knihy : Česká republika

Nadřazené:
Podřazené:

Poslední články

Nejčtenější články

Všechny články

Zobrazení:
Strana 3 / 88:
3

Poslední komentáře

Vložil: TIMONEL, 18.07.2019 09:30
Toyen: Jedenadvacet
69 (!) korun v Levných knihách, pozice 69 z pohledu ženy. Ojedinělý pohled do ženské meziválečné erotiky osobité a výjimečné umělkyně Toyen, v originále v jediném exempláři. Toyen, členka Bretonovy surrealistické skupiny, ikona meziválečného českého umění, která programově skrývala svou ženskost a vždy... o sobě mluvila v mužském rodě. Kuriozita oscilující mezi promyšleným avantgardním a triviálním sentimentálním postojem? Možná, ale racionalita zde nehraje hlavní roli. Zcela jistě zde není žádný odstup od ženské sexuality, je pojímána zcela vážně, kolorované perokresby jsou zaměřené na ženské potěšení. Muži jsou redukováni pouze na pohlavní orgán, jak výstižně píše ve svém doslovu Karel Srp: nechte se jím pouze inspirovat, obrázky Toyen jsou o mnoho víc, než jakkoliv přiléhavý a povedený doslov.
Vložil: Enka, 18.07.2019 07:49
Bauman, Milan: Štvanci touhy
Knihu jsem četla jedním dechem . A nejen já . Je to zase o lásce a sexu trochu jinak . Teď jsem knihu hodnotila , ale nějak omylem se mi odeslalo pouze 20% Já dávám 100% a všem doporučuji .
Vložil: Karel, 17.07.2019 23:08
Bauman, Milan: Štvanci touhy
Knihu jsem scháněl po různých knihkupectvích, ale řekli mi, že už existuje jen pár výtisků na internetu. Dobrovský ji na svých webových stránkách uvádí jako "Bestseller knihkupectví Dobrovský" a přidává počet kliků. Ptal jsem se v Knihcentru a bylo mě sděleno, že pro velký zájem čtenářů byl nyní proveden... dotisk dalších 1000 výtisků. Chtěl bych jí pro svou přítelkyni.
Vložil: Blanka, 11.07.2019 14:15
Choryan, Bartosz; Csicsely, Lukáš: Pan Bartoš, listonoš
Děkujeme za upozornění. Opraveno.
Vložil: Michael Alexa, 11.07.2019 14:01
Choryan, Bartosz; Csicsely, Lukáš: Pan Bartoš, listonoš
Bartosz (nadpis)
Vložil: , 03.07.2019 13:06
Nakladatelství Odeon – ediční plán (jaro 2019)
https://www.odeon-knihy.cz/#kontakt
Vložil: lenka vitková, 01.07.2019 12:38
Nakladatelství Odeon – ediční plán (jaro 2019)
Dobrý den, chtěla bych abyste mi vydali knížku ...kam mám poslat aspoň maličkou ukázku? Děkuji... Lenka Vitková
Vložil: Sibylenka, 30.06.2019 14:07
Bouška, Kamil: Sloupek
NENÍ to zlý...zlý je pouze komentář Seannete!
Vložil: Marie, 29.06.2019 12:18
Minařík, Petr: Měsíc autorského čtení
Díky za tento rozhovor. Doufám, že se ten Vietnam brzy podaří!!
Vložil: Seannete, 28.06.2019 11:56
Bouška, Kamil: Sloupek
No, na první sloupek... je to fakt zlý.
Vložil: admin, 27.06.2019 16:51
Pilátová, Markéta: Co vyprávěla gorila
Nahoře v článku.
Vložil: Robert Turtak, 26.06.2019 19:32
Pilátová, Markéta: Co vyprávěla gorila
A kde je nakladatelství a rok vydání???????
Vložil: Karel Huněk, 26.06.2019 18:53
Kremlík, Vítězslav: Obchodníci se strachem
Profesionální klimaskeptici by mohli být třeba provozovatelé uhelných elektráren. Než by je oni ostatní vpustili do diskuse, museli by projít psychiatrickým vyšetřením. To je dnes conditio sine qua non. Já je bohužel nemám.
Vložil: Václav Procházka, 26.06.2019 18:37
Kremlík, Vítězslav: Obchodníci se strachem
Jinak souhlasím, že v kapitolách o ozónu a možná i o DDT autor trochu přestřelil. Z "vedlejších" témat má ovšem pravdu v tom nejpodstatnějším: jaderná energie jako jeden z nejúčinnějších způsobů snižování emisí. Způsob, jakým aktivisté zneužili černobylskou katastrofu, je naprosto nechutný a není vůbec... nepravděpodobné, že tato hysterie má na svědomí část potenciálních obětí.
Vložil: Václav Procházka, 26.06.2019 18:03
Kremlík, Vítězslav: Obchodníci se strachem
Klimatický alarmismus je součástí pseudoekologické ideologie "Obnovitelné zdroje energie za každou cenu". Po faktické stránce ztratil nejen samotný klimaalarmismus, ale i celá tato ideologie půdu pod nohama, a tak není divu, že se tvrdé jádro čím dál více snaží prosazovat svou "pravdu" jako dogma, proti... němuž se nesmí nic namítat, a jakékoliv faktické kritice i věcné diskusi se brání čím dál zuřivěji. Domnívám se, že za situace, kdy tento přístup pronikl i do nejvyšších pater politiky a s ní propojeného byznysu, a podílel se na biopalivech (s možným důsledkem mnoha miliónů mrtvých - kde je vyšetřování zločinu proti lidskosti?), fotovoltaickém tunelu nebo nesmyslném zavrhování jaderné energetiky, je zcela legitimní místo dalších pokusů o diskusi sepsat něco jako obžalobu. To kniha "Obchodníci se strachem" splnila kvalitně a poměrně důsledně. Je to samozřejmě na úkor čtivosti. Na druhé straně kdyby se mělo téma vyčerpat, tak by se daly přidat i další kapitoly, například odvádění pozornosti od skutečných ekologických problémů (i když to příznivcům, kterým je často blízký tržní fundamentalismus, asi nevadí). Osobně jsem navíc přesvědčen, že mnohem zajímavější čtení než sociologický výzkum klimaskeptiků by byl třeba způsob, jakým profesionální aktivisté vyplachují mozky svým ovečkám (dárcům a dobrovolníkům), včetně psychiatrického profilu celoživotních aktivistů. Do jedné knihy už by to bylo moc, ale samotný fakt, že předmětem výzkumu se zatím stali jen klimaskeptici (resp. lidi, které lze podle nějakého názoru takto zaškatulkovat - nevím o tom, že by někdo byl klimaskeptikem na plný úvazek jako profesionální "ekologičtí" aktivisté), také o něčem svědčí. Věřím, že obžalovaní mají dost svých lidí, kteří si obžalobu přečtou až do konce, i když soud se v nejbližší době konat nebude.
Vložil: Josef Čadík, 26.06.2019 12:04
Balvín, Jaroslav
Dobrý den pane Jaroslave, jsme na dovolené v Novém Boru a teď v České Lípě se marně pokouším najít vaší maminku a moji sestřenici. Pomozte mi prosím, moc rád bych ji po dlouhých letech navštívil. Moc děkuji za odpověď. 602 446 062
Vložil: Magda de Bruin, 26.06.2019 10:17
České literární centrum (Pavel Mandys)
Ano, Moravská pozemská knihovna by byla vtipná. Dost zvláštní taky je, když na FB Ahoj Leipzig (kromě toho, že spisovatelské rezidence probíhají v Brně, takže se tam tomuto městu už jen proto věnuje velká pozornost) jsou odkazy na web Brnomycity, tzn. dělá se tam reklama Brnu jako turistické destinaci... (a na žádné jiné turistické destinace v ČR se tam neupozorňuje). Jak to souvisí s hostováním ČR (tedy ne města Brna) na knižním veletrhu v Lipsku, mi není jasné.
Vložil: Karel Huněk, 26.06.2019 08:24
České literární centrum (Pavel Mandys)
Moravian Terrestrial Library
Vložil: Magda de Bruin, 25.06.2019 16:48
České literární centrum (Pavel Mandys)
Nicméně jmenujte mi jinou knihovnu (třeba i státní, třeba i největší v zemi), která má na starosti národní stánek na knižních veletrzích nebo jejíž logo figuruje povinně všude tam, kde v zahraničí působí národní literární centrum. A zkuste vysvětlit kterémukoliv cizinci, že Moravian Library není regionální,... ale zemská knihovna (kdyby to bylo tak jednoduché, proč se to nevyskytuje v anglickém překladu názvu?).
Vložil: Igor Vítek, 25.06.2019 10:51
České literární centrum (Pavel Mandys)
Opakované tvrzení v článku, že MZK je regionální knihovna Jihomor. kraje, není pravdivé a je to argumentační faul. Je to naše druhá největší knihovna, jako jedna ze tří knihoven má právo povinného výtisku, schraňuje cenné fondy a vyvíjí bohatou kulturní činnost.
Vložil: Jiří Trávníček, 23.06.2019 21:46
Kubíček, Tomáš (ČLC)
Utopeno v žargonu a "politické" uhýbavosti...
Vložil: Magda de Bruin, 23.06.2019 15:02
České literární centrum (Pavel Mandys)
Vyrozuměla jsem, že se na FB řeší, zda MZK je nebo není regionální. O to ale ani tak nejde. Fakt, že ČLC nevystupuje navenek samostatně, ale vždycky pod hlavičkou MZK, je pro zahraniční partnery těžko pochopitelný: když se u zahraniční akce uvádí dejme tomu „Czech Centre“ nebo „Czech Lit“, je to pro... cizince čitelné, ale když vedle toho nebo nad tím (povinně) prominentně figuruje logo nějaké Moravian Library https://boycottbooks.com/08-08-30-08-expositie-chrudos-valousek-de-pittige-pruim-die-een-pop-werd/ (nezapomínejme, že v mnoha zemích se po rozpadu Československa ještě zcela nezažil nový název státu – vždyť ani Češi v jednoslovném názvu dlouho neměli jasno -, natož aby každý cizinec věděl, kde leží Moravia), vzniká z toho jedině zmatek. (Podobně divně ostatně působí, když českému národnímu stánku ve Frankfurtu vévodí panel statutárního města Brna, jak jsem viděla před několika lety, už po éře Světa knihy). Když překladatel jedná s ČLC, ale smlouvu (ještě k tomu jakousi zastaralou verzi) dostane z Brna, nepůsobí to příliš profesionálně. Stejně jako tip hostesky nizozemskému nakladateli u č. stánku ve Frankfurtu na Jezero Bianky Bellové, když ta kniha v nizozemštině vyšla už o půl roku dřív (jak by se asi v tu chvíli dalo zjistit třeba na webu czechlit, když už pořád není k dispozici databáze překladů č. literatury, pro činnost národního literárního centra zásadní). A tak by se dalo pokračovat.
Vložil: , 23.06.2019 08:41
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Napište anotaci s určením jazyka, žánru, tématu, rozsahu etc. a zašlete ji nakladatelství (výběrový seznam výše), jež vydává knihy obsahující obdobné texty.
Vložil: Lída Jašková, 22.06.2019 18:43
Dostálová, Zuzana: Hodinky od Ašera
Knížku jsem četla takřka jedním dechem, hnala mě zvědavost , jak všechny ty zápletky či osudy žen i mužů skončí. Paní spisovatelce Zuzaně chci poděkovat také za její novelu"Proč všichni odcházejí, jelikož se příběh odehrává v mém rodném kraji na Konicku a její prarodiče jsem osobně znala. Skvělí lidé,... mám je ve vzpomínkách a velký dík , že vnučka píše a obohacuje naši někdy nepochopitenou dobu.Na jejím díle je znát odkaz otce a prostředí , ve kterém vyrůstala, díky. L.J.
Vložil: Magda de Bruin, 21.06.2019 21:53
Kubíček, Tomáš (ČLC)
K žargonu ČLC / MZK (viz také http://www.h7o.cz/literarni-dum-neni-v-nasledujicim-roce-v-planu/) zřejmě patří slovo „agentáž“, „agentážní aktivity“, ale co se tím přesně myslí? Vidím, že „agentáž“ provádí třeba Aura-Pont, jenže to je agentura, která zastupuje autory a vyjednává za ně, když se na ni... nějaký zájemce obrátí, jejich díla však aktivně nenabízí. Je fakt, že paní Kalistová v rozhovoru s Juditou Matyášovou (LN 8. 12. 2016) na otázku: „Takže kdyby se ozvalo několik desítek autorů, centrum je bude zastupovat v zahraničí?“ odpověděla: „Ano, s tím se počítá.“ Ale to snad svědčí jen o tom, že ze začátku zjevně ani zakladatelé neměli ponětí, co taková instituce přesně dělá (srovnatelná literární centra v jiných zemích se tím rozhodně nezabývají). Nebo je snad agentáž to, co tu popisoval pan Kubíček v lednovém rozhovoru: „Oslovovali jsme je /tj. nakladatele v něm. jazykové oblasti/ předem dopisem (sic!) s otázkou, jestli nechtějí u příležitosti hostování ČR v Lipsku vydat nějaké české knihy.“??? (Vpravdě nabídka, která se neodmítá...) A co bude „cílená agentáž“, o které mluví pan Krafl v souvislosti s „cestou přes Skotsko a Irsko“, která má vést k většímu počtu anglických překladů? (Mimochodem je opravdu zajímavé projít si zprávy v médiích o ČLC za poslední dva roky, třeba tady http://www.culturenet.cz/aktuality/ceske-literarni-centrum-zahajuje-cinnost/n:20657/, a porovnat je se současnou situací i s výhledem do budoucna, jak ho črtají pánové Kubíček a Krafl. Namátkou: počáteční počet pěti zaměstnanců se „v průběhu roku“ měl zvýšit na osm, přitom teď se fakticky ještě o jednoho zaměstnance sníží, protože Martin Krafl je minimálně do konce roku vytížený jako programový koordinátor Lipska. Od začátku se mluví o restrukturalizaci webu czechlit, případně o vytvoření nových stránek v letech 2018–2019. Ani k tomu dosud nedošlo. A dalo by se pokračovat. Jak víme, že ze současných slibů do roka a do dne zase v tichosti nesejde? Pan Kubíček tu v lednu tvrdil, že na březnovém veletrhu v Lipsku „budeme moci představit kolem osmdesáti nově přeložených titulů“, ale na mou otázku, kde se dá najít jejich seznam, nikdy neodpověděl. Pan Krafl mluvil o 70 překladech a média to po něm od té doby opakují, ale na webu https://www.ahojleipzig2019.de/ jich je momentálně, tedy 3 měsíce po konání veletrhu – po odečtení v němčině psaných a dvojmo či trojmo uvedených titulů – 61. Máme jim přesto věřit?)
Vložil: Aneta Brendlová, 21.06.2019 18:18
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, bylo by nějaké vydavatelství ochotna mi vydat knihu psanou životem 23leté slečny, která od mala bojuje s nemocí mozečková ataxie toxoinfekční etiologie, tou knihou chci světu ukázat s čím vším se dá žít. Toužím po tom, aby si lidé uvědomili, že handicapovaní jsou také lidé, kteří nechtějí... být odsuzováni podle své diagnozy, či vzhledu.
Vložil: zuzana, 11.06.2019 08:52
Mornštajnová, Alena: Tiché roky
To, že je Bohdana je nemá je poriadny spoiler. Všetko ostatné v texte kĺže iba po povrchu, ale toto je informácia, ktorá by v recenzii byť nemala, nakoľko sa to čitateľ dozvie až v druhej polovici románu. Možno by som nemala čítať recenzie pred čítaním knihy, ale robím to dosť často. Takže tentoraz... som to vedela oveľa skôr ako som sa k tomu vôbec dostala v knihe...
Vložil: jana šrámková, 06.06.2019 12:38
Knihozem
rozhovor s markeťákem, hm. příliš nerozumím existenci takového textu v prostoru iliteratury. je to čistě PR záležitost. otázky po ničem nepátrají, nic nezkoumají, nerozporují - a že by se toho nabízelo...
Vložil: Knapp Ales K., 06.06.2019 11:45
Novák, Jan: Zatím dobrý
Vite co, vy vsichni? Honza Novak je fajn autor. A ti komousi, co tam opruzovali a opruzuji, vcetne ukradené mladolboleslavské Skodovky, to jsou vsechno Skopcaci. Marx je snad Nemcour, anebo ne?
Vložil: Magda de Bruin, 01.06.2019 10:32
Knihozem
Na Mezinárodní den dětí sem přenáším otázku, kterou jsem paní Obadalové položila mailem, ale zůstala dosud bez odpovědi: Jak Albatros marketingově využívá jedinou českou cenu zaměřenou výhradně na dětskou literaturu Zlatá stuha, která je "garantem kvalitních dětských knížek", jak se píše na webu ceny?
Vložil: Kateřina Kadlecová, 29.05.2019 12:11
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Přijde mi to od pana Borkovce nevkusné a nekolegiální, takhle nevhodně tematizovat kolegyni od fochu. Jasně, jednou B. B. někde napíše, že není feministka, takže jí jistě nebude vadit nějaká ta objektifikace, překročení hranice intimity a slušného chování, pro někoho snad i verbální znásilnění... A... zdá se mi to, nebo ji tam tak na pěti šesti místech shazuje jako umělkyni i jako ženskou? Tenhle bulvár pro inťouše šmrncnutý sexismem a ageismem mě místy děsil.
Vložil: Jana, 29.05.2019 06:14
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
To: WTF? / Čemu jste se smála? Je tam nějaký vtip?
Vložil: Kateřina, 28.05.2019 17:44
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Vynikající! "zatímco Bianca něco mlela", drahé prádlo, těžké dvoukřídlé dveře... miluju tuhle ironii a zdravím svého oblíbeného učitele PB :-)
Vložil: GGG, 28.05.2019 13:12
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Nádhera. Díky!
Vložil: WTF?, 28.05.2019 11:58
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
První reakce totální zděšení. Při druhém čtení jsem se smála nahlas. A dost se mi ulevilo.
Vložil: Marr, 28.05.2019 08:49
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
I tím jazykem se autor vrací k otrokářskému "spisovateli" Homérovi a jeho "postavě" Heleny.
Vložil: WTF?, 28.05.2019 00:22
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
wtf? Aneb what the fuck? Snídáš se ženou, koukáš jí na prsa, přijde ti - i přes ten věk, což neopomeneš zdůraznit - sexy. no a co? bože, takové kecy....
Vložil: Tadeáš, 26.05.2019 11:22
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Poeticky krásné počtení, děkuju!
Vložil: Jana, 26.05.2019 10:54
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
To jsou proste zeny z jineho vesmiru. Bohyne. Obdiv i touhu chapu. Co ona muze vedet o normalnich zenach? Kdyz nemaji chleba, proc nejedi kolace? Osud takhle rozdal karty, tecka.
Vložil: , 25.05.2019 18:35
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Ještě to zkuste, Hanko. Na to přijdete!
Vložil: jovanka, 25.05.2019 18:22
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Nádherný text.
Vložil: Hanka, 25.05.2019 14:08
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Smysl sloupku mi uniká. Má dokázat, že Bellová je sex bomba a Borkovec nadržený kanec? Jinak si to neumím vysvětlit.
Vložil: Elena, 24.05.2019 22:53
Borkovec, Petr: S Biankou Bellovou v hotelu
Zbytečně slizké. Proč?
Vložil: https://slevovykupon.net/, 19.05.2019 23:45
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Super kniha
Vložil: TIMONEL, 16.05.2019 14:18
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
Nemohu se dosytosti nabažit této skvělé, trefné a nesmírně vtipné knížky, která podobně jako již Ouředníkova Europeana bude knihou roku, možná desetiletí, bude obdobně překládána do desítek světových jazyků. Je dost možné, že v cizině bude autor spojován s experimentátorstvím skupiny Oulipo a Georgesem... Perecem, Raymondem Queneauem a dalšími, v českém prostředí ale Patrik Ouředník nemá ani srovnání, ani konkurenci. Ano, žijeme v postmoderní době, bohužel - ale i bohudík. Literatura má zcela jinou podobu, než kdy měla, bohužel - ale i bohudík. Ouředník je jedním z myšlenkově nejpronikavějších a literárně nejschopnějších duchů, které česká literatura v současnosti má, bohužel - ale i bohudík. Autor má zcela výjimečnou schopnost vystihnout paradigma, horizont a limity současné doby: veškeré nešvary, mýty, úlety, pitomosti, úchylky, poklesky, tiky, blbosti, konstanty, zlatá telata, modly, rituály, prostě všechno, čím skutečně tato doba žije, je destilováno a koncentrováno v Ouředníkově knize, bohužel - ale i bohudík. Vychází z toho velmi nelichotivý obrázek zdegenerovaného, zblblého a zpitomělého lidstva, které prochází závěrečnou fází své civilizační existence. Ha! řekne si laskavý čtenář, tak ono je to vážné, s tím "koncem světa", bohužel - i bohudík. Ale není, laskavý čtenáři, je to jenom literatura nebo lépe řečeno to, co z ní zbylo a to, co je ještě ochotno s námi, ostatními laskavými čtenáři, vést skrze knihu dialog jako rovný s rovným. Na konci knihy se zcela příhodně ptá nakladatel autora: "konce světa? a k čemu je to dobré?"............."Jak to myslíte, k čemu je to dobré" opáčí překvapený autor. Současný svět je zpodobněn Ouředníkem jako svět triviální a hloupé anekdoty, u které se ovšem neskutečně chechtáte, chechtáte se všem neskutečným pitomostem a úchylárnám, které nás obklopují. Ať čtete Ouředníka horem dolem, jak chcete, vždy se velmi dobře bavíte - i když třeba zakotvíte v téměř dokonale inscenovaném historickém pesimismu, který z knihy přímo čiší. Autorův postmoderní styl ovšem vybízí k tomu, abyste tuto knihu nezařazovali do škatulek literatury, ale abyste se královsky bavili. Aspoň u mě to tak zafungovalo. Díky, Pane spisovateli ! Proč proboha musím děkovat francouzskému spisovateli českého původu, to je jako kdybych obdivoval Milana Kunderu, no fuj! To asi nejsem ten správný Čech :-)))))))
Vložil: Jenda, 15.05.2019 15:00
Landsmann, Ivan: Fotr
Recenzenta pana Lagyho nezmán, ale skoro až se zděšením a hrůzou reflektuji kdo dnes může dělat oficiální knižní hodnocení. Napsat o tomto románu že je v podstatě zoufalým počinem a špatnou knihou je poměrně dost přes čáru. Nevím jaké měl očekávání po Pestrých vrstvách, a kdy se jemu osobně dostavuje... v životě zklamání a jak je na tom emočně.... Ivan Landsman byl dá se říct živočišným spisovatelem, a i když jeho styl a forma psaní nejsou ukázkou vrcholného románu a snesou jistou dávku kritiky, pak jeho umění syrově vyprávět a vtáhnout čtenáře do "banálního" děje je skoro až geniální. Z postavy obhrublého, cinického a sobeckého Slávka dokázal postupně vytesat dle mého úžasný příběh vzájemné potřeby a náklonosti s absolutně oddanou a milující Květou. Jejíž náhlá smrt po tom jak se jejich vztah utvářel a ve výsledku vygradoval, nemohla nechat nedotčeným žádného čtenáře. Naopak i dle mého neuspěchaný závěr v podobě příznačných pudových reakcí a náznaků zoufalosti a zmatečnosti mladého Slávka přesně odpovídá jeho věku a celkovému jeho vykreslení od začádku příběhu. Kniha je to rozhodně hodnotná a má co ve čtenáři probudit i zanechat.
Vložil: mňuk, 15.05.2019 06:39
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Děkujeme panu Kudláčovi, že si z diskuse vytvořil prostor pro sebeprezentaci svých knih a studií. Sympatické gesto.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.05.2019 18:33
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Veronika Abbasová: Když už jste se k tomu vyjádřila, nechtěl jsem to rozebírat, ale budiž... Samozřejmě nejde o článek z loňska, to by Vám nikdo jistě nevyčítal, ale knihu Anatomie pocitu úžasu, jedinou českou monografii o SF fandomu, jste v úvodu zmínit mohla, když už jste tam psala o dosavadním bádání... na toto téma.
Vložil: va, 14.05.2019 09:33
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
mp: https://i0.kym-cdn.com/photos/images/newsfeed/000/860/976/94a.jpg
Vložil: Veronika Abbasová, 14.05.2019 09:15
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Antonín Kudláček: Díky, na ten článek se určitě podívám, jak jsem předpokládala, vyšel až po dokončení této knihy (psána v letech 2015 až 2017), takže skutečně nebylo třeba psát, že nevím, že existuje ;).
Vložil: mp, 14.05.2019 07:33
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Až budete příště řešit koncepty typu other, zkuste na to, hm, jít třeba přes nepřeložitelný koncept wiki. Druhá možnost je mít základní vzdělání, ale to už je asi dnes příliš square.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.05.2019 06:36
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
I kdyby u nás vycházely běžně zahraniční knihy o podobných tématech, stejně nevěřím tomu, že by to mělo zásadní vliv na českou terminologii, původní termíny jsou často vlastně nepřeložitelné a Češi z nich odvozují takové absurdity jako jsou např. "kulturální studia" apod. Psal jsem hlavně o SF fandomu,... v knize "Anatomie pocitu úžasu" (Brno, Host 2016) se o FF zmiňuju pouze okrajově jako o jedné z mnoha aktivit fanů. Trochu víc jsem se na toto podíval v loňském článku v Českém lidu, jmenuje se to Participační hra a pocit zázraku. Poznámky k numinózně-kooperativnímu modelu populární kultury (Český lid 4/2018, s. 425-440).
Vložil: Veronika Abbasová, 13.05.2019 21:29
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Antonín Kudláč: Vidíte, a vy zase nevíte, že už se docela dlouho připravuje v Akropolis překlad Textual Poachers: https://akropolis.info/kniha/pytlaci-textu/ . A jsem za to moc ráda, jelikož s názorem "lidi, co to potřebují, si to přečtou v angličtině” musím zásadně nesouhlasit. S tímto přístupem bychom... neměli české výrazivo vůbec pro nic, co původně pochází ze zahraničí, a vlastně bychom tady nemuseli (respektive ani nemohli) česky vůbec diskutovat. Kvůli takovým názorům třeba nemáme v češtině přeložené prakticky nic z queer teorie a vlastně celý post-strukturalismus v tomto ohledu poněkud pokulhává, takže teď musím používat v českých textech, které tyto koncepty používají, výrazy jako “other”, ostatně i se samotným slovem “queer” je potíž, objevily se nesmělé experimenty jej překládat coby “podivný”, ale nijak zavedené to není. Což je pochopitelně špatně. K vašim textům o subkulturách – pokud se skutečně nějakým způsobem týkají fanfikce, tak mě na ně prosím naveďte, velmi ráda si je přečtu.
Vložil: Antonín Kudláč, 13.05.2019 16:16
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Ano, tohle je určitě první samostatná kniha o FF v Čechách, i když o tématu se nepíše zdaleka jen v diplomkách, ale i v různých studiích o subkulturách (například také v mých), o kterých zřejmě Abbasová neví, že existují. A nevím, jestli má smysl vydávat Jenkinse v češtině, ti, kdo ho k něčemu potřebují,... ho samozřejmě čtou v angličtině.
Vložil: Josef Soukal, 13.05.2019 12:50
Březinová, Helena: Slavíci, mořské víly a bolavé zuby. Pohádky H. CH. Andersena
Ukázka zde: https://www.ascestinaru.cz/mala-morska-vila-pohadka-o-amputovanem-jazyku/
Vložil: belldandy, 13.05.2019 12:27
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Tak s tím musím souhlasit. A rozhodně to podporuju! Akorát jsem si zároveň vědomá, tedy taková je má zkušenost, že tohle je zatím text s nejhlubším ponorem, který v češtině dosud existuje. Aspoň dokud někdo nevydá třeba něco od Jenkinse. Jakože já budu první pro! :) Zatím jsou konkurencí jen... různé akademické práce různé kvality (typu diplomky, bakalářky a spol.) a v tomto srovnání (teda v mých očích) si Veronika Abbasová nevede vůbec špatně. Jakože spousta lidí šla do psaní jen s krátkou osobní zkušeností a obvykle mnohem menším přehledem o tématu.
Vložil: Valda, 12.05.2019 09:41
Hrouda, Lubomír: Rostliny naší přírody
"Základní myšlenkou bylo vytvořit knihu zhruba stejně rozsáhlou, tedy takovou, která se ještě dá svázat a čtenář s ní bude moci snadno manipulovat." V tomto ohledu to tedy poněkud nevyšlo. Nová kniha váží přes dvě kila a jako příručka do terénu prostě nefunguje. "Naše květiny" jsem si občas do batohu... přibalil. Ilustrace paní Skoumalové jsou pěkné, ale už pro zvolený výběr nejběžnějších druhů se zdá, že kniha určena laickým zájemcům o přírodu, které ovšem může odradit předimenzovaná tloušťka a hmotnost svazku.
Vložil: Antonín Kudláč, 10.05.2019 14:05
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Takže mi z toho všeho suma sumárum vychází, že by to chtělo nějakou knihu s hlubším ponorem než je ta, o kterou se jedná.
Vložil: belldandy, 10.05.2019 12:25
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Ani já rozhodně netvrdím, že FF píšou jen ženy. To by byla jednoznačně lež! Mohu koneckonců jen tak z hlavy jmenovat několik mužů, kteří píšou fanfiction: U nás byl třeba populární alternativní díl HP série Harry Potter a Pán smrti od Martina nebo je populární překlad Harry Potter a Metody racionality... od Les Wronga. Své fanoušky mají povídky EmhyrVarEmreisa ze zaklínačské série a tak dále, atd., atd... :) Nicméně musím trvat na tom, že všechna fakta, která na to téma dosud znám, naznačují, že ženy skutečně ve fanouškovské tvorbě převažují. Píšou, malují, stříhají, dokonce i čtou víc. :) O slashi a jeho autorech (jsou i muži, co píší slash, jako fakt :)) bych si dokonce netroufla říct, že převažuje, i když třeba na AO3 tomu tak nepochybně je. Proto zastoupení fanoušku slashe mezi čtenáři fanfiction by mohla být signifikantní třeba tahle anketa: https://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/zanr-fanfiction/ I moje osobní domněnka je, že slashařky (a jejich dílo) netvoří obecnou většinu ve tvorbě fanfiction. Domnívám se ale, že jsou "podstatné". Což je uznávám divný termín. Pokud se člověk v oblasti mediálního fandomu dlouhodobě vyskytuje, tak mám za to, že jsou pro něj nakonec prostě nepřehlédnutelné. Nicméně v "normálním" světě platí samozřejmě opak. :) A taky si myslím, že jsou často aktivní a progresivní silou zejména v nadfandomových uskupeních. Častěji vymýšlí úplně nové, třebaže zároveň dost švihlé, věci. (Totiž, s čím přišli neslashový autoři FF, aby to bylo řekněme srovnatelné s omegaversí? :D) Mám prostě za to, že slashařky bývají nakonec hodně vidět, víc než odpovídá jejich percentuálnímu zastoupení, protože toho hodně podnikají.
Vložil: Antonín Kudláč, 08.05.2019 15:58
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Opravdu nejsem insider, trochu do toho nahlížím jen přes SF fandom, ale léta se o FF bavím s lidmi, kteří ho dělají, a nejsou to jen ženy a zdaleka všichni nepíšou slash... Prostě jsem nedůvěřivý k tak kategorickým tvrzením a mám za to, že autorka této knihy si to prostě po téhle stránce trochu zjednodušila....
Vložil: , 07.05.2019 23:26
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
A představuješ si tu kvantitivní metodu výzkumu nějak jinak než se, že nabereš respondy a zeptáš se jich (řekněme) na pohlaví. To, kde se ti respondenti naberou považuji pro výsledky za zásadní, ale každopádně už to opakovaně hodně lidí udělalo. Třeba: https://centrumlumina.tumblr.com/post/63208278796/ao3-census-masterpost Nebo:... https://tppfandomstats.tumblr.com/post/152355620492/fandom-sexuality-survey-teaser-report-the?fbclid=IwAR3EFqolOaaQ3DhDsbH6Cy5zVplyzXBbkawxbDwXPqQJOxAbQRqSxnh5qos Další třeba v této diplomce: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/131689?lang=en Já samozřejmě právě definitivně nevím, jak to je. Ale za léta pochybností a hledání různých zdrojů informací jsem samu sebe asi přesvědčila, jak o tom, že ženy ve fantvorbě dominují, tak třeba i o tom, že slashový fanoušci jsou ve fanfiction jednou z nejvýraznějších a nejaktivnějších nadfandomových skupin. Každopádně zejména oni se podíleli na založení takových projektů jako je fanlore nebo AO3 a u nás třeba FFdeník. Otázka, nakolik to může být iluze ve mně stále hlodá, ale pravda je, že když jsem začínala mé pochybnosti byly v této otázce vyšší. Dnes cítím více důvodů proto si myslet výše řečené.
Vložil: Antonín Kudláč, 06.05.2019 06:26
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Já se nepohybuju v žádné "bublině", jen mne prostě tohle téma zajímá. To, jaké pohlaví sami tvůrci FF uvádějí ještě nemusí být směrodatné, ostatně o tom takto píše i sama autorka té knihy. Pro zjištění (nebo aspoň naznačení možností zjištění) takových údajů se většinou používá tzv. kvantitativních metod... sociologického výzkumu, nejčastěji v podobě dotazníků... Kdyby se toho někdo, kdo to umí, ujal, bylo by to určitě užitečné.
Vložil: belldandy, 05.05.2019 20:55
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
"A opravdu je FF tak výrazně ženskou doménou, jak se v knize (už v jejím názvu) tvrdí?" FF samozřejmě nepíší jen ženy a jistě záleží, v jaké bublině se pohybujete, aby se výsledky lišili. Z druhé strany, jak třeba to, zda jste člen fandomu ovlivní to, kolik uživatelů fanfiction. netu zadalo jaké pohlaví?... :) - https://ffnresearch.blogspot.com/2011/03/fan-fiction-demographics-in-2010-age.html?fbclid=IwAR3kKMM-OMb51tD_XSCDrJpY9Sm_xn1S1RxIWth6Od6NwZe-dup2S51v_vk . - Obecně ano, dle mé zkušenosti, převažují nejen mezi autory fanfiction, ale třeba dokonce mezi tvůrci fanvidů ženy. Nicméně uznávám, že nevím, jak to definitivně dokázat nebo vyvrátit. Ale máte-li v hlavě nějakou metodu, jak to neoddiskutovatelně potvrdit či vyvrátit, promluvme si o tom. Také mě to zajímá? :)
Vložil: , 30.04.2019 10:01
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Zkuste https://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/o-autorovi/.
Vložil: doc.dr. Soldán Ladislav, 28.04.2019 11:04
Dvořák, Miloš: Svítání kritikovo
Vážení přátelé, srdečný dík za obsáhlou výstižnou recenzi p. Emingera o dvou obsáhlých svazcích z kritického díla Miloše Dvořáka, které připravil k vydání výše uvedený Ladislav Soldán. Vyšly v nakladatelství Cherm (Praha-Zbraskav)
Vložil: mruk, 27.04.2019 15:07
Hůlová, Petra: Můj příští román bude o vodě
hodně hloupá představa o zvedaní činek
Vložil: Romana, 26.04.2019 16:07
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, můj dědeček byl zakladatel, nebo spoluzakladatel vydavatelství ČIN. Má někdo nějaké informace o tomto vydavatelství, nebo pomohl by mě někdo nějaké sehnat? Děkuji Romana Krejčová
Vložil: TIMONEL, 26.04.2019 10:17
Přidal, Tomáš
Skvělá práce, pane Přidale! Zhltnul jsem "Čalouníka" s Vaším vlastním výtvarným doprovodem cestou do práce. Gratuluju. Jsem nadšený. IMHO jste na špici současné české poezie (a to jste naprostý "mimoběžník", solitér.) Líbí se mi moc, že ta poezie je pro mě "signální" je tam spousty čitelných signálů,... které vystřelují jako rakety ohňostroje........ "Signální" protože syntetická, "signální" protože bohatá naa dimenze: proč si myslím, že ta poezie po vzoru kvantové fyziky a teorie superstrun zasahuje do jádra jazyka a odhaluje téměř všech doposud známých jedenáct rozměrů našeho světa? Doprovodné kresby jen dokreslují to, že žijeme ve vícerozměrném světě......... Mohou být tyto rozměry tak vzdálené a přitom na dosah ruky? Ano, mohou, taková je i poezie "Čalouníka". Nejvíce si cením toho, že ty básně jsou absolutně svobodné a nezařaditelné. jsou člověku nesmírně vzdálené a nesmírně blízké zároveň hovoří k člověku neidentifikovatelnou řečí, ale zcela jasně pokud si mohu dovolit příměr, jako kdyby nejlepší přítel objevil novou formu umění, kterou spolu ještě musíte odhalit, objevit, vynalézt Moc se mi líbí jejich tón, je naprosto vážný a zcela seriózní to není žádný experiment, to není žádná experimentální poezie není v tom žádná vyumělkovanost, strojenost nebo násilí cítím z těch básní zcela nebývalou opravdovost a blízkost všech věcí, ty verše vychází z něčeho nesmírně blízkého a důvěrného Přitom z té skutečnosti, která je trhána na kousky a volně používána je vytvořena natolik pevná a soudržná nová skutečnost, že je to až s podivem Nevím, jestli to není jenom můj naivní pocit, ale hrozně moc jsem těm veršům uvěřil, protože jakkoliv mohou hovořit o "vzdálených světech" jsou mi něčím nesmírně blízké, třeba už tím, že nerezignují na tradiční koncepty a tradiční kulturu a nebo na letmé rýmy a vnitřní paralelismus mezi verši. Nejsou to v žádném případě laciné provokace nebo naschvály na způsob avantgard nebo neoavantgard, není to ani umění pro umění, nejsou to ani pouhé hříčky, nejsou tvořeny za účelem být hříčky: čtenář Tomáši Přidalovi věří všechno, co básník píše, jde za ním jako za "vůdcem", který zhypnotizoval čtenáře, ale ničím jiným než svou upřímností a opravdovostí a nezáludností veršů. Nejsou to ani verše nějakého na okraji žijícího závisláka "zhulence", zračí se v nich reálný svět, svět plně soudržný a konzistentní, který vidí pouze básník (a je nutné někoho utvrzovat a někomu dokazovat, že Tomáš Přidal je básník, že vidí a tvoří "pravý svět"? Ne!...... není): V roce 1909 Jaroslav Vrchlický věnoval Josefu Váchalovi tyto verše: Vždy umění je sfinga, vždy je život moře a mezi nimi pouze jest básník interpret on zhloubá jediný ples a jejich hoře, co zbuduje on z nich, je pouze pravý svět.
Vložil: Dan, 23.04.2019 20:39
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Moudra to zena... Nikdo z diskutujicich nevidi pointu prispevku - a sice, ze dnesni feminismus nehaji zajmy zen, ale silenou ideologii progresivistu
Vložil: BOREK ZELINKA, 20.04.2019 17:01
Šrut, Pavel: Lichožrouti navždy
DEKUJI :). Je to dobra kniha............
Vložil: Martina, 13.04.2019 09:05
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Jsem ráda, že má autorka tak úspěšný život nedotknutý patriarchální společností. Ale to přece neznamená, že problémy, po jejichž řešení feminismus volá jsou vyřešené nebo vymyšlené. Mně se to nestalo, takže problém neexistuje. To je dostatečná argumentace? Jeden z nejzbytečnějších článků, jaký jsem... kdy četla.
Vložil: Antonín Kudláč, 12.04.2019 12:58
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Tuhle knížku jsem si přečetl s chutí, leccos zajímavého se dozvěděl a místy se i pobavil. Protože je to dílo v podstatě průkopnické, obsahuje velké množství popisu (a až přehnaně rozsáhlých citátů), s čímž se lze nakonec smířit. Irituje mne ovšem ta urputná snaha obhajovat FF jako badatelské téma, což... v dnešní době rozvíjejících se popkulturních studií snad už není třeba. Autorka možná až příliš důvěřuje údajům z prostředí samotných fanů (např. statistiky na s. 45-46), nejsem si jist, nakolik jsou skutečně relevantní. A opravdu je FF tak výrazně ženskou doménou, jak se v knize (už v jejím názvu) tvrdí? Není to jen optický klam, způsobený zaměřením na slash? Také mám dojem, že kniha je trochu redakčně uspěchaná, místy z textu ta původní diplomka trčí, což je zjevně důsledek dnes běžné akcelerace odborné produkce. Celkově ale jsem samozřejmě rád, že něco takového vyšlo.
Vložil: emil hakl, 05.04.2019 19:00
Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy
Totéž jsem zažil včera v Karlíně.
Vložil: Gregor, 05.04.2019 16:27
Borkovec, Petr: Jaro a Shetlandské ostrovy
Skvělé jako vždy, bravo.
Vložil: Veronika Abbasová, 04.04.2019 21:35
Abbasová, Veronika: Fanfikce: Ženská literatura nového věku
Děkuji za hezky zevrubnou recenzi!
Vložil: Radovan Auer, 02.04.2019 18:58
Zábranský, David: V Lipsku
Drobná připomínka, Davide, když už jsi zmínil Svět knihy. Zahraniční spisovatele do češtiny nenutíme, naopak jsme asi jediná akce svého druhu, kde jsou pořady kompletně tlumočeny simultánně. Zakládám si na tom, konsekutivní tlumočení spolehlivě zabije sebelepší debatu. Stojí to dost peněz a můžeme si... to dovolit díky rozsahu, kdy celý náš zahraniční program je asi tak velký jako ta česká účast v Lipsku. Ale právě v Lipsku jsem si potvrdil, že to má cenu.
Vložil: Jan Musil, 02.04.2019 17:24
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Viz též: http:janmusil.cz Marně hledám ochotné nakladatelství, které by mi vydalo můj poslední rukopis vzpomínkových textů a povídek pod názvem:Tragikomické historie. Na vydání se mohu finančně podílet. Děkuji za odezvu.
Vložil: emil hakl, 01.04.2019 21:52
Zábranský, David: V Lipsku
Rychle ovšem mizí i kontinuita, neřkuli solidarita českých spisovatelů bez ohledu na dorozumívací jazyk (možná by mohl být český). Protože mi připadá důležitá, mám ti za zlé, Davide, že se na jejím zpochybňování vytrvale podílíš.
Vložil: Jitka , 01.04.2019 11:16
Pilátová, Markéta: Je to v hlavě
Ano, všechno je v hlavě... super článek! Díky za připomenutí, že psychika a trpělivost jsou v jakékoliv snaze nakonec nejdůležitější. :)
Vložil: pauli, 31.03.2019 14:58
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Alena: Náš svět východní ovšem stojí na fotriarchální tradici a její fotrovští představitelé zase pevně nestáli nikdy na ničem jak už je podstatou fotrovství.... Člověku je některých až líto, když vidí, jak kvičí jako čuníci vedení na porážku když se tady vůbec nic neděje. Je svým způsobem hezké, že... jim autorka napsala pohádku na dobrou noc. Večerníčky Ženy v běhu, pokušení a já nevim v čem zjevně už nestačí
Vložil: Jáchym z Jáchymova, 31.03.2019 11:48
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
Není mi jasné, proč pan Fischer dává do uvozovek slovo "román". To by musel dávat do uvozovek taky romány od Vonneguta, Pynchona, Pereca a kdovíkoho ještě. Taky by musel dávat do uvozovek "obrazy" třeba od Picassa nebo Braqua...
Vložil: Alena, 31.03.2019 07:53
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Viking, děkuji, ano, jakýmkoli hadrem nebo naopak třeba džihádem. Každopádně má pointa byla v tom, že patriarchální tradice, na níž západní kultura definivně stojí, z níž rozhodně vyrostla, nám ženám ještě velmi nedávno odpírala racionálno, ale dovolila nám emoce. Kdežto mužům emoce zakázala coby... ženskou slabost nehodnou racionálního tvora. A to je toxická maskulinita, je toxická vůči mužům samým. Militantní feminismus ženám dal možnost rozvíjet, používat, balancovat.. obé, stejně jako do jisté míry pomohl mužům vrátit se k emocím jako k něčemu přirozenému. Protože emoce zjevně jsou přirozené všem, přestože nám je stále ještě diktováno, jako v případě tolika jiných věcí, kdy, kde, pro koho ... jsou patřičné a sluší se (fuck that if you ask me). Nicméně a dle mého názoru znovu naprosto zjevně - zdaleka není dokonáno. Viz hidžáby a džihády. (Autorka coby osoba živící se jazykem by mohla chápat, že na přesné formulaci záleží a že "sluší vám to, když se usmíváte" je podstatně jiné než "když se usmíváte, sluší vám to víc". Protože ne vždy tady ženy jsou výlučně pro potěchu mužského oka proboha živého.)
Vložil: Viking, 30.03.2019 20:28
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Hidžábem.
Vložil: Alena, 30.03.2019 20:00
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Osobně jsem přesvědčená, že západní společnost jede na velmi mužském principu (soudě podle společenských norem, "pravidel hry" atd). Feminismus je zatím prosazován tak trochu mužsky a není se co divit - kdo by nás ve vší ženskosti nechal volit nebo studovat, že jo. Věřím, že až se tam mužsky nacpeme... (tím "tam" myslím na posty skutečně mocné), budeme pořád ženy. A pak třeba jednoho dne soucit bude považován za stejně validní argument jako počty a naši silní mocní muži ho po boku silných mocných žen nebudou odmítat jako irelevantní slabost, když dojde na velká rozhodnutí o budoucnosti světa. A nikdo už nebude muset mávat džihábem nad hlavou.
Vložil: Jana, 30.03.2019 15:02
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Ona to deklaruje (dost možná ironicky, je to odkaz na její text výše - čtěte pozorně), ale to ještě neznamená, že to nedělá. Jak vyplývá z citátu, který jsem uvedla, očividně to dělá. Proč by jinak o svém životě psala v souvislosti s tím, že je přesvědčená, že jde o vymyšlené problémy? Říká: tyto problémy... (konkrétně je vyjmenovává) neexistují. A pak popisuje svůj život, ve kterém podle ní nejsou. Pokud by v tom neviděla souvislost, o svém životě by vůbec nepsala. Psala by o jiném důvodu toho, že je přesvědčená, že neexistují. Jiný důvod neuvedla, jen na okraj jednu statistiku, která je skutečně velmi okrajová a není jasné, o čem podle autorky vypovídá. Z ní se nedá vyvodit, že uvedené problémy neexistují.
Vložil: , 30.03.2019 12:02
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
JANĚ Píšete: „Z vlastni zkusenosti vyvozuje obecny zaver, ze tyto problemy obecne neexistuji.“ Čtěte pozorněji: „Jsou to jen moje osobní zkušenosti a nelze z nich vyvozovat žádné obecné závěry.“ Není nad manipulaci, že.
Vložil: Jana, 29.03.2019 23:41
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Ne. Autorka rika, ze problemy, po jejichz vyreseni soucasny feminismus vola, ona sama povazuje za vymyslene nebo vyresene. Jmenuje je v prvnim odstavci (gender pay gap atd.). Svuj zivot dava jako priklad toho, ze tyhle problemy neexistuji. Jinymi slovy - z vlastni zkusenosti vyvozuje obecny zaver, ze... tyto problemy obecne neexistuji. Feminismus prinesl napr. volebni pravo pro zeny nebo moznost zen studovat.
Vložil: David, 29.03.2019 15:34
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Dobry den Vsem. Muzete se prosim vsichni negativci uklidnit! Komentujete clanek autorky nebo Vase komplexy. A umite cist. Autorka zcela jasne a striktne napsala, ze jsou to jen jeji osobni zkusenosti a nei mozne z nich vyvozovat zadne zavery. Ano to je presne to. Pochopili jste ze autorka projevila... vlastni nazor. Mate vy vubec nejaky, ze Vas to tak urazi ? A na zaver otazka: "Co pozitivniho prinesl feminismus pro spolecnost jako celku ?"
Vložil: Martin Liška, 29.03.2019 08:45
Zábranský, David: V Lipsku
Napsat takovýhle sáhodlouhý text na téma "Neumím německy", to je ovšem výkon. A jste si, pane Zábranský, tak jistý, že kdyby jednací řečí veletrhu byla angličtina, že by počet českých spisovatelů schopných komunikovat s moderátory i publikem bez pomoci tlumočníka byl skutečně výrazně vyšší?
Vložil: Karel B., 28.03.2019 19:28
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
Naprosto skvělá kniha, podle mě Ouředníkova nejlepší. (A to jsem nadšený čtenář vlastně všech Ouředníkových knih už od Šmírbuchu jazyka českého!) Všechny absurdity, kterou naše doba žije, jsou tu semleté jako v kafemlejnku. Ouředník dokáže vystihnout lidskou blbost jako nikdo jiný v dnešní české literatuře.... A jak je u něho zvykem, chytré psaní vůbec nevylučuje humor (dost černý) - chechtáte se na každé stránce.
Vložil: mruk, 28.03.2019 13:35
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
Ocitovat se v úvodu je správnej samožer! Za mě dobr. mruk
Vložil: Jiří Bajer, 28.03.2019 12:44
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Nádhera ! Ale proč hergot není slyšet víc ? Vždyť je Bell !
Vložil: Michal Macek, 28.03.2019 12:19
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Dobry den, s textem souhlasim. Ja jsem se to jedne feministce (pani Lauder z Respektu, v reakci na clanek o metoo) pokousel vysvetlit opacne - ze drtiva vetsina nas muzu je normalnich, zen si vazime, nezistne jim pomahame, mame je radi a kvetinou bychom je neuhodili...no neodepsala….
Vložil: Jáchym z Jáchymova, 28.03.2019 12:13
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
V DeníkuN z 25.3. Patrik Ouředník: Galantnost, nová oběť politické korektnosti.
Vložil: Martin Liška, 27.03.2019 15:08
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
Jméno překladatelky naleznete v tiráži mezi perexem a samotným textem recenze, jako ostatně v každém článku, který je recenzí knihy přeložené z cizího jazyka.
Vložil: Ales Knapp, 27.03.2019 14:04
Ouředník, Patrik: Konec světa se prý nekonal
A kdopak tenhle roman, ktery autor udajne "napsal francouzsky a nechal prelozit do cestiny", do cestiny vlastne prekladal? Jmeno prekladatele, prosim. S Ourednikovym "psanim francouzsky" se nam nejak roztrhl v posledni dobe pytel...
Vložil: Pauli, 26.03.2019 11:03
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Moc nevím, proč je to zde a ne třeba v Echu či v Reflexu...Tak alespoň trochu z litereatuty: Mezi tou řečí nadporučík Lukáš seděl již dlouho na židli, dívaje se Švejkovi na boty, a myslil si: „Můj bože, vždyť i já často stejně mluvím takové blbosti a rozdíl je jen ve formě, kterou to podávám.“ To... jako mají jít rozbít pomatenému Kušňarenkovi okna nebo tak něco?
Vložil: michal špína, 25.03.2019 22:47
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
V Jezeru, které považuju za výbornou prózu, má Bianca Bellová scénu, kde malý hrdina a postarší chlap v městském parku koukají na opičáka ve výběhu. Kluk se ptá: "Proč se pořád drží za péro?" "Hochu. Co ti na to mám říct. Protože může?" No a podobně je to i se spoustou jevů, které Bianca Bellová... nezažila. Zaměstnavatel platí ženě za stejnou práci míň, protože může, tj. protože to většina trpně přijímá, ne proto, že je kretén. Tvrdit, že "svinstvo není systémové", a vidět za vším individuální kreténství, je zjevný nesmysl. Když nás v 90. letech učitelé nebo rodiče mlátili, nedělali to proto, že by byli kreténi, ale protože to bohužel bylo normální, i když to bylo evidentně kontraproduktivní. Autorčina závěrečná figura "stejně jsem lepší, protože pomáhám potřebným v Iráku" na věci nic nemění. Stává se celkem často, že spisovatelé a spisovatelky mají mnohem víc pravdy ve svých vymyšlených příbězích než v příležitostných úvahách na aktuální témata. Tohle je jeden z těch případů.
Vložil: Martin Dvořák, 25.03.2019 21:00
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Bravo paní Bellová. Přesně jste vystihla toxicitu dnešního nepochopeného feminismu.
Vložil: Zuz, 25.03.2019 16:52
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Ad. 1. Anekdotalny argumentacny faul "mne a mojim kamosom sa to nestalo, takze sa to nedeje ani inym a nie je to podstatne" snad musi byt vtip. Ad. 2. Mozno to pre vas bude prekvapenie, ale nie kazdy sa narodil ako priebojny, inteligentny, samostatny a v kazdom smere schopny jedinec s dobrym zazemim.... Takze zrejme by sa hodilo trochu ubrat z toho arogantneho postoja, lebo aj vam sa moze jedneho dna - nie vlastnou vinou - diat nepravost a cela spolocnost sa na vas vykasle s tym, ze si za to mozete sama alebo si vymyslate. Ad. 3. Porovnavat situaciu zien na Blizkom vychode a v Europe je nezmyselne, kedze vychadzaju z uplne inych kulturnych a historickych vychodisiek. Nieco ako ked nadavam, ze u nas su rozbite cesty a vy argumentujete tym, ze preco ma to stve, ked v Jemene nemaju ziadne. Lenze ja nezijem v Jemene. Okrem toho, arabskych a islamskych feministiek, ktore ku celej veci pristupuju kulturne citlivo, existuje kopa (google Nawwal Al Saadawi). Namyslat si, ze feminizmus v jeho podobe, ako ho pozname na Zapade, je nejaky univerzalny konstrukt, ktory sa zenam na Blizkom vychode urcite musi pacit, je kulturne necitliva hlupost. Been there, done that, zila som nejaky cas na Blizkom vychode. Ad. 4. Tie zeny, ktore sa feminizmu venuju kvalifikovane, casto vravia, ze feminizmus je v prvom rade o moznosti volby bez predsudkov - ci chcem/nechcem mat deti, ci chcem byt vojacka, ucitelka alebo vedkyna, ci chcem/nechcem nosit hidzab, ci sa chcem vydat alebo byt stara dievka. Tak mozno miesto cherrypickingu a manipulacie argumentov skuste na to nazerat aj z takejto perspektivy.
Vložil: Ad res, 25.03.2019 14:47
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Můžete už, prosím, někdo (třeba kdosi z redakce) nějak zarazit ten hrdopyšný, egomaniakální proud slovního průjmu bezostyšně tryskající z těch, kdo bláhově uvěřili tomu, že píší literaturu?
Vložil: Jana , 25.03.2019 11:54
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Nevidim ani tolik utoky a vubec nevidim vytrhavani z kontextu. Vidim nekolik opakujicich se vecnych namitek. Zejmena tu, ze feminismus se angazuje i mimo nas prostor, a tu, ze autorka snad diky svym prednostem nektere veci nezazila, ale to neznamena, ze neexistuji. A na to nikdo nezareagoval.
Vložil: Magda de Bruin, 25.03.2019 10:54
Lipský knižní veletrh 2019: Češi v hlavní roli a hledání Kunderových nástupců
70 nových překladů – ano, uvádí se to ve všech zprávách (pan Kubíček tady v lednu mluvil dokonce o 80), ale kde se najde jejich seznam? Na webu Ahoj Leipzig je v rubrice nových německých vydání sice celkem 70 položek, ale po odečtení dvojmo a trojmo uvedených titulů, německy psaných knih a časopiseckých... vydání zůstává 59. Kdybychom z toho vytáhli prózu pro dospělé (protože ta budí potenciálně největší čtenářský zájem), dojdeme ke třicítce (z toho 10 titulů vydaly Větrné mlýny). To je ve srovnání s předchozími lety taky úspěch, tak proč ho zbytečně nafukovat?
Vložil: jk, 25.03.2019 09:47
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Vic nez samotne autorce chci podekovat mnohym, co komentovali a co potvrdili, ze to, o cem Bellova pise je opravnene. Zde se to potvrdilo. Vytrhavat z kontextu, utocit na toho, kdo nema nazor, jako ja. Ano, presne o tom to je.
Vložil: Antonín, 25.03.2019 09:41
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Takže jste nepochopila, co to je feminismus, navíc jste sama schopná a talentovaná, takže to znamená, že problémy neexistují, feminismus nemá smysl a nic špatného se nikomu neděje. Aha.
Vložil: Martin Zapletal, 24.03.2019 15:39
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Děkuji, že jsou stále na světě ještě i normální ženy... Stále je naděje...
Vložil: J, 24.03.2019 15:09
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Tohle se mi zvlastne cetlo, protoze vase podivna namyslenost z toho textu uplne strika. Dozvedeli jsme se, ze vas nikdy nikdo neznasilnil, neosahaval a neporvaval na vas vulgarity. To je super, ale vite o tom, ze tohle jsou bohuzel veci, ktere se proste tady v Ceske republice dejou? A dejou se velmi... casto, mozna vic casto, nez si myslite. Pasaz o vasi kolegyni, kterou manzel bil, ale ona za to vlastne muze asi sama, protoze si vzala kretena, ani nedokazu okomentovat...
Vložil: Antonín Kudláč, 24.03.2019 10:58
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Proč proboha tolik zloby vůči autorce, která projevila kus lidskosti?
Vložil: /O\, 24.03.2019 10:52
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Nezbývá než doufat, že v příštích sloupcích zareaguje nějaký informovanější spisovatel nebo spisovatelka...
Vložil: Jan Pavoucek, 24.03.2019 10:40
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Dnes se hodnota textu meri i tim, zda jej cituji Parlamentni listy. Tento cituji a chvali jej. Gratuluji!
Vložil: Jana , 24.03.2019 03:23
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Ta formulace o spatnem vdani se mi taky, jako Denise, zda neprilis vhodna. Jako byste rekla o znasilnenem cloveku, ze jeho znasilneni svedci o tom, ze byl v nespravnou chvili na nespravnem miste s nespravnou osobou. Jako svym zpusobem ano, ale... je bagatelizujici takto to rict. A ano, trochu i obvinujici... obet.
Vložil: Eva, 24.03.2019 02:16
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Půjčuji si, moc se mi to líbí a souhlasím s tím.
Vložil: Jana, 23.03.2019 22:25
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Vy jste asi vyjimecne talentovana, schopna, socialne inteligentni, mozna i atraktivni, a tak jste levou zadni prekonala vsechny prekazky a nevyhody, ktere maji zeny oproti muzum. Napriklad jste si nasla muze, ktery je ochotny delat prace v domacnosti. Vynikala jste v zamestnani, v literature atd. Ale... to neznamena, ze ty prekazky a nevyhody neexistuji pro nikoho. Jen se vas netykaji. Jinak smekam za tu praci pro trpici.
Vložil: Marta, 23.03.2019 20:43
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Denisa: Ano, svým "slovenským" heslem jste se skutečně řídila. Váš komentář je totiž pouze a jenom debilní. Pokud vím, žádná zmínka o tom, že by za domácí násilí mohly oběti, v textu není. Pokud chcete komentovat "debilně", nedělejte to zde.
Vložil: Denisa , 23.03.2019 18:34
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
....."Měla jsem kolegyni, která čas od času přišla do práce s monoklem nebo podlitinami. To vypovídá spíše o tom, že si vzaly kretény, než o čemkoliv jiném." Čo prosím? Tak to mi vyrazilo dych? Takže za domáce násilie može obeť domáceho násilia? Proste je za to vinná obeť? Ufff. Tak to je fakt hard-core.... Čo dodať? Nie nad osobnú skúsenosť. "Milej" dáme prajem osobnú skúsenosť s domácím nasilím na vlastnej koži. A keď bude mať monokel na ksichte, aby sa pozrela do zrkadla. Áno, to je obeť domáceho násilia, nie vinník. Je to videitelné, je to citelné, je to zdrvujúce. A hlupákom, ktorí tento rozdiel nechápu, prajem len osobnú skúsenosť, aby pochopili a prestali obviňovať obete. Že vám toto, príde, príliš tvrdé? No, viete, my máme na Slovensku také pravidlo: "Na debila, debilne." A funguje to.
Vložil: Jana Valdrová, 23.03.2019 17:40
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Paní si značně plete pojmy s dojmy, ale no tak hlavně že pomáhá obětem násilí, což dělají feministky systémově a suplují tím roli státu. Jinak by potřebovala nejdřív poradit, co je feminismus, a pak se vyjadřovat.
Vložil: Lenka Příplatová, 23.03.2019 17:22
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Vynikající text, moc děkuju. Vidím to stejně.
Vložil: Adam Voltr, 23.03.2019 14:56
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Tleskám, krásný text, trošku mi připomínáte výborného Jordana Petersona. Děkuji za úžasný a upřímný článek. :))
Vložil: Michal , 23.03.2019 13:57
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
To je tak hloupé, že sepsat to muselo dát víc než pár skleniček vína. Paní ví o feminismu stejně tolik co dojicka krav z JZD, ale neváhá o tom psát... Inu hloupost si nevybírá. ??
Vložil: Marta Nováková, 23.03.2019 13:40
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Anna Šnapková, děkuji!
Vložil: Kateřina Kadlecová, 23.03.2019 09:12
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Přesně formulovaný, brilantní text, s nímž naprosto souhlasím. Větu "Jako by západní feminismus končil tam, kde hrozí reálné nebezpečí" si budu často připomínat.
Vložil: Vít Blaha, 23.03.2019 08:03
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Jo, přesně!
Vložil: Anna Šnapková, 22.03.2019 14:29
Bellová, Bianca: Proč nejsem feministkou
Feminismus bude takový, jaký si ho uděláme. Mnohem lepší než prohlašovat, že nejsme feministky, by bylo se podílet na tom, aby nebyl jenom vyprázdněným pojmem. Aby to byl feminismus zabývající se pomocí potřebným, jak popisujete výše. Dokud se všichni budou dušovat, že nejsou feministkami (feministy),... protože to je jen o otevírání dveří, nic se nezmění.
Vložil: michal špína, 19.03.2019 23:22
Pilátová, Markéta: Evropanka
Pozor, klavír mají (nebo aspoň měli) i na hlavním nádraží Luz v Sao Paulu. Ale nádraží je velké asi jako to v Buděovicích a dojet se odtamtud dá leda na předměstí.
Vložil: , 10.03.2019 11:28
Bílek, Petr A.; Procházka, Martin; Wiendl, Jan (eds.): Vektory kulturního vývoje: identity, utopie, hrdinové
"Průmyslová utopie nebyla nikým zesměšňována (tvrdí autoři)"???? Jestli tohle tvrdí autoři, knihu si nepůjčím ani v knihovně, natož jí kupovat!
Vložil: Co je to s váma, 02.03.2019 19:52
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Všichni jíme a tady někdo kritizuje kuchařky?
Vložil: Petra Věčorková, 28.02.2019 15:41
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, prosím o radu. Mám po babičce a dědečkovi ručně psaný seznam receptů na pečení - babička pekla a dědeček krásným písmem zapisoval. Ráda bych se o recepty podělila, mělo by nějaké nakladatelství zájem? Děkuji
Vložil: Tereza Semotamová, 25.02.2019 15:18
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Pane Fencl, můžete mi prosím napsat, jak u mě Petr A. Bílek "dopadl"? Pokud vím, postovala jsem na FB jeho recenzi, napsala "Pochlubím se" a vskutku jsem se pochlubila. Každý má právo na svůj názor a recenzi a nevím o tom, že bych toto právo někomu upírala či se vůči tomu vymezovala. Názor Haralda Blooma... by mě samozřejmě také zajímal. Hezký den.
Vložil: Svojíř, 24.02.2019 00:50
Zábranský, David: Moje trable s Českou televizí
Co je to za pitomost? O čem ten pán píše? Dost... už nikdy. Vysvětlení - byl jsem tu víceméně náhodou, hledat jeden překlad. Narazil jsem na tento sloupek. Už se to nestane.
Vložil: nemamzajem, 23.02.2019 12:28
Tichý, František: Transport za věčnost
noob
Vložil: David Sokol, 21.02.2019 18:45
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Tisková prohlášení to nejsou, ale pokud má člověk v přátelích pár lidí z bubliny (a to ani není třeba mít v nich samu autorku), umí to být protivné. Ale chápu, moje chyba, měl jsem blokovat... Svobodu na ostřejší vyjádření v kritickém textu bych recenzentovi asi ponechal, je to ku prospěchu věci. Nebo... lépe: kritickému textu může požadavek na pokoru leckdy uškodit.
Vložil: Marie, 21.02.2019 11:29
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
M. Fencl: Trochu té "pokory" a sebereflexe by ale mohli projevit i někteří recenzenti - třeba když se podívám na závěr tohoto článku, zní dost arogantně, i když to tak autor možná úplně nemyslel. A potom: osobní profily na FB nejsou tisková prohlášení a není snad třeba příspěvky z nich autorům předhazovat...
Vložil: Mirek Fencl, 20.02.2019 11:18
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Pane nebo paní droogu, děkuji za upozornění a pardon, že jsem svůj komentář v návalu aktuálního pobouření "neozdrojoval". Pavla Horáková naznačovala, že iliteratura neplatí svým přispěvatelům, když reagovala na profilu Terezy Semotamové, konkrétně psala "Nefňukej, furt máš o deset procent víc než já.... Už jim za ty recenze na iLiteratuře platí, nebo je to dobrovolnický?". Nicméně ve vámi citovaných pasážích se podle mě příhodně odráží to, na co jsem chtěl původně upozornit a patrně neupozornil dostatečně. Nevím, co znamená, že Pavla Horáková četla autory, o kterých se píše v recenzi, "ironicky" (vždyť Pynchona snad i překládala), ale moc respektu k těmto třem veličinám české, respektive světové literatury v tom není. A o to mi právě jde. Působí to na mě tak, že autorka si myslí, že napsala geniální dílo a kdokoliv jí to chce byť jen trochu rozporovat, tak je jí a její sociální bublinou strhán a zesměšněn (naštěstí jen v rámci bubliny). Ještě více to vyniklo, když Horáková na svém profilu sdílela výsek z únorového Hosta, kde její román nepříliš lichotivě hodnotil Pavel Janoušek. Horáková mimo jiné psala: "Je to poučný v tom smyslu, že mi dochází, že i já sama při kritické reflexi literatury nepochybně plodím stejný haluze jako tihle profesionální čtenáři. A že se mi za to někdo může takhle veřejně posmívat" a "A na skutečný chyby, který tam [rozuměj v románu] jsou, ještě nikdo neupozornil, lol". Pardon, ale pokud tohle není naprosto zahleděný a arogantní přístup, tak už opravdu nevím, co ano. Horáková se jednak staví na roveň Pavlu Janouškovi, jehož "kritické reflexe" pokládá za "haluze", jednak tvrdí, že ti, co upozornili na slabá místa jejího románu, upozorňovali špatně, protože chyby tam sice jsou, ale ví o nich asi zatím jen ona -- nebo nevím, třeba hloupost těchto výroků vidím jenom já... Mimochodem, u Semotamové na profilu podobným způsobem dopadl snad ve stejný čas jako Janoušek Petr A. Bílek, který si dovolil vyhradit se vůči její knize Ve skříni. Nevím, snad kdyby dámy upozornil Harold Bloom, že jejich romány nejsou "zas takové pecky", uvěřily by. Ale obávám se, že ne. Je to škoda, protože Horáková by podle mě jednou fakt dobrou knihu mohla napsat. Ne však bez pokory k těm, kteří ji upozorňují na to, že ten první má své mouchy. Protože má, ať se to autorce líbí, nebo ne. Když však bude jednu z největších autorit -- jsem o tom přesvědčen -- na svém profilu "veřejně zesměšňovat", asi je její profil jediné místo, které v budoucnu osloví. Paní de Bruin, nijak to nezpochybňuju, jen jsem neobratně interpretoval autorku.
Vložil: droog, 19.02.2019 12:58
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Pro pořádek, na svém profilu https://facebook.com/pavla.horakova/posts/10156608676589961 se autorka k této recenzi vyjádřila pouze "Sice tam má pár nepřesností, ale za to, že recenzent použil víc cizích slov než moje "celkem bystrá" hrdinka a přirovnává mě k textům, které jsem nečetla anebo četla ironicky,... dávám 7/10" a v komentářích ještě "Tam hlavně nejde o hodnocení chlapů :'( Ale je to marný, je to marný, je to marný" a "je to poněkud jiná kniha, než jak se jeví z recenze." Právě tak její bublina se k iLiteratuře jako takové nevyjadřovala už vůbec. Takže se dost obávám, že do ní pan Fencl projikuje svůj budižkničemský způsob vyjadřování.
Vložil: Magda de Bruin, 14.02.2019 19:01
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Otázka honorářů tu v poslední době už jednou padla, a tak bych chtěla upřesnit, že původní recenze atd. jsou na tomto - nezpoplatněném - webu placené. Spolek budižkničemů? Jak je libo. Ale rozhodně ne neplacených.
Vložil: Mirek Fencl, 14.02.2019 00:40
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Kniha není žádné veledílo, přesto mě naprosto zaráží, s jakou "pokorou" se autorka k recenzi a k celé iliteratuře postavila na sociálních sítích. Recenzent samozřejmě nic nechápe a celá iliteratura je dle Horákové spolek neplacených budižkničemů. Je v tom samozřejmě utvrzována svou sociální bublinou,... do níž se bohužel řadí i Olga Stehlíková, která byla předloni vyznamenána coby reprezentativní kritická osobnost cenou Tvárnice a která dříve pravidelně na tento server přispívala. Pokud se mluví o úpadku literatury, nelze se divit, když se literátky chovají jako pětileté děti, kterým někdo rozšlápl bábovičku. P.S.: Pokud by někoho zajímalo, zda, případně jak se k tomuto názoru vyjádří autorka, nechť sleduje její profil na fb. Jinde než v prostředí, kde má za sebou houf podporovatelů a podporovatelek, totiž patrně fundovaná literární diskuse neprobíhá. P.P.S.: Zatímco Marek Jančík je podle toho, co Horáková píše, sotva schopen knihu přečíst, nedejbože pochopit její význam, tato "recenze" je pro ni přijatelná. Není těžké uhodnout, proč tomu tak je: www.uzasnabara.cz
Vložil: , 12.02.2019 15:59
Čížek, Karel
zajímavý člověk s krásnou duší
Vložil: Gregor, 12.02.2019 08:28
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
To se právě pletete. Země má měsíc, který se jmenuje Měsíc.
Vložil: Bořík, 11.02.2019 16:52
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Země má Měsíc, nikoliv měsíc, a ten Měsíc se jmenuje Luna.
Vložil: Gregor, 11.02.2019 16:05
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
To Magdalena: domnívám se, že to zkrátka znamená, že má překladatelka černé vlasy, nic víc bych v tom nehledal... Když se v knize dočtu, že "na potemnělé obloze zářil stříbrný měsíc", také to neznamená, že má Země více měsíců nebo obloh...
Vložil: Magdalena, 11.02.2019 11:50
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Pěkné. Otázku mám jen k přídavnému jménu "černovlasa". Znamená to, že vedle této překladatelky do němčiny má Petr B. ještě nějakou rusovlasou či blond?
Vložil: emil hakl, 09.02.2019 13:50
Hakl, Emil: Běží další kolo…
Máte pravdu - každý podáváme zprávu o sobě, namísto abychom se zabývali stavem celku. Díky za připomínku, je k věci. Pokud vás neinteresují hlubinné ryby, tak dvojnásob.
Vložil: Kateřina Mičková, 08.02.2019 21:30
Dousková, Irena: Rakvičky
Právě jsem ji dočetla. Recenze je jasná, ano, souhlasím, nevím, co si o tom myslet. Ale stejně: četla jsem jedním dechem, bez zájmu o to, jak to celé dopadne, to mělo kouzlo. Něco mě stále nutilo číst dál, bylo mi to celé jaksi blízké, bylo mi dobře s tetou, u vody, byly milé ty dopisy, bylo mi líto... malé Petry i velké malé Rózy, cítila jsem vůni krav a sena, cítila horko a dusno. Velmi vzdáleně a nevím proč mi to celé vysunulo vzpomínku na novelu Z. Salivarové Nebe, peklo, ráj, ale jinak. Nic to nepřineslo. Nic, než jakýsi pocit. Jo.
Vložil: václav, 01.02.2019 23:55
Hakl, Emil: Běží další kolo…
utrpení číst tyhle sebezahleděný plky o ničem, co už nejsou kvalitativně příliš vzdáleny vieweghovým fejetonům v lidovkách. to člověka jenom napadá, proč tohle vůbec psát, když zjevně nemám co říct?
Vložil: ., 23.01.2019 18:42
Nakladatelství Odeon – ediční plán (jaro 2019)
To kdyžtak napište Odeonu na FB.
Vložil: mruk, 19.01.2019 21:38
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
Chybí tu můj komentář! Ani nebyl sprostej. Ale je tu normálku, stačí trochu pošťouchnout někoho z partičky a mažou jak vzetklý.
Vložil: redakce, 19.01.2019 12:05
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
To Erik Lukavský: Mažou se komentáře urážlivé a vulgární, případně propagující zboží, které nesouvisí s diskusí. Co konkrétně tu najednou chybí?
Vložil: Erik Lukavský, 19.01.2019 04:18
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
Tady se mažou komentáře? Hmm...
Vložil: M. Voslářová, 16.01.2019 22:29
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
Díky za upřesnění. Bylo by zajímavé zjistit, jak to s těmi čísly je.
Vložil: Magda de Bruin, 15.01.2019 19:25
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
Pan Kubíček neodpovídá – soudím, že se ta osmdesátka nových německých překladů tedy nikde najít nedá. Na webu Ahoj Leipzig je v rubrice „Nově vydané tituly v němčině“ momentálně 61 položek, po odečtení dvojmo uvedených titulů a německy psaných knih zbývá 54. Z toho 10 tvoří edice Tschechische Auslese,... kterou vydávají brněnské Větrné mlýny (distribuce: Wieser Verlag, koncept a dramaturgie: Radim Kopáč, MK ČR), 5 vydává vídeňské nakl. Ketos, založené na podzim 2018 Ondřejem Cikánem speciálně kvůli hostování v Lipsku (vychází tam česká poezie v Cikánově překladu). Jen pro srovnání: bilance čestného hostování Nizozemců a Vlámů ve Frankfurtu 2016: 314 nových překladů beletrie, přes 1000 pořadů a čtení s účastí zhruba 200 nizozemských a vlámských autorů, přes 7000 reakcí v německých médiích (jen online). Tím se samozřejmě nemyslí jen těch pět dní, kdy trvá veletrh – je to celoroční bilance. Na hostování přímo navazuje program na následující roky (hned v roce 2017 vyšlo v němčině přes 140 titulů), kam spadá m.j. i účast v Lipsku (v roce 2018 12 autorů s novými něm. překlady). Podle zkušeností Niz. lit. fondu (NLF) se příznivý vliv hostování může projevovat ještě dalších 10 let. Jak se to dělá? Přeložím úryvek z blogu Victora Schiferliho na webu NLF o jeho dojmech z Frankfurtu 2018. (Web NLF je kromě angl. i v nizozemštině, aby měli daňoví poplatníci přehled o činnosti fondu doma i v cizině): „Nadšení z vyprávění o knihách jen vzrůstá, když člověk cítí oporu v seriózním zájmu ze zahraničí nebo dokonce v závazné nabídce. Tak se dozvídám od kolegy přes zahraniční práva z nakladatelství Atlas Contact, když podesáté vyprávím zase dalšímu nakladateli zápletku napínavého románu Een onbarmhartig pad, že už dostali nabídku z Německa. Zájem je velký. Z toho bude za týden aukce překladatelských práv, to je jasné. A to je zase další argument, když v sobotu (při své poslední schůzce) mluvím s australským nakladatelem. O dva týdny později dostanu zprávu, že koupil světová práva tohoto románu pro překlad do angličtiny.“ Ostatně tým NLF, jehož součástí je samozřejmě i ředitel (bývalý nakladatelský redaktor s bohatou zkušeností s prodejem práv), má ve Frankfurtu každý rok přes 300 schůzek. České hostování v Lipsku 2019 mohla být příležitost, jak také spojit síly a vytvořit podobný model spolupráce. Za naši agenturu Pluh ale musím říct, že jsme do německé jazykové oblasti za poslední tři roky (protože s přípravou hostování je třeba začít včas) neprodali ani víc, ani míň titulů než jindy. Jestliže vše skončí Janáčkovou Její pastorkyní v listopadu 2019, obáváme se, že se „Lipsko 2019“ v naší činnosti nijak výrazně neprojeví ani v budoucnu (a z rozhovorů s německými překladateli vyplývá, že s tím názorem nejsme sami).
Vložil: Martin Liška, 12.01.2019 19:01
Přibík, Jaroslav; Konečný, Bohumil: Zuzanka a její svět
Jen bych k Bohumilu Konečnému doplnil, že do 19. ledna je možné v plzeňské Galerii Jiřího Trnky navštívit výstavu věnovanou dílu tohoto umělce. I recenzovaný komiks je na výstavě výslovně zmíněn.
Vložil: Karel Huněk, 09.01.2019 09:23
Zábranský, David: Chvála zdi
To Martin Puskely: Ano, máte pravdu, souhlasím.
Vložil: Magda de Bruin, 09.01.2019 09:12
Kubíček, Tomáš (Lipský knižní veletrh)
Pan Kubíček mluví o "osmdesátce nově přeložených titulů", které se na veletrhu (už za dva a půl měsíce!) představí. Kde se dá najít jejich seznam? (Na webu Ahoj Leipzig je sice rubrika "Nově vydané knihy", ale ta obsahuje i tituly psané v němčině, tituly, které ještě nevyšly, a např. některé ilustrované... knihy tam figurují dvojmo, takže z 58 titulů, které se tam momentálně uvádějí, jsem v kategorii překladů z češtiny napočítala 51 - tedy když necháme stranou, že třeba Jezero představila Bianca Bellová v Lipsku už loni nebo že knihu Překlep a škraloup autoři představili u českého stánku na podzim 2018 ve Frankfurtu.)
Vložil: jan simon, 08.01.2019 20:23
Hartl, Patrik: Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Dobrý den, zajímala by mě erudovaná recenze na Patrika Hartla, toto je při vší úctě jak ze čtenářského deníku žáka základní školy...
Vložil: Martin Puskely, 08.01.2019 15:30
Zábranský, David: Chvála zdi
To Karel Huněk: Minimálně závěr Vašeho příspěvku („A konečně se oprávněně říká, že pochopit znamená souhlasit.“) je diskutabilní. Pokud slovem „pochopit“ míníte snahu vysvětlit = vytvořit rámec pro hlubší poznání určitých činů, motivů nebo postojů, pak jednoduše nemáte pravdu. Explicitně na to upozorňuje... Christopher R. Browning v Obyčejných mužích, kde se pokusil zachytit, jak se obyčejní Němci mohli podílet na zajišťování vyvražďovací mašinerie známé jako holokaust. Určitě nedospěl k závěru, že to, co ti lidé dělali, bylo v pořádku. Ani Zimbardova zkoumání původu zla neskončila tím, že by Zimbardo začal obhajovat americké počínání ve Vietnamu nebo zločiny v Abú Ghrajb. Přesně naopak, lepší pochopení nám umožní podobným situacím se v budoucnu vyhýbat (byť je otázka, zda k tomu existuje dostatečná společenská vůle). Ale možná chápete slovo „pochopit“ ještě trochu jinak, a to jako obsáhnout pochopením odlišné stanovisko do takové míry, že se s daným stanoviskem nakonec ztotožníte. Ani v takovém případě však podle mého názoru neuniknete problémům, protože schopnost měnit svá stanoviska na základě podnětů, které přicházejí z vnějšího světa – a třeba i těch jeho částí, vůči nimž nyní zaujímám odmítavé stanovisko –, je přece základem každého otevřeného systému. Jinými slovy, měli bychom být otevřeni možnosti, že přehodnotíme svá dosavadní stanoviska, když nám protivník ukáže nekonzistentnost, problematičnost nebo neudržitelnost naší dosavadní pozice. V opačném případě máte recept na uzavřený systém a dogmatismus (mimochodem velký problém nemalé části dnešní české kulturní scény). Rozhodně se nedá tvrdit, že vhled do toho, co podmiňuje názory druhého, automaticky implikuje převzetí jeho stanoviska. Sókratovské tázání není prosto empatie. A pracuje s dialektikou a jemnou ironií, nikoli kázáním, kategoričností a opovržením. Dialog není možný především tam, kde druhá strana odmítá komunikovat a sama chce diktovat, tam potom nezbývá než hájit své, ale bohužel právě „pražská kavárna“ zabila možnost dialogu hned v samotném zárodku.
Vložil: Kalim K., 08.01.2019 00:57
Zábranský, David: Chvála zdi
Narcis bílý (Narcissus poeticus) - přirozeně je rozšířen v jižní části Evropy, od Francie a Španělska po Řecko, na sever až do rakouských Alp. Jinde v Evropě je místy zplanělý. Je pěstován i jinde, např. v Severní Americe, kde také zplaňuje. V ČR je nepůvodní, ale je to často pěstovaná okrasná rostlina,... vykvétá brzy na jaře, už v březnu až dubnu. Pěstuje se v mnoha kultivarech a často zplaňuje i do volné přírody nebo vytrvává na místech někdejší kultivace. Zdroj: Wikipedie
Vložil: Karel Huněk, 06.01.2019 18:16
Zábranský, David: Chvála zdi
Literatura takto nefunguje. Autorovy "důvody" jsou irelevantní, stejně se zdá, že lidskou motivaci není možné zpředmětnit. A konečně se oprávněně říká, že pochopit znamená souhlasit.
Vložil: Anna, 06.01.2019 09:33
Zábranský, David: Chvála zdi
To Martin Puskely. Líp bych to neformulovala, myslím si totéž. Stavět zdi je daleko jednodušší než trocha empatie a zamyšlení, zda i ten druhý nemůže mít kus pravdy. Nebo se aspoň snažit pochopit jeho důvody. Jedná-li a smýšlí-li někdo nějak, má k tomu jistě nějaké důvody. Pokud je nepochopíme, nemůžeme... s ním vést dialog založený na nějakých argumentech a tím nejjednodušším je zeď = rozdělení společnosti. Pochopit přeci neznamená souhlasit. Přesně tohle se děje v naší společnosti, jeden druhého neposloucháme, jenom se nálepkujeme = stavíme zdi. Z obou stran. Výborně napsáno.
