Povídková kniha názvem odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu, znejišťujícímu naši schopnost znát v daném okamžiku pravou povahu věcí. Autor na malém prostoru otevírá řadu témat z naší novodobé historie. Daří se mu však dosáhnout kýžené ambivalentnosti?

Stanislav Beran zpracovává dramatické téma počínajícího konce protinacistické odbojové skupiny Tři králové a nesmyslného terorizování okolí pražským gangem pásků, kteří si říkali Vyšehradští jezdci. Přesto je jeho dílo spíš próza všedního dne než historický či válečný román. Pojítkem událostí je miniaturní příběh mladého spisovatele, který žije v Praze kolem roku 2000. V české literatuře se jedná již o třetí knihu s názvem Vyšehradští jezdci.

Druhá autorova beletristická kniha nás opět zavádí do bezvýchodné každodennosti postav vláčených rozmoklou hlínou života, které ze své chandry dokážou načas uniknout pouze prostřednictvím piva a rumu.

Téma zmarněného života, začínajícího naivním a šťastným dětstvím a končícího deziluzí, pocitem studu a ztroskotáním, je v próze celkem běžné, nicméně stále silné. Vylíčení lidského života jako celku má vždy svou naléhavost. Proto kniha Stanislava Berana čtenáře zcela jistě dojme.