książki : Polsko

V detektivním románu Morušový strom sledujeme investigativní činnost mladého novináře, který se snaží vyřešit záhadu sériových vražd, inspirovaných mučednickými příběhy raného křesťanství. Namísto sofistikovaného poodhalování pravdy skrývající se za zločiny však příběh nabízí jen kumulaci předvídatelných literárních postupů, prokládaných lekcemi o gnosticismu.

„Realita neexistuje. To filozofové zjistili už dávno. Existuje jenom naše vnímání reality. Tím bychom se měli řídit. V tom spočívá postpolitika, v níž žijeme,“ takto nechá Bronisław Wildstein promlouvat jednu z postav. A tato slova měl autor zřejmě na paměti při psaní knihy, kterou loni v květnu přijel představit na mezinárodní knižní veletrh Svět knihy v Praze.

Polský reportér Mariusz Szczygieł se ve své poslední knize pustil na tenký led. Abstraktní, obtížně uchopitelné a zároveň frekventované téma pomíjivosti („nebytí“) zpracoval formou reportáží, z nichž mnohé hranice žánru překračují, a navíc formou mnohdy subjektivní, přestože reportáž údajně osobní být nemá. V Polsku takovou podobu reportáže dokáží ocenit – autor za svoji knihu loni získal obě prestižní ceny Nike, od odborné poroty i čtenářů.

V době, kdy se v Česku vedou disputace o možnostech milostného románu, o tom, jak psát o lásce, pokud to vůbec ještě jde, vychází překlad milostné novely Marty Dzido, která místo množení metaliterárních triků jednu z takových možností nabízí. A je to možnost intenzivní, senzuální a jazykově nebanální.

Spisovatelky ovládly letošní 27. udílení prestižní polské ceny pro nadané mladé umělce. V kategorii literatura získala ocenění Dominika Słowik, titulem tvůrce kultury se může pochlubit čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuk.

Mladý a literárně nadmíru produktivní polský spisovatel slaví úspěchy nejenom v rodném Polsku, ale díky slušnému počtu překladů i v zahraničí. Koncem roku 2018 se jeden z jeho románů dostal i do rukou českých čtenářů. Po převážně zdařilé ochutnávce jménem Nenalezená nezbývá než doufat, že u jednoho nezůstane.

Proč dostal mladý James Watt při zkoumání síly páry na zadek, co děsilo návštěvníky prvních kinosálů a proč si Benjamin Franklin pouštěl draka nejraději za bouřky? Stručné představení zrodu několika desítek přelomových vynálezů a příběhů lidí, kteří za nimi stáli, nenabízí mladým čtenářům jen ponaučení. Získá si je i poutavou grafickou úpravu, jíž dominují dvoustránkové ilustrace, které text promyšleně doplňují, avšak snadno by obstály i samostatně.

Lepkavé horko, sexuální pnutí a jedno léto na konci století. Erotické vzpomínky spolu s přemýšlením nad „možná“ a „kdyby“ vynesly Martě Dzido a její knize Slast cenu Evropské unie za literaturu v rámci Polska. Přestože dílko ukazuje nový směr milostné literatury, hranice žánru nepřekračuje.

Příroda, čas, země, otec… Matečník. Sbírka polské básnířky Małgorzaty Lebdy vyžaduje soustředění, pozornost a čas a na oplátku nabízí nezapomenutelný zážitek z četby básnického slova. Zážitek, díky němuž se stírají hranice mezi lidským a nelidským, přírodním a umělým, důležitým a malicherným.

Trhy už dávno nejsou spojené pouze s Vánocemi a dalšími významnými svátky. Jejich tradice přesahuje rámec venkova a přináší do měst něco nevšedního, co v dnešní uspěchané době vyzývá člověka zastavit se a rozhlédnout se okolo, aby viděl plody lidské práce.

Rozostřená fotografie na obálce zachycuje šapitó a ruské kolo. Evokuje nevolnost, kterou pocítíme, když to kolotočáři přeženou s rychlostí. Povídky Klimka-Dobrzanieckého s výjevem v mnohém souzní. Pro čtenáře to bude jízda ne vždy příjemná a ne vždy se pobaví tak jako na představení komediantů.

V knize Eben líčí polský reportér Ryszard Kapuściński svá dobrodružství z Afriky. Faktické poznatky obohacuje mnohdy napínavými příhodami, mimo jiné se věnuje tamní problematice oboustranných stereotypů. Přináší tak pohled na jedinečnou mentalitu, velmi odlišnou od té naší.

Knižní reportáž Joanny Siedlecké na základě dokumentů a osobních svědectví zaplňuje mezeru mezi literárním zpracováním slavného románu Nabarvené ptáče a jeho veřejnou autorskou prezentací a literárněhistorickým vnímáním. Trpí však až příliš oddaným přijetím „domácího“ pohledu polských vesničanů, jejich hodnot a rozhořčení nad tím, jak jsou literárně zpodobeni, na to, aby se dala chápat jako podnět k důslednějšímu přehodnocení samotného Kosińského díla.

Nobelova cena za rok 2018 byla letos – se zpožděním daným loňským skandálem kolem sexuálního obtěžování ve Švédské akademii – udělena polské prozaičce Olze Tokarczuk. Co rozhodnutí akademie říká o současné literatuře, o samotné Tokarczuk nebo o ambicích Nobelovy ceny?