Vložil: Martin Puskely, 05.01.2019 14:42
Zábranský, David: Chvála zdi
To Lukáš Vavrečka: Pokud sloupku rozumím dobře, potom není těžké uchopit jeho základní myšlenku: ti, kteří se vymezují proti lidem, jež „rozdělují společnost“ (= „stavějí zdi“), se sami dopouštějí hříchu, který vyčítají druhým. Každé gesto, kterým se někdo radikálně vymezí vůči objektu své kritiky nebo... svého nesouhlasu, obsahuje odmítnutí – a jakmile se z tohoto odmítnutí stane morální odsudek a rozhodnutí nekomunikovat, výsledkem je zeď. Někdy je asi nutné to učinit, ale jak naznačuje Zábranský, často je takové gesto adresováno i tomu, kdo prostě vyjádří kritický postoj k tomu, co původce gesta vydává za nezpochybnitelnou pravdu (a vyžaduje, aby se tak s ní také zacházelo). Dané gesto se tak stává neadekvátním a škodlivým. Jako příklad této ostrakizace uvádí Zábranský sám sebe a má pravdu, ačkoli vůči románu „Za Alpami“ lze vznést řadu výhrad, především ve věci literární kvality, pozici někoho, s kým se nemluví a na koho se plive (Pavel Janoušek zašel v Tvaru příliš daleko), protože se pokusil zpochybnit ideové narativy dnešní doby, si jako autor nezaslouží. Místo věcné diskuse o vážných společenských problémech diskursu dominuje lpění na ideologickém kánonu, které se blíží fanatismu (např. protizemanovská nenávist, resp. na druhé straně Zemanova nekritická adorace), a jakýkoli poukaz na absurdnost takového verbálního počínání vede k tomu, že i takový kritik je až na výjimky vyloučen z komunity „slušných“. Zábranský má pravdu i v tom, že všechny zdi nelze zbourat, ale měly by v co největší možné míře obsahovat okna, kterými lze nahlížet do místnosti za zdí, a dveře, jimiž lze přijít alespoň na návštěvu. Závěrečná část příspěvku ironicky podotýká, že horlivými staviteli společenských zdí bez oken a dveří nejsou jen lidé jako Donald Trump a Steve Bannon, ale i reportéři z New York Times a celá zděšená mediální fronta, bez ohledu na svou dřívější levicovou nebo pravicovou orientaci. A známe to i u nás – znepokojení „demokraté“ jsou naprosto vážně schopni uvažovat o omezení některých základních občanských práv (Michael Romancov u Václava Moravce), o závažných otázkách by měli v referendu prý hlasovat jen ti, kteří mají dostatečné intelektuální kompetence (Petra Procházková – jenže to už je Platónova polis a obávám se, že v té by o ničem podstatném nerozhodovala ani Procházková, protože ve světle Platónových nároků na intelekt se i ona jeví jako prostá hlupačka), a kdokoli se odchýlí od diktátu kulturní fronty, schytá hysterické invektivy (vytříbeným slovníkem Jana Hřebejka a jemu podobných). Takže ano, současné názorové skupiny stavějí zdi s fanatickou posedlostí a ti, kteří se pokoušejí o nehysterický, umírněný, ironický nebo kritický postoj k tématům dnešního světa, mají smůlu – ocitají se v pozici prašivých psů, vlků, které nechce žádná smečka.
Vložil: David B., 04.01.2019 14:36
Zábranský, David: Chvála zdi
Typickéj Zábraňák - pátý přes devátý a kluzkej jak medúza. :D
Vložil: Lukáš Vavrečka, 04.01.2019 14:33
Zábranský, David: Chvála zdi
Co je to sakra za bláboly? :D
Vložil: Daniel , 29.12.2018 16:11
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Velmi kvalitní četba. Rozhodně se nejedná o žádnou “propagandu”, jen to pochopitelně není odborný text nebo učebnice. Vřele doporučuji, jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. To, že se stala knihou roku, si určitě zaslouží.
Vložil: Traud, 28.12.2018 09:52
Alvarová, Alexandra: Průmysl lži
A když napíšu byť sebemenší podezření, že i tato kniha manipuluje s myšlením, budu také hned ruský troll?
Vložil: , 27.12.2018 22:35
Žamboch, Miroslav: Bakly: Hledání smrti
Souhlas, velmi slabá knížka.
Vložil: Radomir Joura, 26.12.2018 03:29
Macek, Miroslav: Saturnin se vrací
Rceni tety Kateriny, ze nelze vstoupit dvakrat do stejne reky (puvodne proklamovano Heraclitem, Recko, 544 BC), nebylo vubec vyvraceno, ale definitivne potvrzeno. Pres znacne usili se panu Mackovi bohuzel nepodarilo vstoupit po druhe do stejne reky. Reka se behem uplynulych 75 let uz stala jen rickou... nebo potuckem. Ale aspon se pekne namocil.
Vložil: honza beneš, 22.12.2018 11:46
Motýl, Petr: Knížky a Vánoce
Není to úplně minulost, znám dost lidí, co čtou knihy nadělené o Vánocích. Kouzlo filmu Ďáblova past, kdy sáhnout po knize rovnalo se podezření z hříchu, je mi též milé, nicméně to už je pryč. Dnes konzumujeme bez ohrožení texty, které nám byly doporučeny. Svobodná doba, byť pitomá. Pitomá, byť svobodná.
Vložil: Luboš Záhora, 19.12.2018 10:17
Kábrtová, Lidmila: Místa ve tmě
Je zajímavý, že s body recenze docela souhlasim, ale knize bych dal maximálně 60 %.
Vložil: admin, 14.12.2018 05:50
Smolen, Štěpán: Buď, kde jsi
Opraveno, děkujeme za upozornění a omlouváme se za otřesy.
Vložil: Jan Vaněk jr., 13.12.2018 18:59
Ledecký, Jonáš a kol.: Kapsy
Když se vedle rozjela ta debata o transkripci jmen: Stálo by za zmínku, že hlavní tvůrce všude v knize důsledně (včetně podpisu křestním jménem za předmluvou!) používá poameričtěnou dediakritizovanou podobu "Jonas Ledecky", obdobně jako v bibliografických údajích zmíněný Pospisil. ¶¶¶ Ostatně, i vznik... díla líčí předmluva (dostupná online) poněkud jinak, než jak ji parafrázuje recenze: "Kdysi jsem dostal nabídku vytvořit komiksovou adaptaci jednoho z Čapkových děl, která by vyšla u příležitosti vzniku republiky. [sic!] Původně to mělo být R. U. R. nebo Bílá nemoc. Ale […] to je větší sousto, než bych v tu dobu dokázal přežvýkat. [sic] ¶ Jednoho dne jsem se o komiksu podle Čapka zmínil […] na kafi se scenáristou a překladatelem Johnem Rileym […] Johnovi se nápad líbil a nadhodil, že on měl vždycky rád Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy".
Vložil: Josef Dlouhý, 13.12.2018 13:02
Smolen, Štěpán: Buď, kde jsi
Opravte prosím tu otřesnou hrubku: "v RANNĚ křesťanském Egyptě"?!
Vložil: David Beňa, 29.11.2018 15:19
Hošek, Pavel: Je to náš příběh
Skvělá knížka! Staví českou otázku do překvapivých souvislostí sedmi vzájemně si konkurujících "příběhů" a ukazuje, jak mnohovrstevnaté, polyfonní "češství" vždy bylo a je. Bohatě informuje. A ilustruje, osvětluje svou argumentaci pomocí citátů z krásné literatury, včetně textu státní hymny. Lahůdka... pro milovníky českého jazyka a českého dědictví; vážná křesťanská výzva pro náš dnešek...
Vložil: Richard Dračka, 23.11.2018 18:17
Hošek, Pavel: Je to náš příběh
Díky za tuhle knihu. četl jsem ji dvakrát a můžu vřele doporučit. Pro všechny, kteří hledají jak a proč být hrdí na to, že jsou češi.
Vložil: jan lukavec , 22.11.2018 17:49
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
V recenzi je explicitně uvedeno, že reaguje nejen na text knihy, ale i na její mediální, konkrétně rozhlasovou prezentaci, která byla velmi jednostranná. Respektive možná odhalovala tendence, které byly v knize přítomny jen skrytě.
Vložil: Aleš, 21.11.2018 14:18
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
Knížku jsem přečetl celou, ale nic z panslovanských tendencí, nebo prorusko-putinovských jsem tam nenašel. Poukazuje-li Cílek ve svých vystoupeních na úskalí globalizace, neznamená to, že prosazuje naši orientaci na východ. To je od Jana Lukavce hrubé zkreslení. Zda úmyslné nebo nevědomé by bylo možné... hodnotit, kdyby byl znám jeho postoj k jiným postavám, jako třeba Miloši Zemanovi.
Vložil: Kovář, 21.11.2018 11:47
Bednaříková, Jarmila: Stěhování národů a sever Evropy
V knize je víc divných tezí: Tacitovi "fenni" jsou údajně předky Skandinávců (s. 17); Laponci jsou identičtí se Samojedy; pokud se neví, co k Orosiovi přidal Alfréd Veliký (s. 31, pozn. 119), lze jednoduše provést kolaci.
Vložil: V a F , 15.11.2018 18:28
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Zdravím, píši knihu dle faktů a prožitků mého kamaráda, který prožil 2.světovou válku v Praze. Vše při vyprávění i nahrávám. Píši to z jeho pohledu, tedy pohledu dítěte, jak tuto dobu vnímal a jaké měl díky tomu dětství, je plná jak veselých, tak smutných příběhu. Je doplněna i příběhy mého druhého... kamaráda, který také 2.světovou válku zažil a to v malé vesničce kousek od Trnavy. Ráda bych knihu vydala, aby se tyto příběhy dostaly dál. Máte někdo prosím nějaké rady? děkuji :)
Vložil: Karel Rada, 11.11.2018 17:13
Pánek, Josef: Láska v době globálních klimatických změn
Není to špatná próza, ale co mě na ní nejvíc irituje, to je její uhlohydrátovej jazyk a přídomek "Bangalore-Indie" skoro z každým souvětím...
Vložil: mp, 11.11.2018 10:58
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Je suis mruk.
Vložil: mruk, 09.11.2018 14:11
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Rozenej detektiv, ten Vávra.
Vložil: Michael Alexa, 08.11.2018 11:07
Těsnohlídek, Jan: Hranice a zdi
Nechtěná procentuální koláž (Šlejhar 80 %, Těsnohlídek 70 %) vyvolává otázku, zda tento typ hodnocení není fatální přehmat. Hlasoval bych pro původní model, výhodám tohoto nerozumím.
Vložil: Anna, 06.11.2018 12:04
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Zmínku o překladech Ernesta Sábata a Abela Posseho jsem vložila, jelikož jde vedle Borgese a Cortázara o zásadní autory. Není smyslem tohoto pojednání uvádět vyčerpávající seznam českých překladů argentinských autorů a jejich děl. Třeba se k tomu vrátím ve speciálním článku.
Vložil: Anna, 06.11.2018 08:47
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Jan Vaněk jr.: K tiskům pro lékárny v textu o moc víc není, já si pod tím představím různé osvětové tisky o prevenci různých chorob nebo propagační letáčky na různé doplňky, o nichž si člověk může myslet, co chce. Jinak mě těší, jak se zde doplňuje seznam přeložených argentinských autorů, časem třeba... bude kompletní, což původně mým záměrem ani nebylo. Usuzuji z toho, že povědomí o současné argentinské literatuře je větší, než jsem si při psaní recenze myslela. Ráda se nechávám vyvést ze své původní skepse.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.11.2018 21:50
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Nerad ruším odbornou diskusi, ale ani z dvojího opakování jsem se nedozvěděl, co to jsou "užitečné tisky pro lékárny"; je to v knize samé vysvětleno nějak blbuvzdorněji?
Vložil: Michal Zourek, 05.11.2018 21:13
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ještě bych upozornil na Alfreda Varelu a jeho knuhu Temná řeka. Dílo, které mělo díky politické angažovanosti autora mimořádnou politickou podporu, vyšlo v závratných nákladech. 1. vydání (1949) i s dotiskem minimálně 10.000 kusů, 2. vydání (1951) 20.000 kusů, 3. vydání (1962) 40.000 kusů. Film podle... stejnojmenné knihy Las aguas bajan turbias se roku 1952 stal prvním argentinským filmem uvedeným na festivalu v Karlových Varech IFF. Podle oficiálních informací tento film vidělo v československých kinech neuvěřitelných 1 230 000 diváků. Varela mj. v Československu několik let žil, do španělštiny přeložil dílo Fučíka a Nezvala.
Vložil: jan , 05.11.2018 17:22
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ono jich je myslím ještě víc: Berti, Soriano, Braun, Domínguez...
Vložil: Anna, 05.11.2018 08:27
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ano, Sábata a Posseho jsem opomenout neměla, ale výčet samozřejmě neměl být vyčerpávající. Samozřejmě Fernández, nechám opravit. Ve výboru Had, který se kouše do ocasu - ano, tam vyšel, samostatně nikoli, pokud vím.
Vložil: , 04.11.2018 19:29
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Onen českému čtenáři neznámý povídkář se jmenuje Macedonio Fernández, nikoliv Hernández, a je mj. zastoupen právě ve jmenovaném výboru "Had, který se kouše do ocasu".
Vložil: Miafar, 04.11.2018 14:48
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Argentinští spisovatelé v češtině: Sabato, Posse, Mempo Giardinelli.
Vložil: Kilián Maděra, 01.11.2018 00:37
Šlejhar, Josef K.: Cvrček mého krbu
Knize a Šlejharovi se věnují v celém bloku nové Souvislosti, je tam i rozhovor s editorem knihy. Více na souvislosti.cz
Vložil: Tomáš Januška, 31.10.2018 16:10
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pane Rehúši, Vy jste četl tu recenzovanou knihu? Máte k ní co říct? Nebo proč si myslíte, že ta recenze je slabá?
Vložil: Gregor, 31.10.2018 12:54
Hübl, Ondřej: Hod mrtvou labutí
Kladné hodnocení této knihy nechápu. Mně naprosto minula. Je napěchovaná laciným, vulgárním humorem a nic víc v ní není.
Vložil: Vojtěch Kinter, 31.10.2018 12:28
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Ta recenze není bůhvíco, ale fakt jsem nečetl moc recenzí, které by bůhvíčím byly. Slabúčká je podle mě přehnaný soud, ale jinak hezky napsáno, pane Michale.
Vložil: Michal Rehúš, 31.10.2018 10:21
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Tá recenzia je slabučká, ale hentie slaboduchosti od diskutéra maro sú hádam ešte horšie. Tak nám teda, maro, pekne povedz o svojom prieniku do "srdca" zbierky, prosím, hovor nám o významovom univerze, rozprávaj o svojich cestách "za text" a iných priestoroch, prosím, pouč nás o koreňoch, tvare a chuti.... Ak som, maro, nedajbože, tebe alebo tvojim diskusným príspevkom ublížil, ospravedlňujem sa a vyvodím z toho pre seba dôsledky.
Vložil: pz, 31.10.2018 08:36
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Já bych chtěl vědět, kdo jsou ti Borkovečci.
Vložil: Vojtěch Kinter, 30.10.2018 21:21
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pane Muknere! Fakt nevim, jestli by se dalo říct, že recenze musí vycházet z interpretace, to by znamenalo vycházet z něčeho strnulého, ale jinak s váma v zásadě souhlasím a zjevně nejste zaujatý sám sebou. Recenze je podle mě v pohodě, nic světoborného, ale to bych od recenze ani moc nečekal, že jo.... Sbírku jsem četl a recenze na to dobře sedne, takže žánr ovládáte, pište normálně dál, cejtím s váma, čest.
Vložil: kiddo, 30.10.2018 14:00
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
The artist is present?
Vložil: mp, 30.10.2018 13:24
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pokud by se to kuří oko zanítilo, tak dobrá pedikúra je na Milady Horákové.
Vložil: maro, 30.10.2018 12:13
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Ale Vy žádnou interpretaci "připravenou" nemáte! A dokonce jste to v jednom ze svých předchozích příspěvků sám připustil. Vy nemáte z čeho vycházet. Vy žádné stanovisko nemáte, kromě těch konstatování o kterých jsem mluvil, a kromě nijak neodůvodněného předpokladu, že texty ve sbírce stojí na pouhém... "nápadu" a s ním také padají. Čili, opakuji, Vaše recenze je paskvil, kterým jste pouze ublížil recenzované knize. Máte právo se cítit spokojený, pokud jste právě tohle chtěl. Pokud jste však nic takového nezamýšlel, pak byste se měl autorovi omluvit, recenzi stáhnout, a někde v tichém ústraní se znovu začít učit psát, nejlépe četbou. A k Vašemu poslednímu odstavci, o kterém tak rád mluvíte: Není nic pozoruhodného na tom, že se autoři navzájem inspirují. Je pozoruhodné, že tento banální fakt uvádí dnes nějakého recenzenta v úžas tak velký, že neváhá tuto triviální skutečnost zmiňovat ve své recenzi. Je to asi tak inteligentní, jako byste volal: „sněží", když sněží. Píšete, že „se mluví o malých borkovečcích" a bezděky tím odhalujete velmi úzké limity svého myšlení o literatuře. Kdo o nich mluví? Kde? A kdo jsou ti "malí borkovečci"? Můžete je jmenovat? Čili Vy zcela vážně pracujete s nějakými žvásty, které létají ve vzduchu a vůbec se nad nimi nezamýšlíte. Nestojí Vám to za solidní průzkum. Evidentně se ani neorientujete v tvorbě autorů kolem Fra, ale hlavně, že můžete věnovat pozornost tomu, co "se říká". Je to bulvární, pane Muknere. Dalo by se to přežít v nějakém článečku na webu věnovaném bulvárním zprávám a hoaxům z oblasti české literatury, ale nikoli v rámci recenze! Jen jste mě tedy utvrdil v tom, že na tuto knihu zkrátka nestačíte (a pravděpodobně ani na jakoukoli jinou náročnou literaturu).
Vložil: Daniel Mukner, 30.10.2018 11:06
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Patrně jsem se nevyjádřil dostatečně jasně. Interpretace by měla být základem v tom smyslu, že by ji měl mít připravenu recenzent, z ní by měl vycházet a z ní by měl formulovat svá stanoviska, ale recenze jako taková přece nenabízí především interpretace – k tomu jsou jiné žánry. Ad poslední odstavec:... Bohužel necítím. Jde o pozoruhodný fenomén, který dle mého stojí za zmínku. Chápu, že je tento bod trochu palčivý ve chvíli, kdy se mluví o "malých borkovečcích", jako tomu v minulosti několikrát bylo, ale opravdu nevidím důvod, proč něco takového nezmínit bez jakéhokoliv pejorativního přídechu – najmě tehdy, kdy je nová sbírka Petra Borkovce taková, jaká je, a skutečně by mohla otevírat nové cesty. To však neznamená, že by se jí (mladší) autoři měli či mohli držet slepě – nic takového jsem však ani nenapsal. Pozdravy D. Mukner
Vložil: maro, 30.10.2018 10:21
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pane Muknere, Vy svůj postoj schováváte za zdvořilostní fráze a konvenci. A platí to bohužel i pro Vaši recenzi. Vaše recenze je pouhým popisem součástek z kterých je "udělán" text + konstatování, že při prvním čtení sbírky jste se bavil a při druhém už nikoli + názor, že texty ve sbírce stojí na pouhém... nápadu a jím také podle Vás zřejmě vyčerpávají svůj význam. -- Uznejte sám, není to trochu málo? Nejen, že je to málo, ale Vy tou intelektuální plochostí ubližujete autorovi knihy a knize samé. K Vaší odpovědi. Odporujete si. Píšete: „...jejíž podstata [míníte recenzi jako žánr] by měla tkvět jinde než ve zformulování vyčerpávající interpretace (ta by měla být jejím základem)" To je prostě nonsens. To není smysluplná věta, pane Muknere - takže podle Vás by měla být (vyčerpávající!) interpretace základem recenze, ale zároveň v ní netkví podstata recenzního žánru? Promiňte, ale nešlapete si trochu na jazyk, nebo snad ještě někam jinam? Oba dobře víme, že interpretace textu by měla být nedílnou součástí každé recenze - definice žánru s ní počítá. Vaše recenze je tedy z žánrového hlediska každopádně paskvil. Myslím si ale, že hlavní problém Vám dělá čtení a s tím souvisí i Váš postoj ke knize - Vy tu sbírku berete jako produkt. Čtete pouze slova. Nesnažíte se dostat "za text". Nepřipouštíte, že by slova mohla otevírat ještě jiný prostor, než jaký se nabízí na první čtení. Nepřipouštíte, že ten humor, který Vás na sbírce poprvé pobavil, má nějaké kořeny, že odněkud roste, že má také nějaký tvar a nějakou chuť a že to má nějakou příčinu... Ne, Vy jste si tu sbírku přečetl stejně jako noviny a pak o ní napsal placatý text v novinářském tónu. A já Vám jenom říkám, že jste tím té knize ublížil a chci, abyste si to uvědomil a vyvodil z toho pro sebe nějaké důsledky. A krátce ještě k tomu poslednímu odstavci: Ano, Petr Borkovec autory inspiruje, stejně jako autoři inspirují jeho a stejně jako se navzájem autoři inspirují. Panebože! Copak necítíte, jak je to pitomý? PROČ?
Vložil: Petr Fiala, 30.10.2018 09:40
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pravdu má jenom automat!
Vložil: Daniel Mukner, 29.10.2018 23:14
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Zdravím Vás a i přes Váš velmi ostrý tón si přece jen dovolím zareagovat. Zaprvé si nemyslím, že bych rezignoval na jakékoliv hodnocení. Je naopak pravda, že s obsáhlou interpretací nepřicházím. Jde totiž o recenzi, jejíž podstata by měla tkvět jinde než ve zformulování vyčerpávající interpretace (ta... by měla být jejím základem) a v níž je dle mého Vámi zmíněná věta použita adekvátně, jelikož sbírku přibližuje těm, kteří ji dosud nečetli. Co se posledního odstavce týče, netvrdím přece, že mezi těmi, kteří jsou sdruženi kolem Fra, a Petrem Borkovcem rozdíly nejsou, nýbrž že Borkovec mladší autory inspiruje. Vím, že je to trochu palčivé místo, ale nemíním jej (a myslím, že to z recenze ani nevyplývá) ve zlém – ba právě naopak. Navíc bych řekl, že je to zcela běžný proces, který je poezii a umění obecně přirozený. S pozdravy D. Mukner
Vložil: maro, 29.10.2018 09:40
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pane Muknere, svým příspěvkem jsem Vás nežádal o reakci. Nevidím nic přínosného na tom, abyste okecával vlastní špatně napsanou recenzi. Mlčte, respektive: nepište - literatuře, potažmo české poezii, tím zaručeně prospějete. Ale krátce k recenzi samé: Recenzi jste napsal ve velmi lehkovážném žurnalistickém... stylu, z nějž je zřejmé, že jste při četbě knihy nic neriskoval. Nebyl jste se ochoten dát všanc té knize. Četl jste její řádky, jako byste si prohlížel pěkný oblek ve výkladní skříni. Rezignujete na jakékoli hodnocení a ocitáte se na scestí, jakmile se o nějaké pokusíte. Domníváte se možná, že máte hotovou interpretaci, když popíšete cihličky ze kterých je text postaven. A možná si dokonce myslíte, že interpretaci je třeba se za každou cenu vyhýbat. Jste na omylu! Formulace typu: „Borkovec přitom výrazně překračuje míru humoru, na kterou jsme možná zvyklí " jsou prostě a jednoduše hloupé. O tom, že jste nepronikl k "srdci" sbírky, svědčí i Vaše resumé, v němž píšete, že při opakovaném čtení se Borkovcův humor a působnost mísení jazykových vrstev vyčerpává. Jako by snad šlo právě jen a pouze o ten "humor" nebo samoúčelnou hru s jazykovými vrstvami. Vážně Vás ani nenapadlo, že tím vším autor sbírky sděluje cosi mnohem podstatnějšího? A právě tím Vy se vůbec nezabýváte. To je důvod, proč tvrdím, že Vaše schopnosti recipovat a reflektovat tuto knihu v celém jejím významovém universu, jsou nedostatečné, ba mizerné. Poslední odstavec Vaší recenze je rovněž jenom hloupý. Kdybyste pozorně četl autory kolem Fra, zjistil byste, že co do poetiky jsou mezi nimi navzájem i mezi nimi a Borkovcem, poměrně velké rozdíly, a že jejich inspirace jsou mnohem méně jednoznačné, než jak si to Vy představujete.
Vložil: Daniel Mukner, 28.10.2018 13:26
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Přeji hezkou neděli, pokud mi napíšete, v čem je podle Vás recenze nedostatečná, pokusím se Vám přiblížit, co mě vedlo k tomu, že jsem ji napsal tak, jak jsem ji napsal. To samé s posledním odstavcem. Takto bohužel nemohu adekvátně reagovat. Pozdravy D. Mukner
Vložil: maro, 25.10.2018 16:40
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Takhle to vypadá, když recenzovaná knížka vysoce ční nad recenzentovými schopnostmi reflexe. Poslední odstavec recenze je pak už projevem takřka ryzí idiocie.
Vložil: Michael Alexa, 24.10.2018 20:18
Koubová, Věra
Děkuji za velmi krásný a podnětný rozhovor. Obzvlášť vděčný jsem za poznámku o translatologii – že je sice zajímavá, ale že těžko říct, jak to má studenta naučit překladu. Přeji hodně štěstí. Michael Alexa
Vložil: m p, 21.10.2018 20:31
Konrád, Ota; Kučera, Rudolf: Cesty z apokalypsy
Rudolf Kučera ročník 1980 nerovná se R. Kučera ročník 1947, v tomto ohledu je matoucí odkaz v "souvisejících článcích".
Vložil: brujan, 18.10.2018 02:29
Kosatík, Pavel: Sběrná kniha
Recenze je doporučující, pí Nikol BOU (? čteno bů ?) dost nevěrohodně bučí. Já si knihu koupím. Brujan
Vložil: Magda de Bruin, 14.10.2018 11:23
Zábranský, David: Za_raný turisti
Kdo chce, aby ho okolí přijímalo za "svého", měl by se hlavně naučit jazyk (bez ohledu na to, že se dneska skoro všude domluví anglicky).
Vložil: jirka, 13.10.2018 23:11
Zábranský, David: Za_raný turisti
... líbil, ale myslíte si, že to byl "kluk nebo holka" ... ? a máte za to, že to dotyčný takto "třídí" jako vy? Zdravim z jižních Čech ...
Vložil: Otakar Vidimský, 12.10.2018 21:03
Bolina, Pavel; Klimek, Tomáš; Cílek, Václav: Staré cesty v krajině středních Čech
Konečně někdo vyvrátil nesmysly, které se píší a natáčejí o hradě Houska. Z knihy zřetelně vyplývá, že hrad Houska kontroloval několik významných dálkových tras, hlavně cestu z Prahy přes Kostelec nad Labem, Řepín a Mšeno do Doks. Pěkné počtení představuje kapitola o hradišti Kamenec.
Vložil: Viking, 12.10.2018 09:20
Kroupa, Daniel: Masaryk – Patočka – Havel
Kromě toho neexistuje žádné nakladatelství Oikoymenh. Jmenuje se Oikúmené a tento obecně rozšířený omyl pochází z toho, že řecké OIKOYMENH, psané v alfabétě, se mechanichy přepíše do minusek, jako by to byla latinka. No ale to by teolog pan Eminger vědět mohl, ne?
Vložil: m p, 12.10.2018 09:10
Kroupa, Daniel: Masaryk – Patočka – Havel
Adjektivum "diploos" znamená "dvojný, dvojitý" a přeneseně "dvoutvářný, zrádný".
Vložil: Jirka Omáčka, 08.10.2018 08:37
Alvarová, Alexandra: Průmysl lži
Viditelně pan Horák je ruský troll, kterému názory paní Alvarové viditelně nevoní. Kniha je velmi poučná, a každý by si jí měl přečíst, aby se nenechal tak snadno manipulovat.
Vložil: Lumir okon, 05.10.2018 06:54
Hruška, Petr: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc
Napište mi meil,kdo jste mne znali.
Vložil: Jan Vaněk jr., 29.09.2018 23:15
Lan; Tuan: Vietnamská: Kuchařka s rodinným příběhem
Doplním, že to je na dvoustraně 84–5. Bůček byl patrně zkopírován z bezprostředně předcházejícího receptu na bún ch?.
Vložil: Marketa, 26.09.2018 22:37
Lan; Tuan: Vietnamská: Kuchařka s rodinným příběhem
Co to, do haje, je?!!! :-D Nechci bun bo nam bo z bucku ! Ani z bucku bez kuze! :-D
Vložil: Rebber, 21.09.2018 02:32
Cajthaml, Miloš: Na odstřel
"Možná tuto knihu nakonec spíše než náctiletí ocení jejich rodiče a prarodiče, které utvrdí ve stereotypních představách, že mladí jsou zvlčilí a venku na ně číhá mnoho nebezpečí. Teenageři po dočtení knihy získají nanejvýš mlhavý dojem, že hrát si s pistolemi je doopravdy nebezpečné." Tak pravil Zaradhustra...oops...... Pavel Mandys. A kdyby nedejpánbů rodiče, prarodiče či teenageři si odnesli z knihy jiný názor, Pavel Mandys jim vysvětlí jak jsou pomýlení neboť on jediný přesně ví, jaký dojem z knihy tito čtenáři získají. Už tu zase někdo hovoří jménem všeho pracujícího lidu. K ostatnímu nemá cenu se vyjadřovat, pramení to evidentně z nedbalého čtení. Jak praví klasik: diskutovat s blbcem je jako kopat se s koněm. Nemá to cenu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 19.09.2018 03:51
Táborská, Dita: Běsa
Osobně jsem poněkud alergický i na "celou plejádu" (což ovšem není nic proti gramaticko-sémantickému pleonasmo-kalku "patří k jedněm z" paní Kateřiny), ale hlavně mě zaujalo, že "úctyhodný rozsah" znamená zhruba 320 normostránek.
Vložil: jan lukavec, 16.09.2018 11:13
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
V EU mají totiž místo i nekřesťané. Jak napsal B. Doležal, EU nemá ambice být teokratickým soustátím, ale uspořádáním, v němž se její obyvatelé, křesťané i ateisté, budou pokoušet řešit své „časné věci“. Z kulturně historického hlediska ten odkaz v ústavě být mohl, ale i tak je tu dost fundamentalistů,... kteří křesťanství zneužívají v boji všemu, co neodpovídá jejich rigidní představě o tom, co to je Evropa.
Vložil: Robert F Holub, 16.09.2018 09:58
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
Jestli opravdu tech 12 hvezd na EU vlajce se tyka Panny Marie, jak je mozne ze EU odmita pripustit zasadni roli Judeo-Krestankse civilizace v tom cim jsme?
Vložil: Magda de Bruin, 14.09.2018 20:46
Hůlová, Petra: Jak Martin Krafl nalil čistého vína
Jen taková paralela: když v roce 2016 byli čestným hostem veletrhu ve Frankfurtu Nizozemci a Vlámové, příslušné literární fondy (tedy řekněme instituce srovnatelné s ČLC) jmenovaly “uměleckého intendanta”, jímž byl všestranný vlámský autor se silnou vazbou na německé prostředí a rozsáhlými mezinárodními... kontakty Bart Moeyaert – ten se stal tváří akce a vnesl do programu taky mnoho vlastních originálních nápadů (a vedle toho byl součástí doprovodného programu např. koncert v Německu nesmírně populárního zpěváka Hermana van Veena, aby se pokrylo široké spektrum kulturních zálib obecenstva v hostitelské zemi). Své plány intendant představil m.j. necelý rok před konáním veletrhu, v prosinci 2015 v Amsterodamu na Překladatelských dnech – organizovaných oběma fondy, ale zda Moeyaert při prezentaci fondy jmenoval, si nevzpomínám. Obecenstvo totiž hlavně zajímalo, co všechno se chystá, a zejména jakým způsobem se tam představí práce překladatelů a jejich nezastupitelný význam při uvádění literatury v cizině. Intendant měl samozřejmě kolem sebe celý organizační tým, v němž byly oba fondy taky zastoupené, protože mají – na rozdíl od ČLC nebo MZK – dlouholetou zkušenost s pořádáním literárních akcí po celém světě. Ale nejvíc energie fondy věnovaly zajišťování nových německých překladů (jen z beletrie jich do zahájení veletrhu vyšlo 306 u 132 německých nakladatelů). Pokud taková dělba práce funguje i mezi Martinem Kraflem a ČLC/MZK, tzn. že v náběhu na Lipsko (např. za pár týdnů ve Frankfurtu) bude ČLC/MZK neúnavně pracovat na tom, aby aspoň každý z nominovaných autorů v březnu v Lipsku mohl říct, že z jeho díla buď v němčině právě něco vyšlo, nebo v nepříliš vzdálené budoucnosti vyjde, čestné hostování na tomto knižním veletrhu splní účel. Je škoda, že se o programu půl roku před veletrhem dosud nedá najít nic bližšího (třeba na webu http://ahojleipzig2019.de/). Kdo nebyl v Městské knihovně (a podle fotek tam opravdu mnoho lidí nebylo), má smůlu?
Vložil: Jovanka Šotolová, 13.09.2018 11:09
Bellová, Bianca
Vrátila bych se k větě z jedné otázky „Někdy je překlad lepší než originál a díky němu se kniha stane v dané zemi bestsellerem.“ a musím také zdůraznit, že pro překladatele je taková formulace - ač to pro laika může znít divně - nepřijatelná. Redakční čtení ale v tomto případě nemohlo zasahovat do již... hotového rozhovoru, proto jsme otázku nechali tak, jak byla položena.
Vložil: Magda de Bruin, 12.09.2018 22:41
Bellová, Bianca
Napsala jsem, že podle našich zkušeností Litera (a doplním teď, že ani žádné jiné české ceny) "nemá žádný přímý vliv na počet překladů". Ale že ji/je nakladatelé rádi zmíní na záložce. Jestli to působí jako tvrzení, že je "úplně bezvýznamná", tak to je mi líto (já to z té své reakce nevyčtu). Reagovala... jsem tím hlavně na vyznění rozhovoru, který se na jedné straně vysloveně týká pronikání české autorky do ciziny, ohlasu její knihy v cizině atd. a současně se tam v otázkách neustále vrací Litera jako klíčová událost, z čehož vzniká dojem, že ty dvě věci jsou nějak propojené. Chtěla jsem z pohledu literární agentury, která dotazovanou autorku zastupuje, vysvětlit, jak to funguje ve skutečnosti.
Vložil: Pavel Mandys, 12.09.2018 21:41
Bellová, Bianca
Ale já netvrdím, že je v tom směru Litera nějak významná, jen si nemyslím, že by byla úplně bezvýznamná, jak to působí z té první reakce. Stejně jako jsou pro české nakladatele a pak jejich PR oddělení a pak novináře a recenzenty více (v případě anglických a amerických) či méně (v případě většiny ostatních)... významné literární ceny venku.
Vložil: Magda de Bruin, 12.09.2018 18:51
Bellová, Bianca
Ještě se nám nestalo, že by se na nás zahraniční nakladatel obrátil s tím, že má zájem o určitý titul, PROTOŽE vyhrál Literu (Cenu Josefa Škvoreckého, Českou knihu atd. atp.), případně že by se zajímal, kdo letos tu nebo onu českou cenu vyhrál. Zato se nám stalo, že se nakladatel vyptával, jestli nevíme,... kdo letos dostane za ČR Cenu EU. Jen pro pořádek: netvrdím, že se české knihy dostávají ciziny výhradně díky Ceně EU - pro Tomáše Zmeškala i Bianku Bellovou platí, že překladatelská práva do několika zemí byla prodána už před udělením téhle ceny, protože naše agentura tituly samozřejmě aktivně nabízí, o některá vydání se zaslouží překladatel, jak zmiňuje Bianca Bellová. Jestli je Litera přesto tak významná pro zahraniční nakladatele, čím to, že překlady jiných vítězů Knihy roku by se daly spočítat na prstech jedné ruky?
Vložil: Pavel Mandys, 12.09.2018 17:57
Bellová, Bianca
OK, u Dějin světla je to 9 překladů vydaných, do dalších čtyř zemí jsou prodána práva, takže ten rozdíl není tak markantní. Ale v případě Milostného dopisu klínovým písmem je to za zmíněných sedm let, v případě Dějin světla za tři roky, zatímco Jezero má práva prodána do 17 zemí za necelé dva roky (počítáno... od zisku Ceny EU).
Vložil: Magda de Bruin, 12.09.2018 17:26
Bellová, Bianca
Údaje na czechlit jsou "Vybrané vydané překlady" (je to tuším i proto, že do příslušné rubriky se vejde jen omezený počet titulů). Tomáše Zmeškala zastupuje také Pluh - kniha dosud vyšla ve 12 jazycích (13. se připravuje), údaje o překladech Němcových Dějin světla se najdou na webových stránkách jeho... agentky Dany Blatné. Spekulovat o významu Litery - Knihy roku samozřejmě lze vždycky, ale podle našich zkušeností při rozhodování nakladatelů o tom, zda určitý titul vydají, české ceny nehrají významnou roli. Až ve chvíli, kdy překlad vychází, hodí se takový údaj na záložku. O motivech nakladatelů máme zpravidla dobrý přehled. Když jim jde o grant, netají se tím (mnohdy dají nabídku krátce před termínem a velmi spěchají na uzavření smlouvy). Konkrétně to samozřejmě rozebírat nebudu, protože detaily obchodního jednání se na veřejnost nevynášejí. Ale moje glosy jsou podložené fakty, nejsou to spekulace.
Vložil: Pavel Mandys, 12.09.2018 15:53
Bellová, Bianca
Jen k tomu vlivu literárních cen: je nepochybné, že přímá grantová podpora knih oceněných Cenou EU je pro nakladatele výrazná motivace. Zároveň ale předchozí vítězové za ČR, knihy Jana Němce Dějiny Světla a Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem se za 3, resp. 7 let dočkaly pouze 4, resp. 5... překladů (alespoň dle údajů na CzechLit.cz). A teď už lze spekulovat, jestli je to tím, že Jezero na rozdíl od obou zmíněných vyhrálo v Liteře Knihu roku, nebo jestli na to mělo vliv ještě něco jiného (že se třeba mezitím lépe zaběhl grantový mechanismus spojený s Cenou EU nebo že je to próza nespojená s českým prostředím a tudíž univerzálně srozumitelnější).
Vložil: Bedřich Ptáček, 12.09.2018 13:24
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Ahoj Jardo, dočetl jsem povídku - Smrt Alanského řezníka. Ani jsem nevěděl, jak se Ti líbil u nás poslední posez s tatarákem a flambovanými palačinkami od hasiče Jardy. Bylo tam pěkně, ale je to dost daleko. Měj se fajn Béďa (Trávníček)
Vložil: Vladimír Horák, 12.09.2018 10:45
Alvarová, Alexandra: Průmysl lži
Od knihy jsem očekával profesionální a objektivní vhled do politického marketingu tzv. "za oponou". Namísto toho jsem od prvních stránek četl zaujatou, manipulativní a z novinářského hlediska velmi neprofesionální spisek, ze kterého prosakuje velmi špatná znalost prostředí politického marketingu a naprosto... fatální nepochopení úlohy této profese, tedy že autorka byla pouze námezdní najatou silou, která za peníze nehodnotí "pro koho", ale "za kolik". Z jejího postoje je zřejmé, že v minulosti by snadno (a možná i ráda) byla v týmu Leni Riefenstahlové (kterou autorka ve své knize uvádí), potažmo v týmu Josefa Goebbelse. Jen se autorka minula s jejich dobou. Takto novinářsky (autorka o sobě uvádí, že je novinářkou) nevyvážené informace, jimiž jsou prodchnuty všechny texty knihy, by mohly být součástí přednášky žurnalistiky na FF UK s názvem "Jak nesmí vypadat novinářská práce". Kniha „Průmysl lži“ není objektivním sdělením o oboru, který vytváří sofistikované lži, jehož součástí byla autorka několik desetiletí. Chybí profesionální nadhled, objektivita a vyváženost tak, aby měl čtenář volbu souhlasu či nesouhlasu. Nesouhlas ale je v textu podprahově „vadný“, a tak čtenáře manipuluje pouze k souhlasnému postoji. Text je plný osočování bez důkazů, negativního nálepkování nesouhlasného postoje a tento fakt jen ilustruje, že autorka se není schopna oprostit od naučených technik manipulace a snaží se své čtenáře zahnat na jí určené názorové pozice. Na to ale v našich zeměpisných šířkách máme příliš historických, více či méně vzdálených zkušeností, než abychom se nechali tímto laciným trikem ošálit. Snad v jiné zemi, nebo možná mladí studenti to autorce uvěří, ale i studenti dospějí a snadno při dnešních možnostech informačních zdrojů zjistí ten bezbřehý klam cílící na první signální, kterým se nás autorka této knihy snaží ovlivňovat, nikoliv objektivně informovat. Již v předmluvě autorka uvádí: „Mám strach, že moje země ztratí svobodu a demokracii dřív, nežli si uvědomí, že byla napadena“. Ano, napadení strachem tak, jak jej autorka vyvolává v každé kapitole své knihy, aniž by opustila povrchní rovinu své nehluboké znalosti prostředí politického zákulisí. Tato neznalost je zcela evidentní a nic na tom nezměnil ani fakt, jak dlouhou dobu v tomto prostředí prožila. To, že vidí „absurdní chování svých sousedů na vesnici“, spočívající v obavě z přišedších cizinců je opět jen důkazem autorčina nepochopení obyvatel (a nejen na vesnici, ale proč ten despekt k vesnici a ta selekce, vesnice v sobě vždy nesla sílu zdravého úsudku, dokladem je úsloví „zdravý selský rozum“) této země. Naše historická zkušenost, dostatek sebevědomí a kritického myšlení velké většiny lidí nám umožňuje nezařadit se do stáda, kam nás právě průmysl lží směruje, a to za dlouholetého přispění autorky, která je součástí tohoto oboru, byť nutno podotknout nijak významnou či úspěšnou. Tedy navzdory obavám autorky si občané této země stále udržují zdravé názory v celé své šíři, mohou se o ně přít a nemusí se podřizovat lidem, jakými jsou „političtí marketéři“, kteří by nejraději seřadili voliče do jednoho šiku a samozřejmě do toho „svého“, jediného správného, za který obdrží svých třicet stříbrných, ať je to a od kohokoliv, jen když zaplatí (dosaďte si libovolně Hitler, Stalin, Hillary Clinton, Kim Čong-un či, M. Kalousek nebo V. Filip). Z knihy jsem se nedozvěděl o pozadí politického marketingu nic nového, co jsem se v knize dozvěděl je osobní názor autorky na obyvatele této země, s jakým despektem je hodnotí a jak si je jistá ve svých poučkách o manipulaci s davem. Nelze paušalizovat, a tak je nutné připustit, že částečně jsou autorčiny závěry opodstatněné, avšak současný stav země a společnosti ji usvědčuje z omylu, který není schopna ve své provozní slepotě marketéra vidět. I přes každodenní stěžování si na vše a všechny si lidé v této zemi užívají dosud nebývalá blahobyt a můžeme to relativizovat, ovšem na rozdíl od velké části Světa se zde více než 70 let neválčí, když otočíte kohoutkem u umyvadla, teče voda, což značná část Světa nezná, když zapnete spínač svítí světlo, historicky nejnižší nezaměstnanost, kdy zbyli již nezaměstnaní jen ti, kteří ani práci nehledají, nákupní košíky jsou plné, nabídka zboží nekonečná a stesky na nedostatky jsou naším národním rysem, „aby si snad někdo nemyslel, že jsem spokojen“. Můžeme si číst co nám libo, poslouchat hudbu, která se nám líbí, říkat co si myslíme a dělat co nám zákon nezakazuje. Bezpečí, svoboda a sebevědomí lidé, to vidím kolem se já. Krásná doba, a proto se zde nedaří politickým marketérům, jakými je i autorka této zbytné knihy. Rád bych alespoň doufal, že autorský honorář za svou knihu (alespoň tu část z mého nákupu) použije autorka v rámci své katarze k pozitivnímu pohledu na své spoluobčany a zaměří se na společensky prospěšnější činnost. Naše nádherná země by byla zase o něco krásnější.
Vložil: emilhakl, 12.09.2018 10:29
Hakl, Emil: Setkání s drakem
Pro Jakuba: Odsouzení se nemělo odehrát šmahem, spíš jen jako krátké odpolední setkání s knihou, která vám na první dobrou nesedne. Vadil mi lineární, skoro jakoby infantilní jazyk, nikoli draci. Ale jak říkám, od Ishigura si najdu ještě aspoň 1 knihu, abych jen tak neplácal.
Vložil: Magda de Bruin, 11.09.2018 14:04
Bellová, Bianca
Oprava: kniha se ve francouzštině jmenuje Nami.
Vložil: Magda de Bruin, 11.09.2018 12:55
Bellová, Bianca
Jen pár glos ze zkušeností literární agentury Pluh, která zastupuje m.j. i Bianku Bellovou: Litera nemá žádný přímý vliv na počet překladů, zato Cena EU za literaturu ano (jsou nakladatelé – zejména balkánští, ale i čeští –, kteří tituly laureátů nakupují naslepo a do počtu kvůli grantu, překladatele... hledají až následně; ale i při aktivním nabízení titulu agentovi pomáhá, když se může odvolat na tuto cenu). Agent má v případě pochybností možnost vyžádat si překlad před vytištěním ke kontrole, ale jinak se do výběru překladatele nevměšuje – to je odpovědnost nakladatele, protože ten kvalitu překladu ve svém jazyce (na rozdíl od agenta) dokáže posoudit, a je v jeho zájmu, aby vydával kvalitní překlady (i když z české překladové produkce víme, že ne všichni nakladatelé na to dbají). Zato agent může například díky aukci zvednout cenu za překladatelská práva (bez ohledu na to, zda se kniha bude prodávat tak, aby se nakladateli vysoká záloha splatila). Skoro žádný překladatel z češtiny (bez ohledu na odborné schopnosti) se pouze literárními překlady neuživí. I jako překladatelku mě zarazila věta: „Někdy je překlad lepší než originál a díky němu se kniha stane v dané zemi bestsellerem.“ Pokud se některý český titul v určité zemi (poměrně) dobře prodává (termín bestseller se tu nehodí), neznamená to, že je „překlad lepší než originál“ (protože to se v odborných kruzích nepovažuje za poklonu), ani že je lepší než překlady knih, které se (jako většina českých knih) prodávají málo. Na prodejnost mají vliv jiné věci: někdy třeba ochota autora pomoct nakladateli s propagací (zvlášť když se podaří zajistit, aby autor vystoupil v širším rámci – na veletrhu, literárním festivalu apod.), známost v určité jazykové oblasti se dá postupně budovat opakovanými návštěvami, ohlas první knihy je třeba včas podpořit dalším titulem. Kniha musí být dostatečně zajímavá a překlad dostatečně dobrý, to je samozřejmé. Mimochodem názvy cizojazyčných verzí se od originálu někdy liší – např. ve francouzštině má kniha Bianky Bellové titul Mani.
Vložil: Jakub, 11.09.2018 10:34
Hakl, Emil: Setkání s drakem
Zvláštní situace, když můj oblíbený spisovatel šmahem odsuzuje mého oblíbeného spisovatele. Chyba je dle mého ale spíš na straně návštěvy - příště radno zapomenout spíš laureátovu povedenější žánrovku "s přesahem" Neopouštěj mě nebo rovnou jeho Malíře pomíjivého světa či Soumrak dne...
Vložil: Milan, 11.09.2018 09:09
Pullmann, Michal: Konec experimentu: přestavba a pád komunismu v Československu
"Konec experimentu" je studie,která je prvosledovým průzkumem období období r.1968 a "přestavby a glasnosti".Není vyčerpávající ani náhodu je to taková zevrubná příručka jaké psával B.Dobrovolný blahé paměti.Nicméně naleznou se v této studii pravdivé prvky opsané z ruské literatury o Gorbačovovi... a jeho perestrojky.R.1968 je popsán velmi schematicky,autor neměl prostudován r. 1918 za vlády Karla I a jeho snahu o uzavření míru a trend do "hořkého konce".Obdobná byla situace v r.1968, kdy se chtělo vystoupit z VS a obdobné rezonance se objevují i nyní v souvislosti s NATO.Zdůrazňovat jazyk a jeho vliv na období r.1968 je poněkud zavádějící,ale je pravdou,že komunistická klišé minulosti byla nepoužitelná.G.Husák ,kterého vyneslo období r.1968 na čelo KSČ a státu ,jej nakonec předal hochům v r.1989 na rozloučenou s nimi popil a pokouřil "ameriky" a my víme jaký byl přímý trend k rozpadu Československa ,ale i SSSR a VS.Je mnoho nezodpovězených geopolitických otázek ,které nás čekají v 21 století.Je to přínosná studie.
Vložil: emil hakl, 09.09.2018 08:29
Hakl, Emil: Setkání s drakem
Despekt k žánrům není absolutní, jen mě mrzí, že se tím literatura ještě víc drolí a znepřehledňuje. Pohřbený obr mě nenadchl spíš svým nevynalézavě stejnorodým stylem vyprávění, ale to je věc čtenářského vkusu a přes ten nejede vlak. Drak jako takový mi nevadí, stejně jako mi nevadí Řehoř Samsa. Rozdíl... mezi nimi však je právě v přítomnosti či nepřítomnosti myšlenky.
Vložil: Jitka J., 07.09.2018 20:32
Hakl, Emil: Setkání s drakem
Výkřik na obálce o kombinaci Austenové, Kafky a Prousta je skutečně hloupý, ale jinak je podle mě Pohřbený obr zcela jiný, než jak vyplývá z tohoto článku. Neodpovídá ostatně už první věta, že se kniha hemží obry, netvory a princeznami, fantaskní motivy vstupují do děje ve velmi omezené míře a nejdůležitějším... "nadpřirozeným" prvkem je tu mlha přinášející zapomnění. Oprávněnost udělení Nobelovy ceny vzhledem k nedostatečné znalosti Ishigurova díla posoudit nemůžu, ale Pohřbený obr rozhodně je mimořádný příběh.
Vložil: Gregor, 07.09.2018 14:47
Hakl, Emil: Setkání s drakem
Proč se podle Vás dvouhlavý drak a rozumná úvaha vylučují? Není náhodou v Pohřbeném obrovi obojí? Není zbytečný předsudek se domnívat, že přítomnost draka v textu automaticky znamená pokleslost a absenci myšlenek? Proč takový despekt k "žánrovkám" a co to slovo podle vás vlastně znamená?
Vložil: Alena Dvořáková, 07.09.2018 10:11
Kalfař, Jaroslav: Kosmonaut z Čech
Když jsem svůj komentář výše psala jako bezprostřední reakci na Mandyse, netušila jsem, že velice podobně, jen důkladněji se o románu skoro před rokem vyjádřila Eva Klíčová v recenzi nazvané Věšák na nesmysly (Salon, Právo, 2. 10. 2017). Chcete-li si o díle udělat adekvátní představu, doporučuji začít... Klíčové recenzí.
Vložil: A Dvořáková, 06.09.2018 21:02
Kalfař, Jaroslav: Kosmonaut z Čech
Mám pocit, že jsem četla jiný román než recenzent. Jak mohl Kalfařův Spaceman of Bohemia (četla jsem Kosmonauta v původním, anglickém znění) sklidit tolik pochvalných recenzí v angloamerickém tisku, opravdu nechápu. Umím si to vysvětlit jen takto: obráží se v tom autorovo mládí (mám zkušenost, že angloameričtí... recenzenti bývají k mladým autorům a jejich prvotinám velmi shovívaví). A zároveň to ukazuje, jak málo toho lidé ve Státech, v Anglii a Irsku o Česku vědí, a jak rádi si tím pádem nechávají potvrdit své stereotypy. Ten román je podle mě jazykově nevynalézavá fantasmagorie, která se neumí rozhodnout, čím chce vlastně být: jestli spíš satirickou scifi, ulítle humornou mytologií, nebo vážným existenciálním románem (první dva aspekty převažují v první půli románu, v poslední třetině se naopak román nutí do existenciální polohy). Kombinují se neuvěřitelné zápletky, a přitom se do čtenáře hustí elixír nejrůznějších českých klišé (od Tatranky, vepřa a plzně přes komunismus a Havla až po Libuši, Jana Husa a pražský orloj). Zvlášť v zápletce o komunistickém zločinu a trestu se navíc jasně ukazuje, jak povrchní je autorovo historické povědomí o tom, jak to v Čechách za komunismu a po sametové revoluci chodilo (a dodnes chodí): zvlášť představa, že se po revoluci k moci a penězům dostali zrovna ti, kteří byli předtím mučeni Grebeníčky a Vondrušky v Uherském Hradišti, případně v Minkovicích, mi připadá doslova k popukání, respektive k pláči (viz Babiš a většina českých miliardářů a zákulisních hráčů české politiky, kteří tedy rozhodně žádnými disidenty ani vězni svědomí nebyli -- jestli nevěříte, tak si vyhledejte jejich životopisy). V tom se ale asi projevuje hlavně autorovo mládí, a nejspíš i fakt, že od patnácti žije ve Státech (hádám, že do Čech jezdí hlavně za babičkou, protože popisy života na vesnici u Ohře mi připadaly z celého románu nejvěrohodnější). V té próze se sice najde pár zábavných a pár dojemných momentů, ale většinou je to samé klišé a nuda, jak pokud jde o jazyk, tak pokud jde o děj. Srovnávat Kalfaře s Rushdiem (!), který i ve svých nejhorších románech (Fury, The Ground Beneath Her Feet, The Golden House) pořád ještě píše nesrovnale líp a zábavněji, to je s prominutím zločin na literatuře. A mimochodem, nedávno zpracoval podobné existenciální téma (nahlédnutí lidské existence z vesmíru) László Krasznahorkai v tragikomické povídce o Juliji Gagarinovi ve sbírce Megy a világ (angl. The World Goes On) z roku 2013 – daleko působivěji.
Vložil: Daniel Mukner, 05.09.2018 15:09
Táborská, Dita: Běsa
Vážená paní Kateřino, děkuji za názor a velmi se omlouvám, "hlavní protagonista" je bohužel spojení, které se mi dere do projevů pravidelně, byť jsem na něj byl (nejen Vámi) upozorněn už několikrát. Síla zvyku, bohužel. Příště už se tohoto lapsu určitě vyvaruji. Ještě jednou děkuji. Přeji pěkný den... D. Mukner
Vložil: Kateřina, 05.09.2018 12:03
Táborská, Dita: Běsa
Pane Muknere, vaše recenze jsou povedené a přesto, že se ne vždy ve všech názorech na recenzované dílo shodneme, patří k jedněm z mých oblíbených na iLiteratuře. Nicméně vám už podruhé unikl „hlavní protagonista“ (resp. protagonistka); je škoda kazit si tak pěkné texty takovými (pro některé možná malichernými,... pro některé však nikoliv) chybami.
Vložil: redakce, 02.09.2018 12:14
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, na nakladatele se jistě můžete obrátit e-mailem, ale také osobně například v rámci knižních veletrhů - blíží se například Svět knihy Plzeň nebo Tabook. Doporučujeme obrátit se zejména na nakladatatelství, která se na původní tvorbu pro děti zaměřují.
Vložil: Jiří Máška, 01.09.2018 21:38
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, napsal jsem knihu pohádek, ilustroval a udělal grafickou přípravu pro tisk. Je kompletně připravena. Jak tuto mohu nabídnout nakladatelství. Jiří Máška www.maskaart.com e-mail: maskaart@email.cz Tel.777-344748
Vložil: Gregor, 31.08.2018 12:15
Pynsent, nebo Čapek?
Moc pěkný článek, díky za něj!
Vložil: Tomáš Kaplan Fojtík, 29.08.2018 11:03
Roguljič, Hana: Norské děti
Obávám se, že autorce se nepovedlo udržet odstup od případů, kterými se nechala inspirovat. A to především kauzou Michalákovi. Ten příběh v knize je dost silný, ale v podtextu – mezi řádky – tam prakticky pořád cítím skandovat heslo „Norsko krade děti“, které se u nás tolik zabydlelo. Místo dobrého... románu se tato kniha může stát dalším klackem do ruky, a to se mi nelíbí.
Vložil: Kateřina Středová, 25.08.2018 15:55
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Vážená paní Kateřino, děkujeme za upozornění, "hlavní protagonista" byl samozřejmě přehlédnutá chyba.
Vložil: Kateřina, 25.08.2018 10:13
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Vážený autore, s Vaší recenzí téměř úplně souhlasím a děkuji Vám za ni, nicméně (nejeden!) „hlavní protagonista“ mi drásá oči. Zjistěte si, prosím, význam slova protagonista...
Vložil: Zdeněk A. Eminger, 21.08.2018 08:26
Chaloupka, Jan: Závod míru aneb Tour Východu
Souhlasím s vámi. Vložil jsem podobný prožitek do těchto vět: "Někdy jeho expozé míjejí klíčové téma přímo obloukem. Ne že by společenské a politické změny neměly zásadní vliv na přeorganizování sportovních svazů a zvláště financování sportu, ale jak tyhle povšechné monology, v nichž se objevuje... i Evropská unie, souvisejí se Závodem míru, netuším. Myslím si, že některé ze závěrečných kapitol součástí jinak dobré knihy být nemusely."
Vložil: Karel Huněk, 20.08.2018 12:42
Chaloupka, Jan: Závod míru aneb Tour Východu
Děkuji za informaci. Čtyřicet let jsem žil v domnění, že Závod míru je totéž co Tour de France.
Vložil: Antonín Šrajer, 18.08.2018 17:42
Chaloupka, Jan: Závod míru aneb Tour Východu
Koupil jsem si tuto knihu s obrovským nadšením. Závod míru je moje srdeční záležitost a mrzí mne, že jako takový už není. Kdybych měl ty potřebné peníze, neváhal bych a pomohl bych mu se narodit podruhé. I já si myslím, že Závod míru by byl čtvrtým podnikem Grand Tour (vedle TdF, Gira, Vuelty). A teď... ke knize. Od začátku jsem ji hltal se všemi skvělými informacemi a postřehy. Bohužel zhruba od druhé třetiny knihy jsem začal listy jen obracet a obracet a obracet aniž bych je četl. Proč? Protože se autor knihy dopustil stejné fatální chyby, kterou několikrát v knize odsuzoval. Začal matlat do sportu politiku. A to takovým způsobem, s kterým nemohu souhlasit a který se mi vůbec nelíbí. Spatlal všechno dohromady, vyjevil zřejmě nějaké svoje křivdy z minulosti a pomluvil kde koho. Druhá třetina knihy Závod míru nepotká ani na vteřinku. Za to víme kdo je v podnikání a politice hajzl, darebák, zloděj, podvodník, nenasyta ..... škoda :-(. Je mi líto, že to po autorovy někdo nečetl ještě před vydáním a upozornil by ho na to. Knihu to celou degradovalo. Tak si aspoň ještě na konci prohlédnu ty fotky, když už nejsou v zásobě další zážitky ze Závodu míru.
Vložil: Kateřina Středová, 14.08.2018 16:31
Blabla Hubková, Veronika: Příběh skříně
Doporučuji zajít na webové stránky autorky – knihu můžete koupit buď přes e-shop, nebo v prodejnách, které autorka uvádí http://www.veronikablabla.cz/e-shop/kniha/
Vložil: Nora Obstová, 13.08.2018 10:17
Blabla Hubková, Veronika: Příběh skříně
Moje otázka je jednoduchá...kde se dá kniha sehnat ...marně pátrám !!Děkuji !
Vložil: Kateřina Středová, 10.08.2018 09:01
Borkovec, Petr: Lido di Dante
Děkujeme za upozornění na chybu, už je to opraveno.
Vložil: , 09.08.2018 16:48
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Brilantní analýza, což u Ouředníka nepřekvapí. Méně Halíků, více Ouředníků!
Vložil: T. Hladík, 08.08.2018 23:05
Borkovec, Petr: Lido di Dante
Proč proboha latexáci? Má tam být textiláci.
Vložil: Andrew, 06.08.2018 13:19
Ageiwa, Veronika: Deník japonské manželky
Recenze je zajímavá, ale pojmy typu "bílé privilegium" jsou nesmysl z dílny neomarxismu. Navíc "bílé" v Japonsku?! O bílém privilegiu mluví obvykle ti, kteří nevidí to, že za úspěchem bělochů stojí hlavně pracovitost a tvůrčí činnost. Pojem příslušníky ostatních ras degraduje na ty, kteří jen reagují... na imperialismus a kolonialismus bělochů, takže z nich dělá něco méně, jako by ostatní rasy sami neplánovali, nic neplánovali a jen reagovali na bílé. Jak se říká, že 3 články neomarxismu jsou: 1) rasy objektivně neexistují 2) bílá rasa může za vše špatné na Zemi 3) nevidět ve tvrzení 1) a 2) žádný rozpor, ale věřit oběma současně.
Vložil: mruk, 06.08.2018 12:45
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
autorka pod mnoha jmény (samá žena, představivost moc nezapracovala) bojuje za svoje dílo nebo je to opravdu Olí Čečil s kudrnatými rybkami, která si nesmírně cení přítomnosti svého manžela Karla u porodu jejich prvorozené dcery Klárky
Vložil: David, 06.08.2018 09:07
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Hodnotil jsem, ale bohužel nelze vlozit méně než 10%. "Kniha" si nezaslouží ani to. Po 100 stranách jsem přestal věřit, že se autorova zaručená pravda změní v objektivitu a "knihu" jsem odložil. Tolik pololží i vyložených lží a reality upravené dle přesvědčení autora jsem pohromadě ještě neviděl.
Vložil: Miloslav Bartoš, 04.08.2018 22:59
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Kniha se mi moc líbila hlavně proto , že otevřela oči mnohým vyznavačům Havla. Silně oslabena jeho gloriola . Můj závěr : Snad konečně se bude pražské letiště opět nazývat PRAHA RUZYŇ.
Vložil: Radka Slámová, 02.08.2018 14:29
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Mě pouze mrzí, že ty negativní hlasy jsou obvykle slyšet více než ty pozitivní. A dávají majitelům těchto hlasů nepřiměřenou moc. Nezbývá než doufat, že potencionální čtenáři dojdou až sem a zjistí, že kniha není tak černobílá, jak se z kritiky může zdát. RS
Vložil: , 01.08.2018 21:44
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Vložil: Velkej Zlej Hajzl, 01.08.2018 20:45
Lan; Tuan: Vietnamská: Kuchařka s rodinným příběhem
Ukazka z knihy: Bún bo Nam B?=nudle s HOVEZIM masem. Ingredience: -Nudle -1kg VEPROVEHO bucku :D :D .... To jsem vazne jedinej, kdo si toho vsiml? Polreich nic, Pospechova nic..
Vložil: Daniel Mukner, 01.08.2018 16:00
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Vážená paní Cecilová, i Vám děkuji za názor. Některé postavy se možná promění, cosi si v průběhu povídek uvědomí (to jsem ostatně v recenzi reflektoval), avšak veskrze ploché jsou postavy vedlejší. Postavy, které se promění, tedy ty povětšinou hlavní, jsou na druhou stranu dle mého zřetelně vláčeny... autorčinou předem připravenou pointou, kvůli čemuž je jejich proměna těžko uvěřitelná, předvídatelná a, ano, dle mého i plochá. To, že se s postavou něco stane, nemusí nutně znamenat, že je postava dobře vystavěna. D. Mukner
Vložil: Olga Cecilová, 01.08.2018 14:57
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Pane Muknere, nechci se s Vámi pouštět do diskuze, protože nejsem odborník, "pouze" vášnivý čtenář a kniha se mi buď líbí, nebo ne. Zarazilo mne však několik věcí. Například uvádíte, jako jeden z "lapsů", ploché postavy. Domnívala jsem se, že to jsou ty, které se nijak nemění, jsou stále stejné. To... ale v tomto případě není pravda! Všechny postavy se nějak změnily, byly jiné na začátku příběhu a jiné na jeho konci. S ohledem na svůj charakter nejednou i překvapily. Pane Muknere, četl jste tu knížku vůbec?
Vložil: Daniel Mukner, 01.08.2018 12:09
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Vážená paní Slámová, děkuji za Váš názor. Takzvaný happy-end za přežitek rozhodně nepovažuji, ba naopak si myslím, že povídky směřující k šťastnému konci jsou v současné beletristické produkci osvěžujícím zpestřením. Zrovna tak si nemyslím, že by kvalitní literaturou byly pouze a jedině knihy zaměřené... na úzkou skupinu řekněme elitních čtenářů. Jsou však nenáročné knihy dobré a špatné (zrovna tak jako jsou dobré a špatné knihy, jež mají oslovit ony elitní čtenáře) a vzhledem k mnoha lapsům, jichž se autorka recenzované knihy opakovaně dopustila a jež jsou předmětem recenze, nelze dle mého názoru považovat povídkovou sbírku za kvalitní - ať už míří na jakékoliv čtenáře. Srdečně D. Mukner
Vložil: Pavla Hájková, 31.07.2018 17:32
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Paní Radko Slámová....za Váš komentář dávám pět hvězdiček :-) Pokud bych uměla "dát slova na papír" stejně výstižně jako Vy, napsala bych totéž......
Vložil: Radka Slámová, 30.07.2018 18:46
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Vážený pane Muknere, první otázka, která mě po přečtení Vaší recenze napadla, je tato: Měla by prestižní nakladatelství vydávat knihy pouze pro úzký okruh vysoce náročných čtenářů? Dále bych se chtěla zeptat, zda šťastné konce v dnešní době považujete za přežitek? A moje poslední otázka zní - není... plochý spíš Váš pohled na tuto knihu? Respektuji názor jednotlivce a chápu, že každému se takováto tvorba líbit nebude, ale Vaše kritika mi přijde štvavá, nikoliv konstruktivní. Kniha se mi dostala do rukou jakožto "odpočinkové" čtení. Byla tak prezentována i nakladatelstvím. Já ji přečetla za večer a usínala jsem s pocitem, že nejsem obětí klamavé reklamy. Pokud očekáváte od autorky, že bude dobývat literární trh po celém světě, pak chápu Vaše rozhořčení. V opačném případě mi tento článek přijde přehnaně útočný. V každém případě tuto autorčinu prvotinu budu i nadále doporučovat všem těm, co mají rádi, jak Vy uvádíte, "happy-endy". :) S pozdravem Radka Slámová
Vložil: Tomimo, 26.07.2018 21:07
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Strhujicí sebereflexe, inteligentní čtení. Díky!
Vložil: Zuzana Vávrová, 25.07.2018 12:11
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
I mě se povídky hrozně líbily, pobavily, dobře se četly......a teď začínám pochybovat o svém čtenářském vkusu :-) :-) :-) :-) :-)
Vložil: Olga Cecilová, 25.07.2018 11:56
Castañeda, Kateřina: Hádej, můžeš jednou
Čtu hodně a ráda. A zrovna tahle povídková knížka se mi líbila.....moc! Hledala jsem nějaké pohodové čtení a to tyhle příběhy jsou. Nepostrádají humor, nadsázku, trochu tajemna.....ale i něco k zamyšlení....
Vložil: Martin Puskely, 24.07.2018 15:31
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Neskutečně špatná kniha, dokonce bych ji označil za hypermanipulativní. Sepsal jsem si námitky (formou uceleného textu) a vyšlo mi to na více než sto stran.
Vložil: HK, 24.07.2018 13:30
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Žádná propaganda to není. Ba, myslím, že by to lidi snad měli mít jako povinnou četbu (kdyby "povinná četba" nezněla tak staromile), aby se zamysleli nad souvislostmi, které jim velmi často unikají.
Vložil: Kamila Vodnanska, 21.07.2018 19:45
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Nedá se to přečíst. Nudný text o sebestředné ženě, ve které zájem o budhismus nezanechal stopy. Žádná sebereflexe, nic pozitivního. Osoba chce na sebe ukázat, že taky před 30 nebo 40 lety měla něco s VH. Olgy jí líto nebylo ani za mák, šla za svým cílem, ale karma ji dostihla. Je směšná. Směšná a zoufalá... ve své snaze zanechat po sobě nějakou stopu, když vlastně pořádně nic neumí. Ztráta času a peněz.
Vložil: , 17.07.2018 08:38
Hakl, Emil: Můj díl másla na hlavě
S opožděním děkuji za odpověď. David
Vložil: Karel Rada, 15.07.2018 08:56
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Je mi jedno, kdo je významnej autor a kdo míň významnej, to prověří až čas. Že ale Jáchym prosral, co se dalo, a že se kamarádí s bakalovskou verbeží a tudíž přijal její rusofobní ideologii, je fakt, kterej jeho psaní sráží na úroveň poúnorových agitek Václava Řezáče... sorry ;)
Vložil: Martin Liška, 13.07.2018 08:07
Šístek, František: Dějiny Černé Hory
S "prvním přehledem dějin Černé Hory v češtině" bych byl opatrnější, už začátkem 20. století vydal František Hrnčíř (pravda velmi stručné) Dějiny Srbska, Bulharska a Čwerné Hory (viz např. zde: https://www.antikvariatukostela.cz/cz-detail-1011020-hrncir-frantisek-dejiny-srbska-bulharska-a-cerne-hory.html).... Možná je ale pan Šístek první, kdo vydal první samostatný přehled dějin Černé Hory v češtině.
Vložil: Simona S., 10.07.2018 12:54
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, hledám vydavatele pro dvoudílný román. Můžu vás poprosit o radu? Děkuji
Vložil: Gregor, 29.06.2018 22:36
Borkovec, Petr: Prázdniny teprve začínají
Bravo! Létu vstříc!
Vložil: Martin P, 29.06.2018 14:18
Borkovec, Petr: Prázdniny teprve začínají
No já jsem tedy z Pescocostanza a mně to komické nepřipadá.
Vložil: Markéta, 29.06.2018 11:33
Borkovec, Petr: Prázdniny teprve začínají
Díky, konečně jsem se oprostila od pracovního stresu a nadechla se pro letní náladu, výstižné tak, že má člověk pocit, jako by stál v rohu a pozoroval toho nejistého mladíka, který se snaží pochopit, o co tu v tom pozemském snažení vlastně jde... :-)
Vložil: TIMONEL, 29.06.2018 10:14
Borkovec, Petr: Prázdniny teprve začínají
Toto je naprostá paráda, rozvolněný, rozvlněný a lehce delirantní letní příběh, půvab dospívání. Nádherné čtení, skvělá vstupní brána do léta! Ne borec na konec, ale Borkovec na konec, "palec nahoru" (bože jaký jsem to pitomec, že používám hantýrku TV NOVA) za festivalovou Itálii poloviny devadesátých... let, za zmínku Piera Paola Pasoliniho a Bohumila Hrabala: je jisté, že se příště nenecháte už tak snadno vyhodit z lokálu! Mimochodem ten pan mluvka Foscolo z půjčovny, člověku se vybaví slavný italský romantický básník Hugo Foscolo.........za vším je literatura! :-) Pomalu začínám naštěstí zapomínat na ty značně neprázdninové dusivé a zamořené Čínany, kteří by nás měli přijít pozabíjet. :-)
Vložil: emil hakl, 28.06.2018 09:05
Zábranský, David: Číňané nás brzy pozabíjejí!
Už mi přijde docela chorobné, jak jste pořád v pravém horním rohu. V levém bych vás snesl mnohem líp. A to rozhodně nemyslím odkaz na politické konotace.
Vložil: admin, 27.06.2018 15:04
Novotný, Robert: Když Klepiš potkal Klepiš
Ano, děkujeme. Oprava škrtem a omluva za přehlédnutí.
Vložil: Karel Huněk, 27.06.2018 14:37
Novotný, Robert: Když Klepiš potkal Klepiš
"Mnohé příklady uvádí Novotný z dalšího jazyka, z něhož překládá nejčastěji, z angličtiny, takže čtenář není odkázán pouze na germánskou jazykovou oblast." Angličtina nepatří do germánské jazykové oblasti?
Vložil: Karel Huněk, 27.06.2018 14:06
Tetiva, Vlastimil: Josef Čapek: Počátky tvorby (1908–1914)
Ještě nikdo nevložil...? bubinekrevolveru.cz
Vložil: TIMONEL, 27.06.2018 12:00
Zábranský, David: Číňané nás brzy pozabíjejí!
Text, který začíná jako brilantní pojednání o kritice současného pojmu a lidského prožívání ekologie na západě, plný zajímavých myšlenek (díky za zmínku tao!), končí jako ekologická antičínská agitka v novinářském stylu. Chápu naléhavé motivy textu. Toto proč ne, Čína si to jistě za svou současnou ekologickou... situaci zaslouží. Ale je mi poněkud protivná určitá stylová neučesanost a nedotaženost krátkého textu, jistý naivní styl psaní a vyzývavá "novinářská" nadsázka, která textu vládne. Je iLiteratura.cz opravdu tím pravým místem, kde by takový text měl být publikován? Mám silné pochybnosti a říkám si, že nějaký tzv. "společensko-kritický" týdeník jako třeba RESPEKT by tento sloupek přijal s více otevřenou náručí.
Vložil: Viking, 26.06.2018 11:56
Čtení na léto 2018
Co je to za postkoloniální blábol?
Vložil: Petr Fiala, 26.06.2018 11:22
Čtení na léto 2018
Výběr je poplatný zkreslenému vnímání současného světa. V nedávné době odešli tři velcí spisovatelé - americký Žid Philip Roth (19. března 1933 - 22. května 2018), Američan Tom Wolfe (2. března 1930 - 14. května 2018) a Číňan I-čchang Liou (7. prosince 1918 - 8. června 2018). Srovnání ohlasu na tuto... skutečnost v českých médiích pěkně vypovídá o tom, nakolik je dnešní ČR svébytnou kulturní entitou, která si z celého světa vybírá to nejlepší, a nakolik je periferií Západu.
Vložil: úvaha, 22.06.2018 21:47
Zábranský, David: Číňané nás brzy pozabíjejí!
Když už jste jednou spisovatelem, je od té doby všechno, co napíšete, literatura?
Vložil: emil hakl, 22.06.2018 12:35
Zábranský, David: Číňané nás brzy pozabíjejí!
Konečně mi někdo srozumitelně vysvětlil spontánní nechuť k čínskému česneku. Možná i vyhodím čínské kuchyňské nože, protože kontaminace nečínských potravin krájením bude též asi značná.
Vložil: Pavel, 22.06.2018 12:14
Zábranský, David: Číňané nás brzy pozabíjejí!
Když se z nesouvislého blábolení stane trademark...
Vložil: emil hakl, 15.06.2018 09:51
Hakl, Emil: Můj díl másla na hlavě
Odpověď Davidovi (snad se takhle generuje, ještě jsem do téhle diskuze nepřispíval). No přece hned jako prvního uvádím D. Zábranského a jako o dalším bych asi uvažoval o Jáchymu Topolovi, byť jsem od něj četl už lepší věci.
Vložil: Klara Truchla, 13.06.2018 14:35
Haluzík, Radan: Proč jdou chlapi do války (in Respekt)
Velice aktuální tematika, obsáhla a zajímává recenze, ve které nás autor „vybízí k zamyšlení“. Domnívám se, že můžeme nabízet i starší publikace (možná i zapomenutá) která ovšem nabývají svou aktualitu znovu. Zároveň myslím, že nám čtení pomůže pochopit dnešní svět, až poznáme také minulost. Čtení... nás učí k toleranci, otevírá nám obzor a tím pádem nepodlehneme snadno falešným novodobým „prorokům“
Vložil: Tom Král, 13.06.2018 12:26
Socha, Vladimír: Poslední den druhohor
Souhlasím s recenzí, zejména v tom pozitivním duchu. Tak výborně podanou odbornou tematiku jsme tu neměli od dob Marešovy Záhady dinosaurů...
Vložil: Magda de Bruin, 05.06.2018 20:26
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Namátkou pár jiných čísel (jakkoliv tohle dělení na pánské a dámské oddělení považuju u překládání opravdu za absurdní): z 33 zahraničních vydání knih Petry Hůlové jich 13 přeložili muži. Přitom např. mezi českými literárními překladateli z nizozemštiny mají drtivou převahu ženy a celkové skóre překladů... z nizozemštiny vychází v jejich prospěch ještě přesvědčivěji, protože jsou aktivnější než pár mužských kolegů (vzhledem k feminizaci humanitních - zejména jazykových - oborů ostatně předpokládám, že obdobný poměr bude platit i v mnoha dalších jazycích, možná i v jiných zemích). Nicméně např. Deník Anne Frankové do češtiny přeložil nejprve Gustav Janouch a pak Miroslav Drápal - s největší pravděpodobností prostě proto, že jim nakladatel ten překlad zadal (jak jsem psala už v předchozím příspěvku). Jinými slovy: existují i plodnější témata k diskusi než pohlaví autora versus pohlaví překladatele...
Vložil: Tomáš Grulich, 05.06.2018 14:01
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Jako čtenář-muž mám velmi rád i knihy autorek-žen, i když jim asi úplně nerozumím. Je to někdy pro mne docela přitažlivá exotika. Všiml jsem si ale nápadně nízkého zastoupení knih napsaných autorkou-ženou a přeložených mužem. (Ve své knihovně jsem našel jen romány Katri Lipsonové přeložené Vladimírem... Piskořem.) Jako by měli překladatelé-muži z autorek-žen ostych...
Vložil: Richard Hlavacek, 05.06.2018 11:49
Prokůpek, Tomáš (ed.): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Štěpán Mareš se svým Zeleným nesmyslem z xenofobního platku rozhodne nechybi. U autora, který zpracovava dilo JF by se mělo hodnoti i jinými meritky nez jen výtvarnými. Mares vykrada K.Saudka a dejove se jen vsemu vysmiva, ale v rozhovorech s nim je videt, ze to je ignorant bez nazoru, co vyuziva svuj... pseudokomics jako alibi.
Vložil: Anna, 04.06.2018 08:37
Zourek, Michal: Československo očima latinskoamerických intelektuálů 1947–1959
Kniha je fakt dobrá, nezaujatá, nic nepodsouvá, úsudek nechává na čtenáři.
Vložil: Václava Korsová, 03.06.2018 14:33
Zourek, Michal: Československo očima latinskoamerických intelektuálů 1947–1959
Zajímavá kniha. Autor si dal jistě hodně práce s hledáním, výběrem a zpracováním materiálu. Bylo by zajímavé pokračovat a zaměřit se na pozdější období
Vložil: Magda de Bruin, 01.06.2018 20:26
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Nevím jak v zámoří, ale u nás v Evropě platí, že překladatel v zásadě překládá na zakázku nakladatele. Například čerstvý laureát Theinerovy ceny David Short z Británie na otázky po výběru autorů a titulů neúnavně odpovídá, že celá jeho překladatelská bibliografie je založená na poptávce nakladatelů... (a pokud vím, obsahuje i díla spisovatelek). Takže předhazovat překladateli zastoupení žen v jeho bibliografii, jako by to byla jeho volba/opomenutí, je problematické (že by to Alex nevěděl?). Osobně jsem ještě nezažila, že by některý český nakladatel při rozhodování o titulu bral tak či onak v úvahu pohlaví autora, a ani v Nizozemsku jsem o něčem podobném neslyšela. V praxi si nedokážu představit, že bych na nakladatelskou nabídku namítla, že mě titul sice v zásadě přitahuje, ale že ještě nemám na kontě dost autorek (což ostatně v mém případě shodou okolností není pravda), tak ať mi nakladatel laskavě nabídne nějaký titul napsaný ženou, jinak do toho nejdu. "Měsíc překládaných autorek" mi zní v evropských podmínkách (kde se i absolutně vzato překládá mnohonásobně víc než v anglo-americké oblasti) absurdně. Co se týče rovné odměny za autorské vystoupení: jak zmiňuje i Petra Hůlová, u nás jsou "genderově rovné nulové honoráře". Nerovnost tu přesto nově vzniká, může však postihnout autor/k/y bez ohledu na pohlaví. Podle projektu ČLC/MZK https://www.czechlit.cz/cz/grant/mobilita/ lze párkrát ročně žádat o grant na výjezd autora, vždy na příštích 6 měsíců. V praxi se tedy snadno může stát, že potenciální žadatel (organizátor nebo autor sám) v době uzávěrky ještě akci neplánuje. Autoři (ale i třeba moderátoři a tlumočníci jejich vystoupení) tedy můžou vystupovat (například i na pozvání Českého centra) za velmi rozdílnou finanční odměnu - podle termínu akce a vlivem dalších nahodilých okolností. (Ostatně pro zahraniční organizátory je těžko pochopitelné, že v případě získání grantu musí uvádět v propagačních materiálech hned dvě loga: nejen ČLC, ale i nadřazené MZK.)
Vložil: BGC, 01.06.2018 15:50
Hůlová, Petra: Vaculík, Mácha a Hakl na panelu
Co když se ženy coby empatičtější bytosti dokáží vcítit i do autora-muže, zatímco opačně to tak dobře nefunguje? Pak by "ženská literatura" (ten pojem je fakt hrozný) skutečně byla zaměřena na o něco užší cílovou skupinu.
Vložil: Anna, 27.05.2018 21:23
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Já tedy nevím, ale mám pocit, že Wendy a já jsme četly každá jiný článek.
Vložil: A. Kraussová, 27.05.2018 12:16
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Myslíte, pane Pokorný? Vaše "omluvení" autorky komentáře je blahosklonné, jako u maturity. Mně to teda připadá jako podčárník.
Vložil: M Pokorný, 25.05.2018 16:01
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Zastal bych se Wendy v tom smyslu, že P. Borkovec je jediný, kdo sem dodává texty zcela literární a vůbec ne žurnalistické, v tomto smyslu je záměna snad omluvitelná.
Vložil: Tomáš Havel, 25.05.2018 09:22
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Ad Wendy: mně ten článek přijde láskyplný (zejména ke knihovnicím).
Vložil: Erik, 25.05.2018 08:27
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Wendy, Vy nemůžete být knihovnice.
Vložil: Gregor, 24.05.2018 18:37
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
@Wendy: vždyť o knihovnicích píše tak hezky...
Vložil: Hans, 24.05.2018 18:34
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Geniální.
Vložil: Wendy, 24.05.2018 17:39
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Jakožto současná knihovnice se tímto textem vůbec nebavím. Mám dojem, že kritizujete něco, čeho jste sám a dobrovolně součástí, což není úplně nejšťastnější vzhledem k tomu, že projekt stále ještě běží. Celkově to na mne působí dost arogantně. O.K. nemusí Vám chutnat káva, kterou Vám knihovnice z... dobré vůle nabízejí. Nikdo Vás ovšem nenutí ji přijmout, či ji pít - a pokud jste zvyklí na lepší, noste si kávu svoji. Věřím, že knihovnice Vám rádi uvaří Vaši vlastní kávu a ani si to nebudou brát osobně. :) Nemůžete ovšem čekat kávu takové hodnoty jakou dostanete ve vyhlášené pražské kavárně. To skutečně není možné. Co se začátku článku týče, působí na mne velmi kriticky až posměšně...v závěru třetího odstavce se pak jakoby leknete: ,,Proboha, co jsem to napsal!" a snažíte se to jednou větou vylepšit abyste u knihovnic nepřišel o plusové body. Smůla, dost možná jste o ně už přišel. O tom, jak na Vás reaguje publikum v návaznosti na Vaše verše se vyjadřovat příliš nechci - za 1. mám takovou poezii ráda a za 2. je logické, že posluchači jistého věku či sečtělosti, kteří si prostě jen přišli do knihovny zpestřit večer - a nezlobte se, ale taky Vás a Vaši tvorbu vůbec nemusí znát - velmi snadno zareagují právě tak, jak jste popsal. S tím musíte počítat ať se Vám to líbí nebo ne. A stýskat si nad tím? To opravdu nic neřeší. Takže asi tolik k Vašemu článku. Nemám, co víc bych k němu dodala. Pro příště bych možná pro podobný slovní výlev volila jinou formu, tón a možná i čas. S pozdravem Wendy Šimotová
Vložil: Marie, 24.05.2018 16:19
Biler, Stanislav: Nejlepší kandidát
Geniální.
