeho a svoje znalosti Danta rozhodně nehodlám poměřovat, bylo by to velmi pošetilé (o Guinizzellim i o spoustě dalších témat nevím zhola nic). Bez vnějšího popudu bych Danta do odborné diskuse rozhodně nevtahoval. Nicméně nad Janouškovými rozklady o tom, jak si „spisovatelé v dějinách“ (čímž podle všeho míní hlavně středověk a renesanci) jen tak „z vnitřního přetlaku“ psali, mě zkrátka napadlo, že třeba právě Božská komedie se k tématu váže podstatněji než Leonardova a Michelangelova literární tvorba, o níž, nevím přesně proč (něco o ní zrovna četl?), Janoušek v tomto kontextu hovoří. Pokorný má možná pravdu, že do rozmáchlých historických exkurzů je leckdy lepší se nepouštět; nicméně rozumím i Janouškově snaze o takovýto širší záběr. Ten by se ovšem v oblastech, kde člověk není odborníkem, měl opírat aspoň o základní literárněhistorické povědomí. Jinak za tónem své recenze (za sebe bych ho nazval spíš jízlivý než zuřivý) si stojím i po dvou měsících od napsání. Janouškův text totiž podle mě představuje nejen odborný, ale i etický problém, neboť je evidentně plodem zhoubného postoje „sice tomu vůbec nerozumím, ale když je na to grant, tak to napíšu“. Navíc Registr uměleckých výkonů je docela vlivný projekt a kniha; a v takové publikaci může takový text napáchat mnohem víc škody než v nějakém bezvýznamném konferenčním sborníku. A konečně: nevím, jestli bych se s Martinem Pokorným shodl na tom, co vlastně jsou „skutečně podstatná témata“. Jestli mu ale připadá, že všechna spadla pod stůl, tak to opravdu není moje vina; snažil jsem se jen důrazně upozornit na text, který dle mého soudu vůbec neměl vyjít.
Vložil: Martin Pokorný, 31.08.2011 09:47
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Ex post mne to také napadlo (i když vše lze řešit poznámkou). Leč jako osoba pedagogicky činná jsem uvažoval tak, že by vysokoškolský učitel neměl (bez varování) dávat na síť a do potenciálního dalšího oběhu informaci, o níž (už) ví, že není informací.
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.08.2011 21:10
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Při vší úctě k p. Pokornému, s jehož závěry lze jen souhlasit, se domnívám, že v jednom bodě se dopouští nepochopení, ano křivdy: Původní stať je zde publikována (byť to u ní není výslovně uvedeno, a možná to redakce měla udělat) jako dokument pro doplnění kontextu polemiky. Zachovat ji v té podobě,... jak vyšla tiskem a jak ji přítomný článek kritizuje, včetně všech sporných míst i jednoznačných chyb, není jen správné a poctivé, je to jediné možné; naopak jakékoli dodatečné opravy by byly projevem selfconsciousness, kde není na místě.
Vložil: Martin Pokorný, 30.08.2011 19:52
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Mno, to je mi tedy patálie. Kolegovi Janouškovi bych doporučoval učinit opožděně, co měl učinit dřív, přejít dvůr k filologům a nechat si vcelku od kohokoli vysvětlit, že poezie nemá s epistémé společno opravdu ani zbla a že vciťovat se do myšlenkových pochodů Martiana Capelly na základě shrnutí z Wikipedie... je opravdu riskantní operace. (Dát příslušný odstavec o "close reading" beze změny na síť i poté, co bylo na nesmysly upozorněno, svědčí o sebevědomí, kde není na místě.) Kolegu Soukupa bych upozornil, že k učiteli básnictví se sice Dante v Komedii hlásí, ale je to až v Očistci a jeho jméno je Guinizzelli (zatímco s Latinim se dost možná v životě nesetkal, a pokud se od něj něco učil, určitě to nebyly básnické techniky, Latini, a já to čet, je kolovrátkář), a že je vždycky lepší začít psát až ve chvíli, kdy první vlna zuřivosti opadne. Za třetí: k otázce, zda se spisovatelé dají vychovávat *dneska*, lze disputovat i bez exkurzů. A za čtvrté, když už by nás ta minulost měla zajímat (a měli bychom jeden život nazbyt), je vskutku kupodivu, jak dokonale se ve sporu podařilo přejít mlčením všechna skutečně podstatná témata: co vše spadalo do rétoriky, jak se vyvíjela narativní historie, co všechno se už malé děti naučily v hodinách latiny a řečtiny, co pak výuka národních jazyků jen přejímala, a jak ve velkých zemích fungovala literární kritika, veřejná i vnitronakladatelská.
Vložil: iLiteratura, 29.08.2011 22:25
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
to Jan Vaněk: podařilo se, text je dostupný i u nás.
Vložil: Daniel N. Soukup, 26.08.2011 15:47
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Pro odpovědi na Janouškovy výhrady odkazuji na svou recenzi. Zde jen několik poznámek: a) Dějinami a teorií tvůrčího psaní se zabývám už několik let, recenzi jsem napsal čistě za sebe (nikoliv za Literární akademii), na své osobní spojení s Literární akademií jsem v textu výslovně upozornil a o současném... postavení tvůrčího psaní v ČR jsem se (úmyslně) téměř ani nezmínil. Takže Janouškovo nařčení z účelovosti je čistě účelové. b) V Janouškově článku je spousta do očí bijících hloupostí. Proto jeho nařčení, že jsem ve své kritice postupoval stylem „ber kde ber“, je čistě účelové. c) Samozřejmě si nemyslím, že Shakespeare „prošel výukou tvůrčího psaní“ (co mi to zas Janoušek podsunuje). Zmatky v pojmoslovných a historických východiscích(„škola“, „vzdělání“, „profesionální“, „komerční“) jsou Janouškovy, nikoliv moje. To on podle všeho nezná jiné alžbětinské autory než Shakespeara. A to on z banálního faktu, že „tvůrčí psaní“ vzniklo až ve 20. století, vyvozuje, že předtím se autoři k literární tvorbě nevzdělávali a že jim šlo o jakousi „literární osobitost“. (Že by nečetl ani Curtia?) Proto jsem zdůraznil moment VĚDOMÉHO UČENÍ od mrtvých (Dantova „krásná škola“), ale i od živých (viz skaldové, trudabúři nebo Brunetto Latini, jež Janoušek v článku i ve své reakci velkoryse přehlíží). d) Školy tvůrčího psaní v USA (a souběžně v SSSR) jistě nevznikly „náhodou“, což nijak „nepředstírám“ (upozorňuji mimochodem na celkově konspirativní tón Janouškovy reakce). O dějinách tvůrčího psaní v USA existuje bohatá literatura (to patrně platí i pro SSSR/Rusko, ale o tamější situaci nic nevím). Janoušek ji ale asi moc dobře nezná, když si jen bohapustě vymýšlí cosi o „pragmatičtějším charakteru [americké] kultury“. e) Žádnou „politickou kartu“ nehraji a bývalý východní blok je mi v daném kontextu zcela lhostejný; nechápu, jak na tohle Janoušek přišel. Zmiňoval jsem se jen o tom, že pokud chce Janoušek mluvit o tvůrčím psaní v současnosti, asi by si měl zjistit, že (a jak) se učí i jinde než v USA, v Moskvě, na Masarykově univerzitě a na Literární akademii.
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.08.2011 11:26
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Jestli má text (soudě dle citací) rozsah ca 15 tiskových stran, třeba by ho mohla vydat sama iLiteratura.
Vložil: Pavel Janoušek, 25.08.2011 15:48
Janoušek, Pavel: Lze se vyučit na spisovatele?
Vážený pane Soukupe, Vaše polemika se mi dostala do ruky poprvé prostřednictvím nejvyššího představitele Literární akademie s tím, že se tato ctihodná instituce musí bránit proti mému zlovolnému nařčení, že tvůrčí literatuře se nelze na žádné škole naučit. Nic takového jsem ovšem nenapsal. Chápu tedy... Vaši kritiku jako text čistě účelový, jako snahu diskreditovat toho, kdo se zamyslel nad tím, proč po dlouhá staletí neexistovalo školství specializované na výuku k psaní literatury – a je-li vůbec možné k psaní literatury vychovávat. Nebudu vyvracet Vaše jednotlivé argumenty, místo toho nabízím, že pošlu obratem celý svůj text každému, kdo o něj požádá, ať si udělá úsudek sám. Upozorňuje však na některé manipulace, již jste se ve své argumentaci dopustil: a) Sám přiznáváte, že školy tvůrčího psaní začaly vznikat až ve 20. století, ve zbytku textu ovšem předstíráte, že to bylo jen čistě náhodou. A stejnou náhodou asi podle Vás bylo, že k tomu došlo právě v USA, odkud se pak tato idea šířila dále do světa, nejprve anglosaského. b) Ve snaze mne totálně znectít, interpretujete můj text proti jeho smyslu: ber kde ber. Zatímco já tvrdím, že psali ti, kteří mezi dobré vzdělání, vy kontrujete, tím, že ti, co psali, měli dobré vzdělání. Zatímco já napsal, že dramata byla pro Shakespeara – na rozdíl od poezie – záležitostí komerční, vy říkáte, že se na poezie tehdy nedalo vydělat. c) Zaměňuje význam slova škola ve smyslu výchovná instituce a škola jako skupina či směr. Stejně zaměňujete slova vzor a předchůdce za slovo učitel (jako ten, kdo přímo učí) a výuku k všeobecnému vzdělání na výši doby za výuku k psaní uměleckých děl. Nebo mi snad skutečně chcete tvrdit, že Homér, Vergilius, Horatius, Ovidius a Lúkianos učili Danta psaní? Myslíte, že Shakespearova znalost Ovidia je důkazem, že prošel výukou tvůrčího psaní? d) A hodí se vám i karta politická. Vyčítáte mi proto, že jsem si povšimnul, že v socialistických zemích, tedy v SSSR a NDR, vznikla tendence k tvůrčímu psaní víceméně bez amerického vzoru. Znovu opakuji, rád pošlu svůj – jinak těžko dostupný text – každému, kdo o něj požádá. Váš Pavel Janoušek PS. Zbyňkovi Fišerovi se za svůj trapný překlep omlouvám
Vložil: Magda de Bruin, 08.08.2011 09:35
Tretera, Ivo: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec
V anglosaské oblasti se rozlišuje žánr “memoires” (paměti významných osobností) a “memoir” (kniha člověka, který se nějakou dobu pohyboval v blízkosti někoho významného a dodatečně se přiživuje na jeho slávě). V jednom nizozemském článku se o tom píše: "Zásadní rozdíl mezi příběhem, který se skutečně... stal (,memoir´), a fikcí - autobiografickou či nikoliv - je v tom, že pretence pravdivosti takového příběhu vyžaduje, aby prezentovaná fakta odpovídala skutečnosti, a pokud se příběh týká třetích osob, aby byl uplatněn princip vyslechnutí obou stran. ,Memoirs´ mají být kontrolovatelné a nemají obsahovat pomluvy a nactiutrhání. (...) Románem by se čtenář nikdy necítil podvedený. Román je nebo není přesvědčivý, krásný, napínavý, ale zda se ,opravdu stal´, je čtenáři srdečně jedno. Když ale v publikaci z oblasti non-fiction autor vysloví obvinění vůči rozpoznatelné osobě, jestliže dojde ke zbytečnému zasahování do soukromí druhých, je zcela oprávněné, že se poškození (...) nebo jejich pozůstalí bouří, nebo dokonce jdou k soudu." Vysoce subjektivním pohledem na ty druhé (a vynecháním sebe sama, jak se píše v téhle recenzi), arogancí, s jakou autor v podobě přímé řeči vkládá lidem, kteří se už nemůžou bránit, do úst svou vlastní dikci, i kategoričností, s jakou tvrdí prokazatelné nepravdy ze soukromí druhých, spadá tahle kniha do kategorie “memoir” a jako takovou by ji měli čtenáři vnímat.
Vložil: pavlowski, 24.07.2011 21:10
Kosmas spustil novou verzi internetového knihkupectví
Změna Kosmasu je příklon k levné a podřadné změti e-shopů všeho druhu. Tomu odpovídá i zaměření na výprodejová DVD, která vydává za novinky. Nevím co pány majitele popadlo, patrně touha se zařadit a zneviditelnit. Grafika stejná jako na tuctu další všeho objímajících e-shopů. Hrůza, hrůza a hnus. Zase... o jeden zajimavý web méně. S.P,
Vložil: Pavel Mandys, 19.07.2011 22:20
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Ad Jeňutka: Podívejte se debatu mezi mnou a Richardem a s trochou představivosti by vám to mohlo dojít. Co asi tak mohou být svítící oči?
Vložil: Jeňutka, 19.07.2011 20:53
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Možná jsem to z knihy správně nepostřehl, ale co mělo znázorňovat "černý lesklý zvíře se svítícíma zlatýma očima", který se zjevovalo Nancy?
Vložil: Ondřej Hanus, 11.07.2011 14:48
Čtení na léto 2011
Úplně zde chybí poezie. Jak je to možné?:)
Vložil: marian, 07.07.2011 17:40
Votruba, Adam: Pravda u zbojníka. Zbojnictví a loupežnictví ve střední Evropě
čital som tu knihu pačila sa mi tam basen ak ju niekto pozna napište mi ju
Vložil: Ludmila, 21.06.2011 17:07
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
Knížka mě uchvátila. Náročné téma - skvěle napsané. Moc se těším, že autorka přijede do naší varské Městské knihovny.
Vložil: klara hill, 16.06.2011 10:07
Blumfeld: Peep show
autořice tohoto kritického článku je zapšklá a nemoderní, a nepostmoderní... avšak géniové zůstávají vždy dlouho nepochopeni, především tím že, předejdou svou dobu....
Vložil: batulka, 14.06.2011 09:52
Bajaja, Antonín: Na krásné modré Dřevnici 1
To já "vydržela" do konce a bylo to super čtení. Jestli vyjde další díl, budu první, kdo si ho koupí:-)
Vložil: Ondřej, 04.06.2011 20:34
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 2
Vážená paní Ludmilo, proč Vás kniha zaujala do bez-vědomí? To by mě zajímalo. Nikoli následky. Příčiny.
Vložil: Ludmila, 04.06.2011 19:25
Klíma, Ivan: Moje šílené století I. a II.
Ivana Klímu mám ráda. A s očekáváním jsem přrečetla jeho knihu pamětí. Nadchla mě. Je to skoro jako učebnice dějepisu, která je vykreslená na jedné postavě. TEĎ jsem koupila druhý díla a těším se na něj.
Vložil: Ludmila, 04.06.2011 19:19
Bajaja, Antonín: Na krásné modré Dřevnici 1
I když kniha získala nějakou cenu, tak já vydržela číst asi 40 stránek a pak jsem ji zaklapla. Knihy, které mě nezaujmou odkládám.
Vložil: Ludmila, 04.06.2011 19:15
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 2
Knihy mě plně dostala. Málokdy se tak začtu, že ani nevnímám okolí. Ped autorkou hluboce smekám.
Vložil: Radko Hnízdo, 24.05.2011 01:24
Ryšavý, Martin: Vrač
Uvítal jsem uveřejněný výňatek z románu Vrač.. Potencionální čtenář zjistí, o jakou literaturu půjde a zařídí se podle toho. Zda mu tento literární styl vyhoví.
Vložil: imro, 16.05.2011 20:25
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Boris - ja som to ani nemyslel úplne konkrétne na teba, len čiastočne. ;) Skrátka mi tam chýbala, aj o ohľadom na to, čo si napísal o niektorých nomináciách. V tom s tebou súhlasím. Od Miša Ivana poznám len obálky, či už domáce, alebo tie, ktoré robí za more. Preto sú fajn výstavy v Nemesis, ale či... to pomôže aj akademikom...
Vložil: Boris Hokr, 16.05.2011 17:20
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Imro: však píšu, že o slovenské scéně nemám přehled, Fantáziu jsem viděl jen párkrát v cizích rukou, ale nepochybně souhlasím, že i takhle letmo má větší nárok tam být, než Interkom a jeden chudák web... Ad výtvarník: osobně mám raději Z. Bouškovou nebo T. Kučerovského, ale tady se dostáváme k tomu,... kolik kdo za rok udělal práce. Vtip je v tom, že nemám problém s vítězem, ale s tím, že ta kategorie se jmenuje výtvarník, ale hodnotí se čistě podle obálek (co jsem viděl teď v Nemesis, tak si u mě hodně šplhla Martina Pilcerová a Jana Komárková, jenže... ukažte mi jejich obálky?) Prostě název kategorie vypadá velkolepě a řeší se to malicherně...
Vložil: imro, 16.05.2011 16:40
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Mňa prekvapuje, že nikto nepoznal Fantáziu. A to vravím nielen ako jej prispievateľ. To, že Boris nepovažuje Miša Ivana za najlepšieho výtvarníka, ale neuvádza svoj tip (na rozdiel od prekladu), a ďalšie Vaňkom podchytené veci, je vedľajšie.
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.05.2011 15:38
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Aha, pardon: jsem zvyklý na druhé vydání, kde je Natálie s dlouhým (čehož se přidržela i obě následující, třebaže např. katalog NK ČR uvádí třetí mylně kráceně), ale v prvním opravdu byla Natalie. Částečnou omluvou mi budiž, jaký zmatek to nadělalo i ÚČL AV ČR: zatímco Slovník českých spisovatelů po... roce 1945 používá čárku (a Dějiny české literatury 1945–1989 dtto), jeho webová podoba se bez jediné zmínky o edičních variantách vrací ke krátké podobě – ovšem odkazuje pod ní na heslo o románu ze Slovníku české prózy, kde jsou naopak samé čárky.
Vložil: Boris Hokr, 16.05.2011 14:18
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Dále k blábolům - článek je pouze komentář, ale pokud bych měl vypíchnout několik myšlenek k Akademii (kterou mám mimochodem rád a věřím v její smysl, proto také na setkáních pořádaných TN sedím v rohu a všichni se mi smějí), byly by to následující: 1) chybí jasnější vyjádření účelu Akademie a viditelná... snaha o jeho naplnění. Příklad? Teorie. Právě zde je jasné, že spousta počinů běžného čtenáře fantastiky mine (krom článků v Pevnosti...). A bohužel se ukazuje, že i řadu "akademiků" - bavil jsem se s několika z nich a např. o mnou zmíněném TT (ale vlastně i celá kategorie, která by měla být jednou z nejdůležitějších, pokud nám jde o žánr a ne plácání kamarádů-oceněných po zádech) moc netušili. Skutečně nestačí, že se dvakrát za rok pošle dopis s hlasovacím lístkem. Tady se myslím ukazuje, že by Akademie měla zapracovat na svojí vnitřní informovanosti a nebát se i prezentovat svůj názor, kam by měla fantastika v Čechách směřovat (přinejhorším vznikne oponentní spolek, ale konkurence ještě nikoho nezabila). Zazněl za těch 16 let někdy nějaký? Když si říkáme Akademie, chtělo by to také akademické ambice... a třeba u média roku si nemyslím, že je tou ambicí udělit sedmou cenu v řadě médiu, které je uděláno nejlépe z hlediska marketingu (což berte i jako velkou pochvalu, protože nehrozí druhá Ikarie), ale v některých oblastech na zlato nemá... Prostě se tu hlasuje podle toho, co je nejvíc na očích. A to je chyba. 2) chybí tedy jasnější vymezení účelu a rozsahu řady kategorií (editor-počin-a pár dalších), což bohužel, vzhledem k tomu, že se všichni známe a hulákáme si na webech, pod okny, nebo se rovnou škrtíme, vede k tomu, že je řada kategorií podezřívaná z kamarádšoftů, případně ze snahy vybruslit z toho tak, aby cenu dostal vlastně každý. 3) "správa kategorií" - aneb především povídka. Je blábolem, že v této kategorii hlasuje několikanásobně méně lidí než např. u románů? Pokud ano, veřejně se omluvím a zbičuju si záda. Faktem je, že stávající kategorie povídky není platformou pro rozvoj této literární formy, ale toliko pro žabomyší spory a konspirační teorie, kde už snad ani nejsou někteří zúčastnění schopni vyjadřovat se slušne (a ani ochotni). V stávající podobě tato kategorie není jen zbytečná, ale hlavně nebezpečná. Dále: před lety, v době, kdy byla v podstatě zbytečná, existovala cena pro cyklus roku. Dnes, kdy cykly již dávno neznamenají to, co jsme si zvykli označovat jako krmná fantasy, tato cena chybí. (Stojím si za tím, že pokud je nějaká kniha více jak druhým pokračováním - pokud se nejedná o zakončení trilogie - existuje 90% šance, že bez ohledu na její kvalitu se o ní v Akademii mluvit nebude), čímž zcela ignorujeme ohromný segment žánru. A ještě jednou k médiu: existovala kategorie fanzin roku, která mohla prezentovat dvojí rozměr fandomu. Myslím, že jsme všichni pořád ještě hrdí, jak se dokážeme pro "naši" věc zapálit, jak dokážeme držet nad vodou a v relativním rozmachu vlastně ryze amatérské projekty jako Sarden či FP, ale dávat je do stejné škatulky s projekty jako Pevnost, XB-1 nebo Magazín? Je to jiná soutěž a v konečném důsledku tím ubližujeme obojímu. Neobeznámený človíček nahlédne do nominací a rozhodne se zkontrolovat, jak to vypadá ve skutečnosti. Co si pomyslí, když jako první "otevře" Interkom nebo FP? S představou, že to je už kvůli nominaci jeden z vrcholů toho, na co se česká fantastika zmůže? To pak za trochou uznání půjdeme sakra dál, než jen na kraj světa.
