Albert Camus

Výbor Úvahy o terorismu, který čerpá z prakticky všech oblastí Camusovy tvorby, je bohatý na texty (a s tím i na hodnotné myšlenky), je však chudý na kontext. I když je to výbor uspořádaný přední odbornicí a doprovozený jejím úvodem i doslovy dalších dvou autorů, vnitřně vděčí za soudržnost především obdivuhodné Camusově myslitelské důslednosti.

Prvotina dnes již kanonického francouzského spisovatele Alberta Camuse na své vydání čekala přes třicet let – vyšla až po autorově smrti. Je možné ji vnímat jako skicu slavného románu Cizinec.

Svým druhým románem Mor z roku 1947 navázal Albert Camus na téma absurdna, představené v Cizinci. Jak se lidé vyrovnávají s náhlou změnou ve svých životech a s hrozbou smrti?

Clamence vypráví o svém životě, zpytuje svědomí, ukazuje, jak byl pokrytecký a sebestředný – to vše proto, aby v závěrečné kapitole mohl přistoupit ke své roli „kajícného soudce“ a odsoudit mlčenlivého posluchače za stejné prohřešky, jakých se dopustil i on sám. K slavným scénám moderní literatury patří scéna, v níž zaslechnutý smích vyvolá protagonistův pád v mnoha významech tohoto slova.

Tři série minipříběhů a úvah převážně z autorova mládí představují Alberta Camuse tak, jak ho známe z jeho slavnějších, později vydaných románů, esejů a divadelních her: jsou prodchnuté pro něho tolik typickou filozofií a osobitým náhledem na lidský život.

Zápisníky I (1935–1942), první díl deníků, které si Albert Camus psal od roku 1935 až do své smrti v roce 1960, mnohé čtenáře, zejména pak obdivovatele tohoto francouzského romanopisce a esejisty, možná poněkud překvapí.