Vložil: TIMONEL, 18.05.2018 10:54
Borkovec, Petr: Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle
Brilantní text, děkuji! Já měl na gymplu osvíceného profesora biologie, se kterým jsme si dopisovali o filosofických základech světa........ale nemám od těch dopisů odstup. I po pětadvaceti letech musím potvrdit, že to pro mě byla skutečná iniciace :-)))))
Vložil: TIMONEL, 18.05.2018 09:59
Ouředník, Patrik: Antialkorán
A nelze ani zapomínat, že "Evropa není Amerika" řečeno s Patrikem Ouředníkem: Lidovky.cz
Vložil: TIMONEL, 18.05.2018 09:58
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Pokud se veřejně řekne a použije slovo "islamofobie", kde je problém, kromě toho, že Patrik Ouředník o něm říká, že je projevem současných fašizujících tendencí ve společnosti? Problém je v současné době probíhající reakční a kontrarevoluční vlně namířené proti svobodě slova ve jménu "politicky korektního".... Tento termín byl velmi dobře historicky a kulturně etymologicky popsán italským filosofem Costanzem Prevem v eseji "Prvky politicky korektního" z roku 2010 jako hlavní zdroj současného fašismu a totalitarianismu ve společnosti. (zdroj: blog.petiteplaisance.it) V anglosaských zemích se hovoří o nálepkování slovním spojením "hate speech" o tzv. "weaponisation" zejména v této souvislosti: "Ironically, the concept of "hate speech" is increasingly applied under the banner of tolerance, suggesting that certain ideas are inherently dangerous and risk "radicalising" people. On the internet especially, the commercially-controlled media are apply the label to "extremists" such as neo-nazis or any criticism of Israel. This "weaponisation" of speech is associated with increasing restrictions on freedom of speech on the internet." (zdroj: wikispooks.com). Václav Bělohradský tuto dobu případně a velmi trefně charakterizuje jako dobu, ve které jdeme "račím krokem", tedy zpět dále do minulosti od svobod, liberálních výdobytků a nabytých lidských práv zpět k totalitarismu..... Pier Paolo Pasolini ve své eseji "Srdce" z 1. března 1975 v Corriere della Sera píše o nové postmoderní všeobjímající a vše kontrolující moci: "Moc již totiž není klerofašistická, není represivní. Nemůžeme proti ní tedy používat argumenty, které jsme používali dříve. Nová konzumní a permisivní moc využila duchovní výdobytky laiků, osvícenců a racionalistů a na nich postavila kostru vlastního falešného laicismu, osvícenství a racionality. Na základě našich postojů se tak mohla zbavit minulosti, která se jí se svými příšernými a idiotskými svátostmi už nehodila. Náhradou dovedla nová moc do extrému svou jedinou možnou svátost, svátost konzumu jako rituálu a výrobků coby fetiše. Nic proti tomu nyní nestojí. Nová moc nemá žádný zájem či potřebu maskovat se náboženstvími, ideály a podobnými věcmi, což odhalil již Marx." (str. 91)
Vložil: Jaroslav Čejka, 17.05.2018 18:14
Macháček, Michal: Gustáv Husák
Teprve teď jsem Macháčkovu biografii G. Husáka dočetl a hned nato jsem si dopřál i její reflexi od Jana Lukavce. Musím konstatovat, že obojí bylo až nečekaně objektivní. Takže díky!
Vložil: Bubu BubleGum, 17.05.2018 15:23
Stehlíková, Olga: Vejce/eggs
LS: "tvorba" TP 2010 (hhhh) tomaspridal-eggbook.blogspot.cz
Vložil: TIMONEL, 15.05.2018 16:02
Ostřanský, Bronislav (ed.): Islamofobie po česku
V dvojčísle Respektu 16–17/2011 píše překladatel a prozaik Patrik Ouředník: "Fobím, fobíš, fobíme aneb několik poznámek ke slovu „islamofobie“". Autor předběhl všechny české komentátory a politology a esejisty o dvě kola. Možná proto, že u nás nežije. Nebo právě proto, že u nás nežije. Vybírám:... "Fanatismus není výsadou muslimů. Potenciálně vražedná vášeň v prosazování pravdy – pravdy jediné a všepřekrývající, neboť Bohem zjevené – je sdílena fanatiky všech vyznání. Ale shodou okolností žijeme v Evropě jednadvacátého století, ve světě, v němž věřící dávají císařovi, co je císařovo. V civilizačním prostoru, ideově a filozoficky spočívajícím na dvou konstitutivních textech: máme na mysli Nový zákon a Deklaraci lidských práv. Snahy včlenit do této filiace občanský a politický kodex ideově poplatný Koránu budou i nadále nevyhnutelně zdrojem konfliktů – přinejmenším do té doby, než si islám prodělá své osvícenství. Do té doby zůstanou prvními oběťmi islámu a islamismu liberální muslimové, jinověrci, agnostikové a ateisté v islámských zemích. Do té doby zůstanou prvními oběťmi islámu a islamismu ženy v samozvaných islámských republikách, to jest tam, kde je Korán explicitně považován za nejvyšší zákonodárný zdroj. Do té doby si osobuji právo považovat Korán za společensky škodlivý text." Text na čtyři tiskové strany by měl být předmětem diskuse ve všech českých médiích. Jako začátek snahy si o tom aspoň promluvit. Zatím však ticho a klídek jako vždycky v téhle zemi pod maliníkem. Jen Ouředník dal hlavu na špalek. Brousky na sekeru se už určitě kroutí a vzpouzí... zdroj: www.dobraadresa.cz (str. 13)
Vložil: Markéta Pilátová, 01.05.2018 16:10
Pilátová, Markéta: Haiťani nejsou Marťani
Myslím, že je to přesně tak jak píšete. Protože učím právě exulanty, lidi, kteří sem do Brazílie prchali před válkou a komunistickou diktaturou, vnímám tedy emigraci a exil díky mnoha nejrůznějším příběhům a úhlům pohledu. A neobstojí ani argument, že současná vlna uprchlíků je z muslimská, protože... tady v Brazílii žijí velké muslimské komunity, které se integrovaly a nikdo s tím nemá problém. Proslulá je v Sao Paulu jedna čtvrť kde vedle sebe žijí exulanti židovští a palestinští a říkají, že jsou všichni stejní, protože fandí stejnému fotbalovému mužstvu Corintians...
Vložil: TIMONEL, 30.04.2018 08:50
Pilátová, Markéta: Haiťani nejsou Marťani
Jsem moc rád, že to takto funguje v Brazíli, mám trochu pocit, že dokud člověku samotnému alespoň trochu neteče do bot anebo nemá tu správnou zkušenost, je na hony vzdálen podobným gestům soucitu. Soucit s druhými národy může člověk získat spolu s pokorou, skromností, altruismem, s tím, jak si sám... zachrání život emigrací, cestou jinam. Už nejsme tím národem, který v roce 1938 prchal před Němci z pohraničí, ani masově necestujeme na lodích do Ameriky, ani nejsme dokonce tím národem, který mezi lety 1948 - 1989 prchal před komunisty, bohužel. Získávám silný pocit, jako kdybychom se automaticky zařadili mezi privilegované, vyvolené, nabubřelé, naduté.....mezi tu celou vlnu v západní Evropě, která si myslí, že Evropa je jedna velká pevnost nebo obrněná loď, na kterou nikdo jiný, než Evropané nesmí. Snažíme se tak o něco v historii zcela nevídaného, bezprecedentního, něco, co nezažil žádný mimoevropský kontinent, vybudovaný (a glajchšaltovaný) prací imigrantů: o umělé zastavení přirozené migrace............ Vymstí se nám to............
Vložil: Kamil Janýr, 25.04.2018 15:16
Hůlová, Petra: Stručné dějiny Hnutí
Řekl bych to ostřeji: zajímavé téma, ale nezvládnuté řemeslo. Na kurzech kreativního psaní by knihu učitel rozcupoval. Jako by to ani nebapsals Hůlová, jen pokryla svým jménem text nějakého nedouka.
Vložil: admin, 24.04.2018 09:27
Velíšek, Martin: Dějiny citronu
Opraveno, díky.
Vložil: mp, 24.04.2018 08:57
Velíšek, Martin: Dějiny citronu
správně Theofrastos
Vložil: redakce, 22.04.2018 22:09
Matocha, Vojtěch: Prašina
Poupravili jsme, díky za upozornění.
Vložil: David, 22.04.2018 09:50
Hakl, Emil: Můj díl másla na hlavě
Pane Hakle, mohl byste mi prosím doporučit některé konkretní knihy, které být nominovány podle vás měly a nebyly. Díky. David
Vložil: jan lukavec , 20.04.2018 14:50
Havlíček, Tomáš; Klingorová, Kamila; Lysák, Jakub et al.: Atlas náboženství Česka
Ano, omlouvám se, správně evangelikalismus.
Vložil: Vojtěch, 20.04.2018 11:08
Rath, David: Řád
Jenom aby bylo jasno, ten předchozí komentář napsal jiný Vojtěch, ne já.
Vložil: Vojtěch, 20.04.2018 10:48
Rath, David: Řád
Dle mého názoru dokonalá sonda do brilantní mysli jednoho z největších politických a velikánů naší doby a nade vši pochybnost i v budoucnu oslavovaného osvíceného filozofa. Pružné zadečky vpřed!
Vložil: Lukáš Král, 19.04.2018 20:06
Havlíček, Tomáš; Klingorová, Kamila; Lysák, Jakub et al.: Atlas náboženství Česka
Co je to evangelismus, prosím? Nemáte na mysli evangelikalismus?
Vložil: Cenda, 19.04.2018 09:49
Matocha, Vojtěch: Prašina
Prosím, nemohli byste odstranit ten spoiler v první polovině čtvrtého odstavce?
Vložil: emo, 18.04.2018 21:48
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
František Eliáš: prosím vás a komu je vyhrazen váš humor? :-D
Vložil: František Eliáš, 17.04.2018 22:32
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Mně knihy pana Bočka prostě nesedí. Mám rád humor Thurberův, Amisův, Westlakeův, ale zvládnu i cokoli od Woodehousea. Tři muže ve člunu i Jirotkova Saturnina mohu číst každoročně. Aristokratky na mě působí příliš hrubě, prvoplánově. Zřejmě jde o literaturu, která je vyhrazena ženám.
Vložil: Anna, 16.04.2018 08:44
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Mně se naopak ty tři poslední řádky líbí. Takové finále.
Vložil: M. Pokorný, 14.04.2018 17:57
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Poslední odstavec by tam snad nemusel být. Jinak skvělé.
Vložil: Bezinka, 13.04.2018 12:35
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
A léta plynou...
Vložil: Anna, 13.04.2018 08:48
Borkovec, Petr: Smutek a knihovnice
Moc pěkné! Úplně si to dovedu představit. Bývalá knihovnice.
Vložil: jan lukavec , 11.04.2018 10:29
Skřivánková, Lucie; Švácha, Rostislav; Koukalová, Martina; Novotná, Eva (eds.): Paneláci 2
Kupříkladu profesor Švácha bydlí na modřanském sídlišti, netají se tím a je na to pyšný. A sídliště obývají i někteří z dalších spoluautorů, kteří tím pádem docela vědí, o čem mluví.
Vložil: Milan, 10.04.2018 15:50
Rath, David: Řád
Skvěle napsáno! To musí být výtvor! Mám škodolibou radost z toho 20%ního hodnocení, protože málokdo mě (a asi nejen mě) irituje tak, jako Rath, a to už dávno předtím, než ho chytili s krabicí od vína a začal ten nekonečný soudní kabaret... Jen pozor, aby se kvůli negativní recenzi nechtěl soudit, má... v tom již dlouholetou praxi! :-))
Vložil: Mk, 10.04.2018 08:07
Rath, David: Řád
Knihu jsem nečetl, ale recenze je výborná :-)
Vložil: AlexM., 09.04.2018 08:20
Votýpka, Jan; Kolářová, Iva; Horák, Petr a kol.: O parazitech a lidech
Dneska se „parazit“ používá zase pro nepřátele lidu, jako skoro vždycky, to jsou ti „zlí“ paraziti, nemakačenka. Živě si ale pamatuju, jak se v devadesátkách říkalo, že politici, sice jsou paraziti, ale parazit nikdy nezabije svého hostitele. Takže každý si trochu cucne, pustí žilou bez toho to nejde,... ale pro celek to je dobro ( prokapávání) . A tak to teda nefunguje. Ty hranice mezi „dobrým“ a „zlým“ parazitem jsou jenom subjektivní pohled – na to co je to zdraví a prosperita. Dobré ráno v práci:)
Vložil: lb, 08.04.2018 23:16
Votýpka, Jan; Kolářová, Iva; Horák, Petr a kol.: O parazitech a lidech
Děkuji za upozornění, opraveno. Omlouvám se autorovi i čtenářům. Editorka
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.04.2018 22:03
Votýpka, Jan; Kolářová, Iva; Horák, Petr a kol.: O parazitech a lidech
"v případě kvalitnímu příspěvku"? "pojmenovávání nově objevných druhů"?? Jak to je na iLiteratuře s redigováním, už jste p. Pokornému objasnili, ale co korektury?
Vložil: eugen, 08.04.2018 18:45
Skřivánková, Lucie; Švácha, Rostislav; Koukalová, Martina; Novotná, Eva (eds.): Paneláci 2
Nejhodnotnější by ovšem bylo, kdyby se zachránci naší historie a autoři této knihy, či výstavního projektu do těchto skvostů sami nastěhovali...
Vložil: Jaroslav Čejka, 07.04.2018 14:07
Goffa, Martin: Štvanice
Ve srovnání s některými skvělými autorovými krimi romány, které Štvanici předcházely, neuvěřitelně rozvleklá záležitost. Nezachraňuje ji ani autorova dokonalá znalost a snad i věrné líčení policejní práce. Pro mne krystalická nuda.
Vložil: Karel Huněk, 05.04.2018 11:14
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Je protistranou historie věčnost?
Vložil: Petr, 05.04.2018 08:42
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Jedná se o propagandistickou knihu, poněkud připomínající svým duchem některá naštěstí již dosti vzdálená léta - i když už samotná existence knihy nám ukazuje, že se historie vrací, i když pilku pro změnu tahá protistrana. Je ale dobře, že takové knihy vycházejí, následující generace se budou bavit... tím, co jsme byli schopni přečíst a dokonce vyznamenat.
Vložil: roman krištof, 03.04.2018 14:03
Platzová, Magdaléna: Výzva bývalým spolužákům
nechuť k roli veřejného intelektuála je nechuť domu stavěného k obývání, k jiné roli
Vložil: lb, 02.04.2018 23:44
Kania, Otakar: Fyzika prostoru
Zmizelý laik navrácen, chyba opravena, děkujeme za upozornění.
Vložil: Jan Vaněk jr., 02.04.2018 21:21
Kania, Otakar: Fyzika prostoru
Za mě (coby maturanta z fyziky na specializovaném gymnáziu, respektive někoho, kdo hltával příběhy pana Tompkinse bez větších obtíží) celkem dobrý, jakkoli chápu a souhlasím, že odborně se vyjádřit k nesouvislé bramboračce (stačí jediný pohled: iLiteratura tradičně přikládá naprosto neužitečný odkaz... na Google Books místo online verze digibooks.cz "omezené" tak, že nejde kopírovat text ani vidět většina pozdních obrázků) sedmdesátiletého mašíbla, příznačně elektroinženýra, je úkol takřka nemožný. Obecně expanzi iLiteratury na nová pole (kuchařkami počínaje a pavědou konče) fandím, ale musím říci, že Ph.D. Průša i redakce by udělali lépe, věnovat energii například rigoróznější (a příslušně dražší) publikaci "stomatologa a fyzika" Tomáše Košumberského Teorie času time-theory.info jejíž úvodní trigonometrické triky nejsou bez zajímavosti. ——— P. S. Co se neredigování textu týče, například "pokroucenou verzí argumentu, která může fyziky alespoň trochu znalého fyziky […] napadnout" by mělo být podle kontextu zřejmě "laika" (ať už v pre-, nebo postpozici), a sémantičtěji "který".
Vložil: M P, 28.03.2018 22:45
Kania, Otakar: Fyzika prostoru
Zrecenzovat blábol - věřím, že jde o tento případ - je pro vědce (a asi nejen) ošemetný úkol. Takto vznikla jedna dlouhá invektiva, která váhajícího čtenáře - tím nemyslím sebe - spíš přesvědčí, že ti vědci asi moc dobré argumenty nemají. Nemám žádnou radu, jak na to, ale vše k věci je prostě řečeno... v perexu a zbytek (přiznám se, nedočetl jsem) jsou dojmy a výkřiky, zčásti repetitivní a zčásti nesrozumitelné bez četby recenzovaného titulu, k níž ale asi recenzent pobízet nechce. To je u pitomosti pochopitelná reakce, ale je nutno pak uvážit, zda tedy autor a redakce disponují tím, co je potřeba, aby byl výsledek aspoň zábavný.
Vložil: Jaroslav Čejka, 28.03.2018 20:48
Vovsová, Anna: Ladič
Skvělá kniha.
Vložil: lb, 28.03.2018 13:42
Kania, Otakar: Fyzika prostoru
Recenzent působí jako odborný asistent na FJFI ČVUT a vědecký pracovník Fyzikálního ústavu AV ČR; text před jazykovými úpravami četl lektor. Pokud jste objevil konkrétní faul, dejte nám prosím vědět, po konzultaci s oběma pány text případně upravíme. Editorka
Vložil: M Pokorný, 28.03.2018 10:16
Kania, Otakar: Fyzika prostoru
Redigoval ten text někdo? (Redigovat nerovná se korigovat.) Četl ho po autorovi někdo, kdo věci trochu rozumí, aby byl schopen připomínek? Rétorické otázky, z výsledku je očividné, že nikoli.
Vložil: Milan Sedlák, 26.03.2018 14:38
Iljašenko, Marie: Kolik váží básnická sbírka?
Vážená Marie, Držím palce, moc a moc. Za měsíc se ozvu - s něčím co rezonuje s tím, co tu píšete. I když není vyloučeno, spíš je opravděpodobné, že se lišíme, a to hodně. Rozhodně se ozvu. Uvítal bych přátelství na Fejsu.
Vložil: jan lukavec, 25.03.2018 17:16
Hampl, Petr: O mravencích a lidech
Malé doplnění k autorovi. Petr Hampl (nar. 1985) se od počátku svých studií, které začal na Fakultě humanitních studií UK, zabýval vztahem společenských a přírodních věd a následně filosofií a historií vědy. Věnoval se nejprve dějinám nacistické meziválečné antropologie, poté pokračoval ve studiu na... katedře obecné antropologie FHS UK, kde sepsal práci týkající se evoluční biologie pod vlivem komunistické ideologie v díle českého biologa Vladimíra J. A. Nováka. Studium vlivu dobových názorů a ideologií na přísně vědecké disciplíny ho přivedlo na Přírodovědeckou fakultu UK.
Vložil: Karel Huněk, 21.03.2018 09:35
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Karel Rada je o tom, že je vůbec nejvíce významný autor.
Vložil: K Dostál, 19.03.2018 10:18
Zábranová, Eva: Flashky
K "aféře" Prezydent Krokadýlů viz články Patrika Ouředníka – nllg.eu a nllg.eu.
Vložil: anti, 19.03.2018 00:01
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Karel Rada je více významný autor než Jáchym Topol.
Vložil: Jorgen, 17.03.2018 08:06
Hůlová, Petra: Him not?
To je pravda! Texty Davida Zábranského a také Karla Rady jsou mnohem silnější než kniha Jáchyma Topola.
Vložil: Karel Rada, 16.03.2018 15:30
Hůlová, Petra: Him not?
Že tam není nejslabší Jáchymova kniha, to není žádný neštěstí, ale že tam není ani Kahuda, ani Zábranský, to mě překvapilo... i když, přiznejme si, Petro, Magnesia Litera nikdy nebyla žádnou známkou kvality (stejně jako Český lev ve filmu)... snad s výjimkou dvou knih Martina Ryšavýho, který fakt obě... stojí za to...
Vložil: Marie , 16.03.2018 12:12
Hůlová, Petra: Him not?
No, aspoň že mezi básníky je všechno v pořádku a jak má být! :D
Vložil: , 16.03.2018 11:51
Hůlová, Petra: Him not?
část článku zajímavé téma, ale selfpublishing je na vzestupu globálně. Tedy v anglicky mluvících oblastech. Proč? stejné problémy jako popisuje autorka při aplikaci na lokální trh.
Vložil: , 16.03.2018 11:47
Hůlová, Petra: Him not?
I would rather use "not him" instead..
Vložil: Magda de Bruin, 15.03.2018 23:35
Křižan, Jiří: Stín
K nizozemským vydáním bych ráda dodala, že knihu přeložil Kees Mercks, poprvé vyšla s titulem Exercities v amsterodamském nakladatelství Meulenhoff (1976) a podruhé jako Stille pijn v nakladatelství Signum (1999), které skutečně bylo iniciativou Erika Mossela. Erik byl především nadšenec pro pražskou... německou literaturu a pro Hrabala, bohemista nebyl (neuměl ani téměř česky). V roce 1999 uspořádal v Amsterodamu křest, kam přijel Jiří Křižan osobně. Podrobněji o tom píšu v nekrologu Erika Mossela.
Vložil: jorgen , 08.03.2018 18:01
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
K románu jsem se dostal s půlročním zpožděním, ale kdybych se k němu nedostal vůbec, bylo by to asi lepší. Je až k smíchu, co všechno v této slátanině recenzenti dokážou najít. Jako by se báli, že se odlišným názorem v tom českém zasmrádlém literárním světě znemožní. Současnou dobu mnohem lépe vystihuje... například román Davida Zábranského Za Alpami; zároveň klade i mnohem víc nepříjemných otázek.
Vložil: radka, 08.03.2018 14:45
Vácha, Marek: Nevyžádané rady mládeži
četla jsem a byla jsem nadšená, je to člověk mé krve, života vášeň až na dřeň recenze je taky pěkná, vystihuje podstatu
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.03.2018 18:16
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Pro úplnost ještě znění v onom předchozím, "nedobytně" působícím překladu z 50. let (Marie Kornelová a Stanislav V. Klíma): Vtom už jsme pocítili prudký otřes letící podél kýlu jako blesk, a napjatý provazec, otírající se o spodek lodi, vynořil se náhle pod její přídí; třásl se a pleskal o vodu a tak... prudce se oklepával, že kapky dopadaly na vodu jako střípky skla. ------ . Když tyto důležité orgány kojící velryby náhodou protne lovcovo kopí, zabarvuje matka moře daleko široko mlékem a krví současně. Mléko je velmi sladké a tučné. Člověk je už ochutnal. Snad by bylo dobré na jahody.
Vložil: Jan Zapletal, 04.03.2018 16:29
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Napsal jsem úžasnou a nesmírně poutavou historickou novelu z českého prostředí /m.j./ plnou nečekaných zápletek a zvratú, z období 16.století. Hledám nakladatele, který by mi pomohl vytisknou tuto zajímavou knihu. Děkuji za nabídky.
Vložil: Mk, 04.03.2018 06:33
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Prelozim vasi knihu do Anglictiny a pomuzu vydat u nas, v USA. Jestli mate zajem poslete par slov o vasi knize me assistence, a pak se domluvime. Tohle je opravdu bezva stranka. Diky! Sadie: dmfilm@hotmail.com
Vložil: lb, 01.03.2018 15:37
Czesany Dvořáková, Tereza; Nikkarin; Týmal, František: Jak vznikl film
Děkujeme. Stezka za klokanem přesměrována.
Vložil: Vojta, 01.03.2018 13:52
Czesany Dvořáková, Tereza; Nikkarin; Týmal, František: Jak vznikl film
Prosím o úpravu odkazu na konci článku. Původní video někdo smazal, teď funguje tento odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=uMCFKkQ3AzA
Vložil: , 01.03.2018 12:42
Gruša, Jiří: Beneš jako Rakušan
Vložil: Kateřina Středová, 28.02.2018 20:40
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Toto téma stále hýbe společností, píše se o něm z různých úhlů pohledu, a proto je pro běžného čtenáře těžké se v něm orientovat. Recenzentovým hlavním zájmem bylo, jak je z recenze patrné, právě v tomto ohledu čtenářům pomoci a zasadit text do takového kontextu, jaký byl v roce 2017, protože právě... do tohoto kontextu jednotlivé texty vydáním v této knize (znovu)vstoupily. Zároveň se redakce rozhodla odstranit původní hodnocení, které v tomto případě výjimečně nebylo dílem autora a mohlo vyznění recenze přiostřovat.
Vložil: Juka, 27.02.2018 22:16
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Vy jste, Vaňku, především trotlínek urputný. Co na tom, že autor pro potřeby kratičkého sloupku zkrátí či upraví citát? Každý si to může hravě dohledat. Nejde o studii či vědeckou práci.
Vložil: Jan Vaněk jr., 27.02.2018 18:25
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Já jsem jen chybující smrtelník a všechno to nevytrhnu; například až dodatečně mě napadlo zkontrolovat, že i druhá extenzivní pasáž v uvozovkách „Jestliže lovec orgány, jež jsou důležité pro kojící samice, protne kopím, zabarví se moře nejen rudou krví, ale i bílým mlékem, které je velmi sladké a oplývá... tukem. Nejlépe by se asi hodilo k jahodám.“ je postižena nejen výpustkami (jež mohou být legitimní, ovšem v seriózních publikacích je nemyslitelné je nevyznačit), ale i neodůvodnitelnými přesmyky: V knize stojí "Jestliže lovec tyto orgány, jež jsou pro kojící samice tak důležité, protne svým kopím, zabarví se moře do značné dálky nejen rudou krví, ale i bílým mlékem, které je velmi sladké a oplývá tukem. Podle tvrzení lidí, jež [sic!!] ho okusili, by se asi nejlépe hodilo k jahodám.“ (tedy poněkud blíže originálu When by chance these precious parts in a nursing whale are cut by the hunter’s lance, the mother’s pouring milk and blood rivallingly discolor the sea for rods. The milk is very sweet and rich; it has been tasted by man; it might do well with strawberries.)
Vložil: Magda de Bruin, 27.02.2018 12:47
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Milý Patriku (předpokládám, že to je tvůj příspěvek), moje reakce se týkala dvou příspěvků v diskusi a byla převážně "metodická": pozastavila jsem se nad výčitkou recenzentovi, že "předvádí, co všecko ví", a nad vikingovým odsouzením knihy i recenze, přičemž se netají tím, že knihu nečetl. Co se týče... té podloženosti, píšu přece, že je recenze podložená odkazy na další relevantní zdroje. A o tom snad není pochyb? Překlepů jsem tam našla víc, ale nepoznamenávala jsem si je. Ale kdyby bylo potřeba (např. kvůli dotisku), ráda ti seznam pošlu.
Vložil: , 27.02.2018 10:30
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Milá Magdo. ono to ale "podložené" není, přinejmenším pokud se domníváme, že nedílnou součástí podloženosti je intelektuální poctivost. Recenze pana Felčera je bytostně a neodvolatelně nepoctivá: pan Felčer nesouhlasí s tezemi pana Ouředníka, ale místo aby to řekl na rovinu a eventuálně předložil... nějaký ten (proti)argument, dává po česku přednost kopání do koulí, zahalenému do falešně objektivních, případně nesmyslných odkazů. Z tohoto hlediska by si text pana Felčera zasloužil sémantický rozbor v kurzech o manipulaci s jazykem. Všimni si, hned v prvních větách je řeč o tom, co panu Ouředníkovi "hnulo žlučí" a co je důvodem jeho "zlosti". Je nabíledni, že člověk zlostný a žlučovitý nemůže být objektivní – to dá rozum. Pan Felčer tím dává hned zkraje na vědomost čtenářům, že autoritou je tu on, nikoli nebohý autor. Jiné podobné sémantické kopance jsou rozsety po celém textu; přečti si ho znovu a pozorněji. Páně Felčerovy nepoctivosti nejsou jen řádu sémantického; zasahují i do oblasti faktografické. Jeden příklad (jsou tam i jiné): do tuzemské debaty, říká pan Felčer, nepřináší kniha pana Ouředníka nic nového. Tvrzení, které o něco později ilustruje příkladem: pan Ouředník poukazuje na nevhodnost pojmu "islamofobie" – avšak, cituji, „nad nevhodností [...] termínu už se mimochodem pozastavovala i řada našich islamologů a religionistů, například Ivan Odilo Štampach“ – přičemž na doklad svého tvrzení cituje pan Felčer Štampachův článek z roku 2015. Háček je v tom, že Ouředníkův esej, převzatý do Antialkoránu, je z roku 2011, jak je upřesněno v ediční poznámce – avšak o tom pan Felčer své čtenáře neinformuje. Stranou ponechávám literární nevybavenost pana Felčera: k tomuto neradostnému závěru mě přivedla jeho paralela Antialkoránu a European; k podobnému srovnání může dospět jen čtenář na úrovni osmé třídy ZŠ. Za hloupost či nedostatek literární citlivosti nicméně nikdo nemůže (Duch svatý, jak známo, uděluje talent, jak ho napadne, žádná logika v tom není) – naopak za nepoctivost a maniupulaci jsme odpovědní stoprocentně. Představuji si pana Felčera mladého (viz školský tón textu i potřeba udělovat lekce starším a vzdělanějším) a víceméně věřícího, nebo alespoň respektujícího vše, co souvisí s vírou. Být pan Felčer nápaditější a schopnější, býval by mohl napsat refutaci páně Ouředníkových tezí podobně jako pan Ouředník napsal refutaci tezí pana Halíka. Ale ono je o tolik snažší delegovat se na odborníka povolaného k tomu, vynášet soudy – ve kterých se nic dokládat nemusí, stačí je vyhlásit. Na závěr ještě poznámku: vůbec nevylučuji, že text pana Felčera je psán beze zlé vůle, to jest bez vědomí toho, do jaké míry je kriticky vratký a eticky nepřípustný: úroveň české intelektuální debaty je natolik zoufalá, že mladý (pokud se nemýlím), žánrově nevybavený a ctižádostivý člověk může považovat za přípustné, neřkuli samozřejmé metody, které byly zapovězené už v antickém Řecku. PS Vím o jednom překlepu; netuším ovšem, kde podle pana Felčera začíná "velké množství překlepů"; "vynechaná slova" každopádně v knize nejsou.
Vložil: Pavel Svrček, 26.02.2018 23:06
Barta, Rudolf; Horálek, Jan: Ručičky věžních hodin
Uzasna autobiografie. Jsem o rok mladsi nez autor a i kdyz nejsem Prazak,spousta veci se mi vybavuje zejmena z doby totality. Rad bych si nechal od pana Barty napsat do knihy jeho venovani. Moc dekuji a panu Bartovi i jeho pani preji pevne zdravi,dlouha leta a stalou Bozi ochranu. Pavel.
Vložil: Marie, 26.02.2018 20:29
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Ještě že má redakce vás, abyste zachránil situaci. Tradičně:-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.02.2018 17:42
Topol, Jáchym: Kosovrh, hůlava a Moby Dick
Takhle se to nedělá: pan Topol bohužel četl až příliš posedle, než aby ve snaze citovat "živou tkáň slov" netroskotal amputací (o schopnostech redakce tradičně už ani nemluvě). Namísto "provazec drhnoucí o spodek lodi se přídí vymrštil z vody" v knize samozřejmě stojí "se PŘED přídí vymrštil". (And... they stuck to it till they did gain it; when instantly, a swift tremor was felt running like lightning along the keel, as the strained line, scraping beneath the ship, suddenly rose to view under her bows, snapping and quivering; and so flinging off its drippings, that the drops fell like bits of broken glass on the water, while the whale beyond also rose to sight, and once more the boats were free to fly.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.02.2018 02:25
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Pro úplnost bych ještě ocitoval recenzi Jiřího Peňáse: "třetí velký román Zábranského a myslím, že první, který se dá dočíst […] nerozlévá se do nekonečné rozbředlosti, což sice Zabranskému permanentně hrozí, ale drží se základních formálních mantinelů, jež si určil. […] Častým rysem postav je... jejich nesourodost, jako by v sobě obsahovaly postav několik, takže podle toho jejich chování postrádá logiku. Ta ovšem není autorovým cílem. Jeho postavy nemusí jednat nebo se vyvíjet, ony totiž hlavně a především přemítají, reflektují, někdo by řekl mudrují. Zábranského zvláštním darem, bohužel danajským, je výjimečná schopnost zaznamenávat myšlenkové pochody, které by za normálních okolností střídmější autor potlačil nebo by mu přišly komické – a tak by je i podal. Odpovědný Zábranský je předvádí v plné míře a závažnosti, je jimi fascinován, domnívaje se, že jde o originální a provokativní myšlenky. Příkladů by se našlo mnoho, namátkou třeba úvaha, že „pes těžko založí a otevře koncentrační tábor, těžko zplynuje dvacet milionů lidí“. A kdybyste už otevírali ústa úžasem, následuje sdělení, že je to tím, že nemá „kapacitu, mozek, svaly, železniční tratě a logistické vybavení“. Úvaha o psech a koncentrácích je samozřejmě součástí širšího kontextu úvah o Německu a jeho vině (ale také o hygieně, souložení, povrchu, hloubce, vnitřku, dužině a pecce…), které autor (jeho postavy) roztáčí jako… tatramatku. S vážnou tváří předkládaná parodie na myšlení […] velmi často jde o apartní řeči, které mají asi oslnit nebo šokovat, iritovat […] Ti méně ideově založení, k nimž se hlásí autor této recenze, jsou jimi spíš pobaveni a říkají si, ty vado, to je koumák, ten kluk, úplnej brouk Pytlík."
Vložil: Martin Puskely, 22.02.2018 18:01
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Ještě doplním (v návaznosti na recenzi Kirkosové), že jeden z vnitřních problémů Zábranského románu podle mě souvisí právě s plochostí jeho postav. Když Kirkosová píše, že Zábranský čtenáře fakticky nabádá k prověrce vlastních zkratek prostřednictvím postoje k postavám jeho románu ("Pokud si třeba myslíte,... že Kateřina se svou mladickou povolností a pozdním opovržením migranty je jen hysterická ženská za zenitem, revidujte."), pak na konto literárního provedení namítám, že Kateřina aka Katharina ve mě prakticky žádné emoce nevzbuzuje, a tudíž ani potřebu ji nějak hodnotit. Příčinu vidím v tom, že vypravěč románu se prakticky nonstop vyjadřuje v ironickém modu, který doplňuje různými rozbory té či oné situace, a právě ta permanentní ironie mi brání nějak se s těmi postavami ztotožnit, prožívat s nimi jejich svět. Když jsem níže nadhodil určitou podobnost se Světem podle Garpa, i Irvingův vypravěč je ironický, ale také je laskavý a účastný, mění tón, umí ironizovat feminismus, ale rovněž dát najevo - bez okatého poučování -, že existuje násilí, jemuž jsou vystaveny ženy. Jeho grotesknost se často váže k tragédii, kterou umocňuje tím, že ukáže, jak ji lze vlastně relativizovat, protože se okolo ní nevytvoří žádný velkolepý společenský patos, ale jen obyčejná lidská bezmoc, hněv, smutek. A toto mi u Zábranského strašně chybí. Jeho román je jako monotónně odzpívaná píseň, což redukuje i jeho protagonisty (alespoň v první polovině, číst rychleji při svém současném vytížení nestíhám).
Vložil: Martin Puskely, 22.02.2018 17:41
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Je Zábranského román "angažovaný"? Risknu odpověď na základě stále ještě nedokončené četby. V tom sociálně mobilizačním významu, s kterým přišla Advojka, ne. Ale Kateřina Kirkosová v recenzi v novém Hostu píše, že Za Alpami lze číst jako výzvu, výzvu k naslouchání lidem, kterým čtenář v praktické... realitě nerozumí a nálepkuje je, protože ty nálepky vytvářejí svůj vlastní, černobílý, neúnosně zjednodušený svět, v němž se vyskytují hranice narýsované pohrdáním. Na toto téma se ostatně Zábranský vyjádřil i v jednom rozhovoru (tuším v PL?). Což je evidentně společenský problém, takže z tohoto hlediska by se jeho román za "angažovaný" dal označit. Asi záleží na tom, čím si kdo slovo "angažovaný" vyplní.
Vložil: Aleš Merenus, 20.02.2018 14:15
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, v čem přesně je podle vás Zábranského román vlastně angažovaný? Je současný, aktuální, možná skoro dobový, ale v čem spočívá jeho údajná angažovanost?
Vložil: Martin Puskely, 19.02.2018 21:08
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Původně jsem se nového Zábranského číst nechystal; existují zajímavější knihy a zajímavější autoři. Ale teď ho mám teda doma a ano, už na stránce 70 je jasné, že svůj stín Zábranský nepřekonal. Knihu otevírá otřesně návodný prolog (proč, proboha?) a úvodní kapitola přestavuje doslova literární katastrofu,... psaní na úrovni amatérismu. Ale stojím si za tím, že recenze Pavla Janouška je za hranou; jejím hlavním sdělením je rozčilený a sžíravý despekt, který vzbudil Zábranský svým textem v P. Janouškovi, nikoli věcná analýza problémů, jimiž trpí Zábranského psaní. (Nechám bokem, že sociopolitické náhledy Pavla Janouška trpí svou vlastní tezovitostí a nekritickou sémantikou, v tom smyslu, v jakém ten obrat zavedl W. V. O. Quine.) Vlastně ani nevím, proč se u Zábranského hledají paralely s Kunderou, pokud něco, osobně mi ladění jeho nového románu připomíná Svět podle Garpa, nakolik alespoň mohu soudit na základě své parciální četby. Nicméně bez ohledu na těžkopádnost, návodnost a tezovitost, na promluvy, které nezapadají organicky do líčené situace (například když Mathias při prvním setkání poučuje Dominiku), ale křičí z ní potřebou vykřičet nějakou generalizujíci tezi, ať už vyjadřuje něco, s čím se autor ztotožňuje nebo ne, lze minimálně vstřebat myšlenku, že v západních postojích k postsocialistické střední Evropě se výrazně projevovalo jak kořistnictví, tak pocit nadřazenosti, a zakrývat to odkazy na NDR nemá smysl. Právě tak lze ocenit snahu zabývat se mocí pornografie a nehledat v tom za každou cenu projev Zábranského obsese. Že s danými postřehy a tématy Zábranský zachází problematickým způsobem, to je jedna věc, skutečnost, že Pavla Janouška podráždilo už to, že takové postřehy lze vůbec nadnést, druhá.
Vložil: Petr, 19.02.2018 18:35
Bendová, Eva: Pražská kavárna
Filozofický základ termínu "pražské kavárny" lze najít v díle filosofa Jurgen Habermas The Structural Transformation of the Public Sphere. Zde jsou tyto "kavárny a salóny" zmiňovány a vysvětleny jako místa, kde se ovlivňuje politika.
Vložil: Zdeněk A. Eminger, 19.02.2018 07:50
Mlejnek, Josef: Volyň tam v dáli: Rozhovory a příběhy
Dobrý den. Zkuste kontaktovat vydavatele, brněnské CDK. Možná by vás nasměrovali k dalším zdrojům.
Vložil: Jan Vaněk jr., 18.02.2018 23:27
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Text podrobně rozebírá, resp. s jeho vágními paušalizacemi polemizuje, Ondřej Nezbeda: ceskatelevize.cz
Vložil: Gregor, 16.02.2018 07:59
Bolavá, Anna: Sloup nultý
Skvělý fejeton, napsaný stejně dobře jako Vaše knihy.
Vložil: PETRA UHLÍŘOVÁ, 12.02.2018 20:02
Mlejnek, Josef: Volyň tam v dáli: Rozhovory a příběhy
Dobrý den hledám informace o příbuznych Jana Uhlíře z Volyně /asi 1910 narození/měl tam kolářství ,dceru Milušku nebo Miloslav Uhlíř z Hoštic měl tam bydlet s maminkou,to byl synovec Jana Uhlíře.Děkuji za jakoukoliv informaci Petra U.
Vložil: Evžen Navrátil, 11.02.2018 19:34
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
To, že se v jednadvacátém století čtenář tak nějak po našem ztotožňuje s dílem a že s ním ztotožňuje i autora, je dokladem veliké nevzdělanosti, ale že tak činí kritik, je prostě k neuvěření. Mám dojem, že nová generace odborníků rozlévající se světem kultury v nebývalém množství, je zcela pro svoji... práci zoufale nekvalifikovaná. Spoléhají pouze na svůj odhad a především cit. Děje se to v literatuře i ve výtvarném umění, i v divadelnictví etc. Takovým ztotožňováním, takovým chápáním umění, zdá se mi, navracíme se opět někam do devatenáctého století. Anebo do doby tuposti socialistického realismu. Děsí mne, že je stále nutno psát takové "obrany" autorů.
Vložil: Martin Puskely, 09.02.2018 23:49
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
To: Josef Herman Myslím, že Petra Hůlová se nepozastavuje nad faktem, že Zábranský nedostává vždy, diplomaticky řečeno, zrovna ty pěkné recenze. Dvakrát disponovaný autor to ostatně není. Ale některé odezvy na román Pod Alpami míří nikoli na literární kvality či nekvality díla, nýbrž útočí přímo... a pouze na autora - a bohužel nevybíravým způsobem, přičemž důvodem k tomuto útoku je především to, že dílo se názorově vyhraňuje proti katalogu těch "správných" idejí (což nutně neznamená, že se vůči nim vyhraňuje literárně a intelektuálně optimálním způsobem, ale to přece lze věcně analyzovat). Příkladem budiž hned ten největší úlet, "recenze" Pavla Janouška v Tvaru. Slovo "recenze" dávám záměrně do uvozovek; jsem překvapen, že něco takového vůbec mohlo projít přes šéfredaktora, který takový paskvil do zavedeného literárního periodika vůbec neměl pustit.
Vložil: Josef Herman, 09.02.2018 12:40
Hůlová, Petra: Fackovací panák David Zábranský
Otázkou je, jak poznáte kvalitní a nekvalitní literaturu?
Vložil: Kateřina Středová, 07.02.2018 20:29
Reynek, Bohuslav: nahé srdce / abych tichostí sršel
Děkujeme za upozornění na nepřesnosti, v textu je to již opraveno.
Vložil: m p, 06.02.2018 20:25
Reynek, Bohuslav: nahé srdce / abych tichostí sršel
Jestli to (po zběžném hledání) dobře chápu, zdrojem je Frankl, Homo patiens, shodné překlepy nacházím zde http://transkulturnikomunikace.cz/novinka/42/frankluv-homo-patiens-clovek-trpici?filter=All&page=10, netuším, jaký je jejich poslední pramen. Každopádně quirens musí být quaerens a orbital asi tedy... orbitalis. Pokud ale recenzovaný "nemá ambice vás převálcovat hlukem velkých slov", snad by se mohl v této stopě vydat i recenzent.
Vložil: mp, 06.02.2018 15:25
Reynek, Bohuslav: nahé srdce / abych tichostí sršel
homo orbital?
Vložil: Jiří Kolečko, 04.02.2018 12:42
Csicsely, Lukáš: Oskare, plav!
Petr Křenková - máte skutečně pravdu, že pokud otočným kolečkem neotočí ani dospělák, jak to chtít po dítěti? Je však potěšitelné, že jsou i otočná kolečka, jak píšete, tuzemské produkce, která se skutečně otáčením otáčí, dokonce i lehce.
Vložil: Petra Křenková, 03.02.2018 00:01
Csicsely, Lukáš: Oskare, plav!
Bohužel, velice mě to mrzí, protože fandím dobrým českým nápadům, ale i já se musím připojit s tím, že po technické stránce mě knížka zklamala...Otočné kolečko nefungovalo, hříbek/druk, kterým je spojeno se protlačuje do několika dalších stran, na většině levých stránek dole je jaksi "popraskaný" papír... - linie po celé délce a malý výřez pro otáčení kolečka umístěný na stránce, je pro malé děcké ručky naprosto nevhodný. Sama jsem měla problém kolečko otočit, vůbec se netočilo a když se mi ho jako dospělákovi nakonec nějakým způsobem podařilo přinutit se trochu točit,(dětem to vůbec nešlo a nejde), tak to u nás dopadlo tak, že se stránka v místě toho výřezu natrhla. Musím říct, že ač jsem byla zprvu nadšená z toho, že konečně v Česku začínají vycházet pop - up knihy, tak i vzhledem k ceně knihy, u mě nad technickým zpracováním a řešením převládl opravdu smutek. Už jen otáčení kolečka je podle mě vhodné pro děti udělat spíš na kraji/hraně stránky. Nepíšu to ráda, ale chtělo by to ještě možná trošku víc zapřemýšlet nad technickým řešením a zpracováním. Nechci knihu srovnávat s pop upy R. Sabudy a M. Reinharta, do kterých má bohužel hodně daleko, ale pokud se podívám na běžnou produkci Albatrosu s otočnými kolečky, nebo např. teď jsem v ruce měla od Svojtky minipedii Kudy tudy za zvířátky, tak jejich otočná kolečka fungují naprosto lehce, bez toho, že by byly uprostřed stránky čímkoliv spojeny. Snad Vaše další nápady budou úspěšnější. Moc bych Vám to přála.
Vložil: Milan, 02.02.2018 13:59
Sjezd spisovatelů 2015
Ještě ,že byl z tohoto sjezdu vydán ,alespoň sborník.Předsednický stůl vypadá jako o výroční schůze agilních zahrádkářů a to samé u fotografie účastníků sjezdu spisovatelů.Nabubřelý projev,ale i sebereflexe M. Uhdeho jako pamětníka sjezdu SČSS v r. 1967 v projevu se zmínil,že byl i min.kultury.Pročetl... jsem si pro porovnání sborníky I. a II., II.sjezdu SČSS v r.1956.Je to bída,kam se dospělo. Nadstavba zůstává vždy nadstavbou.Je to realita obdobná 19 stol., kdy se kulturtrégři museli živit prací svého povolání a literaturu dělali jako koníček. To si nikdo nemyslel ,když zvonil klíči, že to tak dopadne.
Vložil: Radek, 30.01.2018 21:31
Čumba, Ladislav: Wittgensteinova kniha faktů
To si rozhodně nenechám ujít, díky za představení!
Vložil: Magda de Bruin, 30.01.2018 09:56
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Já jsem knihu přečetla a knihu i recenzi považuju za zajímavé a podnětné texty (zbytečné překlepy v knížce skutečně jsou). Myslím, že je dobře, když recenzent "předvádí, co všecko ví", zvlášť když to je podložené i odkazy na další relevantní zdroje. Vikingovo bohorovné odsouzení recenze i knihy, kterou,... jak přiznává, nečetl, pěkně ilustruje, čím se ta zpronevěra "intelektuální poctivosti a dědictví osvícenského myšlení" projevuje v každodenním životě.
Vložil: Antonín Kudláč, 30.01.2018 06:27
Šlechta, Vladimír: Já, Gowery
Borisi, už zase?
Vložil: Teri, 29.01.2018 12:16
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Skvělá knih! Napínavá a navíc s krásným milostným příběhem. A jako bonus Japonsko, umění. Chytré čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout.
Vložil: viking, 21.01.2018 10:40
Ouředník, Patrik: Antialkorán
To je ale blábol. Tedy recenze. Recenzovanou knihu neznám, ale myslím, že to bude podobné.
Vložil: DM, 21.01.2018 10:33
Ouředník, Patrik: Antialkorán
„...kolize dvou filozofických konceptů společnosti, demokracie a teokracie, světského a posvátného, individuálního a kolektivistického pojetí života v obci...“ (Str. 71) Rádo se stalo.
Vložil: Michal Švec, 20.01.2018 20:30
Motýl, Petr: Česká literatura prezidentská
A já bych pro ještě větší úplnost dodal, že manželka profesora Jiřího Drahoše Eva je vystudovaná knihovnice, která pracovala v několika knihovnách. Určitá, nemalá naděje na zlepšení hradních postojů k literatuře a všem profesím, které s ní přicházejí do styku, tedy je.
Vložil: Martin Liška, 19.01.2018 08:03
Motýl, Petr: Česká literatura prezidentská
V rámci úplnosti, když už je zmíněna i próza Antonína Zápotockého, by bylo asi dobré uvést i Svobodovu knihu "Z Buzuluku do Prahy".
Vložil: Richard Hlavacek, 18.01.2018 13:20
Ouředník, Patrik: Antialkorán
A jake jsou ty dva koncepty? Necetl jsem, tak si jen typnu: tradicni a liberalni? Diky za info
Vložil: DM, 18.01.2018 12:51
Ouředník, Patrik: Antialkorán
Divná recenze. Pan Felčer spíš předvádí, co všecko ví, ale o Ouředníkově knížce říká samé nedůležité věci. Chybí to hlavní to čemu Ouředník říká kolize dvou filozofických konceptů společnosti. Já bych dal knížce 90% a panu Felčarovi tak 5. Žádný překlep nebo vynechané slovo jsem v knížce nenašel.
Vložil: Marcela Konárková, 06.01.2018 11:25
Csicsely, Lukáš: Oskare, plav!
Děkujeme za milou recenzi a ohodnocení naší práce. Mrzí nás, že jste narazila na jeden nefunkční prvek a tímto se za to omlouváme. Jde o ruční práci a je možné, že se v knihárně stala nechtěná chyba. Nicméně snažíme se takových chybám předcházet. M.Konárková, www.pop-pap.cz
Vložil: Milan, 02.01.2018 14:07
Uhde, Milan: Rozpomínky. Co na sebe vím
Rozsáhlé paměti brněnského spisovatele,který byl v disentu a po převratu v r.1989 i v politice.Jsou čtivě napsány více se z nich čtenář doví z období kdy vládli komunisté. Popřevratové rozpomínky nejsou tou nejlepší částí,ale to se stává.Přesto má kniha vypovídací hodnotu
Vložil: Kateřina Středová, 31.12.2017 16:03
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
iLiteratura.cz se snaží informovat o literatuře objektivně, proto v recenzích přistupujeme k titulům kriticky a poukazujeme i na jejich slabší stránky. V tomto případě na nevyváženost různých částí knihy. Recenze zároveň neříká, že to, co je v knize z amerického prostředí zachyceno, neodpovídá realitě,... pouze hodnotí, že způsob vyprávění ve srovnání s druhou částí knihy nepůsobí tak věrohodně.
Vložil: Petra Blaha, 28.12.2017 12:45
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Knížka je evidentně dobře napsaná. Poutavě vypráví zajímavý příběh. Proč server, který má podporovat literaturu, nemůže dodat fundovanější recenzi? Proč je kniha nejprve souzena a následně vyzdvihovány její nepopiratelné klady? Podle popisky na přebalu autorka v USA žila. Recenzent zpochybňuje její... popis života v New Yorku, ale na základě jaké zkušenosti?
Vložil: balaz, 28.12.2017 12:09
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Dal bych 90 procent.
Vložil: Balaz Jindrich, 28.12.2017 12:05
Leierová, Martina: Dům s vypůjčeným výhledem
Bohužel, tahle recenze je naprosto mimo. V New Yorku jsem žil 12 let a přesně tak jak to popisuje autorka, to opravdu funguje. Osobní kontakty nad zlato, a díky nim máte cestu otevřenou. A rychlou. Vy knížku kritizujete, protože si myslíte, že tot takhle nemůže fungovat, ale vůbec to nevíte. Já Japonsko... neznám. ale Amerika je popsaná přesně a mně třeba mrzelo, že nebyla víc o New Yorku. Měl byste se líp informovat, než něco zhaníte. Kniha mě nadlchla.
Vložil: TIMONEL, 19.12.2017 08:36
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
O Josefu Váchalovi velmi přiléhavě a výstižně s ohledem na pokud možno objektivní hodnocení skutečného významu umělce pojednává článek Vladimíra Justa v Kritické Příloze 2 Revolver Revue: JUST Vladimír "Laskavé oči Váchalových strašidel" Kritická Příloha 2 RR, 1995, vydání červen, s. 6–20. [Devítidílná... studie o díle Josefa Váchala u příležitosti retrospektivní výstavy (Galerie Rudolfinum v Praze, 9. 12. 1994 – 19. 2. 1995); datováno březen 1995. Ohlas v č. 3/1995 (J. Olič).] http://www.revolverrevue.cz/kp-rr-c-21995
Vložil: , 18.12.2017 17:30
Fišerová, Ilona: Na orlích křídlech
gugu
Vložil: profesor indigo, 13.12.2017 07:47
Cieslar, Jiří: Matouš: deník z let 2003-2006
Kdyby to nevyšlo, nic by se nestalo. Ostatně myslím, že to ani nikdy vyjít nemělo.
Vložil: Marie, 11.12.2017 12:14
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Vždyť si každý může z článků vybrat to, co ho zajímá:-)
Vložil: Anna, 10.12.2017 22:29
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
No, já tedy nevím. Zde je to zařazeno v sekci "kultura". Tady jde o kulinářskou kulturu. Bude se zřizovat nová rubrika? Nebo by bylo lepší zařadit recenzi na kuchařku do non fiction? Recenze jako taková se mi líbí, ale opravdu patří na iliteraturu? Samozřejmě, že cílem iliteratury není "pomáhat nebo... bránit prodejům". Naprosto souhlasím s M. Pokorným. Někdy žasnu, co všechno se nazývá knihou.
Vložil: Pepa Nos, 10.12.2017 18:48
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Velmi dobrá recenze, ostatně si myslím, že by recenze kuchařek na iLiteratuře měli dostat prostor stejně jako jinde v západních médiích. Zatím jediné recenze na kuchařky jsou ty fanouškovské, kdy dostanou zdarma výtisk a pod tlakem nakladatelství napíšou jak jsou mocinky úžasnější apod... a nebo chtějí... vlézt do zadku autorovi samotnému. Takže za mne velké plus a díky
Vložil: JJ, 10.12.2017 13:11
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Kuchařka-nekuchařka, při čtení jsem se pobavila. Nechtěla by Petra P. recenzovat i "skutečnou" literaturu?
Vložil: Martin Pokorný, 10.12.2017 12:07
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Komunistická strana a iliteratura se nikdy neomlouvá, to už by zkušenější čtenáři měli vědět; no, trochu přeháním, ale v dané souvislosti jsou myslím hyperboly povoleny. Sdělení, že tematický záběr iliteratury vystihuje prostý termín "knihy", je přece jen jistou novinkou, uvidíme, co na to MK. Těším... se na recenze k oboru "udělej si sám", "naše zahrada", herecké memoáry apod. Moudra typu "I mezi ...... existují kvalitní a mizerné" lze jistě pronášet i nad nimi.
Vložil: Skittle, 10.12.2017 10:41
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Kuchařky??? To fakt má iLiteratura zapotřebí?
Vložil: Pavel Mandys, 10.12.2017 10:14
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
I mezi kuchařkami existují kvalitní a mizerné. Že česká média nereflektují jejich úroveň, je věc jiná. Nám se podařilo domluvit na příležitostné spolupráci s Petrou Pospěchovou, jejíž dosavadní kariéra je zárukou, že (ne)kvalitu dokáže odhalit. Podstatou iLiteratury není pomáhat nebo bránit prodejům... knih, ale posuzovat, jaké jsou.
Vložil: Anna, 10.12.2017 10:05
Linhartová, Anna: Řešíš/Hřešíš
Vůbec nechápu, proč se recenze na takový blábol objevuje na iliteratuře. Ano, jde o recenzi negativní, ale pokud je mi známo, i takovéto recenze zvyšují prodeje, což si ta kniha zjevně nezaslouží.
Vložil: Aitosh, 09.12.2017 00:52
Tylš, Filip (ed.): Fenomén psychedelie
Dobrý počin. Psychedelika se vrací na obeckou scénu, ale raději bych se vrátil k termínu entheogen https://cs.wikipedia.org/wiki/Entheogen . Který zavedl snad už Aldous Huxley?, či někdo v jeho době z výzkumníků látek měnících vědomí, dneska se spíše říká rozširujících, já bych spíše navhl tansponujících... /podobně jako v hudbě do vyšších či nižších oktáv - sfér vědomí/ a možná ještě výstižněji jako látky transfirurující stav mysli podle zaměření našeho vědomí i nevědomí, a pro nás magickým a dosud nedostatečně zmapovaným set&settingem. Ten dokážeme uchopit a nastavit racionálně jen ze strany vlivu prostředí. To vnitřní nastavení a očekávání je stále jakási magie, jejíž principy snad dříve vyzkoumá kvantová fyzika ve vztahu s vědomím, které jak už je známo má i na tyto základní fyzikální děje zásadní vliv. Což by dokazovalo, že jsme vlastně v jakési víceméně ustálené hladině tranzu stále i s celým naším světem vně. Ale to už zřejmě tušil i velikán filmu, A. Tarkovskij - počínaje jeho filmem Solaris https://www.csfd.cz/film/32352-solaris/prehled/ , který je sám podle knihy z žánru sci-fi mající jasné prvky tripu. Kde se prolíná v jedno vnitřní-vnější realita, její okamžitá změna postojem a očekáváním atd..
Vložil: Intago, 02.12.2017 15:26
Tylš, Filip (ed.): Fenomén psychedelie
Píše se tu -- Jedná se spíše o práci s emocemi, pocity. Těchto zážitků jsem měl přes 200, s přáteli snad dohromady tisíc a proto tyto these mohu odmítnout... To ve výzkumech dokázal i William Kautz. Dr.Grof... má pravdu, je to transpersonální… 2.Nechápe se snad ani ta nejzákladnější skutečnost, že se jedná o trans, tedy autohypnozu! Asi čtvrtina lidí je tak hypnabilních, že žádnou látku nepotřebuje, dalším stačí holotropní dýchání, tanec, bubnování, atd...A že to nemá spojitost se schizofrenii dokázaly výzkumy u nás už počátkem šedesátých let...
Vložil: Intago, 02.12.2017 15:15
Tylš, Filip (ed.): Fenomén psychedelie
Pěkný počin, ale spousta důležitého toho tady chybí. Výzkum je bohužel stále v plenkách. Spousta toho je i tabuizována. Z pochopitelných důvodů. Jeden z návštěvníků ayahuascového rituálu napsal, že mu před tím bylo líp. Ono to totiž bere iluze... Je to prostě věda, kterou kdysi zvládali šamané a zasvěcenci-... eleuzínská a egyptská mysteria. Píše se tu --lze pozorovat, že substance spíše skutečně jen rozšiřuje vědomí uživatele, umožňuje vytváření neobvyklých asociací, aktivaci jinak třeba neaktivních nervových spojení apod., zkrátka pracuje s tím, co v daném mozku již je, a nepřináší do něj něco skutečně nového. Jedná se spíše o práci s emocemi, pocity. Těchto zážitků jsem měl přes 200, s přáteli snad dohromady tisíc a proto tyto these mohu odmítnout... Dr.Grof má pravdu, je to transpersonální… To ve výzkumech dokázal i https://www.amazon.com/Channeling-Intuitive-Connection-William-Kautz/dp/0062504517 Nechápe se snad ani ta nejzákladnější skutečnost, že se jedná o trans, tedy autohypnozu! Asi čtvrtina lidí je tak hypnabilních, že žádnou látku nepotřebuje, dalším stačí holotropní dýchání, tanec, bubnování, atd... A že to nemá spojitost se schizofrenii dokázaly výzkumy u nás už počátkem šedesátých let...
Vložil: Samuel, 01.12.2017 06:44
Tylš, Filip (ed.): Fenomén psychedelie
Skvele shrnuti Pavle, namotivovalo me knihu koupit! Zrovna ctu Esenci Psychonautiky od Hajka, vyslo to koukam v dybbuku ve stejny den s Tylsovou knihou. Je to takovy protinozec k tehle oficialni ceste, docela do nich sije. To uz je pata psychedelicka kniha tenhle rok do sbirky, asi fakt nejake erupce... na Slunci :)
Vložil: Tom Král, 30.11.2017 12:43
Socha, Vladimír: Velké vymírání na konci křídy
Informačně velmi hodnotná kniha s bujným odkazovým aparátem a zcela aktuálními vědeckými studiemi a pohledem na tuto fantastickou problematiku. Není to čtení pro nedělní oddych a kniha vyžaduje alespoň základní znalosti z geologie, astronomie a paleontologie, abyste si ji náležitě vychutnali, jinak... je to ale jasný "must have"...
Vložil: Tom Král, 30.11.2017 12:41
Socha, Vladimír: Dinosauři v Čechách
Velmi pěkně napsaná kniha, která pojednává o objevech dinosaurů v předvědeckém období legend a mýtů a postupně přechází v téma nálezů na našem území. Jen je škoda, že pouhé tři měsíce po vydání byl český ornitopod od Kutné Hory pojmenován (Burianosaurus augustai), což už autor jinak zcela aktuálního... díla nemohl zachytit. Rozhodně doporučuji všem zájemcům o dějiny vědy, paleontologii, dinosaury a přírodní kuriozity všeho druhu...
Vložil: Tom Král, 30.11.2017 12:38
Socha, Vladimír: Poslední dny dinosaurů
Velmi zdařilý a napínavý příběh. Jeho hlavní hodnotou je ale vědecká korektnost, se kterou k ní autor přistoupil. Když totiž píše o jednotlivých dinosaurech a ekosystémech souvrství Hell Creek, můžete si být jistí, že má údaje zcela správně a podle nejnovějších vědeckých poznatků (což se o většině ostatních... vědecko-fantastických romanů s tematikou cestování časem rozhodně říci nedá). Nezbývá než doporučit...
Vložil: Lenka Mandová, 29.11.2017 12:49
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Hledám nakladatele. Napsala jsem poutavou 200 stránkovou knihu o kulturně společenských jevech české společnosti v rozmezí 1882 až 1967 na základě dat ze života úvalské rodačky, spisovatelky a novinářky Marie Majerové. Vedle výčtu jejích děl a činností přináším informace od anarchismu a české avantgardy... až k socialistickému realismu. Mnohá fakta z této doby byla zamlčována nebo překrucována (otázka feminismu nebo praktikování volné lásky v 19. a 20. století, 50. léta). Kniha vyznívá jako varování před nenápadným uchopováním moci a zneužíváním slavných lidí v jakékoliv diktatuře. Autorka připravila 30 často nepublikovaných fotografií. Kniha byla posouzena vysokoškolskými pedagogy s velmi dobrými recenzemi. Kniha se opírá o archivní materiály, ale je určena široké veřejnosti.
Vložil: Jan Gregor, 28.11.2017 21:52
Komárek, Stanislav: Muž jako evoluční inovace? (in MfD)
diky za dalsi trefnou recenzi! zdravim jg
Vložil: Jan Gregor, 28.11.2017 21:27
Komárek, Stanislav: Evropa na rozcestí
diky za peknou recenzi! jan gregor
Vložil: Marie, 27.11.2017 21:36
Vácha, Marek: Nevyžádané rady mládeži
Váchova poslední knížka se mi líbí. Domnívala jsem se, že autor mě už nemá, čím překvapit, ale opak je pravdou. Marek Vácha v textu zůstává sám sebou, nemění to, co je pro něj příznačné, a přece nabízí nové podněty k zamyšlení a hlavně k životu. Recenzi jsem četla teprve po přečtení knihy, a to ze zvědavosti,... jak na ni nahlíží někdo jiný. Její výpověď je bezesporu pravdivá, ale řekla bych poněkud zmatečná. I ona na mě působí spíše jako "kobercový nálet" než jako uspořádaný text. Ve Váchově textu je mi tento způsob podání sympatický, ne tolik v recenzi, od níž bych očekávala utříděnější sdělení. A konečně - vzhledem k rozsahu knížečky se mi recenze jeví příliš dlouhá, není přece žádoucí obsah autorova sdělení převyprávět. Dala bych více prostoru k jeho interpretaci čtenáři.
Vložil: mk, 27.11.2017 18:35
Kalenda, František: Pes, kocour a sirotek
Dospělý bohužel trochu zklamán byl, a to neudrženou kompozicí a hasnoucím tempem. Začátek nicméně skvělý.
Vložil: Eva Bednářová, 27.11.2017 16:09
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Troufám si nesouhlasit s recenzentkou v tom bodě, že Paulův zážitek zanechává jen blednoucí vzpomínku. Silná emoce v nás žije a žije i možná v potomcích (Paulovo dítě), rozhodně ale žije ve světě, je jeho součástí. O blednutí tu lze mluvit jen ve významu emocí (kdyby nebledly, asi bychom zešílely),... nikoli ve významu poznání. Ke konci románu se jasně říká, že Paulova kniha "vyžaduje dlouhou a trvalou práci, která promění jednotu extáze v jednotu logu." (str.153) Myslím, že stejný nárok klade Ajvazova Lucemburská zahrada (ale vlastně všechny jeho knihy)- totiž po prožitku z četby buď nastoupí trpělivá práce na cestě k logu nebo se zážitek stane součástí naší ponorné řeky, onoho toku, který tak bolestně prožívá Claire, radostně Paul a který je naší součástí, mnohdy už nevědomou. To, že Paul si nechce dát práci yggurštinu rozluštit, může svědčit o jeho strachu ze ztráty emoce, prožitku skrze logos, o jeho vědomí, že cesta nevede přes "luštění" jednotlivostí (kolik koincidence přece v románu nalezneme!). Ostatně oněmi luštiteli přece můžeme být docela snadno i my! Máme k dispozici stejný materiál jako Paul. Pokusil se o to někdo? Proč ne? Docela podstatná otázka...a docela výrazný a svým způsobem strhující závěr románu.
Vložil: Bohumila Araujo, 19.11.2017 21:08
Fričová, Yvonna (ed.): Brasília – město – sen
Byla jsem uz v hlavním meste Brazílie nekolikrát, ale po prectení knihy Brasília - mesto - sen, vydané nakladatelstvím Titanic jsem zjistila, ze vlastne spoustu vecí o Brasília vubec neznám a musím se tam co nejdrív vrátit, abych ji poznala lépe podle této senzacní knihy.
Vložil: m p, 15.11.2017 08:47
Formánek, Jaroslav: Morituri
Osudové označení té, která musí zemřít, by muselo být moritura, nikoli plurál masculina.
Vložil: Jan Lukavec , 11.11.2017 08:57
Pacner, Karel: Lidé v mé paměti
Karel Pacner mne upozornil na to, že se Z. Neuebaurem ani I. M. Havlem nikdy nepřišel do styku, a proto o nich v knize nepíše. V tomto smyslu uznávám, že když se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, není úplně spravedlivé autorovi vyčítat, s kým se setkal a s kým ne, a kdo tedy zůstal v jeho paměti......
Vložil: m p, 07.11.2017 23:30
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
Starost hlavy rodiny
Vložil: David J., 07.11.2017 13:36
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
Jen drobná připomínka – jestli se nepletu, tak Odradek není název povídky. Ten zní tuším "Starosti hlavy rodiny" nebo nějak podobně.
Vložil: Milan, 03.11.2017 14:50
Jedličková, Blanka: Ženy na rozcestí
Přečetl jsem si s velkým zájmem tuto diplomovou práci B. Jedličkové o našem tíživém období 1939-1945.Nemohu řící,že bych byl zklamán,ale v mnoha ohledech je to práce poplatná tomu,že to je diplomová práce.Oponent ji vedl a tak se nemohlo objevit nic nového snad jen životopisy 7 žen.Úplně byla vynechána... a to platí o celé naši historiografii tohoto období zmínka o mužích kteří prošli Velkou válkou a patřili k poraženým,ale přivítali vznik republiky.Legionáři byli oslavováni jako vítězové ,ale to se po Mnichovu změnilo a právě tito mužové byli na všech stupních ve funkcích a pomáhali převést svými válečnými zkušenostmi národ přes Protektorát, překonat atentát na Heydricha s jeho represemi,pomáhali i legionářům.a to i po válce.Na tyto muže se zapomíná, to byla ta nosná část národa ,která národ živila a starala se o něj, jak přežít a vedla je přes období Protektorátu ,protože věděli ,že ten frajtr nemůže vyhrát a nesmí dojít ke zničení národa nesmyslnými vabanky , do kterých se zapojovalá část odboje a získávala k tomu i mladé lidi.Děsivý je příklad zadržování ustupujícího Wehrmachtu např. ve V. Meziříčí.Pracoval jsem z bratrem jednoho zadrženého,kterého zachránil jeho otec, a to takovým způsobem,že se zahlásil německy po vojensku velícímu s připnutým vyznamenám Signum Laudis ,syna zfackoval a dosáhl jeho propuštění a tak jej zachránil. Pro ostatní to byla děsivá tragédie v závěru I svět.války. To se stalo mementem pro všechny i vysazené parašutisty v oblasti Vysočiny,nebránit Wehrmachtu v ústupu,"" smrtelně zraněné zvíře strašně kope". Wehrmacht byl tím smrtelně zraněným zvířetem.
Vložil: Jola, 31.10.2017 15:47
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Jakožto katolička od útlého dětství - jsem měla na pana faráře jistý svůj nic moc názor ovlivněný hlavně různými médií. Četba knihy mně přivedla k tomu, že jsem si pana faráře začala nesmírně vážit - pod jeho pohledy na život i víru se podepisuji. Knihu jsem přečetla jedním dechem a zcela jistě se... k ní budu vracet. Má u mně doma své čestné místo.
Vložil: bronislav ostřanský, 26.10.2017 12:00
Beránek, Ondřej; Ostřanský, Bronislav (eds.): Islámský stát
Srdečně zdravím autorku a děkuji za krásnou recenzi. Bronislav Ostřanský
Vložil: , 20.10.2017 22:10
Vučka, Tomáš: Cesta za modrým světlem: Meditace nad texty Jaroslava Foglara
tomas.vucka (at) ff.cuni.cz
Vložil: Jiří Dubský, 20.10.2017 21:46
Vučka, Tomáš: Cesta za modrým světlem: Meditace nad texty Jaroslava Foglara
Dobrý večer, Můžete mi prosím poskytnout kontakt na pana Tomáše Vučku za účelem poskytnutí zajímavé zprávy, týkající se Rychlých šípů ? Za případný kontakt a odpověď děkuji. S pozdravem Jiří Dubský
Vložil: Tom, 09.10.2017 11:31
Socha, Vladimír: Dinosauři v Čechách
Moc hezká knížka s velmi pěknými ilustracemi a zároveň fundovaným a čtivým textem. V mé knihovničce nemůže chybět :-)
Vložil: lb, 05.10.2017 09:37
Balbín, Bohuslav: Rozmanitosti z historie Království českého
Dobrý den, není to patrně nejpěknější řešení, ale přípustné je. prirucka.ujc.cas.cz
Vložil: m p, 04.10.2017 15:01
Balbín, Bohuslav: Rozmanitosti z historie Království českého
Faksimile je nesklonné. Komentář pak smažte.
Vložil: Milan, 04.10.2017 09:47
Uhde, Milan: Objevy pozdního čtenáře (in LtN)
Stává se mi to ,že si přečtu knihu po mnoha letech a musím si pozměnit svoje mínění o knize a autorovi .Tak se stalo i PhDr M.Uhdemu,přesto s jeho některými názory na autory uvedené v knize nesouhlasím,některými jsem byl překvapen. Jde o J.Haška, celkem překvapivá je jeho definice Švejka,jako monstra... vydedukovaného z hospodských řečí,který je neživotný jako archeotyp přeživšího vojáka Velké války.Trochu se dá souhlasit s M.U. nad jeho anabází v Budě se sapérem Vodičkou.Právě hodnota Švejka je v tom a tím se stal světovým,jak se tento polointelektuál rve o život ve Velké válce a v jeho jednání jsou zkušeností tisíců ,které dal J.Hašek Švejkovi.Švejkův vztah k ženám je ovlivněn jeho zkušenostmi tisíců mobilizovaných vojáků,které mu dal J.Hašek do vínku.Válka je mimořádnost ,která se vymyká všem pravidlům lidského konání a chování.Názor autora knihy na ostatní básníky a spisovatele ,třeba na V.Nezvala či nobelisty J.Seiferta není z mého soudku vína,ale to si autor nar. v r.1936 nese kůži na trh sám.Je to kniha potřebná hlavně pro studenty,ale názory autora se musí brát z velkou rezervou.
Vložil: Veronika G., 24.09.2017 19:16
Hilský, Martin: Modernisté
Děkuji za Váš názor, jen bych Vás chtěla poprosit, abyste ho podpořil trochu pádnějšími argumenty, například kde vidíte ony mezery v citacích (kniha má dvacet stran poznámek a citací) a jakým konkrétním směrem se podle Vás posunulo uvažování o literárním modernismu. Děkuji.
Vložil: Luděk, 22.09.2017 22:40
Hilský, Martin: Modernisté
PS Pan Hilskej je dobrej v jedný věci: self PR. Oproti třbas Joskovi, o tolik lepšímu, kterej ale v týhle disciplíně nesahá "brilantnímu esejistovi" ani po kotník.
Vložil: Luděk, 22.09.2017 22:05
Hilský, Martin: Modernisté
Ale né, další paján na Hilského. Vždyť je to plytké (jako obvykle spatlané z pár předmluv, doslovů) a opsané, kde jen se dalo (bez patřičných odkazů). Nadto žalostně zastaralé, dnešní uvažování o modernismu je opravdu hodně jinde. Tohle velebení "pana profesora" už by mohlo ustat.
Vložil: Míša, 16.09.2017 20:41
Vácha, Marek: Nevyžádané rady mládeži
Díky za skvělou recenzi! Kniha se už stala kultovní, až to na nás neznalé a nezasvěcené působí trochu odrazujícím dojmem. Avšak po přečtení této laskavé a poučené úvahy (líbí se mi třeba výraz "pravdomluvný zpovědník"...) má člověk skutečně chuť po ní sáhnout, ať je z toho či onoho tábora. Díky.
Vložil: bg, 28.08.2017 15:01
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Středník a koncová závorka je značka pro sarkasmus, nebo sebeironii?
Vložil: TIMONEL, 18.08.2017 10:25
Kohák, Erazim: Oheň a hvězdy: Filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody
Původní anglická varianta knihy Erazima Koháka je dostupná zde (University Of Chicago Press): press.uchicago.edu
Vložil: Míra, 05.08.2017 12:17
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Našel jsem knížky Jiřího Hájíčka v knihovně K. E. Macana pro nevidomé. A rád se k ním občas vracím.Mají je v audiu bezvadně udělané. Děkuji moc za ně.
Vložil: Karel Rada, 03.08.2017 13:11
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Bylo by fajn, kdyby mi někdo zaplatil... nejsem ale Kremlem placenej troll, jsem Jáchymův kolega a někdejší obdivovatel jeho knih z 90.let... možná jsem milovník a znalec Ruska, každopádně jsem však nepřítel veškeré rusofobie, antizemanismu, NATO, EU a všeho, co nám sem nadělili archonti už někdy v... období Babylónu ;)
Vložil: Kwisatz Haderach, 31.07.2017 20:50
Kolaříková, Hana: Pravý leopardí kožich
Páni a dámy, to je bravurně zvládnutá recenze!
Vložil: Jan Nohejl, 26.07.2017 08:23
Čumba, Ladislav: Wittgensteinova kniha faktů
Pisatelova velká znalost všestranných dějin.
Vložil: Milena Šubrtová, 17.07.2017 21:46
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
Omlouvám se za formulaci, která mohla vyznít zavádějícím způsobem. Ilustrace v knize koresponduje s textem, kde je vysloveně zmiňováno, že Kafka si nepřál, aby jeho texty byly provázeny obrázky (s pravděpodobným zdůvodněním, že chtěl ponechat prostor čtenářově fantazii). Řehoř Samsa tedy není v ilustračním... ztvárnění Fučíkové ztotožněn s konkrétním hmyzem, nicméně má určité hmyzí rysy (a na ilustraci skutečně ony čtyři páry končetin).
Vložil: Jiří V., 06.07.2017 10:31
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
...hmyzu se čtyřmi páry končetin... Asi je někde chyba - dospělý hmyz (včetně brouků) má pouze tři páry končetin. Řehoř Samsa by musel být pavouk. :-)
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:20
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:18
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Zdislava Stupková, 26.06.2017 06:47
Slavická, Milena: Hagibor
Kniha je vynikající. Udivuje mne však , jak málo o ní lidé vědí. Naše knihovna v Opavě ji dokonce nemá ani ve svém fondu. Jsem proto moc ráda, že jsem si ji zakoupila. Takový psychologický ponor do ženských duší v kombinaci se zajímavým příběhem, jsem již dlouho nečetla.
Vložil: helena horecká, 22.06.2017 14:35
Tučková, Lucie: Suzanne Renaud, Petrkov 13
Skvělá knížka, velice působivě a zajímavě napsaná. Půjčila jsem si ji před asi rokem z knihovny a chtěla bych si ji koupit. Určitě je dobré se k ní vracet.
Vložil: Viking, 13.06.2017 21:20
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Kremlem placení trollové pracují už i na iLiteratuře?
Vložil: M, 13.06.2017 09:59
Čapek, Filip: Kazatel (in Křesťanská revue)
Děkuji za moc pěknou recenzi!
Vložil: mv, 13.06.2017 09:36
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Tady je zas někdo hrozně chytrej... nazývat tuhle knihu agitkou je k smíchu...
Vložil: mk, 12.06.2017 16:34
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Děkuju za pozvání. Besedu už nestihnu, ale knihu si určitě přečtu.
Vložil: Karel Rada, 12.06.2017 15:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Fascinuje mě, jak recenzent píše o "okupaci Ukrajiny Ruskem" a podobný nesmysly. Tenhle motiv a ještě ten antizemanovskej - to je to, co knihu sráží na úroveň ideologický agitky. Nadčasovou Sestru ani Anděla už Topol, traumatizovanej rokem 1968 a do kostí zahřezlou rusofobií už nikdy nepřebije. Stal... se definitivně autorem minulosti a tím pádem i dost "out". Škoda, měl jsem ho rád...
Vložil: mk, 09.06.2017 16:59
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Díky.
Vložil: Karel Rada, 09.06.2017 09:47
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Knihu právě dočítám a jsem v šoku z autorovy rusofobie a zemanofobie. Dost mě tahle směs komiksu a distopie zklamala - právě pro zmiňovanou ideologickou nit, táhnoucí se celým "příběhem". Kde zůstal Topol z období Sestry, Anděla a prvních dvou sbírek básní? Kde uvíznul? Možná někde v roce 1968 - dál... se nedostal. Smutný...
Vložil: Matěj Matela, 09.06.2017 08:51
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Dobrý den, děkuju za připomínku. Bohužel jsem neměl v ruce původní texty, jak je autor sebral mezi lidmi, takže se z mé strany jedná spíše o teorie vystavené na základě četby, nejen Mikšíčkových pohádek zařazených v této knize. Osobně se domnívám (když se na texty podívám jako na celek), že do přirozeného... (a často chaotického) toku lidové mluvy opravdu příliš nezasahoval. Nejsem si ale jistý, jestli se v lidové slovesnosti tolik objevoval např. onen důraz na římskokatolickou církev – z tohoto důvodu si myslím, že po obsahové stránce Mikšíček pohádky určitým způsobem upravoval na základě svého vidění světa. Ale abychom mohli na sto procent říci, co je a co není jeho vkladem, museli bychom vidět jeho původní záznamy (pokud existují)...
Vložil: mk, 09.06.2017 08:25
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Do jaké míry jde o Mikšíčkovy adaptace? Je třeba onen antijudaismus/antisemitismus či odpor vůči obrazoborectví ("Mikšíčkův katolicismus však dvakrát přejde v otevřenou averzi vůči jiným vírám.") Mikšíčkův vklad do textu, nebo se jen projevuje zařazením takových textů do antologie? "Tuto všudypřítomnou... surovost jako by chtěl Mikšíček vyvážit zbožností. " vs "Mikšíček pravděpodobně ponechal vyprávění přesně v té formě, v jaké je vyposlechl od lidí..."
Vložil: jan lukavec , 05.06.2017 14:55
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Prezident Obama nebyl ani není muslim, i když Donald Trump patřil k těm, kteří takovouto hypotézu bez jakýchkoli důkazů podsouvali veřejnosti. Což je pro jeho nakládání s fakty typické.
Vložil: ivo odehnal, 02.06.2017 09:19
Současná poezie pro děti – nová zlatá éra?
Na přelomu roku 2016 - 2017 vychází nová Odehnalova sbírka pro děti Kozí balet, /Sursum/ s ilustracemi Jana Hrubého.
Vložil: jan lukavec , 30.05.2017 10:41
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ano, od počátku mi nešlo o nic jiného než o zdůraznění této ambivalence.
Vložil: Anna, 30.05.2017 10:21
Černý, Miroslav: Slovem svět
Já už se snad ani nepřu, vidím, že jste si začal shánět informace. Problematika misií a misionářů v LA je ambivalentní po všech stránkách a samozřejmě měla kladné i záporné stránky. A vlivy na mizení jazyků byly samozřejmě nejrůznější. Ale to je na dlouhou debatu jindy a jinde.
Vložil: jan lukavec, 30.05.2017 08:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ještě něco k "objektivním faktům". Podle profesorky Lenky Zajícové byly v období tzv. misionářské lingvistiky v četných gramatikách, slovnících a podobných dílech popsány desítky jazyků. Díky jejich používání v misiích pak u některých došlo k upevnění jejich postavení, či dokonce rozšíření, které v... nějaké míře přetrvává až dodnes. To se týká guaraní (neboli "guaranštiny"), dále jazyka mojo (trinitario, ignaciano) v Bolívii či purépecha v Mexiku, případně snad i dalších. Pokud někdo obecně píše o vztahu zanikajících jazyků a misionářů, je podle mne přirozené, aby tyto věci zmínil. A pokud tak neučiní, poctivý recenzent na to snad může upozornit. (I když faktorů spolurozhodujících o vymírání či přežívání jazyků je ovšem mnohem více. Podle Zajícové "pro udržení indiánských jazyků až do současnosti byla podstatnější celková situace než jen existence misií: u několika jazyků to bylo např. jejich běžné užívání ve státní správě v koloniálních dobách či existence na periferii či zcela mimo koloniální společnost apod. Samozřejmě tam, kde se příznivé vlivy setkaly, byly jazyky ohroženy méně než jinde, sotva ale lze určit, který ten vliv byl nejvýznamnější a jestli to byly zrovna misie.")
Vložil: Magda de Bruin, 26.05.2017 16:53
Bellová, Bianca: Jezero
Neprojevila, a to z více důvodů. ČR byla jedna z mála zemí (jestli ne jediná), která do procedury letos vložila mezistupeň nominací - ve většině jiných zemí se spokojili, jako v dosavadních ročnících, s vyhlášením laureáta. Takže ani čeští nominovaní nevzbudili žádný zvláštní zájem. Nakladatelé, kterým... jde o výhody při získání grantu, se zajímají výhradně o laureáta téhle ceny, protože za toho dostanou při posuzování žádosti body. Za vydání nominovaného autora ne. Zavedení nominací tu podle mě vede jedině k tomu, že porota ve dvou autorech budí plané naděje.
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.05.2017 04:51
Bellová, Bianca: Jezero
A projevila se nějak nominace na Cenu EU měsíc před jejím udělením?
Vložil: Joel, 25.05.2017 15:35
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Fanatický obhájce Hillary a keňského muslima Husseina Obamy odsuzuje Trumpa, ještě dřív než bude zvolen prezidentem USA. Jak typické pro kavárníka.
Vložil: jan lukavec , 16.05.2017 09:57
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pokud někdo tvrdí, že katolická církev ve svých dějinách dělala úplně všechno špatně (a vzhledem k letité tradici českého antiklerikalismu není takových hlasů málo), tak se proti tomu ozvu, protože to podle mne opravdu není "objektivní". Stejně jako protestuji proti tomu, když někdo tvrdí, že dělala... všechno dobře a nesmí se kritizovat. Nic více, nic méně.
Vložil: Kovář, 16.05.2017 09:09
Černý, Miroslav: Slovem svět
Výrok o ambivalentní roli Církve, což lze chápat třeba jako výrok o a. ničení původní spirituality (-) a b. o konzervaci jazyků (+/-), přece není "zpochybňování ... objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve". Jde jen o doplnění údajů, připojení údajů dalších. Dále se... samozřejmě naskýtá otázka, zda jsou tyto údaje relevantní. A nebo jde o hodnotící soud na základě údajů a pak to nemá s popíráním fakt (ač možná objektivních fakt ano, nevím však, co to je, resp. se dá zpochybňovat opět relevance některých údajů) moc společného.
Vložil: Anna, 15.05.2017 13:51
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ono nejde ani tak o negativní recenzi jako celek, to bych pochopila, ale ze strany recenzenta skoro o systematické zpochybňování dle mého objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve. Recenze pana Lukavce sleduji dost pravidelně, protože jsou pro mě jinak velmi podnětné... a vždycky mě upozorní na nějakou zajímavou knihu, jak se stalo i v případě Vašeho titulu.