Vložil: Pavel Mandys, 16.05.2011 10:32
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Název Fuksova románu je správně s krátkým A, ostatní donebevolající chyby jsme opravili. Jakoukoliv názorovou oponenturu k "blábolu" rádi uvítáme.
Vložil: Boris Hokr, 16.05.2011 01:29
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
JVjr.: ano, chyby v jménech jdou bohužel na mou hlavu, ale co se dalších blábolů týče, za tí si stojím. A to s tou publicistikou v Magazínu - pravidelně jsem v minulém roce přispíval do tří nominovaných, do čtvrtého občas a co se Magazínu jako pátého týče, tak ano, napsal jsem tam celou JEDNU dvojrecenzi,... zlomek publicistického obsahu loňského ročníku. mbez ohledu na to je můj názor na publicistiku v Magazínu dlouhodobě stejný, založený nikoliv na tom, jestli tam píšu, ale že tam pravidelně vycházejí takové texty, jako je např. ohlédnutí F. Novotného za Ryhopským lesem. Vy si vážně myslíte, že kdokoliv z dalších nominovaných má lepší publicistiku? O povídkách nemluvě?
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.05.2011 00:53
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2011
Když si autor nedokáže ten blábol po sobě přečíst a redakci za to nestojí, upozorním případné čtenáře aspoň chyby ve jménech: Brasyl, ne Brazyl; Kuttner, ne Luttner; Natálie, ne Natalie; Michael Bronec, ne Michal; Magazín (nebo The Magazine of) Fantasy & Science Fiction [Czech Edition], ne Magazín SF... a F (mimochodem, když p. Hokr vychvaluje jeho "vyrovnanost publicistiky", ze skromnosti nedodává, kolik z ní vyprodukoval on sám).
Vložil: Hanka, 10.05.2011 10:27
České e-knihy (2011)
Chtěla bych jen malou poznámku k ceně e-knih. Ta bohužel odráží podmínku, často stanovenou ve smlouvě se zahraničním majitelem práv, že cena nesmí být nižší než 70% ceny papírové knihy.
Vložil: Jiří, 07.05.2011 23:58
Jedlička, Josef: Kde život náš je v půli se svou poutí / Krev není voda
Před několika lety jsem Jedličku četl, přilákán Dantovým veršem v titulu, a byl to opravdu nečekaný a skvělý literární zážitek!
Vložil: bozo.cz, 30.04.2011 18:44
České e-knihy (2011)
Jedna poznámka, která snad nebude vnímána jako nevhodná reklama: pokoušíme se vydávat původní českou beletrii v podobě e-knih, které nabízíme ke stažení zdarma v různých formátech a bez ochran. http://bozo.cz
Vložil: Jiří Bauer, 26.04.2011 19:42
Novotný, David Jan: Sidra Noach
Nádherná knížka!Kdo má rád Židy,nebo alespoň chce pochopit povahu tohoto etnika a nemá přiblblé předsudky nebo zkráceně,kdo už dospěl a přemejšlí,bude nadšenej.
Vložil: Chroust, 26.04.2011 11:55
České e-knihy (2011)
Kindle používám především na čtení pdf a nemůžu si ho vynachválit. Je pravda, že v češtině je do elektronické podoby převedeno velmi malé množství knih. Pokud čtete v angličtině (či jiných světových jazycích), doporučuji stránky GIGAPEDIA,... kde si po zaregistrování můžete stáhnout neskutečné množství naskenovaných knih zdarma. Knihy, na které se nevztahují autorská práva zase na PROJECT GUTTENBERG. Čtení zdar!
Vložil: Anna, 22.04.2011 23:07
Festival spisovatelů Praha 2 (2011)
Mě se to zdálo hrozné. Začít diskusi tím, že se neví, o čem se má mluvit, to by si moderátor neměl dovolit. Pan Páral zjevně už nemá co říci. Za jeho vystoupení jsem se styděla, a to mě nepohoršují sprostá slova, ta jsou někdy namístě. Ovšem ta prázdnota proslovu... Pan Díaz běžně mluví v metaforách,... takže mě jeho vystoupení nepohoršilo, plytké může připadat tomu, kdo si stále ještě myslí, že kapitalismus je ten nejlepší systém, jaký je lidstvo schopno vymyslet. Nemluvil sice vůbec k tématu, ale zaplaťpánbůh aspoň za to, bylo to jediné smyslupné vystoupení za celé odpoledne. Z témat se dle mého dalo vytěžit dost, jen se trochu zamyslet, Bylo to zcela nezvládnuté a pro mě ztráta času.
Vložil: Viktor, 22.04.2011 21:35
Festival spisovatelů Praha 2 (2011)
Nezdálo se mi, že diskuse byla až tak plytká, a rozhodně už ne Diázovy úvahy o kapitalismu. Paní recenzentka je evidentně z našeho českého neoliberálního těsta...Jinak si myslím, že pan Pehe se snažil několikrát přivést diskusi zpět k tématu, ale mezi panelisty evidentně nebyl zájem. Nedivím se jim,... námět by vskutku idiotsky snobský...
Vložil: cermacek, 21.04.2011 22:05
Kovanda, Jaroslav: Gumový betlém
Ano není to jednoduchý text, ale číst v mhd se dá, četl jsem ho tak, s chutí...
Vložil: JeanValjean, 21.04.2011 14:14
Urban, Miloš: Hastrman
G.E.N.I.Á.L.N.Í. Postmoderna v plné kráse. Tak komplexních a hlubokých děl jsem četl jen pár a to nebyla od českých autorů. Sice co řádek to archaismus a historismus, který nenajdeš nikde na netu, ale myšlenka hluboká a přesahující pouhou ekologickou stránku. Moje hodnocení 85% - druhá část byla podle... mého názoru protažená, zbytečným se páráním s obětmi hastrmanova vraždění.
Vložil: j. šotolová, 18.04.2011 16:07
České e-knihy (2011)
to Mountbatten: jednoduše: popisuji současný stav, současnou nabídku. Kosmas zatím e-knihy neprodává.
Vložil: Mountbatten, 18.04.2011 14:03
České e-knihy (2011)
A jak se ma tvrzeni "Kindlelze vpodstate cist jen na knihach z Amazonu" k tvrzeni o chystane nabidce eformatu od Kosmasu, tj."Kosmas.cz podporuje prodej formátů pdf, ePUB ..., ale také mobi, určený právě pro čtečku Kindle" ?
Vložil: Bára, 16.04.2011 12:05
České e-knihy (2011)
Zdravím. Čtečku mám od vánoc. Naivně jsem se domnívala, že eknihy budu řádně kupovat. Mám moc ráda současnou světovou beletrii, mám téměř všechny tištěné tituly Světové knihovny Odeon. Kvalitní knihy vycházejí též ve Volvoxu, Garamondu, Mladé frontě... Bohužel tyto tituly nejdou do čtečky dostat jinak,... než vyhledáním oskenovaných knih na netu. Nabídka eknih je žalostná, nabízené tituly pro mně nejsou žánrově zajímavé. Rozhodně nejsem ochotná dát za eknihu poloviční cenu papírové knihy. Zvlášť, když k takovéto knize nemám žádné právo. Čekala jsem cenu max. do 50 Kč. Tištěné knihy mě potěší víc než datové soubory, čtečku jsem volila jako čtecí nehlavní variantu. Na cesty, do služby... Rozhodně jsem si nemyslela, že budu kroužit po netu a stahovat eknihy vyrobené na koleně. Ale díky za ně.
Vložil: Jana, 15.04.2011 17:50
České e-knihy (2011)
Informace, že čtečka Kindle dovolí v podstatě číst jen knihy zakoupené přes Amazon, není pravdivá. Mám ve své čtečce Kindle několik legálně získaných knih v češtině, naposledy jsem na severu www.palmknihy.cz zakoupila román p. Soukupové Zmizet.
Vložil: David, 14.04.2011 10:02
České e-knihy (2011)
j. šotolová: Dobrý den, ano, to tam pan autor skutečně uvádí, což nepopírám, ovšem reagoval jsem na rozpor mezi vaším tvrzením "že v lednu 2011 už v USA prodeje e-knih předehnaly zájem o knihy tištěné" a tím v původním článku "Prodej elektronických knih přesáhl v USA poprvé prodej knih vázaných. Vyplynulo... to ze statistik za městíc leden 2011.", což jak jistě uznáte je dost velký rozdíl... Článek jako takový určitě jako sumarizace špatný není, jen by to chtělo větší přesnost. PS: Ad Kindle, on ale zvládne mnoho formátu bez porušování/úprav/technických znalostí, případně sám Amazon nabízí oficiální převod některých formátů, je-li vstupní zdroj legální.
Vložil: j. šotolová, 13.04.2011 22:20
České e-knihy (2011)
to David: cituji z článku P. Matějčka, odkaz je tam uveden, autor mj. píše "E-knihy jsou nejrychleji rostoucím segmentem v jinak stagnujícím sektoru"

to Petr: v článku píšu přesně, že "Kindle dovolí číst V PODSTATĚ jen e-knihy nakoupené přes Amazon", a myslím tím bez předchozí úpravy - konvertování... ap. (samozřejmě, že veškerá ochrana se odstranit dá... - ale ne každý to dělat chce, ne každý z běžných uživatelů to dokáže). Například texty v .pdf do Kindle čtečky klidně natáhnete, ale každou stránku budete muset znovu nastavovat - to při čtení knihy opravdu unaví, zdrží a odradí.

to trpaslyk: ano, článek je povšechný, nezmiňuje všechno - i tak už je dost dlouhý. Vlastně byl jen reakcí na spuštění obchodu ebux.cz a na to, co od této události lze čekat. Za měsíc bude jistě situace s e-knihami v Česku zase úplně jiná

a za každé doplnění děkuji, jistě ho uvítají i čtenáři
Vložil: David, 13.04.2011 09:42
České e-knihy (2011)
Espoo: Bohužel ani zbytek článku zřejmě není příliš relevantní, kupříkladu tvrzení "v lednu 2011 už v USA prodeje e-knih předehnaly zájem o knihy tištěné" je zcela nesmyslné. Předehnaly zájem o tzv. hardcovers (pevná vazba), nikoli knihy celkově. A hardcovers jsou oproti paperbackům stále dosti minoritní... záležitostí.
Vložil: Petr, 12.04.2011 19:52
České e-knihy (2011)
Opravdu by mě zajímalo, kde se vzala ta fáma, že Kindle je jen pro knihy koupené přes Amazon. Není to poprvé a určitě ne naposled. Mohla by autorka vysvětlit jak k této hlouposti přišla ona?
Vložil: trpaslyk, 12.04.2011 15:35
České e-knihy (2011)
Chápu, že se zatím jedná o malé kapky ve velkém moři, ale proč autorka nezmiňuje také variantu, kdy nakladatelé vynechávají distribuční článek řetězce a nabízejí své e-knihy zákazníkům přímo, tedy prostřednictvím vlastního e-shopu (viz např. odborné e-knihy z produkce nakladatelství ANAG)? Z hlediska... kvantity je to jen nepatrný zlomek oproti gigantům typu Euromedia, ale i tak stojí za zmínku jako příklad alternativního řešení.
Vložil: Espoo, 12.04.2011 14:29
České e-knihy (2011)
To, že "Kindle dovolí číst v podstatě jen e-knihy nakoupené přes Amazon" není pravda. A když vím, že tato informace je nepravdivá, jak pak mám považovat za relevantní ostatní informace?
Vložil: mys, 08.04.2011 23:57
Urban, Miloš: Santiniho jazyk
Pozor. Tato kniha je opravdu blábol.
Vložil: Čtenář Hašek z Ukrajiny, 05.04.2011 01:37
Moník, Josef: Schweik it Easy
Thanks to Czechia for Hašek. Both for brilliant humour and for shocking describing of brutal reality of militarism & monarchy. He has shown us the genuine type of bolshevik and truthful writer as direct opposite of such scum as Stalin or Gottwald.
Vložil: pavla, 04.04.2011 18:14
Papoušek, Vladimír (ed.): Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923
Dobrý den, tuto knihu mohu vřele doporučit! Je v ní velmi hezky podán vývoj české literatury. Tato kniha lze objednat na http://www.knihkupectvi-papyrus.cz/dejiny-nove-moderny/d-155450/
Vložil: lenka, 03.04.2011 17:41
Denemarková, Radka
Zbožňuji autorku Hertu Mullerovou.. četla jsem od ní dvě knížky.. nejvíc se mi líbil Rozhoupaný dech.. koupila jsem ji na: http://www.knihkupectvi-papyrus.cz/rozhoupany-dech/d-173033/
Vložil: josef, 28.03.2011 01:52
Lipský knižní veletrh 2011 (in LtN)
Fundované a zajímavé :))
Vložil: Jana Sieberová, 26.03.2011 21:53
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Vážený pane Hejku, kdyby z Vašeho textu nebylo naprosto evidentní, že jste mou recenzi četl (a čerpal z ní), nikdy bych si nedovolila reagovat tak, jak jsem reagovala, natož ve veřejné diskuzi. Jistě máte pravdu, že moje formulace nejsou natolik originální, aby je už nikdy nikdo nemohl zopakovat, aniž... by mě citoval - a stejně tak souhlasím s tím, že obě sbírky si nejspíš budou podobné (ač jsem novou Maršálkovu knihu nečetla). Ale zároveň oba víme, že jazyk poskytuje nekonečné množství možností, jak vyjádřit určitou myšlenku, a pokud ji oba lidé vyjádří stejně, je na tom něco pozoruhodného a zvláštního. Nehodlám se však s Vámi přít o to, jestli máte nebo nemáte zapotřebí vykrádat mou práci – o tom si každý, kdo si obě recenze přečte, udělá obrázek sám. Samozřejmě se můžu mýlit. V tom případě se snad neurazíte, když vyjádřím upřímné přání se s vámi osobně setkat a pohovořit si o literatuře. Podobné duševní spříznění se totiž nevidí často. Jana Sieberová
Vložil: Jan Hejk, 26.03.2011 00:32
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Vážená paní Sieberová, na Váš dojem samozřejmě musím zareagovat. Domnívám se, že nemám zapotřebí vykrádat Vaši práci. Především podotýkám, že jsem Vaši recenzi až doposud neznal. Ne že by mě nezajímala, ale recenze na knihy/autory, o kterých zrovna píšu, nečtu, abych si udržel co nejobjektivnější přístup.... Formulace, které zmiňujete, nepovažuji za natolik originální, sám jsem jich již dříve použil. To, že se "čtenář ocitá v jakémsi bezčasí", vyplývá jasně z Maršálkova textu, dokládám to i citátem a jinak bych to ani nyní nenapsal (ostatně – jak jinak pojmenovat fakt, že se ve sbírce prolínají a zároveň rozpadají všechny časové roviny?). Že je něco "opatřené přesnou datací vzniku", to jsem napsal v recenzích několikrát, nepokládám to za nikterak původní myšlenku ani formulaci, ale za důležitou charakteristiku textu. Formulace "co je poezie ještě schopna unést" mě při čtení sbírky opravdu napadá. Myslíte, že je nutné Vám to takto "brát z úst", když ve stejném souvětí říkám totéž jinými slovy a dále to ještě upřesňuji?! Nenapadlo Vás náhodou, že to, o čem mluvíte, je zapříčiněno spíše faktem, že obě sbírky jsou prakticky totožného charakteru?! V závěru jsem rád, že se můj názor v jistých ohledech shoduje s Vaším pohledem na specifické rysy Maršálkovy tvorby (ano, všiml jsem si i dokumentární povahy textů a řady dalších věcí jako Vy). Především by mě totiž mrzelo, kdybych svými soudy poškodil samotného autora. S pozdravem Jan Hejk
Vložil: Jana Sieberová, 25.03.2011 11:41
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Vážený pane Hejku, nemůžu se ubránit dojmu, že jste tak trochu vykradl mou recenzi na Maršálkovu sbírku Kobalt přechází do krve. Nepřipadá mi to moc korektní - a jsou-li obě recenze vyvěšeny na tomtéž serveru, zdá se mi to vyloženě nešťastné. Těžko se mi věří, že nás při čtení napadaly přesně (nebo... téměř přesně) tytéž formulace ("opatřené přesnou datací vzniku", "co je poezie ještě schopna unést", "a čtenář se tak ocitá v jakémsi bezčasí"). Je mi jasné, že literárněvědný a interpretační jazyk se vyčerpává, ale tak, abychom si navzájem brali slova z úst, na tom snad ještě nejsme. S díky za pochopení Jana Sieberová
Vložil: JFŠ, 23.03.2011 09:19
Wernisch, Ivan: Nikam
To je teda zase recence
Vložil: JMH, 22.03.2011 09:15
Wernisch, Ivan: Nikam
Vy jste ještě žádný neviděla? To Vám tiše závidím. Přeji všechno dobré :-)
Vložil: Lenka Žvaková, 21.03.2011 19:09
Wernisch, Ivan: Nikam
Kolik čtenářů už asi četlo Nikam? Viz výše - hlasovalo 113 čtenářů. Kdyby se sešlo všech 113 čtenářů někde v pěkné výletní hospůdce s panem Wernischem a jeho knížkou, myslím, že by to mohl být příjemně strávený čas. Těším se na další knihy I. W. (A ještě by mne docela zajímalo, jak by asi vypadal diskuzní... příspěvek robota - viz níže.)
Vložil: djuj, 21.03.2011 16:31
Balabán, Jan: Jsme tady 1
Osobně se mi tato kniha líbí ze všech Balabánových nejvíce. Je snadněji prozřetelná a jak je napsáno výše, autor si opravdu znamenitě vybral jak protagonisty, tak prostředí, ve kterém jennají.
Vložil: JMH, 15.03.2011 19:11
Hruška, Petr
Opraveno, díky za upozornění
Vložil: Martin Langer, 15.03.2011 18:06
Hruška, Petr
Henry Moore se když tak píše s tvrdým y...Jinak děkuji za rozhovor.
Vložil: Magda de Bruin, 14.03.2011 10:16
Topol, Jáchym
Jak jsem se snažila vysvětlit už dřív, je třeba brát v potaz okolnosti, za kterých tento text vznikl: rozhovor se vedl v angličtině, autorka text zpracovala v nizozemštině, Jáchym Topol ho četl teprve dodatečně v tomto českém překladu. Text jsem umístila na iLit. pro ilustraci, jak se přistupuje k českým... autorům v zahraničí a jakým způsobem tam jsou představováni (a současně to něco vypovídá i o rozhovorech a článcích v našich médiích o spisovatelích z menších, a tedy méně známých, jazykových oblastí, protože ty vznikají podobně). Rozhodně to není spolehlivý zdroj informací.
Vložil: Nika, 14.03.2011 06:39
Topol, Jáchym
tak už jsem četla o rodině Jáchyma T. ledacos - i to, že má nějaké židovské předky... Ale o maďarských se tu dočítám poprvé.
Vložil: JMH, 03.03.2011 10:26
Hruška, Petr: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc
A proč ne?
Vložil: pro, 03.03.2011 09:26
Hruška, Petr: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc
kniha měsíce? fakt?
Vložil: Já, 01.03.2011 17:58
Binar, Vladimír
miluju Binara, je to ten nejúžasnější učitel poezie na FF UK
Vložil: Michal, 01.03.2011 12:32
Urbánková, Dagmar: Chlebová Lhota
Kniha je opravdu výjimečná, tento text Šubrtové je ovšem nečitelný a čtenáře odradí. Proč kritici neumí o knihách psát normálně?
Vložil: Anna, 27.02.2011 16:31
Co (dnes) zmůže literatura anebo od Homéra ke gamebookům
Jistěže se způsob komentování knih, jakým to činí pan Lukavec nemusí každému zamlouvat, ale cením si právě těch souvislostí, které mne samotnou leckdy nenapadnou, jak už bylo v této diskusi zmíněno. Právě to, že se několik knih k jednomu tématu octne vedle sebe v jedné recenzi, nebo spíš pojednání či... rozboru, je cenné, a už mě několikrát přivedlo ke knize, která by mi jinak unikla.
Vložil: Jakub, 27.02.2011 09:29
Co (dnes) zmůže literatura anebo od Homéra ke gamebookům
To byla spis recnicka otazka. Lukavcuv zpusob psani, respektive opisovani, kupr. "jeho" (kolik je v ni opravdu jeho?) nejnovejsi knizka, je mi protivny. Asi radeji cist puvodni autory nez Lukavcovy casto povrchni parafraze, souhlasite? Ad povrchni, tezko nebyt, "pojednavate"-li na rozloze nekolika stran... o x monografiich, ze?
Vložil: Michaela W. Caltová, 24.02.2011 14:03
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Ach jo. Je to fakt hrozný. Nemůžu si pomoct. Čim víc toho přečtu, tim je to horší. Pokusím se na to nemyslet. :-)
Vložil: jovanka šotolová, 23.02.2011 22:43
Co (dnes) zmůže literatura anebo od Homéra ke gamebookům
ano, však to autor článku nijak nezastírá, naopak pečlivě dokládá - cenné je, že ty myšlenky dává do souvislostí, které nemusí každého napadnout, už třeba proto, že nemá načteno totéž (ať v kvantitě, nebo výběru...)
Vložil: Jakub, 23.02.2011 21:56
Co (dnes) zmůže literatura anebo od Homéra ke gamebookům
Vsimli jste si, ze cely text je jen parafrazi cizich myslenek?
