Národní obrození jako osu své vlastní práce si Macura v Ústavu legalizoval tím, že je učinil tématem potenciální disertační práce, podmiňující zisk titulu kandidát věd. V souvislosti s tím vznikly příspěvky, v nichž národní obrození nahlížel z perspektivy Zdeňka Nejedlého a dokonce očima klasiků marxismu.

Je velkou Janouškovou zásluhou, že svojí knihou připomněl myšlení a práci všestranně vzdělaného odborníka, který dokázal psát zasvěceně, čtivě a dodnes aktuálně. Snad tento opus přispěje k tomu, že se Macurovy myšlenky stanou stálou součástí „české národní sebereflexe a paměti“. Velmi bychom to potřebovali.

Téměř ve všech oborech umění se zdá existence příslušného školství, tedy fakt, že adept tohoto umění musí projít určitou výukou, která jej zasvětí do základů řemesla, naprosto samozřejmá. Proměna podoby a funkce umění během posledního století nás sice naučila, že jsou i jiné možnosti, jak se jako umělec prosadit, nicméně stále platí, že houslistou, tanečníkem, hercem, zpěvákem, malířem či sochařem se člověk nejsnáze stane, pokud...

Sborník Registr uměleckých výkonů (RUV) je důležitá a záslužná kniha. Jejím cílem je otevřít debatu o metodice hodnocení „výsledků tvůrčí umělecké činnosti“, která by byla srovnatelná s již zavedeným (byť mnohdy kritizovaným) posuzováním výstupů vědeckého bádání. Kvalitu sborníku však bohužel poněkud snižuje studie „Lze se vyučit na spisovatele?“, v níž Pavel Janoušek podává jakýsi heslovitý přehled dějin autorství a výuky tvůrčího psaní.