książki : Polsko

Za druhé světové války, kdy spolu sváděla urputné boje ruská a německá vojka, probíhaly na polsko-ukrajinském pomezí krvavé etnické čistky, při nichž zahynulo více než sto tisíc lidí, vesměs tamních vesničanů. Rozpoutali je ukrajinští nacionalisté, kteří usilovali o dokonalé vyčištění svého budoucího státu tak říkajíc proti všem – Polákům, Židům, Rusům a nakonec i Němcům. Dělo se tak víceméně ve skrytu, po válce byly tyto krvavé události odsouzeny k zapomnění.

V loňském roce se objevila v médiích zpráva, že „89letá Němka půjde za popírání holokaustu na čtrnáct měsíců do vězení“. Je možné, že i dnes, tedy v době, kdy se informace dají ověřit během pár minut, lze popírat existenci koncentračních táborů? Proč mají lidé potřebu popírat tu část minulosti, jež pro jednou změnila celý svět? A je Osvětim pro polské čtenáře stále příliš kontroverzní téma?

Ve své druhé esejistické sbírce o dějinách umění se Zbigniew Herbert věnuje nizozemskému umění tzv. zlatého věku. Erudovaně interpretuje provařenou „tulipánománii“, ale i obrazy bezmála neznámých mistrů.

Do Polska doputovala historický první udělená Man Bookerova knižní cena. Získala ji Olga Tokarczuková za svůj „dekonstrukční“ román Běguni.

Soubor esejů klasika polské avantgardy je věnován užívání drog: tabáku, alkoholu, kokainu a peyotlu. Witkiewicz se svou zálibou v užívání drog nikdy netajil, experimentoval s nimi zejména při malířské tvorbě. Posledně jmenovaná droga je jeho nejoblíbenější. Jistě nejde o reprezentativní dílo tohoto autora, ale poskytuje zajímavý vhled do jeho uvažování a umělecké zkušenosti.

První biografii Honzy Krejcarové-Černé napsala, s obdivuhodnou badatelskou zvídavostí, průrazností a pečlivostí, polská bohemistka. Kniha sestává z množství nesmírně zajímavých chronologicky seřazených údajů, ovšem příběh, který slibuje podtitul, z nich povstává ztěžka.

Typicky polský žánr „literární reportáže“ se vyznačuje spojením bohaté faktografie a jejího umělecky propracovaného literárního ztvárnění. V případě kavkazských reportáží Wojciecha Góreckého se však obě roviny spíše nešťastně míjejí a největší devízou knihy zůstává téma exotického prostředí.

Varšava, říjen 1939. Polsko právě po krátkém boji prohrálo válku, Varšavu obsadila německá armáda. Konstantin Willemann, hochštapler, sukničkář a rádoby umělec, závislý na morfiu, se v nové, pro něj neznámé a nečitelné situaci potácí v troskách polské i své vlastní existence. Sebepochopení národní identity Poláků je jedním z klíčových témat románu.

Sławomir Mrożek je světoznámý dramatik, spisovatel, satirik, novinář a grafik.

Nový výbor jedenácti povídek – Ti, co mě nesou – si nepochybně získá zástup nadšených čtenářů, ačkoli nelze tvrdit, že by přinášel něco „nového“. Spíše odkrývá linii Mrożkovy tvorby, s níž český čtenář zatím nepřišel příliš do styku.

V pražské galerii DOX byla představena reportážní publikace Ku-klux-klan. Tady bydlí láska, která zachycuje činnost současného Ku-klux-klanu. Tuto organizaci by mnozí považovali za věc minulosti, avšak ve skutečnosti se přizpůsobila současným trendům a „jde s dobou“.

Jak to dopadne, když si jedna z nejoceňovanějších polských režisérek vybere k adaptaci nejslabší román jedné z nejoceňovanějších polských spisovatelek?

Hledáním běžných malých pravd, střípků z člověčí každodennosti, se polský spisovatel a publicista Mariusz Szczygieł snaží přebít smutek ze ztráty blízkého člověka. U nás dobře známý autor úspěšných knih Gottland a Udělej si ráj své zápisky koření jednou pocitem melancholie, jindy lehkým deliriem z červeného vína, zejména je však dokáže odlehčit zdravou dávkou vtipu.

Nejsledovanější polské literární ocenění Nike za rok 2017 získal publicista a autor literárních reportáží Cezary Łazarewicz.

Polská básnířka Zofia Bałdyga pořídila při příležitosti vydání překladu básnické sbírky Stanice vodárenské věže svého krajana Dawida Mateusze následující rozhovor, který také připomíná autorovu účast na letošním Tabooku. Hlavním tématem sbírky jsou dějiny ukrajinského Majdanu.

Česká hrůzostrašná literatura od lidových krváků přes Erbena po Urbana zaujala polského literárního a filmového vědce Patrycjusze Pająka. Zasazuje ji do obecnějšího kulturního a antropologického kontextu a zajímá se, jak žánr reaguje na některé základní metafyzické otázky. Díky své heterogennosti kniha nepůsobí akademicky nezáživně ani mrtvolně.