Vložil: Petr Koubský, 21.02.2011 13:13
Elektronické knihy 2
Rád bych poznamenal, že na e-reading jsem utratil již asi 1500 Kč, z Amazonu nakupuju pravidelně, používám Kindle, iPad, iPhone a několik aplikací pro osobní počítač na dvou operačních systémech. Článek je tedy psaný na základě celkem rozsáhlých uživatelských zkušeností (včetně předchozích platforem:... Palm, Psion, iRex). Má údajně mylná či opsaná tvrzení prosím doložit citacemi. Speciálně, pokud jde o DRM, moc rád bych věděl, jak si mám AZW převést jinam než na Kindle, anebo třeba Adobe DE z chráněného PDF do čehokoli jiného (a číst ho naopak na Kindle). Ano, dá se to hacknout, to vím a umím taky, ale o to tady nejde. Klidně říkejte, že se vám nelíbí moje názory nebo styl psaní, ale neříkejte, že opisuju nebo tomu nerozumím, protože to není pravda. (Ví bůh, že tyhle odezvy píšu málokdy, ale tohle mě drobátko namíchlo.)
Vložil: rumburath, 21.02.2011 09:42
Platzová, Magdalena: Toník a jeskyně snů
Proboha, proč tak šroubovaně?
Vložil: Román Románovič, 17.02.2011 00:09
Ryšavý, Martin: Vrač
Súhlasím, ten valiaci sa prúd reči je úžasný. Človeku to pripomenie podobne „jedoucího“ strýca Pepina z Tanečních hodin pro starší a pokročilé. Alebo kerouacovské experimenty s automatickým písaním. Ryšavého romány „na ceste“ sú ale minimálne o triedu lepšie než ošuntelý americký bigbít. Nastopro.
Vložil: Vrhel Chrchel, 15.02.2011 21:41
Ryšavý, Martin: Vrač
Mně v té recenzi chybí zmínka o tom, jak fantasticky se Martin Ryšavý vyrovnal s tak obtížnou narativní technikou jako je proud vědomí, navíc v textu, který v podstatě nemá žádnou nosnou zápletku. Takových technicky brilantních románů je v české literatuře jak šafránu.
Vložil: Otomar Dvořák, 14.02.2011 22:50
Urban, Miloš: Hastrman
Nejraději mám z Urbana první část Hastrmana a Pole a palisádu, která se tu ještě nerecenzovala. Tam se nejhlouběji dotkl mýtů země, dějin a národních démonů.
Vložil: Otomar Dvořák, 14.02.2011 22:24
Urban, Miloš
Velmi dobře vedený rozhovor, z něhož vyplyne pro čtenáře nejen poučení, inspirace, ale i celkem plastický obraz zpovídaného autora. Mimoto je Miloš Urban můj nejoblíbenější český spisovatel.
Vložil: Martin, 11.02.2011 15:13
Elektronické knihy 1 (in Knižní novinky)
Pan Pečenka zapoměl napsat zdroj dat. Ve vědeckém pojednání pak neuvedení zdroje znamená diskreditaci článku.
Vložil: Viktor Janiš, 05.02.2011 12:27
Elektronické knihy 2
Petře, díky za přemýšlivý článek, tvoji citlivou nejistotu jsem měl vždycky rád. Normálně bych si tuhle pochvalu nechal pro sebe jako typický člen mlčící většiny, ale když vidím ty komentáře, nelze jinak :)
Vložil: Magda de Bruin, 04.02.2011 13:08
Elektronické knihy 2
Hanba autorovi článku? Za to, že s ním nesouhlasíme? Takový slovník snad do věcné diskuse nepatří?
Vložil: Martin Vlček, 04.02.2011 12:37
Elektronické knihy 2
To je ale špatný text! Nevěnuji se tématu profesně, přesto jsem zaregistroval, že všichni nakladatelé nyní velmi aktivně řeší smlouvy na eknihy!, a jen se čeká než se to zpustí najednou ve velkém (asi Kosmas, asi jaro-léto 2011). Ta nabídka bude obrovská, a již i teď je velká kvalitní je ereading.cz,... ale vedle něj je spiusta jiných více však chaotićkých a nabízejí toho spousty, je třeba jen mít čtečku podporující co nejvíce formátů jak PDF s DRM, tak PDB (!), tak amazonský AZW. Není pravda že se kniha nedá kopírovat do více zařízení, když si ji legálně koupím, v tom autor evidentně píše teoretický článek a ani si to neozkoušel. Hanba autorovi článku.
Vložil: bver, 03.02.2011 13:41
Elektronické knihy 2
to Michal: Kreativita je široký pojem. Například schopnost vybrat si z množství zdrojů, analyzovat je a podat vyvážený, nezaujatý, přesto však vlastní pohled, je také kreativitou. A tu si nemůžete dovolit, aniž byste předtím poctivě nezvládl novinářské řemeslo. Správné otázky jsou cennější než špatné... odpovědí a nenaleznete v Čechách mnoho novinářů, kteří si to uvědomují tak dobře jako autor tohoto článku. Zatímco závistivě nenávistných výkřiků je všude plno.
Vložil: matěj, 03.02.2011 12:12
Elektronické knihy 2
to Michal: někdy ale není na škodu všechno, co se dá na internetu přečíst, shrnout a okomentovat, ne?
Vložil: Michal, 03.02.2011 10:21
Elektronické knihy 2
Blaboly. Kdo napíše na svůj blog "Před tvořivostí musí přijít řemeslo, ne naopak." pak sám prozrazuje, proč může napsat takový blábol. Spousta slov a otázek a žádná odpověď. Všechno jste si přečetl na internetu pane Koubský, to umí každý školák ZŠ. Vám totiž nechybí řemeslo opisování, ale právě ta kreativita.
Vložil: Terka Zrz, 07.01.2011 12:32
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Je to můj první Rudišův román a jsem nadšená chytrostí kompozice i podivně přitažlivými "punkáčovými" postavami, jejichž ztroskotané osudy nejsou v dnešním světě zase tak nereálné.
Vložil: Alena Balanová, 25.12.2010 08:03
Hiršal, Josef; Nikl, Petr: Hiršalův skicák
Tak tato kniha mě naprosto dostala:-)užasná.Ještě že ji Ježíšek objevil.Tímto děkuji knihkupectví v Brně tuším Barvič a syn :-))za skvělý tip :-))
Vložil: p., 22.12.2010 14:56
Klíma, Ivan: Moje šílené století I. a II.
tak, představa šťavnatého Klímy mě opravdu rozesmála, že by se autorka nechala inspirovat kuchařkou a zkřížila ji s žánrem recenze?
Vložil: Petr Žižka, 22.12.2010 10:37
Klíma, Ivan: Moje šílené století I. a II.
Pěkně frackovitá recenze. Ta poslední věta "Je škoda, že se podobná životní dramata neudála někomu jinému, aspoň o trošku šťavnatějšímu." je tak nebetyčně blbošská, že i sama autorka si za ni časem bude muset nafackovat. Vyčítat Klímovi, že je Klíma, je nanic; zejména když on je takový jednotně... celý život. S tou knížkou jsem měl zajímavý zážitek. Nad její didaktičností jsem v esejistických oddílech místy usykával. Pak mě napadlo využít ukázku při výuce dějepisu na střední škole. A ejhle, ten text vyjevil před takovými adresáty svoji sílu. Použil jsem kapitolu z autorova dětství, kdy se právě dostává do koncentráku - a žáci, kteří v životě nedrželi knihu v ruce (doslova! byla to opravdu velmi podřadná škola), se mě ptali, kde by si tu knihu mohli pořídit. Tak je to zaujalo. To se mi věru nestává. Intelektuál, ze své zkaženosti a rozežranosti, možná má pocit, že ta kniha jde pod jeho míru. Možná zkrátka nebyla napsána pro něho.
Vložil: Petr, 17.12.2010 12:48
Vánoční tipy iLiteratury 2010
podivuhodný konglomerát.
Vložil: petra, 14.12.2010 20:44
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
myslíte si, že Hablunda snědli?:D
Vložil: Pavel Mandys, 12.12.2010 21:47
Časopis XB-1
Oficiálně je vydavatelem prvního čísla společnost Konektor (propojuje lidi z reklamní branže), pro druhé a další čísla se dle sdělení redakce zakládá společnost nová.
Vložil: Keksik, 07.12.2010 09:52
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Rudiš je sice o pár let mladší než já, ale považuju ho za svýho generačního spisovatele. V kontextu toho, co jsem od něho četl je tohle fakt zatím nejlepší. Přelouskal jsem "Helsinky" za dva dny a už teď se těším, co nového Rudiš chystá.
Vložil: Milosh, 30.11.2010 02:48
Nikkarin: 130. Hodní, zlí a oškliví
Musím říct, že tato druhá kniha se mi VELMI líbila. Není tak dějově a obrazově roztříštěná jako Odysea, z které jsem byl spíš na rozpacích, ale vypravuje konečně příběh, a přitom stále ponechává obrovský prostor pro imaginaci a vedlejší minipříběhy bez pointy. Je radost si stránku po stránce prohlížet... a objevovat dosud nepoznané detaily, Nikkarinova kresba je prostě úchvatná a neskutečně detailní. Otázka je, jak by komiksům pomohla barva, já myslím, že by vůbec nebyla na škodu a dílo ještě více oživila, ale nevím jestli černobílost byla záměr nebo pouze znouzectnost. Tak či tak, jedná se o první český komiks, který se mi opravdu líbí a moc Nikkarinovi přeji, ať to dotáhne co nejdál!
Vložil: P, 25.11.2010 20:22
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Pokud nemáte, jste o to trapnější, že zde používáte cizí e-mail (o jehož možné nepravdivosti už jsem se taky zmínila dřív).
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.11.2010 18:00
Časopis XB-1
A Laser-books popírá, že by měl s XB-1 cokoli společného (kromě jednoho redaktora). Redakce dělá s vydavatelem velké tajnosti, doména casopisxb1.cz je zaregistrována na jméno jednoho reklamního magnáta.
Vložil: Mruk, 25.11.2010 14:48
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Oj, asi se nad sebou budu muset zamyslet. Na zaver uvedu namatkou vybrany citat, abyste vedeli, na ci stranu se tu stavite: ... ponaučení, která z toho vyvozuje pro lidi, jsou zcela reálná a pochopitelná a navzdory některým mým výhradám stojící za úvahu. Pa.
Vložil: Anna, 25.11.2010 14:41
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Já bych opravdu tuto nedůstojnou diskusi ukončila. S lidmi typu Mruk opravdu nemá cenu ztrácet čas. Kritizovat ano, na to má každý právo, ale urážlivě a posměšně měnit lidem jména či je nazývat familiárně, ačkoli svůj protějšek neznám, to opravdu svědčí o úrovni pisatele. Howg.
Vložil: Mruk, 25.11.2010 13:47
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Venovat tolik usili a textu ruznojazycnym mutacim webovych stranek jiste nemecke firmy... rozkosne. Vy asi fakt verite, ze mam neco spolecneho s P. Mrukem.
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.11.2010 11:04
Časopis XB-1
1. Nikoli Laser, ale Laser-books; v tom je rozdíl :-) 2. Ikarie XB-1 není první český SF film: Muž z prvního století je o dva roky starší. 3. Sama Ikarie převzala název a valnou část redakce z fanzinového "almanachu science fiction", jehož vydala "405. ZO Svazarmu, klub AV tvorby SFK ADA pro svou... vnitřní potřebu" v letech 1986–8 čtyři čísla pod označením Ikarie XB-1 až Ikarie XB-4, sloužícím hlavně k obcházení dobové regulace periodického tisku. Odtud ta tradice.
Vložil: P, 24.11.2010 22:39
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
to Mruk:
Nesouvisí s Janem Lukavcem (podotýkám, že se nikoho nepokouším hájit - to už jsem snad vysvětlila v předchozím přípěvku). Souvisí s vámi.
Asi jste dobře nepochopil, proč si myslím, že zrovna vy byste raději nikoho ponižovat neměl (kritizovat klidně, avšak kultivovaně!). Myšlenku... vyjádřím jasněji: na něco si tu hrajete a ponižujete jiné, a přitom sám sebe prezentujete tak amatérsky, až je to k smíchu.
I slovo francouzština máte špatně.
Jestli jste opravdu tak dobrý, že poznáte kvalitu článku z hlediska obsahu i formy, proč vaše stránky vypadají jako od studentky, co byla o prázdninách dělat au-pair - nebo si je vytváříte sám s programem typu Google Translate?
Při vaší jazykové zdatnosti či snad inteligenci, kterou tu tolik stavíte na odiv, byste mohl vědět, že takhle to s jazyky nefunguje a že bude lepší zaplatit za tu jednu normostranu nějakému překladateli. Můžete si být jistý, že jde o "špatně napsaný text" (vašimi slovy ODPAD, mými slovy Příště zkuste víc přemýšlet). Člověk, který věří práci nedokonalého překladače a přitom ze sebe dělá bůhvíco, je zajisté nejpovolanější osobou ke shazování ostatních.
Historka na závěr: na svých stránkách nabízíte mimo jiné kurtoazní služby. Zrovna k vám to sedí, kurtoazii přímo ztělesňujete.
Vložil: O.Doubek, 24.11.2010 19:24
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
A co mají společného nadávky, invektivy a vtipné výkřiky s věcnou kritikou "špatně napsaného článku". Nebo něco takového nelze od občasného čtenáře těchto stránek očekávat?
Vložil: Mruk, 24.11.2010 18:01
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
??? Jak souvisí francouzská mutace webových stránek s Lukavcovou grafomanií? Jak souvisí špatný překlad do francouzštiny s naprostou s Lukavcovou neschopností napsat slušný článek v rodném jazyce? Jinak dojat snahou. Prstů na ruce: jeden.
Vložil: Peťula, 23.11.2010 21:05
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Teda Mruku, musím říct, že jste mě zaujal. (svoje jméno jsem rovnou uvedla zdrobněle, abych vám usnadnila práci). Tak jsem zadala váš e-mail (snad pravdivý) do googlu a nestačím se divit. Sice dobrý a špatný článek nepoznám a hodnocení se tedy vyhnu, ale na rozdíl od vás umím francouzsky a musím říct,... že za takové chyby, co máte na "profesionálních" stránkách, bych se styděla i po pěti lekcích... Takže prosím, kritizujte, máte na to právo a já s ním souhlasím, ale neponižujte, když nezvládáte spravovat vlastní stránky, které jsou zase vaší vizitkou.
Vložil: Mruk, 22.11.2010 10:37
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Pochopitelne, Andulko, svedci, ze - narozdil od jinych - poznam hloupy a spatne napsany text. Mruk
Vložil: Anna, 22.11.2010 10:27
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
To Mruk Tak to nečtěte, jiné to třeba zajímá, ale osobní útoky (a tenhle není první, že?) svědčí spíše o Vás.
Vložil: Mruk, 21.11.2010 19:33
Putna, Martin C.: Česká katolická literatura 1918–1945 (in MF)
Prvni veta clanku je bomba, skvela ukazka Pukavcovych stylistickych vloh a "uvazovani" vubec.
Vložil: Mruk, 21.11.2010 19:30
Petr, Jaroslav: Když jdou ryby rybařit (in LtN)
Proc tu neni kolonka ODPAD! jako na CSFD? Zaslouzil by si ji kazdy Pukavcuv clanek!
Vložil: Pavel Mandys, 20.11.2010 15:40
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Rozjetý náklaďák se objeví už v první třetině knihy, takže není důvod ho tajit. Jednotlivosti vytýkám právě proto, že na princip je povýšit nelze - v kontextu celku knihy jsou vskutku jen dílčími nedostatky. Ad marta: uvozovky naštěstí existují.
Vložil: Richard, 20.11.2010 01:06
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
Nechci rejpat, ale "nesluší prozrazovat" vs. "rozjetý náklaďák" si fakt trochu protiřečí. Kromě toho vytýkat jednotlivosti a nesnažit se je povýšit na princip mi přijde trochu zbabělé. Na Rudišovu knihu jsem slyšel poměrně dost názorů, většina z nich nepříliš lichotivých, takže docela oceňuju, že autor... považuje Konec punku za nejlepší Rudišův román. Ale jeho argumentace mě moc nepřesvědčila.
Vložil: marta, 17.11.2010 18:21
Rudiš, Jaroslav: Konec punku v Helsinkách
nebesa nebesa. co by autor recenze delal, cim by si pomahal pak, kdyby neexistovaly uvozovky?
Vložil: JMH, 09.11.2010 22:47
Göbl, Pavel: Penis pravdy 2012
Jakub Řehák: Máte pravdu, vycházel jsem z nespolehlivého zdroje. Děkuji za upozornění a omlouvám se za chybu.
Vložil: Jakub Řehák, 09.11.2010 11:27
Göbl, Pavel: Penis pravdy 2012
Chtěl bych jen recenzenta upozornit, že hned na začátku má poměrně hrozný věcný lapsus: "...Objev roku za prózu Tichý společník: ta v podobě scénáře položila základ pro film a divadelní hru Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí..." Plácačka je přeci film podle docela známé, stejnojmenné hry Reného... Levínského a Tichý společník je jiný, autorský scénář. Mezi Plácačkou a Společníkem není žádná faktická spojitost.
Vložil: Kočka Malvína, 07.11.2010 16:39
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Vykuku, tak něco napiš, svět čeká! Davide, jakkoliv rozčílen, kdo neumí pravopis, není pro mě partner do diskuse o literatuře. PS
Vložil: David, 19.10.2010 19:59
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Pardon. Samozřejmě "vidí" - byl jsem poněkud víc než rozčilen.
Vložil: David, 19.10.2010 19:58
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Taky moc nechápu, co na tom dnešní svět vydí. Každopádně je to jeho pravým obrazem - tak snad tak rádi zíráme do zrcadel (ne za ně)...
Vložil: editiodauphin, 05.10.2010 07:57
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Prosil bych o laskavé zařazení www.dauphin.cz a www.druzstevniprace.cz pokud uznáte tyty za nakladatelství hodné. Děkuji!
Vložil: Otto Hejnic, 30.09.2010 14:03
Bílek, Petr A. (ed.): Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace
Iveta Bartošová, infantilní osobnost, která vydržela na výsluní dodnes, asi byla charakteristickou postavičkou normalizační éry, ale jediný prosovětský zpěvák byl Pavel Liška, dále existovala skupina Plameny. Takový Josef Laufer, původně rocker, si do smrti bude vyčítat, že nazpíval píseň o statečném... kapitánovi Minaříkovi. Ježe za normalizace přežívala bigbítová generace, odkojená Beatles a Rolling Stones, která se považovala za součást celosvětové subkultury, zahraniční i polská rádia tehdy vysílala celé LP kapel, desky se pašovaly a prodávaly na burzách, přetáčely se na cívkové magnetofony a nahrávky se šířily dál, téhle skupině lidí byla Iveta Bartošová a celá normalizovaná česká pop music ukradená. Začátkem 70. let byl rock zakázaný, ale paradoxně, díky tomu, že se nesmělo nahrávat v angličtině, vznikly desky jako Kuře v hodinkách. Normalizace na „kulturní frontě“ to byl věčný boj, dokládá to například znovu na ČT2 uváděný seriál Bigbít. Nesocialistickou kulturu si musel tehdejší posluchač a čtenář hledat, shánět, proto si ji cenil. Otto Hejnic
Vložil: Šlaufina, 29.09.2010 14:19
Jelínková, Eva: Echa expresionismu. Recepce německého literárního hnutí v české avantgardě (1910–1930)
Tak už přečetla, spokojenost. Smekám klobouk hlavně nad rozsáhlou bibliografií, rozdělení podle jednotlivých autorů je dobrý nápad, člověk si dokáže udělat komplexní obrázek, který spisovatel byl, takříkajíc, v kurzu. A ještě větší radost mám z faktu, že pár knih zmiňovaných mám doma ve své sbírce :-))...
Vložil: jaajy, 28.09.2010 23:24
Hájek, Jonáš: Vlastivěda 1
mně do básně k Rýnu a proviantu ten "červenkovský verš" dost sedí, ale to je jedno. názor. ovšem podsouvat Hájkovi na jeho základě snahu ohromit znalostmi a rozhledem - "co všechno zná(dokonce i Červenkovy Dějiny!)" - mi přijde spíš škodolibé než věcné.
Vložil: Ivo Fencl, 28.09.2010 20:14
Urban, Miloš: Sedmikostelí
Máte právo na ten názor a Sedmikostelí asi není nejlepší kniha Miloše Urbana, nicméně třeba já ji jako nudnou zdaleka nevnímám a není snad sporu ani o autorově talentu. Ivo
Vložil: Pavel, 28.09.2010 15:41
Urban, Miloš: Sedmikostelí
O panu Urbanovi a jeho tvorbě jsem už ledaco slyšel, nutno podotknouti, že vesměs v pozitivním duchu, a i recenze jsem nacházel dobré až výborné, tedy jsem po jedné z jeho knih sáhl a ... velké zklamání!!! Nuda, nuda a nic než nuda. Ocenit lze jen dobrou češtinu - ta je dnes čím dál větší vzácností.... Doporučit mohu knihu snad jen jako průvodce po pražských GOTICKÝCH památkách. Suma sumárum: dobré vzdělání z vás ještě neudělá dobrého spisovatele - chce to také kapku nadání.
Vložil: Michaela W. Caltová, 26.09.2010 19:14
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Možná mám poněkud zastaralé postoje, ale i když si zachovám objektivitu, musím říct, že vrchol současné české literatury si představuji všelijak, jen ne takhle.
Vložil: Julek, 25.09.2010 18:59
O umění, literatuře a touze „vědět víc“ (in Host)
To je zase matlanina. j.