Vložil: jan lukavec , 15.05.2017 11:15
Černý, Miroslav: Slovem svět
Neviděl bych to jako záležitost jakéhosi hypotetického "křesťanského světonázoru". Pokud prostě usoudím, že nějaký text potřebuje trochu doplnit či poopravit, pak to napíšu, bez ohledu na to, k čemu se autor hlásí. Negativní recenze (rozhodně ostřejší než na Slovem svět nebo Juanu Inés de la Cruz) jsem... napsal i na knihy autorů tzv. křesťanské orientace, jako byla publikace Tvůrce Narnie C. S. Lewis nebo Architekti kultury smrti.
Vložil: Dodo Vtak, 15.05.2017 08:55
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2017
Karika sa s Trhlinou dostal medzi finalistov Anasoft Litera, a Pavelková s Medzi nami vyhrala Knihu roka 2016 v Knižnej revue, ktorú prvý raz za 26 rokov existencie tejto ceny vyhrala scifi kniha. Asi sa naozaj dačo deje :)
Vložil: Anna, 13.05.2017 21:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pane Lukavče, v souvislosti s knihou O. Paze Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry jste pochyboval o soudech autora ohledně katolické církve v Mexiku, v souvislosti s knihou Slovem svět, kterou právě dočítám, zpochybňujete přispění misionářů na mizení domorodých jazyků. Nevím, jak jinde, ale... třeba v Mexiku je to nezpochybnitelné. Ano, misionáři zapisovali domorodé jazyky, ale až poté, co je téměř vyhubili. Za všechny - Diego de Landa. Začínám nabývat dojmu, že jakmile se někdo dotkne Vašeho světonázoru, nevěříte jeho úsudku.
Vložil: jmh, 12.05.2017 11:26
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Ano, ale moc mezi sebe neberou. Urbex se dělá spíš na punkové bázi než jako legální spolky. Zkuste sociální sítě, tady je to poněkud odtažité téma...
Vložil: Dominik Chvátal, 11.05.2017 14:38
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Dobrý den: Chtěl jsem se zeptat zda je nějaká urbex komunita (nějaký spolek). Kde by se dalo legálně vstupovat do objektů. A chodit ve skupinách lidí kteří se tomu pravidelně věnují děkuji S pozdravem: Dominik Chvátal
Vložil: Redakce, 03.05.2017 09:43
Nejlepší knihy roku 2016
Z linku není zcela jasné, kterou knihu máte na mysli. Pokud to má být thriller Projekt Stvořitel od Grega Ilese, tak tu jsme nerecenzovali. Ale v rubrice Relax naleznete recenze na mnoho jiných thrillerů ze všech světových jazyků, v pravidelných přehledech Čtení na léto a Nejlepší knihy roku doporučení... redakce na nejlepší knihy v daných obdobích ve všech oblastech a žánrech.
Vložil: Jaroslava, 02.05.2017 16:56
Nejlepší knihy roku 2016
Dobrý den, a neznáte prosím tuto knihu nahoře? www.arecenze.cz/nejlepsi-knihy/ Chtěla bych ji koupit vnučce k narozeninám ale nevím jestli bude vhodná. Děkuji Pešlová
Vložil: Jana Šrámková, 02.05.2017 10:53
Stančík, Petr; Toy_Box: O díře z trychtýře
Aniž bych knihu jakkoli hájila (měla jsem ji v ruce jen zběžně), nepřestává mě udivovat, kde berou recenzenti odvahu k tvrzením typu: Slovní exhibicionismus čtenáře, obzvlášť dětského, záhy omrzí. Na jakém vzorku to testovali, za koho mluví? (Moje děti tenhle non-sensový humor milují. Od Alenky pro... Ouředníkova Čekanku.) A odhlédneme-li od empirického ověřování, je prvnotní a hlavní kritérium knih bavit, bavit až ubavit? A je to tak u vší beletrie, nebo to vztahujeme jen na dětskou a pak doufáme, že se v nich něco jednou zlomí (rup!) a dál budou číst jinak, líp, sofistikovaněji, hledat v literatuře i něco jiného než jen napětí a chlámání?
Vložil: Magda de Bruin, 28.04.2017 18:57
Bellová, Bianca: Jezero
Vzhledem k tomu, že naše agentura Pluh tuto autorku zastupuje, bych ráda poznamenala, že ještě před udělením Ceny EU jsme překladatelská práva Jezera prodali do Polska, Itálie, Egypta, Bulharska, Makedonie a Chorvatska. Pod vlivem Ceny EU jsme právě prodali práva do Srbska a je rozjednáno do ještě jedné... země. Nevím, které postsovětské republiky přesně máte na mysli, ale o českou literaturu bývá zájem na Ukrajině a v Bělorusku, v Pobaltí (Litva, Lotyšsko) - přímo do Ruska jsme dosud příliš mnoho titulů neprodali (i bez protiruských akcentů).
Vložil: Kateřina Středová, 27.04.2017 14:59
Bellová, Bianca: Jezero
Doplnění: Od napsání mé recenze uběhlo už téměř půl roku, a tak cítím, že by se slušelo ještě doplnit pár slov. Kniha je dnes už české veřejnosti dobře známá především díky tomu, že byla v rámci cen Magnesia Litera oceněna jako Kniha roku. Před několika dny však byla Biance Bellové za tuto knihu udělena... také Cena EU za literaturu, která oceněným dílům většinou otevírá dveře do ostatních evropských států. Bude tedy jistě zajímavé sledovat, jaký zájem v zahraničí vzbudí, a to především v postsovětských republikách. Díky silným protiruským akcentům je dost pravděpodobné, že jediné překlady alespoň části tohoto díla do ruštiny vznikly v rámci překladatelské soutěže Cena Susanny Roth.
Vložil: Luděk, 27.04.2017 09:56
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To nedává smysl. Proč bych měl psát článek? Chtěl jsem si jen přečíst recenzi. A ta je na nic. A redakci je to buď úplně jedno (cynismus), nebo to nevidí (neschopnost).
Vložil: redakce, 26.04.2017 23:48
Škrob, Jan: Pod dlažbou
Děkujeme za vaše postřehy. Máte-li dojem, že jsme o knize neinformovali dostatečně pečlivě, můžete nám poslat svůj článek - rádi posoudíme možnost zveřejnění. U žádných titulů se nevyhýbáme tomu, abychom nabídli prostor pro různé názory a představili tak danou knihu co možná nejobjektivněji.
Vložil: Luděk, 26.04.2017 10:36
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To je tak strašná recenze, ale tak strašná... Slečna/paní autorka pochytila pár termínů deskriptivní poetiky (ví, že lyrický subjekt!), které bezmyšlenkovitě nahazuje na recenzovaný text. Chybí už jen daktyl. A co říct k "myšlenkovým" figurám jako např. závěrečné "Prožívá to, co my všichni, kteří žijeme... své obyčejné životy jako Škrob ve sbírce Pod dlažbou"? Jací "my všichni", co to je za paušalizaci? Jak proboha žije Škrob svůj život ve sbírce? Redakce? Víc než slušně dotovaný server by si takovéhle "výkony" mohl odpustit.
Vložil: Petr Nagy, 20.04.2017 06:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Srdečně všechny zvu na besedu nad románem Citlivý člověk – coby Knihou měsíce dubna podle redakce Literárních novin – za účasti literárního kritika Jiřího Peňáse a Andrey Králíkové z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Večer moderovaný šéfredaktorem LtN Petr Bílek se bude konat 26. 4. od... 19 hodin v pražské Literární kavárně Řetězová.
Vložil: Ladislav Jurkovič, 18.04.2017 12:29
Kuběna, Jiří: Pramen Bítova
Následujících několik řádků je v nepřímé souvislostí s kontrolní otázkou. Jestliže se poezie téměř všech současných českých básníků tyčí a je rozpoložena (záměrně použito "jiného než běžného slova") v běžných parametrech, poezie Jiřího Kuběny chce téměř ve všem tyto rozměry překonávat. Tím ovšem autor... této poznámky nemá na mysli použití velkých písmen na začátku téměř každého slova. Ještě jinak vyjádřeno: Kuběnova poezie je ve všem zvláštní. Pro někoho zvlášť přitažlivá, na druhé straně však také málo pochopitelná anebo dokonce odpudivá. Ale tak už to je s poezií jako takovou. Stejně jako na jedné ruce může, ba musí být být - pokud nejsou porušeny přírodní zákony - jenom pět prstů. Přibude-li, anebo ubude-li o jeden nebo i více prstů, je to abnormální. A poezie Jiřího Kuběny někdy rovněž tzv. normál chce přesahovat. Jednou ku prospěchu, jindy ke škodě poezie.
Vložil: Anna-Ester Šotolová, 17.04.2017 23:15
Beneš, Lukáš: Sokolov
Dobrý den, děkuji za váš komentář, možná máte v některých věcech pravdu, nicméně já si za svým názorem stojím. Čtení, ať už chceme, nebo ne, je subjektivní, každý čte jinak a každý i jinak interpetuje text. I když je údělem recenzentů nahlížet na texty objektivně, přece jen se vlasntímu názoru vyhnout... nedá. Myslím, že rozchod našich názorů tkví právě v jiném čtení, jiném přístupu ke knize. Mně se kniha dostala do ruky náhodou, tím, že je to první autorova kniha a není vydaná obvyklou cestou, nebylo v podstatě nic o co se opřít. Hezký den, Anna-Ester Šotolová
Vložil: Václava Srbová, 07.04.2017 08:56
Fleischmannová, Staša: Vrstvami
Vrstvami je skvělá kniha o prvorepublikové kulturní společnosti doplněná dobovými fotografiemi - proto je asi tak drahá
Vložil: JMH, 04.04.2017 18:21
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Aby bylo jasno, víme, co jsme zveřejnili, pozadí celé kauzy nám je známé. Putnův příspěvek byl aprílový a tak jsme ho také brali, přičemž ho samozřejmě lze brát i jinak... Vyšel 1. dubna, ponechali jsme ho do dneška, aby se dal ještě dohledat kvůli ohlasu na sociálních médiích, ale protože splnil svůj... aprílový účel, nechali jsme ho dnes odplout do digitálních věčných lovišť. Pokud jde o Mruka, ten se svými způsoby či spíše nezpůsoby z jakékoli diskuse diskvalifikoval už dávno, proto na tomto webu nebude dostávat vůbec žádný prostor.
Vložil: Luděk Nejepsa, 04.04.2017 17:23
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Chacha, takže mruk měl pravdu, co? Vám ani nedošlo, co jste zveřejnili... To je veselé, nejdřív smažete jeho/její komentář a poak Putnův příspěvek. Trochu trapas.
Vložil: Marian Gavlák, 04.04.2017 08:41
Kniha versus digitál
Mám rád čtečky e-knih, dávají mi svobodu. A čtu dokonce více knih...
Vložil: o, 03.04.2017 11:01
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Spíše zkuste přes nakladatelství, https://www.fra.cz/kontakty-fra/.
Vložil: Jaroslav Tomčík, 02.04.2017 19:25
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Dobrý den, jsem její pokrevní, nemanželský děda - *1940). Rád bych na ni, než odejdu, získal kontakt. Na internetu se mi to nepodařilo. Pomozte.
Vložil: Magda de Bruin, 26.03.2017 11:51
Blažek, Petr: „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“
Při vší úctě k profesoru Hájkovi: jeho životní dráha totalita.cz se od osudů jmenovaných dost zásadně liší.
Vložil: David Petr, 21.03.2017 16:31
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Ono to není tak jednoznačné. Ta lokalita o které se mluví patří částečně pod Trnitou, částečně už do Husovic, máte ale pravdu že největší část patří do Zábrdovic. Zároveň ale neplatí že Zábrdovice jsou Bronx, to určitě ne. Jen část Zábrdovic má tuto nelichotivou přezdívku (i když toto označení používají... i místní a nevnímají ji jednozněčně jen negativně) Cejl je každopádně ulice, to paní Šedá ale určitě ví, myslím že je to spíš chyba recenzentky. Každopádně se používá - "To je jako na Cejlu". Cejl je nejviditelnější ulice lokality, už jen pro to že po ní jezdí šaliny a občas tramvaje. To když přijede někdo z Prahy :) Jinak knížka je super, držím palce do další práce a hodně odvahy v souboji s hlupáky (jako je třeba redakce Romea.cz). Jak řekl Werich - nad hloupostí se nedá zvítězit, ale nikdy se s ní nesmí přestat bojovat. Takže hodně štěstí do boje s předsudky, paní Šedá! Za mě má kniha 10 bodů z 10
Vložil: Martin Půček, 20.03.2017 23:07
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Vskutečnosti se ta čtvrt jmenuje Zábrdovice, Cejl je jenom jedna ulice
Vložil: Jan, 06.03.2017 10:43
Kroutvor, Josef: Chvály, pocty i rozpaky (in Respekt)
Kniha, ale předevší autor sám hovoří sice v tradicionalistickém duchu, ale při vyhodnocování řečených argumentů, nelze jinak nž pokývnout souhlasně hlavou. Opravdu se současné umění dostalo do fáze, kdy chybí spojení s tvořením (umělci nechávají vytvářet své dílo svými kolegy, které si najímají) ale... nejen to, i koncepce a idea díla silně pokulhávájí. Autorům pak nezbývá než v sáhodlouhých statích dílo obhajovat, takže když přijdete do galerie, připadáte si spíše jako v čítárně knihovny než na výstavě výtvarných děl. Aneb - skutečně dobré dílo se obhajovat nemusí, neboť působí skrze sebe na diváka a ten pak motivován hlubším zájmem o poznání idei si s chutí rád přečte oč umělec usiloval.
Vložil: David Konečný, 04.03.2017 14:38
Beneš, Lukáš: Sokolov
Na knihu mě upozornila kamarádka, které ji doporučil pan Provazník v rámci literární vědy na DAMU. Knihu jsem si přečetl a myslím, že kromě prokazatelných faktických chyb, kterých se autorka recenze dopustila, je mimo i v samotném hodnocení knihy. Kniha má více slabších pasáží, s tím lze s autorkou... souhlasit, ale kromě toho má mnoho skutečně neotřelých postřehů a miniúvah, které jsou zcela originální a ve většině případů dost vtipné. 1. V recenzi není nepochopitelně zmínka o tom, že je celá kniha naprosto, zcela vědomě a dost vtipně přehnaná. Všechno je nafouknuté tak, že každému čtenáři musí být jasné, že jde o vtip. Jestli lze o autorovi něco říci, pak to, že má poměrně černý smysl pro humor. Autor si skutečně podle mě nemyslí, že: - všichni obyvatelé Sokolova zemřou na rakovinu tlustého střeva - všichni Sokolované mají stejný genetický základ - každý den desítky Sokolovanů putují do blázince při pohledu na svoji tvář v zrcadle - každou noc se loučí obyvatelé města se životem, protože do města vtrhnou důlní stroje - budova nemocnice je tak složitá, že tráví sami zaměstnanci každý den hodiny blouděním po chodbách atd. Všechno je přehnané tak evidentně, že to celou četbu odlehčuje. 2. Kniha je PLNÁ vyloženě směšných úvah. Hloubání nad podstatou zamrzlé brzdy, zápis do Guinessovy knihy za jízdu s neočištěným oknem, peripetie s (ne)braním stopařů, vtipná kritika autistických orientačních systémů, nepochopení mechanismu nemocničních postelí, “k k jejíž obsluze je naprosto nutné vystudovat vysokou školu technického směru”, boj s určením správné teploty na regulátoru topení, boj s časovými lapsy, degustace nemocničního čaje, charakteristika přítele hrdiny, který by si vzal na pustý ostrov peněženku, kapesník a cigárety atd. jsou nejen originální ale i vtipné. 3. Autor se rozhodl řadit stránky tak, aby kopírovaly pohyb hlavního hrdiny ve městě, tj. napřeskáčku. Podává k tomu krátké vysvětlení a hezký diagram (návod) znázorňující pořadí stránek. Divit se při tomto nestandardním řazení, že četba nedává smysl, čte-li člověk lineárně jako u jiných knih, je naivní. Stejně tak nedávají jiné knihy smysl, čte-li je člověk napřeskáčku. Hledání stránek je sice občas frustrující, ale nikoliv marné. 4. Autorka mluví o autorem zařazených básničkách Město a Sokolov, musel jsem knihu znovu projít, abych zjistil, co tím vůbec myslí, protože na žádnou básničku Město či Sokolov jsem si nepamatoval. Kdyby četla pozorně (jakkoliv), zjistila by, že se nejedná o básničky Město a Sokolov, nýbrž o jednoduchou autorovu hříčku Místo (nikoliv Město, ale Místo) …. je v Sokolově …. Nejsou to žádně dvě básničky, ale prostě na dvě strany rozdělený text “Místo rybníka atd. je v Sokolově kaliště atd.” Recenzentka navíc svoji chybu rozvíjí do zbytečné úvahy, že je Sokolov nadměsto. 5. Přirovnání ke Kafkovi, Proustovi, Perecovi je třikrát mimo, i když v případe Perece snad méně než u prvních dvou. Napíše-li autor, že nechává strýc v hospodě absurdně vysoké dýško, nechce tím nutně autor dokazovat, že “má kniha něco z Kafky”. Kniha má z Kafky asi tolik, kolik z něj má novinový článek o absurdně vysokých platech zastupitelů města Prahy. S Proustem kniha nemá společného vůbec nic, autorova poznámka o čase se s Proustovými úvahami o čase neshoduje. Srovnání s Perecem snad nějaké formální opodstatnění díky hravosti koncepce má, ale samotný obsah knihy s ním znovu nemá nic společného. Prostě mi vadí, když recenzent zbytečně střílí jmény, které s předmětem recenze nemají nic společného. 6. “Možná má Lukáš Beneš zajímavé nápady, ale bohužel je nikdy nedotáhne do konce”. Myslím naopak, že autor dotahuje své nápady možná až do příliš extrémních konců, že příliš tlačí na pilu, že by knize slušelo, kdyby nápadů bylo méně a byly méně dotažené. 7. “…se zdejší domy „po vyhnaných sudetských Němcích zaplnily divokým davem zoufalců, podvodníků, násilníků, bezdomovců, hlupáků, kriminalistů, sket, autistů a zlodějů ze všech koutů této země...“ Vyplývá z toho snad, že všichni vyvrhelové společnosti mají stejný genetický základ?” Ne, nevyplývá, byla by logická chyba se domnívat že ano. Proč se autorka ptá? Takhle by se dalo pokračovat dlouho. Myslím, že by recenzenti měli věnovat své práci více času, jakkoliv je to náročné. Čtenáři i autoři by si to zasloužili.
Vložil: Milan Košťál, 25.02.2017 15:58
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
úžasná osobnosr.
Vložil: Nejmenovaný, 18.02.2017 21:35
Dostálová, Zuzana: Proč všichni odcházejí
Doufám, paní Dostálová, že unesete mou kritiku... Tato kniha byla špatné rozhodnutí. Znám vaši rodinu osobně a je mi líto, že jste ji -navíc lživě-... řekněme "lehce zesměšnila". Doporučuji vám stránku Wattpad, tam si můžete vylévat své srdce a nehrozí, že by se o tom dozvědělo příliš lidí. :) S... přáním všeho dobrého - Nejmenovaný
Vložil: marcela stará, 16.02.2017 08:18
Tučková, Lucie: Suzanne Renaud, Petrkov 13
Kniha,ke které se pořád vracím.A také do Petrkova,kde v uctivé vzdálenosti postojíme u zámečku.Děkuji.Marcela z Chrudimě.
Vložil: Lenka Frybertová, 10.02.2017 18:29
Stankovičová, Olga: Pracháček
Velice krásná kniha - naprosto mne okouzlila ! Dnes už jsme ze synem Pracháčka byli i hledat na půdě, určitě tam někde musí být...
Vložil: Lenka, 06.02.2017 10:17
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Knihu jsem přečetla,ale s velkým otazníkem-po přečtení samých kladných recenzí na serveru Databáze knih... Hned jak jsem knihu otevřela, stojí tam-.napsáno za podpory ....? takže psáno za státní? Dále samé skuhrání-o matku se nemá kdo postarat,okrádá ji kde kdo...synci nezvední-ale nikde nevidím... rázné řešení/což si autorka může,při "volné "pracovní době dovolit.../Zžejmě důsledek volné,svobodomyslné výchovy.
Vložil: tomáš havel, 02.02.2017 15:38
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Sebestřednost a stavění se do role výjimečné osoby (s tragickými důsledky pro bezvýznamné okolí) paní spisovatelka asi zdědila po tatínkovi.
Vložil: yvona, 02.02.2017 12:21
Boučková, Tereza: Život je nádherný (in HN)
Rozporné pocity.Cítím velkou sebestřednost.Snažila se postarat o dva romské kluky,proč se nepostará o svou matku a stále se zaštituje státem,co pro stát vykonala apod.Když se chce,všechno jde.Počkám na konec knihy.Není mi dobře při tom čteni,proč na mne působí,že se staví do role vyjímečné osoby?
Vložil: Matěj Matela, 22.01.2017 15:14
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Vážený pane Šimku, děkuji Vám za komentář. Má kritika celého díla se opírá o jeden zásadní bod, a to ten, že Suchý prostě přespříliš zdůrazňuje svoji osobu v knize, která (opakuji se) skutečně NEMÁ BÝT O NĚM. To mi na tom vadí. Pokud by titul nesl název „Jiří Suchý vzpomíná na Voskovce“ nebo něco v... tom smyslu, pak je vše v absolutním pořádku. Jenže tomu tak není, kniha má být, soudě podle názvu, primárně určena J. Voskovcovi, nikoli Jiřímu Suchému k jeho vlastní sebeobhajobě. Recenze je subjektivní žánr, od kterého se očekává osobní pohled autora na daný titul. Stejně jako Vy si necháváte svůj názor, že Suchý v určitých aspektech přerostl Voskovce, tak i já si s dovolením ponechám názor ten, že tomu tak prostě není. Jinak bych chtěl zdůraznit, že význam Jiřího Suchého pro českou kulturu nikterak nepopírám a myslím si, že to je ze slov mé recenze poměrně jasně patrné: nenapsal bych „pohled jedné výrazné osobnosti české kultury” ve chvíli, kdy bych si to nemyslel. Vážený pane Jarků, i Vám děkuji za komentář, jsem rád, že to vidíme stejně. S pozdravy Matěj Matela
Vložil: Karel Jarků, 22.01.2017 13:59
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Styl je sice trochu žoviální, ale averze z textu nesrší. Objektivní Pohled na čeSkou kulTURu ovšem neznám, takže nemůžu soudit, kdo komu křivdí.
Vložil: Tomáš Šimek, 20.01.2017 14:26
Suchý, Jiří; Suchý, Ondřej: Pan Voskovec z Manhattanu
Pane Matelo, dovolte abych se na vaši kritiku podíval svýma očima. Pánové možná nechtěli psát knihu na nedělní vzpomínání u kávy. Možná se prostě chtěli vyznat ze svého vztahu k Voskovcovi a naprosto správně přitom uvažovali tak, že to třeba bude zajímat ještě další lidi. Dále se musím pozastavit nad... vaší evidentní averzi k Jiřími Suchému, která z vašeho článku přímo srší. Čili laik, který neví o co jde jednoduše postřehne, že vy sám se chováte hůře než to, co u pana Suchého kritizujete. Nejvíce mě zarazila část, kde se pozastavujete nad Suchého sebestředností. Já tam tedy žádnou neviděl. To, že pan Suchý napíše, že se v Praze stal poměrně uznávaným textařem, nebo že se Voskovec vyznal k obdivu k jeho činnosti. Já v tom žádnou sebestřednost nevidím, naopak tam vidím vysvětlení Voskovcovy počáteční antipatie k Suchému. Že jste napsal: ".....Jiří Voskovec u něj z těchto osobních důvodů na své velikosti nikterak netratí (ještě aby)". Tady se musím pozastavit nad tou závorkou. Můžu znát důvod toho - ještě aby? Z objektivního pohledu má Jiří Suchý pro Českou kulturu téměř stejný význam jako Jiří Voskovec a Suchého přínos je tak obrovský, že v některých aspektech Jiřího Voskovce i přerostl. Prostě tím chci říci, že ačkoliv Voskovec je legenda, Suchý jí je také. A nějaké - ještě aby - je absolutně mimo mísu.
Vložil: Naďa, 14.01.2017 10:56
Kubeš, Richard a Janda, Luděk: Kvik pluje na jih
Právě jsem tuto knihu přečetla dívence, které je sedm let. Byla stejně nadšená, jako jsem byla před mnoha lety já. Je to velmi zajímavý dobrodružný příběh. Možná knize neprospělo, že byla zřejmě převyprávěná. Text z roku 1946 je naprosto vynikající. N.
Vložil: mruk, 06.01.2017 08:51
Bílek, Petr A.; Procházka, Martin; Wiendl, Jan (eds.): Vektory kulturního vývoje: identity, utopie, hrdinové
mruk čistá recyklace, ekologové! bravo Procházka, Jirsa a spol.! mruk
Vložil: jan lukavec , 02.01.2017 15:25
Bílek, Petr A.; Procházka, Martin; Wiendl, Jan (eds.): Vektory kulturního vývoje: identity, utopie, hrdinové
Ještě dodejme, že více studií k jednotlivým tématům vyšlo před časem i ve formě 3 samostatných e-knih: Hrdina - antihrdina - superhrdina - nehrdina v kulturním prostoru minulosti a současnosti (pdf, 2016) http://bit.ly/2hJg6jk ; Identity - konstrukce, subverze a absence (pdf, 2015) http://bit.ly/2ioJKcR;... Utopie/dystopie: podoby, proměny, hranice (pdf, 2015) http://bit.ly/2hFKsyc
Vložil: Michal, 22.12.2016 12:20
Šindelka, Marek: Anna in kaart gebracht
O recepci našich děl v zahraničí se málo dozvídáme – o to víc děkuji za skvělý článek!
Vložil: Marie, 17.12.2016 15:03
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Knihu jsem si koupila a nechala jsem si ji podepsat panen farářem.Přečetla jsem ji jedním dechem a moc se mi líbila.Jen tak dál
Vložil: Milan, 06.12.2016 15:05
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Ve svém bohémském počínání se Fr .Gellner dopracoval k jistému průhledu a zahlédl budoucí děsivost reality a zachytil ji v básních a fejetonech.Narukoval do Velké války, jako můj otec a další milióny. Zahynul někde v Haliči v 9/1914.Můj otec byl ve stejném období v Haliči zraněný a zůstala mu ruská... kulka v levém rameni až do smrti.Získal jsem kopii jeho Kopfzettel/A3/ z brněnské nemocnice z Kriegsarchivu ve Vídni za 33 eur.Byl přijat 9.9.1914 a propuštěn 19 .10. Diagnóza střel.zranění ,střev .obtíže. Otcovu cestu z Haliče v san. vlaku,jako c.a k. vojáka s kulkou v rameni do Brna si nedovedu představit ani náhodou.Perfectum částečně známe,ale futurum je děsivé a budí obavy i s vírou.Bez víry jak se stylizoval Fr. Gellner je neuvěřitelné,protože jeho dílo má vypovídací hodnotu i dnes.
Vložil: Lenka, 02.12.2016 22:49
Koubek, Jan: Matky
Krásná kniha, moc pěkně zpracované - dojemné i poutavé zároveň
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:44
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jsem dalek toho, abych Vás k diskusi nutil. Ostatně jste ji sama zahájila.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 20:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vaše zkušenosti z českých nakladatelství s pronikáním č. literatury do ciziny podle mě skutečně nesouvisí. A poskytování grantů je sice užitečné, ale ty tituly nejdřív někdo u těch zahraničních nakladatelů prosadil (a to nebylo ani MK ČR, ani čeští redaktoři překladů, co mají na starosti akvizice, na... to můžete vzít jed). Ale nezlobte se, nemám čas v téhle debatě pokračovat.
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 20:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
MK jsem zmiňoval proto, že poskytuje (poskytovalo) podporu na překlady a propagaci české literatury v zahraničí, sama jste zmínila granty. Ale nezdá se mi, že mluvíme každý o něčem jiném, copak to, o čem jsem psal, s tématem nesouvisí?
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 18:49
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Můžu jen zopakovat, že jsem mluvila o zahraničních nakladatelích a pronikání české literatury do ciziny - vy máte, jak se zdá, zkušenosti z opačného konce. Nebo jste v době svého působení na MK ČR jednal se zahraničními nakladateli? Znáte zahraniční literární překladatele z češtiny, mluvil jste s nimi... o jejich zkušenostech? Připadá mi spíš, že se z toho stává debata "jeden o voze, druhý o koze".
Vložil: Antonín Kudláč, 01.12.2016 18:22
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
A já zase vycházím ze zkušenosti redaktora překladů, který často měl na starosti právě zahraniční akvizice, a znám tu problematiku též jako kdys úředník ministerstva kultury. Pohybuju se či pohyboval jsem se v obou těch "literárních světech" (žánrovém i nežánrovém), proto si dovoluji takto usuzovat.... Ostatně, tahle problematika je opravdu hodně široká, záleží na konkrétních titulech, oba proto můžeme tytéž věci vidět z různých úhlů.
Vložil: Magda de Bruin, 01.12.2016 17:57
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
I já jsem měla na mysli situaci v zahraničních nakladatelstvích - o pronikání české literatury do ciziny se tu přece bavíme. Vycházím přitom ze zkušeností naší agentury (existuje od roku 2003) kombinovaných zkušeností literárního překladatele v kontaktu s nakladatelem (to je zkušenost ještě mnohem delší... - ani se mi to nechce počítat). Váš názor vám samozřejmě neberu.
Vložil: Antonín Kudláč, 30.11.2016 19:04
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Magda de Bruin: I přes příklady, které uvádíte, trvám na tom, že podobnost mezi oběma oblastmi je spíše větší než menší. Zahraniční akvizice, resp. výběr konkrétních titulů ve většině českých nakladatelství přece není prací nějakého týmu, ale konkrétního redaktora, který zná situaci v daném kultuře... a většinou tam má své kontakty (nezřídka osobní). Mluvíme-li o překladech českých děl do jiných jazyků (alespoň tam směřovaly mé komentáře), tak u malé kultury jako je ta česká nelze předpokládat nějaký systematický monitoring ze strany zahraničních nakladatelů, opět je to spíše věcí kontaktů mezi konkrétními lidmi (jak sama dobře víte). A třeba Vámi zmiňovaný komerční zřetel je dnes chápán jako podstatný v obou oblastech - jistěže grant na překlad získá "umělecké" dílo a ne "pop", ale ty granty přece nepokryjí potřebné náklady natolik, aby bylo možno neuvažovat komerčně.
Vložil: Julie Nováková, 30.11.2016 15:48
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Ad časopisy a placení za překlady: Kdepak, řada jich má nastavené podmínky pro překladové práce (Clarkesworld, Asimov's, Strange Horizons), takže nejde o dělení o běžný honorář (který je i samotný zhruba šesti- až desetinásobný oproti tomu, co si člověk vydělá za obdobně dlouhý text v češtině jako autor),... ale třeba SH mají běžnou taxu 8 c/slovo, u překladu 6+6 (autor, překladatel). Tor.com podobné dělení nemá, na druhou stranu i v základu platí zhruba trojnásobně oproti ostatním profesionálně platícím magazínům... Agenturu snad raději zakládat nebudu vzhledem k tomu, že už teď stěží stíhám práci ve vědě (PhD studium biologie), popularizaci vědy (články v EN i CZ, přednášky taktéž), překlady, psaní, korektury, recenze, občasný copywriting... S dovolením to přenechám někomu s větším množstvím volného času a menší fobií z administrativních úkonů.
Vložil: Magda de Bruin, 30.11.2016 09:31
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z odkazu hlavně vyplývá, že nakladatel si titul vybral na doporučení překladatelky, která (ač Češka) v Anglii vystudovala tvůrčí psaní (a možná tam i dlouhodobě žije) a že nakladatel její překlad jako rodilý mluvčí redigoval. Takže to je ta výjimka, o které jsem se zmiňovala (stejně jako není každý... spisovatel Nabokov nebo Conrad, a to ani z těch, kteří v cizojazyčném prostředí žijí/žili). Situaci žánrové literatury neznám, ale z líčení paní Novákové se mi nezdá, že by byla srovnatelná s beletrií, jak píše pan Kudláč - např. beletrie se může opírat o granty, kdežto u žánrové lit. se vychází z toho, že je komerčně úspěšná (a z toho by samozřejmě měli profitovat autoři i překladatelé - doufám, že to dělení o honorář se týká jen časopisů, které - jak soudím z popisu - za překlad tedy zřejmě neplatí?). V beletrii výběr neprovádí nutně jednotlivec (např. katalogy nabídek sestavuje většinou víc lidí, navíc nakladatelé získávají tipy z různých zdrojů, lektorské posudky si nechávají psát od jiných lidí, než kdo knihu doporučil). Titul k prosazování si agent ani překladatel nevybírá podle autora, ale podle knihy: překladatel autora vůbec osobně znát nemusí (a mnohdy ani nemůže - překládají se totiž i zemřelí spisovatelé). Jiný rozdíl vidím v tom, že žánrová literatura tedy zřejmě ještě nemá (aspoň u nás) vypracovaný způsob pronikání do ciziny (přitom kromě literárních agentur se prodejem práv do ciziny zabývají např. i někteří nakladatelé: jestliže č. nakladatel vydává zahraniční žánrovou literaturu, má tím pádem jistý přehled a kontakty s cizími nakladateli, takže by jim současně mohl nabízet i č. žánrové autory ze své produkce). Nechcete své nadšení pro věc kanalizovat tímto směrem, paní Nováková, a založit si agenturu? Musela byste se ale na podmínkách zastupování s autory předem domluvit (autorské smlouvy se uzavírají s vlastníkem práv, tam už si s nadšením nevystačíte). K vaší poznámce o omezených "klasických" možnostech: nabízet tituly jiných autorů literární agentuře, která navíc působí na jiném segmentu trhu, není řešení. Zato nabízet je jako regulérní zástupce žánrovým nakladatelům už je jiná káva. A kdo ví, třeba se mezi bohemisty-překladateli najdou i čtenáři žánrové literatury, takže by se i překládání dalo rozvinout a profesionalizovat. Na rozdíl od některých kolegů-literárních překladatelů si totiž nemyslím, že u žánrové literatury na kvalitě překladu tolik nezáleží - na té záleží vždycky.
Vložil: Antonín Kudláč, 29.11.2016 20:05
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Z toho všeho, co bylo řečeno, mi vychází, že výběr textů k překladu je u fantastiky vlastně velmi podobný jako u "obecné" literatury: provádí jej jednotlivec, který má příslušné kontakty, z okruhu autorů, které zná (nejlépe osobně). Takový výběr je tedy nutně dosti omezený a opakují se v něm jména,... s nimiž se výběrce stýká. V tomto ohledu se vlastně oba ty literární světy příliš neliší.
Vložil: Julie Nováková, 29.11.2016 19:25
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkaz! Se slovy "A translating norm is that you translate into your mother tongue. That ignores what a Conrad or a Nabokov can do for English. I wanted a translator who had adventured into English but lived through the same place and epoch as the author," naprosto souhlasím. Ad "požadovat... finanční účast autora" - vždyť o tom u rizika "ušlého zisku" na straně překladatele vůbec nemluvím. Popisuji situaci, kdy si překladatel vybere práci k překladu, dohodne se s autorem na rozdělení honoráře v případě vydání (typicky půl na půl), a kdyby se nepodařilo, jen překladatel ztratil vlastní čas, autor vůbec nic. Tímhle způsobem jsem přeložila dvě povídky Hanuše Seinera, kterého považuji za brilantního autora. Nešlo to jinak, byla by nesmírná škoda, kdyby se jeho práce nedostaly k širší čtenářské obci. Obě byly rychle přijaty v profesionálních časopisech a mám v plánu se pustit i do dalších dvou. Je to ale speciální případ; šlo o mou iniciativu, povídky jsem si vybrala proto, že jsou vynikající a chtělo se mi je přeložit, a v jakémkoli jiném případě bych nejprve oslovila editory s dotazem, zda mají zájem o nabídku povídek v překladu z češtiny a zda by případně chtěli vidět seznam návrhů se synopsemi (což teď ostatně dělám pro tři časopisy, když už mě editoři znají; uvidíme, zda z toho něco vzejde). Dnes se mi trochu potvrdilo, že pro žánrovou literaturu (nemluvě o pracích kratšího rozsahu - novelách, povídkách) jsou "klasické" možnosti dosti omezené, ale vzhledem k tomu, jak se rozvíjí "neklasické", to snad není nevýhoda :). Re Antonín: V Asimov's mi vyšla povídka, sám sebe nerecenzuje a jeho sesterský Analog také ne ;). Tam mi vyjde povídka v příštím roce. Recenze povídek v magazínech typicky vycházejí online už proto, že v případě povídky z čísla časopisu recenze rychle zastará. Ale co se týče představení českého trhu s fantastikou, vyšel k tomu článek v Clarkesworldu, který byl později přeložen do češtiny a estonštiny a chystá se jeho vydání v maďarštině: clarkesworldmagazine.com/novakova_04_15/ Pro maďarský web sci-fi.mandiner.hu, kde maďarský překlad vyjde, jsem také sestavila miniseznam zajímavých českých SF/F knih z letošního roku: sci-fi.mandiner.hu Ale to už trochu odbíháme :).
Vložil: Magda de Bruin, 29.11.2016 11:37
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Jen ještě k tomu, jak podle nakladatele došlo k vydání Vopěnkova románu a jak vznikl anglický překlad: barbicanpress.com.
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2016 22:42
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Svými glosami jsem chtěla jen ještě jednou zdůraznit rozdílnou situaci v beletrii (i když i v článku se na to dostatečně poukazuje), protože to, že si autoři na vlastní náklady nechají přeložit knihu do angličtiny, se stává i u beletrie. Když píšu, že je to "sporné", mám na mysli konkrétní případy,... kdy se pro titul ani tak nepodařilo najít nakladatele (takže to byly vyhozené peníze) nebo kdy se překlad do britské angličtiny pro americké vydání stejně musel přepracovávat (což nebylo příjemné ani pro původního překladatele, ani pro upravovatele). Přitom je mnoho knih, které v angličtině vyšly tím popsaným způsobem (to znamená na základě doporučení překladatele, agenta apod., s lektorským posudkem, maximálně s přeloženým úryvkem - vzpomínám si na případy, kdy si nakladatel podle ukázek vybíral nejvhodnějšího překladatele). Co se týká sdíleného rizika "ušlého zisku" (a teď mluvím jako literární překladatelka), takovou praxi neznám. Autor v zásadě dostává i za časopiseckou publikaci určitou částku, překladatel zase honorář za překlad. Je v zájmu překladatele, aby svou práci uplatnil (a časopisecká publikace má většinou za cíl podpořit knižní vydání stejného autora nebo vzbudit o určitého autora zájem nakladatelů a získat díky tomu zakázku na překlad knihy) - požadovat finanční účast autora by mě upřímně řečeno vůbec nenapadlo (dost na tom, že díky němu mám co překládat). Pokud jde o psaní beletrie v jiném než mateřském jazyce (a překládání beletrie do takového jazyka): po více než třiceti letech života v cizině se na to dívám skepticky. Ano, existují příklady mimořádně jazykově nadaných jedinců, kteří to zvládli, ale to jsou výjimky. Jako obecně použitelný recept bych to nedoporučovala. V žánrové literatuře se to možná tak nebere - a na ten rozdíl jsem právě chtěla upozornit.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 21:00
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odkazy, prostuduju je, zatím vyhlížejí zajímavě... Tedy většinou jsou to zřejmě (?) reakce spíše blogové a "běžné" čtenářské komentáře, existují také nějaké "oficiálně časopisecké" (Asimov's, Analog apod.)? A k tomu psaní v angličtině: evidentně jste editory okouzlila svou autorskou sebedůvěrou... :-)
Vložil: Julie Nováková, 28.11.2016 19:15
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Odezva tu je celkem běžná (obdobná jako u srovnatelných prací anglofonních autorů), viz jen některé recenze povídek a rozhovory týkající se zcela nebo zčásti prací relevantních pro článek: sfintranslation.com
cheryl-morgan.com
... href="http://www.sfrevu.com/php/Review-id.php?id=16699">sfrevu.com
strangehorizons.com
lareviewofbooks.org
scififanletter.blogspot.cz
tangentonline.com
nickydrayden.com
sfmagazines.com
goodreads.com (nikoli vyčerpávající, musí se doplnit)
scifiportal.eu
sfsignal.com
themeofabsence.com
Ad psaní anglicky - editorům Clarkesworldu, Asimov's, Analogu ani jiných magazínů moje angličtina nikdy nevadila ;). A to nejsem z bilingvního prostředí.
Vložil: Antonín Kudláč, 28.11.2016 18:46
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Vydat knihu nebo vůbec jakýkoli text v zahraničí je jistě radostné, ale protože literatura je komunikace, spíš mne zajímá, zda má v článku zmíněná česká tvorba v cizozemském prostředí nějakou odezvu - čtenářskou, kritickou... Ještě poznámka k tomu psaní přímo v angličtině: řekl bych, že je to především... otázka autorovy sebedůvěry, protože co naplat, není-li vysloveně dvojjazyčný, "skutečnou" angličtinou psát prostě nebude.
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.11.2016 10:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pokud je mi známo, na vlastní náklady si nechal přeložit Martin Vopěnka svůj (formálně vlastně dokonce sci-fi!) Pátý rozměr; serióznost britského nakladatelství Barbican Press si netroufám soudit, ale nezdá se zcela nulová.
Vložil: Julie Nováková, 27.11.2016 22:39
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Díky za odezvu. Jak píšu hned na začátku, článek je zaměřen čistě na současnou fantastiku - a kolik se jí někam dostane přes granty? Na vlastní náklady si nikdo soudný nic nepřekládá (a o žádném připlácení na samotné vydání nepadla řeč, s tím také nesouhlasím; autor by si měl psaním vydělávat, ne do... něj peníze vkládat), u podobných překladů jde typicky o kalkulované riziko "ušlého zisku" na straně překladatele, jak uvádím v článku. Nicméně v případě skutečně dobrých povídkových prací (které jinak nemají šanci proniknout do zahraničí přes agentury či granty) se takový risk může vyplatit. Mezi češtinou a angličtinou překládám krátké práce oběma směry a polovina honoráře, jaký platí Tor.com, je výhodnější než běžná taxa překladu z češtiny do angličtiny (byť u většiny časopisů je honorář nižší, tohle je značně odlehlý bod). Na tom, že jde o tvůrčí disciplínu a vysoká úroveň překladu je zásadní, se naprosto shodneme, o tom se tu nikdo nepře. Otázka psaní v angličtině (nebo jakémkoli cizím jazyce) je zajímavá, ale tady mohu jen citovat z článku: "Mohli bychom zabřednout do dalekosáhlé debaty o tom, zda má autor vůbec kdy šanci psát v cizím jazyce tak dobře jako ve své mateřštině. Čistě prakticky bych podotkla, že záleží na jeho jazykové úrovni a tom, co píše." Znám autory, kteří se zároveň živí překlady z angličtiny do češtiny, ale anglicky nic psát nechtějí, protože jim jejich vyjadřovací prostředky v cizím jazyce připadají oproti mateřštině omezené, a naprosto jejich volbu chápu. Naopak jiným autorům angličtina vyhovuje stejně jako čeština, což také naprosto chápu, pokud oba jazyky ovládají skvěle. Článek neměl být žádnou kritikou běžného postupu a pevně doufám, že jste ho tak nepochopila; je to jen shrnutí zkušeností z žánrové literatury, které čistě prakticky mají rostoucí pozitivní dopad a mohou se s mainstreamem hezky doplňovat. Kdyby vás zajímalo zběžné srovnání žánrového trhu u nás a v USA, dá se najít například zde: clarkesworldmagazine.com
Vložil: Magda de Bruin, 25.11.2016 14:33
Cesta ze země nikoho: současná česká fantastika v překladu
Pár glos ze zkušeností literární agentury Pluh: co autorka popisuje, se týká opravdu specificky a výhradně žánrové literatury (mimochodem: dosavadní anglojazyčná vydání Miloše Urbana zprostředkovala naše agentura a rozhodně k nim nedošlo popisovaným způsobem). Nechat si knihu na vlastní náklady přeložit... do angličtiny, natož přeložit si ji sám, a už vůbec psát jako Čech anglicky jsou v případě beletrie mírně řečeno sporné postupy. Seriózní literární nakladatelé pracují s lektorskými posudky, překladatele (u česky psané literatury samozřejmě z češtiny) si vybírají sami a za práci mu (mnohdy s podporou grantu) zaplatí. Literární překládání je totiž samostatná tvůrčí disciplina a mnohé země si na svých překladatelských tradicích a vysoké úrovni literárních překladů zakládají. U literárních textů může amatérský překlad do angličtiny anglo-amerického nakladatele dokonce odradit. Že by autor připlácel překladateli nebo nakladateli na vydání, je v praxi naší agentury naprosto nepředstavitelné. Tolik jen na okraj.
Vložil: admin, 15.11.2016 14:28
Cena Havran za nejlepší českou detektivní povídku roku 2015
Chybičky opraveny, děkujeme za upozornění
Vložil: Jan Vaněk jr., 14.11.2016 13:51
Cena Havran za nejlepší českou detektivní povídku roku 2015
Děkuji za sondu, jakkoli dílčí (například v zápise ze říjnové schůze výboru pořádající organizace, "oficiálně prezentovaném" na její facebookové stránce Česká detektivka, stojí "pouze jedna cena, protože kvalita povídek nebyla dobrá"), do často ignorovaného pole – můžeme doufat, že teď iLiteratura zrecenzuje... i některou knihu Jiřího Slavíčka, ne-li přímo pana Zamory? Jen škoda redakční nedbalosti: z neobratné formulace "česká sekce autorů detektivní literatury AIEP" jako by nějaké slovo vypadlo, a Eva Houserová by se opravdu neměla zaměňovat za Hauserovou
Vložil: Helena Storchova, 05.11.2016 13:15
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pokud údajně Maďari cití archetypální nechuť k islámu od turecké vojny, proč nevzpomenout kvetoucí Velké Moravy, kterou rozvrátili divocí uherští kočovníci. Velehrad mohl být dosud hlavním městem a rozsáhlému celku Moravia Magna od Jadranu k Baltu by vládla stařičká královna z rodu Mojmírovců. Jenze... ti Uhri...
Vložil: tomáš havel, 05.11.2016 12:15
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Komentář pana Mischlinga pěkně a názorně vyjevuje aroganci, sebelibost a pocit neomylnosti příznivců EU v současné podobě, kteří ztratili nejen vlastní sebereflexi, ale reflexi okolního světa vůbec. Malý příklad – čekal bych, že po referendu o brexitu dojde k zděšení elit, minimálně v Bruselu, začnou... padat hlavy, ustaví se několik komisí, které zanalyzují důvody a příčiny a navrhnou řešení, která by předešla tomu, aby se podobné pošetilosti nedopustili i další pitomečci (snad si ve Francii nezvolí Le Penovou), ale co se stalo? Vůbec nic, jedeme dál... Tedy kromě toho, že se ti nejzodpovědnější pánové poplácali po ramenou a zapřísahali nejvyššího opilce, aby neodstupoval – samozřejmě v zájmu stability, tu totiž potřebujeme ze všeho nejvíc – a dokazování na všelijakých diskutabilních ukazatelích (které se za týden stejně úplně změní), jak si hloupí Britové uškodili. Ale já to chápu, do vlastního hnízda by si sr.. jedině de..il /// Pokud budeme ostrakizovat každého, kdo si dovolí nějakou kritiku, nadávat mu do rusofilů, trollů, v horším případě do xenofobů anebo rovnou do fašistů a neonacistů, tak se sami vháníme do náruče Ruska – vždyť i vrabci na střeše vědí, že Putin si mne ruce a žádné vlastní trolly k tomu ani nepotřebuje.
Vložil: jan lukavec, 05.11.2016 09:33
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Pokud větší množství inteligentních lidí sezná, že se M. Zeman chová jako mstivý polovzdělanec a hulvát, nevidím nejmenší důvod, proč by to nemohli svobodně vyjádřit. (I když jsou samozřejmě i intelektuálové, kteří se ho zastávají.) - Ano, s kritickým myšlením je ta potíž, že ho každý chápe trochu... jinak. Silně ho u nás prosazuje F. Koukolík, který jej ale pojímá dost inkvizitorsky. A pokud někdo "kriticky uvažuje" jinak než on sám, hned ho začne označovat za fanatika. - Co se týká Václava Bělohradského, o jeho integritě příliš nesvědčí, že v recenzované knize se do EU tvrdě naváží, ale v nedávné senátorské kampani se k ní náhle začal zase hlásit, i když s výhradami.
Vložil: jan lukavec, 05.11.2016 09:21
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Každopádně se nestydí podepsat se svým plným jménem, na rozdíl od vás.
Vložil: Pepa z depa, 04.11.2016 23:41
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Helena Storchova, co je to za soudruzku ?
Vložil: K. Mischling, 04.11.2016 17:10
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Ha, ruský trolling infoltroval i diskusi na tomto nevinném literárním webu. Dobře vás z Kremlu platí, golubčíci.
Vložil: J. Riessner, 04.11.2016 10:09
Hlaváček, Petr; Bělohradský, Václav; Putna, Martin C.; Romancov, Michael: Proč jsme Západ?
Škoda, že tato recenze (stejně jako i dotyčný sborník) se ani nesnaží hrát si na objektivitu a nadhled; kromě obligátního odsouzení Zemana (to už je pomalu nepsaná povinnost takřka všech českých intelektuálů) se p. Lukavec neopomněl otřít i o Bělohradského, jehož "zapšklé" kritické definice tolik nevoní... našim prozápadním fanatikům, pač jim připomínají nepříjemná fakta ohledně EU a NATO... Na "Západě" tu sice vzýváme "kritické myšlení", ale běda, jak někdo doopravdy kriticky vystoupí z řady a nedrží jednotnou ideovou linii! ;) Knihu aj recenzi chápu jako politický manifest (propagandu). Ty mohou mít, za určitých příznivých okolností, výrazné veřejné dopady, častěji však zmizí do knihoven a realitu příliš neovlivní. Jak to bude v tomto případě, toť otázka. Nesporné ovšem je, že jestli EU bude pod vládou neomarxistů a liberálů všeho druhu i nadále (ne)fungovat a zároveň tlačit na zrušení národních/státních entit, jako se to v posledních letech děje, tak česká (nejen ta) společnost se od toho vzývaného Západu většinově odkloní – a strukturám i propagátorům souč. režimu pak nepomůže ani to věčné strašení Ruskem.
Vložil: Emil Hakl, 04.11.2016 06:20
Doležel, Lubomír: Poločas rozpadu
To je prece smesne pokrytecke vydavat osobni autorovu zpoved za cistou fikci. Vsichni kdo jej znaji, to nikdy cist jako cistou fikci ani nemuzou. Pekna ukazka toho, jak literarni teorie fikcnich svetu nejde v praxi ohnout, protoze narazi na realitu... Spravne by mel autor napsat: jedna se o autobiografii,... ve ktere jsem si neco primyslel a prejmenoval jsem postavy. To je myslim ferovejsi.
Vložil: Gregor, 03.11.2016 11:23
Miklínová, Galina: Lichožrouti
Bohužel s panem Mandysem nesouhlasím, film je pro mě velké zklamání. Vizuálně je sice úchvatný a Praze to moc sluší, ale jeho příběh moc nefunguje. Postavy jsou vesměs nesympatické (proč fandit bandě menších padouchů proti bandě větších padouchů?) a zaměnitelné (u lichožroutích dvojčat doslova) a děj... jaksi postrádá spád. Zápletka nijak negraduje, písňové vstupy působí jako parodie a kromě pitvoření a povinně veselých žuchnutí na zem víceméně chybí humor. Dítě sedící v řadě přede mnou se maminky opakovaně ptalo, kdy už bude konec.
Vložil: Jiří Plíva, 03.11.2016 09:52
Sedláček, Tomáš; Orrell, David: Soumrak homo economicus
Velmi pěkně udělaná knížka malého formátu na dobrém papíře, dobře vytištěná. Ale myšlenkový obsah : neuvěřitelné blábolení asi jako v hospodě u piva.
Vložil: jan lukavec, 29.10.2016 20:54
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Ano, souhlasím, že ta kniha není bulvár. I když by se na jejím základě asi dal sepsat bulvární článek.
Vložil: Jiří Trávníček, 29.10.2016 09:52
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Ta kniha rozhodně žádný bulvár není; je velmi otevřená, ale její autor se nedává vlákat do pastí efektních tvrzení na efektní témata; je vnímavý - moc pěkné pasáže v rodině, z níž vzešel; dává nahlédnout do toho, čím jste Češi a Poláci rozdílní. Je velmi jemný, pozorný, rozlišující... a vtipný. Možná... někomu obraz, jenž se nám tu vytváří, nesedí s našimi představami o farářích, církvi a křesťanství. V tom případě pátrejme po tom, zda na vině nejsou spíše naše předsudky.
Vložil: jan lukavec, 25.10.2016 01:47
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Ano, je pravda, že nejvíce soucitu dnes Cílek projevuje Viktoru Orbánovi, kterého se zastává jako dědice slavných tradic maďarského národa, jenž po staletí chránil Evropu před Turky. Nicméně Turci dnes nestojí u bran ani Vídně ani Budapešti, žijí uvnitř a většinou se podílejí na jejich rozvoji. Oživování... podobných historických reminiscencí je kontraproduktivní - v rozhovorech v médiích přitom Cílek volí mnohem ostřejší formulace než třeba v recenzované knize...
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 14:35
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pokud jde o odpocinkovou knihu na destivou nedeli, lze mismas uvah a nepodlozenych fantazii jeste snest. Proc ale je Cilek zvan prednaset do generalniho stabu? Byl parkrat v Egypte s arecheology jen. Proc armada nepozve treba pani Hybaskovou - s jeji obrovskou zkusenosti z Iraku? Podpori generalove... vyzbrojovani myslivcu??
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 14:23
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
...budeme potřebovat „méně věcí a energií a uvádět do oběhu více soucitu a obecného dobra“...S valecnymi uprchliky ze Syrie vsak soucit dle Cilka mit nesmime??? Obecne dobro jen pro rodile Cechy? Samorejme, ne kazdy je valecny uprchlik, kontrola je nutna, ale videt reseni jen v totalni izolaci??
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 13:20
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pro Cilka nema realita zadny vyznam. Klidne opakuje nepravdu, ze v Nemecku rostou emise CO2, ac byl upozornen, ze od roku 2014 naopak klesaji. Ale hodi se mu do jeho propagace atomove energie. Zvlastni, kdyz vesti rozpad statu. V nefunkcnim state jsou atomove elektrarny katastrofou
Vložil: Helena Storchova, 23.10.2016 13:11
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Zastava se nejen Viktora Orbana - ale vyzbrojil by napr. ceske myslivce jako domobranu. Sucho a zmenu klimatu studuji u nas desitky vedcu, bohuzel jen Cilkovi se dostava pozornost medii. On nikdy nerekne, to presne nevim, ale jdete za jinym, dopousti se velkych chyb a zjednoduseni. Ke vsemu vyjadruje... svuj nazor, ci alespon 'pocit". Je jiz otevrene prorusky a protizapadni
Vložil: jan lukavec , 23.10.2016 00:23
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Ještě bych se rád trochu zastal G.K. Chestertona: obdivoval sice italský fašismus a kdyby se toho dožil, pravděpodobně by podporoval i nástup španělského generála Franka, jak to činil jeho přítel H. Belloc. Ale německé nacisty Chesterton upřímně odsuzoval a nesnášel...
Vložil: jan lukavec , 23.10.2016 00:17
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Myslím, že některé zásluhy Cílkovi nemůžeme upřít, například předvídání sociálních a demografických důsledků sucha. To, jak vehementně se teď zastává V. Orbána a navrhuje budování plotů na českých hranicích, mi ale přijde zvláštní. Vždyť třeba v loňské knize Povaha změny, do níž Cílek sám přispěl, tvrdí... Petr Pokorný: „,Arabským jarem‘ nic nového nezačalo. Negativní vývoj jím jen symbolicky vyvrcholil a posunul se do další fáze. Je nepochybné, že bude pokračovat a konflikty budou dále eskalovat. Důsledky pozná celý svět, a bohatá Evropa především. Stavění zdí nepomohlo akkadskému impériu před 4200 lety a nepomůže Evropě ani dnes. Migrace z jihu a jihovýchodu na sever a severozápad je a bude migrací podél prudkého gradientu dostupnosti nedostatkových zdrojů. A také vyrovnáním do očí bijící disproporce v nerovnoměrném populačním růstu. Každý ekolog dobře ví, že takové síle téměř nelze odolat.“ Od doby, kdy to napsal, se na pravdivosti oněch slov nic nezměnil. Ale možná se změnil Cílek...
Vložil: Helena Storchova, 22.10.2016 16:26
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
pěkné téma. Proč ale ty přesahy k EU a globalizaci? Nestojící na žádném faktickém základě. Na mysl nemůže nepřijít Karel Čapek a jeho Zahradníkův rok...Podobné téma a pohled, avšak naprosto jiné vyznění. Čapek sám zahradničil, měl obrovskou zkušenost a znalost rostlin. Cílek kytky nezná a v životě... nic nevypěstoval. Čapek ve svých zahradnických črtách geniálně sdílel prostou radost člověka z klíčení a růstu, radost ze života, nehledal dalekosáhlé a nutně nepřesné souvisloslosti. Cílek stupňuje výpady proti EU, západní civilizaci, podporuje již tak rozjitřené nálady proti uprchlíkům, sbírá body u části české veřejnosti. Zřejmě kvůli udržení své popularity, prodejnosti svých knih. Ač ráda vystupuje v roli nade vše povýšeného mudrce či dokonce filosofa, honba za vezdejšími prebendami mu vůbec není cizí, jak dosvědčuje opakovaná kandidatura do Rady České televize. Cílkův postoj k vědě je samostatnou kapitolou. Sám již léta nebádá a jeho celoživotní vědecké výsledky jsou dosti slabé (lze doložit nízkým počtem publikací a citací na WOS). Spíše hodně čte a překládá veřejnosti myšlenky jiných. Což ovšem vede k řadě nesprávných předpovědí, protože informace je nutno nejen shrnovat, ale také kriticky hodnotit. Co jen se Cílek napřednášel o oil peak ! Pak přišly břidliční plyny a vše je jinak. Cílek ovšem svůj omyl zásadně a nikdy nepřizná. V jeho (čím dále temnějších) vizích budoucnosti věda žádnou roli nehraje. Přitom pravý opak je pravdou - od antibiotik až po zlatou rýži, věda již přinesla lidem velmi mnoho. Jak ji lidstvo využívá, či někdy zneužívá, je ovšem jiná otázka. Snad Cílkova nechuť k vědě pramení z faktu, že v ní sám neuspěl. Vůbec se zdá, že Cílek své nitro promítá do negativistických úvah o světě, ve kterém se sám z nějakých příčin necítí dobře. Co když třeba ty americké studenty nudí jen Cílek a není to signál hlobokých proměn facebookové generace? Slova o tom, že každý má začít sám u sebe jsou jen slova, slova, slova...sám autor toto nečiní. Což ale neznamená, že zejména první Cílkovy knihy, jako Krajiny vnitřní a vnější nejsou nádherné, nesmírně čtivé a často vnitřně pravdivé. Jen se tento duch časem stále více vytrácí. Lze jen doufat, že se na obzoru nerýsuje žádný nový Mussolini, ke kterému bude možno se přiklonit.
Vložil: Helena Storchova, 22.10.2016 16:24
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Velmi pěkná a přesná recenze. Cesta Chestertona k Mussolinimu má zřejmě svou logiku, Nemecký (a italský) národní nacionalismus nikoliv náhodou vzýval "Blut und Boden" , tedy krev a půdu. Nová kniha opakuje motivy již dříve mnohokrát převyprávěné, krajina se oděla do hávu zahrádek. Ne, že by to nebylo... pěkné téma. Proč ale ty přesahy k EU a globalizaci? Nestojící na žádném faktickém základě. Na mysl nemůže nepřijít Karel Čapek a jeho Zahradníkův rok...Podobné téma a pohled, avšak naprosto jiné vyznění. Čapek sám zahradničil, měl obrovskou zkušenost a znalost rostlin. Cílek kytky nezná a v životě nic nevypěstoval. Čapek ve svých zahradnických črtách geniálně sdílel prostou radost člověka z klíčení a růstu, radost ze života, nehledal dalekosáhlé a nutně nepřesné souvisloslosti. Cílek stupňuje výpady proti EU, západní civilizaci, podporuje již tak rozjitřené nálady proti uprchlíkům, sbírá body u části české veřejnosti. Zřejmě kvůli udržení své popularity, prodejnosti svých knih. Ač ráda vystupuje v roli nade vše povýšeného mudrce či dokonce filosofa, honba za vezdejšími prebendami mu vůbec není cizí, jak dosvědčuje opakovaná kandidatura do Rady České televize. Cílkův postoj k vědě je samostatnou kapitolou. Sám již léta nebádá a jeho celoživotní vědecké výsledky jsou dosti slabé (lze doložit nízkým počtem publikací a citací na WOS). Spíše hodně čte a překládá veřejnosti myšlenky jiných. Což ovšem vede k řadě nesprávných předpovědí, protože informace je nutno nejen shrnovat, ale také kriticky hodnotit. Co jen se Cílek napřednášel o oil peak ! Pak přišly břidliční plyny a vše je jinak. Cílek ovšem svůj omyl zásadně a nikdy nepřizná. V jeho (čím dále temnějších) vizích budoucnosti věda žádnou roli nehraje. Přitom pravý opak je pravdou - od antibiotik až po zlatou rýži, věda již přinesla lidem velmi mnoho. Jak ji lidstvo využívá, či někdy zneužívá, je ovšem jiná otázka. Snad Cílkova nechuť k vědě pramení z faktu, že v ní sám neuspěl. Vůbec se zdá, že Cílek své nitro promítá do negativistických úvah o světě, ve kterém se sám z nějakých příčin necítí dobře. Co když třeba ty americké studenty nudí jen Cílek a není to signál hlobokých proměn facebookové generace? Slova o tom, že každý má začít sám u sebe jsou jen slova, slova, slova...sám autor toto nečiní. Což ale neznamená, že zejména první Cílkovy knihy, jako Krajiny vnitřní a vnější nejsou nádherné, nesmírně čtivé a často vnitřně pravdivé. Jen se tento duch časem stále více vytrácí. Lze jen doufat, že se na obzoru nerýsuje žádný nový Mussolini, ke kterému bude možno se přiklonit.
Vložil: jan lukavec, 22.10.2016 00:18
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Téma faráře, který se stýká s celebritami, může někomu samo o sobě připadat bulvární. A stejně tak to, když takový člověk pustí čtenáře tak hluboko do svého soukromí, i když některá autorova vyjádření mohou působit trochu povrchně. Podle mne je taková otevřenost ale lepší než kašírované zbožné fráze... zakrývající realitu. A záleží na každém zvlášť, co si z knihy vezme: zdali se bude voyeuristicky popásat na intimnostech, které se dozvěděl, a vychutnávat si pocit domnělé mravní převahy, nebo to bude interpretovat jako sociologickou sondu do nelehkého života duchovního na počátku 21. století...
Vložil: VM, 20.10.2016 14:23
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Knihu jsem si koupil, ale nedočetl. Je to bohužel to samé, jako si koupit bulvární noviny. Na pomezí bulváru a televizní estrády... Takže bohužel zklamání.
Vložil: Ala, 14.10.2016 13:20
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta: Postel hospoda kostel
Podle tohoto zajímavého článku rozhodně stojí za to si knihu koupit. Mám dojem, že bude mezi nejprodávanějšími tituly. Co dodat jiného než jen, že to je příběh kněze - anděla s ďáblem v těle. Název knihy mluví za vše. ( Anebo ne? )
Vložil: admin, 12.09.2016 14:13
Holman, Miroslav
Dobrý den, opraveno, děkujeme za upozornění
Vložil: Pavol Garan, 11.09.2016 12:46
Holman, Miroslav
Dobrý den, opravte si: sbírka Krokem vyšla v roce 2003, nikoli 2004; sbírka Kolem osy (verše glosy) se dočkala i druhého vydání v roce 1999. Vím to, protože obě knihy mám.
Vložil: Tomáš, 06.09.2016 14:38
Horáková, Pavla; Kamen, Jiří: Přišel befel od císaře pána
Můj otec narukoval v druhé mobilizaci do Jihlavy v 8/1914 se svým švagrem,který byl od února ženatý.Když jsem začal pátrat po výzvě syna a dostal otcův Kopfzettel z Kriegsarchivu z Vídně z brněnské Zemské nemocnice ,kde byl otec přijat 9.9.1914 ze střel. zraněním /kulka v rameni/ a ze střev.potížemi,bylo... to drtivé.Kulka mu zůstala v rameni z Haliče až do konce života ,švagr zemřel v Kogandu/Uzbek./ v zajetí v 12/1916. Z matčiny strany c.a k. por. F.Voškeruša student matem. vídeńské univerzity ze Syrovic, chyběla mu poslední státnice , padl v Haliči v10/1914.Prastrýc F .Lazar z Bratčic,byl na dovolené vyhazoval radostně moji mámu do vzduchu až se zajíkala, padl zakrátko v Itálii někdy v 8/1918 ,těsně před koncem Velké války. Jsou to tragické příběhy mladých mužů,kteří sloužily c.a k. monarchii jako vojáci.Otec dostal po pro puštění z armády službu, jako financ v r.1916 v Kojetíně,Sloužil republice na Podk.Rusi, potom za Protektorátu a po II.sv.válce i komunistům a zemřel v r. 1953 po odchodu do důchodu. Velká válka je popisována našimi historiky tendenčně, výklad se zlepšuje je již objektivnější.
Vložil: Jaroslav Vávra, 06.08.2016 22:48
Kundera, Milan
Dobrý den, bylo by možno aktualizovat toto heslo? Vyšla esejistická kniha Setkání, román Oslava bezvýznamnosti (oboje francouzsky), v češtině pak další tři svazečky esejů, divadelní hra Ptákovina a hlavně jeden z nejdůležitějších Kunderových románů vůbec - Život je jinde, jehož české vydání by si zasloužilo... větší pozornost podobně jako před deseti lety vydaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Vložil: Veronika Geyerová, 13.07.2016 11:53
Nagy, Ladislav: Palimpsesty, heterotopie & krajiny
Dobrý den, ano, děkuji za doplnění, vím o tom, knihu bych též ráda zrecenzovala.
Vložil: Milan Valden, 13.07.2016 09:19
Nagy, Ladislav: Palimpsesty, heterotopie & krajiny
Dovolím si doplnit, že téměř současně s touto knihou vyšla v Academii ještě další kniha L. Nagyho - In memoriam. Dějiny a paměť v současné britské próze. Další zajímavý soubor esejů. Anotace: V esejích obsažených v tomto svazku nahlíží autor z různých perspektiv témata paměti, minulosti a vzpomínky.... Právě tyto otázky se mu jeví jako výrazné aspekty britské prózy posledních desetiletí. Monograficky pojaté eseje jsou věnovány jak autorům v českém prostředí dobře známým (Ian McEwan, Julian Barnes), tak těm, kteří se takovému povědomí dosud netěší (Adam Foulds, Tom McCarthy); široký je i časový záběr, od autorů poloviny dvacátého století (Lawrence Durrell, Edith Templetonová) až po spisovatele naší současnosti (Lawrence Norfolk, Edward St Aubyn).
Vložil: Zdeněk Horner, 27.06.2016 20:01
Piorecký, Karel: Česká literatura a nová média
Karel Piorecký si jistě může dovolit být osobním nepřítelem literárních serverů, to mu nikdo nebere. V případě odborné publikace je však nutno se veřejně vysmát některým jeho vývodům. Jsem jedním z architektů literárního webu Písmák, ale i někdejší poezie.cz. Než bych jako odborník psal o záměrech architektů... literárních webů, možná by neškodilo s jedním z nich se třeba osobně setkat a dovědět se něco i z druhé strany. Na někdejší poezii.cz byl redakční systém, kde se díla vybírala skupinou redaktorů do hlavního seznamu děl, jenž byl určen veřejnosti. Bohužel tento server z hloupých důvodů zanikl. Servery Písmá a Totem mají dodnes redakční kruh, který měl jistě v různých obdobích různou kvalitu. V období slávy jmenovaných serverů mezi lety 2000 - 2004 bylo na serverech kritické prostředí na vysoké úrovni. Úpadek byl způsoben odchodem jisté generace úspěšných literátů k profesionální nakladatelům a další zejména ekonomické problémy. Těžko říci zdali Krel Piorecký je na tom odborně tak, že některý výzkum jen odflákne nebo zdali jeho osobní nechuť pokřivuje i jeho odborný rozhled. Smutné...
Vložil: mruk, 26.06.2016 17:22
Piorecký, Karel: Česká literatura a nová média
Kárl je absolventem peďáku, ne bohemistiky a germanistiky. mruk
Vložil: Martin Liška, 13.06.2016 13:51
Švandrlík, Miloslav; Winter Neprakta, Jiří: Kouzelný míč
Ke knižním vydáním Neprakty - kdysi také vyšel knižní soubor s výběrem z Nepraktovy tvroby, nazvaný prostě "929x Neprakta".
Vložil: Jirka, 22.05.2016 17:31
Bušta, Pavel: Sigmundovy můry
Chaotické, nelogické, nepřehledné, bezobsažné, grafomanské chrlení. Atraktivní až módní téma, zoufale snaživé, bylo zpraciváno tisíci atraktivnějšími způsoby. Hra na literaturu. Po 10 listech odloženo.
Vložil: mk, 19.05.2016 08:53
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Mě by zase zajímalo, jaká jsou kritéria předvýběru kandidátů a výběru vítězů. Tyhle subžánry se obvykle definují na základě ontologického statutu jedné ze složek fikčního světa jako znaku, což se mi zdá málo. Čisté žánrové naplnění je pak schematické, snese se právě jen u zakládajících děl, ale dál... už, myslím, ne, pokud další díla nečteme jen jako oddychovku nebo jako děti, u nichž je opakování schémat i témat důležité.
Vložil: Antonin Kudláč, 19.05.2016 06:28
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Ceny Akademie SFFH jsou cenami ryze subkulturními, tedy do značné míry uzavřeného společenství, jehož limity jsou dosti úzké a nastavené už tak dlouho, že se prostě příliš měnit nebudou. Nemá tedy smysl od nich čekat víc, než čeho je tato komunita schopna.
Vložil: Jitka J., 18.05.2016 18:09
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Já taky vyrůstala v Roklince s elfy, ale to neznamená, že o tom chci číst stále stejně dokola (to raději sáhnu znovu po Tolkienovi). Možná by stačilo, kdyby Akademici zabrousili na iLiteraturu, kde se všechny zmíněné severské tituly objevily, a to v kategorii sci-fi a fantasy. :) Takové Jádro slunce... by se dalo zařadit mezi typické dystopie po boku Aldouse Huxleyho a dalších. Pokud dystopie nepatří mezi sféru knih, kterou Akademie posuzuje, pak už nevím, co by do ní mělo patřit. Přijde mi škoda, že Akademie dokolečka věnuje pozornost podobným knihám, které vycházejí ve stejných (ano, skvělých, ale copak tu nejsou další?) nakladatelstvích. Podle mého názoru jsou to právě knihy a nakladatelství, která stojí na hranici žánrů, co mají pro budoucnost fantasy a sci-fi největší význam.
Vložil: Boris Hokr, 16.05.2016 22:05
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Jitka J.: To souvisí s tím, co píšu o té aktivitě Akademie v průběhu roku. Na rovinu - myslím, že většina hlasujících ty zmíněné knihy zná (nebo alespoň registruje), ale bez nějakého hlubšího usouvztažnění, že to je přece taky fantastika - protože všichni jsme více či méně deformovaní tím, jak jsme... vyrůstali na vesmírných lodích a v Roklince s elfy. Právě proto by ale měla Akademie nějak šířit osvětu v průběhu roku - ať si pak klidně vyhrají ty echtovní žánrovky, to už bude na lidech a jejich vkusu, ale ať prostě všichni víme, že tady je i nějaká alternatvivní fantastika a diskuse k ní... Samozřejmě to naráží na dvě věci: čas a peníze.
Vložil: Jan Křeček, 16.05.2016 13:56
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
S Akademií je to těžké - vidíme jen výsledky. Ani hlasující (třeba já) nevědí, kolik hlasů má vítěz nebo o kolik hlasů se do výběru nedostala třeba zmíněná Johanna Sinisalo. Ale každá cena (i Magnesia Litera, Cena Jiřího Ortena, Hugo, Nebula nebo Man Booker Prize) je, jak píše Boris Hokr, "mix ocenění,... která mají svou logiku, a těch, která jsou z mého pohledu úplně mimo". Což ovšem nemění nic na tom, že Akademie opravdu funguje na bázi tří dnů a že diskuze není. To, co se povedlo jakž takž vybudovat (stránky, FB, ankety s nakladateli...), se tento rok nějak vypařilo. Věřme, že to je jenom tím, že za Cenami stojí nové tváře - a třeba se to příští rok posune dál... Abych si trochu přihřál polívčičku - Literárního spolku Laury Sněžné si všimla třeba v Cenách zmíněná Tereza Dědinová v Knize roku Sardenu (více zde: sarden.cz a zde: sarden.cz). A podle mého mínění, jakkoliv si cením monografie o Karlu Zemanovi, je Po divné krajině jasný počin roku, ta kniha naprosto mění náhled na fantastiku - a konečně ukazuje to, jakým způsobem se o fantastice přemýšlí v zahraničí.
Vložil: Jitka J., 16.05.2016 12:27
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2016
Mě by zajímalo, jestli si Akademie všimla, že kromě české existuje i jiná neanglosaská sci-fi a fantasy. Kde je třeba Jádro slunce? A co skvěle přeložený Literární spolek Laury Sněžné? A v minulých letech Strážkyně pramene? A takové tituly se jistě najdou i mimo severské vody...
Vložil: Michaela Kašičková, 12.05.2016 11:00
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Dobrý den, děkuji Vám za upřímné komentáře, které jsou pro mě přínosné. Zejména se omlouvám za formulaci o typografii a grafice. Odsazení/zalomení jsem zdůraznit nechtěla, měla jsem na mysli mimo jiné přeškrtnutí některých slov, což ale samozřejmě nemůže být jen iniciativa redaktorky... Zkrátka tato... formulace byla nešťastná z více důvodů a upřímně mě mrzí.
Vložil: Jakub Řehák, 12.05.2016 09:04
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Přidávám se - co to tam ta recenzentka píše za nesmysly o redaktorské hře s typografií? (Ovšem bůhví co má na mysli - je to zalomení a odsazení veršů?, používání pomlček? - práce se strofikou je mimochodem Zedníkův výrazný rys už od první sbírky, navíc existuje někdo jako grafik, že) Jak to ví? Ptala... se snad přímo redaktorky nebo autora? A vůbec takovéto "pochvaly" do recenze vůbec nepatří, pochvaly se rozdávají ve škole nebo na táboře...
Vložil: Vojtěch Kučera, 11.05.2016 20:08
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Jako jeden ze tří editorů básnického almanach Cestou (Weles, 2003) si dovoluji poukázat na skutečnost, že Ladislav Zedník se na jeho přípravě žádným způsobem nepodílel, pouze v něm byly publikovány čtyři jeho básně... Poezii zdar!
Vložil: marcela martincová, 11.05.2016 18:19
Stankovičová, Olga: Pracháček
Prácháček - krásný, dobrodružný i laskavý příběh pro děti i dospělé.Už se těším,až budu moci příběh přečíst vnoučkovi. Děkuji i za doslov Petrušce Šustrové. MM
Vložil: mruk, 11.05.2016 17:29
Zedník, Ladislav: Město jeden kámen
Proč by měla mít redaktorka "na svědomí" "hru s typografií"? mruk
Vložil: tomáš havel, 07.05.2016 22:40
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Pane Matelo, nelze než s vámi souhlasit, dokud budou mít negativistické a fašisoidní názory prostor ve veřejných médiích, nezdravého ovzduší se v naší zemi a potažmo ve sjednocené Evropě nezbavíme! Buďme zodpovědní a vyžadujme to i po druhých!
Vložil: Matěj Matela, 07.05.2016 18:30
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Už samo přirovnání multikulturalismu, něčeho tak navýsost pozitivního a zdravého, k fašismu zcela otevřeně upozorňuje na naprostou nerelevantnost názoru p. Ustohala, který zjevně nasedl do pomyslného vlaku současné české xenofobie a nenávistného modu myšlení. Ale hlavně: příspěvek podobného typu nemá... podle mého na stránkách věnovaných literatuře vůbec co dělat.
Vložil: Ctibor Ustohal, 07.05.2016 17:37
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
To J. Lukavec.Omlouvam se za diakriticka znamenka, pisi na anglicke klavesnici.Reakce pana Lukavce mne neprekvapuji. Dalsi dukaz, jak liberalizmus odvadi lidi od reality.Proto je Evropa v soucasne dobe v situaci, v jake je.Dnesni liberalisticke nazory a postoje vehementne podporuji multikulturalizmus,... ktery je v jeho dusledcich synonymem fasizmu a komunizmu. Pane Lukavec,zil jste dlouhodobe mezi muslimy? Zakony "Saria",popsane v teto knize, vam nic nerikaji? Preji vam pevne zdravi a dlouhy vek, abyste se dockal muslimske nadvlady.
Vložil: Ondřej Selner, 07.05.2016 13:47
Racková, Simona: Tance
Ok, od zejtra přestávám :D
Vložil: mruk, 07.05.2016 12:00
Racková, Simona: Tance
Nepiš recenze. mruk
Vložil: Ondřej Selner, 07.05.2016 11:03
Racková, Simona: Tance
Děkuji za reakci. Teď prosím o konstruktivní kritiku :)
Vložil: mruk, 06.05.2016 17:18
Racková, Simona: Tance
Ještě jsem zapomněl na "autorka vlastních básní". Chacha. ILITERATURA VLÁDNE. ONDRA JE KRÁL. mruk
Vložil: hanka, 05.05.2016 13:57
Žantovská, Irena: Divadlo jako komunikační médium
Musím říci , že je to jedna z mála knih s touto tématikou, která na našem trhu chyběla. Je nejenom naučnou, pro odborníky budoucí, ale i laik si najde k divadlu bližší cestu, otevřenější než dosud mohl, snažil se.Ne každý totiž, rozumím odborným knihám, přesto že se snaží a a divadlo má rád.... Tady si konečně může opravdu každý najít cestu a porozumět vztahu divadlo a publikum.Moc za to paní profesorce děkuji, Hanka S .
Vložil: mruk, 05.05.2016 08:03
Racková, Simona: Tance
"Název sbírky jistě není náhodný." NO JISTĚ "emblematické autorky femininně orientované anglosaské literatury" ČEHO? "vysoce subjektivní" OPAK: NÍZCE? "po formální stránce připomínají běžné rozhovory mezi partnery či mezi matkou a dítětem. Často rovněž sugerují dojem vnitřního monologu" TAK SAFRA... DIALOG, NEBO MONOLOG? "Racková si zaslouží uznání" TO URČITĚ atd. Simoně děkujeme za upozornění, že neni ani Plathová, ani Woolfová. mruk
Vložil: M Pokorný, 20.04.2016 20:38
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
Nehledě na to, že na Air Force One samozřejmě mají telefon a Bush ho v danou dobu i používal. historycommons.org, historycommons.org
Vložil: Marie, 20.04.2016 18:07
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
Tak tentokrát máte fakticky bod...
Vložil: Amur, 20.04.2016 17:23
Bušta, Pavel: Sigmundovy můry
Drobná oprava - podle wikipedie je datum narození autora 18. 11. 1991, takže mu momentálně je 24 let.
Vložil: Jan Vaněk jr., 20.04.2016 16:28
Kundra, Ondřej: Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství
K novinářským kvalitám pana Kundry, jež vedle opěvá pan Lukavcec (resp., redakčním kvalitám BizBooks, o nichž opravdu všichni raději mlčí) podotknu jen tolik, že ministrem zahraničí USA v roce 2001 byl Colin Powell; Riceová ho nahradila až ve druhém Bushově funkčním období.
Vložil: Hanka Šebelová, 06.04.2016 17:30
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Děkuji panu Bočkovi za velmi čtivou knížečku - Poslední aristokratku. Absolutní jednička mezi českými humoristickými romány. Odpočinková četba, která musí rozesmát snad každého (napsáno lehce s laskavým vtipem, vulgarismy sice jsou, ale bez nich by to nebylo ono!). Doporučuji všem, kdo má rád nekomplikovanou,... oddechovou četbu v současné době plné stresu a násilí....
Vložil: Richard Hlaváček, 05.04.2016 08:23
Černý, Václav: Literární pondělí: Texty z Lidových novin 1936–1938
Jak to tedy měl VČ s marxismem? Z jeho textů mám dojem, že byl velký kritik marxismu.
Vložil: Miroslav Sekal, 22.03.2016 16:38
Padevět, Jiří: Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé
Mimořádná kniha, která mi vrátila můj pohled dítěte do ulic tehdejší Prahy. Autorovi a tvůrcům velmi děkuji.
Vložil: Božena , 12.03.2016 11:37
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Díky za dobrou, humornou knihu.Dlouho jsem se tak upřímně při četbě knížky nezasmála.Snad jen těch vulgarismů by mohlo být o něco méně. Autorovi tleskám a těším se moc na další díl.
Vložil: Matěj Matela, 09.03.2016 16:17
Strouhal, Martin: Svoboda pod bodem mrazu
Hezký den. Mail na pana M. Strouhala je martin@strouhal.cz
Vložil: Staněk Stanislav, 09.03.2016 14:58
Strouhal, Martin: Svoboda pod bodem mrazu
Vážení, mockrát děkujeme za knihu. Vynikající! - Prosíme o kontakt na autora Martina Strouhala. Děkujeme. S. Staněk, 607 157 839, P. Pavlíček 721 168 105
Vložil: Drahus, 25.02.2016 14:48
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Všechny knihy od pana Evžena Bočka úžasné. Dlouho jsem se u knihy tak nezasmála.Vřele doporučuji.Pan Boček musí být velmi vtipný člověk. Asi navštívím Milotice.
Vložil: Marie, 23.02.2016 14:53
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Asi tak, jako lze kvalifikovaně vybrat nejlepší knihu:-)
Vložil: tomáš havel, 23.02.2016 14:12
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
ad Anna - ale vy pořád hodnotíte bez kontextu, zamyslete se nad tím, jaká byla alternativa - Stalinem podporovaní marxisté (je otázka, jestli by se stali, a do jaké míry, jeho vazaly, Franco se Hitlerovým vazalem nestal); nedlouho před tím se poměrně osvědčil autoritářský režim P. de Rivery; tzv. demokratické... síly byly neschopné, stejně tak král (proč na sebe on nevzal tího zodpovědnosti?) atd. Franco by ve fungující demokracii vůbec proti režimu nevystoupil, neměl by to zapotřebí. Nebyl to programový diktátor.
Vložil: th, 23.02.2016 14:04
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Taky nechápu, jak lze kvalifikovaně vybrat nejlepší blog, když jich je asi miliarda. A navíc i tam by se potom měly rozlišovat žánry - deníčky, politické rozbory, cestopisy atd.
Vložil: Arne Novák, 23.02.2016 12:19
Doležalová, Marie: Kafe a cigárko aneb Historky z hereckého podsvětí
Vtipne je, ze porota vubec nemela v nove kategorii prehled, navic je blogu nepocitane. Tak si Petra Soukupova, ktera v porote byla, vzpomnela na svou kamaradku Marii a bylo to..
