książki : Polsko

Literární cena střední Evropy Angelus letos poprvé doputovala do země, v níž před 12 lety vznikla – díky Macieji Płazowi a jeho románu Robinson w Bolechowie (Robinson v Bolechově).

Druhá knižní reportáž polské reportérky Angeliky Kuźniak nahlíží do romské komunity prostřednictvím vyprávění romské básnířky Bronisławy Wajs, známé pod přezdívkou Papuša (romsky panenka).

Na nejprestižnější polskou literární cenu nebyl nominován žádný román. V roce 2018 byla udělena esejistovi Marcinu Wichovi.

Rozsáhlý výbor z díla jednoho z polských „prokletých básníků“ – první reprezentativní souhrn jeho tvorby vůbec, vydaný dvojjazyčně – nabízí krátké básně zachycující okamžiky duchovního hledání, k nim komplementární lyrické prózy a další texty, které namnoze zachycují básníkovu tvorbu in statu nascendi. Sbírka tak trpí jistou nevyrovnaností. Prospěla by jí také lepší redakční práce.

Prvotina nedávno zemřelé novinářky, představitelky tzv. polské školy reportáže, zpracovává osudy středoevropských a balkánských Romů. Reportáže z Polska, Bulharska, Česka a dalších zemí nabízejí tolik detailů a dílčích pozorování, že občas překročí tenkou hranici od mozaikovitosti k roztříštěnosti. České vydání doprovázejí fotografie Karla Cudlína.

Moskva, Petrohrad, východní Ukrajina, Kavkaz, Dálný sever, Kolyma, Střední Asie – místa v bývalém Sovětském svazu, jejichž většinou tragickou historii a v mnoha ohledech neméně pohnutou současnost popisují reportáže, shrnuté pod výmluvným názvem Impérium. Mají však co říct i k budoucnosti, protože problémy, kterým Sovětský svaz čelil, rozhodně neskončily s okamžikem, kdy tato obrovská říše zmizela z mapy světa.

Skok, ponor či vrt. Obrázková kniha o světě pod hladinou a v podzemí čtenáře potěší výtvarným provedením i poutavými informacemi o skrytých místech naší planety.

K čtivosti knihy o Zbigniewu Herbertovi silně přispívá sám její předmět: barvitý život plný historek a žertíků, které si básník tropil jak z přátel, tak nepřátel, například agentů polské tajné bezpečnosti. Na své si při četbě přijdou ti, kteří rádi sbírají informace o vzájemných vztazích literárních velikánů ze středoškolských učebnic.

Na českém knižním trhu má významné místo i slovenská reportážní edice nakladatelství Absynt, významným přírůstkem je kniha o tzv. poorismu od Wojciecha Tochmana.

Roztomilá knížka o výstředních medvědech, kteří objímají všechny v lese, nápadem nepřekvapí, ale zapůsobí okouzlujícími a humornými ilustracemi. Krása je ukryta v jednoduchosti.

Atlas světa, jaký svět ještě neviděl od polských výtvarníků Mizielińských se stal celosvětovým bestsellerem. Jejich Mapy se v českém vydání dočkaly i drobných lokálních aktualizací, přibyla třeba vila Tugendhat.

Franciszek Nastulczyk se neomezuje pouze na reflexivní a pesimistickou poezii. Dokáže spojit kysané zelí, jelítka a pivo se zahradou v podzimním slunci, kvetoucími fialkami a bílými mraky či hltem studeného piva v parném dni. S bláznovskou posedlostí prožívá bolest prstu pořezaného při krájení cibule a s neutuchající dětskou radostí pozoruje kámen s oblázkem v ústech.

Následky cunami uklízeli hasiči, policisté, dobrovolníci a ne-vojáci (jak jinak bychom jim měli říkat, když Japonsko v souladu s poválečnou ústavou nemá armádu?). Dvacet čtyři milionů tun odpadu. A dozajista několik set milionů tun bláta. Ve světě po cunami platila jediná zásada. Uklidit co nejrychleji.

Pozoruhodnou, formálně pestrou sbírku reportáží polské novinářky Katarzyny Boni spojuje téma trojí tragédie zemětřesení, cunami a výbuchu elektrárny Fukušima, k níž došlo v březnu 2011.

O Bojující Solidaritě, tedy o radikálnější „nevlastní sestře“ známého hnutí Solidarita, jejímž cílem bylo svrhnout komunismus, píše ve své knize Igor Janke. Nevěnuje se ovšem pouze společensko-politické a historické situaci v Polsku v osmdesátých letech 20. století, také zdařile zachycuje vzpomínky pamětníků či individuální příběhy aktivistů.