Vložil: Ivo Fencl, 25.09.2010 06:02
Bílek, Petr A. (ed.): Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace
Marný pokus o zastřešení něčeho, co zastřešit nelze. Hledání obecnosti, kde není (ano, místy je, ale...) Paušalizace, rozdrobenost, vytrhávání jednotlivostí, které byly míněny úplně jinak, ale i jinak dopadly - a zde je z toho dělán obecný znak. Vcelku kniha psaná cestou nejmenšího odporu a beroucí... si moc velké sousto. Skoro bych řek, že kniha podbízející se očekávání imaginárního zadavatele.
Vložil: Jan Vaněk jr., 24.09.2010 17:12
Bílek, Petr A. (ed.): Tesilová kavalérie. Popkulturní obrazy normalizace
Téma vypadá zajímavě, provedením si nejsem jist – několik disparátních témat smícháno a zalito sémiotickou omáčkou, jako už u předchozího sborníku editorů, zemano-bondovského. Jak je tancovačkový oplodňovák o "klukovi jako ty", který se vymlátil na motorce, "příklad[em …] tendence" "představy neodvratné... apokalypsy, náležející dobovému katastrofickému makronarativu" spíš než třeba Všechno na Mars téhož interpreta (zapadající do tehdejší obliby "ekologických apelů", respektive hrození odlidštěním)? Mimochodem, redakce nebo "editace", to teď fakt nejde uvádět jako "autora článku" člověka, který dotyčný text doopravdy napsal?
Vložil: Mirda, 27.08.2010 12:55
Hájek, Jonáš: Vlastivěda 1
ad poslední věta. to samé se dá ale s klidem říci i o polovině mladé české literatury... jinak je zajímavé, jak lze také knížku číst, některé věci zmíněné v recenzi by mne opravdu nenapadly...
Vložil: Šlaufina, 27.08.2010 10:46
Jelínková, Eva: Echa expresionismu. Recepce německého literárního hnutí v české avantgardě (1910–1930)
Tak na toto se velmi velmi velmi těším. Expresionismus obecně já moc moc moc ráda, tak uvidíme. Hned si knihu objednám. A tajně budu doufat, že se alespoň trošička prostoru třebas dostala i na Rakušany, protože ty já úplně nejraděj.
Vložil: Hana, 25.08.2010 19:21
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda existuje nějaký ucelený seznam nakladatelství, která vydávají dívčí románky. Předem děkuji za informaci
Vložil: Simona, 20.08.2010 11:08
Kocábová, Natálie: Monarcha Absint
Kristova noho! Buď semi knížka líbí nebo ne, ale proč pořád opakujete, že to psala Kocábová...myslím,že by tady nikdo z Vás nenaložil tolik úsilí tady plivat jed, kdyby to psala Jana Nováková! To,že má známého otce znamená, že se nesmí nijak projevovat? Znamená to pro ní slovní vězení? Nesmí zpívat,... nesmí psát knihy, nesmí hrát, nejlépe kdyby kdělala v Lidlu na kase, aby nebyl obviňována z protekce!!! Je většinou normální, že umělecké geny se v rodinách dědí! Co takhle starý Prachař s Batulkovou a jejich syn Jakub? Co takhle Vladimír a Michal Dlouzí? Co takhle Kerndl a mladá Kerndlová? Černoch a Tereza? atd atd...mohla bych taklhle pokračovat do alelůjá! Prostě se naučte zkousnout, že v rodině se dědí umělecké geny a že dcera Kocába se bude pravděpodobně taky věnovat v těhle kruzích a jestli se Vám její dílo nelíbí, tak to nečtět, je to věc vkusu. Mě sejejí knihy líbí a její hudba taky a je mi úplně u zadku, čí je dcera!
Vložil: Hájek, 10.08.2010 18:29
Souvislosti 2/2010
ještě Yveta Shanfeldová (Sh- správně)
Vložil: JanLuk, 10.08.2010 17:22
Zrcadlo všední i nevšední
Omlouváme se, ale to je dotaz pro psychiatra či psychologa. Na akademické rovině jsem se snažil s nimi téma zrcadla konzultovat, ale dostalo se mi od nich většinou odpovědi, že zrcadla zajímají spíš umělce a literáty než je. Schizofrenie ale spadá zase do jejich kompetence.
Vložil: Gabriela Kissová, 09.08.2010 03:12
Zrcadlo všední i nevšední
Máme syna.Bude mu za chvíli 20 let.Všechny symptómy vedou k schizofrenii.Střední školu nedodělal, z práce odešel, když mám prac. volno, vnímam jeho přítomnost celé hodiny před zrcadlem /samomlouva a opakování slov z televize/,vulgarita, osočování , negativita, frustrace na denním pořádku, jsme nešťastní,... co máme dělat?
Vložil: eva menzelová, 06.08.2010 20:17
Kocábová, Natálie: Monarcha Absint
NATÁLIE, pokud ještě chcete natočit dokument o miladě horákové, našla jsem zajímavý zdroj v knize: FRÝDLOVÁ, Pavla: Ženská vydrží víc než člověk. Praha, Lidové noviny 2006, s. 125-153. Pokud chodíte do Městské knihovny: signatura G 8778 :-) Řekněte jí to někdo, prosím Vás, nemám na ni kontakt. Děkuju.... Eva
Vložil: zdeňka, 06.08.2010 17:27
Macura, Ondřej: Netopýři
Prostě jsem to začla číst a nepřestala jsem na to myslet dokud jsem to nedočetla a pak ještě dlouho potom.
Vložil: , 06.08.2010 11:16
O čem se nemluví
bidet?
Vložil: Ivo Dančev, 05.08.2010 09:33
O čem se nemluví
Marně hledám, jak se nazývá to zařízení, která by bylo záhodno použít po použití toaletní mísy, a které se toaletní míse poněkud podobá. Slouží k dokonalejšímu omytí intimních částí těla po použití toaletního papíru.
Vložil: kristyna, 04.08.2010 15:09
Soukupová, Petra: K moři
Na ty knizce je pave hezke, jak je vse strucny a musi se hledat prave ten skryty vyznam. Je to obycejny zivot a ne naky romanky jak jsou vsichni stastny ... libila se mi moc
Vložil: jihlavak, 04.08.2010 14:05
Putna, Martin C.: Česká katolická literatura 1918–1945 (in MF)
semin na svem blogu publikovanem na ihnedcz pise, ze homosexualovi putnovi pujcoval byt, takze vztah k nim jiste nema az tak vyostreny, jak by se zdalo z jeho textu, nicmene na seminovi je videt, jak tvrde jadro katolicke publicistiky je vlastne mekke, uz to neni ten stary dobry katolicky sadomasochisticky... salon jardy durycha :-)
Vložil: Roman, 03.08.2010 16:24
Zmeškal, Tomáš: Životopis černobílého jehněte
Plný souhlas. Prozrazovat v recenzi klíčové informace o ději je čirý hovadismus.
Vložil: Markéta Kittlová, 19.07.2010 11:35
Souvislosti 2/2010
Chybu jsme opravili, omlouváme se.
Vložil: OS, 19.07.2010 10:44
Souvislosti 2/2010
Omlouvám se za chybu a děkuji za připomínku. Označení "stařec" patří AD, s tím 16letým nerozumím poznámce.
Vložil: Jan Vaněk jr., 19.07.2010 01:36
Souvislosti 2/2010
A ještě jako šestnáctiletý (stařec); to je fakt kapitální gól. Tradičně vynikající článek AD je dostupný i na souvislosti.cz.
Vložil: jk, 18.07.2010 20:32
Souvislosti 2/2010
Philip Roth již zemřel...? A dokonce již loni?! Drobné nedorozumění a hned je z toho dobře utajená smrt...
Vložil: Petr Kitzler, 15.07.2010 11:26
Putna, Martin C.: Česká katolická literatura 1918–1945 (in MF)
To Kahovec: Jiste máte pravdu,že podobné věci by se v recenzích (obzvlášť "odborné" literatury) objevovat neměly. Jelikož se však jedná o text převzatý z MfDnes, iliteratura do něho nemůže zasahovat.
Vložil: Josef Král, 09.07.2010 10:51
Zgustová, Monika
Vážená paní Zgustová, proč Vám píšu až třináct let po I. vydání Vaší knihy V rajské zahradě trpkých plodů by bylo možné podrobně zdůvodnit, ale to by vniklo tak dlouhé psaní, že byste se zděsila a ani nezačala číst. Pokud pro Vás "problém Hrabal" není vyřízen zmíněnou Vaší knihou,... klikněte si na www.antikvariatking.cz,(tlačítko Připravujeme k vydání) kde si můžete přečíst můj Střemhlavý let v kleci (pokusy o hledání vlastní identity a hovory s Bohumilem Hrabalem). Kromě jiného je to šest rozhovorů v letech 1984 - 86, kdy psal trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky a permanentně se nacházel v nádherné psavé euforii. Přestože moje knížka vychází z jiného vztahu k Hrabalovi než Vaše, také se nedočkala vděku od jeho pivních kamarádů. To je tím, že se pasovali na arbitry a jsou neústupní jako křižáci při ochraně Božího hrobu. Intoleranci v jakékoli podobě nenávidím a tak není divu, že až na vyjímku s Vláďou Merhautem nejsem s nimi kamarád. Ale Vláďa to je spíš Boudník - však jistě znáte Merhautovy knihy, které o něm napsal. Přeju vše nejlepší v životě i literatuře. Josef Král
Vložil: Kahovec, 08.07.2010 07:02
Putna, Martin C.: Česká katolická literatura 1918–1945 (in MF)
Nerozumím tomu, proč je nutné zmiňovat autorovu citovou orientaci, to je snad jeho osobní věc. Nebo snad u jiných budete psát o stavu jejich manželství, případně seznam milenek?
Vložil: Jan Vaněk jr., 17.06.2010 21:42
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Existuje, vizte knihovní katalogy.
Vložil: vera buriankova, 17.06.2010 12:27
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
K narozeninam jsem dosala knizecku od Ricka Warrena The Purpose Driven Life (Jak zit zivot, ktery ma smysl) . Existuje cesky preklad?
Vložil: editace, 01.06.2010 17:50
Kratochvíl, Miloš: Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech
chyba, děkujeme za upozornění
Vložil: Gregoryiiii, 01.06.2010 13:43
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
Nějak mi unikla jiná věc : Co se stalo s Marianne ?? Někde byla malá narážka (něco s kufrem) ??
Vložil: a, 01.06.2010 13:07
Kratochvíl, Miloš: Strašibraši aneb Tajemství věže v Kamsehrabech
proc se mi to zobrazuje v chorvatske literature?
Vložil: jovanka šotolová, 23.05.2010 11:10
Knihy Google 2010 - aktualita
rozhovor je opravdu rozhovor :) - z pozice své funkce v Google pan de la Mora samozřejmě těžko může odpovídat jinak...
Vložil: Vojtech B, 21.05.2010 07:02
Knihy Google 2010 - aktualita
Možná je to nedostatkem spánku, ale přijde mi, jakoby celý rozhovor byl jedním velkým PR článkem do kterého jsou přidány otázky (na které ale pan de la Mora zásadně nereaguje), aby to trošku vypadalo. Například odpověd na otázku: "Která země je nejdál v přechodu k nabídce knih v elektronickém formátu?"... je velmi zábavná. Panelovou diskusi jsem navštívil a tam mi pan de la Mora přišel poměrně k věci, tak mě to teď trošku zaskočilo.
Vložil: redakce, 19.05.2010 17:12
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Děkujeme za doplněné informace.
Vložil: Veronika Mlynářová, 17.05.2010 16:31
Hakl, Emil: Pravidla směšného chování (in Čro 3 – Vltava)
Moc se mi ná té knize líbí, jak je napsaná, jaké jsou tam obraty a slova. Přála bych panu Haklovi, aby jeho knížky byly jednou plně doceněny. Jsou mimořádné.
Vložil: Lucie, 11.05.2010 13:56
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
to asf: trochu vám rozumím, taky jsem se zhruba ve třetině knihy "zasekla" a pocítila něco jako: že se "trochu nudím", ale knihu jsem nakonec dočetla a nelituji toho. Přesto mě naplnila spíš pocitem hořkokyselým. Přidávám se ke všem, kterým v knize vadil nespisovný jazyk, několikrát jsem se přistihla,... že mě to natolik irituje, že mě to až odvádí od vnímání děje. Na knize jsem ale už průběžně oceňovala především to, že jsem mohla nahlédnout do úplně odlišné kultury, takové knihy mě prostě budou vždycky zajímat..
Vložil: editace, 08.05.2010 09:18
Hůlová, Petra: Strážci občanského dobra
Děkujeme za upozornění, opraveno.
Vložil: faul, 07.05.2010 17:34
Hůlová, Petra: Strážci občanského dobra
by me zajimalo proc je petra hulova v chorvatske literature...
Vložil: Ondrej Vaclav, 04.05.2010 22:10
Činátlová, Blanka: Příběh těla
Cira esence pseudointelektualismu..
Vložil: Edgar de Bruin, 03.05.2010 13:04
Hůlová, Petra: Strážci občanského dobra
Proc anonymne kritizovat, selatko? Jste tak zbabely?
Vložil: kakajici selatko, 03.05.2010 11:29
Hůlová, Petra: Strážci občanského dobra
vypocena neumelost - je to s vama mila pani hulova cim dal horsi
Vložil: Jan Horák, 02.05.2010 23:25
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
"Proto se v poslední době dostaly do popularity knihy plné mýtů, bajek, pohádek a pověstí jednotlivých národů a kultur světa." ...Kdo dokáže napsat takovou větu, zasloužil by 25 na holou a pětku z češtiny, a ne mu zveřejňovat kritiky. K obsahu se vyjadřovat nemohu, protože dále jsem již tuto "kritiku"... nečetl.
Vložil: Hana, 01.05.2010 19:24
Balabán, Jan
Velká škoda. Byl to citlivý muž, který nepředstíral, že jsme všichni skvělí a úspěšní. To mnozí víme, jen to neumíme tak dobře napsat.
Vložil: rýžový nákyp, 01.05.2010 14:05
Prosolení - večer autorského čtení almanachu Wagon
jelikož jsem nebyl účastníkem večera, dovolím si teoretickou poznámku. - jakub patrně myslí "autora" jako hypotetický konstrukt původce vytvářený z textu samotného. - moje zkušenost mi říká, že čtu texty, a ne jejich psychosomatické zástupce. - prostě básně nejsou lidi, nemohou se tedy projevovat, jak... se zde píše o P. Motýlovi. - trváme-li na tom řadit básně do kontextu díla jejich autora, nemáme po ruce více než onen hypotetický konstrukt. - až P. Motýl, nebo kdokoli, jednou umře, jeho básně neumřou s ním. - bude se mluvit o autorovi existujících textů.
Vložil: Magda de Bruin, 20.04.2010 11:20
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Já se ale opírám o jistou osobní informaci, ze které vyplývalo, že to skutečně vycházelo z okruhu poroty. Už ve chvíli, kdy mi to ten člověk vyprávěl, mě to zarazilo. Jistěže šlo o kategorii česká próza, "Kniha roku" se náhodou strefila tak, že se ocenění mezi dva nejžhavější favority rozdělilo. Ani... tak tohle "prosakování" nepovažuju za důstojné.
Vložil: Viktor Janiš, 19.04.2010 15:43
Soukupová, Petra: Zmizet 1
V kuloárech se mohlo maximálně šuškat o tom, kdo patří k favoritům na ocení v kategorii česká próza, nikoli na hlavní cenu. (A člověk k tomu nepotřeboval být žádný Sherlock Holmes, když na veřejnou prezentaci výsledků jednotlivých komisí vyrukovala zmíněná porota jen se dvěma jmény [Soukupová Matoušek]... a s ujištěním, že další čtyři dodá :))
Vložil: Magda de Bruin, 19.04.2010 11:38
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Taky doufám, že to kamarády nebylo. Jako obyvatelku kalvinistické země mě ale zarazilo, že výsledky přesně odpovídají tomu, co se v kuloárech šuškalo už přinejmenším před měsícem na veletrhu v Lipsku, totiž že se letos bude rozhodovat mezi Matouškem a Soukupovou. Měla to být fáma z okruhu poroty. Tohle... "prosakování" lidí, kteří by měli být vázaní mlčenlivostí, ale nemohou odolat pokušení dát najevo svou informovanost a vlivnost, mě na tom asi zaráží nejvíc.
Vložil: Viktor Janiš, 19.04.2010 01:18
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Vykukovi: V hlavní kategorii hlasovalo kolem 150 lidí z 300 oslovených. Takže kamarády to vážně nebylo.
Vložil: vykuk, 18.04.2010 22:51
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Naprosto děsný, ale kamarádi zvítězili - dostala magnézii. Tzn. výsledky akademie jsou zfalšovány. Puberťák by to napsal taky.
Vložil: Rudolfa Králová, 06.04.2010 12:18
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
Pane Tomšíčku, právě jsem dočetla vaši knihu "Do Vladivostoku na zmrzlinu". Je naprosto skvělá a nádherná. Člověk musí číst a číst a je smutný když je u konce. Právě se chystám s manželem na Bajkal, byli jsme ve Vladivostoku i Novosibirsku a tak mi tato místa byla známá. Vaše názory i postřehy korespondují... s mými. Obdivuji vaše vytrvalost a odhodlání a také vaši schopnost napsat takový skvělý cestopis. Chci přečíst všechny knihy, které jste napsal.Přeji vám ještě hodně šťastných kilometrů.
Vložil: Anna Cermanová, 26.03.2010 09:53
Zmeškal, Tomáš: Životopis černobílého jehněte
Myslím, že není zrovna fér v recenzi prozradit, která z dvou ústředních postav zemře; zvlášť když to tvoří jednu z point románu...
Vložil: Tomáš, 23.03.2010 01:14
Urban, Miloš: Sedmikostelí
Až na ty žvásty o horizontále a vertikále docela dobrá recenze. Bohužel jsem neměl stejný čtenářský zážitek jako její pisatel, a tak jsem se u čtení převážně nudil. Možná jsem měl ale přehnaná očekávání, že by česká literatura mohla mít vypravěče srovnatelného s Umbertem Ecem, bohužel..
Vložil: Jan, 19.03.2010 17:09
Šrut, Pavel: Pan Kdybych hledá kamaráda
Do půlky je to jakžtakž zábavné, od druhé půlky plácání starého pána.
Vložil: Jan, 19.03.2010 17:08
Míková, Marka: JO537
Knihu už protlačili. Protekční porota se o to zasloužila. Je to děs a trapas. Trapas je také to, že se s takovou literární hrůzou paní recenzentka zdržuje. Ale těď mě napadá, není ona paní recenzentka také v porotě Magnézie, která knihu nominovala???
Vložil: JAn, 19.03.2010 17:05
Toman, Marek: Můj Golem
To je tak příšerná kniha, že si nadávám, že jsem podlehl vašemu pěknému hodnocení. Obšlehnuté motivy, kde se dá plus příšerný jazyk. Často nesrozumitelné konstrukce apod.
Vložil: Witold, 16.03.2010 14:32
Wernisch, Ivan: Kominické lodě
Vtipné, smutné, mrazivé, místy velmi rafinované, výborné. S honórem, s honórem!
Vložil: Kašpar, 13.03.2010 13:20
Míková, Marka: JO537
Hm, recenze nic moc. Baobab je ovšem mocná síla a určitě knihu protlačí k nějaké ceně. Co na tom, že zjevně děti bavit nebude.
Vložil: lallalllllllllllllll, 12.03.2010 12:20
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
ahoj jak tam někdo psal že to jsou hnusný básničky tak by se měl podívat do zrcadla a teprv uvidí kdo je hnusnej!!!!!!!!!!!!!!! já bejt tebou a podívat se do zrcadla tak bych se šla zblejt a plnila bych 6. pytlík!!!! náhodou to sou ůžasný a srandovní básničky!!!!! de vidět že ten kdo psal ten článek... nemá smysl pro humor!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! výborně pavle šrute !!!jsem váš fanoušek!!!
Vložil: Janinka, 12.03.2010 08:41
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
Šruta nám shora cpou, ale je to bída. To nejdou básně, ale zní jako když lejete vodu na plech.
Vložil: Hanoosek, 09.03.2010 14:10
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
Já jsem báseň Nic recitovala na soutěži... Básně Nic, Lychožrout, Drákula a Nováková z 3.C hrajeme v Dramaťáku. Pa,pa
Vložil: ADLA MADLA UMYVADLA, 06.03.2010 16:24
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
AHOJ, JAK SE MÁŠ ??? JA SE MÁM DOBŘE!!PO TÉHLE KNÍŽCE SE MI UDĚLALO JEŠTĚ LÍP!!!!!
Vložil: taťána, 06.03.2010 16:20
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
JE TO HEZKÁ BÁSNÍČKOVÁ KNÍŽKA!!! MOCMOCMOCMOCMOCMOC !!!!!!!! JA MI SICE 40 ALE STEJNĚ SE MI LÍBÍ!!!
Vložil: baba, 04.03.2010 19:48
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
tato kniha se opravdu povedla!!!! nejvíce se mi libí basen : hrabe drakula a novakova z 3.C a lychozrout. drakulu jsem recitovala na recitacni soutezi a nepostoupila jsem ale moje kamaradka ano.priste budu recitovat lychozrouta.
Vložil: E. Choroba, 01.03.2010 23:58
Prosolení - večer autorského čtení almanachu Wagon
Pokud správně chápu záznamy z Dýchánků na stránkách Čmelák a svět, jedná se o konflikt, který se už táhne nějakou tu dobu. Což sice ledacos vysvětluje, ale nic neomlouvá.