Vložil: Anna, 22.02.2016 10:41
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ještě k Frankovi: Ano na první pohled dosáhli Španělé demokracie dříve, možná však jen díky tomu, že Franko umřel poněkud dříve, než se stačil zhroutit komunismus, jakkoli je použití tohoto slova pro režim, který jsme tu měli, sporné. Pod povrchem však zůstalo neblahé dědictví, jak v myšlení lidí,... tak ve vztahu k autoritám, tak ve vztahu k správnímu uspořádání země, atd. atd. Stačí poslouchat lidi, stačí sledovat současné snahy o objasnění toho, jak to vlastně v 30. letech bylo. Dlouho se o všem mlčelo, takže to vypadalo, že společnost se s událostmi vyrovnala dřív než my s "komunismem", ale není tomu tak. Mnohé vyplulo na povrch v době současné ekonomické krize, která je i krizí společenskou, viz kniha Antonia Muňoze Moliny Todo lo que era sólido a dalších. Myslím si naopak, že španělská společnost si v mnohém nese určitou zátěž dodnes. Takže bych s těmi pozitivními prvky Frankovy diktatury zacházela poněkud opatrně. Ale o Frankovi kniha B. Kurase není, takže už bych tu debatu dále asi nerozváděla.
Vložil: jan lukavec , 22.02.2016 10:19
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ta Kurasova věta o africké populační explozi, již si nezavinili sami Afričané, je podle mne surová. Sugeruje představu, že Afričané jsou nějaký odlišný živočišný druh, u kterého tolik nevadí, když jejich děti umírají na podvýživu nebo na nemoci, které z hlediska Evropanů není natolik těžké ani nákladné... vyléčit.
Vložil: jan lukavec , 22.02.2016 10:11
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Ad Franco. Jde jistě o velmi spornou postavou. Ale například podle francouzské historičky Andrée Bachoudové Frankova diktatura poskytla svým dlouhým trváním Španělsku prostor pro přechod do moderní doby. Víc přirozeným během věcí než tvůrčí politikou umožnila, aby starosvětské obyvatelstvo, traumatizované... už samotnou myšlenkou na změnu, vykročilo na cestu vedoucí do moderního světa. Po letech své vlády zanechal podle ní Franco Španělsku své „nedědictví“: demokracii, která měla legitimní právo jeho způsob vlády zavrhnout. Každopádně se nedá popřít, že se Španělsko dočkalo demokracie dříve než země, v nichž vládl komunismus – ať už to bylo Frankovou zásluhou či jemu navzdory. Pojem "fašismus" má hodně významů, ale odvažuji se tvrdit, že ten, který mu dává Tomáš Havel, není převažující.
Vložil: tomáš havel, 21.02.2016 16:51
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Pan Kuras suše konstatuje věci, jaké jsou. Dokonce podle ukázky s vámi není v rozporu, když říká, že Evropa cosi Afričanům vnucuje (vnucovat znamená něco dávat bez ohledu na názor, dokonce i na potřeby obdarovaného, který prostě nemá na výběr). Pořád nevidím, co je na tomto konstatování nehorázného?... Ledaže byste mu vyčítala to sebemrskačství, ale Evropa si už přece musí uvědomit zkázonosnost své falešné humanity, kterou neustále praktikuje - vnucuje své hodnoty a výdobytky tam, kde není zájem (samozřejmě, že za tím stojí úplně jiné motivy než láska k bližnímu). Mně se naopak na panu Kurasovi líbí, že se nebojí píchat do našeho vlastního, prohnilého vosího hnízda.
Vložil: Marie, 21.02.2016 13:16
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Přála bych Afričanům, aby měli na výběr, jestli o tu tak nezištnou a blahodárnou pomoc, soucit a štědrost ze strany Západu v posledních pár stech letech stojí, nebo ne...
Vložil: tomáš havel, 20.02.2016 18:32
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Marie, co vám na té větě připadá nehorázného? Fakticky jí podle mě nelze nic vytknout. Je pravda, že je to řečeno bez obalu, takže já bych ji označil za max. bezohlednou. A literatura faktu by měla být bezohledná. Už dávno nemluvíme, jak nám zobák narostl. Škodíme si.
Vložil: tomáš havel, 20.02.2016 18:14
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
to J. Lukavec 1) nemohli - v Islámu totiž tyto bizarnosti z principu věci nabývají platnosti zákonů. Slovo "bizarnost" v tomto případě nepoužívám v bagatelizujícím slova smyslu. 2) V našich zprávách se také občas objeví názor, že právo šaría by nám (Evropanům) jenom prospělo... 3) Fašismus patří k aktivistickým... režimům - jako nacismus a komunismus. Sjednotit lid, u fašismu na principu extrémního nacionalismu, nenávisti k liberálním demokraciím (Francie, V. Británie), na troskách dekadentní demokracie postavit nový, lepší svět, sociálně spravedlivý (korporativismus), církev je přirozený konkurent, proto s ní měl Mussolini velice složité vztahy, chtěl dobývat území (Rakousko před Anschlussem, Habeš). Na rozdíl od toho byl Frankismus vysoce konzervativní, církev považoval za významnou oporu, zhlížel se v dávné minulosti (chtěl se vrátit k zlatým dobám španělského království). Nesnažil se dobývat území, neuzavíral hranice, naopak se Franco snažil vést vstřícnou politiku vůči západní Evropě či USA, země byla, nejen ekonomicky, otevřená světu (na rozdíl od východního bloku). Mussolini, Hitler, Lenin byli programoví zločinci, Franco v žádném případě (předal moc, obnovil monarchii, nesnažil se vybudovat režim na věčné časy). Fašismus byl příjemnější alternativou komunismu (bez třídní nenávisti a tř. boje, bez hospodářské, příp. i fyzické likvidace antagonist. tříd atd.), zatímco Frankismus byl přesným opakem levicových diktatur. ad Anna - musíte se na to podívat v rámci dané doby a geopolitických tradic. Já kdybych si býval mohl zvolit mezi normalizovanou ČSSR a frankistickým Španělsko, neváhal bych ani minutu (je tam tepleji, mají tam Real Madrid a angličáky se tam tenkrát daly běžně koupit v normálním obchodě). A španělští Bourboni by bez Franka možná nedopadli přímo jako carská rodina v SSSR, ale na trůn by se rozhodně nevrátili (trochu nechápu, proč je ta krásná, sympatická rodina svému zachránci, který za ni odvedl špinavou práci, tak ostentativně nevděčná). Na Vaši otázku by se asi dalo jednoduše odpovědět - Franco odvedl špinavou práci za ty, kteří to měli v popisu práce a selhali.
Vložil: Marie, 20.02.2016 14:44
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
To je zvláštní, čekala jsem spíše diskuzi nad podle mě nehoráznou větou z knihy „Africkou populační explozi si nezavinili sami Afričané, vnutila jim ji západní medicína a potravinářství. A klasické evropské vlastnosti zvané soucit a štědrost. Bylo by to krásně bohulibé, kdyby to tak drasticky nekontrastovalo... s krutou lakotou, jaké se Západ dopouští na populaci vlastní."
Vložil: Anna , 20.02.2016 14:20
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
Asi by se zde mělo diskutovat spíše o knize, ale u společenské literatury lze snad předpokládat i širší diskusi. Byla bych ráda, kdyby pan recenzent trochu více rozvinul ty pozitivní prvky generalissima Franka a jeho autoritářského režimu. Nějak jsem žádné takové nezaznamenala. Asi jsem špatně studovala,... ráda si doplním vzdělání.
Vložil: Vojta Matocha, 20.02.2016 10:46
Míková, Marka: Žvejkačky
V mém vydání jsou esemesky stejné. Možná náhoda, možná ne. Tajemné.
Vložil: jan lukavec, 19.02.2016 21:33
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
1) Různé bizarnosti a podivnosti najdeme u všech náboženství a kultů (nebo alespoň v jejich minulosti), takže podobným způsobem bychom mohli zpochybňovat všechna vyznání. A přesto je věřících mnohonásobně více než těch, kteří se snaží nevěřit v nic. 2) Jen v Čechách je muslimů podle některých odhadů... až 22 tisíc. A pokud zrovna policejní těžkooděnci bezdůvodně nevtrhávají do pražské mešity nebo muslim organizující humanitární sbírku na pomoc syrským křesťanům není pobodán nožem, v našich zprávách se příliš neobjevují. Jsou zřejmě natolik integrovaní, že o jejich vyznání často ani nevíme nebo tím většinovou společnost nijak zvláště nedráždí. Některé své zvyky změnili, jiné ne, aniž by přestali být muslimy. Líbí se mi příklad USA, kde byl roku 2006 první muslim zvolen do amerického Kongresu. Stal se jím Afroameričan a konvertita z Michiganu Keith Ellison, který svou poslaneckou přísahu složil na anglický překlad Koránu z pozůstalosti jednoho z otců zakladatelů Spojených států Thomase Jeffersona. U českých muslimů jistě existují jevy, které se nám nemusí líbit (před lety jsem například u zmíněné pražské mešity viděl vylepené protižidovské nálepky), ale extremisty najdeme v každé společnosti. A pokud bude český prezident nadále o muslimech mluvit jako doposud, právě onu extremistickou složku může u místních vyznavačů Alláha výrazně povzbudit a posílit. Zemanova slova o islámu jako „náboženství nenávisti“ tak bohužel můžou fungovat i jako sebenaplňující se proroctví. 3) Hitler a Mussolini výrazně přispěli k Frankovu vítězství v občanské válce, Frankův režim je označován jako fašistický (http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/fascism) i polofašistický, případně se v souvislosti s ním mluví i o „křesťanském fašismu“. Na rozdíl od Hitlera je ale Franco postavou dost ambivalentní, na které jistě najdeme i některé pozitivní prvky. Zvláštní je pak případ Antónia Salazara, zakladatele korporativistického autoritářského režimu, který byl dokonce zvolen největším Portugalcem všech dob...
Vložil: tomáš havel, 18.02.2016 09:52
Kuras, Benjamin: Jak zabít civilizaci
1) To, že vrcholný představitel církve, Velký Ájatolláh, zároveň hlava teokratického státu, zakáže smát se na veřejnosti bych zase za takový detail nepovažoval. Zákaz stavění sněhuláků je už jen důkaz naprosté absurdity (z Euroatlantického hlediska) Islámu - nevím, jestli by v současné Evropě byl jakýkoli... neislámský fanatik schopen toto vůbec vymyslet. 2) Je vysoce nepravděpodobné, že by se vyznavači Islámu dokázali (a chtěli) do naší kultury integrovat - museli by rezignovat na spousty svých principů (nejen těch extremistických - např. respektovat právo spolustolovníka pít víno nebo být schopni snést, že se ve školní jídelně vaří vepřové; nebo otázka halal - mimochodem povolený výjimkou EU, i když mnohem méně trýznivé zacházení třeba s pejskem může být podle zákonů na ochranu zvířet tvrdě postihováno) - to může být samozřejmě také napadeno jako detail. 3) Proč házíte generála Franka do jednoho pytle s fašisty, komunisty a nacisty?
Vložil: jan lukavec, 11.02.2016 09:02
Líman, Antonín: Věčný polštář z trávy (in MfD)
S vysloveným názorem si dovoluji nesouhlasit. Netuším, co je útočeného například na mém tvrzení, že A. Líman spojuje tradice odlišných kultur, čímž dodává globalizaci tolik potřebnou hlubší dimenzi. V něčem chválím, v něčem kritizuji, snažím se - pokud možno - o nečernobílý pohled. Pana Límana jsem... v životě neviděl ani jsem se s ním nikdy nesetkal, o žádný osobní útok mi rozhodně nešlo. Pokud ale Kája Macura považuje za "osobní útok" jakýkoli text, který danou osobu stoprocentně neadoruje a nepodkuřuje jí, je to spíš záležitost jeho velmi specifického chápání slovní sémantiky...
Vložil: jan lukavec, 08.02.2016 12:09
Konference Do černého 2016
Nejsem mluvčím ani zaměstnancem Městské knihovny v Praze. Sám za sebe můžu napsat jen to, že s popsaným jednáním jsem se v pobočce na Mariánském náměstí nikdy nesetkal, ač tam chodím pravidelně. Vyloučit se ale samozřejmě nedá, smůlu na konkrétního člověka můžeme mít kdekoli.
Vložil: Jakub K., 08.02.2016 10:14
Konference Do černého 2016
Sestupme ze vzdušných zámků (viz témata v článku) zpět na zem, neboť jen tam se jakékoli komunitní prvky ustavují. Vztah pracovníků ústředí MK na Mariánském náměstí je tristní. Nedávno jsme tam s dcerou zašli - vstup s batohy a tašky je zakázán, hlásají cedule na vstupních dveřích, musíte odložit... do šatny. Odložili jsme, byť to - kvůli péči pomalého, obézního chlapíka - trvalo věčnost. Když jsme knihy vypůjčili a chtěli batohy a bundy, v šatně nikdo. Po 10 minutách čekání jsem se obrátil na pracovníky sedící naproti, v příjmu vracených knih. Slušně jsem se jedné paní zeptal, netuší-li, co mám dělat, když chci kabát a v šatně nikdo. Obořila se na mě dost hrubě, proč je jí proboha ptám, že se šatnou nemá knihovna nic společného, a pak si ještě s pánem vedle na můj účet vyměňovali pohledy a komentáře stylu "no takového debila...". Jak na tomhle budovat vstřícnou instituci? Tož tak - je to o lidech. Běžně chodíme do pobočky na Korunní, a ta skutečně žije a lidé (a děti!) se tam pravidelně stahují na projekty a akce. A zaměstnanci je chápou jako partnery, ne jako odpudivý hmyz...
Vložil: Kája, 07.02.2016 22:08
Líman, Antonín: Věčný polštář z trávy (in MfD)
Tohle bych nenazval kritikou, ale celkem dost osobním útokem. Je v tom opravdu dost hnusu, Lukavec nenechal doslova na autorovi nit suchou a podepřel to několika obviněními. Výbojný to býček...
Vložil: Jiří Janáček, 20.01.2016 22:50
Hájek, Pavel (ed.): Čertova kuchyně
Vážení, takovéto recenze si raději odpusťte.
Vložil: Pavel Hájek, 20.01.2016 12:54
Hájek, Pavel (ed.): Čertova kuchyně
Coby autor si dovolím jen pár upřesňujících řádek Spoluautorství Pavla Kracíka - je pravdou, že jsme na knize začali pracovat společně, ale po deseti letech práce jsme zjistili, že naše cíle jsou odlišné: Pavlovou prioritou byl pohled etnografický, můj kulturně/literárně-historický. Nakonec jsme... se, po oboustranné dohodě, rozhodli si práci rozdělit na "mé" a "jeho" texty. Plně jsem Kracíkem navržený způsob rozdělení textů respektoval - a to i v případech, které by bylo možné označit za sporné - stejně jako jsem respektoval jeho přání nebýt v knize uveden. K žádnému vykrádání bývalého spoluautora, či jakémkoli zneužívání jeho práce tedy nedošlo. Metoda - jak jsem již napsal výše, mou prioritou byl a stále zůstává pohled literárně/kulturně-historický, nikoli striktně etnografický. Eklektičnost tedy považuji spíše za přednost - také proto se v názvu objevuje slovo "receptář". toť vše Pavel Hájek
Vložil: Space23, 09.01.2016 12:08
Hůlová, Petra: Macocha
Bravo! Naprosto strhujici jak dejove, tak obsahove. Petra Hulova v tomto romanu nenecha ctenare ani na okamzik vydechnout. Je to uzasna vypoved zeny na pokraji nervoveho zhrouceni. Gejzir tryskajici z hlouby duse na povrch a zalevajici ctenare proudem tu ledove tu vrouci vody primo za krk. Vzpmomnel... jsem si pri cteni Macochy na podobnou zivelnost v Topolove Sestre. Zdanlivy zmatek, ktery ctenare nuti byt stale ve strehu, aby nevynechal drobne detaily, bez kterych se mu zakonite vyznamova stavba knihy zriti. Nesouhlasim ani s jednou z vyse zminenych recenzi. Naopak se mi zda, ze oba recenzenti se asi jakoby branili tomu nechat se strhnout zpusobem vypraveni Hulove. Ac o autorce cervene knihovny, nelze chtit cist jako cervenou knihovnu. Ta se nachazi asi v jinem a svetlejsim patre. Ja musim autorce podekovat za ac utlou, tak o to hutnejsi knihu, ktera byla opravdovym zazitkem pro oci i ducha.
Vložil: Antonín Kudláč, 29.12.2015 11:30
Balík, Stanislav; Fasora, Lukáš; Hanuš, Jiří; Vlha, Marek: Český antiklerikalismus
O založení "bezvěrecké církve" se pokoušela už za první republiky Volná myšlenka, a už tehdy to byla naprostá utopie. Tím spíše dnes.
Vložil: mp, 28.12.2015 21:37
Sís, Petr: Tibet. Tajemství červené krabičky
V Městské knihovně (www.mlp.cz) je přítomno k půjčení 24 svazků.
Vložil: václav švehla, 28.12.2015 17:38
Sís, Petr: Tibet. Tajemství červené krabičky
Dobrý den, prosím dlouhou dobu schání tuto knihu od Petra Síse Tibet, rád bych si ji půjčil, koupil hlavě přečetl. Pokud by někdo ohl tuto knihu i půjčit budu veli rád. a poctivě ji vrátím. Děkuji V. Švehla
Vložil: Vojta, 25.12.2015 18:09
Černá, Olga: To je Praha
Moc děkuji za mobilní aplikaci!!!
Vložil: hejl, 15.12.2015 12:22
Doležal, Bohumil: Události
Prosim moc Prosim přidejte nebo mi pošlette foto běkuji pamětnik z pekařuv syn děkuji moc
Vložil: Josef Škrábek, 25.11.2015 11:02
Gruša, Jiří: Beneš jako Rakušan
Jen poznámka ke slovu "hudeln". Sudetští Němci měli přísloví "nur nicht so überhudeln, das get schon langsam auch". V dialektu je obtížné vyjádřit akusticky alespoň přibližně správné znění„no net sou übe hudl, des gejt scho longsom á."Grušova kritičnost je místy dosti podpásová. Beneš – jako každý... kdo něco dělá – také ledacos zkazil. Ale poukazovat na jeho slabý hlas (na přednášce v Brně řekl „jeho huhňavý a plačtivý hlas“). Beneš se mi v mnohém nelíbil, nejvíce v tom co neudělal a udělat měl: když už byl prohrán zápas o alespoň poněkud demokratickou republiku, neměl se svými podpisy podílet na vytváření zdání legitimity února 1948. Komu se nelíbí slabý, huhňavý a plačtivý hlas, o tom si můžeme myslet, že by mohl být nadšen energickým hlasem soudruha Hitlera. Ale Grušu z toho nepodezírám. Samozřejmě nemohu vě+dět, jak bych se já v jeho situaci zachoval. Josef Škrábek
Vložil: jan lukavec, 18.11.2015 22:08
Veselý, Karel (et al.): Made in Japan: eseje o současné japonské popkultuře
Opraveno, omlouvám se.
Vložil: jiri v., 18.11.2015 13:11
Veselý, Karel (et al.): Made in Japan: eseje o současné japonské popkultuře
Prosím, opravte si v textu jméno japonské posvátné hory. "Fidži" je souostroví v Tichém oceánu. :-(
Vložil: ivan, 15.11.2015 10:28
Bárta, Miroslav; Kovář, Martin (eds.): Civilizace a dějiny. Pohled dvaceti českých vědců
Nepoužívajte slovné spojenie "ukrajinská kríza", lebo to nie je žiadna kríza, ale rusko-ukrajinská vojna.
Vložil: Milan, 13.11.2015 13:09
Bárta, Miroslav; Kovář, Martin (eds.): Civilizace a dějiny. Pohled dvaceti českých vědců
Dobrá práce českých historiků,kteří na pozadí ukrajinské krize a do toho zapadající současné migrační krize o které netušili,že vznikne, napsali velice strukturované historické kompendium o euroasijské oblasti a jako dodatek je zahrnuta i americká historie. Velmi dobrá je ta stručnost ve které každý... historik psal.Kniha nechává mnoho nezodpovězených závěrů ke kterým autoři došli v jednotlivých kapitolách lidské historie. Odpovědi přinese budoucnost a bude to" Méne tekel..".,na tento historicky prověřený verdikt se zapomíná ,ale k němu to vždy dospěje a je úplně jedno jestli to bylo vědomé nebo nevědomé jednání států a civilizací.
Vložil: Juan Zamora, 04.11.2015 17:41
Horská, B. M.: Pach smrti
Druhá autorčina kniha Brouk, v níž vystupuje zmiňovaná inspektorka, dnes obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku. Reprezentativnost ocenění poněkud oslabuje fakt, že bylo zasláno jen 5 titulů, což je však obecný problém této soutěže: knih je někdy více (jako třeba v předchozím... ročníku) a jindy méně. Jedna z porotkyň se na předání navíc vyjádřila, že si vlastně zaslané knihy byly tak nějak podobné a jde o lepší průměr. Tak uvidíme za rok ;)
Vložil: nikola, 23.10.2015 10:04
Nezval, Vítězslav: Moře, láska má
jw velmi pekna paci sami a velmi som fanusicka zurijej vege a mario cimaro
Vložil: Goldman , 16.10.2015 11:19
Urban, Miloš: Poslední tečka za rukopisy
Poslední tečka za rukopisy ???? Přátelé, tak poslední tečku za rukopisy jsem udělal já. RZH,RKD, Píseň Vyšehradská, Milostné písně krále Václava, atd. Nejedná se nějaké záhady . Je potřeba číst co je tam psáno a pak se Vám sám autor textů ukáže.
Vložil: Kateřina Tichá, 09.10.2015 19:56
Vavrouška, Petr: Polské duše
Po přečtení recenze jsem si knihu koupila a je skvělá. Netušila jsem, kolik zajímavých osobností se silnými životními příběhy v Polsku žije. A jak může být pro nás Polsko inspirativní.
Vložil: Tapi, 02.10.2015 23:38
Denemarková, Radka: Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková je úžasná spisovatelka. Její přístup ozhodně není prvoplánový a už vůbec ne jednoduchý. Ona se probolí ke svým knihám a dává jim vše. A její knihy to dávají zase nám. Její díla člověka pohltí a nutí přemýšlet. Díky za takové autorky. Myslím, žemůže být pyšní na to, že takovou spisovatelku... česká literatura má :)
Vložil: redakce, 02.10.2015 21:19
Černá, Olga: To je Praha
Pro mobily ano, chystáme, a každou pomoc přivítáme!
Vložil: Vojta, 01.10.2015 23:12
Černá, Olga: To je Praha
Nádherná kniha. A jeden dotaz do pléna, s knihou nijak nesouvisejíci, ale nevím, kde jinde se zeptat: bude mít iLiteratura verzi stránek pro mobily? Bylo by to moc fajn, většinu článků přečtu v tramvaji na cestě do práce :-)
Vložil: JUDr.Karel Vlk, 29.09.2015 08:09
Novotný, Robert; Šámal, Petr (eds.): Zrození mýtu. Dva životy husitské epochy (in LtN)
Jsem ročník 1942 a ve škole a ve škole nám bylo podáváno husitství veskrze kladně. Až pan historik Čornyj podal dobu věrohodně.Mně se na husitech nelíbilo, že ničili památky.Ale bohužel jako každá nová myšlenka-mistr Jan Hus,skončila záporně.Tak skončily všechny revoluce, které začaly ideály a skončily... krví, například francouzská.
Vložil: Viva, 16.09.2015 13:49
Vaculík, Ludvík: Cesta na Praděd
Pozoruhodna knizka, do tychto rusnych casov posobi ako balzam na nervy... Vrele doporucujem!
Vložil: jmh, 25.08.2015 20:50
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Ano, spadá. Protože nemáme na poezii speciální škatulku, bereme ten termín v jeho širším významu "krásné literatury", nikoli pouze prózy.
Vložil: Pavla, 25.08.2015 20:18
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Poezie spadá do oddílu beletrie česká?
Vložil: Asle Sida, 19.08.2015 22:34
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Ano, Elsa je nádherné monstrum, je skutečným zjevením na poli české poezie, je naší radostí. Je velmi citlivá, přesná, překvapivá, uměřená, zásadová a inteligentní. A na rozdíl od jiných zvířat mluví krásným jazykem. Tedy, myslím, do našeho světa zapadá. Jenže je to chlap… Elsa je především bytost,... jejíž nesamozřejmost napájí její psaní. Objektivně zjistitelné pohlavní znaky v tomto smyslu nehrají roli. S kolegou Tvrdoněm jsme sice oba straight, ale to nám nebrání, abychom měli Elsu rádi. Zdroj
Vložil: kh, 19.08.2015 17:08
Láníková, Kristina: Pomlčka v těle
Jen menší poznámka, není to ta Elsa Aids, ale ten (on) Elsa Aids.
Vložil: Monika Kandriková, 12.08.2015 07:22
Šlechta, Vladimír: Rok Havrana
Možnože sa kniha rodila ťažko, ale číta sa ľahko. Ešte som ju neprečítala celú, ale baví ma sevšímvšudy. Doporučujem všetkým čítavcom. Akurát neviem čo to tí českí sci a fantastickí autori majú, keď dávajú babám mená Skočdopolová (alebo Doskočilová.) :D:D A prečo v ich knihách skoro stále prší :D :D... (v luhoch aj lesoch, ale aj v mestách ako je Tábor napríklad :D)
Vložil: Ivan Vomáčka, 30.07.2015 23:38
Zábranský, David: Martin Juhás čili Československo
Aha! čili slovní odpověď na otázku po počtu prstů na ruce nebyla uznána za dostatečně silný důkaz toho, že nejsem robot. Nerobot píše číslice... Jen jsem psal (obšírněji a elegantněji, podruhé už mě to nebaví), jak mne zklamalo redakční zpracování románu nakladatelem, resp. dvěma dámami uvedenými v... tiráži coby redaktorky. Buď je to tím, že nakladatel je na Slovensku a zmíněné zaměstnankyně neovládají češtinu, nebo - méně pravděpodobně - je ona zmetkovitost součástí vyššího plánu na vytvoření jakéhosi gesamtkunstwerku, v němž vše (nejen text sám) je jaksi úmyslně hnuté, zkreslené a tím provokující. Typografie by tomu ostatně nahrávala. No a pak jsem vyčetl jen pár příkladů z prvních cca 50 stran (do okamžiku hrdinova dočasného vymanění se z mateřské dělohy a následného zamanění se tamtéž): chybné použití minulého přechodníku (-ajíce místo správného -uv), chyba ve shodě podmětu s přísudkem (měkké "i" místo správně tvrdého ženského), barbarská chyba v pokusu o francouzštinu ("les petit comuniste" místo správného "petits communistes", bez členu či maximálně se členem neurčitým, se znaky plurálu a dvěma "m"), "ručičkami" nikoli hodinovými nýbrž dětskými, naprostá ignorace pravidel dělení slov na koncích řádek, atd. atd. No a chtěl jsem podotknout (snad i podotkl, nevzpomínám si), že to je dost velká škoda. Možná si autor měl konečnéou podobu bedlivěji pohlídat. Přijde mi, že ta kniha by za to, chudák, stála. A radil bych případný dotisk neřkuli další vydání v této podobě blokovat. Snad jsem hnidopych, nevím. Ivan
Vložil: Ivan Vomáčka, 30.07.2015 23:21
Zábranský, David: Martin Juhás čili Československo
Nevím, jak tenhle trik funguje. Jeden příspěvek mi sežral beze stopy... Buďte s Bohem!
Vložil: Janatová Sylva, 23.07.2015 18:06
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Kraviny...jestli bůh dopustil to že tu vůbec nácí homosexualové jsou a budou tak proč se tomu bránit...říká se že bůh má s každým z nás náký záměr a vy proti tomu pořád něco máte...
Vložil: Míla, 23.07.2015 13:20
Viewegh, Michal: Zpátky ve hře (in HN)
Už dlouho jsem větší hovadinu nečetla. Ještě, že jsem to nekupovala, byl to dárek, ale škoda 300 Kč. Hned letěla do popelnice.
Vložil: Bohumila, 20.07.2015 15:54
Urban, Miloš: Sedmikostelí
Mně se kniha líbila a určitě jsem se nenudila.Nemohu hodnotit další-mám je v seznamu...
Vložil: Josef Veselý, 17.07.2015 15:28
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Velmi výstižná recenze. Pro kulturního člověka je toto Vackovo dílo opravdu téměř nečitelné. Nedávno jsem tento paperback koupil ve Fischerově knihkupectví v Praze ve slevě za 50,- Kč, a i to pokládám za vyhozené peníze. Proč v Dauphinu namísto toho raději nevydali překlad knihy Uneinholbarkeit des... Verfolgten?
Vložil: Juta, 14.07.2015 00:10
Váchová, Šárka: Chaloupka na vršku
Všechna chvála, souhlasím s ostatními. Mám pouze výhradu ke knižnímu vydání, a to jsou chyby tisku. Ještě jsem nedošla s dětmi do konce, ale vady jsem našla již tři. Nepamatuji si, aby se toto dříve v knihách objevovalo... Zřejmě tisk v Číně... To je moc smutné. Aby českou chaloupka na vršku nedostal... k tisku český vydavatel, ale Česká televize to posílala tisknout "Made in China". Jinak si to nedovedou vysvětlit. Všechno rychlokvas za co nejnižší cenu...
Vložil: Marie, 08.07.2015 08:28
Sjezd spisovatelů 2015
Přesto ta zmiňovaná věta opravdu není nejšťastnější...
Vložil: jovanka šotolová, 08.07.2015 07:24
Sjezd spisovatelů 2015
To Michal Rusek: nejsme politický web, ale literární časopis. Tento web vám nabízí přes 9 tisíc článků zcela zdarma, vytváří je cca 200 přispěvatelů ročně a provoz zajišťuje deset redaktorů a publicistů - nemáme žádného placeného zaměstnance, přesto si u nás můžete denně přečíst něco nového. Pochopitelně... jsme vděčni za každou finanční podporu: ambasáda USA je jeden z mnoha subjektů, které nám v minulosti nějakou dotaci, grant nebo dar poskytly, některé dotace byly i významně vyšší než tato. Na obsah webu žádné dary ani dotace vliv nemají, na druhou stranu bez těchto financí bychom projekt těžko dlouhodobě mohli rozvíjet. Více viz dole, záložka Sponzoři.
Vložil: jmh, 07.07.2015 11:11
Nejedlý, Jan: Mistr sportu skáče z dortu
Ten popěvek o minovém poli má ještě druhou sloku: "Já jsem vůl, ty seš vůl, / my jsme oba voli, / protože skáčeme / po minovém poli."
Vložil: Michal Rusek, 04.07.2015 19:17
Sjezd spisovatelů 2015
Autor je, zdá se, přímo míra objektivity. >>I anarchista Slačálek oproti němu působil informovaně, sečtěle a nepředpojatě.<< Jistě, s anarchistou Slačálkem nemusí každý souhlasit, ale výrok, že "působí" informovaně a sečtěle... Nu, zřejmě na tento úhel pohledu má nemalý vliv sponzor tohoto webu, tedy... ambasáda USA. To jsme to s nezávislostí literatury dopracovali...
Vložil: Yoker, 27.06.2015 01:40
Radůza: Čáp nejni kondor
PROTOŽE TEXT NELZE ČLENIT NA ODSTAVCE, POUŽÍVÁM MÍSTO NICH ---000000000000000--- Na dvorku slepice, kachny, husy. V chlívku koza Betýnka. Králíci v králíkárně. Kočka, co má prašivinu. Skoro celý rok bláto. Všude hovna ... My to známe, Radůzo! Já i řada mých vrstevníků. ---000000000000000--- Ono,... když z kalendáře lidstva vytrhneme těch posledních 50 až 100 let, tak tam nezbyde skoro nic jiného. Jen ten úzký, nezprostředkovaný život s přírodou, se zvířaty, s lidmi kolem. Skutečné zážitky. Skutečné pocity a city. To je to, co umělec musí mít. Bez toho to nejde. ---000000000000000--- To, jak Radůza nějakou dobu vyrůstala u prarodičů na vesnici, ji spojuje s umělci zhruba o generaci staršími. Uvedu dva: Jaromír Nohavica, Lucie Bílá. Radůza zkrátka kotví ve světě o generaci starším. Svými pocity, svým elánem, svou opravdovostí. „Čáp nejni kondor“ ukazuje podhoubí, z kterého její písničky vycházejí. Knížka by ovšem byla krásná i sama o sobě. ---000000000000000--- Je útlá – 69 stran. Ale děj spěchá rychle kupředu: „Dneska už je zejtra.“ Jak jednoduché a krásné! Jako sám pohyb času. O němž nikdo neví, co je vlastně zač. ---000000000000000--- Kolik jen se toho stane na první stránce! : „Je to zajímavý, co ten králík vevnitř má ... Vidíš, Raduško, tohle je srdíčko. Taky máš takový. Babička ti ho dá do poliuky, můžeš si ho sníst. Na, tu máš, pacičku. Usušíme ji a budeš si s ní hrát.“ ---000000000000000--- Ten spád děje Radůza dociluje - kromě přímé řeči - i krátkými větami, které odpovídají i věku hlavní hrdinky a vypravěčky (5 let). Je to samozřejmě její parketa – vždyť celý text písničky se musí vejít na ubrousek v kavárně ... ---000000000000000--- Jen ten vydavatel! Jako bych ho slyšel: „Je to pěkné, Radůzo. Opravdu. Ale je toho MÁLO ... No, víte co, my to vytisknem velkými fonty, aby toho bylo víc.“ To samé kdysi vzkázal vydavatel Franzi Kafkovi. Když se mu do rukou dostala jeho první knížka ... ---000000000000000--- Ještě jedna věc vtahuje čtenáře do děje: Hlavní linka příběhu je často v přítomném čase. Třeba: „Vlezu si k němu do boudy a jíme lívance. Jednou kousnu já, jednou Aryn. Babička má radost, že mi chutná.“ (str. 10) Cítíte tu sílu? ---000000000000000--- Pořád hovořím, ale ještě jsem se nedotkl otázky: „Může to být čtení i pro děti?“ Nuže: spíše ne. V mládí se člověk dívá dopředu. Ve dvanácti si nebude číst o tom, jak v pěti letech chodil po dvorku. Ještě nemá ten odstup. Čte buď pohádky nebo vyfabulované příběhy pro děti/mládež. ---000000000000000--- Ale „Kondor“ není vyfabulovaný příběh. Je to osobní výpověď člověka, kterému je pět let. Byť, samozřejmě, umělecky ztvárněná. Takové knížky čtou lidé, kteří už mají něco za sebou. Jsou schopni se dívat zpátky. Mají odstup a nadhled. ---000000000000000--- V rodině prarodičů běží život jinak než v rodině rodičů. Oni už do práce nechodí, nikam nespěchají, mají čas ... Vědí, co je opravdu důležité a co ne. Nemají už sice tolik energie, ale to je možná plus. Ten vnouček/vnučka tak má dost času si vše prohlédnout, prozkoumat to a popřemýšlet o tom. A jaksi se tak nějak „aktivně zapojit“: ---000000000000000--- „Čuchám ty smrady a vůně z prádla. Babička mě vždycky nechá pomáhat. Všecko mi ukáže a řekne jak s tím. S prádlem, s řepou, s žehlením, můžu už i sekat srpem. Jsem na to pyšná. Baví mě to. Nejradši chodím na řepu. Mám svoji motyčku a s tou pěkně jednotím. Vždycky nechám jen tu nejpěknější sazeničku.“ (str. 66) ---000000000000000--- Vidíte: pere s babičkou prádlo, jednotí řepu (má svou motyčku!), seká srpem ... Je na to pyšná! Aby ne. Vždyť už umí to, co dospělí. Je užitečná. Cítí, že už je skoro velká. Opravdu pracuje! To je vážná a důležitá věc: vždyť přece práce – a především společná práce – je jeden ze základních kamenů společnosti. Drží společnost nad vodou a pohromadě. ---000000000000000--- Ti starší lidé si také nedávají tolik pozor na jazyk. A tak se člověk leccos dozví: „Mně se líbí, když k nám přijdou ženský. Povídaj si hezky. Ptaly se babičky, jestli už mámu rozvedli. Musela jsem jít hned spát.“ (str. 18) ---000000000000000--- Nebo: „Babička si v seknici povídala se strejdou Emilem. Srkali kafe a mluvili. Vo dědoj. Vo tom, jak jeho táta honil jeho mámu kolem chalupy ...“ (str. 63). Úsměvná historka. Já - jak jsem o generaci starší než Radůza - tak vidím až hluboko do toho Rakouska-Uherska. A tam jsou teda VJECI! ---000000000000000--- Ta Radůzina vesnice je důležitá i kvůli zvířatům. Lidé z města to nechápou, ale my víme, že zvířata se od nás moc neliší. Mají své city, pocity. Nepřetvařují se. Bůh ví, co všechno vědí. Občas to vyplave napovrch: ---000000000000000--- „Přišla ke mně moje husa. Je poslední, co nám zbyla. Ostatní jsme už snědli. Tahle je ochočená a je moje. Zobákem mi začala přejíždět po předloktí a tak drobně mě jako štípala. Trochu to lechtalo a trochu hladilo a zvedlo mi to náladu. Husa tak jako potichu hujhala ...“ (str. 53) ---000000000000000--- Některé příhody dostávají odstupem let zvláštní nový kontext. Úsměvný, hrozivý nebo tak. Jako u té příhody s kondorem, která dala knížce název: „Dost jsem si oddechla, že už se nemusím bát jít ven. Protože děda říkal, že v Americe nejsou jenom kondoři, ale taky imperialisti. A když je to tak daleko, že k nám nedoletí ani kondor, tak imperialista už tepr né. ...“ (str. 29) ---000000000000000--- Jo. Za starými časy padla opona: Imperialista už je tady – teď aby k nám ještě doletěl i ten kondor! To už by člověk nemoh ani vyjít na dvorek. A zanadávat si. ---000000000000000--- „Děda sedí na zápraží. Šteluje rádio. Chytá různý stanice. Nejvíc ze všeho by chtěl chytit Albánii. Prej to je exotika. ... Sedím vedle něj a obdivuju ho.“ (str. 65) Jak tomu ta Radůza ROZUMÍ! Vždyť my vlastně nechceme nic jiného! Jen občas trochu obdivovat. – No, a ta Albánie, to byla fakt exotika. Skoro jako Svobodná Evropa. To člověk někdy nevěděl, kam na ty kecy choděj ... ---000000000000000--- ---000000000000000--- ---000000000000000--- --- *** --- ---000000000000000--- Knížek, jako je „Kondor“, je víc. Třeba: ---000000000000000--- Dutka: U útulku 5 (Magnesia Litera – nominace) ---000000000000000--- Šabach: Šakalí léta (+ film) ---000000000000000--- Dousková: Hrdý Budžes (+ divadelní představení) ---000000000000000--- Liší se věkem vypravěče, prostředím, dobou. Ale jedno mají společné: jde o umělecky přetavené osobní výpovědi mladého člověka o realitě prožité doby. Takhle to opravdu vypadalo. Čestné pionýrské! ---000000000000000--- Ty tři knížky uvádím nejen proto, aby si čtenář „Kondora“ zařadil, ale také proto, abych ukázal, čím se „Kondor“ liší. To někdy není na první pohled zřejmé. Třeba když něco chybí. A mohlo by tam být! Viděl třeba někdo z vás bezdomovce před rokem 89? ---000000000000000--- Já teď ale ještě odbočím. A promluvím o věci dříve zcela samozřejmé, která ale teď, kdy jsou podemílány základy společnosti, již neplatí. Jde o nepsaný zákon, že rodina táhne za jeden provaz. Ten zákon platí jak v „Kondorovi“, tak i ve třech zmíněných knížkách: ---000000000000000--- Kačenka v „Hrdém Budžesovi“ je asi podobná mrcha jako Andrea Kroupová, ale my fandíme Kačence, protože je to rodina. ---000000000000000--- Ta vychovatelka v „Útulku“ řeže občas ty své svěřence vařečkou, ale bere se za ně tak, jako by to byly její děti: „Pane předsedo, vy o těch dětech mluvíte, jako by to byli p-p-psi.“ Protestuje. ---000000000000000--- A Radůza: „To vždycky jdeme s pytlem na kukuřici. Nesmí se to, ale my stejně jdem.“ (str. 13). Tak: rodina je bližší než kabát. ---000000000000000--- A teď už opravdu k té první věci, která v „Kondorovi“ chybí: týká se vztahu mezi rodinou/jednotlivcem a společností. ---000000000000000--- Třeba v „Útulku“: „Ano, jsou to děti, ale jsou to především vzteklí psi.“ Říká úředník, který je představitelem společnosti. A vyřazuje tak ty děti z útulku ze společnosti. Ten motiv se táhne celou knihou ... ---000000000000000--- U Šabacha jde v zásadě o rozpor mezi ideou socialismu a jejím uskutečňováním v praxi. Praxe pokulhávala za ideou. Nebo jí i odporovala. Nejvíc trpěla svoboda jednotlivce. Většinou kvůli blbostem. A tak byla praxe odsouzena k zesměšnění. A s ní i idea ... Šabachovou osobní tragédií je, že na rozpor se společností narážel už doma: jeho otec – plukovník ČSLA – na každou jeho námitku odpovídal dotazem: „A co jsi dokázal ty?“ ---000000000000000--- V „Kondorovi“ ale žádný takový rozpor není: Ta rodina (prarodičů) žije v souladu se společností. A tak celá knížka dýchá jakousi smířlivou harmonií. ---000000000000000--- A teď k té druhé věci. Začnu hned citátem z „Hrdého Budžese“: „Já myslím, že maj dost hloupý maminky a tatínky, samý horníky, zedníky a komunisty ...“ (str. 20). Něco takového by za nás nikdo neřekl! Ne proto, že jsme byli dobře vychovaní. Ale proto, že si nikdo z nás nemyslel, že horníci a zedníci jsou „dost hloupý“. To je totiž jako říct, že jsou póvl, plebs ... ---000000000000000--- Podobných poznámek je tam řada. Končí to až neskutečnou scénou se zákupeckou babičkou. Takovou zrůdu člověk potká tak jednou za život. Když má smůlu ... ---000000000000000--- Společenská vrstva, z níž Dousková pochází, se vyvyšuje nad ostatní. Ale ve skutečnosti je nečistá a odporná. Dousková se vynořila nad její hladinu a promluvila. Musíme jí být vděční! ---000000000000000--- Tato společenská vrstva má na korouhvi napsáno: „Svoboda, pravda, láska“. Nejsou to ale hrdinové táhnoucí do boje. Ani neškodné, komické figurky, jak se někdy prezentují. Jsou to nepřátelé na život a na smrt. Nepřátelé svobody, pravdy a lásky. Jsou u moci. A přitesávají společnost podle svých představ. Aby v ní nezůstalo místo ani pro svobodu, ani pro pravdu, ani pro lásku. Ani pro umění. ... A ani pro lidi jako je Radůza. ---000000000000000--- Já myslím, že je to právě Čistota, která je přivádí k zuřivosti. Proto, že jsou nečistí. A že je to právě Čistota, co nejlépe charakterizuje Radůzinu knížku „Čáp nejni kondor“. Tedy: Morální čistota. ---000000000000000--- Jeden z hrdinů těch krásných a hrozných povídek Horacia Quirogy říká: „Nada hay más bello y que fortalezca más en la vida que un recuerdo puro“. Není nic krásnějšího a nic, co by v životě posilovalo víc, než čistá vzpomínka. ... Cituje Dostojevského. ---000000000000000--- Existuje snad někdo, kdo by těmto věcem rozuměl lépe?
Vložil: Martina Rohlíková, 25.06.2015 10:28
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
První díl Altschulova metoda je čtivý, obsahuje překvapivé myšlenky a závěry a pokud si u některých pasáží vygooglíte co znamenají určité výrazy z náboženské židovské terminologie, budete při čtení nadšeni. Ale toto se nedá říci o druhém díle Piano live - to je nečtivé, v ději se ztrácím, filozofické... myšlenky nepřekvapivé. Na třetí díl už nemám sílu - nebo to bude lepší?
Vložil: jan lukavec , 15.06.2015 08:25
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Ano, pan Vaněk má pravdu, omlouvám se, opravíme.
Vložil: Antonín Kudláč, 12.06.2015 16:48
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Nekonvenční, ale zajímavé, alespoň podle mne. Zvláštním způsobem to rozšiřuje pohled na dané téma.
Vložil: jan lukavec, 12.06.2015 14:53
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
Ano, s tím souhlasím. Podle mne ani není možné se bez osobního vztahu do hloubky pořádně někým zabývat. Vysoká míra vcítění přitom může být jistě i prospěšná, pokud tedy nepřechází v nekritický obdiv a "slepou lásku". To, že se ale badateli začne předmět jeho badatelského zájmu zjevovat atd., už podle... mne je trochu nekonvenční.
Vložil: Antonín Kudláč, 12.06.2015 14:45
Grauová, Šárka (ed.); Křížková, Marie Rút: Slyšet a odpovídat (in Respekt)
K té míře osobního ponoření badatele do zkoumaného "materiálu": v českém prostředí se stále, zřejmě pod německým vlivem, považuje za jediné přijatelné bádání sine ira et studio. V zahraničí je ale už dávno běžný velmi osobní vztah vědce k tématu, který je většinou otevřeně v odborném díle přiznán. Souhlasím... ovšem s tím, že záleží hodně na tom, nakolik tento vztah deformuje výsledky zkoumání. Recenzovanou knihu jsem nečetl, zmíněnou Doležalovu o Toufarovi ovšem ano a nemám pocit, že by to Doležal nějak přeháněl. Je vůbec otázkou, kde končí věda, kde publicistika a kde prozaická fikce, ono se to často všelijak prolíná.
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.06.2015 22:38
Viewegh, Michal: Zpátky ve hře (in HN)
Jen bych poznamenal, že ani poslední povídka nemá "vypravěče" v zavedeném smyslu toho slova, ale klasického vieweghovského hrdinu popisovaného ve třetí osobě.
Vložil: Hana, 11.06.2015 15:17
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Právě jsem dočetla druhou knihu "Aristokratka ve varu" po "Poslední aristokratce", a obě jsou skvělé, řekla bych tedy ža ta první o něco lepší, ale je to příjemné oddychové čtení. Kéž by bylo takových knih víc.
Vložil: Antonín Kudláč, 11.06.2015 09:00
Sjezd spisovatelů 2015
Prosimich, že sem tak smělej, voni sou taky literát? Podle toho "obvikle" a "perli" sázím, že jo... Třicet stříbrnejch bych bral, to zas jó, drahej pane.
Vložil: Karel Řapek, 11.06.2015 04:45
Sjezd spisovatelů 2015
Jako obvikle se zapomněla prodiskutovat prodejnost českých literátů, zejmena básníků, kteří z veselou myslí se nechali naverbovat reklamou a propagací, stejně jako se jejich předchůdci, po roce 48, nechali až na vyjímky naverbovat na slogany a básně opěvující reálný socialismus a tvoří za mnohem víc,... než třicet stříbrných texty ve stylu - dočista do čista a podobné perli, samozřejmě na sjezdu nebyl ani jeden Jidáš, ale pouze trpící literáti. K
Vložil: Pavel Mandys, 09.06.2015 08:46
Sjezd spisovatelů 2015
Jak rychle se na Slováky zapomene... Přidáno alespoň do závorky, přece jen tam tehdy měli hlavní slovo Češi.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.06.2015 01:19
Sjezd spisovatelů 2015
K tomuhle se dá podotknout leda, že ten "legendární čtvrtý sjezd ... z roku 1967" nebyl českých, ale Svazu československých spisovatelů včetně obskurních zástupců národnostních menšin; Češi dostali vlastní svaz až po federalizaci a normalizaci. — (Vopěnka pak, jak je možno si ověřit ve zde pohříchu... neodkazovaných sjezdových materiálech na art.ihned.cz/knihy, netvrdil, že rok a půl je "průměrná doba potřebné k napsání knihy", nýbrž arbitrárně ji stanovil jako "od zahájení psaní do vydání" při ignoranci faktu, že když je text v sazbě a tiskárně, autor už toho moc nenapíše; v ročních periodách nepublikuje zdaleka jen Viewegh).
Vložil: Marie, 29.05.2015 13:24
Stavarič, Michael; Schwab, Dorothee: Děvčátko s kosou
I téma smrti nebo rozvodu dokázala řada autorů zpracovat tak, aby se knížky líbily i dětem... Co třeba Bratři Lví srdce (1973!) nebo Luisa a Lotka (1949!)? Ale dnes jsou opravdu v módě spíš zmiňované „dětské knihy pro dospělé“.
Vložil: MUDr.Robert Kovarik, 25.05.2015 18:25
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Ziju mimo CR od ro ku 1981.Vydal jsem nekolik knih s neobvyklými tematy beletristicky i odborne, ale v Nemcine, Ebooks jsou vydány v CiandoEbook-nakladatelství, tistené ve vlastním nákladu. Na preklad do materstiny si jiz netroufám. Najde se nekdo, kdo by mel zajem mé knihy prelozit a vydat?
Vložil: -lenka, 21.05.2015 13:55
Beran, Radek: Malý pán
moc se mi líbí :-)
Vložil: Jitka J., 19.05.2015 14:18
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Já si jen říkám, kde zůstala Strážkyně pramene? Aneb nejlepší sci-fi loňského roku podle iLiteratury. :)
Vložil: Antonín Kudláč, 19.05.2015 07:15
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
No vida, jen další potvrzení toho, co jsem psal - dokonce i samo vymezení předmětu hlasování je nejasné.
Vložil: Boris Hokr, 18.05.2015 23:27
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Antoníne, a právě proto dávají perfektní smysl... Ne, letos si možná říkám, jak je možné, že se můj vkus tak strašidelně liší od reality dle Akademie, ale není to nic, co by mě vytáčelo tak, jako se to povedlo loňskému zařazení Zoo City pod sci-fi.
Vložil: Antonín Kudláč, 18.05.2015 20:38
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2015
Na rozdíl od Borise Hokra si nemyslím, že by výsledky hlasování tohoto grémia dávaly "perfektní smysl", vždyť jakákoli hlasování o "nejlepší díla" jsou už z podstaty věci vždy výsledkem dobové módy, lobbingu a zprůměrování jen těžko slučitelných osobních názorů i komerčních zájmů.
Vložil: Toman, 15.05.2015 15:17
Kolmačka, Pavel: Wittgenstein bije žáka (2)
Dovolím si vás poprosit, paní Kittlová: Nepřispěla byste do časopisu Chron (zdarma) něčím jako esejí přímo na onu báseň, která dala sbírce název?
Vložil: Toman, 15.05.2015 15:11
Kolmačka, Pavel: Wittgenstein bije žáka (1)
Dovolím si vás poprosit, pane Alexo: Nepřispěl byste do časopisu Chron (zdarma) něčím jako esejí přímo na onu báseň, která dala sbírce název?
Vložil: Jan Caska, 14.05.2015 09:46
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
Včerejší beseda s autorkou v Mahenově památníku v Brně za přítomnosti A. Přidala přispěla k úspěšné prezentaci knihy. Díky!
Vložil: Tomáš Krejčí, 11.05.2015 20:20
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
O této knize jsem se dozvěděl až prostřednictvím skřítka Hajaji na ČRo2, kde byl příběh v rámci 7. dílné četby vysílán. Bohužel jsem neměl možnost slyšet díly všechny, ale to mi nezabrání si knihu jít koupit a přečíst si ji. Díky paní Papoušková za takový humorný příběh.
Vložil: Stanislava Zuzáková, 06.05.2015 18:02
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Dík za pěkné zábavné počtení,těším se na pokračování
Vložil: Vladimir Sobotka, 03.05.2015 01:10
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Ta kniha nemá s integralnim pristupem ve vedach nic spolecneho, je to slepenec nesouvisejících kapitol, z nichz nektere jsou pochybne kvality ...
Vložil: Vojtěch Matocha, 23.04.2015 16:09
Ajvaz, Michal: Zlatý věk
Michal Ajvaz je těžko uchopitelný génius a Zlatý věk je jeho nejlepší próza a jeho druhé nejlepší dílo vůbec (hned po Vraždě v hotelu Intercontinental). Vřele doporučuji!
Vložil: Vašek, 20.04.2015 22:22
Ajvaz, Michal: Zlatý věk
Michal Ajvaz je akademický filosof a jeho knížky jsou myšlenkově velice hluboké, rozhodně nejsou pro každého. Kdo je pobere, může jim dát třeba 100 %, ale leckdo se skutečně nechytí a dá třeba 0 %.
Vložil: jmh, 18.04.2015 23:09
Payne, Petr Pazdera: Předběžná ohledání
Rejpanec za ty, které po nákupu informace zbyly.
Vložil: rejpal, 18.04.2015 21:45
Payne, Petr Pazdera: Předběžná ohledání
"Především drobnohledný, induktivní způsob vypravěčského podání, založený na snaze uvidět a pojmenovat vše (anebo naopak alespoň něco), co je pro zachycovanou situaci podstatné, je jednou ze zásadních konstant autorova stylu." Informace za všechny peníze:-)
Vložil: Tomáš Matras, 15.04.2015 12:31
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Ukazují díla za miliony: Jak viděl Šumavu Josef Váchal Český Krumlov - Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově připomíná na ploše 1000 metrů čtverečních toho, který stál příliš mimo smečku. Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/ukazuji-knihy-za-miliony-jak-videl-sumavu-josef-vachal-20150413.html
Vložil: tomáš havel, 13.04.2015 19:35
Hnízdil, Jan: Zaříkávač nemocí
Omlouvám se za dlouhý příspěvek nijak nesouvisející s literaturou. Avšak výroky, které uvedl pan Honzák, často šířené v masmédiích lékaři (nikoli zubními), věřím že v dobré víře, matou čtenáře a posluchače a ve výsledku je poškozují. Protože pro každého z nás je mnohem pohodlnější své zkažené zuby svést... na stres, imunitu, nezdravé živ. prostředí, popř. na maminku s babičkou (po nichž jsme špatné zuby zdědili), než si přiznat nedostatečnou hygienu a vyvodit z toho nějaká opatření. /// Nic jako "ochranný plak" neexistuje; každý zubní plak je patologický (event. potenciálně patol.) /// Srovnávat zub se žaludkem je demagogické – bylo by to na dlouhé psaní, ale i laikovi musí být jasné, že sliznice a zubní sklovina jsou diametrálně odlišné tkáně. Sliznice může být při stresu třeba negativně ovlivněna nižším prokrvením, ovšem tvrdé zubní tkáně s vnitřním organizmem nijak nekomunikují (víra v to, že ženám v těhotenství plod odebral vápník ze zubů, a ty kvůli tomu zkazily, patří mezi výše uvedené pověry). Laicky velice zjednodušeno (neberte mě prosím za slovo), jsou to "neživé" tkáně, něco jako kámen. Stejně tak nelze srovnávat "rány" se "zubním kazem". Narozdíl od rány kůže, svalu atp. se zubní kaz nemá šanci zahojit! Tvrdé zubní tkáně totiž nemají schopnost regenerace!!! (Existuje pár zanedb. výjimek). /// Imunita se vznikem zub. kazu nemá nic společného – aby kaz vznikl, musí se rozrušit sklovina (jak už bylo řečeno vysoce anorganická hmota), k tomu ale nedochází nějakým „požíráním“ zlými bakteriemi, byť by byly nalomenou imunitou jakkoliv posilněny (obrázky příšerek se sbíječkou jsou vysoce nevýchovné). Ony se živí, jako my všichni ostatní, organickou stravou (až na pár množstevně zanedbatelných složek). Na začátku musí být kyselina, která sklovinu rozleptá. V ústech se octne buď přímo jejím popíjením (třeba kys. fosforečná v coca-cole či kys. citronová v citrusech) – tady jde o čistě chemický, na stavu organizmu nezávislý děj – nebo zkvašením cukrů v zubním plaku bakteriemi na kyseliny, tady jde o nevyhnutelný projev metabolismu bakterií, které fyziologicky kolonizují trávící trakt bez ohledu na stav imunity. (Metabolizovat musí zrovna tak ty „hodné“ stejně jako ty „zlé“ a ústa bez bakterií existovat nemůžou). To však nějakou dobu trvá, víc než 12 hodin, čili z plaku potenc. nebezpečného se ten škodlivý nemusí vůbec vyvinout, když si dotyčný 2x denně vyčistí zuby. (Zde dochází u velké části populace k nedorozumění, není totiž to samé „čistit“ a „vyčistit“, jinak řečeno: slovesný vid v tomto případě není jen mluvnická kategorie, ale může mít i osudové praktické dopady). /// Imunita může hrát jistou roli v onemocněních závěsného aparátu zubu – parodontu - (i když i zde je většinou klíčová hygiena), tedy u onemocnění lidově označovaných jako „parodontóza“. Závěsný aparát zubu je ovšem mnohem podobnější sliznici (třeba žaludku) než tvrdé zubní tkáně. /// Je pravda, že určité projevy stresu zuby (ale zase mnohem častěji jejich parodont) poškodit můžou: zatínání a skřípání zuby vede k přetížení a ničení parodontu – ovšem zase jde o víceméně primitivní fyzikální děj, nikoli o složité procesy ve vnitřním prostředí organizmu.
Vložil: Radkin honzák, 13.04.2015 13:27
Hnízdil, Jan: Zaříkávač nemocí
Zubní lékař Tomáš Bartoň, vyučující Stomatologické kliniky...atd... Vysvětlovat to ale narušením ochranného plaku a zvýšenou kazivostí je podle něj nonsens. Nevím, proč by to měl být nonsens; při stresu se zatraceně mění parametry imunity (zhoršuje se hojení ran, aj., což už věděli Napoleonovi váleční... chirurgové, neboť to sledovali u ustupujících - ne u vítězících - armád!), mění se ústní mikrobiom i složení slin. Stres je nutné chápat jako skutečně BIOLOGICKÝ DĚJ, při němž organismus jednak nesmírně plýtvá energií, jednak vypíná systéme, které z hlediska bezprostřední užitečnosti nejsou významné. Máme-li tedy vědecky uznávaný stresový žaludeční vřed, nevím, proč popírat existenci dalších podobných defektů v trávícím systému, který ohlašuje stres tím, jak nám vyschne v ústech!!!
Vložil: jan lukavec, 08.04.2015 13:11
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Jelikož nejsem úplně rád, když mne někdo obviňuje z demagogie, zkusil jsem ještě požádat několik různě orientovaných psychoterapeutů, aby se vyjádřili k Zítovu výroku. Reakce všech byla nesouhlasná: jde podle nich o „velmi hloupou myšlenku“ (Vladislav Chvála), případně o výrok „psychologicky nepravdivý“... a „zavádějící na mnoho rovinách“ (Radek Sýkora). Podle Sýkory „autor rituál nijak nedefinuje a hlavně nediferencuje jeho možné významy a funkce. V jeho pojetí je něčím, co je rigidní, zbytečné, ba co patří jen do sféry duševních poruch, čímž zcela opomíjí jiné, jednoznačně pozitivní stránky, které ale právě duševním a vztahovým záležitostem velmi prospívají“. Podobně Milena Nováková zdůrazňuje, že samozřejmě „není rituál jako rituál, skutečně hodně záleží na tom, o čem konkrétně mluvíme“. Podle Novákové „pokud se díváme na rituál jako na obřad, něco posvátného, přechodového, symbolického (např. pohřeb, svatba, rituál dospělosti nebo různé rituály přírodních národů)“, – a o tento typ rituálů v rozhlasové debatě šlo – „pak to s neurotismem nemá mnoho společného, naopak je to výraz zdravé komunity“. A co se týká „upřímně milujících“, dodává Sýkora: „I když někdo upřímně někoho miluje, také vytváří rituály, které mohou lásku uchovat, povzbudit, oživit, např. oslava seznámení, svatby atd. Přijde mi to přirozené a vztah budující“. Sám za sebe tedy ještě dodám, že nikdo nemá právo druhému jakékoli rituály vnucovat a každý ať si zařídí život, jak chce. Ale považuji za nešťastné, když redaktor Českého rozhlasu pronáší ve veřejnoprávním vysílání věty navozující představu existence jakýchsi emocionálních „superlidí“, kteří si v životě vystačí bez jakýchkoli rituálů, a pak těch ostatních, jaksi méně dokonalých, kteří se bez pomocné "berličky" rituálů neobejdou.
Vložil: Dagmar Vaňková, 06.04.2015 12:43
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Už spoustu let jsem se tak nepobavila a nahlas nezasmála. současné době je takovéhoto humoru velmi třeba a jsem ráda, že jsem obě tyto knihy objevila. Autorovi děkuji, přeji mnoho dalších nápadů a invenci a hlavně se těším na další případné pokračování nebo jinou jeho knihu.
Vložil: Denisa, 28.03.2015 10:35
Čtvrtek, Václav: O Kačence a tlustém dědečkovi
vaše kniha je velmi hezka
Vložil: jan lukavec, 25.03.2015 09:30
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
To je otázka výkladu. Nějaký „pocit bezpečí“ potřebuje každý člověk, takže věta „Rituály potřebuje člověk, který prostě potřebuje nějaký pocit bezpečí“ se dá vztáhnout na každého bez rozdílu. Z celkového kontextu Zítova vystoupení to ale podle mne neplyne. Co mají totiž znamenat slova „pokud člověk... doopravdy někoho miluje, tak rituály skutečně nepotřebuje“? Že tedy neurotici doopravdy nemůžou nikoho milovat?
Vložil: Jana Hlaváčková, 24.03.2015 17:39
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Bohužel právě to slovíčko "jen" a vynechání předcházející věty mění smysl celého vyjáření. Pan Zíta použil neurotiky pouze jako příklad lidí, kteří potřebují "celou řadu rituálů" (tedy nejen svatbu) k pocitu bezpečí. Tim vůbec neřekl, že ten, kdo není neurotik, rituály k pocitu bezpečí nepotřebuje,... což ovšem z nepřesné citace vyplývá právě kvůli přidání "jen".
Vložil: jan lukavec, 24.03.2015 08:22
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Citovaná slova zazněla v pořadu Radiofórum 12.02. 2015 (prehravac.rozhlas.cz). Anotace: „Počet nových sňatků v Česku klesá, rozvodovost dosahuje téměř padesáti procent. Proč máme v tuzemsku pocit, že manželství je přežitek? Platí tento trend i... jinde? Co jej způsobuje a může ho něco změnit? M. Ševčíková hovoří s psychoterapeutem L. Kantorem“. Pan Zíta jako jeden z hostů tam doslova pravil (čas 11.32): „Rituály potřebuje člověk, který prostě potřebuje nějaký pocit bezpečí. Je to známé, že neurotičtí jedinci se potřebují obklopit celou řadou rituálů, které jim ten pocit bezpečí dodávají. Ale pokud člověk doopravdy někoho miluje, tak rituály skutečně nepotřebuje“. Nerad bych Daliboru Zítovi křivdil (je to inteligentní muž, jehož pořady jinak bez odporu poslouchám), ale není mi jasné, v čem má spočívat můj „demagogický“ přístup. Do jeho citátu jsem – pravda – přidal slovo „jen“, za což se omlouvám. Ale nikoli proti smyslu celého vyjádření, takže si nemyslím, že bych cokoli vytrhával z kontextu nebo překrucoval. Ostatně Zítův výrok, na který má ale samozřejmě právo, hned v onom pořadu vzbudil nesouhlasné reakce: například moderátorka Ševčíková jeho názor bezprostředně označila za „velmi specifický“. Interpretovat se dá ale různě, podle toho, kolik mezi námi vlastně chodí neurotiků (sám za sebe nemám problém přiznat, že mezi ně možná patřím). V jisté odborné knize se k tomu šalamounsky píše: „Prevalence neurotických poruch v populaci je udávána mezi 7 – 85 procenty podle zvolené metody“…
Vložil: Dalibor Zíta, 23.03.2015 17:21
Samojský, Petr: Dobrodružství zvané svatba
Nejen, že jsem tu větu takhle neformuloval, ale ani si nemyslím, že "jen" neurotičtí lidé potřebují rituály. Jen si myslím, že přisuzovat rituálům větší roli než mají není rozumné. A instituce manželství prochází krizí, to je nepochybný fakt. Pan Lukavec je šikovný demagog, podařilo se mu vytrhnout... z kontextu pořadu Radiofórum větu, kterou mohl použít proti mně a ještě jí překroutit. Ve skutečnosti jsem se snažil říct, že manželství nemusí být pro každého a pro zdravý vztah není v dnešní době nutné ani potřebné, naopak spoustu nefunkčních vztahů je v manželství zakonzervována k nesnesení a o to těžší jsou pak ty rozvody.
Vložil: Marie, 23.03.2015 08:46
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Tady ještě něco k té Wikipedii - proč je škoda nad ní lámat hůl: byznys.lidovky.cz
Vložil: jan lukavec, 16.03.2015 13:45
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Asi ano. "Příslib budoucnosti", ke kterému se možná můžeme blížit, ale který je nedosažitelný...
Vložil: Antonín Kudláč, 16.03.2015 12:39
Cichá, Martina a kol.: Integrální antropologie
Jestli ono to nebude tím, že celostní vědecké poznání člověka je ze své podstaty nemožné. Možná je to dobře.
Vložil: jan lukavec, 15.03.2015 20:37
Doležal, Bohumil: Události
Je pravda, že Doležalovy názory na vyhnání Němců, neoimperialismus současných Rusů, výstavbu amerického radaru nebo na naše nedostatečné vyrovnání s komunismem jsou neměnné (což není výtka) a dopředu předvídatelné (což může být pro čtenáře únavné či málo atraktivní). Ale dokáže pružně měnit svůj souhlas... či nesouhlas s konkrétními lidmi podle toho, jestli mají podle něj v dané otázce postoj „správný“ či nikoli – hlavní tedy většinou je téma, ne osoba, ale jeho útoky pak někdy do osobní roviny bohužel skutečně přecházejí. Co se týká Havla, Doležalova kritika mi někdy přišla opravdu nespravedlivá, zapšklá a subjektivně velmi zaujatá, ale třeba v tom, co napsal po Havlově smrti, se nad to vše (a konkrétně i nad onen dávný osobní konflikt) přeci jen dokázal povznést. „Nedostatek nadhledu a hlubšího uchopení tématu“? Zde částečně nesouhlasím, Doležal někdy dokáže téma zasadit do hlubších historických souvislostí a pak můžou být jeho texty i podnětné a osvěžující, i když, jak jsem naznačil, nejednou jsou přitom analogie, jež naznačuje, sporné...
Vložil: Oto Horák, 12.03.2015 23:44
Doležal, Bohumil: Události
Kritika vyvážená. Nemůžu si pomoci, já bych v případě Doležalových Událostí vyvážený být nedokázal. Vadí mi už název: přestože může mít Doležal rád Jana Hanče, převzít název jeho knihy pro vlastní spis se mi nezdá vkusné. Na politických komentářích Bohumila Doležala mi nikdy nevadilo, že měl jiné -... někdy diametrálně odlišné - názory než já. Tím víc by mne mohly zajímat: mnohé pravicové, neřku-li křesťansky a konzervativně orientované publicisty čtu s potěšením (Petra Havlíka, Benjamina Kurase, dokonce i Romana Jocha). U Doležala mi vadí nedostatek nadhledu a hlubšího uchopení tématu, nadčasovější dimenze textu, všechny problémy převádí na stranickou politiku, běžný stranický a politický provoz. Neustále kritizuje konkrétní politiky (takřka všechny), bohužel však málo věcně a spíše emocionálně. Silná či rádoby vtipná, avšak shazující slova však nejsou argument. Polemiku ad personam považuji za neproduktivní, nepřináší nic než vzájemné mediální přestřelky a urážky, po nichž zbyde jen pachuť. Pro mne jako čtenáře je ztrátou času se po padesáté přesvědčovat, že Doležal nemá rád třeba Václava Havla. (Zvlášť když je člověk informován o jejich osobním konfliktu na redakční radě Tváře v roce 1969 - viz mj. v knize Josef Topol: O čem básník ví). Doležalovy články téměř nikdy čtenáře nepřekvapí, názory v nich jsou pořád stejné, jen minimálně modifikované, mohla by jich být polovina nebo třetina a o nic bychom nepřišli. Jinak samozřejmě nikdo rozumný Doležalovi neupírá statečné chování za normalizace. A já bych rád i na tomto místě připomenul Bohumila Doležala literárního kritika (soubor Netrpěná literatura z Torstu). Byl kmenovým autorem Tváře, specializovaným především na poezii, a přestože mnozí kritici (např. Milan Jungmann) mu ve srovnání s Janem Lopatkou vystavili nelichotivé vysvědčení, hodnotil bych řadu těchto jeho textů vysoko. Jakkoli jednostranná a přehnaná byla Doležalova kritika některých moderních klasiků české poezie (Halas, Zahradníček, Závada, Holan, Skácel aj.), vždy v ní byly bystré postřehy, dílčí pravdy, nad kterými se stálo za to zamyslet. Nejlepším Doležalovým textem je však jeho článek o Švejkovi. Na rozdíl od autorů, kteří Haškův román považovali za vynikající, takřka bezchybné dílo (Frynta, Kosík aj.), či za špatné, případně nemorální (Jehlička, Durych aj.), jediný Doležal skvěle vystihl a argumentačně doložil, že Švejk je velké dílo. A to ačkoli jsou v něm mnohé slabé, odbyté pasáže, jež však mají svůj "spontánní" smysl (nejen "přestože" ale i "protože"). Bohumil Doležal několikrát řekl, že ho literatura přestala zajímat a proto o ni od sedmdesátých let už neměl důvod psát. Na to měl zajisté právo se rozhodnout podle svého mínění. Já mám zase právo si myslet, že udělal chybu. Neboť jeho psaní o literatuře bylo o dvě patra výš než jeho "události"...
Vložil: Walter, 06.03.2015 10:53
Michlová, Marie: Smrt múz
Nádherná kniha, vtipná, svižná, radost číst. Možná trochu dlouhá, ale rozhodně mimořádné dílo.
Vložil: Vladimir Bosak, 03.03.2015 12:17
Sedláčková, Andrea: Moje pařížská revoluce
Jisté je, že fízlum a jejich dětem patří svět. "...existovala ještě třetí kategorie, a to pseudodisidentů, co si na své vydělení spíš hráli, protože měli pevné zázemí u rodičů, kteří byli ve straně a v lepším případě i u StB, a z každého maléru je byli schopní vytáhnout."
Vložil: Milan, 27.02.2015 08:44
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Marie 2: Protože dnes bohužel může komentovat kdokoliv cokoliv, až se z toho ukomentujeme k smrti... Zajímavé komentáře jsou jistě na místě, ale kolik takových na různých webech najdeme...
Vložil: Marie 2, 26.02.2015 08:35
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Proč mají čtenáři potřebu vytýkat autorovi článku jiný názor, než mají sami, nebo ho rovnou urážet? A zrovna v případě této knihy... P. Josef Toufar i Miloš Doležal by si snad zasloužili debatu trochu na úrovni.
Vložil: pavel bezdek, 25.02.2015 23:09
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Autor recenze je blb, co si pro sve nedocenene ego pri psani recenze nevidi ani na spicku sveho nosu. Mene intelektualniho snobismu, mene osobnich nazoru a informaci o sobe, vice faktu a objektivni kritiky vuci recenzovane publikaci. Kdyz jsem docetl az k mistu "Celkově tak ale kniha vyznívá v podstatě... jako minuciózně přesně zdokumentovaná hagiografie o muži, kterému ke skutečnému blahořečení a svatořečení schází už jen nějaký ten zázrak", bylo mi jasne, ze jde spise o nazorovy exibicionismus nez o recenzi.
Vložil: Jan, 25.02.2015 22:56
Zábranová, Eva: Flashky
Jak jednou člověk začne číst, nelze přestat, třebaže někdy nesouhlasí. Tragika Celého života se dovršuje. Co mě ale nemile překvapilo, je nedbalá práce redaktora. Neopravil řadu chyb v interpunkci (na požádání dodám příklady), ani některé věcné nepřesnosti, např. názvy starších filmů (Viděno sedmi -... ve skutečnosti nejspíš Viděno osmi, Výtah, ve skutečnosti nejspíš Výtah na popraviště). U Torsta bych čekal pozornější práci.
Vložil: Stanislav, 25.02.2015 16:03
Soukupová, Petra: K moři
Výborná kniha. Obdivuji neobvyklou formu, sloh, ale především schopnost tak mladé autorky popsat rozdílné charaktery a city postav děje. Gratuluji.
Vložil: jan lukavec, 24.02.2015 14:16
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
s panem Horákem se nakonec shodnu aspoň na tom, že "diskuse o pravosti Slova o pluku Igorově - podobně jako jiné záhady - nebude nikdy jednoznačně a uspokojivě uzavřena". Co se týká Wikipedie, je samozřejmě pravda, že ji může kdokoli vylepšovat, ovšem s tím rizikem, že nikdy nevíte, jestli vámi vytvořené... heslo bude ještě příští den nebo měsíc existovat.
Vložil: jmh, 23.02.2015 10:42
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Hm, máte pravdu, opraveno.
Vložil: Milada, 23.02.2015 09:47
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
"Tím se zapsal i do podvědomí studentů na katedře bohemistiky FF UK" - pevně doufám, že se těm studentům zapsal pouze do povědomí :)
Vložil: mruk, 20.02.2015 11:23
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Mruk. Hallér, zasahuje, namísto Jovany. Haha. Proč si myslíš, že je Marle žena, co? Vymazal bych tě pro gendrovou nekorektnost. Mruk.
Vložil: jmh, 20.02.2015 09:12
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Takovéhle oslovení ženy se u nás nenosí, mruku. Proto Tvůj příspěvek putuje do koše.
Vložil: Marie, 18.02.2015 16:27
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Přestaň blábolit, mruku
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:37
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Tak né, panáčkovi je přes třicet a sám básní. No potěš. mruk
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:35
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
Ty budeš asi student, co? Hodně blbý. Tušíš třebas, jakej je rozdíl mezi sbírko, výborem a souborem? No nic.
Vložil: mruk, 18.02.2015 15:34
Binar, Vladimír: Rty na sněhu
"Takové bylo rozčarování autora, kterému ležel na srdci osud vlasti, ale na prahu tzv. normalizace zatím neviděl ani náznak rozednění." Ste se znali?
Vložil: Oto Horák, 17.02.2015 14:12
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Osobně si myslím, že diskuse o pravosti Slova o pluku Igorově - podobně jako jiné záhady - nebude nikdy jednoznačně a uspokojivě uzavřena. Obránci jeho pravosti mohou jakékoli literární a historické prohřešky v textu pohodlně vysvětlit, zejména pak v díle, jenž je jen opisem: došlo prostě ke zkomolení,... špatnému přepisu či čtení, jde o dosud neznámý výraz atd. - v tomto smyslu se dají provádět úplná kouzla a fantazii se meze nekladou. S názory Andreje Zaliznjaka - člověka nepochybně erudovaného - jsem se seznámil jen velice povrchně, ale je jasné, že pokračuje v jazykovědné linii obhajoby pravosti, kterou prováděli i - podobně erudovaní - Roman Jakobson a Dmitrij Lichačov. (Ostatně o konzervativním myšlení Zaliznjakově svědčí, že mu roku 2007 právě za jeho práci o Slovu byla udělena cena Alexandra Solženicyna - ještě za spisovatelova života a dohledu...) Při vší úctě k rusistovi Tomáši Glancovi však nemohu souhlasit s tím, že "opravdoví odborníci" o pravosti Slova nepochybují. Významný francouzský slavista André Mazon a jeho francouzští žáci (a jejich dnešní žáci), německý profesor Klaus Trost, ruský - dokonce oficiální sovětský - historik (zdůrazňuji historik, který došel k opačnému mínění než měl původně) Alexandr Zimin - nejsou jen tak někým, nad kým by se mohlo mávnout rukou a jejichž názory by byly "překonány" a vyvráceny. Ostatně i profesora Harvardské univerzity Edwarda Keenana je třeba brát vážně, jakkoli o jeho hypotéze o Dobrovského autorství Slova asi oprávněně pochybujeme. Avšak neměli bychom ji šmahem odmítat jen proto, že Dobrovský je "někdo" v dějinách českého jazyka a kultury... (Podobně jako Jungmann, podezíraný – i Dobrovským – na spolupráci při konečném tvaru RKZ.) Z české rusistiky je tu nepominutelný text Jiřího Fraňka Slovo o pluku Igorově aneb Ruské RKZ (Souvislosti, 2/1995). Není neprůstřelný, jsou tam argumenty méně přesvědčivé, ale zejména v historických souvislostech "nalezení" Slova knížetem Musinem - Puškinem je to hlas velice relevantní a pádný. Prostě - jak jsem už psal - na Slovo jsou mezi slavisty různé názory a neměli bychom oponenty našeho přesvědčení "umenšovat". Připomeňme navíc: Nebýt toho, že Rukopisy královédvorský a zelenohorský jsou k dispozici, byly podrobeny vědeckým rozborům, včetně chemických (i když ani ty dlouho nedopadaly jednoznačně), vylučovala by literární a historická obec dnes tak en bloc (až na pár obskurantů) jejich pravost? Samotný jazykový materiál a podoba textu o falzu přímo nesvědčí: vzbuzuje podezření, to ano, ale jistotu ne... Buď jde o originál, nebo kvalitní padělek, takový by byl asi závěr, kdybychom neměli ke studiu “originály” RKZ. Stejný je případ Slova, přičemž okolnosti nálezu, peripetie s tím spojené a tajemné zmizení nikým (doslova nikým!) neviděného originálu jsou ještě mnohem podezřelejší než okolnosti objevení RKZ (nalezené v kobce kostela či na zámku). Ostatně podobně, jako si těžko budeme někdy stoprocentně jisti, že Rukopis královédvorský ve své falzifikátorské dílně "ukuchtil" (se společníky) Václav Hanka, mimochodem dosti slabý básník (soudě tak alespoň podle básní, uveřejněných pod jeho jménem), nikdy se zřejmě neprokáže dosti pravděpodobný podíl na Slovu Nikolaji Karamzinovi, proslulému ruskému historikovi a všestrannému spisovateli... V Rusku nejde koneckonců zdaleka o jediný případ literárního falza. I u nás vyšly Tajné zápisky z let 1836 – 1837 Alexandra Sergejeviče Puškina, literární pornografie, prozrazující celkem slušnou znalost kontextu a využívající toho, že skutečné spisovatelovy deníky z těch let se ztratily (a pochopitelně i faktu, že básník stutečně byl erotickým libertinem). Okolnosti “nálezu” textu po 150 letech, “vyvezeném” jedním emigrantem ze Sovětského svazu, jsou ve stylu “jedna paní povídala” a velmi svou krkolomností připomínají “ságu” Slova o pluku Igorově... V této souvislosti jen malý exkurs do příbuzných oborů: Han van Meegeren padělal na stará plátna ztracené obrazy Jana Vermeera van Delfta (o nichž se vědělo, neboť byly součástí evidovaných sbírek) tak brilantně, dokonale, že takřka všichni odborníci nevěřili, že nejde o originály. A to ani poté, co se padělatel přiznal, namaloval podobné a stejně kvalitní obrazy před svědky. Teprve podkres jedné malby “Vermeera”, jenž Meegeren znovu nakreslil, a který na obraze barvami překrytý skutečně analýza potvrdila, se stal důkazem... Nebo si připomeňme, jak tomu bylo v architektuře: Naprosto samozřejmě se napodobovala (ostatně podobně jako v malířství a literatuře, bez rozdílu, zda šlo o “západní” i “východní” umění). Dříve zdaleka nebyl takový smysl pro rozdíly mezi originálem a originalitou, původním dílem a replikou, kopií, jako dnes, mnohdy se to nerozlišovalo vůbec. (V Japonsku se ovšem dodnes některé “původní” chrámy čas od času zbourají, postaví přesně stejné znovu a nadále se uvádějí jako staré památky!) Napodobování a plagiátorství (a také prezentování svých děl jako anonymních) nebylo po staletí vnímáno jako něco špatného, zavrženíhodného: stalo se tak teprve během posledních dvou století, či dokonce jen jednoho. Doplňování starých – většinou nedokončených – staveb se v devatenáctém století (např. v případě dómu v Kolíně nad Rýnem či u nás u Svatého Víta a řady jiných chrámů) přitom dělo ve stylu “gotickém” (viz Mocker aj.). Dnes jsou tyto (do)stavby považovány za neogotické či dokonce pseudogotické. A spory mezi “rieglovci” a “dvořákovci” o tom, zda se smí do “autentické” památky zasahovat, vytvářet “nové jako staré”, budou pokračovat i v budoucích desetiletích... Na závěr obecněji - a pro jakoukoli smysluplnou diskusi to považuji za důležité: Co je to antická literatura? Díla Sofoklova, Eurípidova, Ovidiova, Vergiliova, která se zachovala (byť někdy - jako třeba u Petroniova Satyrikonu - jen ve zlomcích) v mnoha pramenech a zprávách z různých dob, včetně nejstarších, z doby jejich vzniku? Nebo jsou snad antickou literaturou Antické povídky Pierra Louyse? Kdyby se někdo v roce 1800 vytasil s Ovidiovou básní, jež by existovala jen v opisu a o níž by nebyla jediná zprávička v dobové literatuře (byť by byla “sebeovidiovštější”), bral by to někdo z odborníků jinak než jako dosti nejapný podvod nebo vtip? Nebo si vezměme evangelia, kanonická i apokryfní. Zabýval by se někdo vážně Jidášovým evangeliem, které bylo nedávno rekonstruováno a zveřejněno, kdyby nebylo zachováno ve starém kodexu (další podobná pak v nezpochybnitelných starých svitcích) a kdyby už o něm nebyla zpráva u sv. Ireneje z roku 180? Nikoli! Pokud by někdo přinesl "opis" evangelia, byť třeba literárně velice věrohodný a zdařilý, s tím, že originál mu shořel, biblisté by si zaťukali na čelo. Mimochodem: Stojí za pozornost, že řada autentických památek (samozřejmě ne všechny) jsou zachovány jen fragmentárně či ve více verzích – počínaje Eposem o Gilgamešovi a včetně třeba připomínaného Jidášova evangelia. Naproti tomu RKZ a Slovo jsou “vypulírované”, esteticky úhledné, “zachované” v úplnosti. Zkrátka a dobře: Slovu o pluku Igorově byla udělena nějaká podivná výjimka, "dispens". Přístup k němu se zásadně metodicky liší od výše uvedených případů. Proto se ve většině encyklopedií uvádí jako středověká památka a zmínky o pochybnostech jsou leckdy i vynechávány. (Ne ve všech: Třeba v českém Slovníku ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů /Libri, 2001, eds. Ivo Pospíšil aj./ se Slovo sice uvádí jako "středověké", poté se však - ve stručnosti - vznášejí podstatné pochybnosti... /autor hesla Ivo Pospíšil/). Jsem prostě názoru právě opačného než autoři anglických – i jiných – encyklopedií a wikipedií: Slovo o pluku Igorově by se nemělo uvádět jako středověký text, a to ani v případě - dle mne nepravděpodobného -, že by jím bylo! Chybí totiž pro takové konstatování pravosti jakékoli nezpochybnitelné, ba dokonce i jen trochu relevantní důkazy. (Na rozdíl od starého původu Eposu o Gilgamešovi, Bible, Satyrikonu, Písně o Nibelunzích, Eddy, Manjóšu atd. Připomeňme zde také, že mnohdy je zpochybňována historičnost postavy Ježíše Krista, přestože první evangelijní zprávy o něm vznikly jen necelých padesát let po jeho smrti – pravděpodobně alespoň částečně nezávisle na sobě – a že minimálně dvě dobové zmínky známe i z židovského, respektive antického, tj. nekřesťanského prostředí.) Jiný postoj není v souladu s vědeckými zásadami, nýbrž zavání spíše ideologií (v Rusku) či alibismem (na Západě).
Vložil: Marie, 17.02.2015 11:20
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Co se týče té Wikipedie, je přece otevřená komukoliv, kdo má zájem její úroveň zvyšovat, mezery zaplňovat...