Letošním laureátem nejprestižnější polské literární ceny Nike je v Česku oblíbený esejista a autor literárních reportáží Mariusz Szczygieł. Zvítězil se svou novou knihu Není, jejíž český překlad se nedávno křtil.

Pátrání po biologickém otci, záhadné fungování klinik zajišťujících umělé oplodnění a touha poznat vlastní kořeny. Osud dětí, které se narodily díky dárci spermatu v 80. a 90. letech v Nizozemsku, sleduje polský reportér Kamil Bałuk ve svém knižním reportážním debutu Všechny Louisovy děti.

Nové vydání sbírky raných sci-fi povídek zahájilo vydávání díla polského klasika žánru. Devět povídek přitom bezděčně připomíná, že svou literární kariéru autor zahájil psychologickým románem.

Oceněnou sbírkou s názvem Matečník debutuje polská básnířka Małgorzata Lebda na české překladové literární scéně. Její básně specifickým způsobem tematizují vztah k přírodě, rodině a ke krajině dětství. Množství významů a obrazů, které dokáže Lebda svým jednoduchým jazykem generovat, svědčí o velké hodnotě sbírky.

Proč někdy na koncertě zazní z reproduktorů otravný pronikavý pískot? Jak vypadá nejkurióznější hudební nástroj? Ilustrovaná encyklopedie s hravým názvem Harmonicky unikátní defilé bombastické akustiky představuje zvuk jako fyzikální veličinu i umělecký prostředek mnoha podob. Překvapí nevšedními nápady a doprovodnou webovou stránkou, která spolehlivě rozšíří hudební znalosti dětí i dospělých.

Kniha Sanatorium Tworki je díky směsici výsostně uměleckého a novátorského stylu, nesmírně kvalitního překladu a technické dokonalosti vítaná čtenářská příležitost. Neměli by ji opomenout ti, kteří chtějí zkusit něco nového, ani milovníci klasických románů, psaných ovšem nezvyklou formou.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Tworki, nejslavnější román ryzího a neopomenutelného polského autora Marka Bieńczyka, dostupný nyní českému čtenáři díky překladu Michaela Alexy, vyšel již před dvaceti lety. Nad jeho kvalitami však žasneme stále, čím dál víc. Proto jsme se Bieńczyka v rozhovoru ptali právě na jeho knihu, na hudebnost v próze, ale také na tajemství, sílu sentimentu a dojetí.

Románem polského spisovatele Marka Bieńczyka čtenáře provede mladý nepříliš nadaný básník Jurek Turek od vokurek. Díky jeho jazykově hravému vyprávění se na okamžik sice můžeme schovat před válkou v idylicky vykresleném blázinci, ale – jak známo – nic nemůže trvat věčně.

Novela Marka Bieńczyka, oceněná několika literárními cenami, balancuje mezi jazykovým experimentem a sentimentálním kýčem. Nesklouzává však ani do jednoho extrému, a díky tomu představuje zajímavý čtenářský zážitek.

Spisovatel a disident Bronisław Wildstein hovoří o síle dějin, národním osudu a různorodosti pohledu, především ale o svém románu Nedokonaný čas, který představuje unikátní literární návrat k mnohovrstevnaté rodinné sáze.

S polskou spisovatelkou a režisérkou Bronkou Nowickou o vyjadřování prostřednictvím slov a obrazů, o pronikavosti dětského pohledu na svět a také o důležitosti emocí obsažených v textu a promlouvajících ke čtenáři.

Houby, velkoformátová, originálně ilustrovaná kniha encyklopedického typu, si hned na první pohled říká o obdivné wow! Zaujme nejen budoucí mykology-amatéry, ale i zapálené houbaře, kteří si chtějí oblíbenou českou volnočasovou aktivitu zasadit do solidního vědomostního rámce.

Čtenářům se po delší přestávce dostává do rukou opět jedna z pestrých prací polského „filozofujícího fejetonisty“ Jerzyho Pilcha, útlá melancholická sbírka krátkých próz Nenávratně ztracené leváctví, v nichž se Pilch vrací do časů svého dětství a mládí.

Případy detektiva Šikuly přinášejí řešení „největších záhad světa“ – jako třeba kam se poděly Zuzčiny oblíbené ponožky s delfíny, které nosila už včera a předevčírem, anebo jaký chuligán v první mrazivé noci rozbil vázu na balkóně paní Květákové. Malí čtenáři se mohou na rozluštění záhad sami podílet a v závěru knihy si pak ověřit správnou odpověď. Jedinou záhadou tak zůstává, jak detektiv používá svou údajně jedinou zbraň – kaktus.

Tęcia Werbowski je prozaička, která náleží třem literaturám – polské, francouzské a anglofonní. Její život je však výrazně spjat s Prahou, kde na přelomu 50. a 60. let žila a studovala. Rozhovor se točil kolem jejího života a vztahu k české kultuře a literatuře, ale došlo třeba i na prokletí autobiografičnosti nebo na to, jak jedna z jejích novel posloužila Pavlu Kohoutovi jako námět pro jeho proslulou hru Kyanid o páté.