Vložil: Dee, 01.03.2010 11:08
Topol, Jáchym 2
supr
Vložil: Josef Kodet, 28.02.2010 09:20
Pilátová, Markéta: Má nejmilejší kniha
U nás v Jihlavě máme jedno knihkupectví spojené s čajovnou. Knihy zde zakoupené tak několik týdnů voní nejen novotou, ale i exotickými kraji, a to ještě dříve, než se do nich člověk stihne začíst. Je proto velice snadné se již od prvních stránek nechat unášet příběhem odehrávajícím se tisíce kilometrů... od naší země. Přidá-li se k tomu mistrný vypravěčský talent Markéty Pilátové s neobyčejně živými dialogy, které příběhu dodávají plynulý běh - ba přímo cval - je téměř zaručeno, že had Haré, Pták, Pajita a další si Vás velice brzy pěkně obtočí, a dokud nedočtěte jejich strhující příběhy až do konce, tak Vás jen tak nepustí. Prostřednictvím polsko-židovského intermezza se také můžeme dobrat k myšlence, že ona ta Latinská Amerika vlastně není až tak daleko. Věřím, že i Pulina kubánská babička by souhlasila, že "Má nejmilejší kniha" ani v nejmenším nechutná jako "vývar z deštníku", nýbrž jako poctivá, mnoha vůněmi a chutěmi překypující brazilská (bolivijská) káva. Markéta Pilátová skromný náhrdelník současné české literatury ozdobila další perlou bez ohledu na to, kolik literárních cen tento skvost nakonec letos posbírá...
Vložil: Crocuta, 21.02.2010 15:08
Urban, Miloš: Lord Mord 2
Ani já si nejsem jist, zda jsem běžným čtenářem Urbanových knih (Lord Mord je dosud šestým dílem které jsem od tohoto autora přečetl), ale literárnost výše zmíněného románu mi rozhodně nezajímavá a nudná nepřipadá - právě naopak. Právě jazyková stylizace Lorda Morda spolu s dokonale vykreslenou atmosférou... (ta je ostatně pro Urbanovy texty charakteristická)zmizelé předasanační Prahy a veskrze sympatickým (byť trochu "nemorálním"), všeho pokrytectví prostým hlavním hrdinou mne na této knize bavila nejvíc. Na další dílo Miloše Urbana se budu v každém případě těšit.
Vložil: Fin, 12.02.2010 18:42
Prosolení - večer autorského čtení almanachu Wagon
Zdravím, jelikož jsem byl posluchačem, klidně se vyjádřím - to, zda se někdo chová jako debil, nemá s tím, zda někdo umí psát, co dělat. To jsou dvě různé věci. Takže je klidně možné, že přední básník se nám předvedl v podobě předního vola, který vyrušil místnost dobře se bavících lidí kvůli svému egíčku.... A ještě chvíli rušit, byl vynesen v zubech a to ještě lidmi, kteří v tu chvíli nevěděli, s kterým předkem mají tu čest. Nedá se nic dělat.
Vložil: Jakub Řehák, 09.02.2010 14:18
Prosolení - večer autorského čtení almanachu Wagon
Zdravím, jelikož jsem byl účastníkem, nebudu se k večeru vyjadřovat, ale jednu věc musím poznamenat: Petr Motýl přední básník je. Nedá se nic dělat. JŘ
Vložil: Carli, 07.02.2010 14:37
Hájíček, Jiří: Selský baroko (in Totem.cz)
Zdravím, autor patří mezi mé oblíbené a tak jen pár poznámek jak to vidím já. "Naivní typ" znám častěji i z reality a proto mi nepřijde nereálný. Rozhodně to není detektivka s peripetií a překvapivým závěrem, protože to prostě není detektivka. Výsledkem je mnohorozměrný obraz, o kterém si musí každý... udělat názor sám, autor neodsuzuje, a ani to téma neumožňuje, z různých pohledů to prostě vypadá jinak a který pohled je ten hlavní? Čí oči použít? A toho si naopak cením. Dalo by de říci, že naopak vyzdvihuju vše co bylo v článku kritizováno. Prostě více hlav, více názorů. Já jednoznačně doporučuji jako absolutní špičku, co se týká uchopení tohoto tématu.
Vložil: jovanka, 31.01.2010 19:38
Knihotoč - partnerské instituce (nakladatelé, dárci knih)
Knihotoč běží na stránkách www.knihotoc.cz. Místo můžete nahlásit na knihotoc@iliteratura.cz
Vložil: vera koznarova, 30.01.2010 17:09
Knihotoč - partnerské instituce (nakladatelé, dárci knih)
Mám dotaz, jak a kde mohu zaregistrovat místo, kde se budou soustřeďovat a točit knihy v knihotoči.Děkuji za rychlou odpověď. Věra Kožnarová, Kladno
Vložil: , 29.01.2010 16:26
Viewegh, Michal
Děkuji za připomínky, medailon podle nich opravím. (Byť nevidím tak zásadní pochybení v uvedení tří namísto tří a půl let v učitelském povolání.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.01.2010 03:09
Viewegh, Michal
"Strávit na Sázavě" lze nejvýš pár týdnů prázdnin; Viewegh v dětství žil, jakož i nyní většinu roku žije, ve městě Sázava. A Mladá fronta nebýval časopis.

Zlatý slovník spisovatelů (podle nějž v kombinaci s viewegh.cz/autor.php,... které taky neplete název jeho alma mater a vystudovaného oboru, učil tři a půl roku).

Vložil: Jan Vaněk jr., 26.01.2010 02:20
Kocourek, Josef (in Tvar)
A musí tedy článek být označen "Deníky 1927–32, rozbor 2", když je k dispozici podstatně příhodnější škatulka "portrét [od nového roku též "profil"] autora"? Ostatně, tu větu, kterou red. cítila potřebu opozn.ovat, upřesnil vzápětí Jareš sám, jak "odpovídá vzniku článku v lednu roku 2009", kdy už se... na edici deníků muselo pracovat. Že jste radši nedoplnili chybějící diakritiku...
Vložil: Hortensie Hustolesová, 20.01.2010 15:01
Wernisch, Ivan: Kominické lodě
Já naopak, je to vynikající kniha!
Vložil: alanP, 13.01.2010 17:05
Wernisch, Ivan: Kominické lodě
Já jsem z této knihy nadmíru zklamán, může mně někdo potvrdit, že to fakt napsal Wernisch?
Vložil: Boris Gandel, 12.01.2010 21:47
Placák, Petr: Fízl
Tu je jedna vec
Vložil: Iva, 10.01.2010 14:55
Hůlová, Petra: Umělohmotný třípokoj
Ta kniha není nic než hloupá pornografie. A tím autorku nevyzdvihuji do oblak postmoderny. Naopak. "Rašple"a "zandavák" jsou natolik čitelná označení, že už ani neplní symbolickou funkci. Jsou autorčiným neustálým jednoznačným užíváním ve výmluvných kontextech naprosto lexikalizovaná, a kdyby autorka... psala "penis" a "vagina", výsledek je stejný - tedy pocit hnusu z nedostatku poezie (proč tedy nesmyslná hra s novými označeními, když nemají pražádnou funkci?). Dle mého se jen mermomocí snaží o zaujmutí nejširších vrstev, ty nejspodnější nevyjímaje. Novela dobrá tak na pokračování do Brava.
Vložil: Jiri, 29.12.2009 12:24
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 2
Většinu námitek recenzenta lze přijmout, ale i tak jde o dechberoucí čtení, alespoň v prvních částech knihy. Na začínající autorku (případně na její redakční zázemí) velmi slušný výkon.
Vložil: michal, 26.12.2009 18:38
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
už v Montespaniádě se dal poznat talent, ale to se nepodaří kritikovi, který je v zajetí tématu.
Vložil: jovanka, 21.12.2009 21:57
Šámal, Petr: Soustružníci lidských duší
to "mruk" - omlouvám se, váš příspěvek jsem smazala, toto je místo pro diskusi, nikoli pro laciné, bezduché výpady
Vložil: Ludmila, 14.12.2009 16:23
Šrámková, Jana: Hruškadóttir (in Tvar)
tuto knížku jsem přečetla jedním decham. Je svěže psaná a i příběh je velmi zajímavý.
Vložil: Petr J., 13.12.2009 19:59
Topol, Jáchym: Chladnou zemí 2
Tak tak, souhlas s Magdou de Bruin... v podzemí běloruského bunkru - muzea se to dověděl od samotného mrtvého - živého Leba. A byl to i jediný okamžik, kdy se jinak emočně chladný hrdina pořádně naštval...
Vložil: JLukavec, 09.12.2009 11:34
Heczková, Libuše: Píšící Minervy
Třeba v knihkupectví Fišer, Kaprova 10.
Vložil: Siegfried Kunze, 09.12.2009 11:15
Heczková, Libuše: Píšící Minervy
Dobrý den, prosím o podání informace, kde bych mohl knihu Píšící Minervy zakoupit. Za informaci děkuji. Zdraví S. Kunze
Vložil: Jana Šulistová, 06.12.2009 18:22
Heffernanová, Jana
Dobrý večer, děkuji, krásný rozhovor, skvělá autorka, vynikající knihy... Víc takových!
Vložil: Honza, 01.12.2009 18:17
Macura, Ondřej: Netopýři
LIBRI
Vložil: stenly1, 01.12.2009 14:17
Macura, Ondřej: Netopýři
Dobrý den, mohl by mě někdo říci , jak se řekne latinsky KNIHY ? Děkuji
Vložil: Pavel Janáček, 28.11.2009 15:34
Janáček, Pavel
I já vám, pane Vaňku, děkuju - za férovou diskusi. K tomu primátorovi jen maličkost - nemusím znát špatně Písek, stačí pokládat primátora a starostu za synonyma. Takových drobných pojmenovávacích diferencí zanedbáváme ve své jazykové praxi hromadu, a to nejen z důvodu slabší znalosti jazyka, oslabené... jazykové kompetence v jedné tematice, nebo i vágní představy o příslušné oblasti jevů. Tuhle jsem nemohl v hospodě jednomu dobrému muži vysvětlit, že poslanec je něco jiného než ministr; rozdíl mezi zákonodárnou a výkonnou mocí mu zcela zakrýval názor, že jeden jako druhý jsou to - říkal on - k..... Dnes jsem chtěl v železářství platit lopatu a oni mi ji nechtěli prodat, protože to byl rýč. Není to úplně ten samý příklad, ale rozumíte mi. Samozřejmě se mi do toho promítá, že když jsem Legendu o Dračí zátoce četl, nevěděl jsem nic o tom, že by její autor či autorka měla žít v Písku, to už je věc následné legendy, s níž porota LCKK neměla nic do činění, neboť její práce končí výběrem vítězného díla. - Ale jinak. Podobně jako paní de Bruin jsem zvědav, s čím přijde pan Cempírek, až s něčím přijde; jen se obávám, že skutečné motivace ani zázemí a rozměry této mystifikace se z jeho vyjádření dozvědět nemusíme. Hezký víkend všem.
Vložil: michaela otterova, 28.11.2009 14:51
Janáček, Pavel
Autorovi dotyčné knihy (ať už jím je kdokoli) děkuji, že svou mystifikací upozornil na všeobecné přeceňování literatury "autentického zážitku". Své peníze si zaslouží. To jsme zas jednou naletěli!
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.11.2009 13:00
Janáček, Pavel
P. Janáčkovi tradičně děkuji za podnětný komentář, ale s jednotlivostmi nesouhlasím. Koncept "textu an sich" je mnohdy užitečný nástroj, ale - mějte si mě za naivistu, ano primitiva, který si při čtení slabikuje a volá "Kašpárku, pozor, drak!" - nedá se absolutorizovat. Je vcelku triviální fakt,... že reálie v literárním díle jsou jen výběrem ze skutečného světa, ale to bývá vlastní podmnožina: jistě lze napsat román z Prahy, ba i o Praze, kde nepadne jediná zmínka o existenci Hradčan, metra atp.; pokud v něm ale bude stát, že město leží na Dunaji (a, samozřejmě, z textu nebude vyplývat, že je to součást záměrného ozvláštnění), zůstanu u toho, že to vrhá stín na autorova tvrzení o znalosti materiálu. Co se týče příčiny, resp. motivace "profláknutí": V Pavelkově odhalení není uvedeno, kdo onen mail rozesílal - na www.tyden.cz sice Mandys píše výslovně, že Žák, ale ne způsobem, který by nemohl vycházet ze stylizační nepřesnosti. Připouštím ovšem, že podle www.jihoceskaliteratura.cz jde zřejmě o Žákovu akci. Nicméně viděl jsem už tolik bottom-quotovaných mailů zaslaných omylem třetím osobám, že bych pořád nevylučoval ani Cempírka samotného, a rozhodně ne počestný omyl. (Bohužel kontakt na p. Pavelka jsem nikde neobjevil.)
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2009 12:36
Janáček, Pavel
To rozvíření vášní připomíná odhalení Marka van der Jagta jako pseudonym Arnona Grunberga před několika lety v NL. K důkazu tehdy posloužil italský počítačový program k rozboru textů. Na knize jako takové to skutečně nic nemění, ale s těmi průvodními jevy (rozhovory atd.) je to choulostivější. Myslím,... že se tím přece jen trochu znehodnocuje fakt, že z reakcí mnohých novinářů vyplynul určitý základní postoj české společnosti k menšinám. Novináři teď (právem) mohou poukazovat na to, že je autor bezostyšně vodil za nos. Bylo by zajímavé znát přesné motivy autora.
Vložil: jovanka, 27.11.2009 23:54
Janáček, Pavel
to Jan Vaněk jr: "Závěrem si neodpustím vyjádřit zklamání, že na vývoj kauzy nikdo ze čtenářů a komentátorů iLiteratury neupoornil dříve" - možná proto, že literatura ani iLiteratura není jenom o senzacích a aférách? váhali jsme dokonce, jestli se k tomu ODHALENÍ vůbec vyjadřovat. Pro mě je knížka... stejnou knížkou, ať je pod ní podepsaná Lan, anebo Jan. Vždyť je to jedno!
Vložil: Pavel Janáček, 27.11.2009 19:47
Janáček, Pavel
Tak jsem si dnes také přečetl oficiální zprávy, že Lan Pham Thi je pseudonymem Jana Cempírka. Vzbudilo to mou zvědavost na první dvě jeho knížky (o nichž jsem dosud nevěděl - podobně jako o autorovi), jestli tam uvidím souvislost. Marginálie k předchozímu příspěvku pana Vaňka: ten primátor "dokazuje"... stejně málo jako vrčící kamery nebo nabroušené žiletky, atributy románového města se nemusí shodovat a v literatuře obvykle ani neshodují (už jen v důsledku aktu výběru) s reáliemi města skutečného. A jestli mne neklame paměť, o místě děje se toho navíc v Legendě o Dračí zátoce ("Kůň-drak") moc neříká. Ještě jednou to zopakuji: jediný autor, kterého můžeme "dokázat" z textu, je modelový autor - soubor určitých kompetencí a strategií. O tom, jak mu odpovídá autor-člověk, si můžeme nanejvýš činit určité hypotézy, velmi často mylné. Žádná metoda, jak dokázat z textu, že autor není Vietnamec, nebyl v Písku, holí se strojkem atd., neexistuje. Ještě k té identitě autora. Ani já ani ostatní porotci jsme neskočili na lep, jak míní pan Pavelka, anonymně posuzovanému textu. Tolik zkušeností máme, abychom v tomto bodě byli zdrženliví. Čemu jsem pravda (abych mluvil za sebe) uvěřil, bylo to, že když se účastník soutěže v průvodní zásilce identifikoval jako 19letá Češka vietnamského původu, tak to je 19letá Češka vietnamského původu. Mystifikace mě nenapadla, při anonymním režimu soutěže nemá moc ani smysl. Snad jen jako podpůrná reklamní strategie "na potom", tj. když text vyhraje a bude vydán. Odhalením jména se přirozeně i v porotcích vyvolá pocit "autenticity" tematiky prózy, ale v okamžiku, kdy porota již názor má, takže co z toho? Když jsme před pár lety vybrali "romské" Děvčátko, rozdělej ohníček, copak jsme mu cenu nedali, když nám organizátor soutěže (pan redaktor Jůzl) oznámil, že rukopis poslal nějaký energetik Šmaus? Takže - proč, to mi v tomto případě schází. Ale obraťme list. Podle stránek nakladatelství Labyrint (které vydává také pana Cempírka) vychází (v mých očích) "druhá" práce v pořadí letošní Ceny KK, filozofický thriller ze Šumavy Ticho, náhodou (?) za pár dní, 1. 12. 2007. Autorem je pan Žák, který nyní mystifikaci "provalil". Někde se na zpravodajských serverech píše, že ho štvalo, že před jeho kvalitnějším románem dostala přednost konjunkturální pitomina, tak si za tím šel - a ejhle, mystifikátorem je jeho krajan a známý. Tak jsem zvědav, jestli z jeho knihy udělají teď neliterární média událost velikosti úměrné rozměrům mystifikace páně Cempírkovy. A těším se na bezpředsudečné recenze v tisku literárním, budou-li. Mimochodem, naposledy zde k panu Pavelkovi, úroveň letošního ročníku nebyla (vzhledem k ostatním, kde jsem byl v porotě) nízká, ale nadprůměrná. Dokládat nicotnou úroveň Legendy o Dračí zátoce srovnáním s Pecháčkovým Osvobozeným kinem Mír na mne také moc nepůsobí: Pecháčkův rutinní "středoevropský" román pokládám za jeden z nejslabších vítězných titulů. Kdybych měl srovnávat s něčím literárně skutečně zajímavým, tak bych upozornil na Křístkovu Cestu na poledne - u recenzentů moc neuspěla, ale je to pro mne pozoruhodný experiment v žánru historické prózy.
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.11.2009 15:48
Janáček, Pavel
Děkuji panu Janáčkovi; s tou diakritikou je to zajímavý postřeh, celkem jsme se shodli v názorech na jednotlivé body, včetně googlení sousloví "vrčící kamery". Mně tím pádem ale přišel jako nejprůkaznější přišel ten primátor - je logické převzít zavedenou frázi, právě když někdo s televizí doopravdy... nemá zkušenost, ale těžko by si nějaký Písečák popletl, jak se hlavě města říkalo. Jenže vysvětlení toho Pavelka nabídl v dalším článku počátkem listopadu novinky.cz - "reálie v knize, které mají být písecké, jsou českobudějovické. Město bylo zřejmě skutečným autorem či kým v textu nakonec přejmenováno na Písek, ale lajdácký upravovatel si neuvědomil, že v Písku mají starostu". (K tomu se vyjádřit nemůžu, ČB znám slušně, ale knihou jsem zatím jen zběžně listoval a na reálie jsem nenarazil.) Kde rovněž uvedl, že lokální zpravodajové Práva na místních školách nenašli žádnou stopu, že by tam Lan Pham Thi kdy chodila. O článku jsem se dozvěděl z metro.cz jemuž Pavelka i Jůzl poskytli stručné vyjádření. No a dneska vybuchla pořádná bomba: www.novinky.cz (odkazuje i na tuto diskusi) Nojo, u nás se nic neutají, čeští intelektuálové jsou notoricky mizerní konspirátoři. (Nicméně je / bylo by to pro mě docela překvapení; od Cempírka jsem četl ještě v rukopise v LŠSS Rafinerii a pak nějakou novelku a navzdory jistému talentu pro dějovost nepůsobil dojmem, že by zvládl takovou výrazovou kázeň a přesnost, jaká se mi zdála pro podvrh nutná; možná pomohl ten minimalismus.) Mimochodem, právě mě v knihovně praštila do očí kniha Dračí král: vietnamské pohádky: bylo by zajímavé porovnat, nakolik se obsah shoduje - nebo vlastně i jazyk obou románů. (Americký autor SF John Barnes se prý živí jako forenzní textolog, potažmo "consulting statistical semiotician": tomu říkám práce snů.) Závěrem si neodpustím vyjádřit zklamání, že na vývoj kauzy nikdo ze čtenářů a komentátorů iLiteratury neupoornil dříve.
Vložil: asf, 17.11.2009 21:17
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Jedna z mála knih, které jsem nedočetl. Zastavil jsem v první třetině a nechtěl jít dál. Nezajímalo mě to. To je u mě natolik nezvyklá reakce při četbě, že knihu, zvláště pak její obálku, hodnotím velmi vysoko.
Vložil: Umtata, 16.11.2009 15:59
Kahuda, Václav: Proudy
Houštinu i Proudy čtu znovu každý rok. Atmosféra míst a situací - jedním slovem "paráda" (jsem stejný ročník, znám dobře mělnicko, novopacko, Prahu). Nechápu, jak V. Kahudu mohly minout naše literární ceny.
