Václav Cílek

Monografie sestavená více než dvaceti tuzemskými odborníky přináší nebývale komplexní pohled na český a moravský les. Vedle jeho minulosti, současného stavu a budoucího vývoje představuje úlohu lesa v krajině či návrhy, jak zajistit jeho odolnost proti klimatickým změnám. Seznamuje také s jeho vítanými i nevítanými obyvateli nebo se základy lesnické práce. Vedle ryze odborných kapitol nechybí ani texty oslavující estetickou krásu lesů.

První kniha, která zahrady představuje v maximální harmonii s přírodou i potřebami zahradníků zároveň. Nenucený návod, jak udělat alespoň malý kousek světa ekologičtější, krásnější, zdravější a radostnější pro sebe i okolí.

Barandien – geologicky i paleontologicky jedinečná oblast mezi Kutnou Horou, Prahou a Plzní, pojmenovaná na počest francouzského badatele Joachima Barranda – se v bohatě ilustrované publikaci ukazuje v proměnách času od starohor a prvohor až po současnost. Vedle textů, na nichž se podílela řada českých odborníků, mnoha fotografií a rekonstrukcí dávných tvorů, kteří území obývali, nabízí kniha tipy na výlety do nejkrásnějších zákoutí středočeské krajiny.

Co se děje s klimatem a jak výrazná je a bude klimatická změna v blízké budoucnosti? Opírá se teorie globálního oteplování o tvrdá data, nebo jen o víru, jak tvrdí někteří klimaskeptici? Proč se kvůli probíhajícím změnám stáváme křehčími a náchylnějšími k různým krizím a co se s tím dá dělat? To jsou některá z témat, jimiž se zabývá nová kolektivní monografie o klimatické změně a jejích dopadech, sepsaná řadou převážně českých odborníků.

Ze středověku se dochovaly jen nepatrné pozůstatky dávných cest. Vypravte se na dobrodružnou výpravu za jejich poznáním, zmapováním, za přiblížením provozu, který na nich vládl. Nahlédnete přitom do starých kronik a rukopisů, kochat se budete moci kvalitními reprodukcemi starých map i poutavými obrázky současného stavu krajiny, kterou cesty vedly.

Mít přehled o všech tématech, jimiž se zabývá Václav Cílek, není zrovna jednoduché. Všem, kdo si představu o této proteovské bytosti chtějí zpřehlednit, je určen soubor rozhovorů, v němž se populární geolog prezentuje jako konsenzuální a konstruktivní učenec, průkopník nových oblastí poznání. Kniha místy vyznívá jako budování kultu prvního skutečně žijícího českého Cimrmana.

Přední čeští odborníci přibližují danou lokalitu v mnoha odlišných kontextech – biologickém, archeologickém, historickém, folkloristickém i kulturně historickém – a Václav Cílek se snaží o prolínání těchto přístupů. Ideologické vyznění, s nímž publikaci prezentuje, však úsilí celého kolektivu autorů trochu diskredituje.

Nová Cílkova kniha celkově představuje variace na jeho už dobře známá témata. Snoubí se v ní podnětné úvahy se zjednodušeními, poutavé lyrické pasáže s nepříliš podloženými útoky. Inspirativní by mohla být v poukazu na to, že s nápravou světa by měl každý začít sám u sebe.

Směs tolika disparátních předpovědí může na čtenáře působit současně chaoticky i osvěživě, záleží na jeho povaze. Já hodnotím tuto konfrontaci jednotlivých velmi odlišných pohledů jako podnětnou.

Publikace Něco se muselo stát podává jakousi mnohohlasou zprávu o stavu současného světa. Má formu abecedně řazených hesel, takže vzbuzuje dojem aktuální, živě podané a tematicky velmi pestré encyklopedie současnosti. Doporučit se dá každému, kdo chce číst o proměnách, jimiž procházíme. A pak snad ještě manželkám sexuálně frustrovaných mužů.

Za posledních dvacet let se obraz vesmíru a touha po jeho dobývání změnily k nepoznání. Ještě do osmdesátých let 20. století přežíval původní náhled na vesmír jako na dobrodružství, tajemství, zdroj surovin a energií, katalyzátor technologických inovací a možná i činitel vedoucí k budoucímu sjednocení znesvářených geopolitických bloků.

Spojení Daniela Landy a Václava Cílka nemusí být až tak překvapivé a absurdní: jistou spojnici či analogii můžeme při troše dobré vůle najít v jejich společném vzývání archaických přírodních sil i v jisté multioborovosti. A zcela se snad nedá zavrhnout ani možnost, že pokud se Landa k Cílkovi hlásí jako k „mudrci“, může se pod Cílkovým vlivem jeho svérázné hledání spravedlnosti a vzývání mravnosti kultivovat.

Jsou Tři svíce za budoucnost knihou jen pro bohaté alternativce? Nebo nezbytným průvodcem pro všechny, protože budoucí krize nikoho nemine? Možná ještě lepším interpretačním vodítkem jsou Cílkova slova ze samotného závěru celé publikace, totiž že tvůrci textů postupovali „kutilským způsobem ,filosofického receptáře‘ podobajícího se zasloužilým pořadům Přemka Podlahy“.

Praha je jedním z posledních velkých evropských měst, kde – jak říkal Rainer Maria Rilke – o nás věci vědí. Ještě nás znají. Dívat se na město a dotýkat se věcí znamená v tom lepším případě být pozorován a dotýkán. Je to oboustranný vztah, který mizí s hromadnou výrobou a masovou kulturou. Naštěstí jsou vztahy, týkající se těch složitých prostých věcí, jako je dřevo, bláto a krajina, které vytvářeny staletími nejdou jednoduše zničit.

Některé pasáže Cílkovy nové publikace se trochu nebezpečně blíží jakémusi „intelektuálnímu kýči“ a občas v nich narazíme na apodiktické soudy, u kterých čtenář netuší, jak k nim autor došel. Kniha snad mohla být kratší, některé příspěvky dotaženější (nebo klidně zcela scházet), ale přes to všechno by v ní i tak zůstaly texty inspirativní, potřebné a velmi aktuální.

Významný geolog Václav Cílek se v posledních letech u nás zařadil mezi nejčtenější autory, přestože nepíše beletrii. Jeho knihy dokážou zaujmout každého.