Posmrtně vydaný svazek Campo Santo z díla německého spisovatele W. G. Sebalda v lecčems navazuje na jeho jiné, českému čtenáři již známé knihy. Elegicky laděné, motivicky koncentrované a žánrově rozličné texty se skládají v soudržný, pozoruhodný celek, v němž kultovní spisovatel mimo jiné reflektuje tvorbu druhých i svou vlastní.
WS
W. G. Sebald
Soubor esejů Byt ve venkovském domě je pátou knihou německého autora W. G. Sebalda, která u nás vyšla. Díky překladu Radovana Charváta a nakladatelství Paseka jsou k dispozici autorovy stěžejní texty Vystěhovalci (č. 2006), Austerlitz (č. 2009) a Saturnovy prstence (2012), dále vyšly eseje Pocity. Závratě (č. 2015). Novinka tento kvartet doplňuje podstatným způsobem – nabízí totiž řadu důležitých postřehů o Sebaldově vnímání literatury.
Winfried Georg Sebald představuje na evropské literární scéně zvláštní úkaz. Kniha Pocity. Závratě, již vydalo nakladatelství Paseka, zahrnuje čtyři filozoficky laděné skici z počátku Sebaldovy literární kariéry. Tématem skic jsou cesty mezi Rakouskem a Itálií, jež opakovaně podniká autorovo alter ego, inspirované mj. osudy a cestami Franze Kafky.
Začátkem června vyšel v nakladatelství Paseka třetí prozaický text německého spisovatele W. G. Sebalda Saturnovy prstence. Po povídkovém souboru Vystěhovalci (česky 2006) a románu Austerlitz (2009) je to další ze zásadních autorových textů, v němž se zabývá myšlenkou prchavosti vzpomínek a pochmurným řetězcem katastrof v historii, jež zdá se neberou konce.
Sled příběhů, vzpomínek a asociací vyvolaných poutí po východoanglickém pobřeží počátkem 90. let minulého století se postupně rozrůstá v úchvatné předivo úvah na téma pomíjivosti, zániku a dlouhého stínu minulosti, jež nepřestává ovlivňovat náš život. Autorova zpráva o pěším putování krajinou někdejších honosných a dnes upadajících panských sídel, prosperujících přístavů a letovisek a s ní spojená evokace řady historických postav a událostí, je svérázným zamyšlením na téma tragické povahy dějin.
Přeložím za den tak čtyři pět stránek. Když můžu pracovat někde v tichu, kde se lze dobře soustředit, dá se za den udělat i víc, ale potom se všemi korekturami – čtu si to po sobě třeba i pětkrát – to stejně nakonec vyjde na ty čtyři pět stránek. Austerlitz, to je práce na čtyři až pět měsíců.
Hilaryho parádním kouskem byla bezpochyby bitva u Slavkova. Zeširoka nám popsal terén, silnici vedoucí na východ od Brna do Olomouce, moravskou vrchovinu po její levé straně, Pratecké návrší po pravé, zvláštní kuželovitý vrch připomínající starším Napoleonovým vojákům egyptské pyramidy, vesnice Blažovice, Sokolnice a Kobylnice, nedalekou oboru a bažantnici...
Nakladatelství Paseka vydalo nedávno knihu Vystěhovalci Winfrieda Georga Sebalda. Domnívám se, že jde o skutečnou literární událost, která vyčnívá v nadprodukci slabé překladové literatury.
Sebald byl nejpozději od svých velkých prozaických děl Saturnovy prstence a Austerlitz považován za jednoho ze zásadních tvůrců literárního obrazu katastrof dvacátého století a za mistra v umění líčit osudové události jako velké divadlo – jako synopsi historie, jak sám říkal. Vytrácející se paměť a zničená příroda, ztráta domova a omyl nazývaný pokrok...
W(infried) G(eorg) Sebald, německý spisovatel, který působil v Anglii, se ve své rodné zemi proslavil teprve nedávno. Tento pozoruhodný autor stál, už z důvodu svého dobrovolného "exilu", mimo kulturní provoz v Německu a byl podobně jako Američan Thomas Pynchon přítomen především jako autorské jméno.
Majitelka antikvariátu Penelope Peacefullová, velmi krásná žena, už léta jsem ji obdivoval, seděla, jak už to bylo v ranních hodinách jejím ustáleným zvykem, lehce odkloněna u svého psacího stolu s nákladem papírů a knih a levou rukou luštila křížovku na poslední stránce Telegraphu.