Vložil: jan lukavec , 16.02.2015 12:00
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Různých článků k tématu se dá najít spousta, třeba i o tom, že skutečným autorem byl prý vlastně Josef Dobrovský. Na danou problematiku nejsem odborník a nechci ani nemůžu zacházet do podrobností (smekám přitom před rozhledem O. Horáka). Když jsem se zeptal odborníků, reakce byly různé. Ukrajinistka... Rita Kindlerová mi na obecné rovině napsala, že „manipulace je v Rusku prostě asi už genetická. Třeba EU dodnes bere vážně sociologické průzkumy, které Rusko posílá, z nich např. vychází, že Rusové jsou v průměru neobyčejně demokraticky myslící, vzdělanější více než nadprůměrný Němec apod. Ale děla se, jako by nic, s těmi daty se normálně pracuje, jak by byly na úrovni nejlepších evropských výzkumů... Takže určitě velkou roli ,nedráždění‘ hrálo, hraje a zřejmě i bude hrát“. I rusista Tomáš Glanc přiznal jisté starší pochyby ohledně Slova: „Dlouho se myslelo, že agresivní tabuizace diskuse o pravosti Slova, kterou praktikovali v těsném a neprůstupném souručenství za sovětskou medievalistiku Lichačov a za západní Jakobson, zvyšuje podezření ohledně záměrně tajených pochybností o pravosti“. Ale podle Glance se „dnes zdá, že uvolnění poměrů nepřineslo žádné pádné důkazy a i nedávný pokus připsat autorství Slova Dobrovskému vyšel úplně naprázdno". Opravdoví odborníci podle něj "o pravosti nepochybují“. V souladu s tím je i to, že ve třech anglicky psaných a na Západě vydaných publikacích, do kterých jsem nahlížel (jedné encyklopedii a dvou nejnovějších a ve Slovanské knihovně přístupných dějinách ruské literatury), je jasně zastávána autenticita památky. To samozřejmě není žádný důkaz, ale alespoň pro mne je to varování před tím, abych ohledně pravosti Slova o pluku Igorově pronášel jednoznačné soudy. A také je to zajímavý příklad proplétání politiky, kultury a vědy, ve kterém je zřejmě těžké jedno od druhého odlišit… Jinak co se týká úrovně české Wikipedie, je nutné s panem Horákem bohužel často souhlasit.
Vložil: Jaroslav Čejka, 12.02.2015 20:56
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Pane Havle, budete mít asi pravdu. Vy ji máte určitě vždycky. Zejména když mluvíte o něčem, co neznáte, že?
Vložil: tomáš havel, 12.02.2015 18:59
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Pane Čejko, musím s Vámi souhlasit, že té demokracie tu máme trochu moc, protože jestli si někdo dovolí nerecenzovat na Vaši výzvu Vaše (z toho, co píšete vyplývá, že skvělé) knihy, tak to už je vrchol! Co s tím? Snad nějaký Svaz kritiků pod kuratelou ministerstva, který by na své členy dohlédl. ... Je ale také možné, že pan Mandys Vaše knihy četl a tak se mu líbily, že se to teď stydí napsat.
Vložil: Jaroslav Čejka, 12.02.2015 12:23
Fieber, Michal: Soukromé bludiště
Po více než třech letech jsem se rozhodl znovu ozvat ve zdejší minidiskusi. Během té uplynulé doby jsem totiž vydal další dvě knihy - pod pseudonymem Michal Fieber Školu detektivů, která zvítězila v soutěži o původní detektivku pořádané nakladatelstvím MOBA, a pood vlastním jménem generační román Odcizená... krajina, který ve stejném nakladatelství získal první ov soutěži o původní historický román či detektivku (zachycuje období od druhé světové války až do dnešních dnů a má i kriminální záplaktu, vycházející ze skutečného případu). Obě tyto knihy jsem nabídl Pavlu Mandysovik recenzování, ale ani mi pořádně neodpověděl, přestože Odcizená krajina splňuje přesně to, po čem v závěru své recenze Soukromého bludiště volal. Co na to říci? Tak to holt v české "demokracii" chodí...
Vložil: Pavel Kohout, 12.02.2015 09:55
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
je možné doplnit - Pavel Kohout - www.kknihy.cz, kknihy@kknihy.cz ?
Vložil: M Pokorný, 10.02.2015 00:00
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Sám se to studovat nechystám, ale klíčový pramen je zde http://nevmenandr.net/slovo/papers/zaliznyak.pdf. Pro Čechy je zajímavé, že reaguje i na statě Pavla Trosta. Pokud si to dotyčný profesor Sorbonny a Ženevské univerzity nevymyslel a Slovo opravdu obsahuje gramatické tvary, pro něž se vynořily další... a nezpochybnitelné doklady až v roce 1951, byl by to argument dosti zásadní.
Vložil: Oto Horák, 09.02.2015 21:38
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Vážený pane redaktore, velmi málo se dívám do anglické Wikipedie a Encyclopadie Brittanicy, takže neznám jejich přístupy a zásady. (Doufám jen, že jejich literární hesla ve Wikipedii mají vyšší úroveň než v české obdobě, v níž některá hesla - samozřejmě zdaleka ne všechna - jsou dost otřesná...) To... nebylo v mé reakci určující. Myslím si, že zahraniční slavisté se dělí ve vztahu k Slovu o pluku Igorově na tři skupiny: a) menšina věřící v pravost Slova, b) menšina zpochybňující veřejně jeho pravost, c) většina, mající o pravosti Slova zřejmě vážné pochybnosti (ovšem nezapomínejme součást už římského práva: v pochybnostech se přikloňme pro obviněného) , ale usuzující, že jejich potvrzení či vyvrácení je především práce a právo ruských literárních vědců. Ostatně padělky RK a RZ nám nevyřešili v zahraničí, nýbrž musel přijít Masaryk a odborníci (v první řadě Jan Gebauer a Jan Máchal), kteří řekli něco, co nebylo populární - a uvedli přesvědčivé argumenty. A přestože i v Rusku jsou odpůrci pravosti Slova, Masaryk se tam zatím nenašel - a jak se tak dívám na tamní situaci ještě dlouho asi nenajde, nebo bude ukřičen... Ale proč vlastně nevěřím v pravost Slova? Není to jen kvůli těm nepříliš pravděpodobným okolnostem nálezu a zničení rukopisu. První vzbudil mé pochybnosti Ivan Wernisch, jenž se na literární besedě v roce 1989 vyjádřil o Slovu, že je to padělek jak bič. Nevěnoval jsem se později této otázce nijak systematicky, nečetl jsem ani mnoho literatury o tématu. (Nějakou ano: třeba obhajoby pravosti od Dmitrije Lichačova.) Nejsem ani lingvista, abych mohl zkoumat slovní zásobu, zejména prohřešky proti staroruštině (je jich tam prý plno). Místo toho jsem si přečetl díla, jež by měla časově i tematicky se Slovem korespondovat: tedy Nestorův rukopis, Zádonščinu a (Rustaveliho) Muže v tygří kůži - a u nás Alexandreis. (Nepasují ale ani Nibelungové a srbské cyklické skladby.) Návaznost Zádonščiny na Slovo - jak tvrdil Lichačov - se mi jeví spornou: spíš bych to viděl opačně, Slovo psal někdo, kdo znal Zádonščinu (tedy jakýkoli vzdělaný básník a falsifikátor přelomu 18. a 19. století). Jinak Nestorův rukopis a Zádonščina jsou typické letopisy, podávající především historické události. Žádné vzletné lyrické pasáže, opěvující přírodu, národ a jeho jednotu, nepřítomného manžela (jako v pláči Igorovy ženy Jaroslavny, připomínající až trochu žal Gilgameše po Enkiduovi) tam nenajdeme. I Muž v tygří kůži, jakkoli jde o slovesně vyjímečné epické dílo, není Slovu podobný, tady jsou patrné orientální, hlavně perské vlivy. Prostě tento kontext mi neštymuje, nefunguje. Naopak, když čteme vedle sebe Slovo o pluku Igorově, Ossianovy zpěvy (opírající se evidentně o Miltonův Ztracený ráj), Rukopis královédvorský a zelenohorský, Lindovu Záři nad pohanstvem ("první český román"), shody u všech těchto textů jsou více než nápadné. Jsou to např. zdůrazňované pohanské motivy, skutečný středověký autor by je zamlčel či alespoň co nejvíc potlačil, "poosvícenský" spisovatel naopak. Pak metaforika, folklorizace, anachronismy, idealizace, "duch vlasti", romantismus, klasicistické prvky, kult přírody (v Evropě v dané podobě patrný až po Rousseauovi a vrcholící právě v té době v Chateaubriandově próze Atala) atd. Na podrobnější argumentaci tu není místo, musel bych se vrátit k pramenům a vyhledávat konkrétní místa. Co se týká Slova je to pro mne s otázkou důvěry podobné jako v případě Homéra. I přes tvrzení antických životopisců (a možná i Wikipedií) Ilias a Odysseiu nemohl napsat - ba ani zredigovat - stejný autor (ať už by se jmenoval jakkoli). Což - ale to už se opakuji - nemění nic na významu a nestárnoucí kráse těchto literárních děl. I Slova...
Vložil: jan lukavec, 09.02.2015 10:51
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Vážený pane Horáku, ano, vyjadřujete názor, který je u nás obecně rozšířený. Je pravda, že třeba okolnosti zničení (původního) rukopisu jsou velmi podezřelé. Ale stejně tak podivná je představa, že zrovna v otázce literární památky by byli tvůrci nejen anglické Wikipedie, ale i Encyclopadie Britannicy... natolik přecitlivělí k potenciálním reakcím Ruska. Nejsem si jistý, jestli bychom v tomto případě sílu literatury nepřeceňovali. Oproti tomu například anexe Krymu je na anglické Wikipedii pojata tak, že by z toho asi Putin velkou radost neměl.
Vložil: Magdalena Brauenrová, 08.02.2015 20:00
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, bylo by možné doplnit Kartuziánské nakladatelství? web: kartuzian.cz, e-mail: jirkabrauner@gmail.com děkuji a přeji pěkný den
Vložil: Oto Horák, 06.02.2015 17:55
Putna, Martin C.: Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Malá poznámka k jedné otázce: Slovo o pluku Igorově mohou v anglické Wikipedii i kdekoli jinde považovat za "autentickou" památku, ale jde stěží o něco víc než o snahu nedráždit "kulturní Rusko", případně o přiznání rozpaků, že otázku pravosti Slova nelze definitivně rozhodnout - a tudíž se pochybnosti... řeší ve prospěch textu (což je možná korektní, ale nevědecké). Na rozdíl od Rukopisu královédvorského a zelenohorského, jehož originál se zachoval a dá se zkoumat, originál Slova se nezachoval. Ba pravděpodobně ani nikdy neexistoval, respektive jen ve formě "opisu". Historky o tom, v kterém klášteru byl uchováván, jak byl odtamtud ukraden, přemisťován, načež nakonec shořel při požáru Moskvy (1812) jsou pozdějšího data (po roce 1820) a nemají sebemenší oporu v dobových pramenech. Připomínají ex post fabulace, jež mají za každou cenu zdůvodnit málo pravděpodobné dění. Na rozdíl od o něco novějších českých "středověkých" rukopisů, jež jsou relativně velmi dovedně provedeným falsem, Slovo bylo zřejmě v tomto smyslu značně primitivním podvrhem, a proto se brzy ztratilo, respektive změnilo podobu do nezkoumatelného opisu. Z hlediska textového je v Slově řada ahistorických a romantických míst, která zřetelně ukazují na inspiraci vzorem podobných dobových mystifikací, majících doložit starobylost národní kultury, Macphersonovými Ossianovými zpěvy. Jedno je však třeba Slovu o pluku Igorově přiznat: jde (podobně jako u dvou známých českých fals) o působivé básnické dílo, které je - i když nemá středověký původ - obohacením národní literatury. Mně to stačí - u Slova i Rukopisů...
Vložil: Franrišek Falstaf, 04.02.2015 17:35
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Skvělá kniha! Má jen jeden drobný nedostatek. Je krátká. :))) Tak hezké čtení by se rádo četlo dál a dál a ....
Vložil: Jana Bé. , 04.02.2015 12:22
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Mám vystudovanou bohemistiku, ale do recenzí se raději nepouštím. A vím proč :-) Thrillery jsou podle mě podskupina patřící do detektivek, ale nevadí. Mě v recenzích zajímá, jaký má autor styl. Kvůli vyžvanění děje nemusím číst recenze. Já teprve čtu, jsme v polovině a kniha je výborná! Bavil mě Nářek... ze tmy, ale Klejinka je lepší. Čtivější, napínavější a zamotanější. Tuším, proč se hlavní hrdinka chová bláznivě, mám tip na pachatele, ale ten to chudák asi nebude :-) Knihu doporučuji všem! Těším se na další autorčiny knihy.
Vložil: Veronika Černucká, 04.02.2015 12:18
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Kniha je skvělá! Nejlepší "Hamerka" ze všech. Bude bavit lidi, kteří mají rádi detektivky, psychologické romány a horory. Úžasný je tam humor a nadsázka. Manžel hlavní hrdinky má skvělé hlody, takže knihu stráví i muži. Recenzi komentovat nebudu, každý si udělá obrázek sám.
Vložil: Jarda V., 04.02.2015 11:13
Hamerová, Zdenka: Klejinčino tajemství
Juane, Juane, určitě víš, kdo to byl Ezop a také jeho slavná liška, co nedosáhla na sladké hrozny.Není to tak trochu tvůj případ autore "detektivek"? A ještě jedno moudro- tentokrát arabské: Šakali vyjí a karavana jde dál (u nás více používané-psi štěkají,ale karavana jde dál). No a nakonec-ještě jsem... nečetl recenzi, kde recenzent sdělí téměř celý obsah recenzovaného díla-zdá se mi to nevhodné. Pouč se od recenzenta Loužeckého. Čest Tvé snaze. Áma
Vložil: silueta47, 02.02.2015 11:03
Koubek, Jan: Matky
neuvěřitelná kniha, je v ní všechno
Vložil: jan lukavec, 30.01.2015 16:42
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
O knize jsem si dovolil napsat, že se blíží hagiografii připravující proces beatifikace. Následující vývoj – včetně vyzvednutí Toufarových ostatků – myslím můj názor jen potvrdil. Doležalovu publikaci je možné číst různě: její poselství nezpochybňovat, meditovat nad životem mučedníka a brát si z ní... příklad pro vlastní život nebo ji číst především jako historickou zprávu, o níž je možné pochybovat a svobodně diskutovat (a jsou jistě i další možnosti)… Obě interpretace jsou legitimní a každá vhodná pro trochu odlišný kontext. Je podle mne ale trochu troufalé určovat, jestli je některé z těchto čtení absolutně lepší než to druhé nebo z nich něco usuzovat o inteligenci interpreta.
Vložil: Marie, 30.01.2015 09:40
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Dobrý den, děkuji paní Tučkové, za odpověď recenzentovi panu Janu Lukavci, chtěla jsem také na jeho recenzi reagovat, ale Vy jste vše vystihla velice jasně, jen ten, kdo si knihu přečte a je trochu inteligentní, určitě ví o co v knize jde, je na každém z nás jak koho osloví.Kdo je jen trochu otevřený... a inteligentní člověk, má po přečtení knihy otevřenou bránu do jiných sfér života, než tady na zemi,je to dar a milost se knize oddat,přála bych panu faráři Toufarovi, aby v letošním roce, kdy je tomu 65 let od doby, kdy hroznou smrtí pan farář Josef Toufar zemřel, byl zahájen proces o jeho blahořečení.
Vložil: Michaela, 30.01.2015 01:28
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Já jsem se bohužel moc nebavila. Pořád jsem měla pocit, že jsem to už někde četla. Podle nadšených ohlasů jsem čekala víc.
Vložil: Petr Nagy, 19.01.2015 23:07
Stančík, Petr: Mlýn na mumie. Převratné odhalení komisaře Durmana
O románu Petra Stančíka Mlýn na mumie (a také o prozaickém debutu Jakuba Dotlačila Jiné životy Hynka Harra) jsem měl to potěšení diskutovat v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře s Erikem Gilkem a Ludvíkem Němcem coby naším hostitelem. K poslechu na: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Petr Nagy, 19.01.2015 23:05
Dotlačil, Jakub: Jiné životy Hynka Harra
O románové prvotině Jakuba Dotlačila (a také o románu Petra Stančíka Mlýn na mumie) jsem měl to potěšení diskutovat v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře s Erikem Gilkem a Ludvíkem Němcem coby naším hostitelem. K poslechu: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Josef Prokeš, 19.01.2015 13:21
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Martin Reiner na tuhle recenzi Lucie Malé na facebooku reagoval sebeironizujícím zvoláním, že KRÁL JE NAHÝ, jak Lucie Malá zjevila! Ale proč ne, dodávám. Král je nahý na nudapláži brněnského prýglu a kdokoli si může sednout vedle něj do trávy, nahý či oblečený, zapálit si cigárko a recitovat Cigaretu... Ivana Blatného. Nebo si sednout nemusí a recitovat rovněž nemusí. Dejte deseti lidem přečíst stejnou knihu a zjistíte, že každý z nich četl vlastně něco jiného. Každý si z ní do své osobní mozaiky nazírání skutečnosti vybral jiné oblázky, jiné střípky, jiné detaily, jiné dojmy. Záleží na individualitě recipienta, z jakého úhlu pohledu text nazírá. Akribický Jaromír Slomek by v Reinerově Básníkovi hledal faktografické nepřesnosti, básnivý Jaromír Typlt znaky kýče (Jan Skácel je u něj – jak všeobecně známo - kýčopěv, Martin Reiner může být pro změnu třeba kýčomil), Vendula Borůvková by nejspíše pojala svoje hodnocení Reinerova textu jako exhibici vlastního jiskřivého ostrovtipu… A tak podobně a tak dále. Do hodnocení uměleckého textu se přece čtenáři promítá hledisko 1. generační, 2. genderové, 3. guberniálně brněnské versus metropolně pražské, 4. nikotinové… plus 107 hledisek dalších. Zaplaťpámbu, že si tedy paní Malá a pan Klíčník zmíněnou publikaci zakoupili, přečetli a vyjádřili se ke svému dojmu z ní veřejně. Tleskám jim a vážím si jich za to. Já sám si Reinerova Básníka koupil loni o prázdninách a louskal jej před vraty stodoly, čuměje při tom občas do lesa, když mně oči příliš pálily. Kolem vřeštěli ptáci a občas sprchlo. A docela by mě zajímalo, kde tu knížku četli paní Malá a pan Klíčník; i na tom totiž dost záleží. A jestli je při čtení třeba nebolely zuby. Paní Malá, souhlasím s celým druhým odstavcem vaší recenze. Taky mi zpočátku nešla pod fousy autorova metoda kombinování faktografie s lyrickým vciťováním, ale přistoupil jsem na ni. Nejsem už přece na základní škole, abych musel striktně rozlišovat mezi stylem odborným, publicistickým a uměleckým, jak nás to kdysi učili. Raději jsem šel čtenářsky s textem, nikoli proti němu, hladil jsem po srsti. Třeba Martin Reiner nebo někdo jiný napíše další opus o Ivanu Blatném a pojme jej protentokrát expresivně zevnitř zobrazované postavy tak, aby se reálie doby pouze zkresleně promítaly ve zvichřeném nitru. A zase dostane od recenzenta na prdel za to, že je to faktograficky nepřesné a kdovíjak umělecky belhající. Recenzentka Lucie Malá považuje za nejpůsobivější v knize ony „tvrdé“ informace, jak je sám autor nazývá v závěrečné poznámce a poděkování. Je to její volba a nic proti ní nenamítám. Já sám jsem ve zmíněném opusu naopak nejvíce ocenil lyrizující evokaci prvorepublikového Brna, jak je sám znám z dávného tlachání třeba s Klementem Bochořákem nebo Zdeňkem Rotreklem. Já mám ty Blatného cestičky kolem Svratky totiž osobně prošlapány a v knížce jsem si je na stará kolena s gustem prošel znovu. Básník Martina Reinera se přece nemusí líbit všem. Žádné umělecké dílo se nemusí líbit všem. Všem se musí líbit jenom kurvy.
Vložil: Martin Pokorný, 19.01.2015 09:04
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Když pak ovšem člověk vidí, jaké zemanovské transformace s sebou ta údajná literární gramotnost nese, mnohdy si řekne, že snad raději zůstane negramotný.
Vložil: Jiří Trávníček, 18.01.2015 11:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Ne, nerozumíme si, slečno/paní Malá, takže ještě jednou. Asi jsem měl být jasnější, pardon. Onou vlídností nemyslím, abyste byla opatrná či došla za každou cenu k pozitivním soudům. Nechť jsou Vaše soudy třeba i pro dílo ještě méně příznivé, než jsou ty, které jste nám předložila. Ale nechť jde skutečně... o soudy – něčím podložené a argumentované. Vlídnost znamená s tím textem chvíli jít, pochopit ho v jeho intenci, dokázat přistoupit na jeho vidění… než ho třeba odstřelím. Zkrátka: (umět) být literárně gramotný. Vaše recenze, promiňte, mi přijde jako opravování diktátu na prvním stupni. Ve slově „babyka“ se píše „y“, takže chyba, Nováku. Kompozice volná – špatně; chybí hloubka – špatně, materiál se tu neinterpretuje – špatně; jazyk nepřesvědčivý a neobratný; ne, nepřesvědčil jsi mě, žáku Reinere. Čím a jak? Prosím ukázat a argumentovat. Vůbec Vás nezajímá funkce, které tyto postupy v textu mají. A pak se moc dobře nelze ani vyznat v některých Vašich tvrzeních: tvrdíte, že román představujete obdivuhodný myšlenkový výkon, ale autorovy pokusy o hloubku hodnotíte „jako vyloženě nešťastné“. Neodporuje si to? Mnoha Vašim formulačním šroubovatostem už nerozumím vůbec – třeba jak píšete o citovaných materiálech. Vážená paní/slečno Malá, napsala jste recenzi ve stylu „azore, trhej“ a máte za to, že tohle je ta skutečně ona nezávislá kritika. Možná nezávislá, ale zcela jistě ne kritika. Ta by se měla hrát s vyloženými kartami.
Vložil: Lucie Malá, 17.01.2015 20:26
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Milý pane Trávníčku, jsem fascinována, kolik jste dokázal z mého textu vyčíst o mých záměrech a "snahách" při psaní, názorech na respondenty hlasující pro Reinera v anketách i o mých "paradigmatech" a "představách o velkém díle", protože je moje recenze neobsahuje. Nejsem také s to pochopit např. Vaší... pasáž o mém "vybavení obecnými pravdami o tom, jak by díla měla vypadat" a mém "domáhání, aby byly splněny", když vzápětí mluvíte o "mé vlastní přestavě o velkém díle", jejíž naplnění vyžaduji. Tak jsem jen zmatena, jestli tedy vyžaduji splnění těch obecných představ o literárním díle nebo svých vlastních? Zaujalo mě, že v prvním příspěvku píšete, jestli si knihu nechci přečíst "ještě jednou trochu vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem". Co v praxi myslíte tím vlídnějším? A bylo by pro Vás ono pejorativní "sudičství", kdybych román vyzdvihovala a ztotožňovala se předpokládám i s Vaším názorem o jeho kvalitách? Hledal byste pak mezery v argumentaci a četl cosi mezi mými řádky? Nebo je nejlepší rovnou recenzní a kritické reflexe tohoto románu jenom rozšířit o další z mnoha doposud napsaných příspěvků, jejichž jádro tvoří reprodukce obsahu románu, popis jeho formy a ideálně ještě šikovně vkomponovaný medailonek o autorovi a jeho mnohaletém úsilí? Takové texty mohou vskutku jenom stěží vyvolávat souhlasné, respektive nesouhlasné postoje, to je určitě pravda, protože sami ve své vyhýbavosti a opatrnosti žádný nezaujímají. Jsou nicméně jistě "vlídnější".
Vložil: Jiří Trávníček, 17.01.2015 11:45
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Tak prý recenze, která konečně postihuje dojmy (p. Klíčníka) na nejpřeceňovanější knihu r. 2014. Věru nevím. Tu recenzi drží pohromadě jen jedna věc: snaha jít proti proudu, tedy proti těm kritikům, kteří naletěli, kdežto já, recenzentka LM, jsem konečně ukázala, jak jste se všichni pitomci hlasující... pro knihu v anketách mýlili. Tato figura může být dosti působivá, pokud je ovšem něčím podložena. A to, obávám se, v tomto případě není. V recenzi lze najít hlavně známkovací sudičství – bez argumentace (stylová suchopárnost, krotkost, nekreativnost kompozice atd.), dále apodiktické bizarnosti typu chybějících hloubek, což jsem už byl komentoval. Jsouc vybavena několika obecnými pravdami o tom, jak by díla mělo vypadat, vrhá se recenzentka na Reinerův román a domáhá se, aby byly splněny. Nezajímá ji, jak tom či ono v textu funguje a s jakým cílem, ona prostě vyžaduje, aby její paradigma „má představa o velkém díle“ bylo naplněna. Kompoziční volnost, vážená recenzentko, může být dvojí – dobrá či špatná. A to přesně podle toho, jak v textu zafunguje. Že za autorovou nezúčastněností není s to vidět ironii, často i velmi hravou, to snad ani u takto pojaté recenze nečekáme. Demaskátoři neinterpretují – demaskátoři demaskují.
Vložil: Viktorie Rybáková, 16.01.2015 10:03
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Podivná recenze. To, že Reiner zcela potlačil své autorské ego a cele ho dal do služeb básníka Blatného je hodno poklony a obdivu. Nečetla jsem láskyplnější vyznání. Strhující čtení, doceněný román, díky za něj*
Vložil: Milan, 16.01.2015 08:30
Kamen, Jiří: Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách
Nostalgické hledání spojovacích prvků,která mají ještě vypovídaccí hodnotu po necelých sto letech od rozpadu R-U. Autor nenalézá odpověď´nad obrovským fenoménem Velké války,která využily mocnosti a osobnosti k vítězství,které se ukázaloy u osobností jako historicky problematické.
Vložil: Richard Klíčník, 15.01.2015 23:50
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
Děkuju, konečně recenze, která postihuje moje dojmy z Básníka. Kdykoli se vynoří autorský subjekt M. R., proměňuje se kvalita textu k nepoznání. Pak následuje subjektivní posuzování, někdo rád Blatného i Reinera... Jiný ne. Informace v knize jsou nastřádány výtečně. Zpracování je pak diskutabilní a... je jen dobře, že Lucie Malá tuhle recenzi napsala. Každopádně díky/kvůli Anketě Lidových novin jde (opět dle mého osobního soudu) o nejpřeceněnější knihu loňska.
Vložil: Jiří Trávníček, 14.01.2015 21:05
Reiner, Martin: Básník / román o Ivanu Blatném
"To je jedna ukázka mnoha zřejmých pokusů o hloubku, které po splasknutí bubliny vzletnosti vyznívají spíš jako klišé ze špatného filmu." Milá slečno či paní, ten román žádnou hloubku nepředstírá, v čemž je mj. jeho půvab, což ovšem ještě nemusí znamenat mělkost. Nechcete si zkusit přečíst ještě trochu... vlídnějším - nebo aspoň méně sudičským - zrakem?
Vložil: Petr Kukal, 08.01.2015 19:21
Zábranová, Eva: Flashky
Skvělý text - výborně udělaný, řemeslně se tomu nedá nic vytknout. Pro mě je to navíc naprosto uvěřitelné, věrohodné ve svojí syrovosti i v pochopitelné nesmiřitelnosti. Jsem tím nadšený.
Vložil: Ladislav Nevrkla, 29.12.2014 18:24
Zábranová, Eva: Flashky
Vážená paní Evo, Vaši knihu jsem si přál dostat "od Ježíška", což se mi splnilo (v sobotu mi ji dovezl starší syn). "Zhtl jsem" ji na jeden zátah! Něco tak čtivého a zajímavého jsem, od dob polistopadových vydání knih Václava Černého,vlastně nečetl! Zcela souhlasím s dr. J. Jedličkovou, mám tentýž... pocit a rád bych vám aspoň podal ruku a poděkoval. (lan) - probozice.blogspot.cz
Vložil: Renáta Beličová, 26.12.2014 13:04
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
Vďaka za vydanie spisku. Knižku z roku 1991 mám bohužiaľ popísanú vlastnými poznámkami - písanými spontánne a bez premýšľania. Preto ju nemôžem požičiavať, aj keď by som veľmi chcela. Vítam novú možnosť ponúknuť tento skvost tým, ktorí ho dokážu oceniť!
Vložil: Jitka, 13.12.2014 22:38
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Pro mě v kontextu Ajvazových próz uzavření kruhu a návrat z krajiny za zrcadlem, kam hrdinu odvezla zelená tramvaj na konci Druhého města. Ještě máme lehký kontakt s magickým jiným světem, ale už zřetelně vidíme drátky a praktikáble a cítíme vystřízlivění a únavu. Hořkosladký návrat do domácího křesla.... Tak jsem se vrátil...
Vložil: aministrace, 11.12.2014 09:42
Nejlepší knihy roku 2014
Díky, opravujeme (a vyjadřujeme obdiv takto neotřelému smyslu pro humor:-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.12.2014 00:19
Nejlepší knihy roku 2014
Ona ta Janouškova monografie taky nemá repetitivní podtitul "Vladimír Macura mezi vědou, literaturou, vědou a hrou" bez ohledu na to, kolik koťátek při jeho copypastování z Kosmasu dojde k úhoně.
Vložil: Lenka Dostálová, 10.12.2014 09:32
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
Po dlouhé době kniha českého autora, která ve mně zanechala hlubokou stopu.
Vložil: Milan, 10.12.2014 06:24
Chateau, Ladislava: Vlak do Výmaru: volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem 2
Velmi zajimavá kniha o složité době ,která nastala po porážce Francie Německem .Jak s tímto fenoménem bojovali různé kulturní osobnosti instituce na pozadí jednotlivých domů a bytů v Paříži.Poraženost je zlá,Francie tolik nezaplatila jako Československo.Německo je stále poražený stát a je i kontrolováno... ,viz odposlechy kancl. Merkelové.Jak slábnou vítězové používají nečestnějších forem kontroly.
Vložil: administrace, 08.12.2014 15:45
Nejlepší knihy roku 2014
Děkujeme za upozornění, opraveno:)
Vložil: m p, 08.12.2014 15:40
Nejlepší knihy roku 2014
překlep: O'Brien je Flann
Vložil: Jája Bártová, 06.12.2014 16:36
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Pane Fiala, nechápu jak můžete tuto knihu srovnávat s humorem Ivana Mládka! Při čtení této knihy jsem se velmi bavila a všem kteří knihu četli se velmi líbila! Pane Boček, nenechte se nikým otrávit a prosím pište, těším se na vaše knihy.Díky
Vložil: Oto Horák, 05.12.2014 20:08
Slíva, Vít: Návrší
V záplavě současné české rozkouskované prózy o nestejné délce řádků, která je jejími autory vydávána za poezii a jejíž četba je zbytečnou námahou, jsou básnické sbírky Víta Slívy poezií skutečnou, nefalšovanou. Knížka Návrší znovu dokazuje, že nebývale bohatou, silnou a krásnou. Myslím, že Slíva je... spolu se Šiktancem a Kuběnou největším žijícím českým básníkem.
Vložil: Oto Horák, 24.11.2014 14:13
25 milníků 25 polistopadových let
Článek považuji opravdu za inspirativní a zcela respektuji autorův názor a výběr. Já se na současnou českou literaturu nijak nespecializuji a tudíž z ní znám jen malou část. Konkrétně z tohoto seznamu jsem četl jen 11 titulů. Většinu z nich považuji za přeceněných, příliš mne neoslovila (s výjimkou... Havlových esejů a Krchovského poezie). Výběr je ovlivněn tím, že jeho cílem bylo upozornit na "umělecky, společensky a komerčně mimořádné knihy". Znovu: nic proti tomu, ale mne osobně zajímá jen umělecká hodnota díla, tak jak jsem ji - se všemi svými limity a subjektivními čtenářskými preferencemi - schopen identifikovat. Nejsem nakladatelem ani spisovatelem, a tak je mi společenská a komerční úspěšnost knih upřímně řečeno šumák. Navíc až příliš často bývá ovlivněna mimoliterárními a módními zřeteli... Řídit se tím, co se líbí jiným či spíše co by se nám podle reklamy líbit mělo, považuji za základní omyl "širokých čtenářských vrstev". Proto následující seznam není ničím víc, než osobním výběrem českých knih posledního čtvrtstoletí, které mne nejvíce zaujaly, které byly mým nejsilnějším čtenářským zážitkem. Doporučením je tedy jen pro někoho, kdo má čtenářskou zkušenost, kritéria a zájmy alespoň trochu blízké mým. Zůstaňme tedy u toho, že je ničemu neškodícím upozorněním na tituly, jež se vesměs "společenskou a kulturní událostí" nestaly. Nuže (v abecedním pořadí podle autorů): Jaroslav Brodský: Řešení gama, Zeno Dostál: Blíženci, Jan Drozd: Člověk pro jeden život, Petr Chudožilov: Lahvová pošta, Václav Chytil: Chodci v soumraku, Josef Jedlička: Krev není voda, Pavel Juráček: Prostřednictvím kočky, Ivan Kopecký: Čas hříchů, Josef Kostohryz: Povídky a jiné prózy, František Listopad: Zlý pes bez zahrady, Vladimír Mikeš: Škodlivý prostor, Jiří Navrátil: Modravý večer, František Pavlíček: Konec patriarchátu, Marie Stryjová: Mlč, Josef Škvorecký: Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky, Ludvík Vaculík: Cesta na Praděd, Jan Zábrana: Povídky, Jan Žáček: Nesklopím očí svých. Poezii vynechávám (čtu, ale nerad hodnotím).
Vložil: Jiří Horáček, 24.11.2014 09:54
Placák, Petr
Pane Placáku, ve Fízlovi píšete, že se pohřeb Pavla Wonky konal v Trutnově (popisujete tam emfaticky místní hřbitov),ale ten pohřeb byl ve Vrchlabí! Vidíte, i malá chyba zpochybňuje věrohodnost dalších fakt.
Vložil: Vojtěch Matocha, 24.11.2014 09:36
25 milníků 25 polistopadových let
Pozoruhodný text. Hájíček by si možná zasloužil být zmíněn v souvislosti s mistrovskou Rybí krví, Selský baroko je skvělý román, ale Rybí krev je ještě o stupínek výš. Rybí krev bych stavěl v roce 2012 nad (originální, ale dějově poněkud nepravděpodobné) Žítkovské bohyně.
Vložil: Daniela Hladíková, 23.11.2014 21:17
25 milníků 25 polistopadových let
Diskuze potvrzuje, co mě při čtení napadlo skoro na začátku - některé knihy jsou v seznamu proto, aby se tam dostal autor "za zásluhy", i když zařazená kniha někdy nepatří k nejlepšímu z tvorby dotyčného. Třeba Účastníci zájezdu - tady už je autor na sestupu ke komerční tvorbě. A Sedmikostelí možná... také, u Urbana byl ten přesun bohužel velmi rychlý. V seznamu mi chybí Želary. Jinak ale text jako celek určitě oceňuji, ono je opravdu těžké vybrat za každý rok jednu jedinou knihu.
Vložil: Pavel Mandys, 23.11.2014 16:04
25 milníků 25 polistopadových let
Ad Jiří Bernkopf: Souhlasím, Vrač tam chybí, stejně jako třeba Kahudova Houština. Ale ta kombinatorika byla dost komplikovaná, v některých letech (1992, 2002, 2008) prostě bylo zásadních knih víc, než v jiných. Možná jsem ještě mohl přesunout Lichožrouty až do roku 2013, kdy vyšel jejich poslední díl,... tak by se rok 2010 uvolnil pro Ryšavého. Ale i Aristokratka je důležitá, dobré humoristické literatury bylo v těch 25 letech tak málo...
Vložil: Jiří Bernkopf, 23.11.2014 12:45
25 milníků 25 polistopadových let
Velmi inspirativní text na téma, o kterém by se mělo psát. Podle mého názoru by tam neměl chybět alespoň jeden román od Martina Ryšavého. Chápu že v roce 2008 ho zastínil Tomáš Zmeškal, ovšem v pozdějších letech nevidím titul, který by byl co do hloubky významnější než Ryšavého román Vrač.
Vložil: Otto Hejnic, 22.11.2014 11:03
25 milníků 25 polistopadových let
Výborný text, sice bych některá jména vyménil, ale je zde videt celek, literatura, která má smysl. Autor dovede popsat knížky i s jejich plusy a minusy. Hezké čtení. Ota Hejnic
Vložil: Anička, 06.11.2014 18:48
Dvořák, Ladislav
Vím,že Ladislav Dvořák napsal také několik krásných veršů pro děti,byla bych velmi vděčná tomu,kdo by mi nějaké přeposlal,udělaal by mi radost obrovskou. děkuji hodným dušičkám. Anička dnes už stará paní.
Vložil: jan lukavec , 04.11.2014 08:20
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Někde se kniha možná ještě dá koupit (arara.cz). A nebo už je k dispozici v Národní knihovně...
Vložil: jan lukavec , 03.11.2014 11:13
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Omlouvám se za chybu, napravíme.
Vložil: Jiří Trávníček, 03.11.2014 10:24
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Pavle, to nejsou procenta: je to udaj na tisic osob, cti poradne, chlape, takze to snad sedi, ne?
Vložil: M Pokorný, 03.11.2014 09:40
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Ergo
Vložil: jan lukavec, 03.11.2014 09:14
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
Našel jsem to na straně 206, ale za správnost neručím: "Rakouské statistické šetření v Předlitavsku v roce 1900 uvádí počet osob, které neuměly číst a psát. U obyvatel přiznávajících se k češtině jako obcovací řeči jich na tisíc osob shledali 42,6, u německy mluvících 68,3."
Vložil: Pavel Janáček, 03.11.2014 08:50
Šimeček, Zdeněk; Trávníček, Jiří: Knihy kupovati
S těmi statistickými údaji o negramotnosti je něco špatně. Kolem roku 1900 bylo v českých zemích negramotných v řádu malých jednotek procent, ne v řádu desítek procent.
Vložil: Magda de Bruin, 27.10.2014 16:52
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Vojenský ústřední archiv, jehož součástí Vojenský historický archiv je, se z Invalidovny přestěhoval do Ruzyně www.vuapraha.cz.
Vložil: Martin Liška, 27.10.2014 14:59
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Vladimír Kadlec: do začátku bych Vám doporučil zkusit se obrátit na Vojenský historický archiv v Praze na Invalidovně.
Vložil: Kadlec Vladimír, 27.10.2014 12:14
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Dobrý den. Kde bych prosím našel nějaké údaje o svém dědovi (*1895) z doby 1.světové války ?? Děkuji Vám za odpověď.
Vložil: Vojtěch Matocha, 24.10.2014 16:57
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Pořád čekám, kdy někdo nahlas řekne, že knihy Pavla Čecha nejsou pro děti, ale pro dospělé. Je to jako s Malým princem - dospělí jsou jím uneseni a z nějakého tajemného důvodu ho nutí jedenáctiletým dětem, které ho ještě nemohou pochopit a docenit. Proč všechny knihy s obrázky musí být automaticky... "dětské"? Pojďme si přiznat, že Pavel Čech vytváří úžasná díla plná melancholie a nádherné nostalgie po dětských dobrodružstvích, kterou ještě děti nemohou vnímat. Pojďme jeho knihám vymyslet vlastní literární kategorii, ať je už příště nemusíme v knihkupectvích hledat v policích, do kterých nepatří.
Vložil: Jan Loren, 17.10.2014 18:16
Hůlová, Petra: Umělohmotný třípokoj
Já si nemyslím, že to je laciné soft-porno. - Absencí příběhu a detailními popisy situace mi to trochu připomnělo Robbe Grilleta a potěšilo mě to - nemám rád "moc" příběhu. - Přemítání ženy prodchnuté sexuálními vzpomínkami mi připomnělo Molly Bloom monolog od Jamese Joyce - Dlouhá velmi... rozvitá souvětí - až pásma - mi připomněla nekonečné věty Hrabala To sice nejsou zcela kompatibilní tři věci ale jsou to nejlepší tradice moderní literatury. Bezvadný bohatý jazyk, obrazy, metafory... Celkově překvapivě dobré, lepší kniha, než je její pověst.
Vložil: Tomáš, 10.10.2014 16:27
Vácha, Dalibor: Červenobílá (in HN)
Chodím na výstavy k výročí Velké války a z problémem c.a k. vojáků a legiónářů je vždy vidět. Někdy je to v přijatelné podobě jako to je u na výstavy ve Zlíně,nebo v Brně.Matematika je jasná narukovalo do c.ak armády 1.1-1.5 milińu můžů v českých zemích.Padlo jich 200-250 000 .Legiemi prošlo si 120... 000mužů a padlo asi 5000 můžů.Přesto národ v obcích vzpomíná na své padlé a nerozlišuje v které armádě kdo padl.
Vložil: D. Havlova, 01.10.2014 00:21
Zábranová, Eva: Flashky
Kniha je slaba, autorka sebestredna a snobska, vubec bych neco takoveho nevydavala. E.Z. spini dokonce i svou rodinu. Uroven autorky nema s jejim otcem nic spolecneho. Je nadana, ale plna zloby a nafoukanosti. Myslim, ze Jan Zabrana by knihou nadseny nebyl. Libi se mi prispevek pana O.Horaka, dekuji....
Vložil: Oto Horák, 30.09.2014 10:37
Zábranová, Eva: Flashky
Souhlasím s tím, že redakční řez by se dělal v knize Evy Zábranové obtížně a že je to dáno právě jejím autorským gustem. Gusta můžeme mít zajisté různá. Nicméně mezi dvěma panem Vaňkem citovanými výroky je přece jen zásadní rozdíl. Ten druhý o Havlově věznění je celkem vzato pravdivý. Je otázka, zda... je vkusný vzhledem k tomu, že Havel si nevybral, kdy bude vězněn (tedy jestli v padesátých či sedmdesátých až osmdesátých letech) a ani jeho situace nebyla záviděníhodná. (A mimochodem - což by mohla Eva Zábranová vědět - o Wonkově věznění se mluvilo na Hlasu neméně než o Havlově...) Ten první výrok není pravdivý ani za mák. Každá emigrace je dobrovolná, pokud nejde dotyčnému o život. O ten v normalizačním Československu nikomu nešlo: každý mohl estébákům říci ne (připusťme výjimku typu Vlasty Třešňáka). Každý si také emigraci mohl dovolit, někdo snáz, někdo méně snadno - ale i zde šlo o otázku odvahy. A co se týká toho "měli na starost jen sami sebe", emigrovala i spousta rodin s dětmi a jako důvod odpověděli, že je to právě kvůli budoucnosti dětí. Eva Zábranová samozřejmě může publikovat knihu, vzpomínkovou či "beletrii", v níž bude nepravdivá, významově nepřesná či zavádějící třeba každá druhá věta. Jestliže však tento autorčin literární "styl" znamená nepravdivé a nenávistné útoky na konkrétní lidi (a nemusí to být Škvorečtí), musí si každý nakladatel rozmyslet, zda tomu chce dávat prostor, zda takovéto psaní považuje za žádoucí typ literatury. Záleží samozřejmě vždy také na míře a kontextu. Třeba ve Stvořitelích světa Zdeňka Urbánka, psaných jinak krásným, kultivovaným jazykem, jsou osobní ostré útoky na lidi, které "nemusel" (např. Bohumilu Grögerovou), něčím spíše okrajovým. Taktéž zaujaté vylíčení Evy Kantůrkové (proti němuž se ona i její manžel ohrazovali) ve Vaculíkově Českém snáři těžko naruší základní svědeckou a uměleckou hodnotu knihy. Naopak třeba taková Indolence Jana Beneše je nesmyslným a kverulantským útokem na všechny bývalé přátele a kolegy od "jediného spravedlivého" a hrdiny, který si s komunisty nezadal. Soudím, že jsou případy, kdy dobrý nakladatel a redaktor musí umět říci i známému spisovateli či člověku, s kterým předtím dobře spolupracoval: Ne! Tohle nemám zájem rozšiřovat.
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.09.2014 03:07
Zábranová, Eva: Flashky
Nerad bych zabředl do "rozsahem omezené poznámky" p. Horáka, ale jeden přípodotek si dovolím: Ano, prakticky nezbytným pandánem ke Flashkám je svazeček korespondence se Zábranou ze Škvoreckého spisů (sv. 39, "Jak je ve větě člověk", dostupný i elektronicky). Na rozdíl od něho však soudím, že... říkejme... tomu třeba autorské gesto či gusto nutné k publikování věty "Jejich emigrace byla dobrovolná a mohli si ji dovolit, měli na starost jen sami sebe." se principiálně neliší od např. "Jaký byl kriminál pro Havla, s americkými cigaretami a "nic moc večeří", o které se mluvilo na Hlasu Ameriky, a jaký byl pro mou babičku a dědu, pro Wonku, (...) a pro ostatní, kteří se z něj už nikdy nevrátili." nebo bezpočtu jiných vět o mnoha dalších osobách a událostech. Takový přístup nelze vyredigovat bez porušení podstaty látky.
Vložil: Oto Horák, 28.09.2014 00:09
Zábranová, Eva: Flashky
Nechci v této rozsahem omezené poznámce hodnotit uměleckou hodnotu ani různé aspekty knihy Evy Zábranové. Chci se věnovat jedinému: invektivám autorky vůči Josefu Škvoreckému, který by se právě dožil 90 let. Nepatřím mezi nekritické fanoušky tohoto spisovatele: před pár lety jsem o něm napsal článek,... jenž není zdaleka jen pochvalný. Kromě vrcholných děl české literatury 20. století (Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Bassaxofon, Dobře prověřená Lizetka, Konec Bulla Máchy a některé jiné – zejména rané – texty) najdeme u Škvoreckého i knihy oddechové, okrajové, řidší, slabší. Dokonce si myslím, že Jan Zábrana je v dějinách české literatury (kvůli básním a povídkám, nikoli deníkům) postavou neméně významnou než Škvorecký. Také Škvoreckého názory na nejrůznější otázky – včetně politických – a jeho chování a interviewy při některých příležitostech (např. při návštěvách vlasti v devadesátých letech) mne ne vždy nadchly. Přesto považuji za nutné říci alespoň následující. Názor Evy Zábranové, že „Škvorecký byl podle mne přezíravý a povýšený člověk, který neuměl mít nikoho doopravdy rád, tak byl sebestředný“ považuji za absurdní. Kdybych měl uvést všechny Škvoreckého výroky, v nichž se jakožto spisovatel hodnotil nezvykle střízlivě a skromně (oproti jiným autorům), byla by jich pěkná snůška. Maximem, které o svém psaní byl ochoten připustit, že bylo dílem „slušného řemeslníka“. Naopak obdivných až exaltovaných vyjádření k ostatním autorům bychom našli spousty: což platí nejen o „klasicích“ (Poe, Conrad, Waugh, Greene atd.), bezprostředních literárních konkurentech (Hrabal, Kundera, Vaculík, Fuks, ale i Páral, jehož po lidské a občanské stránce kritizoval), ale dokonce i autorech, jež zřejmě v dobré vůli leckdy přecenil (Viewegh, Jiří Hájíček, Martin Nezval aj.). Josef Škvorecký se ani nikdy nevydával za hrdinu či disidenta (a vždy oceňoval ty, kteří jimi byli). Naopak přiznával, že emigroval mimo jiné proto, že neměl chuť vyzkoušet, zda by za normalizace morálně obstál. Evou Zábranovou kritizovaná kniha Osočení je pozoruhodná v tom, že Škvorečtí v ní dávají možnost se obhájit především druhým, přátelům, lidem osobně známým i neznámým. Dovolím si tvrdit, že devět z deseti lidí by - být na místě Zdeny Salivarové - hájili proti nařčení ze spolupráce s STB sebe sama – a s ostatními by si nepálili prsty. Jiná věc je, že obrana „osočených“ není leckdy přesvědčivá a že mnozí, možná většina z nich, nemají (neměli) v tomto ohledu čisté svědomí. Ale i toto je svědectvím o Škvoreckých, zejména Josefovi: svým přátelům, zejména těm z mládí (Dorůžkovi atd.), věřil až nekriticky, hájil je (leckdy až dojemně), případně pro ně hledal aspoň polehčující okolnosti, zastával se i takového Gustava Janoucha s tím, že to byl přece „starý jazzman“. Citová věrnost a noblesnost v chování ke kamarádům (a také starým láskám), jakou osvědčoval Josef Škvorecký, je něčím v životě málo vídaným. To neznamená, že nikdy nikomu neublížil: to nedokáže ani světec. Pokud si ovšem Eva Zábranová pěstuje čtyřicet let osobní bolístky typu „nedodržel, co slíbil“, připadá mi to úsměvné. Kdyby měla většina z nás zanevřít na každého, kdo nám něco slíbil a nesplnil, měli bychom pramálo přátel a blízkých lidí. Sami nejsme lepší... Co se týká sporu o autorství tří detektivek, Prezydenta Krokadýlů a jedné dětské knížky, bylo o tom napsáno už tolik, že nemám potřebu přidávat nové argumenty. Jsem přesvědčen, že autorem všech těchto knih je Josef Škvorecký a že Jan Zábrana k nim dodal jen pár nápadů, dialogů, případně básniček. Nepotřebuji přitom ani žádnou analýzu textu, jako korunní důkaz mi stačí prostá logika. Vezměme si jen tři detektivky, jež byly vydány pod Zábranovým jménem: Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení. Za prvé: Vztah Zábrany a Škvoreckého k detektivnímu žánru byl rozdílný. Zábrana sice pár detektivek přeložil, napsal k nim doslov, třeba je i občas rád ve chvílích oddechu četl, ale podle různých svědectví o nich většinou mluvil jako o „kšeftu“. Naopak Škvorecký detektivky vždy miloval (a zřejmě k nim Zábranu i přivedl), propagoval ve svých esejích a pod svým jménem (případně se Zdenou Salivarovou jako spoluautorkou) jich asi deset napsal. (Nemluvě o tom, že některé jeho „vážné“ romány, např. Mirákl, mají detektivní motiv a půdorys.) Vraždu pro štěstí (ostatně knihu po literární stránce možná ze všech svých detektivek nejlepší) psal v době, kdy už sice průšvih kolem Zbabělců „přehřměl“ a nakladatelství mu připravovala k vydání jiné rukopisy, avšak opatrnost mu ještě připadala přirozená. A co je na tom divného, že za situace, kdy se Zábranou detektivku vymýšlel, nebo alespoň použil některé jeho nápady, rozhodli se oba přátelé k mystifikaci a dílo podepsali Zábranovým jménem? Za druhé: Mezi Škvoreckým a Zábranou byl z hlediska jejich tvorby jeden důležitý, základní rozdíl. Škvorecký vždy tvořil snadno, šlo mu to „jako po másle“, zatímco Zábrana těžko, pomalu, klopotně – a šlo mu to čím dál tím hůře. (O tom koneckonců svědčí zápisky v Zábranově deníku a hlavně - nepočítáme-li překlady, dělané jako zdroj obživy – velice skrovná literární bilance jeho posledních dvaceti let.) Je za těchto známých okolností uvěřitelné, že při rozhodování o realizaci detektivky, o které spolu mluvili, řekl Škvorecký Zábranovi: „Napiš to ty, tobě to líp půjde od ruky“, případně Zábrana sám trval na tom, že text vytvoří (neboť „dohromady“ jej jistě nevytvořili)? Nebo tomu bylo opačně? A za třetí: Není fakt, že u části sporných textů existuje Škvoreckého rukopis (deponovaný v Torontské univerzitě) velice závažnou indicií, že napsal i ostatní? Proč by člověk, jehož sám Zábrana považoval za „nejlepšího člověka, jakého znal“, upíral příteli jedno či dvě díla, jež on – autor Zbabělců apod. - ke své slávě ani finančnímu zabezpečení vůbec nepotřeboval? Je to – a navíc u Škvoreckého – pravděpodobné? Když jsem četl onu kapitolku, kterou Eva Zábranová věnuje Škvoreckým, zažíval jsem intenzivní pocity trapnosti. Každý zřejmě máme nějakou averzi na určité jedince a musíme si to buď s nimi nebo jen v sobě vypořádat. To nejhorší, co můžeme udělat, je obtěžovat s tím jiné lidi (ať už blízké nebo dokonce cizí), přesvědčovat je o své pravdě, měnit se v ukřivděné žalobníčky. Co je nepříjemné v životě, je neméně nepříjemné i v literatuře. Pamatuji si na jakýsi “žabomyší” spor, který kdysi spolu vedli na stránkách Revolver Revue Petr Chudožilov a Viola Fischerová (týkal se toho, jak se spisovatelka chovala k Chudožilovům za jejich emigrace ve Švýcarsku): oba autoři, jejichž díla jsem si vážil (a dosud vážím), se mi svým veřejným praním vlastního špinavého prádla dokonale znechutili. Neměl jsem možnost a předpoklady, ale hlavně ani chuť dělat dotyčným v jejich sporu soudce. Nejsem jím. Ostatně si myslím, že umanutá polemika s otcem Pavlem Kohoutem umělecky poškozuje i některé knihy tak nadané autorky jakou je Tereza Boučková. Totéž – ale ještě ve větší míře – se týká Evy Zábranové... Ve svém obviňování Škvoreckých může mít možná i v lecčems pravdu (třeba v tom, že se Škvorečtí mohli k Marii a Evě Zábranovým zachovat velkoryseji), žlučovitý a pavlačový způsob podání ji však diskredituje. Nejsem psychologem, a když tak – jako mnozí – jen amatérským, avšak sočení autorky vůči Škvoreckému a jeho ženě mi připomíná vyvádění některých pubertálních dívenek, které se dozvěděly, že jejich bývalý idol není tím rytířem bez bázně a hany, jakého si vysnily, a navíc si dovolil – hrůza! – oženit se s “tou hroznou ženskou” (viz Zábranové popis fyzického zjevu Zdeny Škvorecké). O idealizaci vlastního otce autorkou nemluvím: tu bych dovedl pochopit. Předhazuje-li však Škvoreckému, že neprožil to, co její otec, je to zbytečné: Škvorecký si toho byl dobře vědom. Když se příliš necháme unášet svými dojmy a emocemi, není pak divu, že jsme občas na štíru s logikou. Rozhořčení nad tím, jak mohl mrtvému kamarádovi Škvorecký upřít překlad Prezydenta Krokadýlů (zajisté pozoruhodný, i když od autora, který dnes nefiguruje ani ve většině podrobných slovníků americké literatury), zní věru divně od autorky, která svou dehonestaci publikuje v době, kdy jeden z obviněných je už mrtev a druhá obviněná se z důvodu svého věku a zdravotního stavu asi nebude bránit. (Omluvou pro autorku nemůže být ani to, že ji prý matka od “vypořádání se” se Škvoreckým předtím zrazovala s tím, že spisovatel je už starý...) Suma sumárum: Kapitola o Škvoreckém (i kdyby byla vydávána za “beletrii”) není podobná Deníkům Jana Zábrany, v nichž je jejich autor v posuzování různých lidí také často nemilosrdný a jednostranný. Ty byly publikovány po Zábranově smrti a tento fakt dává morální rozhřešení autorovi i v případech, kdy byl snad nespravedlivý. Zábrana navíc psal v době, kdy své pravé názory z existenčních důvodů nechtěl a nemohl veřejně vyjádřit – a nic jiného než uchýlit se k deníku mu pak nezbývalo. Není náhoda, že drtivá většina negativních soudů o konkrétních lidech je věnována jejich politickým “svinstvům”, kariérismu, jen zcela ojediněle odsuzuje Zábrana někoho za to, že ublížil jemu osobně (a i v těchto případech jde zpravidla o umění, jako např. v nepříliš odůvodněném obvinění, že si od něj Miroslav Florian “půjčil” v básni výraz “zelené Irsko” – jež je docela obvyklý). V tom je ten zásadní, důležitý rozdíl mezi jeho obviněními a těmi, které předkládá Eva Zábranová: jde o propastný rozdíl úrovně. Z výše uvedených důvodu si myslím, že renomovaný nakladatel neměl kapitolu (alespoň v této podobě) o Škvoreckém vydat. A – pokud by autorka na jejím zařazení trvala – měl odmítnout celý její rukopis. To je můj názor.  
Vložil: Dr.Jedličková Jiřina, 26.09.2014 18:12
Zábranová, Eva: Flashky
Těžkou dobu,v které žil Jan Zábrana jsem poznala z vlastní zkušenosti. Jeho Deníky jsou úžasné.Knížka Flashky mne zcela okouzlila a na konci velmi dojala vztahem dcery k otcovi a pravdivosti a vystižení jeho těžkého života.Autorce blahopřeji.J.J
Vložil: Jan Vaněk jr., 22.09.2014 14:12
Noví čeští autoři v detektivním žánru (in LN)
K podobnému tématu Michal Jareš: casopis.hostbrno.cz.
Vložil: Tomáš Matras, 17.09.2014 17:00
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Trochu mě mrzí, že právě otevřená výstava Magie hledání v Domě U Kamenného zvonu se týká pouze Váchalova výtvarného vztahu k magii, okultismu a esoterice. Ano, autor měl k těmto oblastem vřelý vztah, ale zdaleka ne pouze k těmto. Nebyl to... pouze umělec výtvarný, ale také umělec slova, rukodělné práce, turista a romantický tulák, velký kritik umění a společnosti, obdivovatel pokleslých žánrů a panenské přírody, velký přítel psů a pohanství, též cyklista. Čekal bych, že jubilejní výstava k váchalovskému výročí v hlavním městě bude pojata šířeji byť třeba na úkor hloubky některých témat. Váchal byl "prudce širokospektrální", jak dokládá i dokument Dokonalá magie dřevorytu od Jaroslava Hykla z roku 1995. Na druhou stranu, jak již tradičně i za jeho života, "Praha" není Váchalovi možná až tak příliš nakloněna (?) V Plzni má proběhnout další váchalovská výstava od Marie Rakušanové, tentokrát na téma Váchalovy knižní tvorby.
Vložil: aandreauu, 14.09.2014 15:53
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Knihou jsem se dlouho prokousávala, ale dala jsem jí šanci. I mně vadila nespisovná čeština, zvl. tvary zájmene ona. Zajímavý byl pohled na realitu z různých úhlů pohledu, člověk souhlasil právě s tou, která vyprávěla. Dobré. Celkové hodnocení je průměrné, knížku podruhé číst nebudu a nemyslím si, že... by se kdy zařadila ke zlatým klenotům české literatury.
Vložil: Tomáš Matras, 11.09.2014 13:26
Brácha, Karel Hynek: Bác!
Mácha to měl jednodušší ;-))), nebyla čeština ani "romantická tradice", tvořil z "ničeho", propojoval se s kosmem a s matkou zemí a myslel to skutečně upřímně, jenže: "každá generace má svého Máchu", jak jednou napsal Josef Kroutvor. Mám rád blasfémii a veršotepeckou obratnost, třeba vzpomínám na Rytíře... Smila, otázka je jenom, jak dlouho nás to bude bavit. Možná jako se Sklepáky: rádi si drobet sentimentálně "zabékáme" u ohýnku a pak když na nás přijdou oni se svou "trampskou blasfémií", jsme opět rádi a dobře se bavíme.
Vložil: Petr Nagy, 09.09.2014 08:15
Richterová, Sylvie: Každá věc ať dospěje na své místo
O novém románu Silvie Richterové jsem měl to potěšení diskutovat také v rozhlasovém pořadu Slovo o literatuře (na pozvání Pavla Janáčka a s Janem Bělíčkem z A2). K poslechu zde: prehravac.rozhlas.cz.
Vložil: Donátová, 09.09.2014 05:22
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Knihu jsem ještě nedočetla, vidím v ní ale - aspoň prozatím - černou satiru... Musel se s ní pilovat za předlouhých večerů. Už Arnošt Lustig řekl, že je Sidon lepší spisovatel než rabín. Paní Stiborová jej objevila nyní, on je však autorem od svých velmi mladých let.
Vložil: Oto Horák, 08.09.2014 09:07
Juráček, Pavel: Prostřednictvím kočky. Texty z let 1951–1958
“Pavel Juráček byl z nás největší literární talent, tak pronikavý, že jsem mu často říkal, aby nechal filmu a věnoval se psaní, že je ho pro film škoda. Ale Pavlovi ty pohyblivé obrázky učarovaly (...)” Tolik Juráčkův režisérský kolega Jaromil Jireš a jeho komentář. Juráčkovy prózy jsou natolik svrchovanými... literárními díly, že by se nemělo zapomínat je přiřazovat k oné čestné "větvi" české literatury padesátých let, stavící na syrovém záznamu reality a dialogu a kterou bychom mohli v aluzi na socialistický realismus nazvat totálním realismem. Vzpomeňme z tohoto proudu alespoň Bohumila Hrabala (Jarmilka, Láska aj.), Josefa Škvoreckého (Zákony džungle, Divák v únorové noci aj.), Ladislava Dvořáka (Podnájem v Malém Berlíně, Čoromoro aj.), mikropříběhy, obsažené v Událostech Jana Hanče, ale především všechny povídky Jana Zábrany (Psovod Gerža, Peklo peněz aj.) či – o něco pozdější – texty Marie Stryjové (soubory Nad rovinou, Mlčíme a Pokojík). Jakkoli je kniha Prostřednictvím kočky velice cenným počinem, je třeba k její ediční koncepci vyjádřit výhrady. Jak je uvedeno v ediční poznámce, do svazku nebylo zařazeno šest nedokončených povídek a Juráčkova básnická tvorba je pak pominuta zcela. Přitom ukázky básní (šest položek), otištěné v knize Pavel Juráček: Postava k podpírání, nasvědčují tomu, že i poezií se mladý tvůrce dopracoval velice osobitého literárního výrazu. Nedokončenost prozaických textů – přestože konkrétně nevím, v jakém stavu jsou ty Juráčkovy – není důvodem k jejich vynechání. Nemá cenu zde připomínat notoricky známý případ Kafkův (tedy autora světového významu), avšak i součástí dosavadních dvou edic povídek Jana Zábrany (v mnohém – jak již bylo řečeno – Juráčkova literárního souputníka) byla zcela samozřejmě nedokončená povídka Srdce ženy. A přestože je jakoby useknutá vpůli, čtenářský zážitek z ní není o nic slabší než z próz dokončených, "hotových". Zkrátka a dobře: nezařazení uvedených textů považuji za ztrátu příležitosti, která se nemusí opakovat. Leda, že by – což by bylo možné řešení – se Juráčkovy básně a nedokončené povídky zařadily do závěrečného, dodatkového svazku "paralipomen". To ovšem už pracujeme s optimistickým předpokladem, že celý rozsáhlý a edičně náročný projekt se dokončí..
Vložil: Stiborova, 07.09.2014 11:39
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Knihu jsem přečetla jedním dechem,je skvělá. Jsem osobně potěšena tím, že se pan Sidon vydal cestou beletristy. Má na to a literatura může slavit. My čtenáři taky. Kniha přece má zaujmout, stát se přítelem jehož myšlenky sdílíte, někdy s nimi polemizujete, vracéíte se k nim. Už se těším na další díly...........
Vložil: Antonín Kudláč, 02.09.2014 14:58
Noví čeští autoři v detektivním žánru (in LN)
V současnosti ale nevycházejí jen české detektivky popisovaného "realistického" typu, někteří autoři zkoušejí také jiné cesty. Například Daniela Mičanová a její román "Ve službách třináctého prince", čistokrevná detektivka z prostředí starého Egypta, dílo svého druhu u nás výjimečné. A ještě by bylo... dobré zmínit kombinace kriminální prózy s fantastikou, i když u nich často nadpřirozeno a fantastično převažuje nad detekcí. Současná česká detektivka má podstatně více tváří než by se na první pohled zdálo...
Vložil: Moška, 27.08.2014 13:28
Šimáček, Jiří: Charakter (taky ještě Mädchen, Ničema a Oskar)
Pět dokonalých hvězdiček pro dokonalou knihu. Namlsaná z loňské Noci literatury, kdy jsem úryvek slyšela při autorském čtení za výlohou knihovny a natěšená po přečtení Snaživek, jsem se na Charakter moc těšila; zklamaná jsem rozhodně nebyla. Myslím (doufám), že ovlivněna nerudností pana Brixe budu... shovívavější ke starým nerudným mužům v mém okolí. Jeho náhled na budoucí zákaz kuřáckých restaurací mi mluví z duše, ač jsem nekuřačka. (Odkud vyženou kuřáky, tam vtrhnou matky s nevychovanými uřvanci...) Moc se mi líbí Šimáčkův cit pro rozdílnost postav. Nenachytáte ho, že by se jeho postavy nechovaly přesně v souladu se svou náturou. Prudký konec mi málem vytrhl knihu z ruky. Přišel v okamžiku, kdy jsem se už delší dobu nechávala kolébat rytmem příběhu, který mi - opravdu - připomínal rytmus mého města... (ano, "su z Brna"). Těším se, až se potkám s další knihou pana Šimáčka.
Vložil: Helena, 19.08.2014 11:17
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Tak takhle jsem se u knihy nikdy nenasmála. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení paní prodavačky. Naprosto dokonalý humor. A přesně jak píše Blanka, čtu ji po cestě v MHD, takže asi občas někomu připadám jako blázen, když se řehním, ale co, je to fakt super a je mi líto, že není třetí díl. Obě knihy... mi zlepšily náladu. Takže tleskám a těším se na další pokračování aristokratky nebo úplně jiné dílo.
Vložil: Oto Horák, 17.08.2014 23:22
Zábrana, Jan: Povídky
"Zábrana, jakkoliv známý především jako překladatel, autor deníků a v neposlední řadě i básník, vládl již tehdy i v poloze prozaika (...)" Tento citát je nepochybně pravdivý, ale vypovídá více než o Zábranovi o čtenářích a kriticích, našich utkvělých (řečeno zábranovským slovem) stereotypech. Zábrana... byl především básník, podle mne jeden z největších českých básníků druhé poloviny dvacátého století. A Stránky z deníku jsou jedním z nejautentičtějších, a současně umělecky nejsilnějších svědectví o událostech, které básník prožil, stejně tak ve veřejné jako v privátní sféře. Hned poté přijde na řadu Zábrana prozaik: jakkoli je jeho prozaická žeň nevelká, specifická váha těchto próz je mimořádná. Kdybychom je měli k něčemu z české literatury přirovnat, pak můžeme připomenout některé - ne všechny - rané texty Bohumila Hrabala (Jarmilka, Láska aj.), Josefa Škvoreckého (Zákony džungle, Divák v únorové noci aj.), mikropříběhy, obsažené v Událostech Jana Hanče, povídky Pavla Juráčka (publikované nyní v knize Prostřednictvím kočky), Ladislava Dvořáka (Podnájem v Malém Berlíně, Čoromoro aj.) či – o něco pozdější – texty Marie Stryjové (soubory Nad rovinou, Mlčíme a Pokojík). Charakterizuje je něco, co by se dalo označit jako “totální realismus” (projevující se mj. preferencí dialogu, někdy až posedlostí jím) a co je přímou polemikou s oficiálně nadekretovaným – a naprosto lživým – “socialistickým realismem”, a nepřímo je vymezením i proti různým uměleckým “avantgardám”, typickým pro “levicovou” tvorbu předchozích desetiletí. Důraz je v uvedených prózách položen na antiiluzívní vidění skutečnosti, přerůstající často do vášnivé kritiky doby, režimu, lidí, kteří se na jeho chodu aktivně podíleli. Kritika se však vždy opírá o osobní, autenticky žitou zkušenost, není prvoplánová, ideologická, politicky motivovaná, není pouhou změnou hodnotících znamének. Nejlepší Zábranovy povídky (Psovod Gerža, V noci u pece, Peklo peněz, nedokončené Srdce ženy) jsou důkazem literární účinnosti "pouhého" popisu situace, leckdy statického děje a pointou jen lehce konturovaného dialogu. Nechci snižovat Zábranu jako překladatele, některé jeho překlady (např. Bunina či Babela) jsou jistě vynikající. Je třeba si však uvědomit, že tento - právem - ambiciózní spisovatel se věnoval překladům převážně z nezbytí, kvůli politické nepřízni, jež autorům, kteří nepodřídili své psaní možnosti publikace, svobodnou volbu velmi ztěžovala. Zkrátka si myslím, že za "normálních" okolností by Zábrana překládal velmi málo (a třeba Škvorecký zřejmě vůbec). Pro nepohodlné spisovatele to byl především způsob obživy, při kterém si s režimem nemuseli tolik zadat. Úplně na poslední místo bych pak umístil Zábranovo psaní deníků. (Pokud tedy necháme stranou - většinou "doslovovou" - esejistiku, zhusta účelově "zaštiťující"...) Popularitu Celého života docela chápu, ale myslím, že je postavena na omylu. Zaměňuje se zde informační podnětnost a řekněme poutavost podání s uměleckou významností. I já si rád v Zábranových denících počtu, zajímá mne co si myslel o tom či onom (a jak to bez servítků napsal), zaujmou mne jednotlivé fragmenty, břitké a vyhrocené formulace. Nicméně pouze v Zábranových básních a povídkách vidíme nejen úporný zápas o přesnost a plastičnost každého výrazu, plynulost a jadrnost řeči, ale i o tvar díla, jeho scelení takovým způsobem, aby výsledná sestava nebyla libovolná a jednotlivé složky se doplňovaly. Autorova vypjatá sebekritičnost vedla pak k tomu, že Zábranovy básně i prózy měly řadu variant a že částečně zůstaly torzem. (A důsledkem bylo, že se mu v odstupu let vzdalovaly a stávaly přece jen méně naléhavými...) Každopádně se však s nimi spisovatel hodně "natrápil" - jistě pro něj byly neporovnatelně těžším úkolem než pravidelné deníkové zápisy. Někdy je holt čtenáři i kritiky oceňováno víc psaní časové než nadčasové...
Vložil: Blanka Kaderová, 15.08.2014 09:23
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Knihu nemůžete číst po cestě v MHD. Pokud si humorné situace umíte představit v reálu, chvílemi se "řehtáte hlasitě". Četla jsem knihu o dovolené na chalupě, měla jsem k tomuto "vydovádění" čas, náladu a prostor. V dnešní stresové době vřele doporučuji.
Vložil: Oto Horák, 15.08.2014 08:49
Mikeš, Vladimír: Plovárna Léthé
Souhlasím s tím, že v Plovárně Léthé jsou rozsáhlé esejistické pasáže, které zpomalují dějový spád prózy. Stejně tak je faktem, že kniha a její děj jsou podřízeny tématu lidské paměti. (Nemyslím si ale, že charaktery postav jsou černobílé a jejich vztahy schematické.) Domnívám se však, že jde o imanentní... vlastnosti autorovy literární metody - jak nás alespoň o tom Mikeš přesvědčuje v dosud vydaných čtyřech titulech -, které mu lze těžko vyčítat. (Pokud tedy nejsme zatvrzelými odpůrci esejistických digresí v próze - ale v tom případě bychom museli zavrhnout en bloc Musilova Muže bez vlastností, Brochovy Náměsíčníky, Melvillovu Bílou velrybu, Tolstého Vojnu a mír aj.) Já si prostě myslím, že kromě dnes v české próze neobvyklého kultivovaného stylu je největší předností Mikešových próz právě napětí mezi popisnými pasážemi s dobře odpozorovanými detaily všedního života a onou nikdy banální metaliteraturou a odstupem vypravěče (-čů), kterou jsou prokládány. V Plovárně Léthé mezi velkou dávkou melancholie nad ubíhajícím časem, napětím mezi lítostí až prociťovanými sympatiemi k hrdinům a nemilosrdným odhalením toho, jak většina pod tlakem "doby" (padesátých let) naprosto selhává. Jakkoli nemám příliš rád nálepku "postmoderní literatury" Mikešova próza je důkazem, že její postupy získávají na účinnosti, jakmile je jejich základem silný, věrohodný příběh. Takže nezbývá než doufat, že se nikoli už mladý autor dočká vydání dalších próz, které má v šuplíku. Vycházejí a jsou přijímány jako "naděje české prózy" texty výrazně horší kvality...
Vložil: kE, 04.08.2014 01:28
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Tvorba Františka Gellnera online na webu při příležitosti stého výročí od jeho smrti.
Vložil: jan lukavec , 23.07.2014 16:06
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Malý příspěvek k hledání kořenů české fantasy, v tomto případě hlavně dětské: neviditelnypes.lidovky.cz
Vložil: Jaroslava Michalicová, 21.07.2014 13:32
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Přečetla jsem obě knihy,tak jsem se nazasmála u čtení už hodně dlouho.Kuchařka p.Tichá,žena z lidu a její ořechovka nemají chybu.Celkově májí obě knihy spád a rozhodně se nudit nebudete.Slovník pravda trochu drsnější,ale tak nějak tam patří,ráda si je po čase přečtu znovu.
Vložil: Dobromila, 21.07.2014 09:50
Katalpa, Jakuba: Němci
Báječná kniha. Chytrá, čtivá, objevná. Jak to paní spisovatelka dělá? M. P.
Vložil: Jana Kučerová, 30.06.2014 17:50
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Dílo se mi nelíbí, je to zmatečné a zachrání to pouze zdařilé ilustrace. Pochybuji, že be se v tom dítě vyznalo a že by ho to bavilo.
Vložil: juravsetin, 30.06.2014 11:56
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Obě knihy jsem přečetl na "jeden" zátah. Více jsem se zasmál asi jen u české klasiky "Švejka" a knih p.Švandrlíka. Je cítit, že autor je velmi dobře obeznámen se zámeckým prostředím. Držím palce při další tvorbě. Doporučuji přečíst.
Vložil: Boris Hokr, 25.06.2014 18:28
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Nezpochybňuji ten výčet, ale bohužel... s trochou nadsázky platí, že kromě Františky Vrbenské a Leonarda Medka ty vámi vyjmenované proudy a autory nikdo z první (a mám podezření, že ani z poslední) nezná, nebo je nenapadne využít je jako zdroje nebo inspiraci. Přitom věřím, že krom zmíněných by stálo... za to pořádně se podívat na věci o J. Zeyera (hlavně Tři legendy o krucifixu by měly být povinnou četbou pro autory historické fantasy) nebo na autory typu Křelina (krom Amarú, syn hadí třeba i Puklý chrám a všechny ty obrazy propojení krve a půdy). Jenže to nikdo nedělá. Pravděpodobně opravdu díky tomu přerušení a vymazání za komunismu byl pozdější dopad všech těch Conanů natolik silný, že se česká domácí fantasy opravdu formovala skoro čistě na přejatých vzorech obohacených o westerny a drsnou školu (nebo jako "pomagičtělá" science fiction). Takže vše, co jste vyjmenoval, bych označil spíš za slepé uličky vývoje, které mohly, ale nakonec nebyly předchůdcem domácí fantasy. Osobně se ovšem hodně těším, až sepíše svou knihu A. K. K. Kudláč nebo se na to někdo podívá opravdu zgruntu. Byl bych jedině rád.
Vložil: Petr Nagy, 24.06.2014 20:17
Jireš, Ondřej (ed.): Klenoty české fantasy
Řekl bych, že fantastika spjatá s dekadencí, novoromantismem a vlivem gotického románu apod. byla u nás přinejmenším v populární literatuře nemálo přítomna již v 1. polovině 20. století, sám píšete o komunismu a jeho odmítání dekadentních úniků do jiných světů atd. a současně tuto oblast odbýváte coby... doménu německy píšících autorů. Takových se sice našlo dost (Meyrink, Strobl, Slawitschek aj.), ale byly tu i desítky českých literátů, v jejichž dílech hraje stěžejní úlohu alchymie, magie, spiritismus, východní mystika atd. atd., což by snad mohlo být dostatečným důvodem pro jejich označení za pionýry české fantasy.
Vložil: jmh, 22.06.2014 22:39
Wolf, Naomi: Vagina. Nová perspektiva
Chyby opraveny, ačkoli do genderové lingvistky mám daleko, děkuji za upozornění.
Vložil: Ziva K., 22.06.2014 22:01
Wolf, Naomi: Vagina. Nová perspektiva
Psát "středoškolačky měli" je jistě prerogativem genderových lingvistek v iLiteratuře, a koneckonců i vyšinout se z jakýchkoli vazeb ("Část o traumatizované vagině – tedy negativního pólu výjimečnosti ženské sexuality, spočívají v podstatě v tom"), ale komolit jména by snad nemusely: Věšínová/Kalivodová,... nikoli Věšinová a Kalivovodová; Kamila, nikoli Kamia; Blackledgeová, nikoli Blachledgeová.
Vložil: skunk, 19.06.2014 17:39
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
"To, co umím a vlastně co neumím, pochodí jedině z vlastního nitra, co v člověku není, nemůže býti jemu vštípeno, natož probuzeno. Zavrhuji veškeré školy a učení se něcemu. Nikdo na světě neřekl mi, jak vypadá dřevorytová deska a čím se zpracuje." Josef Váchal, 5. 5. 1912
Vložil: Oto Horák, 02.06.2014 12:48
Uhde, Milan: Rozpomínky. Co na sebe vím
S vysokým hodnocením Uhdeho Rozpomínek se nemohu ztotožnit. Vzhledem k danému prostoru se pokusím být stručný, nebudu uvádět citáty a omezím se na jen minimum příkladů. Paměti toho typu, které nám Uhde předkládá, je třeba hodnotit ze dvou základních hledisek: bohatství informačního a literárního. V... pasážích, v nichž se Uhde zabývá svým mládím, jsou nepochybně informace, které nepostrádají zajímavost jak vzhledem k názorovému vývoji hlavní postavy vyprávění, tj. samotného Uhdeho, tak vzhledem k dobovému společenskému, kulturnímu a politickému milieu. Počínaje lety šedesátými nových či nově interpretovaných informací v Rozpomínkách valem ubývá. Každý, kdo se trochu podrobněji zabýval tzv. normalizací a disidenty kolem Charty 77, nalezne v textu jen minimum údajů, které by neznal už z jiného zdroje. Výjimku tvoří samozřejmě nečetná místa, týkající se vlastní rodiny, či např. okolnostmi osobního rozhodování při podepisování Charty. Ve vztahu k přátelům z opozičních kruhů se Uhde snaží být chápajícím druhem a “nepodjatým” referentem, míra subjektivního zaujetí je u něj zřetelně nižší než u mnoha jiných autorů pamětí. (Tím se ovšem současně zmenšuje prostor k polemice čtenáře...) Snad jen v případě Oldřicha Mikuláška je znát ze strany autora pamětí určité “nadržování” a u Alexandra Klimenta a jeho údajného přerušení styku s ostatními disidenty jde o nepřesné a nespravedlivé obvinění. V zásadě by se dal Uhdeho postoj shrnout tak, že k režimním umělcům je nemilosrdný, zatímco disidentům sice snímá nimbus hrdinů bez bázně a hany, ale současně jejich odpor vůči režimu oceňuje jako jedině správný. Autor si v celé knize dává velmi záležet na tom, aby nemohl být obviněn z nedostatku sebekritičnosti. Trochu to ovšem celé připomíná naučený postoj a alibismus: prozradím na sebe nějakou tu slabost a že nejsem rozhodně žádný "čítankový" hrdina, a o to víc pak mohu prosazovat své názory jako “správné”. (Podobný postoj je charakteristický už pro vzor autobiografické zpovědi: Vyznání Jean-Jacquesa Rousseaua). Uhde je okázale tolerantní a obdivem nešetřící vůči svým názorovým oponentům (např. Jaroslavu Šabatovi), vysoce oceňuje svou bývalou ženu (i tady najdeme obdobu u Rousseaua a jeho vztahu k “mamce” madame de Warens), aby tím spíše učinil hodnověrnými své závěry v obecných otázkách (což znovu upomíná na Rousseaua). Týká se to zejména pasáží, v níž zdůrazňuje svou “pravicovost”, naprostý rozchod (už v šedesátých letech) nejen s komunismem (byť reformním), ale i socialistickými “utopiemi” a “sociálním inženýrstvím”. Právě v závěru své knihy, v níž popisuje svoje politické angažmá v devadesátých letech, je trochu farizejsky vyznívající Uhdeho postoj nejvíce napadnutelný. Na jedné straně autor “sebekriticky” tvrdí, že v politice dělal chyby (za nejzávažnější považuje svůj přestup z ODS do Unie svobody po “sarajevském atentátu”) a že se pro ni vlastně příliš nehodil, na druhé straně však obhajuje svůj neoliberalistický přístup v oblasti politiky i kultury. Projevuje se to třeba v cause prezidentské volby z ledna roku 1998, kde Uhde nezdůvodňuje fakt, že nedal hlas svému příteli Václavu Havlovi ničím jiným než jeho údajnou “nepolitickou politikou” (tj. podceňováním úlohy politických stran), jakož i tím, že na něj ze strany politických lobbistů (Vladimír Mlynář) byl činěn nátlak. (Zkušený a zodpovědně zvažující politik – a ostatně každý občan – by přitom musel Havlovu volbu posuzovat nejen z hlediska kandidátových případných nedostatků, ale především v kontextu s reálně se nabízejícími kandidáty ostatními.) Uhdeho Rozpomínky nejsou nijak mimořádné ani z hlediska literárního. Netvrdím pochopitelně, že autor neumí psát (což dokázal hlavně ve svých dramatech), ale jeho rozsáhlé vzpomínky jsou psány bezchybným, korektním, ale víceméně chudým, popisným, bezpříznakovým, málo "šťavnatým" jazykem. Jejich literární úroveň může snad obstát ve srovnání s Ivanem Klímou (Moje šílené století) či Pavlem Kohoutem (Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem), vztáhneme-li na ně však laťku, nasazenou v oboru – jakkoli široce pojatých a odlišných – vzpomínkových textů např. Františkem Pavlíčkem (Konec patriarchátu), Josefem Jedličkou (Krev není voda), Zdeňkem Urbánkem (Stvořitelé světa), Sergejem Machoninem (Příběh se závorkami), Jaroslavem Brodským (Řešení Gama), Ladislavem Jehličkou (Křik Koruny svatováclavské) ale koneckonců i brněnským Vojtěchem Jestřábem (Brno můj Amarcord) s jejich plastickými, zdůvěrňujícími detaily nasycenými evokacemi doby a vesměs krásným, syntakticky bohatým slohem, octne se rázem Uhde se svými Rozpomínkami – v nejlepším případě – v druhé linii.
Vložil: Krista Brotánková, 01.06.2014 16:09
Ježková, Alena: Tichá srdce: kláštery a jejich lidé
Knížku si seženu a přečtu.Marně jsem po něčem takovém pátrala.Zvláště v poslední době,kdy někteří lidé ošklivě o řeholnících hovoří v souvislosrti s restitucemi.Nevěděla jsem, jak jim oponovat, jak jim říci, že kláštery byly nositeli kultury,zakládaly nemocnice a útulky pro staré lidi, ujímaly se sirotků... .Není pravda, že kostely zejí prázdnotou, že se tam mluví o nesmyslech, jak může někdo věřit "těm blbostem" v bibli.Proč musím mít pan Duka zlatý prsten? Co to tam ti řeholníci dělají, kdo a co je živí z našich daní? Takové a jiné otázky svědčí o nevzdělanosti a je mi líto, že minulý režim nejenže vedl k ateismu, ale nedal jim možnost vnímat svět duchovním životem. K.B.
Vložil: Pavel Mandys, 26.05.2014 17:10
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Ad Lenka: Pokud dočtete recenzi do konce, tak se to snadno dozvíte...
Vložil: Lenka, 26.05.2014 15:22
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Dobrý den, chci se zeptat jestli aristokratka ve varu navazuje na poslední aristokratku, čili jestli díly navazují na sebe nebo jestli si první mohu přečíst Aristokratku ve varu a je to jedno. Děkuji za odpověď.