Vložil: Pavel Janáček, 04.11.2009 00:04
Janáček, Pavel
Tak jsem si, vyzván rozhodně panem Vaňkem, přečetl sloupek pana Pavelky. Jeho postřehy jsou jistě zajímavé (a dokázal bych je rozšířit - ten komiks o husitech mi přišel jak z mé vlastní četby z let sedmdesátých...), ale učinit na jejich základě nějaký závěr bych si nedovolil - pouze kdybych tu novelu... napsal sám a tyto indicie do ní záměrně rozmístil. Obávám se, že bych ovšem jimi poté své autorství veřejnosti neprokázal. Na to bych potřeboval ještě podací lístek z pošty... Broušení žiletek ve sklenici neznám ani z literatury, ani ze života. Samo sousloví "nabroušené žiletky" podle mne nutně k této "zapomenuté" technologické operaci neodkazuje. Proč by nešlo jednoduše o určitou metonymickou figuru, jež mírně ozvláštňuje výraz "ostré žiletky", vnáší do něj význam předchozí přípravy na boj? Takových jazykových projevů najdeme v každém literárním textu mnoho. Nejprůkazněji - v tom smyslu, že odkazuje ke kdysi všudypřítomné, dnes již přežilé praxi - zní sousloví "vrčící kamera". Jenže to je zase pro mé ucho téměř automatizovaná jazyková vazba, kterou si nemusíme osvojit tím, že se pohybujeme kolem kamer a nasloucháme jejich (dnes tedy patrně již digitalizací umlčeným zvukům, jestli panu Pavelkovi rozumím - já nic nenatáčím), ale prostě tím, že čteme texty různé časové provenience od pisatelů nebo mluvčích různého věku a jazykové zkušenosti. Ve světě textů bude toto sousloví jistě i dnes masivně komunikováno. Že jde o kolokaci dodnes živou, to nám ukáže i lidový korpus českého jazyka - zadejte si schválně různé varianty do Googlu. Takže opět - jde o postřeh, z nějž nic jednoznačného neplyne. Pokud se týče mé znalosti vietnamštiny i vietnamské kultury, jsou téměř nulové. Můj pocit autentičnosti jazykové stránky novely se zprvu opíral o takové vágní indicie, jako byla bohatá diakritika, s níž by si neznalý imitátor asi nedával práci, a rozsah příslušných pasáží. Pojistkou tu následně bylo z mého hlediska oko vietnamisty, který rukopis prohlédl a sporný se mu nezdál. Jeho posouzení (i stran kulturních zvyklostí a aluzí na mytologii regionu) viz zde: www.klubhanoi.cz Stále mi z toho tedy vychází, že autorem (spoluautorem) textu je někdo, kdo vietnamštinu ovládá a o tradicích komunity ví tolik, aby to nezarazilo ani zasvěceného čtenáře. Že samo vyprávění na rovině tématu podává spíše "stereotypy" o českých Vietnamcích (co se můžeme dozvědět z toho mnou zmiňovaného Respektu), než cosi, co by nás překvapovalo, mne nemusí zarážet - klidně to mohu brát jako projev juvenilního autorsví, které dosud velmi silně podléhá svému kontextu (ostatně svoji zkušenost vždy artikulujeme skrze "jazyk", který je již k dispozici okolo, a tyhle obrazy korupce a rasismu patří dnes v masových médiích k nejvlivnějším, nejvíce naléhajícím na naši pozornost). Shrnu to: Otázky autorské atribuce literárního textu jsou pouze z textu (za použití literární i jazykové analýzy) prakticky nerozhodnutelné. Snad jsem v této poznámce naznačil trochu, proč tomu tak je. Při vědomí tohoto metodologického faktu jsem vyrovnání s argumenty pana Pavelky nepokládal zároveň za nevyhnutelnou součást rozhovoru.
Vložil: Anna Cermanová, 31.10.2009 17:39
Janáček, Pavel
Pan Vaňku, snad vás nezklamu, že v kauze podezření pana Pavelky nebudu nic dalšího podnikat. Mám za to, že v Právu napsal vše, co měl na srdci, a těžko bychom se dozvěděli víc než další (neprůkazné) spekulace.
Vložil: Jana Mlatečková, 31.10.2009 16:52
Kratochvil, Jiří: Brněnské povídky
Brněnským holoubkům Tak jako má Bombaj svého Salmana Rushdieho, má Brno svého Jiřího Kratochvila. Není tím myšlen světový význam spisovatele, jeho angažovanost, ani oblíbenost u čtenářstva. To co je spojuje, je zejména důležitost genia loci, a především příběh vyprávěný s neobyčejnou bravurou a silou,... spojující minulost se současností, realitu s fikcí, racionalitu se snem, něhu s cynismem, tragedii s groteskou. Na šest desítek povídek různé délky, ovšem vždy určitým způsobem spojených s osudovým městem autora – Brnem, tvoří velmi působivý celek, který prostupuje a pojí osobnost samotného vypravěče promlouvajícího mnohdy velmi důvěrnou formou k čtenáři, i jistá autobiografičnost příběhů pohybující se někde mezi sympatickým exhibicionismem Ludvíka Vaculíka a záměrně neosobní, umně konstruovanou tvorbou Milana Kundery. Spisovatel stále vede velmi živý dialog se čtenářem, někdy zcela otevřený, někdy v metaforách a jinotajích, jako vtipný glosátor, pozorovatel čtenářových rozpaků, vědoucí bavící se zmatky tápajícího. V důvěrně známém prostředí jihomoravské metropole, na ulicích, v parcích, v zahradách a vilách, na střechách domů i v dalších prostorách rozehrává mistr v počátku zdánlivě reálné příběhy, jejichž uvěřitelnost se v průběhu děje rozpadá jak ranní mlha nad městem a čtenář se tak dostává do pasti, kterou mu autor důmyslně přichystal. Přibližně polovina textů byla již publikována v Kratochvilových dříve vydaných povídkových souborech (Orfeus z Kénigu, Má lásko, Postmoderno a Brno nostalgické i ironické), ostatní zatím otištěny nebyly. Většinu již známých povídek autor upravil, zkrátil nebo i pozměnil jejich názvy. Kniha je rozdělena do tří nestejně velkých částí. První oddíl nazvaný Panoráma je věnován středně dlouhým a delším příběhům, klasicky vystavěným, s výraznou pointou. Druhá část inspirovaná „minutovými romány“ Petera Altenberga zahrnuje kratší texty, které jsou více než klasickým vyprávěním spíše zprostředkovately pocitů, postřehů, nálad, glosami či anekdotami. Knihu uzavírá nejkratší část, Brno-Paříž, spojující autorovo rodné město s ostatními městy a místy prostřednictvím putování a bloudění jeho povídkových hrdinů, jejichž příběhy se odehrávají v časovém úseku od doby protektorátu po žhavou současnost. Mnozí tvorbu Jiřího Kratochvila přirovnávají k dílu světoznámého argentinského spisovatele, mistrného vypravěče Jorga Luise Borgese (k jeho odkazu se sám autor hlásí i prostřednictvím názvů některých textů). Inspiračních zdrojů je však mnohem více. Krom již zmíněného Petera Altenberga je Kratochvil příznivcem magickému realismu kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze, ke kterému má dle vlastních slov asi nejblíže. Zjevná je také podobnost literárního přístupu indického spisovatele Salmana Rushdieho, které si všiml nejen Milan Kundera, a která se projevuje zejména důrazem na silný osudový příběh hrdiny, jenž je mnohdy outsiderem, vyhoštěncem, zmítaným nepřízní osudu, jehož prostřednictvím reflektuje autor sám sebe a svoje pojetí světa. Důležitá je také hra se skutečností a různými variantami a variacemi a stále důmyslnější konstrukce příběhu, na nějž se Kratochvil soustředil natolik, že časem opustil svět postmoderních románů roztříštěných do jednotlivých epizod (Uprostřed nocí zpěv, Avion, Nesmrtelný příběh, Siamský příběh) a začal psát novely, tedy rozsáhlejší prózy podřízené jednomu silnému příběhu směřujícímu k pointě (Truchlivý Bůh, Lady Carneval). Hra s vyprávěním a záměrná konstrukce struktury sugestivního příběhu spojuje Kratochvila právě s románovou tvorbou Milana Kundery a s „nedivadlem“ Ivana Vyskočila. Není jistě náhodou, že jednu ze svých povídek Kratochvil pojmenoval Legenda o věčném návratu. Podobně nazval jeden ze svých titulů (Mýtus o věčném návratu) rumunský spisovatel a religioniosta Mircea Eliade. Přestože v případě zmíněné povídky jde spíše o parafrázi názvu Eliadeho teoretického díla, ve volné prozaické tvorbě spojuje oba autory smysl pro nadpřirozeno, tajemství, prolínání časových a prostorových rovin, respekt před tím, co nás přesahuje, jistá divadelnost popisovaných scén a snová atmosféra, kterou ovšem brněnský autor mnohdy náhle a bez varování přeruší skokem zpět do všední, často kruté reality. „A najednou jsem stál pod schodištěm. A pak rozžla světlo, které se rozprostřelo po schodech jako koberec. Já dole, Svatava nahoře. Neviděl jsem ji, ale měl jsem pocit, že slyším její dech. A tu mě napadlo, že tuhle scénu už přece znám a že jsem ji už jednou zažil. Ale rozuměl jsem samozřejmě, co je příčinou tak zvláštního stavu. Když člověk překvapivě dospěje k cíli dlouhého směřování, jehož pohyb nebyl vždy zcela jasný a cíl vědomý a přiznávaný, octne se tak trochu v snové situaci. Ale dá se to říct taky jinak. Byl jsem šťastný a štěstí je vždy něco iracionálního. … Stoupal jsem zvolna, lehounce a slavnostně, šel jsem vstříc Svatavě, a věděl jsem, s jistotou jsem věděl, že dnešní noc (noc z 20. na 21. srpna 1968) si už na celý život a navždycky zapamatuju.“ Bizarní příběhy z „brněnského štatlu“ vypráví Jiří Kratochvil s fantazií a hravostí dítěte i s nostalgií a nezbytnou ironií zkušeného vypravěče, který již získal určitý odstup a nadhled. Jeho životním tématem je rozkrývání tajemství lidské existence, vždy se obrací k jednotlivci, individuu. V jeho povídkách odehrávajících se v době nacistické okupace, komunistické totality i současné konzumem zahlcené společnosti nenajdete velká společenská témata ani reflexi politické situace. Doba je tu jen kulisou pro rozvíjení barvitých příběhů, ve kterých se poznáváme, ve kterých k nám Jiří Kratochvil promlouvá důvěrně známou řečí brněnského prostředí a jazyka. Půvab obsažné knihy, která by snad neměla chybět v žádné knihovničce opravdového Brňana, podtrhuje i velmi elegantní grafická úprava i netradiční formát publikace vydané v brněnském nakladatelství Druhé město. Pojďme tedy spolu s autorem jako v dětských představách prošmejdit Brno labyrintem stezek po střechách domů nebo hledat Lemury, malou brněnskou čtvrť, docela tajnou, někde mezi Žabovřeskami a Královým Polem, kde na klinice, jak známo, operují tříselnou kýlu nejlépe z celého Brna. Třeba svoje Lemury jednou objevíme, kdoví... „Ale chcete znát pointu, holoubci? Ne, nechceme. Nechme to prosím tak. Nic už k tomu prosím nepřidávejme. My holoubci máme rádi staré dobré příběhy. Charašó. Vot škola žizni, barby i trudá…“ Jiří kratochvil: Brněnské povídky, Druhé město, Brno 2007 autor recenze: Jana Mlatečková
Vložil: Magda de Bruin, 30.10.2009 10:54
Janáček, Pavel
Pan Pavelka by měl hlavně upřesnit dvě věci: do jaké míry je expert na zvyklosti českých Vietnamců a jak přesně si představuje tu mystifikaci: myslí si, že autorka vůbec neexistuje, nebo že sice existuje, ale propůjčuje jméno skutečnému autorovi? Jinak totiž jeho argumenty zůstávají značně ve vzduchu,... protože jak ví, že čeští Vietnamci nebrousí žiletky nebo že používají při kohoutích zápasech ostruhy? Že devatenáctiletá dívka z Písku neví, zda televizní kamera vrčí nebo nevrčí, je asi pravděpodobnější, než že by to nevěděl (byť i šedesátiletý) novinář. Mimochodem já bydlím jen tisíc kilometrů daleko, ale s většinou svých redaktorů jsem se osobně sešla třeba až po roce mailování, s některými jsem se nesešla dosud, přesto mě ani pan Pavelka nepodezříval z mystifikace :-).
Vložil: Jan Vaněk jr., 29.10.2009 14:14
Janáček, Pavel
Anna Cermanová: Asi slepnu :-( (četl jsem text na mobilu).

Pavel Janáček: Za rekonstrukci vašich úvah a vůbec podrobnosti o letošním ročníku CKK v první části rozhovoru jsem vám velmi vděčný, ale v tomto bodě se zjevně neshodneme: Já myslím, že pro odpověď na otázku, nakolik považujete Pavelkovy... spekulace za opodstatněné, a obzvlášť způsobem "pokud je tedy [dílo podvrh]", NESTAČÍ nic menšího než seznámit se z první ruky s konkrétními detaily z textu, o něž se opírá (koneckonců jsou pouze čtyři nebo pět). Takhle operujete svým posouzením, nakolik autor/ka zná vietnamštinu a vietnamskou kulturu (aniž je jasné, nakolik je znáte vy). Podle mého by vás tedy dobrá tazatelka měla dotlačit k tomu, abyste si Pavelkův sloupek přečetl, a pokud jste se s ním z jakéhokoli důvodu nechtěl špinit, pak aspoň abyste to řekl jasněji. (Případně to napsat sama v poznámce.)

Ostatně, podobně se nabízí zeptat se Pavelky, co jsou ty "další nesrovnalosti obsahové i stylistické", které se mu do sloupku nevešly. Neplánuje iLiteratura v tom směru něco? :-)

Vložil: Pavel Janáček, 27.10.2009 12:34
Janáček, Pavel
Text pana Pavelky jsem k dispozici měl, ale nepřečetl. Není to směr, kterým by mě zajímalo v této věci jít, ale hlavně: soustředil jsem se na rekonstrukci úvah, které doprovázely moji účast v letošní porotě Ceny KK. K tomu informace obsažená v otázce stačila. Pokud jsem o "Legendě..." napsal, že... je v něčem pubertální, tak jsem se tím pokoušel něco popsat, ne odsoudit či marginalizovat. Za upozornění na situaci nizozemské literatury děkuji; situace člověka v meziprostoru kultur bude pro druhou generaci asi obecnější (ostatně je to i určitý motiv předmětné prózy) než mnou zdůrazněný afekt. Rád přenechávám odborníkům.
Vložil: Tom K., 25.10.2009 16:03
Hůlová, Petra: Přes matný sklo
Chěl bych váž.autorce paní Petře Hůlové poděkovat a podpořit její vskutku novoobrozenecké úsilí, se kterým vstoupila do moderní české literatury s tím, ay se nenechala odradit případnou neprofesionální a "závistivou" takykritikou...Z pár ukázek jejich děl jsem pochopil, že je to nejen talent, ale současně... přinašeč něčeho zdravě pozitivního na scéně pohyblivých písků české in-kultury.Ta radost z tvoření člověka nezatíženého totalitní minulostí je nakažlivá a dodává energii v té potřebné kvalitě v prostředí mizejícího intelektuálního dialogu.Ať ve Vás Petro i nadále promlouvá ryzí inspirace toho Vyššího...
Vložil: Anna Cermanová, 22.10.2009 10:25
Janáček, Pavel
Děkuju za odkazy. Nicméně pan Janáček Pavelkův text k dispozici měl (jako proklik v druhé otázce, stejně jako je to teď).
Vložil: Jan Vaněk jr., 21.10.2009 17:00
Janáček, Pavel
Díky za rozhovor, jen je škoda, že jste tedy p. Janáčkovi nedali novinky.cz přečíst - je to kratičké, moc by to rozhovor nezdrželo. (Dimterův text v HN je v placeném archivu, nadšená recenze v Respektu - od... Magdalény Platzové - je na respekt.ihned.cz
Vložil: Magda de Bruin, 20.10.2009 12:42
Janáček, Pavel
Pár glos z perspektivy imigranta – vztahuje se i k recenzi A. Cermanové a k článku Z. Pavelky: - z nizozemské literatury nevyplývá, že by se „druhá generace“ šmahem obracela proti majoritní společnosti; řeší se hlavně skutečnost, že druhá generace visí tak trochu ve vzduchoprázdnu: vlast rodičů znají... jen z prázdnin a jsou tam vnímáni jako „Holanďané“, majoritní společnost je ale také nepřijímá bezvýhradně jako „své“, zvlášť když se už od pohledu liší. Dva nejznámější spisovatelé marockého původu Hafid Bouazza a Abdelkader Benali se škatulkování a zdůrazňování exotického původu naopak brání (viz také článek Margot Dijkgraafové o NL literatuře v posledním čísle Hosta). Benali dokonce někde poznamenává, že do jeho psaní těžko můžou prosakovat orientální vlivy, jak psali někteří recenzenti, když má nizozemské školy, knihy doma neměli (jeho rodiče byli negramotní) a vyprávět mu marocké pohádky neměl nikdo čas. - Neřekla bych, že touha neodlišovat se, jinými slovy touha někam příslušet, necítit se vylučovaný, je „pubertální“ (v tom případě jsou pubertální všichni imigranti). - Lakonické konstatování, že kniha nepřináší nic, co bychom už nevěděli (nebo netušili), v podstatě znamená, že nás nevzrušuje situace, kdy u nás žije celá skupina lidí v prakticky bezprávném postavení, považujeme za normální, že se jejich zranitelnosti bezostyšně zneužívá, že se dospělým lidem tyká, prostě že se s celou skupinou na základě původu a vzhledu strukturálně nakládá jako s druhořadými lidmi. Knihy „druhé generace“ v Nizozemsku vzbudily od začátku zájem čtenářů právě proto, že nabídly vhled do společenství, které žije poměrně izolovaně (a nad ryze literární hodnotou se někdy přivíraly oči) - když totiž odpadne jazyková bariéra, je snazší vnímat ty podivné cizince prostě jako „lidi jako my“ a vžít se do jejich situace. (Přitom vzhledem ke koloniální minulosti mají Nizozemci se soužitím s jinými etniky zkušenosti.) Porovnání s českými reakcemi na tuhle první „vietnamskou“ knížku je v tom světle zajímavé. - A ještě poznámka k bodu Z. Pavelky (o otci, který po 25 letech nemluví tak dobře česky, jak jeho dcera tvrdí): kdo emigruje v dospělém věku, až na vzácné výjimky se dokonale a bez přízvuku mluvit nenaučí. To platí o to víc pro tak vzdálené jazyky, jako je čeština a vietnamština (oběma směry). Navzdory přepisu jeho replik tedy „Tonda“ češtinu skutečně může ovládat dobře, protože bez problémů komunikuje (jen používá vietnamskou variantu, tak jako existuje marocká nebo třeba surinamská varianta nizozemštiny, které mimochodem úspěšně pronikají do jazyka nizozemské mládeže).
Vložil: eva bed, 18.10.2009 16:22
Hůlová, Petra: Přes matný sklo
Přes matný sklo tak dýchá atmosférou normalizace, ve které postavy prožily část života, jako máloco.(šedá je základní barva knihy a řekla bych. že i barva normalizační) To, že postavy mluví stejnou řečí, se mi jeví jako záměr.Nesetkání se matky a syna je o to tragičtější, že jejich jazyk a vyjadřování... je téměř totožné, jejich banální metaforika je taková, protože oni jsou takoví. Neřekla bych, že román je o odcizení v rodině (i když také), ale zejména je o neschopnosti dospět, o představách o vlastní výjimečnosti, která nepostřehnuta okolím přestává existovat a stává se ospravedlnitelným důvodem k pití. Postava syna, která je stěžejní (i kvůli prostoru, který je jí věnován), je obrazem člověka, který nedokáže žít v moderní společnosti, ale asi by to nedokázal v žádné, je jiný, ale ne natolik, aby tím zaujal. Ondřej cítí souvislost se svou čtoucí babičkou. Ta ale proti němu působí jako skála, vyrůstá z doby, kdy se stálo za něčím nebo proti něčemu(viz její vzpomínky na Francii). Ondřej ale svou dobou nežije, je jako ta bledá rostlina popisovaná v závěru. Kniha o člověku, který nemá proč žít.
Vložil: Magda de Bruin, 18.10.2009 14:17
Topol, Jáchym: Chladnou zemí 2
Jen drobnost k tomu "domnělému otci": hrdina se ale narodí dávno po válce (jeho narození už ani nečekali), otcovství se v knize tedy nijak nezpochybňuje. Ve skutečnosti hrdina odhalí spíš (i když to zůstává jen v náznaku), že je Lebo jeho nevlastní bratr (když otec "již těhotnou" matku zachrání, narodí... se jí pak Lebo).
Vložil: Jakub Vaníček, 14.10.2009 15:33
Macura, Ondřej: Netopýři
Nesouhlasím s hodnocením. Podle mě je kniha ukázkou autorovy neschopnosti zaujmout postoj ke skutečnosti, jež ho obklopuje. Vše v románu je ploché, bez života, papíroví panďuláčci s narychlo načrtnutou grimasou. Více jsem o tomto "podařeném" debutu napsal zde: jakubvanicek.bloguje.cz
Vložil: Ren, 07.10.2009 13:49
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Po dlouhé době, jsem přečetla knihu jedním dechem....
Vložil: Fialka, 02.10.2009 10:10
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Zmíněná kniha Antiecclesia se mi velmi líbila, doporučuji k přečtení.
Vložil: Roman Fikejz, 30.09.2009 11:29
Topol, Jáchym: Chladnou zemí
Typicky "topolovská" proza,v mnohém mi připomínala Sestru,ve své "zběsilosti a urputnosti,až umíněnosti"vyprávění,pro čtenáře cesta peklem,nejtemnější nocí,po níž nepřichází ani ráno,ani očistec.Snad jen ustrnutí.Nebo přece jen prohlédnutí?