Laureátem pátého ročníku prestižní polské Básnické ceny Wisławy Szymborské se stal Marcin Sendecki.

První seriózní pokus v českém prostředí uchopit téma rozvinutého a úspěšného žánru polské literatury a publicistiky, který se v posledních letech těší značné pozornosti tuzemských nakladatelů, překladatelů, čtenářů i recenzentů.

Eseje Labyrint u moře Zbigniewa Herberta představují závěrečný díl trilogie, ve které se tento polský básník a dramatik věnuje svým cestám za evropskou kulturní historií. Tentokrát jde o cesty za antikou – na Krétu, Peloponés, do Athén a na Samos a nakonec, díky latinskému jazyku, do krajiny jeho dětství.

Dějovou osou bezmála devítisetstránkového románu je životopis židovského mystika Jakuba Franka, narozeného na přelomu baroka a osvícenství na periferii polsko-litevské unie. Autorka v něm nejen připravila čtenáři „velkou cestu přes sedmero hranic, pět jazyků, tři velká náboženství a nespočet menších“, jak zní část podtitulu, ale také odmítla rozšířenou představu, že polský stát v 16.–18. století představoval pro všechny etnické i náboženské menšiny tolerantní ráj na zemi.

Autor si zvolil pestrou směs žen jedinečných, které se nebály vzepřít vládnoucímu režimu či převládajícímu mínění. A dále vybral ty, na jejichž biografiích je možné tematizovat vzájemné vztahy Čechů k Polákům či Němcům. Jejich prostřednictvím se pokusil o postižení alespoň několika z mnoha odlišných verzí češství. A rozhodně nikoli neúspěšně.

Kniha jménem Kniha potěší ty čtenáře, kteří si dokážou užít nesamozřejmou, unikavou podstatu literatury a mají rádi experimenty s textem. Ten Łozińského spočívá ve zkoumání toho, co unese detail. Pouze prostřednictvím detailů zaznamenává rodinnou historii, která je tak nutně fragmentární, ale tím také autentická. Zachycuje ji ve fázi ještě předtím, než se z ní stane příběh.

Mezi hlavní znaky poezie Generace 68 patřila figura „inventáře každodennosti“. Ta v sobě často zahrnovala předměty, zrcadlící politickou situaci: účty, legitimace, noviny, laciné potraviny. Byl pěstován žánr „rozkvétající poémy“ a kritika deformovaného jazyka tehdejších médií. Básně často parodovaly jazykový styl nařízení, předpisů, oznámení, zpráv, dotazníků, rádia, televize, novinových inzerátů atd.

Výbor představuje básnickou tvorbu Zagajewského pomyslného třetího tvůrčího období – první změnu jeho poetiky zapříčinil odchod do pařížského exilu roku 1982, návrat z emigrace do Polska v roce 2002 pak způsobil druhý (i když ne tak radikální) zlom v jeho díle.

Ukázka z výboru Neviditelné věci, který představuje básnickou tvorbu Zagajewského pomyslného třetího tvůrčího období – první změnu jeho poetiky zapříčinil odchod do pařížského exilu roku 1982, návrat z emigrace do Polska v roce 2002 pak způsobil druhý (i když ne tak radikální) zlom v jeho díle.

Letos si připomínáme sté výročí úmrtí a sto sedmdesát let od narození Henryka Sienkiewicze. V rámci Roku Henryka Sienkiewicze, vyhlášeného v Polsku, se odehraje i řada kulturních akcí v Česku.

Nejvýznamnější polské literární ocenění získala letos za svůj mimořádný debut – sbírku básní v próze – Bronka Nowická.

Prozaická prvotina Renaty Putzlacher-Buchtové se vyznačuje fragmentárností a mnohožánrovostí. Navazuje na rodinnou kroniku jejích předků, tzv. silva rerum, plnou citátů, fotografií, receptů, zápisků a dokumentů, a to v několika jazycích. Avion je fascinující skládanka na pomezí beletrie a literární fikce, ve které do sebe zapadají kousky myšlenek, snů a představ a proplétají se s historií autorčiny rodiny, těšínské kavárny Avion, s historií Evropy a životními osudy mnoha umělců.

Most jsem vždy měla spojený s neurčitem, s nedopovězením. Když stojíš uprostřed hraničního mostu, jsi apatrida? Stateless person? „Stojím na hranici dvou světů, v žádném se necítím jako doma“. To je z Thomase Manna.

Román Arka czasu czyli wielka ucieczka Rafała od kiedys przez wtedy do teraz i wstecz (ve volném překladu Archa času aneb velký Rafałův útěk z kdysi přes potom do nyní a zpět) sice odkazuje již svým názvem i podtitulem na fantastické putování v čase, nicméně je ukotven v reálném časoprostoru varšavského ghetta roku 1942. Devítiletý Rafał z něj utíká a každodenní rutina se mění v boj o přežití. Pomůže chlapci Poutník časem, nebo se má raději spolehnout na vlastní důvtip a lidskou solidaritu?