V roce 2008 obohatil Ludvík Vaculík (1926–2015) českou literaturu pro děti prózou s názvem Petr má medvěda nebo co, na níž demonstruje sílu dětské fantazie, vynikající nad realistickým pohledem dospělých. Publikaci se v rámci veletrhu LIBRI Olomouc dostalo čestného uznání v rámci ocenění Nejkrásnější kniha a pro mimořádný čtenářský ohlas se letos na podzim dočkala druhého vydání.
LV
Ludvík Vaculík
Ludvík Vaculík se v Hodinách klavíru formou deníkových zápisků dotýká řady témat, veřejných i ryze osobních, aby tak – jak sám několikrát definoval důvod svého psaní – zvítězil nad něčím, nad čím ve skutečnosti zvítězit nemůže. V knize vedle svých názorů a prožitků čtenáři poutavě přibližuje zákulisí rozštěpení Literárních novin a také to, jak se v bezmála osmdesáti letech rozhodl chodit na hodiny klavíru.
Cesta na Praděd je autobiografické dílo, stojící někde na pomezí reportáže a meditativně-úvahové prózy. Text vznikl na základě reálné zkušenosti z léta roku 1966, kdy Vaculík podnikl na voze taženém koňmi dlouhou výpravu vstříc nejvyššší hoře Moravy.
Amsterodam se opět stal poslední štací. Před dvěma lety, 25. května 2013, tu naposled hrál Filip Topol (zemřel o tři týdny později 19. června 2013). A teď se toto město stalo místem zřejmě posledního zahraničního vydání, jehož se krátce před smrtí dočkal Ludvík Vaculík (zemřel 6. června 2015).
Po šesti letech uzavírá nakladatelství Voetnoot nizozemskou edici krátkých českých próz Moldaviet. Čtyřiadvacet výrazných červeno-modro-bílých svazků podává nizozemským a vlámským čtenářům pestrý průřez českou literaturou. Hlavní důvod k ukončení edice je konec finanční podpory ze strany mecenáše.
Státní cenu za literaturu získal Ludvík Vaculík, za překlad Jiří Stromšík.
Současné ohlasy na poslední Vaculíkův román se pohybují od jednoznačného nadšení až po rozhořčené odmítnutí...
