książki : Polsko

Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.

Antologie polských fantastických povídek zahrnuje díla dvanácti více i méně známých polských spisovatelů. U některých z nich bychom podobné žánrové zařazení možná nečekali. Původní koncepce vybírat pouze Poeovy následovníky naštěstí nebyla dodržena, a tak máme k dispozici čtenářsky zajímavý a poučný výbor.

„Kdybychom si i v jiných oblastech vedli tak dobře jako polští ilustrátoři a vydavatelé knih, byli bychom světovou velmocí,“ tvrdí Piotr Socha. V rozhovoru se zamýšlí nad jmény velkých ilustrátorů, stejně jako o nebývalých úspěších polské dětské literatury.

Zřejmě světově nejproslulejší polský spisovatel a první zdejší držitel Nobelovy ceny za literaturu se zapsal do povědomí čtenářů mnoha generací zejména svými historickými romány. Talentovaný vypravěč dokázal zaujmout zpracováním klíčových dějinných témat, která dodávala v dobách rozděleného a okupovaného státu domácímu publiku odvahu a sebevědomí, cizincům pomáhala pochopit polský národní naturel. Henryk Sienkiewicz byl však také bystrým komentátorem politických událostí na stránkách novin.

Na novele z prostředí polské vesnice nejvíce zaujme hlas dětské vypravěčky, která velmi rychle přichází o svou naivitu. Vzbuzuje dojem autenticity a zároveň skrze vyprávění pomalu a nepřímo odhaluje sama sebe. Ukazuje svět prostoupený ostrou břitkostí, zasazený do zvláštního bezčasí, kde plynutí času určují údery zvonu umíráčku.

Pazińského povídky se odehrávají v poloreálném nostalgickém prostoru kdesi pod Varšavou. Společně s vypravěčem procházíme polským hlavním městem v současnosti a zároveň se přenášíme hluboko do varšavské paměti. Díky bohatému, místy až symbolickému autorovu jazyku dostáváme do rukou kvalitní literární texty, kterým bohužel místy škodí uspěchaný překlad.

Polská spisovatelka a novinářka Martyna Bunda se narodila v roce 1975 v Gdaňsku a sama sebe označuje za Kašubku. Není tedy náhodou, že na Kašubsku se odehrává i děj její knihy.

Prozaik, dramatik a scénárista Wiesław Myśliwski patří k žijícím klasikům současné polské literární scény. Je prvním ze dvou polských spisovatelů, kteří ve své zemi opakovaně získali nejvyšší literární ocenění Nike. V roce 2020 měl být hostem veletrhu Svět knihy Praha.

Českému čtenáři se do ruky dostává kniha polské filosofky Jolanty Brach-Czainy, ověnčená cenou Polské společnosti vydavatelů knih. Máte-li zálibu v potápění se do hloubek lidské existence a hledáte-li nové možnosti vztahování se k věcem kolem sebe a ke světu jako takovému, pak byste mohli Škvíry existence vřele uvítat. Zásadním předpokladem pro četbu je však bezmezná otevřenost.

V detektivním románu Morušový strom sledujeme investigativní činnost mladého novináře, který se snaží vyřešit záhadu sériových vražd, inspirovaných mučednickými příběhy raného křesťanství. Namísto sofistikovaného poodhalování pravdy skrývající se za zločiny však příběh nabízí jen kumulaci předvídatelných literárních postupů, prokládaných lekcemi o gnosticismu.

„Realita neexistuje. To filozofové zjistili už dávno. Existuje jenom naše vnímání reality. Tím bychom se měli řídit. V tom spočívá postpolitika, v níž žijeme,“ takto nechá Bronisław Wildstein promlouvat jednu z postav. A tato slova měl autor zřejmě na paměti při psaní knihy, kterou loni v květnu přijel představit na mezinárodní knižní veletrh Svět knihy v Praze.

Polský reportér Mariusz Szczygieł se ve své poslední knize pustil na tenký led. Abstraktní, obtížně uchopitelné a zároveň frekventované téma pomíjivosti („nebytí“) zpracoval formou reportáží, z nichž mnohé hranice žánru překračují, a navíc formou mnohdy subjektivní, přestože reportáž údajně osobní být nemá. V Polsku takovou podobu reportáže dokáží ocenit – autor za svoji knihu loni získal obě prestižní ceny Nike, od odborné poroty i čtenářů.

V době, kdy se v Česku vedou disputace o možnostech milostného románu, o tom, jak psát o lásce, pokud to vůbec ještě jde, vychází překlad milostné novely Marty Dzido, která místo množení metaliterárních triků jednu z takových možností nabízí. A je to možnost intenzivní, senzuální a jazykově nebanální.

Spisovatelky ovládly letošní 27. udílení prestižní polské ceny pro nadané mladé umělce. V kategorii literatura získala ocenění Dominika Słowik, titulem tvůrce kultury se může pochlubit čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuk.

