Spisovatelé

Po dlouhý čas nebyl v Evropě za krále zvířat pokládán lev, nýbrž medvěd, vnímaný jako dávný předek člověka. Kult medvěda sahající do prehistorických dob pronikl i do ikonografie a pověstí středověku a narazil na odmítavý postoj křesťanských teologů. Francouzský historik Michel Pastoureau se zabývá různými aspekty boje církve proti těmto představám a proměnám postavení této šelmy v symbolice středověku.

Byl Karel Veliký největším nepřítelem medvěda, jakého Evropa poznala? Historik si musí tuto otázku oprávněně položit, natolik často se za vlády Karla Velikého podnikaly na tuto šelmu štvanice. V Germánii získaly dokonce dvakrát, roku 773 a 785, podobu systematického masakru, pokaždé po sérii vítězných tažení proti Sasům. Budoucí císař sice jistě žádného medvěda vlastníma rukama nezabil, jakkoli byl podle slov kronikářů obávaným lovcem.

Edice Každodenní život, kterou vydává nakladatelství Argo, již vstoupila do druhé padesátky svazků. Za dobu své existence se (spolu se sesterskou edicí Historické myšlení) stala nejen jednou z vlajkových lodí vydavatele, ale především ozdobou knihkupectví a nejedné domácí knihovničky – odborníků i laiků.

Nakonec se autor ptá, co o sobě vypovídáme, když řekneme, že modrá je naše oblíbená barva, a sám si odpovídá: „Nic nebo skoro nic. Je to tak banální, tak vlažné.“ Což je ovšem v závěru právě této knihy celkem překvapivé vyjádření. Každopádně i díky ní může čtenář vnímat soubor významů v minulosti asociovaných s touto barvou jako velmi bohatý, komplexní a mnohovrstevnatý. A modrou jako barvu s vlastním příběhem. I když ty ostatní mají zajisté také svoje – neméně zajímavé – příběhy…

Chcete vědět, jak se jmenují méně slavní druzi medvídka Pú? A jaká je obecná literární historie medvěda? Pokud ano, čtěte dále.