Vložil: Klika, 30.09.2009 08:42
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Pardon, originál
Vložil: Klika, 30.09.2009 08:37
Antiratzinger: protipapežský pamflet
O mnoho fundovanější shrnutí besedy
Vložil: JLukavec, 28.09.2009 23:33
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Ano, uznávám, že "pamflet" by měl být zaujatý a jednostranný. Jelikož se ale o té knize na webových diskuzích tvrdí, že je "solidní" a recenzenti ji vesměs chválí, chtěl jsem dát najevo alespoň jistou míru nesouhlasu.
Vložil: jana matějková, 25.09.2009 11:13
Spisovatel vs. spisovatel (2009)
já vlastně nevím proč, i tady jde o přepis, ale markovi s čihákem rozumím, tady se občas ztrácím. zbytečně.
Vložil: jana matějková, 25.09.2009 11:11
Spisovatel vs. spisovatel (2009)
no, jak už jsem psala na facebooku, nápad je to výborný, rozhovor je fajn, ale i hezká a chytr holka se potřebuje trochu učesat, když jde mezi lidi... dobrý příklad tady http://unarclub.sweb.cz/Cihak.html
Vložil: špína, 25.09.2009 01:00
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Ale jo, spíš než výlev je to recenze. Pro mě nicméně cenná spíš shrnutím oné besedy: aspoň nemusím tak litovat, že jsem na ni zapomněl. Á propos, pokud, jak recenzent píše, "anonymní autor sám neprojevuje snahu Benediktovy postoje trochu více pochopit", je to v pořádku: vždyť jinak by nebyl pamflet... pamfletem.
Vložil: jana matějková, 24.09.2009 09:08
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
ano, jak už jsem (kdysi dávno) psala na facebooku, tenhle text potřebuje redakci jako prase drbání.ostatně nechápu tu snahu o zachování "autencity", nevybavuju si totiž ani na ilitu jiný rozhovor publikovaný v surovém stavu, jako pouhý přepis... to snad není otázka jazykového kódu... jinak samozřejmě... zacházení petry hůlové s češtinou (mluvenou i psanou) je velmi specifické, až téměř kontroverzní. při všech příležitostech si obvykle vystačí s její nejošklivější a nejkrkolomnější variantou (jen články v respektu se tak psát zatím zřejmě nedají). to ale není charakterová vlastnost, že jo.
Vložil: josef, 23.09.2009 18:38
Antiratzinger: protipapežský pamflet
To není recenze, to je výlev nějakého "pokrokového" katolíka. Tu knihu asi vůbec nečetl. To, co atakuje mocenské ambice katolické církve, co kritizuje konzervatismus B 16, který se vrací někam před Jana Pavla II., to, co vtipně dokládá, jak si "papež-filosof" sám ve svých prohlášeních odporuje atd.... atd., tu vůbec není zmíněno!
Vložil: Kanibal sr., 22.09.2009 23:02
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Rozhovor století i těch budoucích. Slovní plevel zaručen. Smutný obraz stavu myšlení. Obdivuji ruce, co to přepsaly. Směji se. Upadám v pláč. Lámu Hůl.
Vložil: VK, 22.09.2009 17:05
Vaculík, Ludvík: Loučení k panně
Autor, který nepokrytě zvěřejňuje vše ze svého intimního života na to má právo, když dává svou kůži na trh. Ale má snad právo dávat na trh i své bližní?! No a - ten návrat k manželce na stará kolena, to je přirozené, naprosto. Je již hodný, protože mu to již NEFUNGUJE.
Vložil: Magda de Bruin, 19.09.2009 12:02
Hravé knihovny v informačním a ekonomicky efektivním věku
Jen pro info jiná knihovna "nového typu", ústřední budova veřejné knihovny v Amsterodamu (anglická verze): V archivu pořadů Rok v Evropě na ČRo3 Vltava lze v seriálu... Literární Nizozemí najít reportáž z této knihovny.
Vložil: editace, 17.09.2009 17:37
Binar, Vladimír
chyba už byla napravena, takže (teď už) Vladimír Binar...
Vložil: , 17.09.2009 17:21
Binar, Vladimír
na fotografii samozrejme je Vladimír Binar!
Vložil: pv, 17.09.2009 11:09
Binar, Vladimír
díky za upozornění. pánům Binarům a čtenářům se omlouvám.
Vložil: Pafko, 17.09.2009 07:17
Binar, Vladimír
Na fotografii u článku není Vladimír Binar, ale Ivan Binar.
Vložil: lincoln, 15.09.2009 22:44
Kahuda, Václav: Proudy
Houstina je vynikajici....!!
Vložil: Jakub Vaníček, 14.09.2009 09:59
Topol, Jáchym: Chladnou zemí
Myslím, že je to celé poněkud složitější. Když Topol postavil do středu vyprávění figuru "muže bez vlastností", de facto ukázal, že emoční síla toho, co ne-prožívá, je něco naprosto nelidského. Podle mého názoru je tenhle román grandiosním podfukem, snahou vyburcovat čtenáře něčím, co si nelze ani představit,... natož to tak prožít. Pokud by mělo jít o fikci, pak budiž, nicméně jedná-li se o polodokument, jak konstatuje autor recenze, pak se na knihu musíme dívat jinak, asi poněkud "přízemnějším pohledem". (Obsáhlejší komentář k této knize jsem uložil na www.jakubvanicek.bloguje.cz)
Vložil: Veronika, 09.09.2009 14:49
Šlosar, Dušan: Jaké hlavy, takový jazyk
viz http://www.ujc.cas.cz/poradna/porfaq.htm soustředit (se) ... Zatímco u jiných předponových sloves na -it (naučit, pověřit, vyvrcholit, začlenit) jsou tvary budu se naučit, budu pověřit… naprosto nepřijatelné, tvar budu se soustředit dnes už za nekorektní považovat nelze.
Vložil: Magda de Bruin, 09.09.2009 10:11
Šlosar, Dušan: Jaké hlavy, takový jazyk
Je to možná spíš otázka pro pana Šlosara, ale v posledních letech se hodně rozšířilo použití slovesa "soustředit se" v nedokonavém významu (viz zde: "především se však soustředí...", když se tím vlastně myslí "soustřeďuje"). Podle SSJČ (z roku 1971) je to ale jednoznačně dokonavé sloveso s nedokonavým... protějškem "soustřeďovat se". Je tenhle nový vývoj už nějak kodifikovaný (tedy: připouští se už takové použití oficiálně)?
Vložil: bára gregorová, 05.09.2009 22:26
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
autenticita takového rozhovoru(připočteme-li délku) je podle mého spíš na škodu (nehledě na obsah), mnohé čtenáře zkrátka unaví nebo je přestane bavit se jím prokousávat.a je potom úplně jedno, kdo, s kým a kde ho dělal...
Vložil: Martina Neradová, 05.09.2009 21:46
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Myslím, že důkladnější redakce by textu prospěla. Takhle se to dost špatně čte a na ty, kteří si neuvědomují, jak velký rozdíl je mezi mluveným a psaným projevem, to pak vážně může udělat dojem, že spisovatel mluví "hrozně" a nebude asi patřit k nejchytřejším. To by byla škoda. Jiná věc by byla, kdyby... měl rozhovor zvukovou podobu, jak o tom výhledově uvažujete. Jinak je to dobrý nápad (díky!), jen doufám, že se spisovatelé přidrží doporučení a nebudou si ke "zpovědi" vybírat kamarády. To by mohlo celý projekt zabít.
Vložil: Magda de Bruin, 05.09.2009 12:36
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Jako jedna z přepisovaček (na facebooku prý kdosi vyjádřil pochybnost, zda Martin Ryšavý vůbec takhle "hrozně" mluví) bych chtěla poznamenat, že text mírně zredigovaný je, ale sama si také myslím, že by zásadnější redakce prospěla, aby lépe vyniklo, jak je ten rozhovor obsahově zajímavý a přínosný (do... spisovatelské kuchyně prostě umí kolega-spisovatel nahlížet lépe než průměrný novinář). Petru Hůlovou jsem viděla vystupovat několikrát - z toho i v cizině v angličtině (Utrecht, Brusel, Amsterdam) - a moje zkušenost je, že vždycky na obecenstvo svým přirozeným osobním šarmem zapůsobí. Na posledním Světu knihy taky skvěle moderovala vystoupení vlámské spisovatelky Saskie de Costerové (ze zkušenosti přitom vím, že jiní spisovatelé odmítají vystoupit takhle "ve službách" kolegy).
Vložil: Radek Jašík, 04.09.2009 18:24
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Souhlasím s Anou, s Annou a s Janem Honem - redakce není cenzura! Poslouchat rozhovor je opravdu něco jiného než ho pak neupravený číst! Hovorová čeština se přece dá zachovat, ale s určitými úpravami, též co se týče plynulosti textu apod. - Nicméně zrovna Hůlová se nedá ani poslouchat (několik rozhovorů... s ní v TV mi tedy bohatě stačilo), je to taková pozérka, rádoby zahloubaná, ale tak jako lidově - ale to je pochopitelně jen můj názor a moje nechuť k její osobě i k jejímu psaní...
Vložil: Jan Hon, 04.09.2009 14:49
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
jája: Dík za upozornění, ten úvodník jsem přehlíd - jeho zdůvodnění se mi ale příčí. Redakce přece není cenzura a spontánní mluvený projev člověk přece vždycky vnímá jinak než projev psaný. Čekal bych, že zrovna literáti a novináři tohle budou dobře vědět z vlastní praxe. Tohle se nedá číst, je to bezohledně... užvaněný a spíš než aura autenticity z toho čpí aura pozdně letní lenosti. (Anebo když už tak už: ať ještě doplní značky pro dikci, tempo řeči, mimiku, gestiku a možná by nebylo špatný vůbec to přepisovat ve fonetický abecedě. Nebo si na to prostě založit kanál na youtube.)
Vložil: Anna, 04.09.2009 12:25
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Záměr chápu, ale mám pochybnosti... Poslouchat plynutí myšlenek, jejich odbočky, neukončené věty apod. je něco jiného, než je číst. Je to sice autentické, ale číst se to moc nedá. Úprava textu do čitelné podoby snad není cenzura. Cenzurovat, prosísm ne!, upravit - možná by to přeci jen bylo lepší.
Vložil: jája, 04.09.2009 10:28
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Redigovat?... - cituji z článku Spisovatel vs. spisovatel: "Když vznikl první rozhovor a pořídili jsme přesný přepis nahrávky, dlouho jsme zvažovali, zda redigovat, nebo ne, zda upravovat a cenzurovat – ale nakonec jsme došli k tomu,... že chceme, aby rozhovory byly autentické. (...) Účelem rozhovoru je představit spisovatele jako lidi, a ne figuríny vytvořené novináři a tlačené běžně v rozhovorech k vyjadřování jen v povolených mantinelech, které nenabourají tu předem utvořenou představu novináře..."
Vložil: Ana, 04.09.2009 08:57
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
No nevím, ale když člověk čte tu hovorovou češtinu takhle černé na bílém, tak je to hrozné, sice to má drajf, to je pravda, ale je to strašně rozčilující, ani to celé nemůžu číst najednou - ale to byl jistě jeden z účelů...
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.09.2009 16:35
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Drajf, drajf! volali mloci a radostně tleskali ručičkama. Ale no tak, redigovat Hůlovou?!
Vložil: Jan Hon, 03.09.2009 14:38
Ryšavý, Martin - rozhovor Petry Hůlové
Redigovat! Prosím...
Vložil: vykuk, 26.08.2009 00:07
Soukupová, Petra: Zmizet 1
Fakt talent. :-(( Chaha
Vložil: Vojtěch Varyš, 21.08.2009 12:37
Hybášková, Jana: Zpověď Evropanky
Hybáškové kniha je naprosto příšerně napsaná, hodnocení kolegů (nejen českých) je snůškou pavlačových drbů, které se snad daly čekat od reportéra bulvárního časopisu, o jejích bizarních politických vizích nemluvě. Proč je tato recense tak laskavá - může za to politická orientace autora?
Vložil: emanuel, 10.08.2009 16:42
Kahuda, Václav: Proudy
právě čtu houštinu. je to maximálně vynikající kniha. nádherné obrazy. škoda jen, že náklady díla jsou jsou nízké počtem. poklona autorovi !
Vložil: Lucie, 24.07.2009 19:44
Hůlová, Petra: Stanice Tajga
Mě se to teda líbilo strašně. Uvědomila jsem si, že už se mi od Petry Hůlové líbil i umělohmotný třípokoj a tak jsem si pro jistotu koupila všechno. Teď to požitkářsky pročítám.
Vložil: , 24.07.2009 16:37
Kahuda, Václav: Proudy
a co příběh o baziliškovi?
Vložil: hledač, 19.07.2009 06:29
Placák, Petr: Fízl
Výstižně popsané. Bohužel relikty této organizace přežívají doposud. Oni to zase nejsou takové relikty. Naše tajné služby likvidují občanskou společnost tím, že místo aby odhalovaly ruské špiony, spolupracují s nimi. Pracují dále s „vnitřním nepřítelem“ a když žádného nemají, tak se jej snaží vytvořit.... Tím vnitřním nepřítelem jsou svobodní lidé, kteří se dostali k majetku poctivě, ať podnikáním, děditvím nebo restitucí a nějak by mohli konkurovat mafii těch lidí z bývalé STB. Tak si fízlové vymýšlejí nejrůznější provokace, šíření pomluv, prostituci. Mají na to čas. Jdou jim peníze, nebo mají nějaký důchod. Snaží se, aby se o nich psalo v minulém čase, ale vše, co Petr Placák popisuje, funguje dodnes.
Vložil: Levap, 15.07.2009 10:36
Šrámková, Jana: Hruškadóttir
Přečtení ukázek stačilo. "extatická unifikovaná automatičnost", mě odborala. A přesná a nezvratná nahodilost... nó... to si opravdu, ale opravdu odpustím.
Vložil: pv, 08.07.2009 17:25
Zmeškal, Tomáš: Milostný dopis klínovým písmem (in Tvar)
aj! díky za upozornění.
Vložil: marketa, 08.07.2009 15:47
Zmeškal, Tomáš: Milostný dopis klínovým písmem (in Tvar)
Pozor:)) Jednou je to Zmeškal po druhé Zlámal?:)
Vložil: honajz, 23.06.2009 11:05
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Akcent Třebíč - www.vydavatelstviakcent.cz
Vložil: Kate, 16.06.2009 18:29
Urban, Miloš: Santiniho jazyk
Já jsem tuhle knížku musela přečist do školy, to je jediný důvod, proč jsem ji dočetla celou, ale bylo to utrpení. Děj je zpočátku nudný, o ničem. Potom začíná jakési dobrodružství, ve kterém se autor zřejmě snaží zvýšit napětí několika nechutnými vraždami. Pozitivní jsou informace o Santinim, Nepomuckém... a různých stavbách, ale to je asi tak vše. Celý příběh je chaotický a někdy až příliš depresivní na můj vkus.------------------------------------------------ P.S. Uplně jsem nepochopila, jak má tomu chlápkovi k nalezení univerzální věty pomoci procházení Santiniho staveb. Jestli to někdo četl, tak mi to napište, prosím.
Vložil: pv, 14.06.2009 12:43
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
RC určitě ano.
Vložil: M. J. , 13.06.2009 15:44
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
Každopádně skvělá knížka, která se dá číst víc(e)krát...
Vložil: M. J. , 13.06.2009 15:37
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
Mně ty povídky např. trochu připomněly Raymonda Carvera... I když se mi zdá, že je v nich víc soucitu a naděje (nebo spíš nejsou tolik skryté pod povrchem).
Vložil: Dorota Kalinová, 05.06.2009 15:00
Hakl, Emil: Intimní schránka Sabriny Black
To, že autorku článku nudí Viewegh ale nikoho nezajímá, ne? Tak ať to nikomu nevnucuje...
Vložil: Magda de Bruin, 29.05.2009 19:27
Šrámková, Jana: Hruškadóttir
Knížka je to hezká. Jen mě zaujalo, že se v té vzdělané rodině dohadují, kde má kdo v knihovně "Tolstoje" (str. 61). A třešeň je "vítečná" (str. 102). Třeba se to dá opravit v dotisku? (Obor "redakční práce", který autorka studuje, je - jak je vidět - opravdu potřebný).
Vložil: Pepa T., 26.05.2009 23:04
Hůlová, Petra: Umělohmotný třípokoj
Myslím si, že kniha není špatná. Je velmi tenká a dá se stihnout za jednu slunečnou, smíchovskou sobotu kdesi u řeky, či v okolí Lihovaru...P.
Vložil: Markéta Pilátová, 22.05.2009 01:08
Šrámková, Jana: Hruškadóttir
Je to krásné Markéta Pilátová
Vložil: citizen, 12.05.2009 11:42
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
jaké poetické kouzelnictví, krutibrko? to jako já? :-) a jinak jo...jsme moc přecitlivělý...
Vložil: citizen, 12.05.2009 11:40
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
chmmm
Vložil: Fra Angelico, 10.05.2009 13:19
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
Jo občan je citizen! Jsem já to ale nedovtipa. Přes výhrady vůči poetickému kouzelnictví fandím jemu.
Vložil: čtenářka, 28.04.2009 18:30
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
Vážený pane, nejdřív jsem měla vztek, jak hodně máme podobnou povahu, ale při čtvrté knize si už zvykám. Ať se vám daří a pište. B.
Vložil: Barulin, 28.04.2009 18:21
Špaček, Viktor: Zmínky a případky
Netvrdím, že rozumím poezii a protože nechci dělat ukvapené závěry, zajímalo by mě, jakou mají tyto básně myšlenku a co je umělecky zajímavého na jejich formě.
Vložil: erik, 27.04.2009 18:22
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
ale citizen jojojo :-)) ste moc přecitlivělý, hoši.
Vložil: g, 27.04.2009 08:03
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
citizene, ba ani hanus.
Vložil: RitaK., 26.04.2009 19:42
Tvrdá, Eva: Třešňovou alejí
Máte pravdu, ale je škoda, že se podobné knihy nedostanou k více čtenářům, jde o "regionální" autory i tematiku, pestože kdyby takových dílek nebylo, nedověděli bychom se nic o osudu Sudet či jiných podobných oblastí, které tak tragicky poznamenalo 20. století. Asi těžko bude laik bádat v archivech... a přitom archivní třeba jen fotografie mohou přinést ve formě beletrie mnoho objevného a poučného.
Vložil: Marcela, 24.04.2009 16:54
Tvrdá, Eva: Třešňovou alejí
Knihou jsem byla nadšená, stejně jako autorčinou dřívější s názvem Dědictví. Autorka příběhy svých hrdinů píše tak, že je žijete zároveň s nimi, fyzicky cítíte jejich bolest i štěstí. Kniha Třešňovou alejí je tak opravdová, že třešňové květy voní ze stránek knih, stejně jako čerstvě pooraná půda. Těším... se na další knihy Evy Tvrdé.
Vložil: Dimana Ivanova, 24.04.2009 11:16
Vojvodík, Josef: Povrch, skrytost, ambivalence: manýrismus, baroko a (česká) avantgarda
Děkují Vám za zajímavou recenzi poslední knihy významného komparatisty Josefa Vojvodíka! Jeho knihy jsou opravdu příklady dokonalého vědevckého myšlení a badání. Já osobně je beru také jako "dobrodružství" pro recipienta a čtu je jako synthézu literární komparatistiky, psychoanalýzy a teorie výtvárného... umění. Nezapomeňme na to, že ještě F.X.Šalda tvrdil (vz. programovou stať "Synthetismus v novém umění"), že moderní umění má být "syntetické". Knihy Josefa Vojvodíka zasluhují opravdu celosvětového uznání.
Vložil: Fra Angelico, 21.04.2009 16:10
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
A co takhle začít s kategoriemi? Do té poetické by mohli být nominováni Řehák, Košinská i Hanus. A říkalo by se tomu Magnesia Litenka.
Vložil: Občan, 21.04.2009 09:28
Cena Jiřího Ortena, nominace (2009)
Je nepochopitelné, že místo Řeháka nefiguruje mezi dvěma prozaičkami za poezii spíš Ondřej Hanus a jeho Stínohrad nebo Eva Košinská se Solným sloupem.
Vložil: Jan Medek, 20.04.2009 19:20
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Chtěl bych Vás požádat o doplnění nakladatelství, které funguje pod literarnim serverem www.epika.cz. Letos ač jsme mali, vydame hned několik knih. Diky!
Vložil: Milena Černá, 14.04.2009 12:04
Toman, Marek: O Ryzce a Vraníkovi
Velmi mne zajímá akademický malíř Jan Ungrád. Nebylo by možné sdělit kontakt? Pro potřeby Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Děkuji
Vložil: Daniel, 11.04.2009 16:19
Vokolek, Václav: Obrazy ze Staré Říše (in A2)
Kniha je čtivá, u malého kluka zabrala. Jen ty obrázky. No... Vypadají jako čmárání puberťáka.
Vložil: gp, 08.04.2009 23:28
Macura, Vladimír: Šťastný věk
a ty se někdy podepisuješ?
Vložil: Rudolf, 07.04.2009 19:02
Vokolek, Václav: Obrazy ze Staré Říše (in A2)
Paní Šrámková, ty vsuvky určitě negradují knihu na úroveň výchovné pomůcky, Zkuste si tu knihu přečíst, to bude asi nejlepší.
Vložil: Tvar Patvar, 06.04.2009 15:55
Macura, Vladimír: Šťastný věk
Spíš divně vyfrknutý prudič, který na tonhle webu občas kafrá a pleská a ani se pořádně nerozhlídne.