Mladý a literárně nadmíru produktivní polský spisovatel slaví úspěchy nejenom v rodném Polsku, ale díky slušnému počtu překladů i v zahraničí. Koncem roku 2018 se jeden z jeho románů dostal i do rukou českých čtenářů. Po převážně zdařilé ochutnávce jménem Nenalezená nezbývá než doufat, že u jednoho nezůstane.

Proč dostal mladý James Watt při zkoumání síly páry na zadek, co děsilo návštěvníky prvních kinosálů a proč si Benjamin Franklin pouštěl draka nejraději za bouřky? Stručné představení zrodu několika desítek přelomových vynálezů a příběhů lidí, kteří za nimi stáli, nenabízí mladým čtenářům jen ponaučení. Získá si je i poutavou grafickou úpravu, jíž dominují dvoustránkové ilustrace, které text promyšleně doplňují, avšak snadno by obstály i samostatně.

Lepkavé horko, sexuální pnutí a jedno léto na konci století. Erotické vzpomínky spolu s přemýšlením nad „možná“ a „kdyby“ vynesly Martě Dzido a její knize Slast cenu Evropské unie za literaturu v rámci Polska. Přestože dílko ukazuje nový směr milostné literatury, hranice žánru nepřekračuje.

Příroda, čas, země, otec… Matečník. Sbírka polské básnířky Małgorzaty Lebdy vyžaduje soustředění, pozornost a čas a na oplátku nabízí nezapomenutelný zážitek z četby básnického slova. Zážitek, díky němuž se stírají hranice mezi lidským a nelidským, přírodním a umělým, důležitým a malicherným.

Trhy už dávno nejsou spojené pouze s Vánocemi a dalšími významnými svátky. Jejich tradice přesahuje rámec venkova a přináší do měst něco nevšedního, co v dnešní uspěchané době vyzývá člověka zastavit se a rozhlédnout se okolo, aby viděl plody lidské práce.

Rozostřená fotografie na obálce zachycuje šapitó a ruské kolo. Evokuje nevolnost, kterou pocítíme, když to kolotočáři přeženou s rychlostí. Povídky Klimka-Dobrzanieckého s výjevem v mnohém souzní. Pro čtenáře to bude jízda ne vždy příjemná a ne vždy se pobaví tak jako na představení komediantů.

V knize Eben líčí polský reportér Ryszard Kapuściński svá dobrodružství z Afriky. Faktické poznatky obohacuje mnohdy napínavými příhodami, mimo jiné se věnuje tamní problematice oboustranných stereotypů. Přináší tak pohled na jedinečnou mentalitu, velmi odlišnou od té naší.

Knižní reportáž Joanny Siedlecké na základě dokumentů a osobních svědectví zaplňuje mezeru mezi literárním zpracováním slavného románu Nabarvené ptáče a jeho veřejnou autorskou prezentací a literárněhistorickým vnímáním. Trpí však až příliš oddaným přijetím „domácího“ pohledu polských vesničanů, jejich hodnot a rozhořčení nad tím, jak jsou literárně zpodobeni, na to, aby se dala chápat jako podnět k důslednějšímu přehodnocení samotného Kosińského díla.

Nobelova cena za rok 2018 byla letos – se zpožděním daným loňským skandálem kolem sexuálního obtěžování ve Švédské akademii – udělena polské prozaičce Olze Tokarczuk. Co rozhodnutí akademie říká o současné literatuře, o samotné Tokarczuk nebo o ambicích Nobelovy ceny?

Letošním laureátem nejprestižnější polské literární ceny Nike je v Česku oblíbený esejista a autor literárních reportáží Mariusz Szczygieł. Zvítězil se svou novou knihu Není, jejíž český překlad se nedávno křtil.

Pátrání po biologickém otci, záhadné fungování klinik zajišťujících umělé oplodnění a touha poznat vlastní kořeny. Osud dětí, které se narodily díky dárci spermatu v 80. a 90. letech v Nizozemsku, sleduje polský reportér Kamil Bałuk ve svém knižním reportážním debutu Všechny Louisovy děti.

Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.

Oceněnou sbírkou s názvem Matečník debutuje polská básnířka Małgorzata Lebda na české překladové literární scéně. Její básně specifickým způsobem tematizují vztah k přírodě, rodině a ke krajině dětství. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky.

Proč někdy na koncertě zazní z reproduktorů otravný pronikavý pískot? Jak vypadá nejkurióznější hudební nástroj? Ilustrovaná encyklopedie s hravým názvem Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky představuje zvuk jako fyzikální veličinu i umělecký prostředek mnoha podob. Překvapí nevšedními nápady a doprovodnou webovou stránkou, která spolehlivě rozšíří hudební znalosti dětí i dospělých.

Kniha Sanatorium Tworki je díky směsici výsostně uměleckého a novátorského stylu, nesmírně kvalitního překladu a technické dokonalosti vítaná čtenářská příležitost. Neměli by ji opomenout ti, kteří chtějí zkusit něco nového, ani milovníci klasických románů, psaných ovšem nezvyklou formou.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.