Nakladatelství Absynt, sídlící v Žilině, si díky atraktivním tématům a grafické úpravě vydávaných reportážních titulů rychle získává popularitu i v českých zemích. V rozhovoru s jeho polským spoluzakladatelem byla řeč samozřejmě o polské reportážní škole, ale hlavně o zákulisí nakladatelství a o jeho plánech do budoucnosti.

Ponožky, stejně jako lidé, mají různé osudy. Některé ztratí druhou kamarádku či zatouží po jiném životě, jiné člověk příliš obnosí nebo z nich vyroste. To ale neznamená, že tím jejich příběh končí, naopak může jít o začátek něčeho nového, pokud se ponožka svému údělu vzepře a vydá se do temného otvoru pod pračkou. Kam ústí? Do nejrozmanitějších příběhů se šťastnými konci.

Spletitý a napínavý psychologický thriller Magdy Stachuly se částečně odehrává v Praze. Polská autorka se zaměřila především na motiv odcizení, bezradnosti, stereotypu a povrchnosti. Jednu z hlavních linií tvoří motiv křivdy a minulosti, která může být znenadání oživena.

Za druhé světové války, kdy spolu sváděla urputné boje ruská a německá vojka, probíhaly na polsko-ukrajinském pomezí krvavé etnické čistky, při nichž zahynulo více než sto tisíc lidí, vesměs tamních vesničanů. Rozpoutali je ukrajinští nacionalisté, kteří usilovali o dokonalé vyčištění svého budoucího státu tak říkajíc proti všem – Polákům, Židům, Rusům a nakonec i Němcům. Dělo se tak víceméně ve skrytu, po válce byly tyto krvavé události odsouzeny k zapomnění.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Ve své druhé esejistické sbírce o dějinách umění se Zbigniew Herbert věnuje nizozemskému umění tzv. zlatého věku. Erudovaně interpretuje provařenou „tulipánománii“, ale i obrazy bezmála neznámých mistrů.

Do Polska doputovala historický první udělená Man Bookerova knižní cena. Získala ji Olga Tokarczuková za svůj „dekonstrukční“ román Běguni.

Soubor esejů klasika polské avantgardy je věnován užívání drog: tabáku, alkoholu, kokainu a peyotlu. Witkiewicz se svou zálibou v užívání drog nikdy netajil, experimentoval s nimi zejména při malířské tvorbě. Posledně jmenovaná droga je jeho nejoblíbenější. Jistě nejde o reprezentativní dílo tohoto autora, ale poskytuje zajímavý vhled do jeho uvažování a umělecké zkušenosti.

První biografii Honzy Krejcarové-Černé napsala, s obdivuhodnou badatelskou zvídavostí, průrazností a pečlivostí, polská bohemistka. Kniha sestává z množství nesmírně zajímavých chronologicky seřazených údajů, ovšem příběh, který slibuje podtitul, z nich povstává ztěžka.

Typicky polský žánr „literární reportáže“ se vyznačuje spojením bohaté faktografie a jejího umělecky propracovaného literárního ztvárnění. V případě kavkazských reportáží Wojciecha Góreckého se však obě roviny spíše nešťastně míjejí a největší devízou knihy zůstává téma exotického prostředí.

Varšava, říjen 1939. Polsko právě po krátkém boji prohrálo válku, Varšavu obsadila německá armáda. Konstantin Willemann, hochštapler, sukničkář a rádoby umělec, závislý na morfiu, se v nové, pro něj neznámé a nečitelné situaci potácí v troskách polské i své vlastní existence. Sebepochopení národní identity Poláků je jedním z klíčových témat románu.

Sławomir Mrożek je světoznámý dramatik, spisovatel, satirik, novinář a grafik.

Nový výbor jedenácti povídek – Ti, co mě nesou – si nepochybně získá zástup nadšených čtenářů, ačkoli nelze tvrdit, že by přinášel něco „nového“. Spíše odkrývá linii Mrożkovy tvorby, s níž český čtenář zatím nepřišel příliš do styku.

V pražské galerii DOX byla představena reportážní publikace Ku-klux-klan. Tady bydlí láska, která zachycuje činnost současného Ku-klux-klanu. Tuto organizaci by mnozí považovali za věc minulosti, avšak ve skutečnosti se přizpůsobila současným trendům a „jde s dobou“.

Jak to dopadne, když si jedna z nejoceňovanějších polských režisérek vybere k adaptaci nejslabší román jedné z nejoceňovanějších polských spisovatelek?