Spisovatelé

Svět se ukazoval zřetelně. Námraza na trávníku, každé jednotlivé stéblo trávy, do jednoho potáhlé krustou krystalků. Pod nohama skřípaly a lámaly se. Došlapoval pevně, každým krokem led drtil a rozpouštěl a zanechával za sebou šlépěje – ohlédl se za nimi – nerostné zeleně, vlhkého malachitu.

Jedním z hlavních témat Vířícího bludiště je ústup tradiční anglické krajiny industrializaci a lidské touze po zisku. Přesto, anebo právě proto, příroda ve Fouldsově románu vládne určující silou.

V rozhovoru pro internetové stránky University of East Anglia Adam Foulds (1974) uvedl, že pokud jde o něj, poezie a próza si nejsou bůhvíjak vzdálené. Rodilý Londýňan se k literární tvorbě dostal nejprve jako básník, zatímco možnosti prozaického vyjádření ho zaujaly teprve v rámci studijního programu tvůrčí psaní na zmíněné univerzitě, který před ním absolvovali například Ian McEwan nebo Kazuo Ishiguro.

Román Vířící bludiště britského prozaika a básníka Adama Fouldse patří k těm komorním a jemně konstruovaným prózám, kterým se vyplatí dát čas. Je třeba nechat na sebe nejprve působit atmosféru a křehký poetický jazyk, všímat si nenápadných detailů a pak zase poodstoupit a vnímat literární obraz v jeho celku.