Vložil: Čeněk Jirskák, 26.05.2014 11:24
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Podle mne se pan Putna a jemu podobní snaží pomalu zahodit Bibli do popelnice a do budoucna stavět církev na rozumu. Jenže církev stojí na svých dogmatických spisech, stejně jako každé jiné náboženství. Pokud zahodíme dogmatické spisy, vezmeme církvi to, co jí církví dělá, církev to už nebude. Stejně... jako když Islám předčí Korán novým lidským rozumem, nebude už Islám, atd. Pan Putna by si měl založit nové náboženství a vlastními pravidly a jeho dogmatickým spisem může být tato jeho kniha.
Vložil: administrace, 22.05.2014 13:16
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jen malá poznámka do této trochu nepřehledné diskuze: opravdu není v zájmu nikoho z redakce iLiteratury "rozbíjet" odkazy - proč by mělo být? Každopádně po doplnění www už proklik na FP funguje.
Vložil: Boris Hokr, 22.05.2014 10:47
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
No, abyste měl radost: Michal Tesáček je pseudonym, který využívám já a další dva lidé (prakticky však píšeme jen dva). Původně vznikl pro Pevnost (dohledejte si ještě články s Pavlou králíkovou - to mimochodem fakt nejsem já), postupně se rozšířil i jinam (ano, v té knize jsem zodpovědný za pasáže... s kočkama). Na spoustu věcí máme stejný názor, některé věci jsme vyloženě psali společně, všechny si dáváme k nahlédnutí. Co se týče "tesáčků" na FP, když si dáte jejich výpis, můžete hádat, kteří jsou čistě moji (napovím, že jsou tři). Pro texty v časopise Pevnost doplním, že tam jsem pod každým Tesáčkem minimálně jako spoluautor. Svět je krásné, hravé místo, že? Mimochodem, ad vydání článků o Kingovi, jestli vás to zajímá, tak můj na iliteraturu je tuším o cca týden starší. Datum vydání je interní záležitostí toho kterého webu.
Vložil: adenoidní paranym, chcete-li, 22.05.2014 00:34
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Možná si přečtěte nějaké kulturní dějiny: polemik nepodepsaných plným jménem byly odjakživa spousty, internet změnil jen tolik, že se nemusejí posílat do redakce psané husím brkem a čekat, až je vysázejí olověnými literami. Ale iLiteratura samozřejmě má plné právo stanovit na svém serveru pravidla diskuse,... jaká se jí zlíbí; jako daňový poplatník s potěšením kvituji, že současný relativně otevřený přístup s občasným redakčním brbláním není zdaleka nejhorší z možných, a za to je i brutální přepisování odkazů ex post (ten níže jste rozbili a nefunguje) přijatelná cena. --- Co se týče páně Hokrova textu, doporučím čtenářům, kteří mají ten odporný zvyk věřit raději vlastním očím než vám (natož mně), srovnání např. pasáže "V posledních cca deseti letech sice podnikl několik návratů ke kořenům své tvorby, ale jen o jediné knize ze zmíněného období se dá mluvit jako o skutečném pokračování. Tou knihou je Černý dům, napsaný společně s Peterem Straubem. Příběh navazující na nepříliš známý Talisman (taktéž napsaný ve spolupráci se Straubem a u nás vydaný zatím pouze jednou v otřesném překladu nakladatelstvím Perseus)" s Tesáčkovou "Hezky je to vidět na celé jeho poslední desetiletce ... i když se často vracel ke svým oblíbeným motivům a fíglům, kolik tam najdete dnes, v době sequelové, pokračování? Jedno jediné. Jde o Černý dům, což je román, který navazuje na v českém vydání neuvěřitelně zmršený román Talisman, napsaný společně s Peterem Straubem"; nebo "poznámka na okraj, tentokrát přímo z doslovu k aktuálnímu románu, tvrdí, že Osvícení napsal „dobrácký, leč problematický alkoholik“" x "čirá depka, ze které je cítit pach zvratků, pálenky a dech „dobráckého, ale problematického alkoholika“, co kdysi napsal Osvícení, ale pak se z té závislosti dostal" a "A jen tak mimochodem přitom vesele zamává svému synovi Joe Hillovi, jehož Vánoční říši dopřeje, filmovou terminologií řečeno, příjemné cameo." x "Kolega Rabyniuk dostane třeba orgasmus z toho, jak King vesele zamává svému synátorovi Joeu Hillovi a jeho Vánoční říši." (chápu, proč shledáváte takový rozdíl v úrovni obou textů, byť ani zde s vámi nemohu souhlasit, jsou špatné docela srovnatelně). Ptám se s Toddem Thromberrym: kdo od koho opisuje? Samozřejmě ani v nejmenším nezpochybňuji upřímnost vašich ujištění, a jelikož zdejší článek vyšel 6. května, zatímco na FP o den dříve, není jiná možnost, než že mizera Tesáček pro osobní prospěch zneužívá stroj času, a já doufám, že domovský blog pana Hokra zakročí už z úcty ke svému donedávna šéfredaktorovi, když ne kvůli hrozbě chronoklasmu. --- Ale to jen pro pořádek - nic by mi nebylo protivnější než budit dojem, že se pokouším o útok ad hominem. Ne, jen houšť a větší kapky! Jen ještě trochu úsilí, chcete-li dostihnout Radima Kopáče; jen o to mi šlo a o nic jiného. Vy nepokládáte chyby pana Hokra za podstatné, pročež je také neopravujete; já mám jiný názor, tak je alespoň okomentuji. Nechť kvete tisíc květů! Hodně úspěchů v mudrování!
Vložil: iLiteratura, 20.05.2014 13:52
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
V dobách papírové korespondence se na anonymy neodpovídalo vůbec, plevelný internet v tomto bohužel k odpovědím nutí. Ale paranoidní anonym si nějak nevšiml, že ho nikdo nechce kádrovat, dokonce ani polemizovat s jeho výčtem chyb a překlepů. Jen jsme je opravili, nebyly nijak fatální. A co se týče obvinění... Borise Hokra, že texty prodává dvakrát: recenze na Fantasy planet je podepsaná Michalem Tesáčkem (což je taky pseudonym, aby těch skrývaček nebylo málo), Boris Hokr ji nepsal a její úroveň je znatelně horší, než té, která byla publikována na iLiteratuře.
Vložil: Antje Coulagin, 20.05.2014 09:02
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Jasně, leccos by bylo krásný, kdyby se to stalo, jenže znáte internet (zejména pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti): stačí se jednou uklepnout a člověk si zkazí jméno. A ještě víc než to podučitelsko-strážmistrovské bazírování na dokladu totožnosti mě leká ženská logika paní iLiteratury "ZVLÁŠTĚ,... když (...) výtky jsou (...) věcné": cožpak potom záleží na tom, kdo je vznesl? (Nakonec kdyby nebyly, také by stačilo vyvrátit je ad rem a netřeba shánět munici ad hominem.) Nebo potřebujete moje nacionále, abyste mě mohli kyberšikanovat na Facebooku, čekat před chalupou s kyticí růží a požádat o ruku, stěžovat si třídní učitelce nebo si na mé jméno vzít úvěr? Co se týče dotazů - jak praví klasik, názor je jako řitní otvor, udělá se každému (jen vzácné výjimky potřebují pomoc univerzitně školených specialistů) a vystrkovat jej na veřejnost vyžaduje lidi zvláštního ražení a přesvědčení o jeho ceně. Opravdu mi přijde, že rýpat se tady v takovémto mudrování by bylo plýtvání časem VŠECH přítomných, když třeba pan Hokr ho produktivněji využije při koncipování svého dalšího dvojtextu (o tom, že by neodkýval úplně všechno, oč je kde požádán, se ani neodvažuji snít) tak, aby se jeho půlky vzdálily víc než zdejší nedávná recenze posledního Kinga od té na fantasyplanet.cz Prve se mi podařilo nechat bez komentáře mimořádně komicky bohorovný kalk dvou nesouvisejících názvů "zaniklé české mutace Magazínu science fiction, fantasy a hororu", za což se omlouvám: spěch, pozdní hodina a znechucení tou hromadou matérie; pan Hokr jistě potvrdí z vlastní zkušenosti.
Vložil: iLiteratura, 19.05.2014 09:30
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Překlepy a chyby opraveny, text doplněn o druhého laureáta zvláštní ceny Čs. fandomu. A bylo by sympatické, kdyby se čtenáři v diskusi podepisovali, zvláště, když jejich výtky jsou sice jízlivé, ale jinak docela věcné.
Vložil: Boris Hokr, 19.05.2014 00:41
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Ano, na iliteraturu píšu mudrování již čtvrtým rokem. Na Aktuálně jsem byl požádán (pokud vás to zajímá, tak až po odevzdání textu pro iliteraturu), abych něco k předávání napsal také - a ano, snažil jsem se ten text koncipovat jinak, což se myslím povedlo. Jinak chyby jdou na můj vrub, jako vždy. A... neměl(a) byste i nějaké konkrétní připomínky k mudrování? Nebo vám to stejně jako konkrétní podpis přijde jako plýtvání zase vašimi mocnými kapacitami? :)
Vložil:  , 18.05.2014 23:42
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2014
Je sympatické, že když pan Hokr prodá totéž mudrování dvěma různým médiím, dá si tu práci pro každé napsat něco drobet jiného: magazin.aktualne.cz. Ale pořád mi to přijde... trochu jako plýtvání jeho mocnými kapacitami; snad by mohl napřed poučit redakci iLiteratury, jak se píšou Clarke, Králik, Dragonlance a Akademie.
Vložil: Kačka274, 14.05.2014 17:52
Hůlová, Petra: Macocha
Děkuji za tuto recenzi. Sama jsem dočetla knihu dnes po půlnoci. Plně se ztotožňuji s tím, že vyprávění je místy zajímavé, ale absolutně nepřehledné, chybí mi nějaká hlavní linie. Opravdu jsem zažila tentýž pocit, zda pokračovat ve čtení, cca okolo 30té strany jsem se stále nemohla ničeho chytit. Proto... mě překvapilo, když jsem o knize v nějakém rozhovoru slyšela, že je to nejlepší kniha autorky. S tím se nedá souhlasit ani v nejmenším. Pochopila jsem, že autorka má dva styly, přičemž jeden reprezentuje Paměť mojí babičce, Stanice Tajga nebo Cirkus Le Memoires a druhá linie je Třípokoj nebo Přes matný sklo a také tento poslední román? novela? Ani to nejsem schopna rozeznat. Trochu zklamání.
Vložil: anna placha, 26.04.2014 10:56
Růt, Pavel: Labyrintem pražského tajemna. Průvodce pražského chodce
zdravím, knihu jsem přečetla v holandštině a doporučila kamarádkám v češtině. Nádherná kniha a pan Růt musel hodně přečíst a prostudovat, je tam tolik vědomostí, opravdu nádhera.
Vložil: jan lukavec, 25.04.2014 10:48
Novák, Vladimír (ed.): Divadelní tvorba ve specifických skupinách
Aktuální dovětek: kniha se umístila na 3. místě v kategorii učebních a didaktických pomůcek v tištěné podobě v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2013, pořádané Ministerstvem kultury ČR a Památníkem národního písemnictví.
Vložil: Helena, 21.04.2014 19:47
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Naprosto dokonalé čtení, které vystihuje do detailu pocity a zkušenosti našich dětí. Dlouho jsem se takhle nezasmála, rozhodně doporučuji dál....rodiče malých dětí se v tom naleznou...SKVĚLÉ!!!!!! Více takových knížek...
Vložil: Lenka, 17.04.2014 08:48
Mornštajnová, Alena: Slepá mapa
Ano přesně tak je neuvěřitelně čtivá a je jen dobře že se spisovatelka nepouští až tak do hloubky postav,je to napsané tak jak má bejt.
Vložil: administrace, 16.04.2014 20:18
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Doplněno, děkujeme
Vložil: Jana Čeryová, 15.04.2014 07:41
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, bylo by možné přidat Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.? Děkuji.
Vložil: tomáš havel, 14.04.2014 09:37
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Komunisti vyhlásili většině národa třídní boj, fyzickou likvidaci nepřátelských tříd (dle učení teoretiků Marxe a Engelse), bří Mašínové tu rukavici zvedli. Ve válkách 20. století (a toto byla de facto občanská válka) už nebyl prostor na "ušlechtilé" činy jako z románů. Prostě třísky létají (to zase... dle komunistického praktika Stalina. Byla to normální poprava, jakých komunisti provedli oficiálně tuším přes 300. Esenbák jenom sklidil to, co zaseli ti, kterým se zaprodal.
Vložil: Bělda, 13.04.2014 18:25
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Když hrdina zabije bezbranného a spoutaného je to vrah. To platí pro komunistu i nekomunistu.
Vložil: tomáš havel, 12.04.2014 13:40
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
proč teda máte nick Adolf a ne Vladimir Iljič? Ono to vlastně vyjde nastejno, že?
Vložil: Adolf, 12.04.2014 10:28
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Mám komunisty rád. Serou mě dnešní pisálci a takzvaní "historici". Většina z nich se stala pisálky za komunistů a zadarmo. Kdyby nebyl převrat, stali by se také dnešní mladí pisálci komunistickými pisálky. Za komunistů bylo dobře většině lidí, dnes většině lidí dobře není. Zažil jsem oba režimy,... každý má pro a proti, komunistický má víc těch pro.
Vložil: Igor, 12.04.2014 08:07
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Příběh bratrů Mašínů je obdivuhodný až do doby, kdy spoutaného člověka podřízli. Tím u mě ztratili obdiv a vyznamenání bych jim nikdy nedal jak se ve společnosti diskutuje.
Vložil: Dana Kalinová, 10.04.2014 14:51
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Přátelé, skutečně překladatel na stánku ani v Londýně citován nebyl, stánek působil jako expozice Nadace Bohumila Hrabala, neboť i přes jeho převažujícíc výšku nebyl zviditelněn nápis Czech Republic, ve stánku opět mrtvo, žádná jednání, žádné návštěvy, prosklenná vitrínka s výstavou knih pana Hrabala... byla navíc zcela zakryta letáky, neboť stánek neměl recepci. Česka republika není uvedena v katalogu, po ukončení veletrhu tedy na něm vlastně vůbec nebyla. Nakladatelé, kteří na stánku vystavovali, v katalogu rovněž vůbec nejsou. Hlavně že veletrh žil na jiných stáncích, tak jak to má být - o knihách a lidech.
Vložil: Magda de Bruin, 07.04.2014 19:55
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
A i když to takhle není vidět, nechybí tam snad jméno překladatele jakožto autora anglického překladu, z něhož úryvek pochází.
Vložil: Jan Vaněk jr., 07.04.2014 13:32
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Na FB MK ČR je dostupná fotografie v poněkud větším rozlišení https://www.facebook.com/photo.php?fbid=686451171397316 (rozkliknout), odkud lze rozeznat, že to vskutku je začátek Wilsonova překladu Anglického krále. Nicméně MK na vlastním webu píše "stánku, který zajistilo ministerstvo kultury a realizovala... firma Bent", tak snad zajistilo i autorská práva anebo aspoň právníka, který na počkání vydá stanovisko, že jde o legální užití v odůvodněné míře výňatků ve vlastním díle.
Vložil: Dana Kalinová, 05.04.2014 18:11
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Pratele, na webu Mk jsou pouze pochvalne clanky, myslim, ze by mela byt otevrena sirsi diskuze k teto problematice i mezi autory, nakladateli, bohemisty, vsemi, koho se tyka prezentace v zahranici, jez by mela mit co nejsirsi zastoupeni, stanky by mely "zit", mit zajimavy obsah pro zahranicni navstevniky.... Po tolika letech, co se tomu venujeme, nas proste boli srdce. Vybrana firma je stavebni firmou, nemuze mit znalosti o literature, nemuze nabidnout kompromis graficke napaditosti stanku ale take prostoru pro co nejvetsi nabidku knih. Nemam jiny prostor, nez psat sem, je mi to moc cele lito. Navic 100 let od narozeni ma i Jiri Kolar, 75 let od umrti Karel Capek, proc je zviditelnen pouze Hrabal na vsech klicovych veletrzich pri vsi ucte k jeho dilu. Take nevim, zda neni pouzit preklad Obsluhoval jsem anglickeho krale od Paula Wilsona na tapetach stanku - vydano bristkym nakladatelstvim Chatto and Windus a zda nedoslo ke zneuziti autorskych prav, jez muze v Londyne nakladatel uplatnit. Byla by to velka ostuda.
Vložil: redakce, 05.04.2014 17:42
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Za iLiteraturu jen dodávám, že autor článku upozorňoval zástupce oddělení pro literaturu a knihovny MK ČR na tuto diskusi a snažil se od nich získat vyjádření k situaci, o které se zde debatuje. Ale neúspěšně. Všem, koho zajímají podrobnosti, tedy nezbývá, než hledat informace na webu MK ČR. jš
Vložil: tomáš havel, 05.04.2014 16:58
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Vůbec se v této problematice neorientuju, a tak by mě zajímalo, čí je to chyba, že tam nebylo víc nakladatelů než 4?
Vložil: Dana Kalinová, 05.04.2014 15:08
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Magdo, neni, ta firma ziskala zakazku diky tomu, ze mela pro vsechny veletrhy stejny stanek. V bologni byla dvojnasobna plocha oproti lonsku, ale nebyla zaplnena knihami, takze mi pani z Albatrosu rekla, ze na tom velmi profitovali, nebot si zabrali hodne prostoru vcetne stolku, kde nikdo nejednal,... nebot v expozici byli jen 4 nakladatele. Povazuji to uz za ostudu a jsem zvedava na Londyn, kde bude opet Hrabal.
Vložil: Stefi, 03.04.2014 19:32
Kohák, Erazim; Trnka, Jakub (eds.): Hledání české filosofie
Nejen pěkně napsané, ale i dobře zvolená struktura článku vybízí ke koupi. Každý si díky souhrnu jmen v kapitolách vybere toho "svého". Rozumím i poznámce o nezahrnutí do výčtu V. Bělohradského .-) S.F.
Vložil: Júlia, 31.03.2014 15:59
Šrámková, Jana: Zázemí
Oprostená od nutkania zrovnávať knihu druhú s prvotinou autorky (ktorú som ešte nečítala) si dovolím nesúhlasiť s názorom, že v knihe/príbehu, chýba hĺbka. Ba naopak, vďaka zakomponovania zdánlivo nesúvislých momentov, kedy sú myšlienky a spomienky pretkané prítomným momentom, sa kniha stáva tým, čo... je pre nás čítateľov pojítkom. Kniha je záznamom obyčajného života, ovplyvňeného životmi iných. Chvíľami evokuje dlhú chvíľu, inokedy zas ťažko uchopiteľný okamih. Nie, ja niesom kritička a ani spisovateľka. Zázemí som čítala kdesi medzi Čiernym mostom a Florencom, potom medzi Prahou a Brnom, vždy pomyselne obklopená žltou farbou v ponurej šedi konca zimy. Jej príbeh mi neublížil, ani ma nerozplakal, no uistil ma o tom, že je všetko v najlepšom poriadku...žijem!
Vložil: Magda de Bruin, 31.03.2014 14:03
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Ještě ke knižním veletrhům: podle foto na czechlit se zdá, že i v Bologni (t.j. na veletrhu pro dětské knihy) byl český stánek ve znamení Hrabala (s anglickými citáty z románu Obsluhoval jsem anglického krále). To snad musí být nějaký renonc?
Vložil: jan lukavec, 28.03.2014 18:51
Cigan, Chaim: Altschulova metoda
Malý dodatek recenzenta. Odhalené autorství Karola Sidona dodává nový kontext k interpretaci tohoto románu. Zpětně je možné odhalit, nakolik je kniha autobiografická: hrdina jménem Moše emigruje do Německa stejně jako Sidon (a má rovněž získat studijní stipendium v Heidelbergu na téže škole), stejně... jako on tam při spatření prvních černochů žasne, že se chovají jako „lidé“ a přiznává si svůj skrytý rasismus; v prvním německém městě cítí (oba) odtažitost místních obyvatel, v dalším jsou ale příjemně překvapení, že je sami od sebe tamní lidé zdraví; velmi podobně Sidon i Moše reagují na památník Jat Vašem… A pokud se Sidon velmi otevřeně přiznává, že je potřetí ženatý ne z luxusu, ale „z neschopnosti rozvinout sexualitu v lásku“, tak s podobnými problémy se potýkají i hrdinové této knihy. Zajímavější ale je, že na některé otázky jakoby Sidon odpovídal jinak coby vrchní zemský rabín a jinak v roli beletristy. Když se totiž Karel Hvížďala ptal rabína, zdali Mojžíš není původcem genocid (a učitelem Hitlera), Sidon to odmítl s tím, že národy, jež byly Židy pobity, si to zasloužily svým modlářstvím. Ve svém románu ovšem řeší tentýž problém na obecnější rovině (Mojžíš a totalitarismus), a to už rozhodně ne tak jednoznačně, i když více možná ukážou až následující dva díly. Jako beletrista tedy zpochybňuje a vyjadřuje skepsi i u otázek, u kterých jako nejvyšší náboženský představitel českých židů drží „pevnou“ linii. Dokonce v románu píše, že kdyby Mojžíš židy nevyvedl z Egypta, měli by dnes pokoj od rabínů i od antisemitismu. To jsou pozoruhodná slova od autora, který je současně nejvyšším rabínem v Čechách…
Vložil: Dana Kalinová, 25.03.2014 11:12
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Přátelé, je to složitější otázka, neboť má-li expozice sloužit nakladatelům k jejich prezentaci i jednání - nejen oficiální prezentaci státu - musí stánek splňovat i praktické podmínky, nelze "dosadit" nakladatele do estetického ale zcela prakticky nevyhovujícího stánku. Přítomnost nakladatelů celkově... oživuje stánek, přivádí do něj další návštěvníky, ve Frankfurtu jsou stolky stále obsazené, na fotkách z Lipksa sedí 3 hostesky s petkami pod nahama. Na výše zmíněné aspekty jsem vždy brali velký zřetel, zřejmě jiný názor dává přednost méně knihám a více grafickému efektu. Kde najít kompromis? Frankfurtský knižní veletrh patří také profesní organizaci německých nakladatelů a knihkupců a je pověřen těmito prezentacemi od 50. let minulého století.
Vložil: Pavel Mandys, 24.03.2014 23:54
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Problém Lipského veletrhu naznačuje nekoncepčnost v propagaci české literatury směrem do zahraničí. Přitom by to možná stačilo vyřešit docela jednoduše: ať si stánky na zahraničních veletrzích beze všeho staví firmy, které s knižním trhem sice nemají nic společného, ale vyhrají konkurs ministerstva... kultury tím, že nabídnou nejnižší cenu. Naproti tomu náplň těch stánků (obsahová i personální) by měla být zajišťována promyšleně, s kontinuitou a lidmi, kteří se v branži orientují a dlouhodobě jí věnují. Filmaři na to mají Film Comission, literáti si nic takového zřídit zatím nedokázali a ministerstvo roli vyslance zjevně dělat neumí nebo nechce. A v tomhle ohledu je díky svým zkušenostem u nás kompetentní zřejmě jen společnost Svět knihy. Je to subjekt zřízený Svazem českých knikupců a nakladatelů, takže by mohl a měl zastupovat zájmy české literatury (a knižního trhu) jako celku, bez ohledu na případný zisk z toho plynoucí.
Vložil: jan lukavec, 24.03.2014 20:37
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
K celému problému by se především mělo vyjádřit, jistě ne nutně na tomto místě, Ministerstvo kultury. Já jako pracovník Národní knihovny můžu sám za sebe ještě napsat, že jsem na novém stánku měl stejně dobré zázemí jako v minulosti. Vytknout se mu ovšem dá více věcí: nedostatky připouští i sami ti,... kteří na stánku letos pracovali. Bylo na něm vystaveno méně českých knih než dříve a vybudován je tak, že se u něj zvýšilo nebezpečí krádeží... Celkově je politováníhodné, že nedošlo k předání know-how od zkušených pracovnic Světa knihy (i když jedna z nich byla k účasti na novém stánku vyzvána), a že firma Belt zvláště v souvislosti s veletrhem v Bologni neoslovila větší množství nakladatelství. Nezbývá než doufat, že se v této oblasti situace bude zlepšovat a nedostatky budou napraveny, alespoň ke spokojenosti některých zúčastněných. Ovšem asi ne všech, protože stánek může mít na starosti jen jedna společnost. Anebo existuje i jiná alternativa? Mohlo by se například výběrové řízení týkat pouze architektonického řešení a personál by mohl zůstávat stejný? To vše jsou podněty pro debatu…
Vložil: Dana Kalinová, 23.03.2014 10:35
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Omlouvám se, ale nedá mi to do této diskuze nevstoupit, neboť se jedná o naši dlouholetou práci na mezinárodní knižní scéně, kdy se dařilo upozornit na českou literaturu a knihy v součinnosti mnoha subjektů počínaje ministerstvem kultury, přes mnohá nakladatelství, obce a autorské svazy. Společnost... Svět knihy byla vždy otevřena této široké spolupráci, nebot jedině díky ní, mohou být zviditelněni všichni, kdo na domácí půdě působí v knižním a literárním oboru. Nová situace v rámci českých prezentací na knižních veletrzích je způsobena pozdním vypisováním výběrových řízení za jediného hodnotícího kritéria - ceny. Takto mohou uspět pouze stavební firmy (což se stalo pro Lipsko, Bolognu a Londýn), kdy komplexní relaizaci zajištuje stavební firma bez jakékoliv odborné znalosti literatury, jež narychlo hledá produkční pracovníky zcela neznalá dalších nezbytných produkčních příprav. Realizace v Lipsku byla vypsána za cenu, za kterou bychom nemohli realizovat konkurenceschopnou účast, katalog byl již uzavřen, důležitá propagační část účasti nemohla být - a také nebyla - splněna. Organizátoři veletrhů v Bologni i v Londýně nám ještě čekali s katalogy, ale výsledek byl opět ve prospěch stavební firmy, jež aktivně nakladatele neoslovuje. Navíc v Bologni je uvedení nakladatele v katalogu vázáno na nominaci knih do prestižní mezinárodní ceny Ragazzi Award, čímž byli někteří nakladatelé z této možnosti vyloučeni. Nechápu novou koncepci zadávání, neříkám, že jsme jediní, kdo můžeme tyto akce zajišťovat, ale veškeré dřívější investice, jež napomohly i vytvoření širokých kontaktů v zahraničí, jsou podle mne marněny.
Vložil: Magda de Bruin, 22.03.2014 15:12
Zápisky z Lipska 2014 (o Švýcarsku a velikánech)
Co se týče nového organizátora české expozice, ráda bych doplnila, že pracovnice Světa knihy s.r.o. také úzce spolupracovaly s naší literární agenturou Pluh nebo s agenturou Dany Blatné. Celá léta jsme na český stánek dodávali výtisky zahraničních překladů české literatury (což se nepřekrývá zcela s... tituly, které podpořilo MK ČR a dodává je na stánek za sebe), měli jsme jistotu, že i na veletrzích, kde nejsme přítomni osobně, jsou u českého stánku k dispozici naše letáčky a navštívenky a že přítomné pracovnice Světa kniha s.r.o. zájemcům o „naše“ autory zprostředkují kontakt. O organizačních změnách nás nikdo neinformoval, nikdo z nového obsazení českého stánku se na nás neobrátil, takže z našeho pohledu se tu nečekaně (a pro nás nepochopitelně) přetrhla kontinuita dlouholeté prospěšné spolupráce – navíc v době, kdy vzhledem ke krizi zahraniční nakladatelé s vydáváním méně známých literatur/autorů stále víc váhají. To je podle nás závažnější než jenom to, že se „několik málo“ návštěvníků shánělo po zaměstnankyních Světa knihy, protože si s nimi „za předchozí léta vytvořili přátelské vztahy“. Zbývá doufat, že na veletrhu ve Frankfurtu bude český stánek fungovat i pro literární agenty tak, jak se to osvědčilo v uplynulých deseti letech.
Vložil: Ludvík Havel, 13.03.2014 09:36
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Po dlouhé době jsem objevil knížku, při které jsem se příjemně bavil - mluvím o 1. části -logie. Nesnáším bulvár a tenhle příběh a jeho jazykové ztvárnění s ním nemá nic společného, a už vůbec ne se stupidním a pokleslým humorem Ivana Mládka z časů jeho nováckého anhažmá. Je to vtipné, autor si krásně... hraje s reálnými prvky /Vondráčková, Schwarzenberg), s negativy české povahy a snobství (samozřejmě nejen českého)a vztahu našinců k emigrantům a Němcům.I jazyk je kultivovaný, často "na hraně", ale nikdy ji nepřekročí.Líbilo se mi to. Uznávám, že to není žádná intelektuální hlubina,ale o to přece nemohlo jít. Ale prto primitivy, jejichž životním a intelektuálním prostorem jsou různí Blesky a Rytmy života a podobné smetí, to v žádném případě rovněž není. Díky, líbilo se mi to.
Vložil: Jitka, 11.03.2014 00:07
Reiner, Martin: Lucka, Maceška a já 1
Mě knížka oslovila hodně, a pořád ještě to zní...
Vložil: Jitka, 10.03.2014 23:43
Trávníček, Jiří (ed.): Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy
Knížka na jedno čtení, ale to stojí za to.
Vložil: Ludmila, 07.03.2014 15:33
Trávníček, Jiří (ed.): Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy
Já jako knihovnice si při čtení připadám, jako kdybych jedla velmi chutnou svíčkovou. Oblizuju se a čtení si opravdu vychutnávám.
Vložil: Anca, 23.02.2014 17:43
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Tato kniha mě naprosto štvala. Je pravda, že pohled na pro mě neprobádanou kulturu by byl přínosný, ale nebyl. Nespisovnost a dokonce i nepravdivé kulturní okolnosti... Ano všichni jsme ocenili pohled na novou kulturu, když však dáte knihu přečíst expertovi smete "tu pravdu" ze stolu. Leda bychom mluvili... o jiném než tom pravém Mongolsku. Být to pravda tak alespoň ta kultura by tam byla přínosná. Katastrofa, naprostá ztráta času.
Vložil: Anna dvorrrrakovva, 21.02.2014 18:25
Šrut, Pavel: Příšerky a příšeři
Ahoj nemohly by jste jnasat tu basnicku do komentu
Vložil: sandra, 17.02.2014 20:54
Platzová, Magdalena: Toník a jeskyně snů
Nečtete příběh příliš pedagogicky, nejste zasažena škatulkováním? Proč by se nemohlo prolínat jedno s druhým v časoprostoru a obraznosti. Možná Vám pomůže J. Heldova V říši obrazotvornosti, doporučuji nahlédnout. Sandra
Vložil: Břetislav Ditrych, 17.02.2014 14:55
Rudčenková, Kateřina: Chůze po dunách
Milá Kateřino, Vaše básně si vždycky rád přečtu! Mějte se hezky, B.D.
Vložil: Ondřej Kavalír, 06.02.2014 09:39
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Ano, je to tak, a podle jeho vlastních slov asi ještě rok překládat bude. A pak se konečně dočkáme českého vydání v Pasece...zdravím!
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.02.2014 13:58
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Samozřejmě že překládá, viz rozhovor z podzimu na Paseka.cz
Vložil: Mirek Skala, 01.02.2014 15:38
Labyrint revue 33/34 – Jídlo, úvodník
Ukázka z Nabokovovy Ady? Znamená to snad, že pan Pavel Dominik překládá celou Adu a že bychom se brzy konečně dočkali tohoto románu v nabokovovské řadě v Pasece? Vlastně poslední velký Nabokovův román, který nám v češtině zatím chybí? Kéž by!
Vložil: Ludek, 27.01.2014 15:14
Viewegh, Michal: Mafie v Praze
Knihu jsem docetl a vrele doporucuji. Az z ni mrazi, podobnost postav s realitou. Super. Responzivni web design
Vložil: Miloš, 22.01.2014 17:45
Holman, Miroslav: Glosy veršem
Výborná knížka.
Vložil: Magdaléna, 21.01.2014 07:42
Hůlová, Petra: Paměť mojí babičce
Mně se kniha moc líbila. Čeština není mým rodným jazykem, (tým je maďarština), přesto jsem si zvykla na hovorovou češtinu. Krásne to napsala, zajímali by mně její zážitky v Mongolsku vůbec.
Vložil: Alena Křivská, 18.01.2014 09:50
Scheufler, Pavel: Osobnosti fotografie v českých zemích do roku 1918
Kniha je autorkou hodnocena velmi erudovaným přístupem.Záběr jejího pohledu na problematiku je velmi široký a dokladuje hluboké znalosti pisatelky.Také čeština užitá v textu svědčí o její celkové kultivovanosti.A.K.
Vložil: TIMONEL, 13.01.2014 17:41
Váchal, Josef: Dokonalá magie budoucnosti
Kniha je dostupná na stránkách nakl. Trigon.
Vložil: Oto Horák, 10.01.2014 12:57
Antiratzinger: protipapežský pamflet
Jen malá poznámka na okraj (neboť recenzovanou knihu jsem nečetl a ani se mi ji příliš číst nechce): Benedikt XVI (či Ratzinger) je osobností, kterou můžeme oceňovat (alespoň v převládajícím počtu jeho "caus") i k ní mít různé výhrady. (Byť to členství v hitlerjugend je opravdu dost nouzová hůl, která... se - jak známo - vždy najde...) Znepokojuje mne však už delší dobu zvláštní předpojatost levicových myslitelů vůči katolické církvi a jejím představitelům (ani papež František není úplně výjimkou!). Jako by takový paušálně kritický postoj byl nezbytný, povinný. Stejnou "povinnou" nevraživost prokazují různí levicoví autoři vůči Spojeným státům americkým a Izraeli. Zde je třeba jasně říci: antiamerikanismus a odpor proti "sionismu" není žádným levičáctvím. Jde spíš o pověry a stereotypy "staré" levice, kterých by se ta nová, která v budoucnu bude nesmírně důležitá, měla co nejrychleji zbavit. Vyrovnanější postoj k izraelsko-palestinskému sporu, k USA, jednotlivým jeho představitelům a jejich politickým krokům, jakož i k Rusku a novým supervelmocem jako je Čína, musí levice (včetně té naší!) trpělivě a bezpředsudečně hledat. A především si musí uvědomit, že její hlavní raison d´etre je jinde: v analýze současné podoby globálního kapitalismu, jeho dopadů na politický systém, samotnou demokracii, na zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými, podřizování všeho (chování, včetně nejintimnějších lidských citů!) tržním principům... Proto si myslím, že místo kritiky (někdy oprávněné, jindy jen setrvačné a jalové) dnes - alespoň v Evropě - marginálního vlivu církve, by v této lidské ("ach příliš lidské") instituci měli levicoví myslitelé hledat spíše spojence.
Vložil: M Pokorný, 06.01.2014 18:03
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Recenze jsem nečetl a autory neznám, nicméně Google při zadání obratu "opatřené přesnou datací vzniku" najde pouze tyto dva texty.
Vložil: Rudolf Černý, 06.01.2014 13:11
Maršálek, Michal: Tady a nikde
Četl jsem recenze obě a dojem, že je recenze pana Hejka "opsaná" jsem z toho neměl. Berte jako poznámku nezaujatého pozorovatele.
Vložil: Bohemicus, 04.01.2014 20:59
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Traven: Vidíte, já jsem si zase pro změnu začal vážit USA díky prezidentu Reaganovi:-) nazval SSSR říší zla a začal se podle toho chovat. Za pár let se tam díky tomu dostal k moci Gorbačov a ani ne za 10 let se celá říše zla rozpadla. Vájo: komunistický režim zavraždil mnoho lidí a zničil život statisícům... dalších. Mašínové proti nim vystoupili stejně jako jejich otec proti nacistům. Byli vychováni v tom, že proti zlu se musí bojovat. Kdyby se komunisté nechovali podobně jako nacisté, nikdy by k tomu nedošlo. Pokud někdo zlikviduje demokracii a vraždí své odpůrce, co čeká? Tím neříkám, že bych se zachoval stejně jako bratři Mašínové - byl bych na to příliš zbabělý. Stejně jako můj otec nebyl takový jako Josef Mašín. Mít tolik nepoddajných Mašínů jako měla hrdinů polská Armija Krajowa před povstáním ve Varšavě, třeba by se tu bolševici neudrželi 40 let. Mašínové mají můj obdiv za to, že nepřijali bolševický diktát. Ne za to, že zabili některé nevinné civilisty (tím myslím především pokladníka pana Rošického). Ale kolik lidí zavraždili bolševici jen v procesech s Heliodorem Píkou a Miladou Horákovou? (Rudolf Slánský, Bedřin Reicin a další jsou jiný případ - dostali trest smrti právem, pouze za něco jiného než za šíření zločineckého režimu)
Vložil: Jana Porcalová, 04.01.2014 09:15
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Už když vycházely ty roztomilé příběhy v časopisu jsem se na ně těšila, dokonce jsem telefonicky agitovala v redakci pro jejich vydání knižně. Je mi sice už šestašedesát, ale mít je doma v knihovničce prostě musím.
Vložil: Jana Fejfarová, 03.01.2014 19:43
Pekárková, Jana: Pohádky do postýlky
Máme doma Pohádky do postýlky a mojí 3-leté dceři se moc líbí, příběhy jsou krátké a jednoduché, ale krásně psané. Také nám vyhovuje, že je knížka malinká, dcera jí nosí všude s sebou. Děkujeme a přejeme hodně zdravíčka!
Vložil: hrobovka, 02.01.2014 21:37
Kabíček, Jaroslav: Kolmý déšť (básně 1946–1971)
Poesie (pokud se nic nezměnilo) je odjakživa založená mj. na tom, že tyhle problémy si řeší čtenář sám se sebou.
Vložil: Jan, 01.01.2014 19:56
Zemina, Jaromír: Z cest a cestiček
M. Ljubková je eso ! Když jsme její recenzi na Havlovo Odcházení četli v recesistickém klubu, došlo k nečekané havárii - (prasknutí slepého střeva). Inu, Marta je taky střevo.
Vložil: Josef, 01.01.2014 16:03
Kabíček, Jaroslav: Kolmý déšť (básně 1946–1971)
Že se nikdo zatím nepozastavil nad titulem. Kolmý k čemu?
Vložil: ema, 31.12.2013 14:56
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Ta propagace knihy Kristýny Vorlíčkové je opravdu trapná. Hlavně zdůraznění, že autor pracuje na dvou katedrách a míří nach London, nějak tomu nerozumím, no a co? A že je kniha populární a čtená má být jako mínus? Naštěstí se nečtou pouze severské detektivky nebo Monyová či Brown, ale také třebas Tučková.... Nic jsem od knihy nečekala a příjemně mě překvapila. Rozhodně to není žádný škvár, ale kvalitně napsaná kniha. Ano je orientována na příběh a na čtivost, nicméně to jí neupírá na působnosti. Pokud si lidé v Čechách budou kupovat na benzínkách Žítkovské bohyně, budu tomu jen tleskat.
Vložil: Vladimír Klimeš, 29.12.2013 21:33
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Nebyl bych tak příkrý. Dětí, které milují dráhu a mají o ní udivující znalosti, které si díky uvedené knize nenásilně rozšiřují, aniž by jim v paměti uvízly nesmyslné představy, je rozhodně více, než je přesvědčena autorka článku. Ostatní mohou číst o princeznách.
Vložil: vasejmeno, 27.12.2013 01:21
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Gelnar mu to místo opravdu zajistil - i když nyní je již jinde ... http://www.mpo.cz/dokument135099.html
Vložil: Tomáš Matras, 25.12.2013 16:37
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Martin C. Putna k Lukavcově knize z nakladatelství Malvern: http://www.lidovky.cz/usednout-otevrit-snit-0bo-/nazory.aspx?c=A131221_132706_ln_nazory_kys
Vložil: Tomáš Matras, 22.12.2013 15:27
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Děkuji Vám, Štěpánko!!!
Vložil: Štěpánka, 20.12.2013 09:04
Lukavec, Jan: Od českého Tokia k exotické Praze
Pane Matrasi,zhostil jste se nelehké recenze se ctí a umem, který je Vám vlastní. Blahopřeji.ŠF
Vložil: Jiří Bernkopf, 16.12.2013 11:14
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
uvedl jsem nesprávnou stranu, je to str. 72
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.12.2013 10:59
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
Příslušná pasáž, resp. její urverze, byla myslím publikována na autorově webu.
Vložil: Jonáš, 15.12.2013 23:11
Andronikova, Hana
Právě jsem odložil Zvuk slunečních hodin. Vtáhl mě.
Vložil: Jiří Bernkopf, 15.12.2013 18:47
Doležal, Bohumil: Karel Havlíček. Portrét novináře
Dobrý den, pane Lukavče, děkuji za zajímavou reflexi. V jednom však Doležalovi křivdíte. Na str. 65 cituje BD Havlíčka takto: " (...) Národ nevzdělaný, kdyby se celý zakrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase ošizen a do libovlády nazpět vtlačen (celá věta zdůrazněna... BD). Národ mravně zkažený, byť by i vzdělán byl, přece zase svou pokažeností plete vždy sám sebe metlu absolutie." Následuje komentář bd: "Tyto řádky napsal Havlíček více než pětašedesát let před vypuknutím ruské revoluce!" Já tomu rozumím tak, že Doležalova poznámka se vztahovala k větě první (zdůrazněné - můžeme říct "nadšeně" - autorem), která velmi dobře vystihuje situaci v Rusku (tehdejším i dnešním), kde objektivně byly a jsou s humanitním vzděláním obrovské problémy. Druhá věta mluví o jiném případu (možno říct do jisté míry opačném), tj. o národu mravně zkaženém, sic možná vzdělaném. Jednak to k Rusku moc nesedí a jednak si nemyslím, že by si BD dovolil odsoudit celý národ jako mravně zkažený, jak to z Vašeho citátu vyplývá. Doležalova poznámka byla na konci odstavce, nelze tedy vyvozovat, že se vztahuje výlučně k poslední větě. BD se velmi kriticky vyjadřuje o Sovětském svazu a o Rusku, jako jeden z mála to dělá velmi přímočaře, srozumitelně a zároveň erudovaně. Nebylo by fér dělat z něho rusofoba. S úctou jb
Vložil: Jaromír, 09.12.2013 11:04
Foglar, Jaroslav: Jestřáb kronikářem
Tuto knihu jsem tak nějak promeškal. Byl jsem z toho docela špatný. Až jednou v knihkupectví v TESCU Plzeň jsem se na knihu poptal a paní prodavačka po odpovědi, už není, mi ji objednala a já si pro ni za dva dny zajel. Celou cestu jsem byl v obavách zda kniha došla. Ano došla a já byl moc,moc rád.... Samotná kniha je opravdu úžasná a já mohu jen paní prodavačce, jejíž jméno bohužel neznám, srdečně poděkovat za velkou ochotu.
Vložil: ivana, 04.12.2013 23:29
Novák, Jan: Zatím dobrý
Já měla tu bichli snad za 3 dny v sobě. Naprosto strhující čtení, od kterého není možné se utrhnout, není možné skončit kapitolu a zavřít, nepokračovat ihned další. Mašíny, Milana Paumera a také jejich rodiny jsem měla vžy za hrdiny. Ta kniha mě v mém názoru jen utvrdila.
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2013 11:42
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
Povolena ano, rovnocenné nééé (i kdyby se IJP ÚJČ AV ČR na hlavu stavěla).
Vložil: jmh, 03.12.2013 11:14
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
Chybí/chybějí, dubleta je povolena, jde o stylově rovnocenné koncovky.
Vložil: M Pokorný, 03.12.2013 10:56
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 10.
chyběti 3. os. pl. chybějí
Vložil: michaela havlíková, 21.11.2013 19:57
Tučková, Kateřina: Žítkovské bohyně 2
Právě jsem dočetla knihu Žítkovské bohyně. Už dlouho jsem nečetla nic tak úchvatného, napínavého, historického a zároveň současného, pozemského a zároveň nadpozemského. Knihu jsem přečetla jedním dechem a jsem uchvácená jejím jednoduchým surovým jazykem, který koresponduje s prostředím a dějem a zároveň... k němu protikladným dějem, který je od začátku fascinující a dávající na odiv několik časových linií, několik životních příběhů a zároveň srovnatelné s možnostmi srovnávat tvrdou realitu života a nadpozemské dění kolem nás............... Božské.........
Vložil: Jan Vaněk jr., 21.11.2013 12:21
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 9
Je redakci jasnější než mně, jestli paní Kadlecová opravdu chtěla říci, že autoři v zahraničí neoplývají takovou erudicí a stylem jako čeští publicisté, nebo pravý opak? (Přepis rozené Američanky Kakutaniové s "č" je také docela neobvyklý.)
Vložil: Helenka, 18.11.2013 15:58
Mornštajnová, Alena: Slepá mapa
Kniha je čtivá a podle mého názoru jedna z nejlepších českých knih, které jsem v poslední době četla. Zajímavá a chytře napsaná.
Vložil: Alena Melicharová, 18.11.2013 07:59
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Souhlasím s názorem, že detektivní romány Michala Sýkory vyčnívají z české tvorby tohoto žánru. Některé momenty, např. jak je již výše uvedeno, rozepisování životopisu ukrajinské uklízečky, jsou nadbytečné, ale to považuji za drobnost oproti nudným českým detektivkám, u kterých jsem nevydržela ani... do 30 strany. ˘
Vložil: Jakub, 17.11.2013 11:37
Deml, Jakub: Pozdrav Tasova
Otřesná recenze, myšlenkově, stylisticky, věcně.
Vložil: Alena Merglová, 16.11.2013 11:42
Ryšavý, Martin: Vrač
Krásný proud vyprávění hrabalovsky spojující filosofické úvahy se zemitými příběhy; Gogolovským stylem ani na chvíli nenudí. Díky panu Ryšavému za nádherné chvíle!!
Vložil: Ilsa Hovorková, 14.11.2013 15:52
Rywiková, Nela: Dům číslo 6
Knihu jsem doslova zhltla, velmi dobře se mi četla, ostravština se mi líbí.....
Vložil: Sojka, 11.11.2013 07:20
Drozda, Robert: Pohádky pana přednosty
Pohádky si pořídím pro vnoučata, vždy když vyšla pohádka v časopise, pohladila mne po duši. Vozmistr Vazelína.
Vložil: Miroslav Fiala, 20.10.2013 14:12
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Humor podobný sitkomu Ivana Mládka Cyranův ostrov mi fakt nesedí. Buhužel jsem se nechal nachytat na PR článek v MF Dnes, njn jak malej... **
Vložil: Jakub, 18.10.2013 13:37
Lógr
"blbý text se u nás nikdy neobjeví", pohled z druhé strany: otiskujete dost blbých textů. j
Vložil: Marie Kostková-Randulová, 15.10.2013 16:09
Boček, Evžen: Aristokratka ve varu
Z knížky jsem nadšená. I když jsou postavy fiktivní, nacházím v ní některé zajímavé souvislosti s mojí rodinou.
Vložil: Vierka, 12.10.2013 17:54
Hájíček, Jiří: Selský baroko (in Totem.cz)
Jihočechům se líbí, v obecní knihovně putuje kniha pátým rokem a jsou na ní četné rezervace. Čtenáři z příběhu nadšeni a slabou mají leda tak peřinu !!!
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.10.2013 19:47
Literární kritika – anketa 2013
Pan Pokorný má pravdu a já neumím do devětadvaceti počítat. Je to trapné, omlouvám se. (Dovolím si tedy alespoň odkázat na nedávný sloupek LN, který se tématu rovněž trochu dotýká)
Vložil: M Pokorný, 09.10.2013 11:56
Literární kritika – anketa 2013
Ach, tak to vyluštěme, nebo neusnu! (Či jinak řečeno - konečně ta anketa začíná být zajímavá!) Neb v tom soupisu, jak ho vidím (hacker?), jich je devětadvacet PLUS anonym. M'Intosh iliteratury!
Vložil: Antonín Kudláč, 08.10.2013 20:51
Literární kritika – anketa 2013
Pane Vaňku, máte můj obdiv, Vaše minucióznost je fantastická.
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.10.2013 19:47
Literární kritika – anketa 2013
O tom právě mluvím, že v úvodním článku (tj. právě tomto, pod nímž komentujeme) je nyní, ne zcela přehledný, seznam 29 osob včetně "anonymního respondenta". Stejně tak odpovědí v jednotlivých přehledech je 29.
Vložil: jovanka, 08.10.2013 15:08
Literární kritika – anketa 2013
Ano, celkem jich bylo přesně třicet (přehledně vyjmenovaní jsou v úvodním článku) - některé otázky ale někteří přeskočili, nebo svou v rychlosti uvedenou odpověď později neautorizovali
Vložil: Jan Vaněk jr., 08.10.2013 14:32
Literární kritika – anketa 2013
Zaokrouhlení bych očekával u formulace typu "na tři desítky"; naopak u otázky 1 výslovně stojí "Odpovědi třiceti respondentů".
Vložil: jovanka, 07.10.2013 16:47
Literární kritika – anketa 2013
"tři desítky" není nutně "přesně třicet" :), navíc ne všichni, kdo odpovídali, brali poctivě každou otázku...
Vložil: Jan Vaněk jr., 07.10.2013 10:27
Literární kritika – anketa 2013
Respondentů je nyní jen 29.
Vložil: Pepan, 05.10.2013 11:13
Jirous, Ivan Martin: Úloža
Výborná knížka. Od jeho knih starších - které se vzájemně dost podobaly - se knížka mírně liší; je to velmi zajímavé.
Vložil: Kristýna Bílá, 30.09.2013 00:15
Budil, Ivo T.: Jitro Árijců. Život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie
Ať už si lidé myslí o panu profesorovi cokoliv, pro mě to bude navždy obdivuhodný muž geniální mysli který mně na studiích inspiroval den co den. Dávám za něj ruku do ohně a nikdy na něj nezapomenu. Každou jeho knihu jsem pečlivě pročetla a pak založila do své knihovny :-)
Vložil: Eva Ihmová, 26.09.2013 18:18
Nakladatelství Odeon – ediční plán (jaro 2019)
Výjde letos poslední díl od autorky Pauline Simonsové-Letní zahrady? Děkuji za informaci.
Vložil: Lukáš Lička, 16.09.2013 21:39
Lukavec, Jan: Zneklidňující svět zrcadel
Možná by autora zajímalo, jak sama sobě rozuměla antická a středověká katoptrika, část optiky pojednávající o zrcadlech: scholipeta.blogspot.cz
Vložil: Ing. Jiří Rýznar, 09.09.2013 22:28
Kopecký, Petr: Robinson Jeffers a John Steinbeck: vzdálení i blízcí
Již samotné recenze mi přinesly několik nových poznatků a pojem ekokritika. Jsem zvědavý na vysvětlení Steinbeckova kolísání mezi environmentalismem a technooptimismem; a najdu-li tam nějakou paralelu se svým přístupem milovníka přírody k vyučování na technické střední škole. Gratuluji k recenzím od... skvělých postav naší anglistiky a amerikanistiky.
Vložil: Petr Nagy, 26.08.2013 23:29
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
V případě této knihy mi bylo vskutku potěšením...
Vložil: Daniel Podhradský, 26.08.2013 10:09
Vodák, František: Abendland aneb Legenda o posedlosti
Děkuji pane Nagy za vzácnou pozornost podstatnou v této nepozorné době. nakladatel Abendlandu
Vložil: ema, 22.08.2013 12:26
Šrámková, Jana: Zázemí
Hruškadóttir je velmi povedená kniha, navíc právem oceněná. Zázemí se zřejmě nevyhne srovnávání, protože je druhou knihou pro dospělé. Při srovnání notně pokulhává - pozn. sama autorka se zamýšlí nad tím, že by bylo nejlepší vydávat knížky bezejmenně, aby k takovým srovnáním nedocházelo. Možná sama... tuší, že ta druhá bude přeci jen slabší.. Přesto to není vyloženě špatná kniha, jen vyloženě průměrná, neboť je natolik osobní, že čtenáře, který není vyloženě literární fajnšmekr příliš nezaujme. Avšak najdeme v ní několik silných momentů - např. některé babiččiny zážitky, nahlédnutí pod pokličku spisovatelské práce apod. - bohužel jako celek to dohromady příliš nefunguje, Zázemí se tak stává dílem útržkovitým, nekonzistentním. Tuto vlastnost sama autorka přiřazuje Tokarczukové, jejíž knihu Běguni recenzuje. V případě Běgunů je však vše vystavěno na silnějších, magických základech, které čtenáře přes svou rozstříštěnost přesto pohltí. A to je také má největší výtka knize, přes její zajímavé jednotlivosti a velmi dobrou práci s jazykem, kniha postrádá vnitřní hloubku a prožitek. Jen plytce klouže po povrchu.
Vložil: Xenie Janečková, 19.08.2013 11:02
Váchová, Šárka: Chaloupka na vršku
Děkuji paní Váchové za milé, vkusné a poctivé dílo. Naše tříletá dcera Vaše pohádky miluje a já jsem Vám vděčná, že jí v dnešní uspěchané bláznivé době mohu nabídnout láskyplnou kvalitní a nenásilně poučnou věc. Určitě se připojuji k zařazení do doporučené literatury a velmi by nás potěšily další díly.
Vložil: Pavel Mandys, 14.08.2013 20:12
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Díky za upozornění, opravujeme.
Vložil: M Pokorný, 14.08.2013 19:31
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Už skoro čtrnáct dnů v tomto superbystrém prostředí a "čestné občanství Univerzity Karlovy" stále neodhaleno, no tak se teda hlásím.
Vložil: Antonín Kudláč, 08.08.2013 19:46
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji Vám, s chutí si to přečtu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.08.2013 17:47
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Vložil: tineli, 06.08.2013 12:08
Šrámková, Jana: Hruškadóttir
Textový exhibicionismus na efekt bez jediné hlubší myšlenky. Umím si představit tu křečovitost a námahu při hledání rádoby neotřelých obrazů, metafor, metonymií a přirovnání, a přitom vznikla jen hora únavných klišé. Ani jedno slovo bez přívlastku (nebo, ještě lépe, pěti přívlastků). Všechno, jak má... být. Vpíjím se slastně, ruka je hubená, skáče se měkce, jen ta žemlová tlapka - no fuj... Ach jo. Mistři slova byli vždy mistři zkratky, ne samoúčelného a vyumělkovaného - NIC.
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 21:52
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za upozornění, pane Vaňku. Bažantovu "Knihovnu" znám, za univerzitní detektivku ji tak úplně nepovažuji, ale to je vcelku jedno... A jakže se prosím jmenuje ono akademickoústavní dílo Jana Klímy? Popravdě slyším o něm poprvé.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.08.2013 19:19
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
První z detektivek soustřeďujících se na univerzitu a její bezprostřední okolí (tedy, přesně vzato tehdy šlo o ústav ČSAV, ale bazírovat na takovém formálním rozlišení mi nepřipadá nosné) kritikou vskutku trapně opomíjeného doc. RNDr. Jana Klímy, CSc. vyšla už před 47 lety (a naposledy byla reeditována... před čtyřmi). Ostatně, prvky univerzitní detektivky obsahuje i na iLiteratuře recenzovaná Knihovna Jana Bažanta. ----- Ta zmiňovaná scéna ze zasedání vědecké rady tvoří úplně první kapitolu knihy, takže je dostupná na webu v propagačních úryvcích - nejdelší je na palmknihy.cz, nejsnáze čitelný na art.ihned.cz
Vložil: Antonín Kudláč, 05.08.2013 14:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Děkuji za informaci, knihu jsem totiž zatím nečetl, vycházel jsem jen z anotace a z Vaší recenze. Na "čistou" univerzitní detektivku si tedy ještě budeme muset počkat...
Vložil: Pavel Mandys, 04.08.2013 21:27
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
U univerzitních detektivek se obvykle zápletka soustřeďuje jen na univerzitu a její bezprostřední okolí, odtud se rekrutují podezřelí i pachatel. V případě Modrých stínů je to spíše první polovina, pak je to thriller z podnikatelsko-politického polosvěta.
Vložil: Antonín Kudláč, 02.08.2013 23:02
Sýkora, Michal: Modré stíny (in HN)
Teprve teď jsem si všimnul publikování této recenze na iLiteratuře, takže reaguju asi dost pozdě, leč přece... Úvodní konstatování o "tradičně podceňovaném" žánru detektivky bych si dovolil trochu poopravit: "tradičně", totiž zhruba od 60. do 80. let tento žánr u nás podceňován nebyl. Detektivky byly... recenzovány i v prestižních literárních časopisech a vyšlo několik přehledových či esejistických publikací o detektivní próze (po r. 89 ani jedna). Naopak mlčení literární kritiky ve věci detektivek (výjimky potvrzují pravidlo) je jevem novodobým, typickým pro 90. léta, a trvá vlastně dodnes. A druhá věc: není recenzovaný román náhodou první českou "univerzitní detektivkou"? Tento v Británii oblíbený typ u nás pokud vím dosud neexistoval.
Vložil: Unholy Spirit, 23.07.2013 01:10
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Mejla: Traven a Vájo se vyjádřili kultivovaně a poměrně s nadhledem. Zato váš komentář je ukázkou arogance a argumentace ad hominem.
Vložil: Mobik, 13.07.2013 12:05
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
Psát recenze na díla svých kamarádů mi také nepřipadá moc košer, ale budiž. Co mi však vadí, je poněkud dýchavičný tón recenze v závěru (to o tom překonávání-nepřekonávání), já na slovníku oceňuju tak na celek, ale v mnohja ohledech se mi zdát být špatný řemeslně (tohohle si auor nevšímá): chybí jasnější... stavba hesla, někde je vidět, že se heuristika dohledává ve stylu "aby něco domácího bylo", chybí jasnější jazyk (mnoho formulací je utopena v poststrukturalistickém žargonu), takže jsou k nevyznání i pro člověka v oboru, někde bují množení nadbytečných hesel z někólika hnízd (možné světy, naratologie), ale fatálně se nedostává na jiná (např. vzpomenutý žánr);tzv. zelený slovník (Vlašínův) vyšel sice za normalizace, ale byl řemeslně dál. Chybí nějaká závěrečná redakce - utřídění, prořezání atd.
Vložil: Mejla, 05.07.2013 12:20
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Vájo a Travene, vaše příspěvky jsou čirým bláboly od bůčku a knedlíků a ukazují, proč námi civilizované země bohužel opovrhují. Za všechno mohou ti druzí, především Churchill, jak jinak, že. Zajímavé, že pouhé 4 miliony Finů se postavili sovětskému bolševismu a ubránili se ! Ale Pepíci si dají pívo... a svedou to na Churchilla. Když o Mašínech nic nevíte, tak se raději nevyjadřujte a zase si lehněte na otoman. Mašínovic rodina byla vybrána jako demonstrativní ukázka zastrašování obyvatelstva ČR, přičemž v té době ještě žádnou akci proti režimu nepodnikli. Ctirad Mašín byl odsouzen za to, že chtěl emigrovat. Vy byste si zřejmě objednali zájezd u CKM. Jim nezbylo nic jiného, než si opatřit zbraně a ven se prostřílet. Je sice pravda, že mohli jednat s bolševickými fízly humózně a nechat je naživu, ale to by skončili např. jako Heda Prokopová nebo Vlastimil Klenovský. Nakonec i Heydrich byl zastřelen ze zálohy podlými atentátníky, ne ? Tak hoši zpět k bůčku a na otoman.
Vložil: PD, 04.07.2013 00:18
Walló, Olga: Muž, který polykal vítr
Milá Olgo, o této recenzi možná víš, ale pro jistotu. PD
Vložil: Světluše, 02.07.2013 10:51
Franziska Biermann: Líný kocour Josef
Vážená paní Adamová, četla jste někdy komiksy s Garfieldem? To je vyloženě "záporná" postava, a přece ho děti milují. Právě proto, že není černobílý, jako není černobílý náš svět. Je to zkrátka kocour, který má své mouchy, a to je na něm sympatické. Řekla bych, že proti němu je liný kocour Josef vyložený... "klaďas" :-) Rovněž bych nepodceňovala děti, že neporozumí ironii. Možná některé narážky nepochopí stejně jako dospělí, ale jistě si z příběhu vezmou své. Především jeho hravost. A dospělí, kteří jim knihu předčítají, se navíc taky dost pobaví. Že kniha obsahuje hodně výrazů a frází, které se musejí vysvětlovat, a to čtení zdržuje? A nejde přesně o tohle při předčítání malým dětem? O zastavování se nad některými pojmy, výrazy a koncepty, o rozmlouvání s dítětem, čímž se jednak prohlubuje vztah s rodičem, a jednak se rozvíjí jeho komunikační schopnosti? A proč by pětileté děti nemohly věřit tomu, že se kocouři - stejně jako lidé - mohou měnit? Že nás v životě potkávají zkušenosti, po nichž už nejsme zcela takoví, jací jsme byli dřív? Podle mého názoru je tato kniha naprosto skvělá a ideální pro trávení společného času malých dětí s (pra)rodiči, a mrzí mě, že to tak nevidíte. S úctou LŠ
Vložil: JMH, 27.06.2013 08:30
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
A nechtěl byste být v těch výtkách konkrétnější? Co je na slovníku nepůvodního, resp. od koho autoři opisovali? A proč by mělo být trapné psát recenze jenom proto, že autory (konkrétně tři ze čtyř autorů slovníku) znám?
Vložil: Jakub, 26.06.2013 09:29
Müller, Richard; Šidák, Pavel (eds.): Slovník novější literární teorie
Tak o té původnosti bych pochyboval. A je trochu trapné psát recenze na knihy svých kamarádíčků.
Vložil: Ladislav Nerušil, 23.06.2013 06:08
Pavel, Jan: Zbytečnost, ukázka
Ukázka mě zaujala. Co mu ti kluci asi ještě provedou?
Vložil: Marek, 21.06.2013 10:29
Nejlepší knihy roku 2010
Díky za zajímavý článek :-) s několika knihama jsem se dokonce shodl, především prachetta mám rád. Nejlepší jsou od něj ale ty starý klasiky, nad ty prostě nic není. Já se vždycky držím pří výběru knih synova seznamu povinné literatury do školy, a většinou narážím na super věci. Plus napříkla sjíždím... stránky s top tituly, co se nejvíc prodává (třeba na http://www.sevt.cz ale teďka je to plné cloud atlasů a stmívání). Plus ještě podle recenzí. Ale najít kvalitní knihu dnes je opravdu těžké.
Vložil: Jan Vaněk jr., 10.06.2013 10:22
Veverka, Miroslav: Evoluce svým vlastním tvůrcem
Za pozornost stojí i reakce Josefa Šmajse www.blisty.cz
Vložil: petrkk, 26.05.2013 17:54
Kahoun, Jiří: U všech čertů
Souhlasím s diskusním příspěvkem pokyny. Nejoblíbenější kniha mého syna (7 let), vřele doporučuji.
Vložil: Jan Fojtík, 25.05.2013 15:41
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Dílo se mě nelíbí. Strašně složité a roztahané!!! - rozhodně -
Vložil: JanLuk , 20.05.2013 08:52
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Oprávněná práva homosexuálů naštěstí brání i mnozí lidé, kteří k této komunitě nepatří. Každopádně se překvapivě brzy naplnilo Putnovo proroctví z minulého roku, že v příštích letech bude kulturní válka mezi křesťanstvím (přesněji řečeno: jeho fundamentalistickou podobou) a homosexualitou ovlivňovat... české země „více, než tomu bylo dosud“...
Vložil: Josef Zetík, 19.05.2013 12:34
Putna, Martin C.: Křesťanství a homosexualita. Pokusy o integraci (in MfD)
Co zbývá jiného homosexuálovi,než hájit homosexualitu!?Jestli Bůh a jeho církev něco toleruje,není to o tom ale,že to je správné!Stejně podobně odpovídá Pán izraelitům,když mu oponují v jiné,ale podobné věci!Totíž,že už Mojžíš dává rozvodový list!"Je to pro tvrdost lidských srdcí!"Tak podobně odpovídá... Pán Ježíš!))))
Vložil: František, 07.05.2013 19:49
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
Výborná kniha i Bohyně jsou skvělé. Obě knihy bych doporučil za povinnou četbu. Jenom ve slově rikša bych nepsal ypsilon. je to v obou knihách a jako když kůň kopne.
Vložil: Oto Horák, 30.04.2013 13:43
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Ústavní dodatek, který je přijat účelově, ve "správný" čas, abychom se zbavili konkrétního člověka, jenž v určité funkci už nevyhovuje, je znásilněním práva. Byť by byl přijat 100% poslanců. Odvolat hlavu státu může v právním státě pouze ústavní soud za výslovně určených, striktně dodržených podmínek.... Tím nechci samozřejmě hájit Ludvíka Svobodu, speciálně jeho prezidentování bych hodnotil podobně negativně jako "generální tajemníkování" Gustáva Husáka...
Vložil: Jan Vaněk jr., 30.04.2013 10:32
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Jak, protiprávně? Přesně podle ústavního dodatku!
Vložil: Oto Horák, 29.04.2013 23:31
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Ad mihulka: Zaměňujete dva postoje, které spolu nesouvisí. Husákova statečnost ve vězení při výsleších mu jistě slouží ke cti. (I když na druhé straně byli v historii stateční i lecjací lumpové...) Nevidím však žádný důvod rehabilitovat Husákovo působení po srpnové okupaci roku 1968. Nikdo jej nepověřil,... aby na sebe bral nějaké břímě, navíc situace byla řešitelná" různě.... Husákova bezskrupulóznost a tvrdost se projevila za "normalizace" mnohokrát. Vzpomeňme, jak se zachoval k svému příteli Milanu H. (zavřel jej), jak se zbavil prezidenta Ludvíka S., prý svého vzoru (odvolal jej z funkce protiprávně), jak se i posmrtně mstil Josefu S. a Janu P., jak se choval k disidentům atd. Samozřejmě, můžeme si myslet, že zabránil i dalším čistkám a procesům (které si přáli někteří jeho "soudruzi"), na druhé straně utáhl - třeba i v oblasti kultury - šrouby daleko více než třeba komunističtí vládci v Polsku či Maďarsku. Husák byl vždy obětí své ctižádosti: obětoval jí mnohokrát svou pověst a jakékoli morální zásady. Jakkoli si nedělám iluze, že u řady jiných (i demokratických!) politiků tomu bylo a je jinak, Husákova role v novodobých českých dějinách je výrazně negativní. Otázka "pochopení" a "odpuštění" je pak individuální, určitě něco takového nemohou udělat en bloc "Slováci"...
Vložil: mihulka, 29.04.2013 19:12
Křesťan, Jiří: Zdeněk Nejedlý (in MfD)
Jenom malá poznámka k G.Husákovi a jeho vyjadřování v soukromí o " okupaci. " Soudím, že G. Husák nemusel nikomu dokazovat svou statečnost, ba ani sobě. Citace :" Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém... mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že Husák unikl trestu smrti. " potud citace u Wikipedie. Připusťme, že na sebe dobrovolně a naprosto vědomě vzal břímě vyvádět naši zemi ze složité a téměř neřešitelné situace, vzniklé po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vědomě do té míry, že vzal na sebe i "cejch" zrádce obou národů s tím,že to za dané někdo musí udělat a on, už svým životem a také vůlí je k tomu vhodný až určen. Jestli spoléhal i na to, že snad po letech, až vychladnou vášně, jeho čin někdo takto pochopí, nevím. Při jeho inteligenci bych to i předpokládal. Slováci mu už částečně " odpustili."
Vložil: Denis Molčanov, 29.04.2013 12:53
Festival spisovatelů Praha 2013 – o revolucích a (ne)odpovědnosti (in HN)
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetl názor pana Lukavce na letošní a zřejmě poslední Festival spisovatelů Praha. Zmíněnou plochost debaty vedenou panem Sedláčkem způsobily, podle mého, jeho rádoby vtipné, ale jinak naprosto obecné, nezodpověditelné otázky, které navíc nijak nerozváděl, zkrátka se líbil…... Přitom bylo jasné, že má proti sobě autory, kteří mají co říci a říkají to navíc velmi dobře. Je to škoda, ale zároveň musím zkonstatovat, že sám jsem s debatou jako moderátor v minulosti několikrát pohořel, ne nadarmo se říká (a pořád to platí, ať chceme nebo ne): kritika je snadná, jen umění se tvoří. Co se pana Khadry týče, vůbec se nedivím jeho nespokojenosti s prací některých českých, různě šolíchajících nakladatelů. Ostatně je to jistě jeden z důvodů, proč je Festival spisovatelů stále někomu trnem v oku: trapné poznání, že jsme - MY, kteří tomu všemu rozumíme nejlépe - ve vydávání překladové literatury značně pozadu, že často ani jménem neznáme tolik kvalitních autorů, jedeme si v osvědčeném (statečným, kdo se snaží o opak, se hluboce omlouvám). Co se sporu o dotace týče, myslím, že pan Lukavec nepochopil slova pana Marche, jenž zmiňoval fakt, že byl Festival na politický nátlak zbaven tzv. stálého partnerství s Magistrátem a musel tedy žádat grantovou komisi, která mu – pochopitelně – tolik peněz dát ani nemohla (ale snížit dotaci o přesných 90%, není to navíc výsměch?!), avšak o komisi v jeho projevu nepadlo, tedy podle mého, ani slovo. Je pro mě s podivem, že se v tak dlouhém názoru, vlastně výčtu všech selanek a nedokonalostí, který Festival spisovatelů jako každý jiný počin toho druhu jistě má, nenašla – až na jednu výjimku – další pozitivní zmínka. Třeba to - napadá mě bezprostředně -, že jsme v našem „Městě literatury“ měli aspoň jeden trochu ucházející literární podnik mezinárodní úrovně, který k nám už přes dvacet let vozil a představoval kvalitní, zajímavé a často i jinak slavné autory. Že zde konečně nejde o prodej zlevněných knih, ale o užívání si literatury, kterou milujeme. Že si to někteří pražští radní neuvědomují, mě neudivuje (čtou přece ty AUDITY), ale že to jasně nevyznělo z pera pana Lukavce, mi přijde trochu smutné. Já to jistě přežiju, ale mám takový pocit, že Festival spisovatelů Praha s největší pravděpodobností už ne: zřejmě i díky těmto téměř výlučně negativním názorům, které se na něj, bohužel i na těchto jinak vynikajících stránkách, už dlouhou dobu snášejí z per nejrůznějších glosátorů (viz moje loňská reakce zde). Ale o tom bychom mohli psát donekonečna. Zajímavé je ovšem v článku pana Lukavce pozorovat, jak malý prostor ve své analýze zmíněného sporu o dotace věnoval právě klíčovému, smrtícímu úderu, protože (třebas uznáme, že slovo „cenzura“ nemuselo padnout, ale ve vášni zkrátka padlo…) přesně taková je skutečnost: kvůli naprosto blbému (nikoli jen nešťastnému!) výroku jistého radního, argumentujícího nízkým kulturním „dopadem“ Festivalu spisovatelů Praha, s Festivalem, jak ho známe doposud, tedy všechny ty „nízkodopadové“ návštěvy Rushdiů, Pamuků, Wallcottů, Grassů, Gao Xingjianů atd. prostě přestávají. Co se onoho ošemetného slova „cenzura“ týče, naskýtá se pochopitelná poznámka: dnes u nás už nikdo „ideologicky“ cenzurovat nemůže, ne proto, že by ideologií ubylo, ale protože by taková nálepka v našem kulturně-korektním prostředí uškodila cenzorovi samotnému. Stačí však slova „ideologie“ nahradit „zájmem“, „úspěchem“, „mocenským bojem“ a dosáhneme úplně stejného výsledku. Ale na obranu se nesmíme ošívat příliš silnými slovy: jen se na něj podívejte, jak se čertí, měli jsme pravdu, není normální...! Otázka zůstává: cui bono? Určitě ne nám, čtenářům a zájemcům o literaturu, kteří díky Festivalu tolikrát mohli vidět dál, za hranice jistě zajímavé, ale malé Střední Evropy. Nebo že by nám v té zatuchlině - bez rozhledu, zvědavosti, úcty k odlišnosti - bylo nakonec lépe? Komu tedy prospívá zánik PWF? Čtenářům/posluchačům nebo zase nějaké té hezky česko-české klice, pár lidem s rozhodovacím právem, kteří se ocitli ve správný okamžik na správném místě? Na to nebudeme mít nikdy odpověď, ale už teď víme, jaký dopad bude mít na naše skvostné Město literatury zánik Festivalu spisovatelů Praha: žádný. My totiž na místo třiadvacetileté, úžasné tradice mezinárodního literárního festivalu nemáme prostě co zasadit. Nada.
Vložil: Jana Kašparová, 24.04.2013 08:52
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Tak aspoň, že se někomu líbí. Můj názor: vyhodila jsem peníze, dětem to dávat nebudu a ostatní, komu jsem to nabízela, po přečtení to nechtějí. Ještěže moje děti nemusí chodit do téhle školky.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 18.04.2013 09:09
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Skvělá kniha nejen pro děti. Už dlouho se mi nedostalo do ruky nic tak pěkného. S nadšením jsem si ji přečetla nejprve sama, pak jsem ji přečetla svým dětem, které se stejně jako já válely smíchy, a potom jsem ji zapůjčila učitelkám v naší mateřské škole, u nichž také vzbudila nadšení. Výborné jsou... i ilustrace Galiny Miklínové. Opravdu povedená věc.
Vložil: Eva Papoušková, 17.04.2013 17:18
Papoušková, Eva: Kosprd a Telecí
Děkuji za Vaši recenzi! Dodávám jen, že text byl psaný podle zadání anonymní soutěže Albatrosu "Cena přátelství", a že jsem knížku psala, protože mi bylo smutno, že už je má dcera velká slečna.... Maminky mě pochopí:) Zdravím všechny mámy šikovných, chytrých a akceschopných dětí....což jsou vlastně... všechny! Hezký den.
Vložil: Oto Horák, 17.04.2013 12:30
Lustigová, Eva: Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga
Evě Lustigové se dá leccos odpustit. Její filmařskou nezkušenost, která může být - dejme tomu - vyvážena vzájemnou důvěrou dcery a otce. Nekritičnost nejen k člověku, ale i spisovateli (jak ji autorka filmu vyjádřila i v několika rozhovorech) se pochopit dá snadno, zvlášť když Lustigovu nespornému charismatu... podlehlo tolik jiných lidí. Já jsem Lustiga osobně neznal: nejspíš by mne ale při osobním styku uhranul také. Film Evy Lustigové je užitečným pohledem obdivovatelky, nemůže nám však nahradit kritický portrét fenoménu Arnošt Lustig. Ten dříve či později - ať už v podobě knižní studie či filmu - bude muset být vypracován. Z mého hlediska člověka, zajímajícího se o umění, jsou méně důležité otázky, týkající se Lustigových jednotlivých - případných - selhání životních. Ta lze najít u každého: Lustigova záchrana před smrtí v koncentráku a jeho posedlost podat o své zkušenosti svědectví je mnohonásobně vyváží. Jiná otázka je literární kvalita spisovatelových prací. Tady se přiznám, že jsem byl trochu alergický na nekritickou adoraci, které se Lustig u recenzentů a porotců různých cen po listopadu 1989 vesměs těšil. ( Čest výjimkám, jako byl článek Michaela Špirita v Revolver Revue, který je - i při své opačné jednostrannosti - cenným příspěvkem dosud.) Ponechme stranou ideologické úlitby v několika Lustigových knížkách z šedesátých let (byť třeba sbírka reportáží První stanice štěstí z roku 1961 je v míře používání komunistických frází až šokující), ponechme stranou i oprávněné stesky (většiny) kritiků z šedesátých let, že v dalších knihách (s výjimkou Modlitby pro Kateřinu Horowitzovou) Lustig jen rozmělňuje, co řekl v prních dvou vydaných knížkách Démanty noci a Noc a naděje. Těžko však seriózní posuzovatel, jenž není zaslepen spisovatelovým nesporným charismatem, nemůže nevidět Lustigovu obrovskou nadprodukci po roce 1989. Ať už byla způsobena tvůrčím přetlakem či (také) snahou sebe (rodinu) dobře finančně zabezpečit, je jí možno hodnotit jako krajně nešťastnou. Lustig stále znovu přepracovával své staré práce z padesátých a šedesátých let, což v praxi znamenalo, že je neustále rozšiřoval (občas až na trojnásobek!), vesměs ovšem nikoli o pasáže dějové, nýbrž úvahové. Mají bohužel většinou charakter banálního mudrování o obecných otázkách, takže kdejaká nezletilá prostitutka z koncentračního tábora se pak jeví amatérskou filozofkou. Stejný charakter mají vesměs nové knihy, které Lustig napsal po roce 1989 (a jež v dalších vydáních také rozšiřoval) - i v nich je cenná realistická materie zavalena spoustou teoretického balastu. Škoda, že v redaktorech Mladé fronty a Nakladatelství Franze Kafky (jeho přítelkyně Markéta Mališová), v nichž své knihy vydával, nenašel Lustig odhodlané oponenty své tvůrčí metody. Důkladné proškrtání úvahových pasáží a posílení dějové linky by Lustigovým knihám velmi prospělo. V anglickém překladu něco takového dokázal (plus přesvědčit Lustiga, že je to nutné) překladatel Ewald Osers, což umožnilo dobrou recepci knih v daném prostředí. Myslím, že do budoucna bude potřeba realisticky, věcně zhodnotit Lustigovo dílo: poukázat na jeho nesporné klady nejen tematické (ty nestačí, neboť literatury o šoa je spousta), ale i fabulační a stylistické. (Nejen ve starších, ale i nových Lustigových knihách je řada dobrých míst, strhujících "mikropovídek"...) Současně bude třeba poukázat na problematické momenty, a to jak z hlediska syžetu (časté opakování), tak i z hlediska syntaktického (rovněž častá opakování). Výsledkem by mohlo být přiměřenější ohodnocení Lustigova místa v dějinách moderní české literatury: řazení spisovatele ke třem či čtyřem jejím největším osobnostem je myslím do budoucna neudržitelné. Velké problémy vyvstanou též při budoucí ediční praxi: kterých znění jednotlivých próz se držet? Nelze dávat jednoznačné doporučení, nýbrž přemýšlet o řešení ad hoc, vždy znovu a znovu zvažovat estetickou a faktickou relevanci. Obecně si však myslím, že v případě Lustigových knih je potřeba - podobně jako u Hrabala - se spíše přidržet původního, prvního znění...
Vložil: Tomáš Gabriel, 16.04.2013 23:03
Borkovec, Petr: Milostné básně
Velmi zajímavě sepsaná kritika, takhle si představuju pokus o vhled do sbírky: napojit se na poetiku jako celkový výstup, ne jen na jednotlivé charakteristiky textů v bláhové naději, že jejich závěrečná suma řekne něco víc.
Vložil: The_Abducted, 12.04.2013 10:18
Elektronické knihy 1 (in Knižní novinky)
To je všechno sice hezké, že vydavatel má vysoké náklady, ale pokud e-kniha stojí 89 korun a na trhu není problém sehnat tištěnou verzi za polovic (aukro, levné knihy), pak se nakladatel nemůže divit, že má problémy s odbytem. Navíc pokud vím, tak autorům předminulého století se autorské honoráře už... jaksi neplatí. Za sebe můžu říct, že e-verze vyhledávám hlavně u titulů, které si potřebuji jednou pročíst a dále už je nepotřebuji (u srdcovek si koupím tištěnou knihu, abych si ji mohla vystavovat v knihovně, že ano). Kdyby existovaly servery, kde mě dejme tomu roční členství vyjde na stokorunu a já bych měla možnost za to stáhnout řekněme 50 titulů, o investici bych uvažovala (za takových podmínek by poptávka jistě vzrostla), ale když si platím členství ve dvou velkých knihovnách, kde seženu naprosto kteroukoli knihu, ročně si napůjčuji stovku knih, které si občas TAKY FOTÍM A UKLÁDÁM DO POČÍTAČE, připadá mi nesmyslné za podobné jednorázové, hmmm, "půjčení" jediné e-knihy platit víc, než kolik by mě stálo zaslání hmotné knihy z aukra nebo na kolik mě vyjde ona stovka titulů z knihoven hmotných.
Vložil: Edita K., 05.04.2013 18:36
Pošta, Miroslav: Himálajské pohádky
Himálajské pohádky jsou velmi vydařenou knihou pohádek překladatele Miroslava Pošty s kouzelnými ilustracemi výtvarnice Lenky Jasanské. Kniha pro svoji originalitu by měla být nejen v každé knihovničce zvídavého dítěte, ale i každého dospělého s duší ditěte...
Vložil: Eva Novotná, 04.04.2013 09:49
Schwarzenberg, Karel; Hvížďala, Karel (ed.): Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem
tento zákon byl zrušen z. 268/1936 Sb.
Vložil: Jiří Valíček, 03.04.2013 10:15
Vlk či prapes – nejstarší přítel člověka? (in LN)
Pěkná studie o reflexi vlka v Číně je v knize Totem vlka od Ťiang Žunga. Hlavní hrdina vlky obdivuje a učí se od nich ekologii asijské stepi. Ještě k motivu vlkodlaka doporučuji knihu Viktora Pelevina Svatá kniha vlkodlaka. Skutečně zde vystupují tyto magické bytosti, ale není to jen fantasy, je to... také trefné podobenství o Rusku a lidské společnosti vůbec.
Vložil: Jana H. , 02.04.2013 17:45
Katalpa, Jakuba: Němci
Podivná kniha. První kapitola vzbudí ve čtenáři zvědavost a očekáváni. Bohužel v druhé části se čtenář prokousává nepřehlednou změtí příběhů a postav a marně se snaží si je zapamatovat pro případ, že budou v dalším ději důležité. Většinou nejsou. V jednom případě zůstává i rozum stát: muž prošel válkou... nezraněn, ačkoli přišel v bitvě u Charkova o nohu (str. 133). Ale kdo se nekonečnou druhou částí prokouše, dozvi se, jak to vlastně celé bylo.
Vložil: Vájo, 31.03.2013 14:59
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Souhlasím, vyzdvihovat a oceňovat někoho, jehož skutečnou odbojovou činností bylo v podstatě jen zabití několika civilistů. Přepadnutí dvou policejních služeben pro získání zbraní, přepadnutí vozu převážejícího peníze pro získání peněz, anebo třeba podpalování stohů se slámou. A střílení při následné... potyčce, po zasahujících dobrovolných hasičích. Je, a to je mírně řečeno! Postavené na hlavu! To že se potom prostříleli přes hranice?! OK, opravdu velmi chválihodné...
Vložil: MLK Křepice, 20.03.2013 12:39
Rezková, Milada; Urbánek, Lukáš: Babočky
Dobrý den, díky za Vaši knihu Babočky. Poprvé jsem se s ní setkala zrovna po úmrtí milované babičky svých vnuček a velmi nám pomohla.Zaujala mě nejem bohatým textem, ale svými ilustracemi, zpracováním komisových vložek a ihned jsem ji koupila do knihovny . Letos jsem ji zařadila na setkání... pro mladší děti ZŠ a moc se těším na reakce dětí. Přeji Vám mnoho úsoěchů. knihovnice B. Dvořáková
Vložil: Hany, 09.03.2013 10:43
Šrámková, Jana: Hruškadóttir (in HN)
Asi to autorka vysvětlila v pořadu Karla Šípa- "VŠECHNOPÁRTY"
Vložil: schmiedt, 20.02.2013 11:10
Dousková, Irena: Darda
Darda je nuda.
Vložil: Marie Zelenková, 17.02.2013 20:50
Hejzlarová, Taj-ťün; Hejzlar, Josef: Na řece
Ke svému diskusnimu příspěvku ze dne 8.2.2013 dodávám, že je mi velmi líto toho, že spoluautor knihy Na řece - pan prof.Josef Hejzlarjiž není mezi živými. Dej mu Pán Bůh lehké odpočinutí po namáhavé a plodné cestě životem . V době, kdy jsem knihu četla jsem bohužel tuto smutnou skutečnost nevěděla.