Vložil: gabriel pleska, 06.04.2009 08:59
Macura, Vladimír: Šťastný věk
to je jiná!
Vložil: gabriel pleska, 06.04.2009 08:58
Macura, Vladimír: Šťastný věk
Tak nevím, mně se zdá, že o knížce se v té recenzi píše strašně málo, že Macura není Bertrand Russel, bych věděl i bez něj. Zato mi například naprosto chybí udání, jestli to nové vydání je totožné se starým (A v jakém roce to vlastně vyšlo poprvé? A není důležité, co ten zatrachtilý Macura udělal jiného,... kdo to vůbec byl? A kdy vznikla tahle knížka, není to taky podstatné?) ... Jsem zklamaný ze všech stran. Mimochodem... proč knížka vyšla letos, když už jsme v tom tázání. Divnš vyfrknutá recenze.
Vložil: jasmína, 02.04.2009 22:28
Srovnávací literatura: několik poznámek na úvod
Hezky napsané - založené na empirii, naléhavé.
Vložil: Jan V., 22.03.2009 15:17
Ajvaz, Michal: Zlatý věk
Michal Ajvaz je originální a nádherný. Druhé město mne hluboce zaujalo a ve zvukovém provedení na radiu Vltava přineslo cenný umělecký zážitek. Děkuji
Vložil: helík, 15.03.2009 12:09
Vondruška, Vlastimil: Intimní historie
možna by stálo za to si jí přčíst celou
Vložil: František Čvančara, 11.03.2009 16:53
Literatura ve světě 2004
Chtěl bych touto cestou, protože nevím jak jinak, oceniti výborný překlad knihy Armáda duchů, který pořídil pan David Petrů. Jen na jednu maličkost bych chtěl upozornit. Na několika místech používá slova dálnice. Slovo highway může, ale nemusí znamenat dálnici, tak jak si čtenáři představují. Slovo... highway se používalo už ve středověku a znamenalo prostě trochu lepší silnici, jako u nás byla třeba okresní. Highwayman byl lupič který přepadal povozy na silnici.Rozhodně na Filipinách tehdy nebyla dálnice v našem slova smyslu.Jinak velice dobrá práce. F. Čvančara, Vancouver
Vložil: Oto Horák, 05.03.2009 10:33
Komárek, Martin: Bůh nezná budoucnost: esej o víře
Kdo pravidelně sleduje Komárkovu novinářskou tvorbu v MF Dnes, jeho rozhovory na ČT 24 a četl alespoň jednu jeho prózu, přesně tuto míru "hloubky" od knihy Bůh nezná budoucnost mohl čekat. Liberální úpravě křesťanství (zejména dnes u katolíků) se dnes věnuje spousta autorů, mnozí z nich s mnohem většími... znalostmi původní nauky než Komárek. Výsledkem je pouze "něcismus", spolkaření a dobročinnost (v nejlepším případě). Tradiční křesťanství a církev bude v budoucnosti výrazně menšinovou záležitostí, křesťanství a církev bez tradice budou zbytečné a rozplynou se. Proto minulý a současný papež zatahovali - právě po modernizačním vatikánském koncilu - za brzdu. Ty podstatné otázky si Komárek ze své pozice neklade. Lze se tomu divit?
Vložil: Vladimír Heger, 23.02.2009 14:27
Starý, Jiří a kol.: Mýtus a geografie. Svět, prostor a jejich chápání ve starších i novějších kulturách
Proč se autor nezabývá (alespoň rámcově) také dalšími studiem ve sborníku?
Vložil: Rejčka, 15.02.2009 15:04
Starý, Jiří a kol.: Mýtus a geografie. Svět, prostor a jejich chápání ve starších i novějších kulturách
Knih na téma mýtu a geografie přibývá, je to snad již samostatná kategorie. Pěkná recenze, knížku si přečtu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.02.2009 10:22
Urban, Miloš: Lord Mord 1
Ano, obávám se, že v případě iLiteratury je nejschůdnější pořídit si Greasemonkey, případně user script do Opery a opravovat svépomocí. Jestli dobře chápu, přetékání nastává (aspoň mně ve FF 2) jen při zvětšování písma (v IE, aspoň šestkovém, laskavě znemožněném); opravdu pozoruhodný bug, a jeho lokalizace... je obávám se nad mé síly, aspoň pokud bych tím neměl strávit den. Sám řadím k největším problémům zdejšího layoutu černé písmo na oranžovém podkladě (ano, nemám ve zvyku stahovat si gify), případně to, jak ho rozbijí delší odkazy v komentářích (vůbec, smysl duplicitního sloupečku "diskuze" napravo mi uniká). A samozřejmě ziskovost projektu nemusí nikterak souviset s drahotou vstupů... Tak ať jsem ontopic: v "otázkou, zda se rozhodně těžit" přebývá háček :-)
Vložil: iliteratura, 11.02.2009 09:55
Urban, Miloš: Lord Mord 1
:-)
Vložil: k, 11.02.2009 08:24
Urban, Miloš: Lord Mord 1
jovanka: Poriadne drahý návrh sa, samozrejme, netýkal iliteratury, ale iných stránok. Uvedomujem si pozíciu iliteratury a preto som doteraz jediným slovom neofrflal tento z hľadiska použiteľnosti viac-menej jediný vážnejší nedostatok, a keby ste nenapísali, že pripravujete nový dizajn, tak by som mlčal... naďalej. Ak bude nový návrh z kategórie "darovanému koňovi na zuby nepozeraj" a "optimalizovaný" pre IE a FF, určite mi nebude robiť problém kvôli článkom na iliterature na chvíľu vymeniť Konqueror za FF (čo doteraz nebolo nutné, tak sa to, hádam, nezhorší). Prajem veľa energie v roku 2009. (A ospravedlňujem sa autorovi recenzie aj knihy za OT, aj keď - k bizarnej knihe sa hodí bizarná diskusia. :-)
Vložil: iliteratura, 10.02.2009 17:21
Urban, Miloš: Lord Mord 1
..."poriadne drahý" v případě iliteratury nehrozí - jsme neziskový projekt. Spíš tedy "nebývale levný"... jovanka
Vložil: k, 10.02.2009 08:07
Urban, Miloš: Lord Mord 1
V Mozille pretečie tiež. ;-) Nemôžete čakať, že ľudia budú čítať taký pidifont (ale to nie je problém iba iliteratury, aj mnohé iné stránky majú síce efektný a určite poriadne drahý, ale nepraktický grafický návrh - keď si človek zväčší písmo, aby si šetril oči, alebo vôbec niečo videl, tak je celá... stránka pekne krásne profesionálne na draka). Takže v prvom rade požadujte od webdizajnérov použiteľnosť, a nielen pre IE a Mozillu (FF). Stránka o menšinovej literatúre predsa nemôže vyžadovať výhradne majoritné prehliadače. :-)
Vložil: iliteratura, 09.02.2009 22:53
Urban, Miloš: Lord Mord 1
to asi máte jiný prohlížeč než Internet Explorer nebo Mozillu... Připravujeme nový design, tam to sand už bude ošetřené. jovanka
Vložil: kass, 09.02.2009 21:01
Urban, Miloš: Lord Mord 1
můžete prosím něc učinit s layoutem těchto černé písmo přechází z bílého na barevný podklad a jest neviditelné).
Vložil: pavel, 08.02.2009 19:07
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrej,jen Vás chci upozornit,že obchod dono.cz že stímhle obchodem mam opravdu moc moc špatný zkušenosti,tak si dejte pozor,protože mužete prijit jak o penize tak o veci,které si objednate,protože co se mě tyče maj mizernou kvalitu
Vložil: Linda, 06.02.2009 18:28
Soukupová, Petra: K moři
Genialni kniha. Veci se tam deji tak, jak se skutecne deji, obycejne a pritom osudove. Kdo se otevre, ma zazitek na HODNE dlouho...
Vložil: gabriel, 05.02.2009 23:05
Šrámková, Jana: Hruškadóttir (in HN)
a proč tedy ten název? hruškovo céra?
Vložil: milan bátor, 05.02.2009 07:20
Šiktanc, Karel
Pěkný rozhovor. Mám pocit, že o Halasovi tehdy takto psal (ostatně není první ani poslední, vzpomeňme na Diviše v Teoriích...) sám pan šéfredaktor Tvaru Lubor Kasal, ale jistý si nejsem.
Vložil: Ondřej Doubek, 31.01.2009 13:35
Literatura ve světě - svět v literatuře 2006-2007
Dobrý den, děkuji za informace. Škoda. Snad příští rok. Držím Vám palce při získání peněz.
Vložil: Petr Kitzler, 31.01.2009 13:06
Literatura ve světě - svět v literatuře 2006-2007
Dobry den, díky za Váš zájem, který nás samozřejmě těší. S lítosí však musím konstatovat, že minimálně pro rok 2008 s ročenkou nepočítáme, a to zejména z důvodů nedostatečného finančního krytí: jsme více méně závislí na grantech MK ČR. Dá-li ministerstvo a najde-li se dostatek ochotných přispěvatelů,... bude snad možno realizovat opět ročenku za dva roky, totiž 2008-2009.
Vložil: Ondřej Doubek, 30.01.2009 22:54
Literatura ve světě - svět v literatuře 2006-2007
Mohu se těšit na Literaturu ve světě (Evropě) 2008? Děkuji za informaci.
Vložil: Marián Motl, 29.01.2009 16:09
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
zajímalo by mě, zda někdo také četl jinou autorku - kolem které se ovšem nenadělal takový humbuk - Adélu Knapovou a její román Nezvaní? Recenze byly chladné, ale jak jsme se na universitě shodli, je to obrovský talent. Dík za reakci.
Vložil: Elis, 22.01.2009 12:00
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
Máte pravdu, že osobně dávám přednost jinému kritickému typu, ale rozhodně nezavrhuju "impresivní" psaní, které je zároveň schopné něco sdělit (jen málokdo to ale umí - třeba Štolba - a často to končí takovýmto článkem do školního časopisu).
Vložil: Jan kusák, 22.01.2009 01:20
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
Elis: Moje věta "recenzentku kniha bavila" nabývá smyslu právě v případě, když se recenzent pokouší o impresionistickou kritiku. Což je samozřejmě její úskalí. Recenzent se nemůže vciťovat do knihy, jež jej neosloví. Z vašeho příspěvku je znát, že vám tento způsob psaní nevyhovuje ("ve většině případů... katastrofa...") V názoru, že to není jediný způsob, se s vámi ztotožňuji, ale na rozdíl od Vás mi nevadí. Naopak. Odtud i moje zaujatost. Na "poetickém obláčku" se občas nechám rád unést (zvláště u literatury pro děti).
Vložil: Elis, 21.01.2009 21:09
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
Na okraj - knihu jsem v ruce nedržel, ale stav české kritiky mě setrvale zajímá a iliteraturu jsem považoval za server, který si umí vybírat, proto přidavám i své poznámky k diskuzi. Slova autorky ("recenzent není trhovec") se snaží naznačit, že je to jediná možná alternativa, ale tak to přece není.... Kdo píše o literatuře, rozhodně se ještě nemusí stávat součástí recenzovaného díla (ve většině případů je to dost katastrofa, byť několik málo kritiků zvládne slušně psát i v tomhle vcítění:) Jan Kusák: Že "recenzentku kniha bavila" není informace, na které by dobrá recenze měla stát (ať už je tento soud formulovaný jakkoliv). Vaše obhajoba vyznívá dost osobně zaujatě, máte možná tedy informace, které Vám umožňují vidět za textem něco víc; jinak nerozumím, co zajímavé jste z recenze vyčetl. Námitka jaajy byla přesná, jen bych dodal, že vydávání "anotací na poetickém obláčku" za recenze se v českých denících nějak rozmohlo. Na iliteratuře mě to překvapuje víc.
Vložil: Jan Kusák, 17.01.2009 22:30
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
To jaajv: Máte pravdu, komunikační svízele to jsou. Omlouvám se za svojí první reakci, ale Vaše věta 'rozhodně mi nepomohla zodpovědět klíčovou otázku, jestli je to "přesně to ono a skvěle a výborně a koupit všem dětem světa a dospělým 2x'" na mě totiž zapůsobila tak, jakoby ji psal jednodušší člověk.... Reagoval jsem proto ostřeji, než bylo nutné (a správné). Internet je zkrátka internet... Vedly mne však k tomu důvody, které se pokusím objasnit. Maděrovu knížku sice nevlastním, ale měl sem ji půjčenou na dostatečně dlouhou dobu, abych si uvědomil její kvality. Na této recenzi mě pak potěšila jedna zásadní věc. A totiž její odlišnost a angažovanost. Vy si stěžujete, že Vám nepomohla v rozhodnutí, jestli je Maděrova knížka dobrá či špatná. Pro mne osobně takovým vodítkem je. Nestává se mi totiž tak často, abych z recenze vycítil opravdovou radost z její tvorby. Tím, že autorka recenzi poetizuje, že toho je schopna a že se do toho vůbec pouští, dává najevo svůj postoj k dané knize. A tento postoj je, myslím si, jednoznačně kladný. Možná od recenze očekáváte logicko-intelektuální argumentaci, která vám pomůže se zorientovat - recenzentovy škatulky takříkajíc zapadnou do těch vašich. Nikde ale není řečeno, že se s recenzentem i tak budete shodovat - o tom se totiž nakonec budete muset vždycky přesvědčit sama. Já jsem se z této recenze dozvěděl ty suché základní informace o knize podané hravou formou a pak díky tomuto stylu také to, že recenzentku skutečně bavilo Houbeles číst. Myslím si, že je to dostatečně pádný argument pro to, do ní nahlédnout na delší dobu, než je těch 30 vteřin. Nemyslíte? ;-)
Vložil: pertl, 16.01.2009 22:40
Ryšavý, Martin: Cesty na Sibiř
Tad je velký rozhovor (asi 30 minut) o skutečných zážitcích a zmiňuje se tam i jejich literární dotváření v románu: http://www.rozhlas.cz/radiowave/casablanca/_zprava/517847
Vložil: Žaneta Procházková, 16.01.2009 17:08
Lukavec, Jan: Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti 2
Ráda bych v této souvislosti upozornila na "Interdisciplinární symposium věnované osobnosti anglického spisovatele a myslitele Gilberta Keitha Chestertona", kterou pořádá Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni dne 30.4.2009. Více informací na www.bohemistika.cz v sekci "konference"
Vložil: Žaneta Procházková, 16.01.2009 17:07
Lukavec, Jan: Fanatik, prorok, či klaun? G. K. Chesterton a jeho interpreti 1
Ráda bych v této souvislosti upozornila na "Interdisciplinární symposium věnované osobnosti anglického spisovatele a myslitele Gilberta Keitha Chestertona", kterou pořádá Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni dne 30.4.2009. Více informací na www.bohemistika.cz v sekci "konference".
Vložil: jaajy, 16.01.2009 15:48
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
velmi oceňuji, že mě autorka recenze uvedla na pravou míru - kniha není tak úplně zboží a psaní recenze je akt umělecký. žádné košíky! a já myslela, že umění, to jsou housky na krámě, holt my jsme s panem Richterem jedna škola :) chápu Váš argument, když těžko zase sázet na něčí poetická slůvka dechnutá... na papír v okouzlení z tajeplné houbařské knihy, když o Vás nic nevím. každého rozněžní něco jiného a nemám s Vámi zkušenost, tak nevím, nepíšete-li takto třeba o všem atd. autorský styl a estetický aspekt umělecké kritiky, jistě, ale přesto se to snad s nějakou věcností docela nevylučuje. ale proč se hádat o ten kousek textíku. (a ne že nechci porozumět. snažila jsem se! právě pro srovnání jsem si hned přečetla i Vaši recenzi na Nikla a ta paralela s Malým princem - no, to jsem se právě trochu lekla. a tak mě zajímal pro porovnání názor dalších.) a už končím. Vašimi slovy - "něco na té knize musí být", když se tu o ni tak přeme. Vás vede ke kouzlení se slovy a mě k diskusím, které normálně nesnáším a zásadně se nezapojuji.
Vložil: tatatranka, 15.01.2009 22:22
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
Kdo nerozumí, nechce rozumět, byť dobře rozumí. Jdu-li na trh s knihou, nejde tak úplně o zboží. Stejně tak recenze si na trh nevyšlápné se slámou ve slovech. čtenář si sice v ruce nese košík, nebo má holé ruce, když jde knihkupectvím, ale běžný nákupčí to není. - Recenzent není trhovec a čtenář zákazník.... Kdo píše o literatuře, stane se snadno a dost často součástí díla, o němž píše, blížencem autora, jehož dílo čte, ale navíc sám tvoří - a všechno tohle nabízí "laskavému čtenáři". A ten bere, či nebere, porozumí, neporozumí - proč, na to se může ptát jen sám sebe. Je-li recenze "divná", hravá, něco asi na té knize muselo být, nemyslíte? - kdybyste položila jasně formulovaný dotaz, dostala byste snad i jasnou odpověď.
Vložil: jaajy, 14.01.2009 20:47
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
omlouvám se za překlep ve jméně, Jene Kusáku!
Vložil: jaajy, 14.01.2009 20:45
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
to jsou tedy komunikační svízele! já zase, pane Klusáku, vůbec nechápu Vaši větu o čtení atlasu hub horem dolem. jaký rozdíl že bude (pro mě) stejný? nevadí. je pravda, že ukázky jsou vydatné. sice si ani po jejich přečtení nejsem úplně jistá, ale to je již otázka vkusu a ne nedostatku materiálu.... na mě trochu moc "civilizačního šmrncu", jak rádi říkají dětští nakladatelé a mně naskakuje husí kůže už jen z toho slovního spojení. ale o nápady jistě není nouze a zpracování vypadá hezky. nadprůměr každopádně.
Vložil: Jan Kusák, 13.01.2009 22:21
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
To jaajv: Vašemu příspěvku dost dobře nerozumím. Pokud z takovéto recenze nepochopíte kvalitu dané knížky, můžete si klidně koupit atlas hub. Číst jej/ji budete totiž moci horem dolem (stejně jako tuto recenzi), ale rozdíl (pro vás) bude patrně stejný... (A pokud očekáváte instantní odpověď, tak tady... ji máte: Ano, kupte ji. Je vynikající.)
Vložil: pv, 13.01.2009 17:24
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
pak zkuste ukázku, která je poměrně vydatná, uvidíte sama... jinak souhlasím, že recenze je spíš informativní, tak to zřejmě asi chtěli v Lidovkách. pv
Vložil: jaajy, 13.01.2009 13:35
Maděra, Petr; Kopták, Miloš: Houbeles pictus
nemohu si pomoct, ale z recenze jsem se dozvěděla přesně jen to, co o knize vím poté, co jsem ji držela asi 30 vteřin v ruce + to, co se tak dá podle názvu a obálky odhadnout. rozhodně mi nepomohla zodpovědět klíčovou otázku, jestli je to "přesně to ono a skvěle a výborně a koupit všem dětem světa a... dospělým 2x", nebo jestli to je jen trapný pokus být hravý, vtipný a rádoby nonsensový. k obojímu to má totiž dispozice. nemáte někdo zkušenost? díky.
Vložil: Merazim, 13.01.2009 13:17
Ajvaz, Michal: Cesta na jih
Četl jsem a musím říct, že kniha byla skvělá. Stejně jako vše, co jsem kdy od M. Ajvaze čet.
Vložil: Renishka, 05.01.2009 20:45
Hůlová, Petra: Přes matný sklo
Mi naopak přišlo, že v té roli syna Hůlová celkem obstála, až jsem se divila, že jako takovej chlap dokáže myslet a popsat různý názory, myslím si, že se do postav celkem vžila a vystihla v mnohém situace z běžného života lidí a taky ženské a mužské myšlení, pohled na věc... metafory se mi líbily... a díky nespisovné češtině si myslim, že se mi to rychleji a líp četlo, i když taky nejsem zastánce tohoto jazykového stylu v literatuře... Celkově se mi to docela líbilo, až na to, že jsem na konci nevěděla, co si z toho odnést, ale nějak to na mě zapůsobilo, to určitě... Jinak "babičku" jsem nečetla, tak to asi budu muset napravit, abych ta dvě díla mohla srovnat...
Vložil: Ivana Myšková, 05.01.2009 19:43
Ryšavý, Martin: Cesty na Sibiř
Rozhovor s autorem připravuji na středu 7.1. pro vltavský pořad Mozaika, ale bohužel musím z natočených 25 minut vybrat jen čtyři... Zkusím dát ale delší verzi na web, tam snad alespoň částečnou odpověď na svou otázku najdete.
Vložil: jelinek , 31.12.2008 12:16
Ryšavý, Martin: Cesty na Sibiř
Ryšavého hrdina v textu jméno má:-) jmenuje se Martin, kdyz mu kun vyrazi kopytem sedm zubu, debatuje o tom s Afonkou - misto, kde se to stalo pojmenují pak "Martinovi zuby"...je v tom romanu vubec nekde nejaka fikce? neni nekde na internetu rozhovor s autorem,
Vložil: jan klinka, 30.12.2008 21:38
Schneedorfer, Ivan: Básně
...psano s "krizkem po funusu"-(v prosinci 2008), kdy uz spatrily svetlo sveta dalsi Schneedorferovy prace psane cesky i anglicky a nekolik prekladu z poezie anglicke ci americke. Nicmene recenze B.Gregorove vystihuje basnikovo kredo stale aktualne, nanejvys chapave a trefne, a nenechava nikoho na pochybach... o literarnich hodnotach jeho dila.