Nepřihází se ve Švédsku příliš často, aby se románový debut balancující na pomezí lyriky a pastiše na náboženskou knihu zákonů dočkal recenze ve všech hlavních, jakož i několika nehlavních, periodicích. Tak se přihodilo Sáře Mannheimerové (1967), umělecké sklářce vyučené mimo jiné na VŠUPu a v Železném Brodě. Je však s podivem, na co švédští recenzenti v její knize hleděli, či spíše co v ní hledali.
SM