Vložil: janluk, 17.02.2013 19:02
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Skutečnost, že se kniha umístila na prvním místě ankety Lidových novin za rok 2012, jsem nepovažoval za nutné explicitně opakovat, protože každý, kdo trochu sleduje kulturní dění, to musel zaznamenat. Pokládal jsem za dostatečné obecně uvést, že zatím žádná z knih o Toufarovi neslavila takový úspěch.... A s tím, že „text sám je zcela nezaujatým pohledem na životní osudy P. Toufara“ a že autor „pouze“ předkládá fakta, prostě nesouhlasím. Žádný „zcela objektivní dokumentarista“ totiž neexistuje, jeho postoj je vyjadřován už tím, jak fakta řadí vedle sebe a jak je komentuje. Tak je tomu i v tomto případě a není na tom samozřejmě nic špatného. To, jak potom Doležal v „dovětku“ jasně vyslovuje svůj osobní postoj a vztah k Toufarovi, pro mne jako čtenáře už nemohlo být žádným velkým překvapením, vždyť už první slova knihy tvoří věnování autorově matce, „která se modlila k číhošťskému mučedníku do posledních dní svého života“.
Vložil: Lucie Tučková, 17.02.2013 11:35
Doležal, Miloš: Jako bychom dnes zemřít měli (in LtN)
Nestačím se divit, jakým stylem je možno psát „recenzi“. O knize samé se nedozvíme téměř nic, Jan Lukavec o ní pramálo relevantního říká (například ani nezmíní, proč StB P. Toufara očerňovala, k čemu se měl doznat), není zde ani slovo o tom, že Josef Toufar patří mezi první mučedníky z řad katolické... církve z dob komunismu. Relativizování jeho obrazu – že se autoru zdá Toufar v knize neživotný - výklad o tom, že kniha působí jako jakási „Toufarova hagiografie“ jsou zcela neuvěřitelné. Pokud se Miloš Doležal nějak „osobně“ vyjadřuje o svém vztahu k Josefu Toufarovi, tak pouze v doslovu knihy. Text sám je zcela nezaujatým pohledem na životní osudy P. Toufara. Světe div se, když se dokumentarista náhodou setká s pozitivně založeným charakterem a nezlomným mužem, jakým Toufar byl, také ho tak popíše. V tom není nic z „hagiografie“, ale historická věrnost. Jedná se o první knihu, která o Josefu Toufarovi pojednává jako o člověku, ale zároveň zde jsou archivní dokumenty, které zcela jasně a zřetelně samy promlouvají o celé číhošťské události. Jan Lukavec používá obraty typu, že se Miloš Doležal „snaží vyvrátit“ obvinění, a každý soudný čtenář se přikloní na jeho stranu atd. Miloš Doležal se nikoho o ničem „nesnaží přesvědčit“. On „pouze“ předkládá fakta, a tím myslím historické dokumenty, v nichž se usvědčují sami vyšetřovatelé. Pokud by recenzent knihu četl pozorně, všiml by si, že především v závěrečných kapitolách hlas autora knihy o P. Toufarovi v podstatě není znatelný, natož, aby o něčem někoho přesvědčoval. Jsou citováni svědci, výpovědi, čerpáno je z pitevního protokolu či ze vzpomínek zdravotní sestry, která byla u operace utýraného P. Toufara atd. Čtenář si dělá závěry sám a jestli se něco v knize neodehrává, pak tím je jakékoli přesvědčování a manipulování. Co také zcela v recenzi chybí, a v Literárních novinách by mělo vskutku mít své místo, je například fakt, že knihou o P. Toufarovi Miloš Doležal navazuje určitým způsobem i na svou předešlou dokumentaristickou, ale i literární tvorbu, není zde ani zmínka o formě a způsobu, jakým je životopis P. Toufara předestřen. A je jen úsměvné, že autor recenze jen tak mimochodem zapomněl zmínit, že píše o dílu, které se umístilo na prvním místě ankety Lidových novin za rok 2012. Nicméně, „na omluvu“ recenzenta nutno říci, že celý text zřejmě sepsal pro svou vnitřní potřebu nějak se za každou cenu vymezit a vše zrelativizovat (proč je např. tolikrát použito slovo "prý", když je vše v knize podloženo??). O knize samé se téměř nedozvíme, neb ji nijak neuchopil, nenasvítil, zato vypsal své osobní dojmy, přecházející až do jeho vlastní psychoanalýzy. Vítejme v čase postmoderní literární kritiky!
Vložil: redakce, 13.02.2013 19:23
Cílek, Václav (ed.): Tři svíce za budoucnost
nahoře nad textem (každého) článku - mezi hlavičkou a tělem článku - je v pravém rohu pod slabou linkou tlačítko "změnit font" - zkuste přepnout, mělo by vám to pomoct
Vložil: martin, 13.02.2013 09:36
Cílek, Václav (ed.): Tři svíce za budoucnost
článek zajímavý, ale udělejte něco s fontem, zkuste použít nějakou cleartype alternativu, pro čtenáře se slabším zrakem je to celé jakoby rozmazané.
Vložil: Tomáš Matras, 13.02.2013 08:36
Kroutvor, Josef: Nové cesty na jih
Děkuji moc za článek, tato kniha vypadá velmi zajímavě! Ostatně, Josefa Kroutvora můžu skoro pořád :-), ať jsou to ve své době ojedinělé eseje "Potíže s dějinami", kniha o dobových plakátech "Poselství ulice" s hrabalovským doslovem nebo jeho spoluautorství na argesteovské monografii "Josef Váchal"... - všechno zásadní zářezy na pažbě jeho kulturní winčestrovky v českém kontestu. Držím této knize palce!
Vložil: Marie Zelenková, 08.02.2013 16:28
Hejzlarová, Taj-ťün; Hejzlar, Josef: Na řece
Knihu jsem přečetla jedním dechem v období Vánoc a opět odevzala paní Ivaně Lukáčové , jež miji zapůjčila. Krásný zážitek na několik měsíců ? - Ne. NATRVALO.,Zdravím autorku a přeji v životě jen to dobré a ještě mnoho tvůrčích sil.
Vložil: Ing. Petr Liška, 06.02.2013 11:14
Schwarzenberg, Karel; Hvížďala, Karel (ed.): Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem
Zákon 243/1920 Sb.: §6 Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 h do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 15.000 Kč buď potrestán: 1. kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti... své bývalé šlechtictví, ... 3. kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický. Závěr: EDITORKA I NAKLADATELSTVÍ PORUŠILY JIŽ NÁZVEM KNIHY jeden z prvních zákonů Republiky československé a jeho upřesnění z roku 1920.
Vložil: klimentklicpera, 04.02.2013 22:46
Katalpa, Jakuba: Němci
po přečtení prvních stránek se nedá od knihy odejít... jen dočíst se zatajeným dechem do stránky poslední.
Vložil: Marekk, 01.02.2013 17:45
Katalpa, Jakuba: Němci
skvostná
Vložil: Čechová Jitka, 01.02.2013 10:34
Pekárková, Jana: Pohádky do postýlky
Dobrý den. Chtěla bych paní Janě Pekárkové moc poděkovat za krásné pohádky. Můj pětiletý syn je moc rád poslouchá a nejen on.Už dlouho se mi do rukou nedostala knížka tak plná krásných pohádek. Máme obě a už jsme je četli několikrát. Je vidět ,že je psal někdo s láskou a srdcem.Moc děkuji a přeji hodně... zdravíčka, štěstíčka a pohody na duši. Jitka Č.
Vložil: M Pokorný, 29.01.2013 20:46
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Upřímně doufám, že se stať té paní, která je sice uhranuta odlehlejšími půvaby češtiny a používá obraty jako "pro nás nebohemisty", zato ale velmi ostentativně neovládá interpunkci, objeví v příštím vydání jako další příloha.
Vložil: Bohumila Adamová, 28.01.2013 09:55
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Knihu Housenka na kdouloni jsem dostala minulý rok k posouzení a to jsem také učinila. Kdyby to dostal někdo jiný, zajisté byste si přečetla úplně jiný článek. Recenze jako žánr vyjadřuje především názor jednoho pisatele. Ideální případ by byl, kdyby každá kniha měla dvě nebo více recenzí. Sešlo by... se více názorů, problematika by byla pokryta komplexněji, nedocházelo by k nespravedlnostem a jednostranným pohledům. Možná by vedle té mé negativní recenze bylo vhodné mít nějakou tu vaši pozitivní a zajisté originální. Pokud se tedy tím jako obyčejná matka a čtenářka cítíte pověřená. Zajisté by to bylo pro knihu spravedlivější. Možná vás to překvapí, ale potěšilo mě, že vám Housenka udělala radost. Když jsem tehdy recenzi psala, říkala jsem si v duchu – třeba to bude v jiných rodinách jinak, jinde to zkrátka někomu jinému sedne lépe. Každá kniha si přece nakonec najde svého čtenáře a stane se jeho oblíbenou. Vaše reakce to potvrzuje a mě to těší. Nedopadlo to tedy vůbec špatně. Já v recenzích vycházím ze svého dojmu z četby, ale taky z dojmů a názorů svých dětí, pokud se jedná o literaturu pro děti. Představte si, že si knihy čteme nahlas! A když se nám nelíbí, nebaví nás příběh, nemá to šmrnc a šťávu, přece je pak nebudu vychvalovat! A že bych ještě pátrala mezi dalšími čtenáři? Tohle ani nelze komentovat. Pravda je, že když nepíšu recenze, dělám jazykové korektury, a to se pak zpětně odráží i v mém psaní. Výsledkem pak je rejpavost a puntičkářství, která je však v rámci daného žánru pochopitelné. Když se mi pak dostane do ruky kniha o jazyce, neměla by být z principu jazykově správná a „vypiplaná“? Také máte pravdu, že těch zakrnělých řečí z neznalosti už bylo dost, není vůbec radostné a jednoduché je psát, už se to nebude opakovat. Jak vás ale napadlo odhadovat, co dělám s dětmi doma? V tom už nebude jen genialita, tomu se říká jasnovidectví nebo prozřetelnost či co a zavání to okultismem. Tohle celé už je nad rámec tématu, navíc jsem právě vyčerpala svůj denní časový limit u PC, pospíchám obsloužit naši batolecí pračku. Adamová
Vložil: lolo, 27.01.2013 11:19
Kratochvíl, Miloš: Kočkopes Kvído
Krásná knížka moje ségra jí má a moc se jí líbí.
Vložil: tomáš havel, 27.01.2013 10:32
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Vážená paní Wirthová, knihu jsem pravda nečetl, ale recenze mi přišla věcná a podložená argumenty a oproštěná od emocí. Že někdo může mít opačný názor, je u literárních kritik poměrně běžné. Překvapila mě míra hysterie a osobních útoků ve vaší reakci. Kde jste vzala informace pro tvrzení: "místo toho,... že je necháte přisáté na televizi nebo na PC, abyste od nich měla klid a mohla po telefonu klábosit s kamarádkou"? Nikde v recenzi jsem nenašel oporu pro tvrzení, že paní Adamová je sebestředná a zakrnělá narcistka a potažmo i blbec a suchar. To jsou natolik silná obvinění, která by bylo dobré doložit. Já si zase troufnu tvrdit, že Váše výtka: "aniž byste se pokusila zapátrat mezi dalšími čtenáři ." je nesmyslná, to by se potom už přeci (sic!) jednalo o anketu, při větším počtu respondentů o výzkum veřejného mínění, ne?
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.01.2013 15:17
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Hlavně nečtěte slomek.blog.tyden.cz, to by vás mohl trefit šlak.
Vložil: Petr, 25.01.2013 14:50
Ajvaz, Michal: Lucemburská zahrada
Odhlédnu od Magnesie; sice mi asi taky knížku přihrála (pod stromeček), ale nepokládám to za důležité. Poznamenávám, že je to první text tohto autora, který jsem četl. Přiznávám, že mám slabost pro jazykové hrátky a hříčky, že nemám nic proti bezuzdnému fantazírování, mám rád bizarní a "ulítlé" situace... a že netrvám na lineárním příběhu se začátkem a koncem. Tudíž jsem knížku dočetl až do konce, byť se vzrůstajícími rozpaky. Být spisovatelem, nepustím tento polotovar z ruky, stejně tak jako jeho hdina nikdy nedokončil svou knihu. Nemohu se zbavit pocitu nedbalosti - škoda, že vrstvení nepravděpodobných příběhům situací a obrazů není dostetčně "srostlé"; pouhá dějová návaznost nestačí. Byla promarněna spousta velmi působivých nápadů a autorův docházející dech nezachránil ani bohatý jazyk a pseudoatraktivní výběr herců a lokací - filmovým jazykem řečeno. Mnoho samoúčelnosti, málo kázně, předstírání filozofické hloubky tam, kde žádná není. Kdybych chtěl být velmi zlý, poradil bych autorovi jazykem mladé generace: "Už to nehul!"
Vložil: Klára Wirthová, 25.01.2013 01:23
Jílková, Lucie; Štajnerová, Magda: Housenka na kdouloni čili Pohádkové hrátky s češtinou
Zpráva od "geniální" mámy a jejích "geniálních" dětí podle paní Adamové : "zajímavá" rádobychytrá autorka článku paní Bohumila Adamová...kdo jste, paní Adamová, že tak rádobyodborně velmi negativně posuzujete toto dílko ? Já se tedy alespoň představím - jsem obyčejná máma dvou dětí ve 2.a 4.třídě.... A představte si, že poté,co si odbydeme všechny pracovní a školní povinnosti,si s dětmi nadšeně sedneme a čteme si Housenku na kdouloni!!! To je šok, co? Podle Vás nesmysl a neexistující utopie...:-D... a pro nás velmi zábavná a radostná činnost !!! Všem se nám líbí hezké příběhy s jazykolamy, které nás baví, děti se těší na otázky na konci každého příběhu a my dospělí se pak bavíme tím, jaká tajemství má ještě náš rodný český jazyk kromě běžných i/y a bě,pě,vě, což najdeme v každé učebnici ZŠ. Závěrečná část knihy je pro nás nebohemisty především objevováním zajímavostí, co všechno může skýtat jeden krátký jednoduchý dětský příběh ! Je úplně jedno, že složité názvy brzy zapomeneme - účelem přece není se je naučit :-D I ten nejlepší vtip stejně také vždy zapomenu, a stejně tak spousty zajímavostí z cest. Ale proč bych kvůli tomu neposlouchala další vtipy nebo přestala cestovat ? Tady jak vidím, i čeština může být objevitelská pro děti i rodiče - objevit ještě neznamená, že si vše musím pamatovat a všemu rozumět. Těší mě tedy, paní Adamová, že jsem podle Vás geniální, a zároveň mám i geniální děti /to má logiku,že ? / - i když doposud jsem sebe i své děti považovala za průměrnou populaci. My prostě jen máme stále oči otevřené a pozorujeme svět kolem sebe - takže zrovna příběh Housenka na kdouloni nás nadchnul právě vyjmenováním různých ptáčků podle atlasu, ve kterém jsme si je vzápětí nadšeně vyhledali - a opět jsme zajásali, co jsme ještě neznali a poznali. Navíc dcera v dnešní 4.třídě se již učí češtinu dost odborně a některé vysvětlivky jsou tedy pro ni dost známé , poučné a velmi pomocné . A pohádka o čápech, přeložená do několika jazyků, je úžasná, protože obě děti mají ve třídách vietnamské, ukrajinské i slovenské spolužáky - takže nad knížkou se dobře pobavili i ve svých třídách. Přestože tyto jazyky neznají, děti se pobavily i nad textem maďarským, německým, ruským, romským... ad.- právě proto, že to byl překlad jednoho jednoduchého českého příběhu. Právě k těmto překladům se děti rády vracejí .Angličtinu zas mají ve škole, tak byly pyšné, že lecčemu rozumějí. Prostě "geniální" dětičky :-) No a my "geniální" dospělí jsme se opět pobavili odborným pojednáním k jednotlivých jazykům . Nuže, Váš článek paní Adamová, mi přijde hodně směšný a narcistický - aniž byste se pokusila zapátrat mezi dalšími čtenáři . Knížku jsme dostali jako dárek a děti i dospělí včetně babiček , dědečků, strýčků a tetiček jsme z ní nadšení a stejně tak rodiny našich kamarádů, kteří se o ní dozvěděli od nás. Podle mě je to geniální jednoduchá knížka pro jednoduché zato zvídavé děti a jejich rodiče/babičky ad. Zvídavost je vskutku batolecí vlastnost a přirozeně přetrvá do dospělosti, pokud daný jedinec nezakrní . Takto zakrnělý jedinec se pak leckdy dá nazvat jednoduše blbcem či sucharem. Díky této "batolecí" zvídavosti tu máme pračky, telefony, počítače ,letadla ...ad . Jistě máte taky doma pračku, paní Adamová, a telefonujete ? Je s podivem, že knížku doporučujete pouze batolatům, která by ani samotným příběhům ještě nerozuměla... je vidět, že ani batolecímu věku vůbec nerozumíte. Napadá mě jedna věc - místo Vaší sebestředné kritiky vyplývající z neznalosti a zjevné zakrnělosti, mohla byste si třeba s dětmi doma občas něco přečíst - místo toho, že je necháte přisáté na televizi nebo na PC, abyste od nich měla klid a mohla po telefonu klábosit s kamarádkou - třeba o tom, jak je knížka Housenka na kdouloni blbá... a můžete si spolu s dětmi přečíst třeba knížku "Housenka na kdouloni", ta je fakt krásná i zajímavá :-) P.S.dětem se líbily i obrázky - i dospělým . S pozdravem jedna obyčejná, zato prý podle Vás geniální máma s geniálními dětmi Klára Wirthová
Vložil: Petr Nagy, 11.01.2013 15:00
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Zdravím, toho jsem si samozřejmě vědom, ale pořád je to jedna z edic Vašeho nakladatelství - alespoň tak jsem to vyrozuměl z Vašich internetových stránek, byť popis samotné edice tam chybí.. (stejně jako dotyčná kniha zařazená pod tuto edici, musím dodat). Ostatně mezi Vašimi novinkami figuruje dotyčná... kniha s jinou obálkou (jiným podtitulem!) a bez onoho edičního označení...
Vložil: Daniel Podhradský, 11.01.2013 14:36
Vacek, Jaroslav: Mýtus Věčného Žida
Se vším plný souhlas, milý pane Nagy, díky za recenzi, jen drobnost na obálce se skví Dauphin Strictly Commercial.
Vložil: Vanda, 07.01.2013 11:06
Katalpa, Jakuba: Němci
mě se kniha velmi líbila. Chytře napsaná, vtipná a zcela vystihující.
Vložil: Corvus, 03.01.2013 12:01
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Nádherná recenze nádherné knihy! Tento comics je ozdobou mé sbírky. Miluju Káju Saudka, co by comicsového guru naší republiky, ale práce Pavla Čecha je ihned v závěsu, aniž bych chtěl mistry srovnávat. Nelze. Díky za pěkný článek a já doufám, že pan Čech nás potěší ještě celou řadou dalších svébytných... a úžasných výjevů a dobrodružství. Díky, maestro!
Vložil: Traven, 30.12.2012 19:58
Švéda, Josef: Mašínovský mýtus
Prožil jsem posledních sedmdesát let historie a můj názor se postupně velmi pomalu utvářel. Byl jsem rád, že jsem přežil Druhou světovou válku a jako chlapec se dostal v době únorových událostí do Prahy. Komunisti zrovna velmi záporně změnili život rodiny, do které jsem přišel. Ještě dnes slyším rozhlasové... přenosy z politických procesů té doby. Nenáviděl jsem komunisty a obdivoval Spojené státy a její západní spojence. Fandil jsem jim při jejich zásahu v Koreji a později ve Vietnamu. Amíci byli dobro, Rusové a komunisti zlo! Později jsem zjistil, že obraz dějin není černobílý. Lidé měli v padesátých letech dvě možnosti. Buď jít proti komunistům a dostal přes čumec, nebo se pokorně zařadit a pokusit se přežít. Později jsem zjistil, že Čechům a Slovákům tuto komunistickou sviňárnu připravili dva velcí demokraté, Churchill a Roosevelt. Ačkoliv dobře věděli co činí, když v Teheránu, na Jalte a Postupimi vrazili východní Evropu strýčkovi Joemu do chřtánu. A pak snad ti dva idioti čekali, že normální lidé budou proti těmto zločincům klást odpor a bojovat? Kdyby se ta mašínovská banda prostřílela přes hranice přes pohraniční stráž, tak řeknu hrdinové. Ale,že předtím zabíjeli bezbrané lidi, tak jsou u mě banditi. To, že je amíci oslavují je jasné. Tak si to přeci asi na Jaltě představovali. Jak jsem již napsal. Obdivoval jsem USA až do presidenta Reagana. Když jsem později zjistil, že právě on pustil ze řetězu ty globální lichváře a šmelinářské globalizátory, ztratily USA můj obdiv a porozumění...
Vložil: pokyna, 29.12.2012 21:52
Kahoun, Jiří: U všech čertů
Nejsem odbornicí na literaturu, ale četla jsem svému synovi každý den před spaním jednu až dvě kapitoly této čertí knížky a oba jsme nešťastní, že už je konec. Nikdy se při čtení knížky tak upřímně a nakažlivě nesmál, jako tentokrát a i když výše psaný odborný článek hovoří o tom, že kniha má vzdělávat,... mě ani mého pětiletého syna dlouho nic tak nepobavilo, jako Kahounova čertiska a o to přece jde....nechme děti zažívat v knížkách humor, nadsázku, i to nicnedělání, špičkování a povalování na peci - vážných věcí, starostí i vzdělávání si užijí ještě dost...Díky, pane spisovateli, je to skvělé...Pokorná Jana
Vložil: Magda de Bruin, 27.12.2012 12:30
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Takový Schwarzenegger nebude asi příliš jazykově náročný. Co třeba zkusit číst v originále? Nebo je počítačová generace jazykově vzato trošku za opicema?
Vložil: JanLuk , 22.12.2012 21:48
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Robert Graysmith vyšel česky hned dvakrát a kniha se dá běžně půjčit v knihovnách. Pokud si ji chcete koupit, můžete na portálu muj-antikvariat.cz zadat požadavek a pokud bude kniha k dispozici, přijde vám email. Ty další se dají třeba objednat v Národní knihovně přes službu MVS.
Vložil: Martin, 21.12.2012 23:35
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Dobrý den, jsem nováček ve vyhledávání knih. Dá se říct, že už jsem ve věku, kde mě krom pc, začínají zajímat i knížky :) Jenže jak mám číst, když už tři knížky, co by mě zajímaly nejsou k sehnání? Možná špatně hledám, nevím. Robert Graysmith - Zodiac - nedostupné, vyprodané, nikdo neví, kde koupit.... Ale alespoň to někdo přeložil do českého jazyka. Kděžto další dva tituly nejsou ani v českém vydání. Abych zjistil jestli budou, to mám psát do tý miliardy vydavatelství, na které tu je odkaz? Jedná se o tituly: Jon Roberts - American Desperado Arnold Schwarzenegger - Total Recall: My Unvelible True Life Story. Můžete mi poradit, kam se obrátit, abych si alespoň jednu z těchto tří knih někdy přečetl? Docela koukám, jaký problém v dnešní době je sehnat knížku, když si vezmu, že film mám stažený za 20 minut i s titulkama nebo rovnou s dabingem. Trošku za opicema ty knihy :/
Vložil: Magda de Bruin, 19.12.2012 13:42
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
K té sehnatelnosti knížek: před pár lety takhle ztroskotal překlad Škvoreckého Obyčejných lidí (i když jsme už našli paní v Londýně, která tu knihu snad měla mít v knihovně). Za normalizace jsme byli zvyklí probírat rodičovské knihovny a shánět hodnotné a zajímavé knihy po známých. Když už knižní trh... ani ve vztahu ke klasikům tak docela nefunguje, měli bychom se asi prostě vrátit k těm dávným zvykům a nenechat se omezovat tím, co je zrovna k dostání v knihkupectví nebo k nalezení v knihovně.
Vložil: henry, 18.12.2012 17:41
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
http://muj-antikvariat.cz/
Vložil: henry, 18.12.2012 17:39
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
na mujantikvariar.cz od 40,- (zlodějina)
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 17:20
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen asi nebude jednoduché Daleko od stromu a Zlodějinu sehnat, snad po knihovnách. Rok perel sice vyšel, krátce před Stropy, ale na reedice nebo nová vydání těch starších titulů to nevypadá. I když - teď Druhé město vydalo Ajvazovy věci, tak třeba dojde i na Zuzanu Brabcovou.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 16:09
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Díky, Pavle. Nešlo mi o výsledek hodnocení (skutečně je z toho jasné, že tě kniha chytla a nepustila - z toho soudím, že Zuzana píše pořád tak, jak ji znám z předchozích knih), ale o kritéria. A pak o ten širší kontext, protože např. scény v psychiatrické léčebně se vyskytují ve všech Zuzaniných knihách.... Chápu, že se dneska při psaní recenzí vychází hlavně z toho, co je na trhu (Rok perel teď, tuším, vyšel znovu?), ale v tomhle případě, když dílo sestává ze čtyř nepříliš objemných knih, mi tam to propojení s kontextem celého díla trochu chybělo (a nemá ho v recenzi ani Markéta Kittlová). Tak snad jsem čtenáře navnadila aspoň tím, že jsem ty první dvě knihy připomněla touhle cestou.
Vložil: Pavel Mandys, 18.12.2012 15:00
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
B je správně - když jsem koncipoval pro HN recenzi, vycházel jsem z předpokladu, že pokud čtenáři tohoto deníku znají nějakou knihu Zuzany Brabcové, bude to pravděpodobně Rok perel, její poslední a nejprodávanější titul. Má půdorys milostné tragédie i detektivního thrilleru (hrdinku nacházíme po jakémsi... zlém činu, pak zpětně zjišťujeme, jak k němu došlo a jeho vylíčení tvoří finále) a úplně jinou dynamiku než Stropy. Taky v recenzi přiznávám, že nejsem příznivcem próz, které mají blíže k poezii než k epice. Ale kvality Stropů nešlo přehlédnout - a doufám, že je to z té recenze poznat.
Vložil: Jakub Řehák, 18.12.2012 13:42
Děžinský, Milan: Tajný život
Je to šikovný výraz a Děžinského poezii opravdu něčím postihuje. Ale žádný z pojmů, co jsou k dispozici, by jej nevystihnul. (Barko, expresivita, surrálno? Ne, Milan má v básních opravdu trochu rád různé zajímavé hnusy - turpismus sedí.) Takže palec nahoru za ten nápad. Možná by bylo zajímavé pojednat... českou poezii z tohoto pohledu, přivést turpismus do Čech, když už je taková doba různých nových programů. J.
Vložil: Magda de Bruin, 18.12.2012 11:19
Brabcová, Zuzana: Stropy (in HN)
Jen takový ryze čtenářský postřeh. Tuhle knihu neznám, ale jinak jsem od Zuzany Brabcové četla všechno (a zhruba před dvaceti lety jsem byla i bokem zapojená do překladu dvou jejích knih – Daleko od stromu a Zlodějina – do nizozemštiny). Zuzana B. je vůbec první laureátka Ortenovy ceny (1987, Daleko... od stromu), její tvorba byla v 90. letech předmětem studia (např. literárněvědná studie německé bohemistky Nataši Drubek-Meyerové „Zářezy v rámu dveří. Metafory písma v románu Zuzany Brabcové Daleko od stromu“), byla v té době řazena k autorkám jako V. Linhartová, D. Hodrová, S. Richterová a L. Moníková; jak jsem zmínila v lednovém iLiForu, nizozemský spisovatel Sybren Polet, kultovní autor pro milovníky experimentálnějšího proudu v literatuře, Zuzanu B. dodnes uvádí mezi autory, které obdivuje (vedle Jamese Joyce, Arna Schmidta, Elfriede Jelinekové, Petera Verhelsta, Antónia Lobo Antunese, Borise Pilňaka a Andreje Bělého). Ovšem tahle recenze ji nahlíží prizmatem „silného příběhu“, autobiografických prvků, knih určených spíše čtenářkám (a to bohužel má, ať chceme či nechceme, shovívavý přídech), věrného vylíčení psychické nemoci (vhodného jako „praktická příručka pro studenty psychiatrie“); varuje „méně zkušené čtenáře (či častěji spíše čtenářky)“ před takovými autorskými postupy, jako je přecházení ze snů do reality nebo vyprávění „v první, jindy ve třetí, a někdy dokonce ve druhé osobě“ (s dodatkem, že je to funkční)... A já tápu: změnila se Zuzana B. jako spisovatelka tak, že tahle její kniha spadá do řekněme lidovější četby, což by používání takových kritérií ospravedlňovalo? V tom případě bych o tom chtěla vědět víc (a zejména v konfrontaci s prvními dvěma romány), protože to musí být v tvorbě autora opravdu velký zlom. Nebo tu jsou spíš nějaké „technické“ důvody – třeba že recenze byla původně určená pro HN a že se vychází z toho (to je čistě moje spekulace), že čtenáři HN nejsou příliš zběhlí ve čtení skutečně literárních textů, a tohle je způsob (Holanďani tomu dost výstižně říkají „přidřepnout si k ,prostému´ čtenáři/posluchači/divákovi“), jak je k takové literatuře přece jen přitáhnout? Můžeš k tomu říct něco bližšího, Pavle? Díky!
Vložil: Michael Alexa, 17.12.2012 13:11
Děžinský, Milan: Tajný život
Děkuji za děsivě trefný příspěvek, je pravda, že jsem se to naučil v hodinách polské literatury (které se týkaly i v ČR trochu zapomenutého Grochowiaka :-), dokonce i google mi na dotaz solí jenom příspěvky polonistů. Na druhou stranu je to velice šikovný výraz, což je momentálně, uznávám, vedlejší.... Díky. MA
Vložil: Jakub Řehák, 17.12.2012 11:56
Děžinský, Milan: Tajný život
Sólokapr turpismu je pěkná slovní spojení i charkteristika, ale bude tomu někdo mimo čtenáře Grochowiaka rozumět? Nebo aspoň nevím o tom, že by to byl v našich končinách rozšířený obrat. Pokud se mýlím, rád se nechám poučit! Jinak mi to zní trochu jako polonistická manýra. Já bych to jako redaktor škrtl... a chtěl bych po Michaelovi český ekvivalent :-) Přátelský. JŘ
Vložil: iLiteratura.cz, 11.12.2012 23:22
Tvrdoň, Jaroslav: Rubato
Obsah diskuse, která se k tomuto článku rozvinula ve dnech 6. až 11.12., byl na žádost jejích aktérů smazán. S úlevou jsme konstatovali, že se přechodným zveřejněním jednoho problému snad podařilo vyřešit jeho důvody a navázat tak zpřetrhané vazby mezi lidmi, kteří spolu v podstatě chtěli vycházet,... jen chvíli nevěděli, jak dál.
Vložil: Bibiana Kopretinová, 11.12.2012 13:09
Sís, Petr: Ptačí sněm
Pro mě je Petr Sís a jeho celá tvorba něco, co mě převyšuje.Jsem ráda, že takový člověk na světě existuje.
Vložil: Magda de Bruin, 10.12.2012 09:33
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Naše iLiForum ťalo do živého. Z jeho průběhu se to snad nezdá, ale v prvním týdnu po jeho skončení jsem interně (mailem zaslaným na vědomí redakci iLiteratury a OP) dostala pobouřené reakce Aleny Lhotové (místopředsedkyně OP, zástupkyně OP v CEATLu) a Tomáše Dimtera (MF). Stručně řečeno se mi nevybíravými... slovy vyčítá, že jsem iLiForum z osobní frustrace zneužila k tomu, abych poškodila příznivý obraz OP a pošpinila Cenu Josefa Jungmanna. Také jsem prý nařkla MF z pletich. Nakonec jsem dostala vyčítavý mail i od Jarmily Zelenkové, tajemnice OP na půl úvazku. Mých opakovaných nabídek, aby svou kritiku napsali do „diskuse“, nikdo ze jmenovaných nevyužil. Aby se předešlo nedorozuměním, dezinterpretacím a pomluvám, chtěla bych se ke vší uvedené kritice přesto ještě vyjádřit. Nikdy jsem se netajila tím, že můj zájem o okolnosti vyhlašování a udělování CJJ vznikl na základě osobní zkušenosti. Poznámka předsedy poroty Václava Jamka v jeho letošní řeči: „nemělo by se však stávat, že by některá díla nemohla být hodnocena, protože se je nepodařilo odborně rozebrat“ se týká mého překladu. Pan Jamek mi podrobně popsal okolnosti, jak k tomuto pochybení došlo, a omluvil se mi – čehož si velmi vážím. Nic to však nemění na tom, že je takový postup neregulérní. Při shromažďování veřejně dostupných informací o CJJ jsem narazila na víc nesrovnalostí, které odporují stanovám ceny. O tom jsem napsala svou glosu „Překladatel? Kdo to je?“. Rizika, že moje upozornění na propagační i jiné nedostatky CJJ označí OP za projev mé osobní zaujatosti, jsem si byla od počátku vědoma. Přesto jsem považovala za korektní, aby všechny zúčastněné strany (tedy OP, zástupci nakladatelů i řadoví překladatelé) dostaly prostor k vyjádření. Tak se konkretizovala už dříve vzniklá myšlenka zasvětit další iLiForum problematice viditelnosti překladatele, s níž překladatelské ceny samozřejmě úzce souvisí. Organizace neprobíhala hladce. Zástupce SČKN se nepodařilo získat, ale i OP si dala s potvrzením účasti na čas. Datum konání jsme vzhledem k časovým možnostem aktérů museli dvakrát odložit (na druhé straně tak měli dostatek času na přípravu). Předseda CEATLu Martin de Haan na poslední chvíli z pracovních důvodů aktivní účast odřekl. Ani vlastní průběh nebyl bez problémů – z plánovaných čtyř aktérů byli aktivní nejvýš tři současně, v některé dny jen dva. Tím jsem byla nucena párkrát opustit roli moderátorky a vstoupit do diskuse jako aktér. OP dostala v našem iLiForu prostor, aby se vyjádřila k problému viditelnosti překladatele a představila tam své plány v této oblasti. Současně to byla příležitost, aby OP sdělila své stanovisko k mé říjnové glose týkající se CJJ. Předsedkyně OP se však ve svých příspěvcích zaměřila na představení své organizace a vylíčení svízelné situace, v níž se OP nachází. U norské účastnice Kristin Kilsti to vedlo k tomu, že se ve své poslední reakci snažila OP povzbudit a ohledně zlepšování viditelnosti překladatele navrhnout určité řešení. Protože hlavním cílem iLiFora skutečně bylo hledat způsoby, jak viditelnost překladatele zlepšit, položila jsem zástupkyni OP v rámci debaty na toto téma pár doplňujících konkrétních dotazů a tlumočila jí několik dotazů a připomínek ze strany čtenářů. Nejchoulostivější je otázka sponzorování CJJ. Kromě pravidelných sponzorů se totiž na seznamu objevují i sponzoři příležitostní – např. letos nakladatelství MF, jehož tituly figurují mezi nominovanými. Na to téma jsem během letošního podzimu mluvila s celou řadou lidí, překladateli i zástupci literárních nakladatelství, a všichni se shodovali v tom, že taková praxe je pochybená. Nezáleží na tom, zda tu skutečně ke střetu zájmů dochází, ale OP i MF by se měly vyvarovat už jen podezření, že by ke střetu zájmů dojít mohlo. Ještě jednou bych tu chtěla zdůraznit, že moje žádost, aby se předsedkyně OP (a případně zástupce nakladatelství MF) k této věci v iLiForu vyjádřila, se týkala ryze procedury. Jak jsem i přímo v iLiForu jasně řekla, nikdy jsem nechtěla a ani teď nechci jakkoliv zpochybňovat rozhodnutí poroty či oprávněnost letošních ocenění. Je mi líto, že zástupci OP i MF to přes všechna vysvětlení nepřestávají interpretovat po svém. K závěrečnému textu (který je těmto kritikům ještě větším trnem v oku než iLiForum samotné): je pravda, že se v něm mísí prostá rekapitulace průběhu iLiFora s mým osobním komentářem. Tak jsem ovšem psala i shrnutí prvního iLiFora o pozici české literatury v cizině. V obou případech mi téma natolik leží na srdci, že závěrečný text využívám i k tomu, aby se tam objevily body, na které v iLiForu samotném nedošlo. Jde mi totiž o to, aby z debaty vyplynuly konkrétní a použitelné tipy, jak určitou situaci zlepšit. Tyto pasáže jsou ovšem buď oddělené (v tomto textu je to odstavec „Evropský kontext“), nebo svůj komentář uvádím v závorce. Kristin Kilsti považuje moje shrnutí za výstižné, Martin de Haan se rozhořčených reakcí upřímně zhrozil. Při psaní jinak vycházím z toho, že pokud někdo z aktérů či čtenářů bude mít k textu kritické připomínky, může je ventilovat v „diskusi“. Na závěr bych chtěla vyjádřit naději, že i přes soukromě sdělené impulzivní reakce OP a MF z tohoto týdne nezůstane jen u „zavraždění posla špatných zpráv“ (nebo v tomto případě moderátorky) a že se tito kritici zamyslí i nad zprávou samotnou – po faktické stránce totiž obsah mých textů (tím mám na mysli i říjnovou glosu) nikdo z nich nevyvrátil. K problematice sponzorování literárních akcí a projektů obecněji se na iLit. hodláme vrátit.
Vložil: Viera Hegerová, 09.12.2012 17:39
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
S Vaším termínom "pokrývači" som sa stretla prvý raz. Takáto prax bola aj v našich vydavateľstvách, ja som týmto ochotným dušiam dala meno "figuranti" - figurovali v tirážach. Bude z toho chaos v bibliografii. U nás vzniká Slovník prekladateľov a tvorcovia hesiel podľa možnosti uvádzajú skutočné údaje.... No mnohí zo staršej generácie to už, žiaľ, nestihli.
Vložil: Edgar de Bruin, 07.12.2012 11:45
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Zaujalo mě, že v diskusi na českých webových stránkách se probírá situace, která se netýká českých překladatelů, ale týká se mě, jako překladatele do nizozemštiny, který může žádat u NL lit. fondu o pracovní stipendium na překlad. Nejjednodušší odpověď Viktorovi je, že v Nizozemsku je stanovisko, že... náročné literární překlady jsou jednoznačný a nepochybný společenský přínos. Hotovo. Systém finanční podpory literárních překladatelů vznikl, protože všechny zainteresované strany – překladatelé, nakladatelé, politici apod. – se shodli v tom, že překladatelský honorář neodpovídá jejich kvalifikaci. Literární překládání se tu uznává jako profese, k tomu patří normální odměna za kvalifikovanou práci. Ale to není všechno, systém grantů má taky svoje restrikce. Týká se totiž jen překladů náročných literárních textů (překlady thrillerů typu Dana Browna, sci-fi apod. se nepodporují), a navíc je mzdová hranice (překladatel má nárok na stipendium jen do určité výše ročního příjmu). Každá žádost se hodnotí podle literární kvality originálu a obtížnosti překladu – podle toho se řídí i výše stipendia. Po vydání se překlad odborně hodnotí, a pokud se zjistí, že překladatel neprovedl svou práci uspokojivě, stipendium příště nedostane. Musí nejprve prokázat, že jsou jeho překlady na výši. Takže systém zahrnuje i podnět ke kvalitní práci. Díky stipendiu má překladatel dostatek času, aby řešil i ty „neznatelné” věci (kdyby se jimi nezabýval, může se mu stát, že odborné hodnocení bude negativní a příště stipendium nezíská). V praxi stipendium odpovídá 4 až 5 NS denně při 36hodinovém pracovním týdnu. Ten systém má ospravedlnění i v tom, že překladatelé jsou na volné noze, musí si sami šetřit na penzi, pojistit se proti pracovní neschopnosti apod., proto je pro ně možnost pracovních stipendií vítaná. Proč je potřeba ironizovat překladatele, kteří si vybojovali lepší podmínky než v ČR, nechápu. Přitom Viktor mi na tohle téma jednou napsal, že v příštím životě chce být překladatelem v Nizozemsku. Ještě jedna drobná poznámka: Viktorovi nepřipadá správné, aby překladatelé (jak je to v Nizozemsku) měli podíl na prodeji, protože nenesou riziko. V důsledku to znamená, že by procenta z prodeje neměli dostávat ani spisovatelé, hudebníci všeho druhu, režiséři, vynálezci atd. Zvláštní.
Vložil: Magda de Bruin, 07.12.2012 10:58
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Mám dojem, že se ta diskuse teď zvrtla v plamennou obhajobu jednoho z možných překladatelských přístupů a v obhajobu podmínek literárních překladatelů u nás, které sice objektivně vzato nejsou dobré, ale jak se zdá, překladatelé si je nechtějí nechat brát. Nic proti tomu! Význam diskuse vidím v tom,... že se konfrontují různé názory a že si – aspoň já osobně – díky tomu ujasním věci, na které jsem zatím vyhraněný názor neměla. Vím, že jiní lidé v diskusi vidí spíš způsob, jak proklamovat svůj názor, takže se nesnaží poslouchat, co přesně říká ten druhý, nesnaží se pochopit jeho stanovisko (přičemž pochopit je něco jiného než souhlasit). Přesto vždycky věřím, že to, co tu zazní ze zkušeností odjinud, nezapadne (a proto, pokud téma považuju za zajímavé, se do diskusí na iLit. i při práci a dalších povinnostech zapojím – ovšem např. na facebooku nejsem, na to čas opravdu nemám). Připadá mi, že tahle diskuse se už vyčerpala.
Vložil: Viktor Janiš, 07.12.2012 01:48
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
A nyní k překladatelským specifikům konkrétně. Překládám beletrii už nějakých sedmnáct let (začal jsem už v prvním ročníku na univerzitě), z toho dvanáct let na plný úvazek. Přeložil jsem zatím 94 knížek, k tomu přinejmenším dalších sedm set stránek povídek roztroušených po různých časopisech a antologiích.... Svou práci beru extrémně vážně; podsouvat mi, že ji dělám mechanicky, sekám knížky jako Baťa cvičky a zkrátka překládám méně pečlivě než kolegové, kteří se věnují náročnějším žánrům… svědčí přinejmenším o jisté neznalosti. Proto si po těch letech mohu dovolit tvrzení, že v 99 procentech případů lze oněch 7-8 stránek denně ve vzorné kvalitě vysedět bez větší újmy na duchu (a pochopitelně i víc, když vám teče kvůli termínu do bot: takový Mirek Jindra by mohl vyprávět, když přeložil 27 stránek Hlavy XXII za den). Zkuste najít, které to jsou: od zbytku je nepoznáte. Má to ovšem několik předpokladů: musíte umět dobře a rychle hledat a analyzovat (není potřeba porozumět oboru do hloubky, ale přesně do té míry, do jaké to kvůli svému textu potřebujete – tak abyste mu přesně rozuměla a měla dostatečnou, nikoli jen slovníkovou slovní zásobu nutnou k překladu). Ale jak už jsem řekl, s reáliemi pomohou znalci, crowdsourcing na internetu, strýček Google. A pak je pochopitelně třeba znát výchozí jazyk (abychom autora obtěžovali dotazy jen ve zhola nezbytných případech, pokud možno vůbec) a svoji mateřštinu tak, abychom ten text dali „na první dobrou“. Není to pro každého, ale rozhodně na druhou stranu neplatí, že jsem nějaká hříčka přírody: literárním překladem na plný úvazek se tu živí stovky lidí (jen pro BB Art pracuje přes 130 překladatelů), jen jich drtivá většina nemá potřebu vykecávat se na internetu. PS. Zrovna si teď čtu skvělou Mayhewovu studii „London Labour and the London Poor“. Mohl bych předstírat, že je to kvůli překladu mého milovaného neoviktoriánskoého monstropusu, ale ne, čtu si to, protože mě to baví, a dotace bych na to fakt nechtěl.
Vložil: Viktor Janiš, 07.12.2012 00:24
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Nejprve opět obecně, protože to obecné hledisko tu zjevně zůstává upozaděno partikulárními zájmy. Každý rok se v ČR na daních vybere 40 procent HDP a za ni se má pořídit nějaké to obecné dobro. Rozdělování tohoto koláče je hra s nulovým součtem: to, co si jeden resort uzme nad obvyklý rámec, bude někde... chybět. Proto tedy řádný hospodář (pořád věřím, že něco takového může ve státní správě existovat) musí zvažovat účelnost vynaložených prostředků. V ideálním případě to znamená, že se za vybrané peníze nebudou nakupovat služby, které by ti lidé udělali tak jako tak. Je-li nástupní plat učitele na ZŠ 12 tisíc měsíčně, nedostává-li se už v listopadu peněz na cytostatika, jak nedávno uvedl profesor Vorlíček, pak by mě hanba fackovala, kdybych si ze společného měšce nárokoval peníze, které zjevně budou chybět jinde. Tolik tedy ke státním dotacím pro překladatele. Nijak tím nezpochybňuji potřebnost a prospěšnost jiných kulturních dotací, zejména pokud splňují kritérium, že daný projekt by se sám těžko uživil, a přitom přinášejí nějaké nepochybné dobro: třeba iLiteratura, když už jsme u toho.
Vložil: Magda de Bruin, 06.12.2012 11:55
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Nedá mi to, abych ještě něco nedodala k tomu rozdílu v překladech, který je „prostým okem nepostřehnutelný“. To je něco zásadního v přístupu k jakékoliv práci: stačí nám, že to na povrch vypadá slušně, nebo když už něco děláme, děláme to pořádně? K třem příkladům detailního dohledávání ze své praxe... jsem poznamenala, že čtenář si toho ani nevšimne (nedodala jsem, že geologové, varhaníci a specialisté na zpěv barokních kastrátů taky čtou literaturu a že je podle mě věc překladatelské cti uspokojit i je). Čtenář si ovšem taky nevšimne, když překladatel přeskočí větu nebo dokonce odstavec. Ale překladatel podle mě má odpovědnost vůči autorovi i čtenáři – oba se mu svěřují do rukou s důvěrou, že knihu přeloží podle svého nejlepšího svědomí. Jestli autor na straně 323 napsal „limetkově zelený“, jakým právem si jeho překladatel myslí, že se nic neděje, pokud mu to při překládání vypadlo? A to mluvím jen o těch „hmatatelných“ věcech. Že je překlad lepší, když se překladatel dobře připraví (viz L. Klíma nebo ten kontrapunkt), se bez možnosti srovnání možná dokazuje hůř, ale selským rozumem je snad jasné, že když překladatel chápe, o čem je řeč, dokáže to přeložit líp, než když jen mechanicky dohledává význam jednotlivých termínů. Chápu, že jsou žánry, kde se tyhle nároky neuplatňují, stejně jako na běžné spotřební zboží máme jiné nároky než třeba na umělecké řemeslo (a samozřejmě tím spotřební zboží vůbec nesnižuju). Ale proč zpochybňovat pečlivý přístup k práci jen proto, že se liší od našeho vlastního přístupu?
Vložil: jovanka šotolová, 05.12.2012 22:32
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Viktor si tedy nemyslí, že kultura by měla mít aspoň to kýžené procento z rozpočtu? Když nemá literatura právo být podporována, to pak teda ani film, divadlo? Že stát cpe řádově nesrovnatelné peníze do sportovců, to je v pořádku? A dálnice bych sem už teda vůbec netahala. -- Budu se držet svého kopyta:... překlady francouzsky psané literatury u nás od roku 1991 podporuje tzv. Program F. X. Šalda. Všichni - zástupci Francouzského institutu, který subvence doporučuje výš; čeští nakladatelé, kteří si žádosti podávají; překladatelé, kteří nejčastěji méně zkušené nakladatele o této možnosti informují - všichni se shodují na tom, že nebýt "Šaldy", většina knih přeložených z FJ by česky vůbec nevyšla. A jsou to tituly nejrůznější, od filozofických studií přes romány či básnické sbírky až po komiksy. Přes "Šaldu" žádají malá i velká nakladatelství, žádá se na tituly čistě nekomerční i na ty, které získaly prestižní ocenění a staly se bestsellery. Věta "vydáme, ale jen pokud to Francouzi podpoří" k téhle literatuře prostě patří. Ještě mě nenapadlo ptát se francouzských daňových poplatníků, co si o tom myslí.
Vložil: Magda de Bruin, 05.12.2012 20:00
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Teď jsem se trochu ztratila – nevidím, na co přesně tímhle reagujete. Např. o 35 Kč za hodinu jsem já neřekla ani slovo, ale i jinak mi připadá, že se jaksi míjíme. Ten začátek o lidech, kteří literaturu nečtou, ale z jejich daní se platí, mi připomíná nizozemského populistu Wilderse, který tvrdí, že... kultura je koníček levičáků (naštěstí šel teď po dvou letech od válu). Z úst literárního překladatele mě to opravdu udivuje. Co se týče vašeho tržního přístupu, odkázala bych na první příspěvek Tomáše Dimtera v iLiForu (škoda že jste na něj nereagoval tam). Jestli tomu dobře rozumím, podle vaší vize by měly vycházet jedině bestsellery, a to angloamerické. Přitom subvencovaných překladů je dnes opravdu hodně, jestli ne většina – včetně překladů z angličtiny (viz diskusi u Skřipce pro překlad Cohena, kde Paseka získává od EU grant i na The Dark Room od Rachel Seiffertové: to se pak snadno řekne, že Američani ani Angličani nedávají na své autory ani vindru; mimochodem jde tu i o záměnu příčiny a následku: zástupce British Council nám na schůzkách EUNICu, což je zastřešující organizace kulturních středisek, vysvětloval, že na rozdíl od všech těch jiných – i velkých – evropských národů oni kulturní akce neorganizují, protože to vzhledem k angloamerické hegemonii není potřeba; znamená to podle vás, že ta kultura je taky skutečně vyspělejší než ty ostatní? Že bychom prostě všichni měli přejít na angličtinu a hotovo?). Bez subvence by ty překlady právě často nevyšly – zmínil jste Nootebooma, Ráj ztracený vyšel v 500 ks a překladatelská smlouva (jak se teď děje často – i u překladů č. literatury v NL) byla podmíněná udělením grantu: nebýt subvencí, vůbec byste toho autora neznal (of lees je soms Nederlands?). Britský PEN-club právě udělil podporu nakladateli, který chystá Topolův román Chladnou zemí (v překladu Alexe Zuckera), protože Britové naštěstí pochopili, že by svou překladovou kulturu měli ve vlastním zájmu rozvinout (a britští daňoví poplatníci, zdá se, nereptají). Nevím, nakolik vám záleží na č. lit., ale ta by bez subvencí v cizině nemohla existovat. Nikdo tu netvrdil, že subvencovaný překlad je lepší. Zato souvislost mezi rychlostí práce a kvalitou překladu se zmiňuje často. Zeptejme se Pavla Dominika, Jiřího Hanuše, Martina Hilského, Miroslava Jindry, ale prosila bych i významných překladatelů z jiných jazykových oblastí, zda považují výkonnost 7 NS denně (což je podle vás podmínka, aby se český lit. překladatel překladem uživil) za normální – zda to pro sebe považují za dlouhodobě udržitelnou výkonnost. Termín dovolená (chleba a Chorvatsko) padl hned na začátku, na osmihodinovou pracovní dobu jsem se ptala v souvislosti s tou sedmistránkovou normou. Protože ty oficiální průměrné normy v cizině, kterým se tak srdečně smějete (do diskuse jste je v souvislosti s finskou kolegyní uvedl vy), samozřejmě vycházejí z civilizovaných pracovních podmínek (chtěla jsem tím jen ještě přesněji vysvětlit, proč se ty dvě věci nedají porovnávat). Na obhajobě literárního překládání se shodneme – kdybychom chtěli být bohatí a kdyby nás to tak návykově nedrželo, můžeme samozřejmě vždycky překládat třeba brožuru o háčkování (za tu mi onehdy nabízeli 6000 eur). Ale proč pořád odmítáte uznat, že kromě překladatelů komerčně úspěšných titulů/žánrů z angličtiny, existují i překladatelé literárně náročnějších žánrů z jiných jazyků? A že jejich situace je jiná a jejich nárok na existenci o nic menší než váš (spíš možná větší, vždyť anglicky čte kdekdo...).
Vložil: Viktor Janiš, 05.12.2012 17:43
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Vždycky jsem si myslel, že stát je proto ty případy, kdy jednotlivci sami nic nezmůžou, dejme tomu pro stavbu dálnic. Není mi úplně jasné, proč by měl financovat překladatelskou kastu, krom toho, že pro zúčastněné je to velmi příjemné živobytí. Mám dva bratry, živí se jako řemeslníci, Joyce, Kunderu... ani Nootebooma příliš neocení, spíš vůbec ne. Jak byste jim vysvětlili, že stát jim na daních sebere peníze a pořídí za ně překlady, které by vznikly tak jako tak? Přičemž rozdíl v kvalitě překladu je prostým okem nepostřehnutelný? S tím souvisí druhá věc. Pokud není odměna literárních překladatelů závislá na ekonomické realitě, ale jen dobré vůli státu, pak se dotyční musí celou dobu třást jako ratlíci, že ze dne na den skončí. Znáte to, nejsou peníze, sociální stát v Evropě se ukázal jako neudržitelná chiméra, bude se tedy řezat v nákladech. Není pak na tom lépe český překladatel, který je na státu zcela nezávislý? Stát ho vlídně zanedbává (abych to řekl slušně), ale on má svou hrdost a nic nikomu nedluží. Pokud tady něco vyjde, tak s vědomím, že to aspoň někoho musí zajímat natolik, aby za to dal své peníze. Angličané a Američané na své autory nedávají ani libru/dolar, přesto jej jejich literatura v Česku dominantní. Pavel Dominik, Jiří Hanuš, Martin Hilský ani Miroslava Jindra nedostávají od státu ani vindru; znamená to, že jejich překlady jsou nekvalitní, šité horkou jehlou a obecně horší než jakékoli jiné, které by vznikly s laskavým přispěním státu? Pochybuji o tom. A nyní k těm technickým aspektům. Padají tu termíny jako „dovolená“, „norma“, „osmihodinová pracovní lhůta“. To je, s prominutím zaměstnanecký pohled. Touží-li po něm někdo, nechť se nechá zaměstnat jako překladatel u Evropské komise. Za den bude muset přeložit nanejvýš šest stránek (brnkačka, zvlášť s podporou CAT nástrojů), bude mít osmihodinovou pracovní dobu, práci si nebude nosit domů a dostane svých 4300 až 5000 eur. A tolik dovolené, že nebude vědět, co s ní dělat. Též bude mít po čase vypálený mozek a nutkavý pocit, že ho práce nějak nenaplňuje. Literární překladatel je na tom materiálně mnohem hůř, ale je svůj vlastní pán. Sám si může najít tituly a prosadit je (překvapuje mě, že v tomhle je drtivá většina kolegů dost pasivní), sám si určuje, jak moc bude pracovat - a od toho se taky odvíjí jeho honorář. V tom ohledu jsou pak debaty o tom, kolik normostránek za den se má či dá přeložit, úplně zbytečné. V Česku s jeho malým trhem každoročně vyjde na pět tisíc beletristických překladových titulů, tedy čtrnáct denně. Je nasnadě, že jejich náklady nebudou příliš vysoké (dnes se průměrný náklad pohybuje někde kolem 1500 výtisků), totéž tedy platí o honorářích. Není moc z čeho dávat, tudíž nebudou závratné. Ale ani zanedbatelné, práce je dost a při 200 normostranách měsíčně je to třicet tisíc hrubého. Oněch 35 Kč/hodinu, opakovaných s úporností hodnou lepší věci, je nesmysl založený na mizerné metodologii a prachmizerné matematice. Krom peněz ale literární překladatelé dostávají něco navíc: uspokojení z dobře vykonané a smysluplné práce. Estetický požitek a společenské uznání. Je to málo?
Vložil: Magda de Bruin, 04.12.2012 17:27
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Vezmu to od konce. Termínem mastit přímo do počítače myslím, když text je natolik snadný, že se dá překládat bez velkého dohledávání (asi 2x se mi to stalo, i když opravdové bestsellery nepřekládám). Jinak porovnáváme neporovnatelné veličiny: těch 7 stránek denně jste vypočítal na základě zkušeností... omezené skupiny překladatelů: t.j. překladatelů z angličtiny, kteří mají tolik zakázek, že se překládání věnují naplno. Není mi z toho ostatně jasné, jestli v tom je zakalkulovaná i dovolená nebo třeba doba, kdy překladatel pročítá korektury, takže – předpokládám – v těch dnech to sedmistránkové penzum dodržet nemůže. (Taky nevím, jestli vycházíte např. ze zákonné osmihodinové pracovní doby apod.) Kdežto těch 25 000 slov měsíčně je oficiální norma (a v různých zemích se to vesměs pohybuje mezi 85-100 nms měsíčně; nevím o zemi, kde by 140 nms měsíčně byla oficiálně uznávaná norma), kterou používají profesní překladatelské organizace při vyjednávání tarifů, při určování pracovních stipendií (protože i překladatel, jehož zakázky na sebe nenavazují, by měl mít z čeho žít i v době, kdy na překladu teprve dělá). To ale samozřejmě neznamená, že tím pádem každý profesionální literární překladatel udělá 85 stránek měsíčně. Pokud to štěstí má, že jde z jedné zakázky do druhé, záleží na tom, jaký druh literatury překládá. Tady se váš přístup očividně liší: NL překladatel Ladislava Klímy např. považoval za samozřejmé, že si při překládání pročte i další dobové texty, aby si přesněji ujasnil, co je příznakové, čím se Klímův styl od současníků lišil apod. Když někdo začíná s autorem, kterého nezná, bývá zvykem přečíst si z jeho díla víc než jen překládanou knihu. Ale to jsou snad věci, které se probírají na každé translatologii (kterou jsem já ovšem neabsolvovala – vím to jen od NL kolegů). Ne všechno se dá najít na internetu – strávila jsem nedávno několik dní zjišťováním určitého termínu z barokního zpěvu kastrátů nebo názvu určitého rejstříku varhan (moje obvyklá konzultantka přes hudbu dotazy musela přednést dalším odborníkům). Čtenář si toho při čtení vůbec nevšimne, ale já tohle považuju za součást překladatelského řemesla (a nejsem sama: od německé kolegyně jsem při překládání W. F. Hermanse dostala celou korespondenci, kterou vedla s jistým geologem – i tam šlo o jediné slovo, ale psali si o tom v rozpětí několika týdnů). Jinak k naší profesi patří celoživotní průběžné vzdělávání – třeba účast na dílnách. Vaše pojetí překládání (jestli to dobře chápu), je dost mechanické a po pravdě řečeno neznám nikoho jiného, kdo by k práci takhle přistupoval. Poznámku o goudě a 1600 eurech měsíčně moc nechápu – byla bych ráda, kdybych takový pevný příjem měla, ale já rozhodně 25 000 slov měsíčně neudělám (i kdybych chtěla – tolik se do č. z NL nepřekládá); a jinak mi NL fond doplňuje č. honorář pouze na ten základní tarif (kdežto překladatelé do NL dostávají ještě od fondu zmíněné pracovní honoráře, čímž se jejich příjem zhruba zdvojnásobí). Překvapuje mě, že se zříkáte podílu na prodeji – jestliže je překladatel autor (a doufala jsem, že na tom jsme se díky Martinu de Haanovi shodli), tak proč by neměl mít i v tomhle bodě stejnou pozici jako autor? (Stejně jako má nárok na podíl z výpůjček v knihovnách.) Samozřejmě, že i u nás vznikají náročné překlady, ale nevěřím tomu, že i jejich autoři pracují rychlostí 7 stran denně (já tak rozhodně nepracuju). Chtěla jsem jen říct, že s nimi (na rozdíl od těch zahraničních oficiálních norem) ten sedmistránkový průměr nepočítá. Je užitečné porovnávat si přístup k věci – já vám váš způsob práce rozhodně nechci brát, ale nevím, proč zpochybňujete profesionální kvality těch, kdo pracují v příznivějších podmínkách. Jak si kdo ustele, tak si lehne (ale proto snad není ten, kdo si ustlal líp, líný nebo neschopný). (Vidím teď, že Jovanka mezitím napsala v mnoha bodech na totéž téma, ale nebudu už svůj text měnit.)
Vložil: jovanka šotolová, 04.12.2012 16:33
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
to Viktor (a k poznámkám typu "co ehm dělá finská překladatelka" po zbytek měsíce a "co ehm dělá nizozemský překladatel zbylých 18 dní v měsíci"): podle mě tyhle normy můžou taky myslet na to, že překladatel není jen robot, co chrlí svých 7-10 NS denně. Jednak je to průměr, a musí tedy zohledňovat to,... co uvádí Madla - mně osobně se stává, že se zaseknu u ověřování a zjišťování klidně na celý den, a překlad stojí. Další věc je, že překladatel musí dělat i spoustu věcí kolem (načíst si další díla autora, ohlasy na ně, obecně sledovat literární scénu, vědět, co vychází). Jak zmiňoval Tomáš Dimter, od překladatele se čeká, že nakladateli poradí s jinými tituly, ať už formou lektorských posudků, nebo jen ústně. Překladatel se prostě musí vzdělávat a udržovat v obraze. A další věc je, a i v tom musím Madlu podpořit, že poté, co text přeložím, ještě ho znovu čtu (já teda dvakrát, třikrát, a vždycky je co opravovat), pak mi ho vrátí redaktor, znovu čtu s jeho návrhy, pak přijde korektura, znovu čtu... Takže reálně já víc než 5 NS denně neudělám, ale pravda, není to průměr a nejsou v tom bestsellery :) , a pokud bych k tomu měla přičíst to dočítání odevzdaných textů, asi i tenhle můj chabý průměr ještě povážlivě klesne. (A to nepočítám dny, které věnuji jiným činnostem než je překládání.)
Vložil: Viktor Janiš, 04.12.2012 13:17
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
To máte pravdu, Magdo, s originálem už potom hotový překlad nesrovnávám. Můžu si to dovolit, protože mám ochotného a pečlivého betatestera (někdy i dva), skvělého redaktora, navíc vynikající korektorku (a za ta léta i armádu konzultantů). Překládám vždy z elektronické verze, takže příliš nehrozí, že... bych něco vynechal; a pokud už se zmýlím v interpretaci (a to se občas stane nám všem), je to většinou kvůli „předporozumění“ - když jsem skálopevně přesvědčen, že něčemu rozumím, a dále už si to neověřím. Před tím ovšem žádné srovnání s originálem překladatele nezachrání, tady musí nastoupit ony druhé oči, tedy náš redaktor. Jinak absolutní kolaci ze zdejších redaktorů nedělá prakticky nikdo (napadá mě jen Milan Macháček z Paseky nebo Martin Svoboda z Arga). Já bych za ni byl pochopitelně velmi vděčný (dostane se mi jí paradoxně jen u komiksů, protože tam je potřeba ohlídat před sazbou každou bublinu), ale chápu, že nemůžu po nikom chtít, aby rukopisu věnoval o několik týdnů navíc a rozdíl spočíval pouze v tom, že mi chytne chybějící přívlastek „limetkově zelený“ na str. 323. Co se výkonnosti literárních překladatelů týče, chápu, že při štědře nastavených podmínkách se nikdo kvůli práci nepřetrhne. (Ale 85 stránek měsíčně? To má člověk i při 7 nms denně za 12 dní hotové. Co dělá zbylých 18 dní? A těch necelých 1600 eur měsíčně pak člověku vystačí i na chleba s goudou?) Nepřipadá mi správné požadovat po nakladateli podíl ze zisku, pokud s tím jaksi ruku v ruce nejde podíl na případné ztrátě. A kolik knížek doopravdy nelze překládat než jen pomalu? Mně napadají nanejvýš díla Jamese Joyce. Píšete, že „české podmínky neskýtají prostor pro opravdu náročné překlady“. Znamená to, že tu tedy žádné náročné překlady nevznikají? A když už se ptám, co to znamená „mastit text přímo do počítače“? To, ehm, někdo ještě píše rukou a pak to po sobě přepisuje?
Vložil: Albina, 04.12.2012 05:29
Legátová, Květa: Nic není tak prosté
Květa Legátová na přelomu šedesátých let neměla vystudované dvě vysoké školy. Kvalifikaci si rozšířila o další dva předměty až v celkem pozdním věku. Nenapsala Karla Dabrová, ale Korda ... Většinou učila v Brně, na venkově jen krátce. A nevěřte všemu, co říká.
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 20:28
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Takže s originálem si to už neprocházíte? A máte zajištěné, že to větu po větě projde redaktor? Podle mých zkušeností se totiž při téhle kontrole VŽDYCKY najdou nějaké vynechávky, přehlédnutí apod. (Anna Kareninová se taky někde zmiňuje o nezbytnosti "druhých očí".) Mezitím jsem zjistila, že NL fond... vychází (v přepočtu na nms) asi z 85 stran měsíčně. Přesto si nemyslím, že by nizozemští překladatelé byli líní nebo neschopní, ale průměr prostě musí zahrnovat nejrůznější texty. Kromě bestsellerů apod., které se mastí přímo do počítače (a často musí být hotové v šibeniční lhůtě - mnohdy na nich pracují překladatelé ve dvou; sama s tím zkušenost nemám, ale předpokládám, že si to několikatýdenní otročení v tom případě od nakladatele nechají patřičně zaplatit; v každém případě mají v NL smluvně zaručený podíl z prodeje, takže komerční úspěch knihy má přímý vliv i na překladatelovu kapsu) musí průměr zahrnovat i obtížné literární texty, kde se prostě při nejlepší vůli (tedy bez újmy na kvalitě) 7 stránek denně udělat nedá. Stejně tak začátečník potřebuje na práci víc času. Připadá mi, že tyhle české podmínky neskýtají prostor pro opravdu náročné překlady, kdy je třeba např. pročítat i různé odborné texty (třeba učebnici kontrapunktu nebo kvůli jazyku původní Komenského texty - to jen namátkou z mých zkušeností) nebo konzultovat s autorem či s určitým odborníkem. V NL překladatelské anketě z roku 2009 poznamenává jedna respondentka: "Základní honorář 6,1 eurocentu za slovo, usmlouvaný Sdružením literátů na ochranu překladatelů jako minimální tarif, v praxi nakladatelé používají jako maximální tarif. Každý překladatel, dobrý nebo špatný, zkušený nebo začátečník, ať už věnuje své práci hodně času nebo málo, dostává stejný tarif. Nejrychlejší překladatelé tedy bez ohledu na kvalitu vydělávají nejvíc." Ten tarif ostatně od té doby stoupl na 6,3 eurocentu za slovo (měsíční norma 85 nms odpovídá 25 000 slov). Jiný respondent (přední překladatel z němčiny) poznamenává, že překladatelé by měli mít možnost žít ze své práce stejně jako pracovníci nakladatelství, tiskárny apod. a navrhuje, aby se překladatelé na dobu, kdy na překladu pracují,stali zaměstnanci nakladatelství, čímž by měli nárok i na všechna pojištění atd. Je to snad utopický nápad, ale svědčí o tom, že i ti relativně dobře zajištění NL překladatelé nepřestávají uvažovat o tom, jak by se jejich situace mohla nadále zlepšovat.
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 19:05
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Jo, mělo to být 140 stránek měsíčně, tedy 1680 stran ročně. Jinak za kolegy mluvit nemůžu, ale já sám píšu čistopis, tedy nehnu se od věty, dokud s ní nejsem spokojený. Mechanickou korekturu (spellcheckem z Wordu + Grammaticonem) dělám průběžně, pak si po sobě dílko v počítači přečtu a pošlu ho redaktorovi,... po zanesení jeho emendací román pochopitelně čtu v korektuře. A zatím to funguje velmi dobře.
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 18:47
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
140 nms ročně? Nevypadla tam nějaká nula? A co přesně znamená "přeložit 7 stránek denně"? Je to včetně dohledávání, ověřování, pilování, pročítání s originálem i bez něj? Prostě od nuly k verzi, kterou lze s čistým svědomím odevzdat nakladateli?
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 18:20
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Anebo jinak: chce-li si český literární překladatel vydělat na mediánovou mzdu, musí přeložit 140 nms ročně při oněch 150 Kč/nms. To je cca 7 normostránek denně (a víkendy má volné).
Vložil: Viktor Janiš, 03.12.2012 18:10
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
V hlavní diskusi jsem o tom nechtěl mluvit, protože pak bychom už mluvili jen o penězích. Ale tady klidně. Prvních sedm let na volné noze jsem se živil čistě literárním překladem a v průměru jsem přeložil něco přes dva tisíce normostránek ročně, což není nic proti kolegovi Richardu Podanému, který posledních... 15 let neklesl pod 2500 stránek. (V téhle souvislosti mě zaujala blogpost o finském překladu Casual Vacancy; finský nakladatel chtěl knížku přeloženou za tři týdny, což představuje dost nelidské tempo 23 nms denně den co den tři týdny. A finská překladatelka mě velmi pobavila výrokem "In Finland today, a way of life where literary translators could produce 100 pages a month of high quality text and take time to track allusions and re-create nuance is perceived as under threat." Sto stránek měsíčně? A co, ehm, dělá po zbytek měsíce? :))
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 17:30
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
No tak třeba "na chleba na Chorvatsko" - kolik stránek ročně musí přeložit český literární překladatel, který se živí výhradně překládáním literatury, aby si na to vydělal? (České tarify znám, protože podle nich taky pracuju - v posledních letech ostatně mívám 180-200 Kč za normostranu, ale v ČR nežiju,... proto mě zajímá, co obnáší překládání na plný úvazek v ČR.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 17:10
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Inu - podle toho, kolik musí vydělat; s materiály OP se shodnu na tom, že schopnější překladatel dostane honorář 150 Kč za stránku (a nebude mít nouzi o zakázky).
Vložil: Magda de Bruin, 03.12.2012 15:18
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Jsem ráda, že diskuse pokračuje tady. Odkaz ostatně už funguje, jak má. K poznámce pana Vaňka o českých překladatelích, kteří se překládáním literatury uživí (nebo by se uživit mohli, kdyby chtěli): dá se nějak upřesnit, kolik stránek ročně takový překladatel musí udělat?
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 12:18
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Aha, zdejší programátoři mají opravdu svérázné... zadání (ona i ta nová captcha je rozluštitelná tak na třetí pokus, a že mám bohaté zkušenosti): debata byla ukryta sem.
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.12.2012 11:22
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Viktor zřejmě nesleduje všechno, co se na iLiteratuře šustne, ale pokud vám postačí ke kvantifikaci mé slovo: Znám víc než 10 překladatelů (většinou z angličtiny, většinou mladší generace), kteří se literárními překlady živí (respektive uživili by se, kdyby chtěli; řada z nich, jak sama uvádíte, dává... přednost tomu překládat jen na část úvazku a ve zbylém čase se věnovat jiným aktivitám). Nijak opulentně, pravda, a zasloužili by si (aspoň valná většina) víc, ale jak to shrnul jeden z nich, "na chleba a na Chorvatsko to stačí". V příspěvku dr. Linhartové (mimochodem, kam vlastně zmizel? když kliknu na "Číst diskusi iLiFORUM", ocitnu se na prázdné stránce s "Momentálně není spuštěna žádná diskuse") snad zaznělo hodně pravdivých údajů, ale "hodinová mzda se pohybuje kolem 35 Kč" k nim pohříchu nepatří.
Vložil: Magda de Bruin, 28.11.2012 00:03
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
S Kosmasem mám nedávnou velmi příznivou zkušenost - šlo o doplnění mého jména u dvou překladů a o jakýsi zádrhel (při prokliknutí mého jména se tam jeden z mých překladů neobjevoval, i když u něj mé jméno uvedeno bylo): v obou případech jsem dostala prakticky obratem odpověď a závadu operativně odstranili.
Vložil: jovanka, 27.11.2012 23:39
iLiFORUM: Neviditelný překladatel
Se zájmem sleduji diskusi. I když v příspěvku Hany Linhartové zaznělo hodně pravdivých údajů, myslím, že to pořád ještě není důvod rezignovat a říct si "udělali jsme toho tolik, a úplně marně". Někdy asi nejde hledat cestu přes špičky ledovce (vzorová... smlouva s SČKN je jasně předem ztracená záležitost, i kdyby se uzavřela, nikdy nemůže být závazná; spoléhat na podporu ministerstva je ošidné, o tom víme i my svoje...). Důležitý je pevný postoj každého překladatele (ať jde o honoráře, nebo o viditelnost: příkladnou práci v tom odvádí právě moderátorka diskuse Madla de Bruin). A ten bude o to pevnější, čím víc se o tom bude mluvit nejen na veřejnosti, ale i mezi překladateli. Právě proto že většina překladatelů vykonává i další činnosti a povolání, mohou být i těmi ambasadory a propagátory, jak o nich mluví Tomáš Dimter. Pravda, je to pomalé, náročné a někdy ubíjející - jako překládání samo. K pedantskému přístupu a nevyčerpatelné trpělivosti máme průpravu... Hledání dalších předmětů činnosti nemusí ale vždy být vedeno jen potřebou vydělat víc peněz, u mnohých z nás je to také útěk před osamocením literárního překladatele, snaha předávat, co si myslím, že umím, i dál, podílet se na tom, aby se texty dostaly z šuplíků a šera pracoven k lidem, kteří je třeba i budou mít chuť a motivaci číst... Také nevím, jestli lze zodpovědně doložit, že čeští překladatelé jsou na tom nejhůř: ano, honoráře za literární překlad jsou ostudně nízké, ale když mluvím s francouzskými překladateli, tvrdí to samé o jejich podmínkách (nelze porovnávat suchá čísla, musí se to vztáhnout k nákladům na život). Tomáš Dimter zmínil zajímavý aspekt naší „malosti“: nevím, jestli se dá nějak kvantifikovat například to, jak snadno se jiný než (běžný) český překladatel dostane k opravdu zajímavému překladu či zda vůbec sežene tolik zakázek, aby si mohl na živobytí vydělávat jenom překládáním (stále čekám, kdy se i na tohle téma přidá Viktor Janiš...). Ale hlavním důvodem, proč debatuji takhle ze zákulisí vaší diskuse, je můj zcela čerstvý objev: zrovna jsem zjistila, že na webu Kosmasu je možnost vyhledat si knihy podle jejich překladatele! Hledala jsem zrovna Helenu Beguivinovou (kterou mám tento týden představit jako překladatelku románu J.-M. Guenassii, Klub nenapravitelných optimistů). To je dobrá zpráva, ne?
Vložil: Viktorka M., 25.11.2012 02:57
Hakl, Emil: Pravidla směšného chování (in Čro 3 – Vltava)
Nevěřila jsem, že by v Čechách mohlo vzniknout něco tak skvělého a vida, je to tady
Vložil: Ema, 23.11.2012 10:47
Hůlová, Petra: Čechy, země zaslíbená
Jsem vždycky moc zvědavá na každou novou knihu Petry Hůlové, kam se bude vyvíjet a jestli někdy překročí stín své prvotiny. Hm, takže opět nic, ikdyž téma je rozhodně zajímavé a nelze knize upřít vtip, nadhled a zajímavou práci s jazykem. Akorát já tomu moc nevěřím, chybí mi tam určitý vnitřní prožitek.
Vložil: Jana Fuksová, 20.11.2012 12:13
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Oprava: "vytříbená", omlouvám se, práce kvapná... :-) Jen se ptám, jestli knihu před vydáním někdo recenzoval, kdo ji vůbec k vydání doporučil, asi to bylo pouhé "jméno autorky". V tomto případě je skutečně škoda papíru, celé to mohlo vyjít pouze v elektronické verzi...
Vložil: Jana Fuksová, 20.11.2012 12:10
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knížku mám rozečtenou a musím smutně konstatovat, že ji možná ani nedočtu. Nejen, že je to čtení tzv. nenáročné, ale nemohu se smířit s tím, že autorčina čeština je, kulantně řečeno, poněkud nevyříbená, což je vzhledem k její původní profesi scénáristky trošku zarážející. Opravdu se nejedná o víc než... jen o "deník manželky". Navíc se mi zdá trošku smutné, když nedokáže vytěžit nic zajímavého ze soužití s tak zajímavým člověkem, jímž pan Forman bezesporu je.
Vložil: Helena Pavlacká, 18.11.2012 00:50
Čech, Pavel: Velké dobrodružství Pepíka Střechy
Úžasná recenze o úžasných knihách neobyčejného malíře a tvůrce příběhů plných tajemna kolem nás i v nás. Souhlasím se vším, co napsala o tvorbě Pavla Čecha Bohumila Adamová. Výtvarně i literárně přesahují knížky Pavla Čecha běžnou literaturu pro děti a myslím, že i běžný komix. Jsou sondou do duše,... dětské i dospělé,. a krajinami, do kterých se rádi vracíme. Helena Pavlacká
Vložil: jan, 11.11.2012 09:27
Holanec, Václav: Herci (in HN)
knihu jsem nedávno dočetl a jsem z ní upřímně nadšen. kdyby autor nepodlehl své scenáristické múze a dokázal text nějak stylisticky oživit, byla by to vpradě literární bomba.
Vložil: anonymous, 29.10.2012 16:26
Sádlo, Jiří
A nebylo by lepší napsat Kasalovi mail rovnou do Tvaru? Tam si ho přečte rozhodně dřív.
Vložil: Doležal Antonín, 26.10.2012 10:07
Sádlo, Jiří
Ahoj Lubore,nemáš na Jirku spojení?chci ho pozvat na sraz 2.11.Tonda
Vložil: H.Motlová, 22.10.2012 16:26
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knihu si nejspíš nekoupím, recenzi jsem si ale s potěšením přečetla. Pokud by server iLiteratura provedl nějaký průzkum, troufám si odhadnout, že jen malé procento čtenářů by tvořili "odborníci" a naopak velkou část my, čtenáři z lidu:-), kteří prostě máme lásku k literatuře a i s pomocí takových časopisů... se ji snažíme kultivovat.
Vložil: Míňa, 21.10.2012 22:54
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Dovolím si trochu nabourat obraz Jany Hlaváčkové o čtenářích iLiteratury. Jsem pravidelnou čtenářkou tohoto časopisu již několik let. Sbírám zde dobré tipy na kvalitní četbu, zejména severské literatury, ale nepohrdnu ani čímkoli dalším, co mě na tomto webu zaujme. Knížky Martiny Formanové jsem kupovala... své mámě k Vánocům a zatím jsem ke všem vzhlížela s trapně snobskou povýšeností, že jde o lacinou literaturu, ale poslední knihu Snědla dětem sladkosti si na základě výše napsané recenze jdu zítra koupit. A proč? Nedávno jsem se stala mámou sama, takže mě zajímá téma vypouštění mláďat do světa, neb mě to taky jednou čeká, a taky nemám momentálně příliš energie na "náročnou" literaturu. Klidně si můžete myslet, že mám mozek vygumovanej kojením a hormony... ano, mám, ale díky této nové situaci chápu, proč nejen moje máma čte knížky Martiny Formanové. :-)) Přeji hezký den. M.
Vložil: Michael Alexa, 19.10.2012 17:15
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
Děkuji za recenzi. Souhlasím s Annou, jako dokument své doby se kniha povedla, ale nejsem si jist, jestli popisem nakladatelské či ediční praxe (byť z pera vážených, moudrých lidí) kniha dostála slibu z podtitulu: "... o překládání". Louskání překladatelských oříšků, ta malá osobní vítězství po dlouhých... hodinách náročné práce, z nichž má překladatel radost, jako by vyluštil křížovku (jak říká pan V. Burian), mi připadají jako to nejzajímavější a nejinspirativnější. V této knize mi chybí.
Vložil: Anna, 19.10.2012 14:21
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
Ona je ta kniha dílem o překládání, ale možná ještě větším dílem o fenoménu nakladatelství Odeon a dokladem kulturní absurdity tehdejší doby. V tom se mi zdála vemi cenná, zejména když jsem si při jejím čtení připomněla, jak neslavně skončil celý odeonský archiv. Je dobře, že kniha vyšla a že vyšla... právě v tom pojetí, jak byla zpracována. Až vymřou pamětníci, oni slavní překladatelé, z nichž většina byla nějakým způsobem s Odeonem spojena, nebude nikoho, kdo by mladší čtenáře do zákulisí tohoto nakladatelství zavedl. A je moc dobře, že jsme do něj mohli nahlédnout. Jako dokument své doby se mi ta knížka zdá skvělá.
Vložil: jovanka, 19.10.2012 12:10
Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání
ke stesku paní překladatelky Fialové ale třeba dodat, že Na svatého Dyndy je přesnějším ekvivalentem francouzského názvu Queneauovy knihy (Saint Glinglin), a obávám se, že Bimbas by prodeje nezvedl - jde prostě o literaturu, která masy neosloví
Vložil: Jana Hlaváčková, 12.10.2012 19:36
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Souhlasím s tím, že by se iLiteratura neměla snobsky ofňovat. Avšak domnívám se, že by se měla věnovat dobré literatuře, nikoli literatuře, která se dobře prodává. Máte pravdu, že vybrané ukázky knihu trefně prezentují a vlastně ani nepotřebují další komentář, čtenář literárního časopisu si z nich... udělá úsudek sám. A ano, cílovou skupinu definuje autorka výstižně. Je to ovšem cílová skupina zcela odlišná od čtenářů literárního časopisu. Troufám si tvrdit, že toho, kdo čte iLiteraturu, zajímá dobrá literatura (neboli literární finesy, chcete-li), nikoli drby od Formanů, a nemusí to hned být namyšlený intelektuál nebo nafrněný snob. Zkrátka považuji tuto recenzi na tomto fóru naprosto zbytečnou, neodůvodněnou, resp. neodůvodněnou ničím jiným než Velkým knižním čtvrtkem.
Vložil: Radek, 11.10.2012 15:21
Cílek, Václav: Prohlédni si tu zemi
Přidám jen malé faktické upřesnění, Václav Cílek už aktuálně není na Geologickém ústavu ředitelem, ale vědeckým pracovníkem (viz. http://www.gli.cas.cz/cs/user/cilek).
Vložil: jovanka, 10.10.2012 23:08
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Knihy Martiny Formanové řadíme do žánru "relax", tedy oddechové literatury. Z ní si vybíráme jen tu lepší produkci. Nevím, jak si představujete recenzi s rozborem literárních kvalit - v tomto případě recenzentka vybírá celkem pěkný vzorek různých klišé, které knihu docela trefně prezentují, aniž by... ji musela rovnou "sejmout". Upozorňuje myslím výstižně na její slabší stránky, předem definuje potenciální cílovou skupinu. iLiteratura nechce být fórem namyšlených intelektuálů a snobsky se ofrňovat nad vším, co "není dost dobré". Čtenářské publikum je široké, nabídka odpovídá poptávce. Pokud se knihy - které se vám třeba nelíbí, proč ne - prodávají ve velkém, asi je někdo i čte. Recenzentka má svatou pravdu v tom, že téma "jak to u Formanů chodí" většinu čtenářů zajímá víc než literární finesy.
Vložil: Jana Hlaváčková, 10.10.2012 20:55
Formanová, Martina: Snědla dětem sladkosti
Aha, tedy jestliže úspěšnost prvotiny Martiny Formanové byla v tom, že jsme se dověděli, jak to bylo s Karlem Gottem a čím okouzlila Miloše Formana, nyní se máme nechat nalákat na to, jak to chodí u Formanů v Americe. Děkuji, nechci. A na serveru věnovanem literatuře bych očekávala recenzi, která... se bude kriticky zaobírat literárními kvalitami díla, nikoli slibovat "poskytnutí pohody a navození dobré nálady".
Vložil: Hedvika, 08.09.2012 19:22
Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch 1
Velmi čtivě napsáno, téma stále velmi aktuální...